Příspěvky uživatele

Naslouchala jsem šedivce a v hlavě mi vyskakoval jeden otazník za druhým. Konkrétní slova a jejich spojení na mne z řeči vlčice vyskakovaly jako rudé vlajky. Specifické místo, slabší, příšerná cena? Jestli tohle neznělo jako bláboly nějaké vypečené podvodnice, tak já byla bůh srandy. "Co se mi to tu prosímtě snažíš namluvit? Tohle je les, to nejobyčejnější místo, co existuje," rozmáchla jsem se dramaticky tlapou kolem sebe. "A já nejsem žádná slaboška," odfrkla jsem si. Fajn, teď zrovna mi nebylo tak úúúúplně do skoku, ale to nebylo tím, kde jsem byla, spíš tím, co jsem vyváděla.
Vlčice se však údajně nic prodat nepokoušela. Naklonila jsem hlavu ke straně. "Oukej, takže se snažíš vlky natahat do nějakýho kultu nebo tak? Nechceš prostě přejít k věci a říct mi, o co tady jde?" Její informace o místním bláznu, který se snažil prodávat kdejakou starou veteš, se zajisté hodily, ale zbytek její promluvy mi nedával nejmenší smysl.
Neviděla jsem tu nic divného. Nic podezřelého. Dalo by se snad i říct, že všechno bylo v pohodě, ale dokud nenajdu sestry, nebude nic v pohodě. Narazila jsem prostě na bláznivou vlčici, která ještě stokrát zhoršovala mou bolest hlavy. "Jo, máš pravdu, tohle je peklo," masírovala jsem si tlapou čelo a doufala, že nějak přežiju dnešní den.

Bylo to hloupé. Polevit takhle v pozornosti, na cizím místě, kde jsem nevěděla, co kde je a odkud se může někdo vynořit. Kdybych byla se sestrami, určitě bych nedovolila, aby se něco takového stalo. V první řadě bych nebyla v tomhle stavu. Bez nich jsem ale byla jako bez tlapy a dělala jsem hlouposti. Už takhle brzo začínal můj úpadek?
Neznámá vlčice se vynořila zcela nečekaně. Odlepila jsem se okamžitě od stromu a vyskočila na všechny čtyři, i když se mi tím náhlým pohybem povážlivě zatočila bolavá hlava a přelila se přese mne nepěkná vlna nevolnosti. Stáhla jsem uši dozadu a ohrnula pysky, aby cizačka viděla, že mám zuby a nebojím se je použít, pokud bude třeba. "Ne, to teda nejsem šťastná," odsekla jsem. "Připadá ti, že jsem toužila po společnosti?" Bledě modré oči vlčice prozrazovaly, že je to ještě ke všemu nóbl slečinka s magií vzduchu. Super. A hned se vemlouvala a nabízela. Byla jsem naštvaná, že mě nachytala ve slabé chvilce, ale to nebylo všechno. Bylo to celý krajně podezřelý. "Cokoliv prodáváš, já nic koupit nechci," pravila jsem rázně a doufala, že brzo zmizí. V hlavě mi od jejího příchodu začalo vytrvale bušit.
Přimhouřila jsem oči do podezíravých škvírek: "Jak to tady... funguje?" Navzdory všemu mě něco v tomhle slovním obratu přimělo se trochu zarazit. "Jak to jako myslíš? Tohle není můj první den na světě, víš."

//z minulosti

Jen pomalu jsem se propracovávala opět do stavu bdělosti. Nechtělo se mi tam. Sotva jsem si začala na okrajích vědomí uvědomovat pocity svého těla, věděla jsem, že v zemi bdících mi nebude nijak příjemně. Snažila jsem se zavrtat hlouběji do spánku, ještě alespoň na chvíli uniknout. Schovat se před bolestí a před nevyhnutelnou realitou. Nedařilo se mi to však příliš dlouho. Zvuky kolem se stávaly zřetelnějšími a uvědomovala jsem si čím dál více věcí - že je kolem tma, že mi je nějak divně, že jsem celá mokrá, že je mi zatracená kosa. Chtě nechtě, musela jsem se probudit. Otevřela jsem ohnivé zraky... a přejela pohledem totálně neznámou krajinu ponořenou do tmy.
"Co to sakra?" odkašlala jsem si a olízla si čenich. Znechuceně jsem se zašklebila, když mě na jazyku zaštípala sůl. Koupala jsem se v moři? Copak jsem snad úplně blbá? Vyslala jsem unavenou mysl v třeštící hlavě pátrat po událostech předešlých, ale nacházela jsem jen chaotickou změť. Pláž, moře, tu pěknou vlčici vonící po vanilce... jak se jmenovala? Pokud jsem její jméno někdy znala, odplavily ho vlny.
Přivřela jsem oči a zamyslela se znovu. Vzpomínala jsem si na sladkou chuť přezrálého ovoce. Není divu, že mi je blbě. A že mám v hlavě bramboračku. Nezačala jsem se zapřísahat, že už se nikdy kvašeného ovoce nedotknu. Jen jsem se protáhla, otřepala se a popošla dál od zrádného moře, které se po mě už natahovalo, jako by si mě chtělo vzít zpět. Usadila jsem se opodál, mezi stromy lesa a opřela si bolavou hlavu o kůru javoru. "Tak fajn, Jasmíno. Seš někde na cizím místě, ségry pořád nikde, nasolená jako treska, je ti blbě a možná jsi ještě napůl opilá. Takže... co s tím uděláš?" mumlala jsem si pod vousy v naději, že se vynoří nějaká odpověď. Ale nevynořovalo se nic a mou duší se začala rozlévat melancholická prázdnota. Dovolila jsem si tu krátkou chvíli slabosti, protože jsem byla přesvědčená, že se nikdo nedívá. Tohle místo vypadalo naprosto opuštěně.

Jméno: Jasmína
Datum narození: 4.3.2022
Pohlaví: samice
Element: oheň
Otec/matka: Torvín/Velmína
Sourozenci: Cesmína, Karmína, Orlína, Tarvín
Povaha:
Jaké to krásné, jarně provoněné jméno - Jasmína. Jako stvořené pro vílu, princeznu či jen vlčici něžnou jako bílé jasmínové kvítky. Nenechte se však zmást hned na začátku. Nositelka tohoto jména jen pramálo připomíná jemnou vílu či vznešenou princeznu, natožpak křehkou květinku. Jasmína je z tužšího těsta. Přísná, drsná, ochranářská. Vždy musela být, pokud chtěla přežít.
Spolu se svými sestrami prožila roky ve vyhnanství a nemohla se nikdy spolehnout na nikoho jiného, než právě na ně. K neznámým vlkům přistupuje proto s nedůvěrou a značně odměřeně. Nemá velký zájem se s ostatními kamarádíčkovat a získat si její plnou důvěru je běh na dlouhou trať. První dojem, který budí, obvykle nebývá zrovna nejlepší. Působí uzavřeně a mrzoutsky. Velká zdvořilost se od ní očekávat nedá, neb na cestách mnoho slušného vychování nepobrala a drzost měla naopak snad už vrozenou. Svůj nabroušený jazýček se nezdráhá použít. Pro kousavou poznámku nikdy nechodí daleko, obzvlášť pokud jí její společnost není po chuti.
Nerada dává najevo jakoukoliv slabost. Smutek, bolest, slzy, to vše důkladně skrývá, jak jen to jde, obzvlášť pak před vlky, se kterými si není blízká. Hrozí se představy, že by ji ostatní mohli vnímat jako slabou, nebo že by se nedej bože takovou jednou mohla doopravdy stát. Zakládá si na své samostatnosti, schopnosti přežít a ochraňovat ty, na nichž jí záleží. Je to sebevědomá, hrdá vlčice. Pokud si s něčím neví rady či potřebuje pomoc, přiznává to jen velice neochotně. Obvykle se veškeré problémy snaží řešit na vlastní pěst a stane-li se třeba jen dočasně závislá na pomoci ostatních, je to pro ni velmi frustrující. Je vlčicí činu, nemá ráda prázdné tlachání o tom, co je třeba udělat - raději se do toho rovnou pustí. Nevyhledává záměrně rvačky a spory, ovšem je to horká hlava. Snadno se rozčílí a když už jde do tuhého, nevycouvá. Její hrdost a paličatost jí to nedovolí.
Ačkoliv není vyloženě přátelská a milá, Jasmína není ani bezcitnou vlčicí. Když je třeba, podá pomocnou tlapu, i když přitom bude nejspíš mrzutě mrmlat. Ochranitelské sklony v ní pak vyvolávají zvláště vlčata s nelehkými osudy či všemožní outsideři - takoví, jakými byly celý život i ona a její sestry. Takovým vlkům se vždy snaží ze všech sil pomáhat a staví se na jejich stranu. Najít cestu do jejího srdce nemusí být snadné, ale vlkům, na kterých jí skutečně záleží, je věrná až za hrob a bila by se za ně do roztrhání těla. Těm, s nimiž se cítí v pohodě, dá poznat i svou příjemnější, uvolněnější stránku. Pokud ale čekáte, že když se s ní více sblížíte, stane se z ní miloučké sluníčko, mýlili byste se. Taková Jasmína zkrátka není. I zábavu si s ní však můžete užít. Dobrodružství má celkem ráda. Jen nepočítejte s nějakým divokým křepčením. Ráda si zachovává svou důstojnost.
Co se smeček týče, zklamala se v nich už v útlém mládí a nemá je ráda dodnes. Pravděpodobnost, že by se k nějaké připojila, není příliš vysoká. Nelíbí se jí pomyšlení, že má nad jejím životem opět moc někdo jiný. Alfy a výše postavení jedinci si od ní rovněž nevyslouží žádný větší respekt, než ostatní, Jasmína k tomu nevidí žádný důvod, pokud si od ní nějakou úctu nevyslouží. Sama je poměrně vůdčím typem, takže když má pocit, že se jí někdo snaží příliš usměrňovat, obvykle z toho jsou problémy. Z rodné smečky byla se sestrami vyhoštěna pro svůj "ostudný" element ohně, avšak nijak se za něj nestydí. Ba naopak, ráda by se ho naučila používat co nejlépe a dosáhnout mistrovské úrovně, už jen z čisté zášti.

Zajímavosti:
- Nohatá šlachovitá vlčice, lehce stavěná
- Výškově patří mezi průměrné jedince
- Má poměrně hluboký hlas a nakřáplý smích

Vzhled:
ID hubená vlčice s dlouhým ocasem
zbarvení:

https://i.ibb.co/N2rqHw4W/jasm-na-od-styx.png
design od @ajuranova (Chamsin)
barva očí cca takto:

Vlastnosti:
Silná vlčice
Už odmalička se musela společně se sestrami probíjet světem bez velké podpory starších vlků, což byla dosti náročná škola. Potulný život, boj o přežití a snaha vždy ochraňovat a pečovat o své sestry ji zocelily a proto je Jasmína silnou vlčicí.

Síla 2/50%
Vytrvalost 3/90%
Rychlost 2/90%
Obratnost 4/60%
Schopnost lovu 3/60%
Dodatek: Sedmá postava Wissfeoha