Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Beru si 30% slevu a element oheň třebas. Tlapky do vrozeného. Ještě jednou díky moc za akci.

Vlčice se skutečně jevila jako kdyby se s ní vůbec nechtěla bavit. Kara se na cizinku dívala a hodnotila jak se tvářila. Jo, tohle se jí nelíbilo a ona to chápala. Nechala jí domluvit. "Ne, netoužila si po společnosti, ale tohle je docela dost specifické místo. Jak sis asi mohla všimnout, tak se cítíš slabší a jsi rozhodně slabší než si byla předtím, než si sem přišla. Je to magie tohohle místa. Obere tě to o všechno a pak tě to za příšerné ceny nutí kupovat zpět..." Začala Kara a sledovala reakce, které měla vlčice. Nechtěla nic koupit. Kara se na moment zarazila. Připadala jí skutečně jako prodejce něčeho? Sakra kde by to tahala? Ze své srsti? "Ne, nejsem žádný prodejce. Od toho tu jsou jiní, aby tě oškubali jako husu. Je tu takový podivný prodejce, co si všude tahá svůj dřevěný vozík a u něj seženeš všechno. Jakože skutečně všechno." Podívala se na ní a pak se uchechtla. "Jo a skutečně za tyhle rady budeš jednou ráda. Protože i když si na světě nějaký ten pátek, tak tohle je peklo všech pekel. Není to zas takové." Zasmála se tomu tiše. Ale tohle už bylo jen na ní, jak to přijme.

<-- Les u mostu
Sakra, ten kdo vymyslel trénování musel být neuvěřitelný psychopat a sadista. Ale asi to měl takhle někdo rád. Někdo to měl rád prostě tvrdý. Sakra být ti její partner tak se tomu zasměje, ale ten už bůh ví jak dlouho byl v čudu. Kara zoufale vydechla a podívala se na nebe. Za tohle ji někdo musel nenávidět.
Vůně ovoce. Vůně která ji zvedala kufr. A... Neznámá cizinka. Překvapeně se na ni podívala. „Uhm, zdravím. Nevypadáte zrovna dvakrát šťastně. Můžu vám s něčím pomoci? Třeba jako jak se to tu jmenuje a tak to tu funguje?" zeptala se nešťastné vlčice. Mohla ji pomoc aspoň tímhle a co by ona za to dala v momentě, kdy se tu taky objevila nasolená jak treska. Sledovala ji modrýma očima. Zvědavě přihlížela té zoufalosti. Jako kdyby nedopřávala soukromí nikomu.

<-- Svatyně (Přes mlžnou džungli)
Nečekala že ji tréning s mistrem tak moc unaví. Skutečně to nečekala. Oddechovala a snažila se popadnout celkově ještě dál dech. Unaveně zamručela něco než se svalila. Potřebovala si pár minut poležet. Odpočinout si než se zase vydá na cestu dál. Jenže kdo tohle mohl čekat. Unaveně zívnula a podívala se na nebe. Možná že tohle skutečně bylo odpovědí na všechna její trápení. Možná že tohle bylo jedno velké fuck you od vesmíru. Kara se dívala na své packy. Měla je popraskané od toho, co se dělo ve svatyni.
Ani netušila jak usnula. Ale prostě se probrala až o pár hodin poté. Zcela zmatená mžourala. Než se zase posbírala na packy a unaveně zívla. Ani těchto pár hodin nestačilo. Sakra. Přesto se vydala dal. Směrem k ovocnému lesíku. Tam by si něco mohla ulovit, ne?
--> Ovocný lesík

Vlastnost||Má tolik procent||Plná procenta||Kolik chybí
Síla || 9% || 55% || 46%
Vytrvalost || 3% || 60% || 57%
Rychlost || 3% || 65% || 62%
Obratnost || 3% || 65% || 52%
Schopnost lovu|| 13% || 55% || 42%
269%

Využívám všech svých 26 mincí
26 x 8 = 208%
a k tomu přičítám svůj 30% bonus tudíž 208:100 = 2.08 x 30 = 62%
takže k rozdělení po návštěvě svatyně budu mít 270 procent. 1% připadne ve vůli Adminů.

<--- Mlžná džungle

Rozhodně to nebylo takové jaké si to představovala. Svatyně působila ponure. Jako kdyby jí nikdo nevěnoval tu potřebnou péči, kterou by si rozhodně zasloužila. Však kolik vlků na ostrovech muselo využít služby mistra? Že jich rozhodně bylo! Více než dost. Však jen před sebou tu viděla tři vlky před ní, co využili služeb svatyně. "Ach, krásný dobrý den, vy jste ten mistr? Ráda bych si s vámi potrénovala všechny vlastnosti. Po příchodu na ostrovy se cítím slabá... jako... narozené vlče." Akorát že ona na rozdíl od nich nebyla slepá a skoro hluchá. Spíše byla až moc vnímavá. Pokynula na mistra a dala mu platbu, kterou za to požadoval.

SCHOPNOST LOVU

Ach, proč rovnou nezačít něčím, co Kara měla asi na nejlepší úrovni aneb lovem. Nastavila čenich k zemi a začenichala. Jak se zdálo, tak tu byli zajíci. Ušáci, které zase tak moc v lásce neměla. Nechutnali jí. Spíše měla ráda maso kamzíků. Přesto chápala, že když na tom byla teď takto blbě, tak nebude lovit zrovna kamzíky, co jsou na ulovení těžcí. Snažila se je stopovat hlavně dle stop v hlíně nebo by spíše měla říct blátíčka? Vypadalo to prostě mokře a zanechávali se v tom stopy. Jak se zdálo, tak jeden z nich blbě došlapoval na zadní běhy. A vnímala tam i pach krve. Někdo ho musel poranit. Někdo mu musel ublížit a Kara toho teď měla využít. Ale dobře tedy. Jak osud chtěl. Ona ho najde a smlsne si na něm. Měla hlad, pořádný hlad. Spokojeně zamručela, když se blížila. Jak se zdálo aspoň, tak se blížila. Našlapovala tichým krokem. Tak aby si jí nevšimla nic netušící kořist, která momentálně trhala ze stromu kůru. Sledovala chvilku zajíce než se po něm rozhodla skočit. Zajíc se dal na útěk, ale Kara ho pronásledovala. Nenechala ho tak lehce uprchnout. Skočila po něm a prostě mu prokousla hrdlo.

OBRATNOST

Než se Kara nadála, tak se objevila u překážek. Zkusila zdolat tu první. Cítila se opravdu jako trouba, že jí to nešlo a spíše byla jako trouba rozplácnutá pod ní. Další skok už byl lepší. Ale přišel zádrhel. Jen co ale dopadla na zem podlomila se jí jedna noha a ona už si obličej koupala v hlíně. Trvalo jí dobrou minutu, než se sebrala a začala frkat zem ze svého čenichu, kterou si tam nabrala. A tak se rozběhla znovu. Nebylo čas ztrácet čas. Opatrně kličkovala mezi stromy, u kterých se snad bála že by na ní mohli spadnout. Další přeskočení jednoho lehce menšího povaleného stromu. Nedoufala, že by ho přeskočila takhle ladně, ale sama sebe holt uměla překvapit. Podívala se směrem k další překážce. Kterou ladně zdolala a doufala, že je tomuhle závodu konec. Dalších pár překážek, které přeskočila snad už mnohem lépe než kdy dříve a následně zamířila ke konci této příšerné dráhy. Dařilo se jí. Až překvapivě.

VYTRVALOST

Přemístění čekala. Následoval výšlap až na vrchol hory. Přemýšlela jak by se to dalo zdolat. Ale jedna věc to znepříjemňovala. Všude jen byli hory, jako kdyby jich předtím ve své domovině neměla až až. Povzdechla si a protočila očima. Vrhla se do toho s grácií jako správná dáma. Leč se nemusela štítit toho, že by si zlomila drápek. Jistě postupovala směrem k vrcholu a v pasážích, kde to podkluzovalo jako blázen se sice dokázala držet, ale stejně si dávala do pacek o padající kameny. Avšak pořád se našli úseky, kde jí to podjelo dosti, takovým způsobem že se ocitla klidně i o pár metrů níže. Nebránila se tomu, prostě to nechala. Čím více s tím bude bojovat tím více se vyčerpá. Podívala se na nebe. To dokáže. Zatnula zuby a rozhodla se zase šplhat dál. Packa po pacce. Pomalu se dostávala víc a víc k vrcholu. Packy jí už páleli během toho, co zatínala ty svaly natolik, aby nesklouzla na určitém terénu zase o pár metrů více. Jenže to ještě netušila, že tohle není ta poslední překážka co Kara prožije. Objevil se totiž zase ten zpropadený pták, který zaútočil na její uši. Teď si vybral za úkor je. Tahal za ně, různě jí do nich krákal a nakonec i své drápy zaryl do jejího krku. Zařvala bolestí a pokusila se ptáka odehnat. Během toho jí to zase podjelo. Neudržela svoje nervy a cvakla po tom ptákovi. Nakonec se sebrala ze země a vydala se dál. Pták jí pořád otravoval, ale ona ho ignorovala. Teda ke konci ho sejmula kameny za pomocí své magie, takže havran či co to bylo se hezky proletěl teda bez křídel k zemi. Kara tedy díky tomu dorazila na vrchol.

RYCHLOST

Objevila se zase u mistra, který už byl připravený k běhu. Pokynula k němu ve smyslu že můžou. Mistr se rozběhl jako první, čekala to. Proto se rozběhla za ním. Neváhala ani minutu. Mistr byl sice rychlejší, ale ona to velmi rychle dohnala tím, že využila pár spadlých stromů ve svou výhodu. Stejně jako snad každý, kdo tu kdy byl, tak skuhrala, když mistr poprvé změnil směr. Změnila za ním směr a pronásledovala ho. Páleli jí plíce. Udělal zase kličku a opět měnil směr. Zavrčela a rozhodla se pro tento trik taky. Vždy když se zdálo, že ho Kara díky výšce a dlouhým nohám dobíhá, ukázalo se, že spíše vůbec ne. Zaskuhrala snad už po několikáté, když měnila ten směr a rozhodla se pro následující. Využít svůj terén stejně jako na začátku trasy. Místo toho, aby další kličku změnila za mistrem, rozhodla se využít zkratku, na kterou narazila minule. Díky ní ho předběhla. Doběhla do cíle jako první a svalila se únavou, ale věděla že jí čeká ještě jedna věc. A to boj s mistrem. To nejtěžší se všech.

SÍLA

A tak souboj odstartoval, během chvíle Kara skončila na zemi tolikrát, že to ani nepočítala. Tento výcvik bude něco, co bude pro ní následující měsíce znamenat hojení se. Při dalším Mistrově nárazu Kara zalitovala, že kdy vůbec chtěla vylepšovat své schopnosti. Měla se na to vykašlat a nechat to jít přirozeně. Ale pak si vzpomněla na Atraye, kterého musela chránit, své vlastní děti a partnera, který skutečně bude také slabý, pokud se dostane na ostrovy. Musí se snažit kvůli nim. A tak když už se konečně šedá vlčice zvedla, tak začala útokům mistra uskakovat a následně hledala i vhodnou příležitost pro to, aby mu to vrátila. Pro něj to možná bylo jen polechtání od mouchy, ale Kara se začínala cítit, že se konečně se začala lepšit a pevně si věřila, že když si na ní někdo bude chtít dovolit, tak pěkně narazí. A nakonec skutečně ho porazila tak moc, že na něm zůstala stát. Vítězoslavně oddechovala. Sledovala jak vlk pod ní pokyvuje.

Slezla z něj a oddechovala zrychleně. "Děkuji za všechno, mistře." A s tím se konečně vydala zase ven ze svatyně.

--> Les u mostu (přes Mlžnou džungli)

SCHVÁLENO

<-- Most (přes Les u Mostu)
Sakra, ani si neuvědomovala, že se dostala už do té zpropadené džungle. Bahno jí hezky mlaskalo pod packama a ona litovala, že se ještě předtím nestihla nějak více upravit, aby jí to nedodávalo skutečně na vzhledu divoženky. Co by na to ale řekl třeba takový Einar, kdyby jí viděl? Ne, pro něj byla nikdo. Pro svou rodinu byla nikdo. Nemohla nad nimi myslet, když si založila novou rodinu. A mohla si založit i novou rodinu zde na ostrovech, ale kdo by jí chtěl? Zlomenou vlčici svou minulostí, která se nebyla schopná ani představit svým jménem. Povzdechla si. Slyšela hlas, který byl blízko podivné stavby. Hnědý vlček volal nejspíše po svém kamarádovi. Jak smutné to bylo sledovat. Měla by mu pomoci? Ale přeci jen jeho volání jí dovedlo až do svatyně. Bez něj by to nenašla.
--> Svatyně

<--- Hraniční pohoří (přes Temný les)
Temný les byl jedna věc, co byla na téhle cestě nepříjemná, ale tohle? Tohle byla další položka na seznamu "prosím raději znovu neopakovat", která Karu trápila. Jak se vlastně měl Alduin, co se s ní dávno potkal? Potkal svou partnerku? Potkal zase svou rodinu? Ona měla smůlu. Ani Atraye poslední dobou neviděla, což překrucovalo její žaludek a nutilo ho dělat salta větší než byl ten pocit z mostu. Skoro by na most zapomněla. Myslela na toho chlapce ze zlaté smečky, co jí připadal tak moc ztracený. "Ach, chlapče, snad jsi v pořádku a nic se ti nestalo. Nevím co bych dělala kdyby ano..." Podotkla konečně nahlas snad v tom, že jí na takovou dálku Atray uslyší. Ale bláhová ve svých letech nebyla. Šla směrem kterým si myslela, že její cíl bude.
--> Mlžná džungle (přes Les u Mostu)

Probrala se s trhnutím a nadechla se trhaně. Rozhodně to nebylo zase tak příjemné probuzení. A jak se zdálo, tak vlk co tu byl s ní předtím usnul taky. Ach, tohle teda bude ještě něco. Chvilku čekala jestli se taky neprobere, ale když to bylo marné, tak se pomaličku začala zvedat. Packy po tom dlouhém ležení byly rozleželé a ona netušila jestli se ještě dokáže rozejít. Ale hnalo jí snad všechno uvnitř. Potřebovala najít svého milovaného a své děti. Byly tu snad? Nebyly tu? Nevěděla a bylo to docela... nepěkné. Ale ležení bylo už dost. Potřebovala se rozpohybovat. Potřebovala se zase rozhýbat a pořádně se do toho vložit. Třeba konečně najít tu svatyni? Třeba konečně najít něco, co by mohlo pomoci k tomu, aby se cítila silnější? Ale to byla jen myšlenka, která jí trápila už delší dobu.
--> Most (Přes Temný les)

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Kara pokyvovala hlavou nad vyjmenováním toho, co vlka bolelo. Co by mu mohla nabídnout? Hmmm.... neznala nic. "Můžu tě vzít k sobě do úkrytu, abys... abys mohl být v klidu. Ale zase to je až moc daleko...hmmm... nevím ani čím bych tě měla ošetřit. Žádné bylinky neznám... sakra práce." Nikdy se neučila na to být léčitelka. Spíše se uměla s někým porvat, ale to taky nepřicházelo v úvahu. Podívala se na něj a přejela po něm pohledem. Nevypadal, že by měl ty zranění viditelná. Pokynula hlavou a olízla si pysky. "Hele... zdá se mi to nebo ta voda v nížinách až podivně mizí? Co se to sakra děje? Jak moc si tu z nás dělají bohové srandu?" Zeptala se a odfrkla si. Nelíbilo se jí to vůbec. Ale co s tím někdo jako ona mohla dělat. Nic. Měla svázané ruce. Nada. Podívala se na Ansera. "Uhm... no... chtěl by ses aspoň nažrat?" Ptala se ho s menším úsměvem. To ji aspoň napadlo.

Kara se promenádovala po pohoří jako kdyby neměla co lepšího na práci a možná měl skutečně šedý cizinec štěstí v neštěstí. Kara ho viděla v koutku oka a myslela si, že je to jen nějaký bordel, co se tam točil v proudu. Ale on to bordel nebyl. To zjistila jen poté, co se přiblížila k vodě dost opatrně na to, aby jí to nestáhlo. Překvapeně zalapala po dechu. "To je vlk..." Nevěřícně se na něj dívala. A přesto se nakonec k tomu utopenci natáhla a jala se ho zachytit tak, aby nespadla do vody ještě ona. To by jim chybělo a vůbec by jim to nepomohlo.
Zatáhla a snažila se co nejvíce zapřít. A pomáhala mu. Pokud se vlk taky snažil, tak se jí ho povedlo vytáhnout na břeh. Ztěžka oddechovala a dívala se na něj. "Jsi v pohodě? V tomhle počasí jeden nestačí ani mrknout a už ho bere proud..." Povzdechla si Kara. "Nezranil ses nějak během toho, co ses tam točil jak vítr v lahvi?" Ptala se ho na zranění. Jestli nějak zraněn nebyl.

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Podívala se snad všude okolo sebe jako kdyby hledala kohokoliv a cokoliv. Mohl tu být někdo z její rodiny? "Tancovala" skutečně blízko smečky, kde byl možná Einar a nebo taky ne. Co ona věděla. Ona přeci jen byla v tomto malý pán a nepamatovala si jestli slyšela přesné informace. Věděla jen o tom, že tady v horách byla smečka. A cítila v ní Einara. A Jainu zde taky potkala. Bylo tu více členů její rodiny? To ona netušila. Zastřihala uchem a očichala zdejší pachy. Hm, nikdo tu nebyl? Nikdo kdo by si zasloužil kus jejího slova a mysli. Ovšem myšleno s nadhledem. Ne skutečně. Přeci jen nemohla nikomu dát kousek její mysli skutečně nebo snad ano? Jeden nikdy netušil jak pomalu objevovala tyto ostrovy. Zdálo se to skutečně...komplikované tyto ostrovy zatracené. Ale tak co se mohlo ještě stát než že by zemřela.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4/4

A Kary nespokojenost stále pokračovala spolu s tím, jak pokračoval onen déšť. Nemohl polevit? Však tu vody bylo tolik, že nížiny byly zcela zatopeny. Nedalo se po nich pohybovat. Jak by se po nich mohl pohybovat, když by k tomu potřeboval skafandr. Zamručela nespokojeně a oklepala se. Kde tu sakra byl nějaký úkryt? Dalo by se tomu říct, že hory byly plné až k prasknutí. Jeden ani nemohl doufat v to, že tu ještě nějaký volný úkryt bude. Přeci jen na tolik vlků byly i hory malé. Co bude pak? Začne se tu dít zemětřesení? Výbuch sopky? Morová rána? To všechno znělo jako z nějakého sci-fi, ovšem s tím jak se tu voda valila a brzo bude třeba si postavit archu by se nedivila ani výše zmíněným scénářům. Kdo spasí jejich nebohé duše? Asi nikdo...

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 3/4

Kurník, jak se jí tyto hory zdály najednou plné. Co se ale dalo dělat. Musela se s nimi vypořádat po svém. A proto hledala všude možně úkryt. Byl někde v jejím okolí? Pochybovala. S tím jak velké tyhle hory byly, tak začínaly nezvládat tuhle osazenost vlky. Jeden by mohl přijít, prásknout do nich a byl by to několikanásobný streak. Možná že by to nebyla zase tak špatná taktika na bohy. Snažily se je tímto zlikvidovat? Nemyslela si. Kdyby jo, tak to už dávno udělají a nehledí na to. Zaškubala uchem směrem ke zvuku, co se ozval kus od ní. Že by se někdo chtěl s ní kamarádit? Nějaké velice "milé" zvíře? Nechtělo se jí ani tomu uvěřit. Beztak to bude nějaké takové, které jí pokouše a Kara z toho nakonec ještě něco chytí.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 2/4

<-- Kvetoucí louka
A tak se Kara dostala zase do těchto hor. Promočeká až na kost a klepající se. Proč se tohle muselo dít zrovna jí? Hledala pohledem nějakou jeskyni, ale zatím nic neviděla. Sakra práce, takže nejspíše bude nemocná. Proč se jí tohle všechno muselo dít, jako kdyby jí někdo tam nahoře neměl rád. Povzdechla si a posadila se vysíleně. Před chvilkou bojovala o svůj život a teď neměla ani jak existovat. Ovšem kdyby měla žízeň, tak stačilo jen otevřít tlamu a čekat. Tak by se dokonale mohla napít, ale na to neměla vůbec chuť. Před pár sekundami se nalokala docela dost během svého topení se. Mohl jí někdo dát konečně pokoj? Nejlépe celý tento svět. Chtěla jen své dcery, přitulit se s nimi a neřešit. Neřešit nic a nikoho. Možná by mohla svou magií něco zkusit okolo ní vytvořit? Ne, na to neměla sílu...

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 1/4