Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pokýval hlavou. „Když je neotravuješ tak, že se neocitnou v koutě, spíše zdrhnou, ano,“ odpověděl jí. Aspoň doufal, že to jen nepředstírají a brzy nepřiletí obrněná armáda, haha. Ach, ty konspirace. „To buď ráda. Myslí si, že jsou něco víc, když se chcou vrhnout na silného, dospělého vlka. No pak litují!“ řekl důrazně a zazubil se. Takového ptáka by vyplašil hned! „Vždyť v pohodě. Já si taky moc rád povídám. A jsem vždy rád, když najdu další osobnost podobného rázu,“ zavrtěl ocasem. Jeho sestry tak sdílné nebyly a trávil s nimi moc moc času. Bylo celkem fajn potkat i někoho jiného. „Doma nás učili tvořit různé jednoduché předměty, které ti zjednodušší určité věci. Pak ti mohu samozřejmě něco ukázat, nemám s tím sebemenší problém!“ zdůraznil. A aspoň se Ivory něco nového naučí. „No právě, neznámo nemusí být nutně nebezpečné. Ale i velice zajímavé,“ souhlasil s ní. Nad jejími dalšími slovy střihl uchem. „Pf,tak to nebyli žádní přátelé, když tě odsoudili jen kvůli jedné vlastnosti, která není ani nebezpečná!" odfrkl si. Ivory hodně mluvila, avšak žádná tajemství a tak by určitě nevyzradila. Aspoň zatím nevypadala jako nějaká drbna. Mohla být ráda, že tento "domov" opustila. Jen by tam strádala. „Tak teda vyražme za dobrodružstvím!“ poskočil a vyrazil z hor pryč. Původně tu chtěl počkat na sestry, jenže ty se za celou tu dobu ani nepřiblížily. Pochyboval, že pořád zkoumaly jezero, musely odejít bez něj. Tak on odejde taky.

>> Zubří pláň

„Někteří ptáci jsou sice ještě menší než veverky, ale mají ty své ostré zobáčky!A dlouhé drápy, taky ostré! Ale nechci ti přidělat vůbec žádné obavy. Třeba se mýlím...“ řekl jí ještě. Nechtěl, aby se jich snad začala bát. Vždyť sám neměl tu jistotu, že mohli vlka ohrozit, i přes jejich ostré věcičky. „V horách létají občas dravci, ti jsou celkem velcí. Ale moc často je neuvidíš. A asi je to dobře. Jsou pěkně agresivní,“ pronesl, zatímco se též díval na oblohu. No po žádném orlovi ani stopy. „Jé, tak to moc děkuju. Tvé jméno je taky moc pěkné,“ zaculil se. Ivory byla očividně veselá a aktivní vlčice. To se Lapisovi líbilo. Měl radost, že natrefil zrovna na ni a ne na nějakého bručouna! Poté ho vlčice zahltila tolik otázkami, že mu z toho mozek na pár vteřin vypověděl službu. Uf. „Teda, tys mě ale zahltila,“ zasmál se. Na tohle nebyl tedy moc zvyklý. „No abych nějak začal, jsem dost kreativní typ. Rád tvořím vše možné. A též rád objevuju nové věci a místa. Je to velká zábava, když tě to chytne,“ začal, pak se na chvíli odmlčel a zavětřil. Jen kontroloval své okolí. „Na Moisgrisské ostrovy jsem dorazil se svými dvěmi sestrami. Portálem. Pocházíme totiž úúplně odněkud jinudy. Nejsme tu zatím moc dlouho,“ pokračoval dále. Ty znáš nějaké zdejší smečky?“ zeptal se jí. Celkem by ho to zajímalo. „Rád odpočívám kdekoli, kde je hezká krajina a klid. Ale spíš bych momentálně souhlasil s tím lovem, než odpočinkem,“ zavrtěl ocasem. „Myslíš, že jen dva ulovíme jelena?“ zeptal se jí náhle nejistě. Nějakého zraněného možná, ale i tak...

Poslouchal, co vlčice říkala druhému vlkovi, než se zvedl a odešel. Jo, tak o to šlo! Takže výměna názorů. Mávl tlapou. „Z toho si nic nedělej, já mám takový pocit zas iu ptáků. A věř nebo ne, to je strašidelnější, než kdejaká veverka. Veverky jsou podle mě spíš rády, že vůbec žijou. Víš, kolik mají predátorů? Pff hodně!“ podpořil ji, aby se necítila špatně. Holt někteří se urazili hned za jiný názor...„Třeba se ale potkáte někdy znovu a jeho jméno se dozvíš. A třeba zvolíte i příjemnější téma,“ usmál se. Příjemné téma byl základ skvělé konverzace a třeba i začátkem přátelství. „Chyby děláme každý, je to prostě vlčí. A konec konců, chyby dělá určitě každý živý tvor. Je to normální,“ podotkl ještě. „Já jsem Lapis. Též mě těší,“ též se představil a zavrtěl ocasem. Možná si tu fakt najde novou kamarádku. Za což byl rád, velice rád. Byla pravda, že sestry chtěly jen zkoumat a učit se, no on se hodlal i trochu bavit a seznamovat se. Holt byl trochu rozdílný, no. Avšak samozřejmě se též rád učil a poznával!

Vlk vypadal mírně naštvaně, asi neprobírali nic...do čeho by se měl míchat. No ale souhlasil, že se k nim mohl Lapis přidat, pokud nebude mluvit o veverkách. „Veverkách? Co je s veverkami?“ zeptal se mírně zmateně a pohledem střídal mezi vlkem a vlčicí. Však vlčice Lapisovou přítomností byla o hodně víc nadšená, nad čímž se musel usmát. Skvělé! „Tak to jsme dva. Též tu nikoho neznám, kromě svých sester. Každý nový přítel se hodí,“ poznamenal vesele. Mít přátele v tomto neznámém světě bylo určitě super. Byť aspoň sama vlčice tu byla jen krátkou dobu, na Moisu jako. Vlčice pokračovala na téma veverky. „Proč by neměly být veverky hodné? Jo, maximálně vám jsou schopny na hlavu hodit oříšek, ale proč bych se jich měl děsit? Kdyby trávila zrovna čas na zemi, mám dobrou šanci ji jedním skousnutím ulovit...“ pokrčil rameny, jenže hnědému už asi praskla žilka. Jen se zvedl, pokýval na ně a bez dalších slov zmizel. Nasadil tázavý pohled. „Co mu je?“ zeptal se neznámé, protože ona nejspíš věděla, proč se tak náhle vypařil. Možná to mělo cosi společného s tím tématem o veverkách. Avšak rozhádat se kvůli veverkám? Proč? Úplně zbytečné!

Na chvíli se od svých sester odpojil. ty si chillovaly a zjišťovaly nové informace o jezeru, ale Lapis chtěl dělat něco jiného. Pro něj bylo téma jezero už vylušteno...jak sestrám vysvětloval. A tak se vrátil zpět do hor, najít třeba nějakou zatoulanou kořist nebo jinou živou vlčí duši. Pokud se chtěl plně začlenit do života na Mois Grisu, musel se seznámit i s dalšími vlky. A hlavně se taky chtěl seznámit s někým novým. Nemohl parazitovat na Citře s Melanis navždy a nikoho jiného neznat, že ano. A poštěstilo se mu! Poblíž hovorovali vlk s vlčicí a Lapis se k nim plánoval ihned přidat. Teda, jestli o jeho společnost stát budou. Pořád mohli probírat něco soukromého, jiným uším zakázaného. Avšak pokud to nezkusí, nic nezjistí, no ne? Rozešel se k nim, vylezl zpod skálu. „Ehm...ahoj, ahoj,“ pozdravil je a klidně zamával ocasem. Přicházím v míru, říkal jim řečí těla. „zaslechl jsem, že tu máte nějakou konverzaci a já momentálně sháním nové přátele. Takže, mohu se přidat, k vaší konverzaci? Třeba se staneme přáteli,“ promlvuil na ně a střídal mezi nimi pohledem, čekaje, co na to řeknou. To vyjde, to vyjde, to vyjde! Vypadali totiž dost přátelsky. i kdyby ho měli odmítnout, snad to udělají slušně a neskopnou ho ze skály, hahaha. Oh, špatný vtip.

Možnost, že se tu nacházela víc jezer, úplně nezavrhl. Jenže tohle muselo být to, v kterém přistál, určitě. Krajinu sice nepoznal na úplný detail, protože se zde moc nerozhlížel, ale co, zkoumat mohli jakékoli takové jezero. „To je taky možné. Všechna jezera si jsou tak podobná...“ promluvil zamyšleně, že najednou nemohl s jistotou říct, zda šlo vážně o to úplně stejné jezero. Avšak jak už řekl, bylo to jedno. Na slova o bohatství, o kterým Melanis mluvila, naklonil hlavu na stranu. Na co bohatství, když to neměl vlk v hlavě srovnané? To určitě nemluvil o své sestře, jen tak přemýšlel. udělat byznys a vydělat si kupu peněz nebylo vše. Však záleželo na každém. Někomu to třeba přišlo důležité. Jenže, jaký byl Melanis skutečný důvod vydat mimo svou rodnou krajinu? O zmínce o proudech střihl zaujatě uchem. „No ano! Něco takového už jsem taky zaslechl! Někde u hranice s mořem se musí nacházet dva proudy a ty se nevzájem odráží. Proto nejde slaná voda do jezera a sladká voda do moře,“ oprášil své znalosti z přírodopisu. Už tolik slyšel o různých přírodních jevech. Jen strašně dávno...takže mu to hned nedošlo. „Ale taková nauka o magii by mě taky zajímala. Rád bych se o ní dozvěděl více. Nemusí mě přece bavit jen příroda,“ dodal ještě a nad poslední větou se i zasmál. Ovšem těžko říct, zda to sestry cítily stejně.

>> sněžné tesáky

Lapis měl obě své sestry rád, velice. Taky kdo by o tom pochyboval, když je celou radostí v tom zlatém lese přivítal? Jenže Lapis byl spíše taková veselka, co si užívala každý okamžik života. Hledal okolo sebe jakékoli zajímavé tvory či jiné přírodní jevy, takže někdy vypadal mimo a odmlčeně i když jindy mluvil zas víc. Jenže třeba taková Melanis, to byla vlčice zaměřená na vylepšování všeho možného, poháněla ji její cílevědomost. Lapis soudil, že ne vše bylo potřeba měnit...i přesto, že vlci na těchto ostrovech byli zdánlivě zaostalejší než oni. No jeskyni uzavřeli jako případný dočasný úkryt a vydali se dál hledat jezero, o kterém mluvil. „Překvapuje mě, že jsme to jezero našli tak brzy! Možná není oné pohoří nějaké...rozlehlé,“ řekl překvapeně a sám přidal do kroku. Už říkal, že přírodní jevy ho zajímaly, ne? Samozřejmě potřeboval vědět, jak to jezero s mořem koexistovali, aniž by se jezero nakazilo slaností nebo moře sladkostí! „Ano, je to ono! Ale nerad bych tam lezl, nebo ještě hůř, spadl znovu,“ nervozně se zasmál, když se vydali po svahu na hranici jezera a moře. Ono...voda byla fakt ledová. A zrovna nesvítilo slunce, které by je rychle osušilo. „Máte nějakou teorii, jaktože není jezero slané?“ napadlo ho se zeptat, zatímco dával pozor nato, kam šlapal. určitě o tom musely přemýšlet, když se to vydali pokusit zjistit.

<< sněžné tesáky

Ani v zimě není ve vodě takové mrazivo! pomyslel si přísně, avšak nahlas to nevyslovil. Ono totiž, Lapis nebyl ten druh vlka, který by si stěžoval jen pro vlastní dobro. A nemusel to svoje přistání v jezeře pořád rozebírat. Tak se jen uculil a pak už se věnoval jen jeskyni, do které vešly. Vevnitř, když zavětřil, tak si potvrdil slova Melanis a sám pak silně pochyboval, že tu někdo žil trvale. Bylo tu hodně pachů. Hodně moc. A pokud to tady nepatřilo smečce, tak nikomu. I když někde v hloubi duše doufal, že v jeksyni bude mnoho komplexů, budou ze stropu viset rampouchy a bude prostě na co koukat. No toto byla prostě jen hlubší velká místnost. Avšak jako úkryt před nepříznivým počasím v horách výborný, to musel uznat. Zanedlouho zas vylezli ven a rozhodli se vyhledat ono jezero, o kterém mluvil. Možná tam odhalí tu záhadu sladkého jezera vedoucího do lsaného moře. Upřímně, celkem by ho ta záludná věc zajímala...

>> vlčí jezero (přes sněžné tesáky)

<< zubří pláň

Pokrčil rameny. „Nedokážu to vysvětlit, nezkoumal jsem to. Spíš mi šlo o to co nejrychleji vylézt ven. Voda byla pěkně studená,“ zasmál se krátce. Fakt. Voda v tom jezeře mu připadala studenější než nikdy předtím. Jezero, které vedlo do moře a bylo sladké a ještě extrémně ledové. Bylo v tom něco víc než jen obyčejné ostrovní jezero? „Myslím, že odtud zvršku by mohlo jít vidět,“ poznamenal na slova Citry ještě. Na další slova Melanis nic neodpověděl. Jo, připadalo mu fakt zvláštní, že ten vlk nevěděl, kudy jít zpět na místo, kde žil, avšak nehodlal to nějak řešit. Třeba byl ve smečce poměrně nový. Zastavili až kousek před vchodem do nějaké jeskyně. Vevnitř se pořád vznášel starý pach vlka a pokud tam fakt někdo žil, neznělo jako nejlepší nápad tam tomu někomu lízt, hehe. „Pokud to je někoho úkryt, asi bychom neměli-...“ zastavil v půlce věty, protože sestry už se vydaly dovnitř. „Anebo jo,“ zasmál se krátce a bez dalších řečí se vydal za nimi. Snad je někdo nesežere...

>> krápníková jeskyně

<< zlatý les

Lapis byl celkově ze všeho nadšenější než jeho sestry. Být někým jiným, nejspíš by si připadal maximálně jako jen zátěž. A samozřejmě, že by se sám o sebe postaral, jen samou radostí tak povídal... ať to tak Melanis cítila nebo ne, on měl upřímnou radost, že mohli zkoumat toto místo zas pospolu. Přece vše se dělalo lépe ve více. „Ne, to vůbec. Tohle bylo velké, čisté, myslím, že vede přímo do moře. Nachází se někde tady v těchto horách, kam míříme. Jenže si nejsem jistý, zda bych tam znovu trefil,“ odpověděl jí a zamyslel se. Přece jen z něho vyšel do mlžných plání. A odtamtud by zpátky k jezeru rozhodně netrefili. Chtěla tam jeho sestra jít? Vyslechl si její slova, co se dozvěděly od oného Yara a přikývl. Už se stihl zatím trochu uklidnit a nebýt jak neřízené vlče. „To je zajímavé. Třeba tu najdeme ještě něco pokročilejšího, o čem ten vlk nevěděl,‘ namítl se zájmem. Přece jen řekla, že sám se ztratil, asi se tu též ještě moc nevyznal. „V tom lese jsem cítil nějakou větší skupinu vlků. Ale kdo ví, nemusela to být smečka, jenom třeba nějaká tulácká výprava...“ dodal ještě klidně. „Tak to vidím, že můžu být za to jezero ještě nakonec rád,“ zasmál se nad slovy Citry. Lepší se brodit čistou vodou, než smradlavými bažinami, v kterých se mohl hned kdekdo utopit. Brr. Na planině se nezastavovali a mířili přímo do pohoří.

>> sněžné tesáky

Jak byl rád, že své sestry nalezl! Že byli zas všichni pospolu! Nad jejich přivítání se vesele zasmál a samozřejmě jim to oplatil. Ať není oslintaný jen on! „Vystrašený?Malinký? No prosím?! Jsem dospělý a odvážný vlk!“ řekl s předstíránou vážností, no nakonec se začal smát. Jak mu nešlo ani předstírat vážnost. Natož být v takových situacích vážný, uh. Avšak uměl být vážný, samozřejmě, jen záleželo na situaci. Tady se jednalo o sourozenecké popichování. Nebyl důvod tu být vážný. „Taky jsem velice rád. Bez vás bych to tu nepřežil!“ odpověděl i na slova Citry. Uměl se o sebe postarat, jen už si prostě zvykl, že měl někoho po boku. Cítil se hned méně osamělý, ztracený v tomto velkém světě. Až pak si i on všiml, že třetí vlk se vypařil. Oh, nevadí, asi chvátal. „Kdo to byl?“ zeptal se vlčic, aby se uvedl trochu do děje. „Dozvěděly jste se od něj něco zajímavého? O tomto místě?“ položil další otázku, když se rozešli zpět cestou, kterou Lapis vlastně přišel, do hor, které nemohl přehlédnout. Že se tam údajně nacházela smečka? Zvláštní. Nebyl si tedy jistý, zda se hned po příchodu na toto místo chtěl vázat na smečku, však tušil, že plány takto nezněly. „Z portálu jsem skončil v jezeru. Brr, nebylo to moc příjemné přistání,“ vycenil zoubky v mírný úsměv. „Doufám, že vy jste skončily na lepším místě,“ dodal ještě.

>> zubří pláň

<< zubří pláň

Našel zbytky masa, co jiné zvíře nedožralo a tak se jimi nadlábl Lapis. Maso už bylo tužší a studenější, avšak pořád čerstvé a celkem šťavnaté. Po jídle si olízl tlamu a konečně zalezl pod koruny zlatých stromů. Ihned ho do čumáku udeřil pach smečky. Musela sídlit někde poblíž. Byli přátelští, či ne? Mohl by se jich zeptat na to, kde se nacházel. A jestli tudy neprocházely i jeho sestry. Ovšem...napodruhý nezavětřil jen pachy velké skupiny vlků. Mezi ním se necházely dva, velmi známé pachy. Sestry! Byly tu! A pachy působily ještě čerstvě! Ihned se rozběhl, co nejrychleji mu listí a stromy dovolily. „Melanis! Citro!“ zavolal na ně, když je konečně zahlédl. „Už jsem myslel, že vás nikdy nenajdu. Že jste třeba skončily úplně...jinde,“ promluvil udýchaně, když k nim doběhl. V tom si všiml i třetího vlka, nejspíš nějakého nového společníka, co vlčice potkaly. „Zdravím. Jsem Lapis. Bratr Citry a Melanis,“ představil se vlkovi a zamával uvolněně ocasem. Už se musely sestry od vlka cosi dozvědět. Možná to poví i jemu...

<< vlčí jezero (přes mlžné pláně)

Došlo mu, že po jeho výletě mořem dostal dost velký hlad. Akorát v těchto mlžných pláních by si nedokázal ulovit ani vlastní ocas! Doopravdy. Neviděl skoro na krok. Ještě zakopne o nějakou překážku na zemi nebo narazí do nějakého velkého zvířete (uf, to by velice nerad). Cítil totiž vzdálené pachy tvorů turovitých. No zanedlouho se z mlhy vymotal a ocitl se už na dobře viditelné, trávou a kytkami poseté, pláni. V dálce zahlédl skupinky turů a usoudil, že je cítil i v oné mlze...a teď je samozřejmě cítil zas o něco silněji. Jenže jeden vlk, ještě k tomu oslabený přechodem, nemohl ulovit toto velké, mohutné zvíře. Musel se vydat hledat jiné jídlo. Štěstí ho naštěstí neminulo a poblíž osamělý zajíc okusoval trsy trávy. Začal se ke kořisti blížit, no bohužel se změníl směr větru a zajíc mohl mžiku ucítit hrozbu poblíž něj. Napřímil se a už zdrhal pryč. Lapis za ním nevyrazil. Byl příliš vyčerpaný, na honičku s vystrašeným zajícem. Zavrtěl hlavou, dlouze zívl a vydal se směrem do lesa se zlatými listy. Možná najde nějakou čerstvou mršinu, z které by aspoň trochu doplnil síly.

>> zlatý les

<< mimo

Představoval si lepší výstup na druhé straně portálu. Třeba na nějaké louce nebo v nějakém řidším lese...a ne, aby ho vyplavilo moře do nějakého jezera a on musel z posledních sil vyplavat na nejbližší břeh. Vykašlal vodu z plic i tlamy, ale pořád cítil na jazyku pachuť soli. Nikdy nepřišel na to, z jakého důvodu bylo moře slané a řeky nebo jezera sladké. Jenže on se vždycky zaobíral věcmi, které musely být na vlka příliš, příliš nad jejich znalosti. Zvedl se a pořádně ze sebe oklepal vodu, co se mu vsákla do kožíšku. Všiml si, že dnes bylo celkem hezky, až teplo, tak aspoň uschne rychleji a nebude mu k tomu ani nějaká velká zima. „Melanis? Citro?“ zaprachtěl hlasitěji, kdyby se sestry pohybovaly někde poblíž. Avšak nikde je neviděl. Ani jejich pach tu nezaznamenal. odešly snad bez něho? Myslely si, že nevkročil do portálu? Nebo je to vyplivlo úplně někde jinde než jeho? Ach, takových možností! Aby mu z toho hlava nepraskla...Nakonec zavrtěl hlavou a vydal se přímo za nosem. Někde tu být musely! Nemohl unést myšlenku, že by skončily v úplně jiném světě...vždyť tak sám by tu zůstal!

>> zubří pláň (přes mlžné pláně)