Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sestra mlčela, ale nebyla prázdná. Právě naopak. Dokonce to sama připustila, když souhlasně přikývla v odpovědi na její otázku. Opravdu byla naštvaná. Tmavá vlčice naprosto chápala proč. Byla ráda, že se jí svým stylem Amy svěřuje, a taky byla hrdá, jak bravurně rozklíčovala její mlčení. I bez slov se toho dá z vlka mnoho poznat, teda pokud ho ten druhý zná dost dobře. "Chápu," řekla jen, protože ji nenapadala žádná slova útěchy. Stejně by je bílá spíš nepřijala a byly by to pouhopouhé plky kolem. Obě věděly, jak špatná situace otřásla celým základem jejich bytí. Ani na to slova najít nešlo.
Blízkost teplého těla sestry byla utěšující. Zároveň bolestivou připomínkou prázdnoty na druhé straně. Nebyly pryč nijak dlouho a už jí její sourozenci chyběli. Byli přeci jen z velkého vrhu, v průběhu vyrůstání se nestávalo, aby byli o samotě déle než pár minut. Teprve teď začala být opravdu vděčná sestře, že se vydala za ní. Co by dělala jen tak sama v širém světě? A s těmi myšlenkami, co se jí honily v hlavě? Z toho by jednomu hráblo. "Co asi dělají naši sourozenci?" zeptala se nahlas. "Cain šel s matkou, tak spolu někde rozsévají chaos. Samael se před odchodem úplně přebarvil, třeba taky neunesl celou situaci, a teď někde rozumuje po zemi. Alastor musí mít taky pořádný bordel v hlavě, hlavně s těmi jeho hlasy. No a Astaroth, ta třeba zůstala princezničkovat doma." Dokázala si v konverzaci očividně vystačit sama. Snažila se tímhle stylem zahnat všechny chmury. Jenže její tlama vzápětí dodala: "Amon leži pod drnem." A zase byly všechny chmury zpátky.
Viděla tu tichou otázku v jejích očích. Rozhlédla se. Zdejší krajina vypadala bezútěšně a mrtvě. "Tady to nevypadá ani na myšku," zhodnotila nahlas to, co si její sestra beztak sama myslela. "Ale líbí se mi tady, ještě chvilku bych tady ležela a užívala si... atmosféry." Temné, ponuré a děsivé. "Navíc bude za chvíli noc," doplnila další argument pro to ještě se chvíli válet na břehu. Dost možná to byla spíš snaha oddálit problémy, se kterými se budou muset vypořádat. Lilith se bála osamělosti. Bála se dospělosti. Bála se toho, že se bojí. "Hmmm..." chtěla něco říct, ale nenacházela pro to vhodná slova. "Proč ta krev pálila?" vrátila směr konverzace zpět k Amonovi. Tohle jí fakt nelezlo do hlavy.

Čas od času zabloudila dvoubarevným okem ke své sestře. Byla hodně tichá, ale Lilith dobře věděla, jak moc jí musí právě teď šrotovat hlava. Mozek bílé vlčice jel na plné otáčky, ačkoliv se v její tváři nezračila ta stejná zmatenost. A přesto se Lilith zdálo, že na sestře je patrná jedna emoce. Stříhla ušima a pokusila se hádat: "Zlobíš se na ně?" Musela se zeptat. Zatím spolu nikdy netrávily čas o samotě, a ačkoliv spolu měly vždy hluboké pouto, nijak do hloubky se doteď nepoznaly. Povzdechla si a musela se zamyslet, jak se k tomu staví ona. "Já se na ně asi nezlobím. Nebo ano. Já nevím. Jsem z toho zmatená. Mám je ráda, ctím je, ale..." nedokázala své pocity zformulovat do slov. Jen srdce jakoby ji pukalo, neznámá síla ho trhala na dva kusy.
To už ji sestra překvapila tím, jak se najednou rozmluvila. Tmavá jí naslouchala a snažila se přelouskat vše, co říká. "Jo, nevědomost je fakt naprd," souhlasila s ní jednoduchými slovy. "Musíš poznat nepřítele, abys věděla, jak ho zničit, ne?" nadhodila myšlenku při vzpomínce na problémy s jinou smečkou. Narážela Amygdala na to samé? Jestli ne, rozhodně to nebylo od věci zmínit. A Lilith si vzpomněla ještě na slova matky při povodních, kdy jim něco podobného říkala. Aby neukazovali svou pravou tvář hned a tahali za nitky, aby se situace vyvinula tak, jak potřebují oni. Malá vlčice to začínala pomalu chápat. "Musíme se naučit co nejvíc, abychom neopakovali stejné chyby," odtušila vcelku rozumně.
Nad zradou souhlasně přikývla. Ano, Amy měla pravdu. Zradili ho. Všichni. "Máš pravdu. Zradili jsme ho. Celou dobu jsme si lhali o tom, jak bychom pro sebe navzájem udělali cokoliv, ale když na to přišlo. Jen jsme sledovali bez hnutí co se děje. Nepomohli jsme. Nikdo z nás." Zavrtěla nesouhlasně hlavou. "Musíme se do budoucna polepšit," rozhodla se. "Budeme víc konat. Ovládneme každou situaci, co se nám nebude líbit." Tentokrát se usmála upřímně. Ten úsměv byl doplněn divokým nespoutaným pohledem.
Dočkala se souhlasu od sestry, což ji potěšilo. Máchla ohonem. Její společnost jí pomáhala uspořádat si myšlenky v hlavě a navracela jí pocit jistoty ve svém životě. Jediná otázka byla, zda se myšlenky srovnávaly správným směrem. Zatím se zdálo, že se obě otáčí spíše na temnou stranu. "Zkusíme si potom najít nějakou oběť," začala spřádat plány, "můžeme začít s divokými zvířaty. Postupně přejít na vlky. A pak?" zamyslela se. "Pak uvidíme, co se stane. A podáme hlášení doma."

// Poušť

Sestra odpovídala stručně, příliš stručně na její vkus. I když její slova podtrhla to nejzásadnější, co se k té situaci dalo usoudit. "Myslíš?" odpověděla jí otázkou. "Asi jo, máš pravdu. Nebo to možná udělali... já nevím, kvůli něčemu? Pro něco?" Nechtěla se vzdát představy absolutní dokonalosti jejich rodičů. Přeci žádné dítě nechce zjistit, že jeho rodič není Superman, jen obyčejný Clark Kent. "Měli jsme ho zabít při povodních, mohl alespoň posloužit jako dobrý zdroj masa," pronesla tu větu, jako by vůbec nepředstavovala děsivou kombinaci kanibalismu a strohé praktičnosti. Zpětně jí začínalo docházet, kolik takových chyb v průběhu jejich dospívání vlastně bylo. "Když se vlk podívá zpátky, je všechno o tolik jasnější, co?" otevřeně mluvila se sestrou o svých myšlenkách.
Obklopení zářivě zlatého pálícího písku vystřídala ponurá šeď a ještě ponuřeji vyhlížející jezero. Vzduch byl hutný a nepříjemný. Mnohé by barva toho jezera jistě odpudila natolik, aby se co nejrychleji otočili na patách a vydali se pryč. Lilith pro teď tato atmosféra naopak lákala. Možná to byly hormony z dospívání, nebo právě prožité trauma, co ji přitahovalo k šerému zdroji vody. Přeci jen sama měla k vodě velice blízko. A právě teď se cítila asi tak jako vypadalo tohle jezero. Došla k samému břehu a odkopla hromádku kostí, co u něj ležela. "Všude je smrt," zabručela si. Podívala se na svůj odraz v našedlém jezeře. Byl pokroucený a prazvláštně stojatý. Jakoby se voda vůbec nehýbala. Vztekle praštila packou do hladiny, aby ji donutila k nějakému pohybu. Pak si na břeh lehla tak, aby měla přední packy v kontaktu s prazvláštním jezerem. Pohledem mířila do dálky, někam na ty hory.
"Smrt samotná je přirozená," začala znovu nahlas odříkávat tok svých myšlenek. Docela neférově házela své starosti na sestru, jako by snad ona měla být klíčem od zámku její vyrovnanosti. "Ale tohle mělo od přirozené smrti dost daleko, ne? Krev by se neměla vylévat z ran, které nikdo nezpůsobill." Z jejich bratra však přímo stříkala. "Možná jen nechápeme, jak krev funguje. Možná bychom měli zkusit někoho zranit a pak čekat, jestli se krev vyleje jako z Amona," dumala nad možnostmi praktické ukázky.

// Tichá zátoka

Mladá dáma kráčela pryč. Pryč od svého domova i od své rodiny. S každým krokem se vzdalovala známému a přicházela do teritoria neznáma. Byl večer a ona netušila, jak dlouho jen tak kráčí. V hlavě měla pořádný guláš a popravdě vůbec nevěděla co s tím. Snažila se jen potlačit své pocity a soustředit se na kroky. Pravá přední, levá zadní, levá přední, levá zadní, pravá přední, levá zadní... drmolila si nahlas sama pro sebe. Koutky ji škubaly v napůl nuceném úsměvu. Sem tam i přes všechnu snahu prolétla hlavou nějaká myšlenka: Musel zemřít v bolestech? Nebylo mu pomoci? Vždyť je otec léčitel? Proč ho nezabila matka? Proč pálila jeho krev? Ne, nelitovala smrti svého bratra. Byl slabý, zemřít musel. O tom nemohlo být pochyb. Ale nelíbilo se jí TO jak zemřel. Přeci to všichni věděli, že je odsouzen k záhubě. Mohli ho zardousit. Rodiče nebo vlčata, na tom nesešlo. Bylo by to milosrdné. Jenže ho nechali umírat v mukách. Vybavila si blízkou vzpomínku na umírající uzlíček. Ten obraz bude mít před sebou celý život. A ta krev? Proč tam bylo tolik krve? "Krev," vydechla nahlas, neb tu myšlenku nedokázala držet ve svém nitru. To slovo, ta představa, ta tekutina, ji nabíjela zvláštní pocitem, skoro až energií.
Byla tak hluboce ponořená do svých rozvah, že si nějakou dobu nevšímala tichých kroků, co ji následovaly. Jen když ji začaly pálit tlapky na rozpáleném písku se zastavila a párkrát hrábla do země, aby se propracovala ke studenější vrstvě. Pak si konečně všimla své bílé sestry. Otočila se na ní s úsměvem, jak jinak. Ale přes široký úsměv na tváři mohla Amygdala jasně číst velké emoce v jejích očí. Smutek, vztek, bojovnost, ale i nadšení a zvědavost. Jednoduše zmatenost. Lilith nebyla z nejchytřejších, spíš byla vlčicí činu. Její sestra byla jiná, úplně jiná než ona. A to by se teď mohlo hodit. "Co si o TOM myslíš ty, Amy?" zeptala se jí. Věnovala značný důraz na slovo tom, aby jasně vypíchla situaci, o které se s ní chtěla pobavit. Nečekala na odpověď sestry a rovnou začala sama hodnotit: "Nechápu, proč jsme ho nemohli zabít my. Nebo rodiče. Vždyť by to bylo lepší. Pro něj. Pro nás asi taky. Tenhle obraz z hlavy nedostanu jen tak. A nevíš, proč ta jeho krev tak pálila? Co to asi může znamenat, hm? A proč to nikoho extrémně nepohlo? U matky jsem žádné velké emoce nečekala, ale u otce? Vždyť to má být léčitel. A naši sourozenci taky v podstatě nehnuli brvou. Jsem jenom já rozbitá?" Chrlila salvu slov a otázek, na které nebyla schopna sama najít odpovědi.
Mluvila by i dál, kdyby jí zlatý všudypřítomný písek nezačal znovu bodat ostrou bolestí do pacek. Nespokojeně si mlaskla. "Tady se mi nelíbí, pojďme raději pryč," prohlásila rozhodně a vydala se směrem, kterým tušila hory. Zpátky domů se jí nechtělo.

// Jezero smrti

Podívala se na Alastora, když ji položil otázku: „To ta krev,“ ukázala na místo, kde skonal jejich bratr. „Divně… štípala,“ snažila se mu vysvětlit ten pocit, co cítila. To stejné uvedl i Samael. „Ale jinak než oheň,“ dodala k jeho slovům. Zavrtěla hlavou. Nerozuměla tomu, nedokázala to definovat. A rozhodně netušila, jak to pojmenovat. Na druhou stranu ona nebyla nejchytřejší ve vrhu, třeba to jiní rozklíčují, ať už na místě nebo časem s nově nabitými znalostmi. Daleko víc ji trápil způsob jeho smrti. Ano, byl slabý, musel zemřít. Jenže takhle? Myslela si, že si musí jako rodina pomáhat. Copak zabít někoho jim blízkého, aby se netrápil není milosrdné? Možná nemají být milosrdní ani vůči sobě. Ne, nechápala nic.
Dění kolem moc nevnímala. Právě se jí hroutil celý svět a ona nevěděla, co s tím. Všechno kolem bylo jako v mlze. Držela se blízko svých sourozenců, kteří pro ni do teď představovali jediný pevný bod v životě. A vše ji protékalo mezi packami. Zastavit čas nešlo, a tak to jen tiše přijímala. Politika ji nijak netrápila, hlavně že jsou vlci ze společenstva zdraví a silní. I oni budou silní a příště jim do jistě nandají na plné čáře. Bude čekat na vytí, do té doby snad zpracuje to, co tady viděla.
Jako první zmizel otec, to pro ni byl už známý pohled. Usmála se na něj a vyprovázela ho pohledem. Všimla si, jak se barevně změnil Samael a mávla na něj, když odcházel pryč. Pak šli i matka s Cainem. I přes všechny nabídky společnosti, se rozhodla raději jít sama. A zamířila směrem, kterým ještě nikdy nešla. Šla pomalu a v tichosti, to bylo pro tuhle mladou dámu dost netypické.

// Poušť

Jméno vlka: Lilith
Kategorie začátečník snad najdu tužku

Loučení bylo dlouhé a… vřelé? Každý ze sourozenců si ho pobral po svém. Ale všichni byli tady živí a zdraví. Teda kromě Amona, jenže ten nebyl úplně zdravý nikdy. Matka se dlouho nevracela, a tak trávili dny jen s otcem. Lilith za to byla ráda, zatím se s ním nedokázala moc sblížit. Třeba ten ztracený čas spolu doženou nyní. Na lekce magie ani na milé rozhovory však čas nebyl. Povodeň dala jejich úkrytu pořádně zabrat. A otec měl v plánu ho pořádně vyklidit. Pomáhala odnášet větve a snažila se být co nejvíc prospěšná. Chtěla být součástí své rodiny a užít si trochu těch klidných vlčecích let, kterých tak rychle ubývalo. Jenže jejich rodina na to nejspíš nebyla stavena.
A jako by to nestačilo, jejich bratrovi se přitížilo. Krev, která by měla být bezpečně schovaná uvnitř cév v jeho těla, se drala na povrch všemi možnými způsoby. Bylo to děsivé, ale zároveň fascinující. Mladá vlčice nevěděla, co by s tím měla dělat a jak mu pomoci. Zmateně se otáčela na otce, jenomže ten nic nedělal. Ani v těch posledních momentech. Bylo jí bratra líto, ale ne proto, že zemřel. Všichni tušili, že Amon není dost silný pro život, jeho smrt ji nepřekvapila. Ten způsob, jakým odešel však ano. Už tolikrát viděla vážná zranění i mrtvá těla. Jenže tohle bylo jiné… skoro až magické. Hlavně to ovšem vypadalo extrémně bolestivě. [mysl]Museli jsme ho skutečně nechat trpět do samého konce?[/mysl] vytanula jí na mysli otázka, na kterou si bude muset hledat odpověď ještě dlouho. Možná byla jen příliš velký cíťa. Chtěla ho přijít alespoň naposledy olíznout a rozloučit se s ním. Jakmile vstoupila do rudé tekutiny, ucukla pryč. Tlapky ji pálily a bolely. Otřela si krev do trávy. Měla tolik otázek. Jenže žádné žádné z její tlamy nevyšly. Přišla totiž matka a celou situaci uzavřela jedním slovem. Sama nevypadala nejlépe, ale na nohou se držela.
Přikývla na slova Caina. „My už jen tak nepojdeme,“ zazubila se. Amygdala byla sice malá, ale za to měla tuhý kořínek. Podobně jako její matka. A ostatní sourozenci byli při síle. Vlastně už byli všichni opravdu velcí. Kam ten čas utekl? Otec navrhl lekci a Lilith píchlo u srdce slovo poslední. Bylo to tady. Nejspíš se s nimi všemi dohromady potká až za dlouhou dobu. Přeci jen byli pořádně velká rodina. „Jsme připravení,“ odvětila otci rozhodně. Nejspíš se o tom snažila přesvědčit i sebe sama. Zaplula si to těsně mezi sourozence, aby si ještě užila jejich blízkost.

Jako nafouklé mrtvoly vznášející se na vodní hladině neskončili, v tom měl Samael pravdu. Měli štěstí, jak říkal Alastor, nebo jim pomohlo přežít to, že drželi vždy pospolu? Tak či tak přežili. Potopy na nich přesto zanechaly nesmazatelné stopy, které si ponesou po zbytek života. Pomalu ale jistě se z malých nejapných vlčat stávali mladé osobnosti. A tenhle dlouhý výlet je formoval. Každý z nich se blízko setkal se smrtí, strachem, hladem a nebezpečím. Daleko víc si teď uvědomovali svou smrtelnost, tedy Lilith určitě. Na druhou stranu ona nebyla nejostřejší tužkou v penále, minimálně z jejich sourozenců rozhodně ne. S touto nově nabitou jistotou však zacházela tak, jak jim to matka osvětlila. Byla to prostě jen jejich budoucnost, něco nevyhnutelného. Nemělo smysl se vlastního skonu bát a ani výrazně truchlit nad tělem jiných. Důležité je, aby přežilo společenstvo, tím zůstanou věční.
Než stihla bratrům cokoliv odpovědět, zaslechla známý hlas. Lilith nadšením poskočila a rozběhla se za Alastorem, aby mohla pozdravit své sourozence i otce. „Ahoooooj!“ vyla u běhu jako smyslů zbavená. Doufala, že všichni čtyři přežili bez úhony, minimálně tak v pořádku, jako jejich skupinka. Ani teď však nemohli zůstat jako rodina pospolu dlouho. Packou mávla směrem k místu, kde se vznítila jejich matka. „Buď opatrná,“ popřála jí, i když pochybovala, že existuje něco, co by jejich matka nezvládla. Pak se zase vrátila pohledem na dlouho oddělenou skupinu. „Tak ráda vás vidím!“ vyhrkla a jala se všechny poctivě olíznout.

Pro Lilith (50 b)
41 b za speciální magii
8 b za tlapky do vody
1 b za 1 kšm
+ 15kšm, 1 rubín, 15% a 1 tlapka (do každé vlastnosti 3% a tlapka do vody)

Pro Electru (45 b)
41 b za speciální magii
3 b za 1 Rubín
1 b za 1 kšm
+ 15kšm, 1 rubín, 15% a 1 tlapka (do každé vlastnosti 3 % a tlapka do vzduchu)


Takže, v první řadě mockrát děkuji za parádní akci, hrozně jsem si ji užila ♥
Byl to parádní nápad a fakt dobře zpracovaný. Rozhodně hodně rozproudil hru a hodně zamíchal s postavami mezi sebou. Obzvlášť jsem si užívala větší úkoly, kde se muselo zapojit více lidí zároveň a nebyla to věc jen na jednu větu v postu, ale na několik příspěvků. Víc takových úžasných akcí ♥
V rámci konstruktivní kritiky mám jen dvě věci. Úkoly se mi zdály občas trochu repetitivní, když je člověk opravdu plnil postupně v každé fázi. Toho topení bylo na mně trošku moc. Druhá věc je, že mně trošku zarazilo zahnání vlků do hor, což vedlo k přeplněným knihám, kde jsem kolikrát ztrácela chuť hledat, co se vztahuje na mně a co ne. Chápala bych, kdyby to pak mělo nějaké vyvrcholení, kdy by se na těch místech něco dělo a museli interagovat všichni spolu, jenže nic nepřišlo, a tak jsme se tam mačkali "zbytečně". Obě jsou to spíš drobnosti, nic, co by dělalo černou skvrnu na akci.
Sečteno podtrženo, akce byla super, mockrát děkuji a těším se na další takovou ♥


Lilith o sobě teď může tvrdit, že je vlče, co přežilo živelnou katastrofu. Několikrát se skoro utopila, procestovala půl světa a vytvořila si hlubší pouto s matkou a některými sourozenci. Naučila se lovit i ovládat magii. Potkala se i s některými členy Chaosu a pochopila důležitost jejich společenstva.

Electra cestovala s Illyrianem, se kterým mají velice...dynamický vztah. Mezi jejich světlé momenty patřil úspěšný lov a odpočinek v teplé jeskyni. Naopak tmavé chvíle nastaly, když jim nějaká liška podšitá vyfoukla zásoby, a když se Yrian rozhodl nakráčet si to do úkrytu smečky Zlaté smečky a postavit se proti drtivé přesile. Electra místo boje mluvila a dostala nabídku vstupu do smečky, kterou razantně odmítla. Po chvíli zábavy vyklidili pole a šli si lízat rány do posledních pár kapek deště, než začala voda opadat.

Electra (45 b)
I. fáze (8b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (3b)

II. Fáze (13 b)
× Zamiř do bezpečí (1b)
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze) (1b)
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit (2b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) (3b)
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) (3b)

III. Fáze (15 b)
× Setkej se tváří tvář s predátorem (1b)
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b)
× Udělej nájezd na cizí bezpečné místo/hranice (3b)
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b)
× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) (4b)

IV. Fáze (9 b)
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1b)
× Odhal následky potop (2b)
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla (3b)
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami (3b)

Lilith (50 b) Full house, hell yeah ♡
I. fáze (10b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b)

II. Fáze (15 b)
× Zamiř do bezpečí (1b)
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze) (1b)
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit (2b)
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) (3b)
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) (3b)

III. Fáze (15 b)
× Setkej se tváří tvář s predátorem (1b)
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b)
× Udělej nájezd na cizí bezpečné místo/hranice (3b)
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4b)
× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) (4b)

IV. Fáze (10 b)
× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt (1b)
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1b)
× Odhal následky potop (2b)
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla (3b)
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami (3b)

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

// Tiché útočiště

Úkryt dostal pořádnou facku, to však tahle vlčata nemůže nijak rozházet. Život se s nimi nijak nemazlil. Lilith přesto neztrácela svůj optimismus a radost ze světa. Jejich rodina byla stabilní a poskytovala pevné základy, o které se mohla opřít. Rozuměla si se sourozenci a své rodiče milovala. A kdyby náhodou někdy měla pocit samoty, měla zástup nepokrevních bratrů a sester v rámci Chaosu. Co víc by si vlče mohlo přát? „Budeme trénovat,“ slíbila jí. Mrkla na Alastora a přikývla: „Uděláme ho ještě hezčí, než byl.“ Takový kurz interiérového designu by si přálo nejedno vlče pod stromeček. Posadila se vedle něj a zkusila i ona využít své magie pro vysušení úkrytu. Rychle nás však přerušila zajímavější činnost.
Utíkala se podívat na utopenou mrtvolu. Bylo to ještě malé vlče, ne o moc větší než oni samotní. „Ten je nafouklý,“ řekla udiveně a šťouchla do něj čumákem. Břicho se mu nepřirozeně rozvlnilo. Alastor ho zkusil ochutnat. Lilith ho nedůvěřivě sledovala, tohle maso už moc nevonělo. Ani krev z něj už netekla, a tak byl pro ni nezajímavý. „Nevypadá moc vábně,“ zhodnotila a raději si svůj první kanibalistický zážitek nechala na lepší příležitost. Pomohla matce s kopáním a po zahrabání mrtvoly se musela zamyslet. „Takhle bychom skončili, kdyby nás voda doopravdy odnesla, viď?“ Neptala se nikoho konkrétního, jen tak položila otázku do vzduchu, možná i jen sama sobě. Teď teprve ocenila, jak houževnatí opravdu byli a jak skvěle si navzájem pomohli z dravého proudu.

48

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt

// Tichá zátoka

Jakmile byli u úkrytu neváhala ani okamžik. Rozskotačila se k jejich domovu, který už nebyl schovaný pod litry vody. „Jsme domaaa!“ zavýskla radostně. Jenže když se snažila zachytit pach druhé půlky rodiny, necítila je. Cítila jen vodu, bahno a něco hnusného. Byl to štiplavý nepříjemný zápach hnijícího masa. Když to spatřila vevnitř, pochopila rozsah škod, co taková voda dokáže udělat. Začínala v ní vidět sílu. Ničivou a jedinečnou sílu. „Voda nám všechno ukradla,“ zhodnotila situaci. Bylo jim všem jasné, že úkryt je prozatím nepoužitelný. Tedy na klidný odpočinek, na bahenní lázně byl ideálním místem. Jenže ještě tady chyběla druhá část rodiny, aby byl domov kompletní. Vystrčila proto hlavu zase ven z úkrytu a čekala, jaké pokyny jim matka nyní dá. Nepochybovala, že jsou ostatní s otcem v pořádku. Jen netušila, zda je půjdou aktivně hledat nebo je najdou ostatní spíš tady.

// Tichá zátoka

// Hraniční pohoří

Jejich matka nedala za pravdu bratrům, a tak se Lilith zaradovala, že jednou mohla mít pravdu ona. Vesele zamávala ocáskem a hopsala z kaluže do kaluže. „Iluze, hm?“ zopakovala po Alastorovi jeho slova. „Příroda umí být krásná,“ usmála se. Nové počasí bylo plné naděje. „Ale umí být i dost krutá,“ zhodnotila chladně, když se máti vrátila k umírající zvěře a likvidace. „To abychom se jim zalíbili,“ souhlasila s bratrem. I ona by ráda měla křidélka jako otec. Jenže posledních pár dnů strávila mnohem víc času ve vodě než ve vzduchu, zdálo se tedy, že jim bohové nejsou nakloněni.
„Aetas, Athai, Dorya. Nepřátelé,“ procedila ta jména skrz zuby, aby si je zafixovala s negativními pocity, co se nahrnuly jako divoká voda. „Zrádci,“ zavrčela. Matka jí byla vzorem a Chaos jejím domovem, jakmile je potká, nebude váhat ani okamžik. Pomyslela na rudou kapající krev a musela roztáhnout koutky ještě víc. Nemohla se dočkat, až své nepřátele potká.

// Tiché útočiště

x Odhal následky potop

// Prokleté jezero (přes Temný les)

Prošli velice tmavým lesem. Byl by i děsivý, kdyby po boku neměla pevnou oporu své rodiny. Navíc si byla jistá, že by se cokoliv v lese mělo bát spíš jejich matky než naopak. Jenže ten les nyní působil ještě nemocněji a smutněji. Stromy byly vyvrácené i s kořeny a všude bylo bahno. Lilith k tomu štípal v čumáku nepříjemný hnilobný zápach. Smrdělo to hrozně. Mladá vlčice znechuceně svraštila čelo a raději popoběhla. To už se před nimi rozevřel pohled na hornaté pohoří. Teprve nyní mohla pořádně obdivovat barevnou duhu na obloze. Bratři se samozřejmě okamžitě snažili najít odpovědi ohledně toho, jak vzniká a k čemu je. Ona jen zasněně hleděla na oblohu. „Možná je magická!“ vyhrkla, „a je jen od toho, aby byla krásná.“ Krásné věci dělají vlky šťastné, no ne?
Jakmile se dost vynadívala duhy, sklonila hlavu k okolní krajině. Voda už se stahovala z okolních území, jenže všude ležely povalené větve a kameny na hromadách, kde je proud zanechal. Byla to opravdová spoušť po ničivé přírodní katastrofě. Matka a Alastor začali hloubat nad smrtí vlků. Jistě, to by dávalo smysl. Vždyť ona sama na vlastní kůži zažila, co rozbouřená voda dokáže. Hned několikrát. „Hlavně jestli nechcípli naši bratři a sestry,“ zadoufala. Naději ji však dávalo, že některé členy Chaosu potkali u jezera. Rozhodně byli silní a houževnatí. A to oni budou také, přeci jen kolik vlčat se v průběhu potop potácí z jednoho ostrova na druhý? Už se těšila domů. Za otcem, sourozenci a s trochou štěstí i na jejich příjemný a velký úkryt. Schválně jestli bude stále tak prostorný, když teď z vlčat byly o dost nohatější příšerky.

// Tichá zátoka (přes Kvetoucí louku)

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ošetři vážné zranění související s potopami

Vytáhla se zpod Garetha a natahovala uši, co mu matka řekne. Ty dospěláky fakt nechápala. Napřed se s ním poprali a teď ho matka zve do jejich společenství? Ale co, doba je zlá a víc členů se určitě hodí. Změřila si vlka od hlavy k patě. Chtěla něco říct, jenže pak se přiblížila další vlčice a s tou už máma stejné souznění necítila. Rychle se s ní vypořádala a jala se opět mluvit s nováčkem. Jenže Alastor si všiml jejích zranění a chtěl je ihned začít ošetřovat. Lilith chtěla taky pomoct, vydala se s bratrem hledat onen plazivec, jenomže vlastně ani nevěděla, jak vypadá. Spíš ho tedy sledovala z dálky. Pak se beze slova vrátila k matce, přitočila se k ní a věnovala ji jemné olíznutí. Jako by ji snad mohla vyléčit láska, jakou k ní cítila. Zhoršit to určitě nemohla a v kombinaci se skvělými ošetřovatelskými schopnosti bratrů bude Allavanté zdravá dřív, než zapíská Statim. „To je dobře, že už ten déšť končí,“ usmála se. „Málem jsme se utopili, rvali jsme se s kde kým a teď i ty jsi zraněná,“ vyjmenovala všechno, co se za posledních pár dnů stalo špatně. „Už je toho moc,“ fňukla si unaveně. Opravdu už potřebovala klidný odpočinek.
A opravdu. Jakmile se její oči rozlepily, žádné kapky z oblohy už nepadaly. „Jupí, zase je všechny uvidíme!“ zajásala s nově nabitou dávkou energie. Bezmyšlenkovitě se rozběhla za matkou. Dobrou náladu podkresloval teplý svit slunce. Bratři zase řešily rostlinky, ke kterým ji to moc netáhlo, a tak si jen v duchu malovala, jak skvělé setkání s rodinou bude.

// Hraniční pohoří (přes Temný les)