Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Poušť

A tak se sem dostávala z pouště a v dálce viděla skupinu vlků, která se snažila nejspíše o to, aby vytvořili něco... heh. Co to bylo vůbec? Slezina všech promočených? Káně se jí neustále drželo v patách a nalétalo. Krev a rány na zádech jí bolely více než cokoliv jiného. Kara přesto přidávala neustále do kroku, až se objevila u nich. Spokojeně oddechla a jak se zdálo, tak když káně vidělo velkou sešlost vlků, tak se vzdálilo. Dalo konečně vlčici prostor k tomu, aby se pustila do králíka. Slupla ho dříve než se k ostatním dostala a olíznula si pysky. "Zdravím, tu je nějaká sešlost ohledně tohohle všeho? Jak se tu valí tuna vody? Bylo to tu někdy? Nebo se to nedělo? Máme vůbec možnost přežít?" Ptala se vlků na jejich názor. A napila se odvaru z trychtýřku, i když to bylo lehce nepohodlné vzhledem ke stavu ve kterém byl. Ale bylo to dobré.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 5/5
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

A tak když káně bylo zaražené drápy v jejích zádech, tak se Kara rozhodla yeetnout o zem a rozhodně neválet sudy! Ha! Válela se všude okolo jako šílená. Jako kdyby to něco mohlo změnit. Jako kdyby prostě nebylo dalšího dne. Snažila ze sebe Káně setřást. Snažila se, aby to celé mohlo skončit a ona zase mohla zasytit svůj hlad. Kolik mohlo tady ještě bude? Nejspíše docela dost k tomu, aby se Kara najedla. Hlad jí neskutečně svíral žaludek, ale káně se nepouštělo. Káně se prostě drželo jako kdyby nemělo další možnost jak sehnat potravu. Kara po něm i chňapala jak ho cítila zaseklé ve svých zádech. Krev tekla čůrky po jejích zádech a ona s tím nemohla nic dělat. Blbý pták. Rozhodla se proto se zvednout a zase se vydat na kvetoucí, tam bude asi více vlků! Ha! Dobrý nápad Karo!
--> Kvetoucí louka

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 4/5

Káně se skutečně nezvávalo. Nejspíše muselo mít skutečný hlad stejně jako vlčice několika odstínů šedi. Od světlé spíše bílé až po tmavě šedou. Jediné speciální na ní byla očka, která na sobě sama Kara měla skutečně hodně moc ráda. Ale tak tohle nebylo něco, co by se teď muselo řešit. Kara se pokusila kličkováním toho nepohodlného zvířete zbavit. Snažila se neskutečně. Snažila se jako kdyby nebylo dalšího dne. Nevěděla moc dobře, jestli by to prošlo u kohokoliv jiného. Cukalo jí už ale z neustálých náletů káněte oko. Překvapeně vyjekla, když cítila jak se jí drápy zaryly do zad. Cvakla po něm a snažila se, aby jí nikdo více nemohl ublížit, jenže nedalo se to. Káně bylo až moc rychlé a ona neměla jak se ho zbavit. Sakra práce! To ji fakt někdo nemohl dopřát ani kus jídla?

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 3/5

<--- Kvetoucí louka

A tak se dostala do pouště, jenže ji neustále pronásledovalo to zvíře. Neustále ji obtěžovalo a ona teda musela vymyslet jinou taktiku, jak se ho zbavit. Jenže jak by to šlo? Byla to její kořist! Byl to králík, kterého si ulovila ona sama. Snažila se kličkovat před jeho nálety a snažila se skutečně tak moc. Jenže ne. Fakt pitomé zvíře, které se rozhodlo jí ten život velice znepříjemnit. Copak se na těchto ostrovech skutečně nemohla ani najíst? Nešlo to? Proč to nešlo? Bylo to tu zakázané? Zvířata vyšilovala více jak někteří vlci. Pitomí vlci. No to z ní mluvil její hlad. Proč z ní mluvil hlad? Proč se to celé zdálo jako kdyby měla nějakou schizofrenii? Ale prostě musela. Musela to všechno ubránit. Aby se mohla konečně nažrat a vrátit na kvetoucí.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 2/5

Stihla jsem to celé po nápovědě. Tudíž 10 kšm do Enigmovi kapsi, prosím.

Zapsáno

Mušli daruji Aetce a beru si speciální magii na Merlin. A 5% prosím do síly u Enigmy.

Zapsáno včetně mušle pro Aetku.

Zachránce přišel, leč to prvně vypadalo, že si z ní bude dělat jen a pouze srandu zatím co se Kara snažila bojovat se vším. Jenže jak se zdálo, tak Verena uvnitř sebe vedla nějaký vnitřní souboj. Nejspíše i kdyby jí nepomohla, tak by se Kara snažila nějak dostat ven sama. A přesto. Pomohla ji. Zachytila ji a Kara přivřela oči bolestí. Pomáhala ji, aby ji mohla vytáhnout, aby se konečně zase dostala ven. Poté co ji Verena pomohla vytáhnout půlku těla tak pro Karu už nebyl takový problém vytáhnout tu druhou. Na souši začala kašlat vodu které se nalokala. Její plíce štípaly, ale přeci jen konečně byla venku. Podívala se na Verenu a slabě se usmála. "Děkuji ti moc za záchranu života... tyhle potopy jsou příšerné..." Podotkla Kara a snažila se to celé nějak krotit. Ten třes jejího těla. Možná by měla jít na chvilku do poušti, aby se mohla vysušit. To by byl nápad. "Nebudu tě více zdržovat, ještě jednou moc děkuji." A teď už se ještě více opatrně vydala směrem k poušti. Ještě se naposled pousmála na Verenu. Nehodlala jí zdržovat, když měla v tomto světě takovou smůlu. Kráčela směrem kterým se vydala. Směrem k poušti. Jen viděla polomrtvého králíka, kterého nejspíše potkalo to samé co jí, rozhodla se ukončit jeho trápení a tak po něm skočila. Jenže nebyla sama, co si vybrala tuhle kořist. Zavrčela na káně, které se ji rozhodlo šikanovat. Naléhalo na ní a Kara se snažila vyhýbat jeho útokům. To jí fakt byl někdo dlužný. Rozhodla se raději zamířit do bezpečí, kde si myslela, že nebude žádná voda, ale ups.
--> Poušť

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 1/5
× Zamiř do bezpečí

<--- Hraniční pohoří

A tak se dostala na kvetoucí louku. Byla tu spousta vody, valila se sem snad odevšaď. Tohle nebylo příjemné. Bylo to snad tuny a tuny vody. Bylo to příšerné kolik se toho sem dostávalo. Pomaličku kráčela dál a dávala si pozor na to kam našlapuje. Jestli tu bylo toho spousty, tak co jinde? Některá území už musela být zcela zaplavená. Nezdálo se, že by se to ale dělo jen tak. Že by někdo naštval bohy a tak se to celé zaplavovalo, aby jim to dalo trest? Podívala se k nebi a povzdechla si. Kéž by měla něco v co by věřila a mohla by se k tomu modlit. Ale ona neměla nic. Leda tak svého minulého partnera, co byl spíše blbec než bůh.
A pak se jeden špatný krok stal osudným. Myslela si, že to byla jen maličká loužička, ale ona se propadla do hluboké vody. Zaskučela a snažila se udržet klidnou hlavu. Nevysilovat se. Jen občas se pokusila doplavat ke břehu, ale bylo to tu silné a stále se bořící okraje. Nedalo se jí to zvládnout samotné. "Pomoc! Prosím vás kdokoliv pomozte!" Zvolala nakonec Kara jen co uznala, že to sama nezvládne.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat

A tak se podběl od ní vzdálil. Povzdechla si a stáhla uši k hlavě. Proč se to dělo? Proč se od ní každý dostával? Neměla na nic štěstí. Nedivila by se, kdyby se sem dostal její partner a nárokoval by si zase jejich vztah bez lásky. Ona prostě na nic neměla štěstí. Jak na kamarády tak na partnery. Atray byl dokonalý, ale byl moc mladý na ní. A ona pochybovala, že by chtěl někoho jako byla ona. Podívala se na sebe do odrazu ve vodní kaluži a povzdechla si. Stará, nechtěná a nemilovaná. Taková byla. Rozhodla se raději si napravit náladu a vydat se zase do nížiny. Tady na její vkus bylo až moc vlků. Snažila se najít i pozitivnější myšlenky, ale ty momentálně nepřicházeli. Cítila se jako zklamání. Jako velké zklamání, které nebylo k ničemu. Zavrtěla hlavou, aby se od těchto myšlenek dostala.
---> Kvetoucí louka

Pokynula hlavou a pohled přesunula na toho vlka, co tu prodával předměty. Pokynula na Podběla hlavou zase a zamyslela se. "K tomu lovení si myslím, že by bylo dobrý, když bych si koupila aspoň další dva levely magie, tak tu na mě počkej, jo?" Zeptala se ho a už se jala jít k tomu obchodníkovi. S tím se nakonec podívala k tomu, co ten prodejce nabízí. Bylo tam spousta lahviček a všeho možného, co se jednomu mohlo hodit, ale jí? Netušila jak moc se jí to hodilo tohle všechno, ale vypadalo to, že prodával i schopnosti do magie. Podívala se směrem k Podbělovi. Musela ještě prvně zesílit, aby mu vůbec k něčemu byla. Nemohla ho to nechat samotného odlovit, to by jí bylo tak moc líto. Že by vůbec nepomohla. Stáhla uši k hlavě a rozhodla se přeci jen nakoupit aspoň ty dva levely.

NÁKUP:
Stav:
95|| 7|| 23
Převádím všech sedm rubínů a jednu minci na KŠM
Nakupuji:
3 levely magie = 180
Zůstatek:
25|| 0|| 22
Schváleno

A tak vypila ony lektvary a přidala se k němu. Rozběhla se mu pomoci s onou kořistí, "Klidně jestli máš nějakou taktiku, tak mi to naznač. Pomohu ti s tím!" Zvolala na něj. Doufala, že pochopí to, že mu chce pomoci.

× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)
× Ulov si na horší časy - 2/3

Vlk nemluvil, pouze gestikuloval z čehož netrvalo dlouho, aby pochopila že nejspíše nemohl mluvit. Kara nebyla zase tak blbá a věci domýšlela docela dobře. Ale přesto by se měla zeptat. Nějak... no narovinu, protože jinak to neuměla. "Jsi němý, že? Nemáš schopnost komunikovat." Nechtěla se ho tím nějak dotknout. Pouze to byla otázka, aby si ujasnila, že jí neodpovídal protože chtěl. "Nemusíš se za to stydět. Najdeme možnost jak spolu komunikovat." Slabě se na něj usmála. Bylo spousty způsobů jak se spolu ti dva mohli pobavit. Kara je třeba najde. Ucítila pach zraněné kořisti ve svém čenichu. Byla někde... dál. Někde v těchto horách. Nebo pohoří? Ještě to tu celé neviděla. Pokynula mu a vydala se tedy tím směrem tiše. Rovnou skenovala jejich okolí pohledem zdali tu nebude nějakého úkrytu. Cítila ovšem ještě jeden sakra sakra a ještě jednou sakra slaboučký pach, který ji ale ihned zastavil v kroku. "Einar... je tu Einar nebo tu byl... o další důvod víc se od toho distancovat." Zašeptala a vydala se dál směrem, kterým cítila silnější pach kořisti.

× Ulov si na horší časy - 1/3
× Vydej se hledat bezpečné místo - 1/5

A když se probrala, tak byla už Jaina pryč. Povzdechla si a protáhla se. Její srst byla promočená a docela dost. Překvapeně zamrkala a vydala se tedy směrem k tomu podivnému vlkovi, který prodával věci. Mohli by tam být vlci, které neviděla doposud. A skutečně. Podívala se na mladšího vlčka, co by asi barvami mohl být její dítko. "Ahoj, no... vím že to není nejlepší chvíle, ale tohle počasí tu je často? Takto z vrcholků hor to vypadá, jako kdyby se to tu plnilo vodou snad všude." Promluvila na něj, ale doufala, že nenarazila na někoho, kdo by mohl aspoň jí gestikulací naznačit, že co se to sakra děje. Kara nakonec šlehla ocasem a pokynula hlavou. "Taky bych byla ráda, kdyby mi někdo pomohl ulovit si něco k snědku. Za to ti mohu nabídnout svůj úkryt či pomoc v jeho hledání." Nabídla mu Kara nakonec. Lépe se loví přece ve dvou než v jednom, ne?

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

Nikdo se skutečně nepovažoval ani hlásky vydat. Stejně jako mimo nás příběh, který vypráví Rufus. Medvěd je vedl do nitra jeho obydlí. Skupinka pozorovala s úžasem stěny jeskyně, které byly obsypány krystaly. Svítili a vydávaly světla, která tančila po stropu jeskyně. Líbilo se jim to. Byli tím unesení, zcela fascinovaný. „Nedělal bych to jen tak pro každého, ale když tu mám takovou speciální návštěvu, tak vás přeci jen musím pozvat dovnitř..." Pousmál se na ně medvěd. Rufus mu věnoval úsměv zpět. A dokonce i bázlivý Heřmánek trochu pookřál. Už se tolik neskrýval u ostatních. Nakonec došli do velké místnosti, kterou osvětlovalo hned několik těch podivných krystalů. „Dovolte mi, abych vás přivítal kouskem včera zabitého soba. Či by jsi raději něco více speciálního, pro tvé malé skřítky, Rufusi?" Otázal se chlupáč a hlavu natočil k Rufusovi. „Enem...to só omladiná ze sméčky, šli hledat vlčóška." Snažil se mu vysvětlit. Udělal pár kroků k medvědovi. „Byl by som rád, keď bys tóhle tajémství mezi námi nezmiňovál. Chňápeš?" Šeptal tak, aby to slyšel jen huňatý kolega. Podíval se s vážným pohledem na něj jen co se odtáhl od jeho ucha. Medvěd chvilku vypadal, že přemýšlí než kývl hlavou. „Dobře, jak si přeješ můj příteli."

//My mizíme, jen jsem čapl Jainu za Karu a jdeme pryč
Byla tu už nějaký pátek. Ach, tak to vysvětlovalo pár věcí. Ale nevysvětlovalo to, proč ji ještě nepotkala. I když vzhledem ke stavu v jakém ji nalezla spíše usuzovala, že se chudák Jaina zasekla zde na delší dobu. "Hm, to je na delší povídání. Řeknu ti to cestou. Pojď, potřebuješ se ohřát, napojit a jistě dát něco do žaludku. Mám úkryt na druhém ostrovu. Kousek od vodopádů. Budeš tam moci zůstat, jak dlouho budeš chtít a využít jej kdykoliv." Nabídla své nevlastní sestře. Pořád to byla krev. Pořád vůči ní měla nějaké povinnosti. A leč to ona v životě vyhrála na plné čáře, tak ji pobyt s Atrayem utvrdil v tom, že by nebylo nejlepší držet nějaký vnitřní spor s rodinou. Jainu, pokud skutečně následovala, vedla směrem z hor. "Smečky zde jsou záhadné, ale měla jsem tu čest o nich něco zjistit. Potkat pár jedinců z některých. Vlci se tu zdají milejší než doma, Jaino." Začala mluvit Kara mezitím co scházela z hor. Dávala si pozor na packy. Hlavně díky tomu, co se zde dělo. "Pokud tě zajímá, jak jsem se zde ocitla... šla jsem od Ulvera. Nepohodli jsme se. A ztratila jsem se doma ve sněžné bouři, díky které jsem se objevila zde. Nevím, co se stalo s mými dětmi. Bojím se o ně..." Pořád byla matkou. Leč neměla nejlepší vztahy s jinými, aspoň v jejích očích, tak za děti by dýchala.
-> Temný les

<- Temný les
A tak se konečně domotala na toto místo. Když ji Alduin tak hnusně odkopl! V jejích očích samo sebou. To už samci nestála ani za toto? Aby počkal? Podívala se na nebe. Zdálo se, že dnes bude lépe než včera. O mnohem lépe. Povzdechla si. Chyběl ji Ulver. Nevěřila, že by na to někdy pomyslela. A tak se nakonec zamýšlená a zadumaná v tom všem pohybovala po Hraničním pohoří. Nevnímala ani tak moc kudy šla. Nevěděla kde byla, proč tam byla. Možná trochu lehce riskovala tímto. Lehce by se jí mohla šmíknout noha a hups, už by byla dole mrtvá. Což by byla veliká tragédie! A nebo taky ne. Bůh ví kdo by to věděl.
Což se možná stalo. Zakopla o něco, ne o někoho! Překvapeně se zarazila. Už si chtěla nadávat jak byla blbá, ale pohled na jejího skoro původce pádu ji donutil se uklidnit. „Jaino? Zeptala se překvapeně a několikrát zamrkala. „Och můj... Co tu děláš? Jak dlouho tu jsi? Jsou tu i další?" Vyvalila na vlčici možná až moc zběsile. Poznávala ji i dle pachu! Byla to nefalšovaně její poloviční sestra! Nebo jak se tomu nadávalo. Kara teď netušila a ani si ten pojem nevybavovala.