Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Yaro
I když se zdálo, že schůze je u konce, pořád tu bylo hodně rušno. Všechno to dění kolem a Leto měl dojem, že je tu moc vlků. Někteří se už vydali pryč z úkrytu. Byl mezi nimi i ten nový, Keiji. Pohledem zamířil ke svému bráškovi a pak přehlédl všechny v lékařském koutku. Jestli si někdo všímal jeho úlovku? Nebyl si jistý, ale králíky nechal před léčitelským koutkem a když se blížila beta s šedou vlčicí, rozhodl se prozatím zase uklidit do ústraní. Tedy dál od dění a tak opět vyhledal bratra a zamířil k němu.
Nyní zbývalo rozhodnout s kým a kam půjdou. Jeho napadlo jen jediné místo, kde ulovil králíka a kterým procházel křížem krážem - Tajga. Zastavil se u Yara a pohlédl mu do očí. "Takže dřevo?" Po té se rozhlédl po úkrytu a teprve teď, když čekal, co bude následovat, začal si místo, kde se vyskytoval prohlížet důkladněji. Tahle jeskyně působila zcela odlišně od jeskyní, které viděl. Byla taková netypická.

Yaro, Einar, Léčitelský koutek

Pomalu, ale jistě se z toho šoku vzpamatovával a tak následující dění jen v sedě sledoval. Zůstal na místě, kde před pár okamžiky dloubal do brášky. Za jeho zády stále byly ledové stopy, co tam zanechal. A králík. Nebo vlastně oba králíci. Ohlédl se na Yara, ten se zdál ve větším šoku, ale protože poodešel stranou, usoudil Leto, že potřebuje chvíli klidu. Jako když jeden potřebuje ticho a tmu, když má migrénu.
Pak se snažil sledovat dění kolem, ale jen to vsakoval a nereagoval. Až do chvíle kdy se Yaro ozval. Leto se narovnal a pohlédl na něj, pak zase na alfu nebo betu, co na to řeknou. Ale měli také uklízet. A alfa chtěl jídlo pro fialku. "Ehm... Než jsem vstoupil na území, ulovil jsem dva králíky. Jsou čerství." Zvedl se rychle je posbíral z míst kde byly, tam kde předtím stáli, před svými osudy. Popadl je způsobně za ušiska a zamířil s nimi ke koutku s léčiteli. "Tady, prosím, přinesl jsem je na... přivítanou... ehm." Uši měl do stran a hlavu držel podřízeně, jako ten, co byl nejníže.

Einar, Vittani, Yaro
Leto, absolutně vůbec, nečekal, že by tato mlaďounká vlčice, kterou, mimochodem pořád viděl o něco menší, než byla, když se viděli naposledy, udělala to, co udělala. Vnímal její pohyb teprve tehdy, když se vynořila zpod křídel ohnivého vlka před jeho očima. "Vittani..." vypustil překvapeně a trochu šokovaně z tlamy, když ho chránila před pekelným ohněm. Ano, neváhali ji tehdy s Yarem pomoci, ale on té pomoci nepřikládal zase takovou váhu, aby riskovala svůj mlaďounký život kvůli němu. "To... nemůžeš..." mluvil tiše, přeci jenom, byl už smířený s tím, že jej sežehne bílý oheň, protože nevěřil druhým. Neviděl v této, pro něj bezvýchodné, situaci, jiný závěr. Ale Vittanin a Yarův čin ho přimrazil k podlaze a to vlastně doslova. Pod jeho tlapami se začal vytvářet led. Zledovatělá místa, ledová plocha však se od Letových tlap nerozšířila dál než na okruh délky jeho dlaně. On šokovaně zíral, jak dva mladé životy halí plameny. Ledu pod sebou nevěnoval pražádnou pozornost.
"Vittani, Yaro..."
Bratr se zhroutil k zemi, Vittani stála na svých tlapkách, Leto byl z toho stále v šoku, že ani pohnout se nemohl, dokud ohnivý vlk neodešel dál. Když se konečně mohl pohnout, vděčně se podíval za odcházející Vittani. Kdyby se ona ohlédla, mohla by vidět ten nesmírný vděk a taky to, co nikdo ještě u Leta nespatřil, slzy v ledově bílých očích.

Yaro
Udělal krok j ležící hromádce béžovobílé srsti. Sklonil hlavu k bratrovi a čumákem do něj dloubl. "Yaro? Yaro vstávej!" Věděl, že jeho bratr je živý. Slyšel jak dýchá, viděl, jak se mu zvedá hruď a slyšel i tlukot Yarova srdce.

Einar a Hanka
Alfa řekl, že tu budou v bezpečí. Ta slova mu zněla v uších pořád dokola. Leto, tak se jmenuji... a... děkuji za Vaši milost a za milost bratra a také Vittani." zareagoval béžový. A ta vlčice, co byla vedle alfy byla betou, co nad nimi vynese trest. Proto nyní upíral pohled k této dvojici. Ale co to tedy znamenalo pro něj? Žil. Byl přijat? Nebo bude jenom potrestán za vniknutí na území smečky?

Yaro
Leto se necítil zrovna dobře ve skupině tolika cizích vlků, které neznal, ale byla to Yarova smečka a měla by se stát i jeho smečkou, takže vlastně ani nevěděl, jak nejlépe se chovat. Usoudil, že nejlepší bude zůstat v klidu vedle brášky a nijak nevyrušovat, dokud se nenaskytne příležitost. "Chci ti být po boku, nic jiného neznám. A ano, toužím po domově a tam, kde je tvůj domov, chci aby byl i můj," proto i s Yarem mluvil tiše a na Vittani jen zavrtěl ocasem, hned po té se však zase "zmenšil".

Einar
A přesto pozornosti neunikl.
Chvíli bylo ticho a když zazněl hlas toho rezavého vlka, který musel být alfa, Letovi ztuhla krev v žilách a jelikož měl instinkty vytříbené, okamžitě mu došlo, že je něco špatně. To, že tuhle situaci způsobila jeho přítomnost si dal dohromady hned, ale jestli očekáváte, že věděl, proč, tak patrně neznáte minulost těchto dvou brášků. Kdyby jste ji znali, ani by jste se nedivili, že co se týče smečkových věcí, nemají tyto znalosti. Nikdo je to nenaučil. Když se ztratili, byli ještě poměrně malí a jen díky štěstí přežili. V té době si veškerou školu smečkového člena nemohli zapamatovat, ba snad ani poznat.
Stáhl uši k hlavě a ledovýma očima sledoval teď všechny vlky, kteří se jenom pohnuli.
Vůbec nejhorší bylo, když se zrzek vydal k nim. Oslovil Letova bratra a Letovi se zachvěly pysky. Zůstával nehybně sedět, ale nepřestával být ve střehu, jako by byl připravený svého bratra chránit za každou cenu. Rezavý vlk, který byl větší než oba bratři mluvil dál a Leto jej nepřestal sledovat. Teprve nyní se mu vyjevila nikdy nepředhozená pravda o tom, proč a co bylo špatně. Yaro ho sem přivést neměl, to ale ani jeden z nich nemohl vědět. A pokud by to Yaro věděl, Leto o tomhle prostě tušení neměl.
Sklopil hlavu, aby byla níž. Plamínky, které se objevily na zádech alfy Letovi blikaly v očích, což jim dodávalo jakousi naoranžovělou jiskru. Alfa byl rozzlobený a to, paradoxně, když už se konečně dozvěděl důvod, Leta lehce uklidnilo. Pohlédl alfovi do očí a odpověděl mu: "Omlouvám se Vám, ale nenapadlo mne, co nemohu znát." Byla to pravda. Upřímná čistá a ryzí pravda a pokud neměl alfa zahalenou mysl pouze hněvem, poznal by, že Leto nelže. Pak alfa opět mluvil na Yara. Leto si uvědomoval, že teď jsou v ohrožení života oba dva. Byli v pasti a všechno to záleželo jenoma pouze na téhle smečce. Leto věděl, že Yaro by smečku nikdy neohrozil. Byl mladý, možná naivní, ale nikdy ne zlý a ani hloupý nebyl. Ale věděl to tenhle rozzlobený vlk? Znal vůbec členy své smečky? Dle slov, která alfa řekl, Yara neznal tak, jako ho znal Leto. Nebylo divu, že si myslel co si myslel.
A pak se stalo něco zvláštního. alfovi narostla křídla. Jako by všechny ty ohnivé jazyky, jeho samotná výška a hněv samy o sobě nestačily!
Yaro se však postavil na své tlapky a, Leto byl na něj nyní hrdý, jeho bráška dospěl, přijal své pochybení čestně a podle Letova názoru také zodpovědně. Leto nevstával. Zůstával sedět. Ale aby bratra podpořil, pronesl k alfovi: "Můj bratr je možná mladý a naivní," jako by on byl o mnoho starší, co? Hehe, ne oba byli stejně staří, "ale nikdy by nezradil. A nepřivedl by mě sem, kdyby jsme oba nebyli přesvědčeni, že je tohle to správné místo, kam patříme. Tím netvrdím, že nepochybil. Já rozumím tomu, co jste řekl a pokud věříte tomu, že jsem pro vás hrozbou, pak konejte, co myslíte, že je správné." Leto pohlédl vzhůru do žhavých očí. "Přišel jsem Vás požádat o přijetí do smečky, ale budu respektovat vaše rozhodnutí. Jen prosím, neubližujte mému bratrovi. Je dost chytrý na to, aby se dokázal poučit a já už teď vidím, jak daleko ušel. Má-li být jeho postup za cenu mého života, budiž. Máte na to plné právo."
Svého bratra miloval a pouto s ním bylo tak silné, že byl ochoten položit svůj život za to, aby Yaro žil.

Alatey - hranice na Hraničním pohoří >>>

Dokud procházeli územím a potom následně údolím, byl Leto naprosto v pohodě. Vnímal však ve vzduchu docela dost různých vlčích pachů a jak se blížili k úkrytu, tím víc nervózní byl. Přeci jenom, on tu byl cizák, zatímco jeho bratr tu byl už doma. Na prahu se na krátko zastavil, snad aby nabral trochu čerstvého vzduchu do plic, nebo prostě jen zahnal trému, než následoval bratra do útrob hory.
Vlků v úkrytu bylo opravdu hodně. Leto stáhl uši a mírně sklonil hlavu, jako by se snažil být neviditelný. Vlastně ano, snažil se, aby nerušil, protože jak už Yaro znamoval, dorazili akorát do probíhající schůze. Cestou po očku sledoval vlky kolem. Jeho ledově bílé oči se snažily zaznamenat všechny pohyby. Nakonec se usadil vedle Yara a i on položil králíka na zem před sebe. "Už to tak vypadá," konstatoval a potvrzoval tak Yarova slova. Olízl si nos a pořád se snažil mít všechny, tak nějak v zorném poli.

Vittani
Zaznamenal tmavohnědou vlčici Vittani a to mu hlava vystřelila trochu výš a i uši se narovnaly, aby zavrtěl ocasem na mladou vlčí slečnu, aby ji pozdravil. To byla totiž jediná další členka Alatey, kterou znal.

Yaro mu položil otázku, která ho přivedla pozorností opět k bráškovi. Chvíli mlčel, jako by přemýšlel. "A ty bys mě tady chtěl mít?" vrátil mu otázku. V podstatě ale ani tak o otázku nešlo. Leto přeci věděl, jaká bude odpověď. Jen chtěl brášku lehounce popíchnout. Napnout nebo tak něco. Klidně by do něj i dloubl, ale bylo tu moc vlků a Leto na to nebyl zvyklý. Jistě, pár týdnů se sice toulal ve společnosti nějakých vlků, ale těch nebylo tolik, jako zdejších smeččanů Alateyských.

Alatey - hranice na Hraničním pohoří >>>

Odpočíval. Po tom štrádování si jeho tlapy trochu toho odpočinku zasloužily. I když nepřešel celý ostrov, jak tušil, byl docela velký, cítil se trošku unavený. Slunce ho hřálo do kožichu a tak se mírně uklinbal do lehkého podřimování. Dokud nezaslechl kroky a než stihl zareagovat víc, ucítil totiž vůni svého brášky, tak nebyl tolik ve střehu, už se přes něj Yaro převalil. "Ugh," vyplivl jen a zvedl hlavu, aby se ohlédl za zvukem žuchnutí. Zavrtěl ocasem, tak jím zabušil o zem.
"Čekám tady na tebe. Vím, že jsi vyrazil po mé stopě na ledové pláně na severu a došlo mi, že se budeš muset vrátit." Odpověděl mu polovičatě na otázku, než mu dořekl i tu druhou část: "A taky jsem tě cítil, že jsi dole pod pohořím v té oblasti tundry. Řekl mi to vítr."
Nechal si ožužlat ucho, ale hravě také chňapl po Yarovi a zatahal ho za chlupy na krku. "Tak jo, jsem zvědavý, jaká ta smečka je." zvedl se a popadl zbylého králíka a pak následoval Yara do úkrytu.

>>> Úkryt Alatey

Hraničním pohoří >>>

Cítil, jak slunce, které se mu opíralo do boku, nabírá na síle. Ještě sice nebylo tak silné, aby roztopilo všechen sníh, zejména v kopcích a horách, ale dávalo o sobě znát. Nemohlo být nepovšimnuto. Jak Leto stoupal, cítil, jak ho slunce lechtá v kožichu. A ačkoliv dva ušáci nebyli zase až tak těžcí, i tak se pronesly, když musel Leto vystoupat do pohoří na hřeben, aby se mohl po něm vypravit přímo k hranicím Alatey.
Stříhal ušima, rozhlížel se, Yara nikde neviděl, ale měl silný pocit, že ho cítí. A i přes to, že nebyl jeho bratr přímo v horách, Letovi se o čumák Yarův pach rozrazil, jako by ten byl nedaleko. Vítr mu jeho pach přinášel z oblasti tundry. Radostně zašvihal ocasem, ačkoliv to sotva mohl kdokoliv vidět.
Položil králíky na zem před své tlapy a zvedl hlavu k obloze, aby vyslal hlasité zavytí. Snad mě Yaro uslyší a bude vědět, kam jít. Měl by ho slyšet. vždyť vytí se nese na míle daleko, ne? Pak popadl králíky a udělal ještě několik kroků k místu, kde bylo cítit označení hranic Alatey. Znovu pustil králíky na zem, na tomtéž místě udělal kolečko a ulehl na zem. Své tělo stočil do klubka a položil si hlavu na králíky. Čekal.

Modrák přes Kvetoucí louku >>>

Když se vracel k bráškovi, samozřejmě mu už jeho magie napovídala, že jeho bráška na území už není. Vzduch mu to řekl. Stačilo, aby pořádně do něj začenichal a byl si tím jistý. Šel mě hledat? Určitě ano. To bylo první, co Leta napadlo a dávalo by to smysl. Jeho bratr mířil do ledových plání. Leto mohl jít za ním, nebo tady počkat. Mohl jít i zkoumat další části ostrovů. Docela si byl jistý, že existují místa na tomhle ostrově, kde ještě nebyl. A možná by se na některá místa i vrátil zno, na jiná zase ani ne. Ale jedno věděl určitě. Yaro měl smečku a do ní se rozhodně vrátí! Smečka bylo něco, co si jeho bráška přál vždycky. Neměl ale, když byl odrostlé vlče, štěstí a tady se na něj konečně obrátilo. Bude to místo, kam se bude chtít vrátit. A proto zamířil Leto právě tam. Na místo, kde se s bráškou pohybovali, když Leta našel po přenosu na ostrovy.
Se dvěma ušáky, které se mu na louce podařilo ulovit, mířil do pohoří. Věděl, kudy jít a šel tudy.

>>> Alatey - hranice na Hraničním pohoří

Kvetoucí louka >>>

Ten strom poutal pozornost a proto se rozhodl, že se k němu podívá. Proč tam roste tak sám, když les je o kus dál? Skoro to vypadá, jako by ten les hlídal. Nebo je tam ve vyhnanství? Snaží se snad rozšířit území? Zanesl tam nějaký pták jeho semínko a ono se ujalo? Tolik otázek si mohl klást Leto. A možná, že když k němu dojde, odhalí tak i jeho význam. Možná přijde na tajemství, proč ten strom roste takhle sám mimo les. A nebo tohle zůstane i nadále nezodpovězeno.
Za svitu slunce v krásném ránu dorazil Leto ke stromu. Tenhle strom byl opravdu plný otázek. Byl mnohonásobně vyšší a větší, než kterýkoliv strom, který kdy viděl. Tyhle ostrovy jsou vážně plné překvapení. Vypadal jako dub, ale listy měl modré, jako ty stromy v nedalekém lese. Leto si ten strom prohlížel a zvedl hlavu ke koruně. Zdála se mu být tak vysoko a tak obrovská, jako by sama tvořila les.
Bylo to zvláštní místo a když si celý strom obešel kolem dokola, řekl si, že se sem ještě někdy vrátí. Konec konců, byl to dobrý orientační bod.
Pak se vydal dál na louku najít bratra. Cestou ulovil dva králíky. Lov byl o něco snazší, když mohl dobře cítit, kde se nacházejí. Začínal si věřit. Cítil, že se se svou magií sžívá, jako nikdy dřív. Dříve se spoléhal hlavně na své schopnosti. Tady poznával to, co dokáže. Králíky ulovil za pomocí magie. Ale zapojil samozřejmě i fyzické síly. Musel je najít. Vystopovat, odhadnout vzdálenost, vypočítat rychlost. Musel počítat i s tím, že sníh se stával rozbředlejší s tím, jak slunce stoupalo výš na obloze.

>>> Hraniční pohoří přes Kvetoucí louku

Mokřady přes Tajgu >>>

Z mokřadu, do kterého tedy nechtěl příliš zabrouzdávat, se vrátil zpátky do lesa. Přeci jenom, to bylo příjemnější místo, než mokřady, kde bylo až příliš vodních ploch a bahna. Potěšilo jej, že mu pod tlapami křupe hezky sníh a ne nějak čvachtavé bláto. Narazil také na stopu zajíce a tak se po ní pustil, neboť se stopa zdála čerstvá a on měl přeci hlad. Stopování mu nějakou chvíli zabralo. Zajíce nakonec našel a jak měl vážně hlad, použil na ušáka částečně i magii a švihl po něm větrnou kouli. Zajíce to trochu zaskočilo, tedy bylo to, jako by ho zasáhlo něco pevného. Třeba koule sněhová. Rozhodně ho to zpomalilo při útěku natolik, že ho Leto dohnal a ulovil ho.
Snědl zajíce celého. Jen pár chlupů z něj zůstalo a pokračoval k jednomu stromu, který jeho pozornost upoutal a chtěl se na něj podívat, když už na téhle louce byl a stejně ji musel projít, aby našel Yara.

>>> Modrák

Začarovaný les přes Tajgu >>>

Tenhle les je pěkný. Pomyslel si Leto. Zajímalo by mě, jestli tu už bráška byl. Jak procházel, prohlížel si stromy a udivovalo ho, jakou zvláštní barvu mají. Když tenhle les pozoroval, zatímco procházel kolem něj několikrát, poutal jeho pozornost na sebe. Ale když už v něm byl a pohyboval se skrze něj, bylo to o mnohem úchvatnější. Jak procházel, naslouchal zvukům lesa a s nadcházejícím ránem se probouzeli i ptáci. Někteří zpívali už takhle brzy.
Když les opustil, ocitl se opět v tajze. Ale jak procházel lesem, najednou se objevil na místě, které by v této lokaci spíše nehledal. Vlezl totiž do jakéhosi mokřadu. Zase další bažina? Ne, to fakt ne. Na to nemám náladu. Vážně nechtěl a tak se v mokřadu příliš dlouho nezdržel. Místo toho se rozhodl vrátit se k bráškovi. Nebo se alespoň podívat, jestli je jeho bráška v pořádku.

>>> Kvetoucí louka přes Tajgu

Oblouky bohů přes Mlžné pláně >>>

Znovu se vnořil do mlhy, která se roztahovala po značné části pláně. Vypadalo to, jako by tahle mlha zde byla pořád. Jako by nikdy nezmizela. Když se snažil si vybavit svůj příchod, měl za to, že v dálce tu mléčnou mlhovinu také viděl. Snažil se tedy soustředit na to, aby šel kupředu a doufal, že mlha brzy zmizí a on se vynoří opět do světa, kde lze vidět daleko dopředu.
Netušil jak dlouho se v mlze motal, ale nakonec se přeci jenom rozestoupila a on stál před fialovomodrým lesem. Nasál pachy okolí do nosa a potom vešel do lesa. Připadal si jako v jiném světě. Ale takových míst zde na ostrově bylo hodně. Třeba ta poušť. Nebo ty smrduté bažiny. Temný les a nebo ta divná jezera. Tady to byl alespoň les. A navíc nevypadal jako mrtvý.

>>> Mokřady přes Tajgu

Mlžné pláně >>>

Místo, na které se dostal, bylo hodně zvláštní. Nešlo o jen tak nějakou skálu, nebo skalní útvar či kameny, které by vlk mohl najít v přírodě. Jako by zrovna tyhle kameny měly být zvláštní už jenom tím, jak podivně a nezvykle trčely ze země k nebesům. Výhled se rozšířil. Zdálo se mu, že uvnitř kruhu, který kameny tvořily, panuje jiné roční období. Nebo mu to tak přišlo.
Začal si ty kameny prohlížet. Když je tak obcházel, každý kolem dokola, všiml si, že na sobě mají různé symboly. Kdyby znal jejich význam, mohl by třeba uskutečnit to, pro co zde ty kameny byly. Ale nevěděl, k čemu slouží. Na mysl mu přišlo, že tady musely být z nějakého důvodu, leč jakého mu zůstávalo záhadou.
Nakonec nezbývalo, než aby toto místo opustil a vydal se dál.

>>> Začarovaný les přes Mlžné

1) Zahraj, jak se tvému vlku zachytil jazyk o ledový rampouch. Jak ho asi dostaneš dolů?
• Leto 1 bod
2) Chyť do tlamy vločku (klidně i s velkým V)
• Bryce 1 bod
• Leto 1 bod
• Ricca 1 bod
5) Napište báseň na téma zima - alespoň dvě sloky
• Leto 1 bod
6) Postav sněhovou sochu, sněhuláka, nebo něco jiného - samozřejmě ze sněhu
• Leto 1 bod
8) Popiš, jak se tvůj vlk zotavil z uklouznutí na ledu
• Leto 1 bod
9) Ohřej se v libovolném úkrytu
• Ricca 1 bod
10) Prozkoumej, jak zima ovlivňuje pouštní oblasti
• Leto 1 bod
2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist
• Xander 0,5 1/4
3) Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře (nutno odehrát na dvou oblastech)
• Leto 2 body
4) Prokaž svou odvahu skokem na nebezpečné kry! (rozbitý sever)
• Leto 2 body
5) Zaskotač si s dalším vlkem ve sněhu a popište sněhové hrátky alespoň na 4 posty (nelze během nich plnit jiné úkoly)
• Bryce 0,75
• Alyanna 0,25
6) Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární záři
• Leto 2 body
7) Vyšplhej na rozhlednu na Dvojčatech a popiš výhled formou líčení na 500 slov
• Leto 2 bod
8) Nakresli svého vlka, jak olizuje rampouch - a přimrzl mu k němu jazyk!
• Noir 2 body
• Leto 2 bod
2) Popiš, jak tebe, tvou smečku, rodinu a nebo přátele zima ovlivňuje - alespoň na tisíc slov.
• Leto 3 body
6) Napiš během trvání akce alespoň 31 postů
• Leto 3 body

---------------------------------------
Leto 22 bodů
13 bodů - 1 tlapka do ledu
6 bodů - 1 rubín
3 bod - 5kšm

Ricca 2 body
2x 1kšm = 2kšm

Bryce 1 bod
1 bod - 1kšm

děkuji ♥

Vlčí jezero >>>

Když už byl dole, nechtělo se mu šplhat se zase nahoru. Přeci jenom, toho už naťapkal dost. Hory byly sice fajn, ale byly trochu únavné, to si uměl Leto, docela dobře přiznat. Proto se pustil zase plání, která však ale brzy zahalila jeho tělo mlhou. Mlha byla úplně všude. Byla pod ním, vedle něj a dokonce i nad ním. Velmi rychle si začal připadat, jako ve sněhové vánici. Akorát tady nefičel vítr a nepadal sníh. A jestli jo, tak by ho jen cítil, jak by mu dopadaly vločky na srst, než že by ho v té mlze viděl.
Proto byl trochu překvapený, když se najednou z mlhy vynořily zvláštní veliké kameny. Přimělo ho to zastavit. Co to je? Měl bych se naučit, jak ve větru rozpoznat překážky, když není možné vidět. Jinak bych do nich mohl klidně i vrazit. Kde se tady vzaly? pomyslel si.

>>> Oblouky bohů