Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 2/3

Sem tam se jí podařilo krátkými nožičkami zavadit o dno. Nedařilo se jí však jakkoliv zbrzdit svůj pohyb pryč od rodiny. Zaslechla ještě, jak na ně matka volá, ať se drží nad hladinou. Začala se prát s divokým proudem a dařilo se jí zůstat hlavou nad vodou. Jenže na jak dlouho? Rychle pochopila, že nemá smysl snažit se překonat proud. Nedokázala se pohnout ani o kousek jinam, než kam ji voda táhla. Jenže to mělo za následek akorát rychlejší plavbu skrz rozbouřenou vodu. Měla se něčeho chytnout. Ale čeho? Snažila se chytit kořeny i plující větve, jenže zoubky jí pouze sklouzly a proud ji hnal dál a dál. Zaslechla volání svého bratra. Zatnula zuby a vší silou se pokusila překonat proud. Pomohla si trochu i magií, jen aby vytvořila slaboučkou vlnu, co by přerušila turbulentní tok vody.

Electra (21 b)
I. fáze (8b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (3b)

II. Fáze (13 b)
× Zamiř do bezpečí (1b)
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze) (1b)
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit (2b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) (3b)
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) (3b)

Lilith (25 b)
I. fáze (10b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b)

II. Fáze (15 b)
× Zamiř do bezpečí (1b)
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze) (1b)
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit (2b)
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku (2b)
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) (3b)
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) (3b)

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 1/3

// Most (přes Temný les)

S neviditelnými a nepevnými bratry? To znělo děsivě a zajímavě zároveň. Lilith tomu sice moc nerozuměla, ale taky s tím neměla žádný problém. Vzala to prostě jako fakt. Přikývla a zavrtěla ocáskem. „Tak je pozdravuj a řekni jim, ať jsou na tebe hodní,“ řekla mu s úsměvem, přitom se mu dívala hluboko do očí, jakoby v nich snad hledala ty další dva bratry.
Přechod mostu byl v tomhle počasí opravdu záživný. Mokré dřevo klouzalo a smekalo se, ani zatínání drápků nepomáhalo. Rozhodně nechtěla spadnout do hlubiny, v tom měl Samael pravdu. Držela se tedy bílého ocásku, seč to dá. Možná i trochu víc, než by mohlo být sestře pohodlné. Bylo to spíš psychologické, přeci jen za ocasy by se jen těžko doopravdy udrželi, pokud by jeden z nich padal. Ale fungovalo to minimálně jako distrakce pro mladá zlobivá vlčata. Rozhodně teď nikdo z nich zbytečně nehopsal a nenakláněl se za okraj. Ona by byla první, kdo by to zkoušel.
Po překonání mostu neměli zdaleka vyhráno. Les, ve kterém se ocitli, byl tmavý a děsivý. A k tomu všemu navíc kompletně pod vodou. Lilith se snažila držet sourozenců a matky, jak dlouho to šlo. Jenže proud byl silný a podkopával jí nožičky. „Už nestačím,“ stihla si jen postěžovat, než byla voda příliš hluboká. Proud je začal jednoho za druhým strhávat.

// Severní hory (přes Vyhlídku a Les)

Ještě, než vyběhli z úkrytu, kousla ji ta malá potvora. Lil se nesnažila ji kousnout zpátky. Dobře věděla, že by to nejspíš bylo pro malého tvora fatální. Navíc se srabácky schovala za sestru. Ta se za ní snažila omluvit. Udělala krok dozadu a našla černá očka toho tvora. Pohlédla přímo do nich, naklonila hlavičku na stranu a roztáhla tlamu do širokého úsměvu. Její vlastní oči byly naplno otevřené, přestala mrkat. „My budeme kamarádky, ne?“ zeptala se nebohého tvora na sestřiných zádech. Bylo to mírně řečeno znepokojující. Potom několikrát rychle mrkla a otočila se k odchodu, jako by se nechumelilo.
Z úkrytu vyběhla zase ven. Déšť bubnoval na již přesycenou zem a tříštil se na tisíce menších kapek. Lilith měla dobrou náladu a na sobě matčinu pláštěnku z pavučin. Popobíhala a skákala do louží. Postupně se hladina zvyšovala a v lese už ani nemusela nikam skákat, voda jim snědla packy všem. Amygdala nemluvila, jak u ní bylo běžné. Alastor z ničeho nic vykřikl. Vlčice k němu přiskočila a starostlivě se na něj dívala. „A s kým to pořád mluvíš?“ zeptala se ho na rovinu. I ona si samozřejmě všimla, že to dělá často a občas mluví i v množném čísle. Neznala však jména těch dalších a chtěla pochopit bratrovu situaci. Přeci jen ona taky mluvila v duchu, jenže pouze sama se sebou. Nechápala, jak moc to je jiné.
Došli k podivně vypadajícímu dřevu, co se pohupoval mezi hlubokým propadlištěm. „Fíha, to je hloubka!“ hvízdla obdivně, když to viděla. Matka se zdála být trochu nervózní. Přeci jen tohle není cestování skrz portály, u kterého se vlčatům udělá jen trochu špatně, ale nic hrozného jim nehrozí. Tady si budou muset dávat velký pozor, aby nepropadla mezi dřevy nebo do stran. To už by se asi zachránit nedalo. Chňapla nejbližšího sourozence do ocasu a zhostila se úkolu přejít kluzký most.

// Prokleté jezero (přes Temný les)

Setkej se tváří tvář s predátorem

Matka měla pravdu, teď přes tu vodu bylo těžké cítit jakékoliv pachy. Natož aby je našel otec s vlčaty na triku, když byli nuceni projít portálem a jsou kdoví kde jak daleko. „Až přestane pršet, určitě je najdeme,“ vydechla Lilith. Těžko říct, zda to bylo jen zbožné přání nebo jasný plán. Na predátory nemohla přestat myslet. Líbilo se jí cestování s rodinou, už si ovšem velice dobře uvědomila, že nejsou na samém vrcholu potravního řetězce. Minimálně zatím ne.
Snažila se šťocuhnout do Statim, která se před ní schovávala za sestru. Lilith to bavilo, a tak hopsala sem a tam kolem dokola snažíc se pohladit zvíře. Bylo jí jedno, zda packou, čumákem nebo zuby. „Bércoun, hm?“ zopakovala po sestře. „Je to fakt divný zvířátko,“ zasmála se rozverně. Zdálo se, že si ale s Amygdalou rozumí. Tedy na nějaké úrovni.
Poslouchala matčino vyprávění o nemoci. Znělo to děsivě. Alastor se doptával na podrobnosti. „A ty jsi to přežila?“ zalapala po dechu v napětí. Její tvář byla plná obav a nevinné dětské naivity. Samozřejmě to přežít musela, když tu teď stála se svými vlčaty. Jenomže tlamička byla rychlejší než mozek. Nakonec jí to ukolébalo do spokojeného spánku.
~
Trhnutím se vzbudila. Automaticky začala vrčet, když slyšela ten humbuk, co byl kolem. Chvilku jí trvalo, než dokázala zaostřit na nepřítele v jeskyni. Velká, obratná, mrštná kočka. Lilith začínala mít plné zuby všech koček. Tuhle matka dokázala vyhnat bez větších obtíží, avšak je varovala o možném návratu. Nedalo se dělat nic jiného, než vyrazit dál. „To zvládneme,“ pronesla optimisticky, když vycházela do stále deštivého počasí. Snad aby zvedla morálku sourozencům i sama sobě.

// Most (přes Vyhlídku a Les u Mostu)

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

Pršelo a voda byla všude kolem. Lilith začínala čím dál tím víc chápat její neuvěřitelnou sílu. Matka je popoháněla k rychlejšímu přesunu, což bylo s přibývající výškou stále těžší. Matka i Alastor si vzpomněli na otce. „Doufám, že našli nějaký pěkný a pohodlný úkryt a jsou v teple a suchu,“ poslala své přání pro otce a zbylé sourozence. Už se jí začínalo opravdu stýskat. Skoro až začala přehodnocovat plán o namočení Astaroth. Teď by ji raději pořádně objala, než perfektně naštvala.
Vlezli do jeskyně, než si však mohli udělat pohodlí, bylo na čase vyzkoušet onen čaj, o kterém mluvila Peisia. Lilith se soustředila na vodu a udělala přesně to, co po ní matka chtěla. Pak byla řada na těch s ohněm. Musela se zasmát: „Jsme perfektní tým.“
Jejich máti vytáhla kytku, což mladou dámu značně překvapilo. Přimhouřila oči. Copak se už i ona zbláznila do rostlinek? Zapochybovala nad svou nelibostí ohledně botaniky. Tu pochybnost ještě přiživila výborná chuť teplého nápoje, co jí při pití zahřál hrdlo. Teplo se postupně rozšířilo do celého těla a ona opět měla spoustu síly a energie. A s touhle energií se rozhodla přiskočit k sestře a pořádně zblízka si prohlédnout nového mazlíčka, co jí žil v srsti. „Téda, co to vlastně je?“ otázala se ji, jelikož podobného tvora nikdy neviděla. „A co to umí?“ pokračovala, zatímco se do tvora snažila šťouchnout packou.

Zamiř do bezpečí

Přes kapky bahnité vody, co ji neustále padaly do očí, zahlédla matčin zrzavý kožich. Její prosby byly vyslyšeny. Ještě že tak, samotné by se z vody rozhodně nevyškrábaly. Matka jako první vzala Amygdalu, a pak vytáhla za zátylek i ji. Byla vděčná, když pod nohama cítila zem. Sice nebyla pevná ani suchá, spíš mazlavá a úplně promočená, přesto to byla velká úleva, nemuset zběsile kopat nožičkami pro udržení se nad hladinou. Navíc si mohla oddechnout, nemusela vydat rozsudek o životě a smrti své sestry. Ach, jak rozuměla matce s tím infarktem. Ztěžka oddechovala. Až slova sestry jí vytrhla z transu. „Hlavně už to nedělej,“ věnovala sestře upřímný úsměv. „Spolu to vždycky zvládneme,“ mrkla na ni povzbudivě, ačkoliv ji ještě před okamžikem téměř kopala hrob. Došla až k Amygdale a do bílé srsti šťouchla čumákem. Pak si všimla i bratrů, kteří měli srst stejně promočenou jako ty dvě. Zdálo se, že i oni si šli chtě nechtě zaplavat. „Ano, prosím,“ odvětila matce úpěnlivě na možnost jít se zahřát. Vedle svých sourozenců pokračovala přes podmáčenou louku zase výš.

// Severní hory (přes luka)

Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

// Ovocný lesík (přes Luka)

Hopsala se sourozenci a matkou pryč z lesíku. Stále ještě byla trochu naštvaná na sebe i na obchodníka. Nepovedlo se jí získat žádnou slevu, brala to jako hroznou křivdu. Co hůř, nepodařilo se jí ani Wua pořádně rozmluvit, natož se mu dostat do hlavy a pořádně se v ní povrtat. Naopak, ten prodejce vypadal, že mu byla mladá dáma úplně ukradená. Nelíbilo se jí, když se svět kolem neřídil tak, jak si přála ona. Navíc zatím stále nepociťovala žádnou velkou změnu sama v sobě. Těšila se, až bude moct vyzkoušet svou silnější magii, jenže si od toho slibovala víc. Záchvěv nevídané energie, co by jí projel celým tělem jako blesk z čistého nebe. Nebo vynesení do vzduchu a zářivou předmětu na lepší já. Jenže se nestalo nic, spolkla tekutinu a měla pouze věřit, že to opravdu funguje. Těšila se, až najdou zase nějakou louži a ona bude moct trénovat. A opravdu, před nimi se objevila vodní hladina. Nebyla to tedy úplná louže, spíš obrovské jezero, které spolykalo vše, co bylo v jeho blízkosti. Z vody čouhaly větve i koruny vzrostlých stromů, co dřív lemovaly břeh. Jedním uchem poslouchala, co říká matka o magii, jenže jí teď mnohem víc zajímalo to rozsáhlé vodní království. Dokonce si ani nestihla pořádně prohlédnout nové zvířátko, co běhalo v srsti její sestry.
Došli až k němu a matka se chtěla porozhlédnout kolem. Copak neznala svá vlčata? Jak již bylo pravidlem, jakmile se jen na okamžik otočila, vlčata buďto začala někoho šikanovat nebo se aktivně snažila přijít o svůj život. Právě teď nebyl v okolí nikdo, na koho by se mohla zaměřit, a tak nebylo překvapením, že se stala varianta číslo dvě. Tentokrát to byla Amygdala, co zahučela do vody a stihla vydechnout jen její jméno. Lilith se rychle obrátila na místo, kde ještě před okamžikem byla bílá srst. Teď tam pobíhal malý dlouhonosý tvor a nepříjemně pískal. Lilith naklonila hlavu na stranu. Nemohla se ubránit myšlence o možné přeměně sestry do toho tvora. Jenže z vody před ní se ozývalo cákání a na hladinu stoupaly bublinky. Vrhla se tedy do hlubin pro svou sestru. Při tom ani nestihla zaznamenat, jak i bratr Alastor zahučel do zrádných vod.
Podařilo se jí sestru doplavat a chytit za volnou srst na krku. Doufala, že se nebude moc vzpouzet. Její tělo bylo ve vodě lehké, a tak se po troše námahy podařilo vynořit se i s ní nad hladinu. Jenže proud byl vcelku silný, Lilith se celým tělem snažila přiblížit ke břehu, jak jen to šlo. Dokonce se kolem ní začaly tvořit malé vlnky, jak se vší silou pokoušela zachránit teď už je obě. Dostala je k pevné zemi, jenže sestru nedokázala vytáhnout ven. Nožky ji na hlíně podkluzovaly a neustále padala zpátky do vody. Začínala být zoufalá. Matko, kde jsi? vybízela k jejímu rychlému návratu. Pokud se nevrátí, bude muset Amygdalu nechat napospas proudu, jinak se utopí obě dvě.

Zlepši své dovednosti

// Luka

Věnovala matce úsměv. Byla pevně přesvědčená o tom, že se za ně nikdy nebude muset stydět. Chtěla, aby na ně na všechny byla hrdá. Přála si splnit vše, co si matka představila, a ještě mnohem víc. Stejně jako všichni ostatní sourozenci. A aby všech svých plánů dosáhla, musela se ještě hodně zlepšit ve všech vlastnostech. Teď byla zaměřená na magii, zdála se jí fascinující a teď jí navíc voda připadala všudypřítomná. Pomalu se učila vnímat ji lépe. Nicméně dlouhé studium není její dlouhá stránka, tudíž měla jisto, jakmile si všimli stop po kolech. Minule jsem nic nechtěla, teď už vím moc dobře, co potřebuji, pomyslela si. U té myšlenky jí zablýsklo v očích. Její povaha se pomalu drala na povrch, s každým dnem odstupovala vlčecí nevinnost a nastupovala sebejistota a cílevědomost. Pohodila ohonem a šla za svým cílem.
Zkusila si na obchodníkovi potrénovat svou představivost, zahrát si před ním na princeznu a s trochou štěstí vyžebrat nějakou slevu. Jenže on nehrál podle pravidel, jednoduše na nic nereagoval, dokud si nevybrala a neodevzdala mu, co požadoval. To Lilith přineslo další důležitou životní lekci. U některých vlků jednoduše nemá smysl smlouvat. Vypila do dna, co jí Wu prodal a pak trochu nabubřela pokračovala za ostatními směrem k jezeru.

Nákup:
Účet před:
71 | 7 | 7
Směnárna:
6 rubínů na 60 KŠM
1 mince na 40 K2M
171 | 1 | 6
Nákup:
5. a 6. hvězdička do elementu vzduch 80 + 90 KŠM = 170 KŠM
Účet po:
1 | 1 | 6

Schváleno

// Křišťálové jezero (přes Luka)

// Rokle, přes Ostříže a Severní hory

Na společný lov levhartů se bude těšit. Teď byla však ráda, že jejich cesta pokračuje dál po pevné zemi, a ne skrz vodu. Jistě v budoucnost dokáže splynout s tokem tak, jak vyprávěla matka. Bez této vlastnosti by raději dál zůstala nohama na zemi. Naštěstí Amygdalla se jala využít své magie v praktickém slova smyslu a vysušila jim srst. Lilith se na ní vděčně usmála. „Magie má mnoho použití,“ řekla na to konto směrem k matce. „Není ale všechno. Hlavně pokud ji vlk dokonale neovládá,“ dodala. Možná se jí začínaly chytat průpovídky sourozenců a její slovní projev se zlepšoval. Nebo jen chtěla znít chytře, ačkoliv opakovala slova, co slyšela od ostatních.
Nad kořistí se jen víc usmála. Jasně, některá místa na zvířatech byla křehčí než jiná. Kolem a kolem nezáleželo, kam se vlk zakousnul, pokud byl dost silný a zvíře dostatečně zesláblé. Olízla si tlamu při vzpomínce na rudou krev vytékající z kapybary po její tlamě. Milovala tu chuť krve. Dala by cokoliv, aby ji mohla cítit znovu. „Těším se na další lov,“ zašvitořila vesele. Alespoň to byla výhoda přijít o potravu, matka jim to bude muset ukázat znovu a oni se toho víc naučí.
A tak společně pokračovali dál po stopách obchodníka.

// Ovocný lesík

Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

// Sněžné tesáky (přes Červenou louku a Nejvyšší horu)

Prošli portálem všichni a ani o kočku víc. To bylo dobře, netušila, co by dělali s tolika kočkami na otevřené krajině. Jenže ty šly pravděpodobně spíš po kapybarách než po nich. I když ze sedmi vlčat by již pořádně dobrá hostina byla. Lilith si uvědomovala, jak se nyní vzdálili od domova. A s tím i od jejich sourozenců a otce. Než se na ně stihla zeptat, promluvila jejich matka a uklidnila je. Teda spíš jim řekla, co se bude dít a co mohou očekávat. Preferovala upřímnost před milosrdnými lži. Přesně jak řekla matka, vyrostou z nich díky tomu silná a všeho schopná vlčata. Stále lilo jako z konve, a tak pavučinové pláštěnky přišly opravdu vhod. Mladá slečna byla nyní plně odpočinutá, nažraná a naštvaná. Optimální podmínky pro cestování. Zášť vůči levhartům byla silná a poháněla ji dál, přeci by jim nemohla dopřát to zadostiučinění, aby se jim povedlo zkazit jí den. „Taktický ústup. Kořist vždycky můžeme ulovit znovu,“ přikyvovala moudrým slovům Alastora i matky. „Až budeme velcí, vrátíme jim to,“ zavrčela rozhodně. Jednou ji levhartí kožešiny budou zdobit celičký úkryt. Všichni z toho měli stejné pocity. Napůl hořké zklamání a vztek, ale i velké ponaučení a příslib odplaty do budoucna.
Alastor se podivil množství vody. Lilith otevřela tlamu, aby mu něco pověděla, jenže nestihla říct ani ň. Místo toho zajela pod vodní hladinu. Ani si nevšimla, že došla na břeh. Ta voda byla tak hnědá, že ho neviděla. Naštěstí s plaváním měla za posledních pár dní víc než dost zkušeností. A k jejich štěstí voda v rokli nijak zvlášť neproudila. Vyškrábala se zpátky na břeh a zjistila, že nebyla jediná potápka na tomhle rybníčku. „Jste všichni v pořádku? Matko, Amygdalo, Alastore, Samaeli?“ zeptala se, zatímco prskala vodu s nepříjemnou pachutí bahna. Amygdala jí šťouchla do hrudi, ona ji nazpátek olízla čumák. Všichni byli v pořádku, to je dobře. „Jsem v pořádku," ohlásila se matce.
Pak už ovšem byl čas jít dál, jestli se chtějí ještě někdy vidět s ostatními.

// Luka (přes Ostříž a Severní hory)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3

Matka zakřičela, ať padáme pryč. Lilith okamžitě pustila kůži šelmy a odskočila, jak nejlépe to dokázala. Už dobře znala tón matky, když si nedělá legraci a situace si opravdu vyžaduje poslušnost. Bylo něco jiného jít se toulat, jestli matka řekla, ať zůstanou na místě. Tady šlo o skutečný boj, nebezpečí bylo cítit všude ve vzduchu a nebyl čas na hrdinství. Kočka se zpod matky vysápala a skončila mimo úkryt, jenže byla akorát naštvanější a agresivnější. A co hůř, Lilith si všimla pohybu venku, ta kočka už nebyla sama. Zavrčela spolu s matkou, než se rychle protlačila s ostatními z jeskyně, aby mohla podniknout taktický ústup k portálu. Zahlédla rudý oheň, ucítila teplo a byla si jistá, že je matka nenechá ve štychu. Kočky se přes ní nedostanou, to bylo jisté. No jo, jenže co jejich kořist?
U portálu nejistě přešlapovala, dokud je nedoběhla máti a nepřikázala další postup. Ještě naposledy se malá vlčice obrátila na kočky, aby na ně vyplázla jazyk. Víc udělat nedokázala, a tak vskočila do portálu. Z úst se jí přitom vydrala nadávka, co předtím slyšela od svého chlebodárce. „Doprdele.“

// Rokle (přes Červenou louku a Nejvyšší horu)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3

Kdo by se chtěl přeměnit na rybu? V téhle době nejspíš všichni. Navíc ne všechny ryby jsou úplně zbytečné, třeba taková piraňa slibovala příjemnou možnost použití ostrých zubů. Jasně, v přírodě žrali především rostlinnou stravu, ale vlk v podobě piraně by šel spíš po masu. I když jestli se přeměnit na něco plavacího, bylo by přeci jen zábavnější zvolit větší kalibr. Třeba přeměna na paryby? Vlk před žralokem určitě neuplave. Jenže to zatím malá vlčice netušila, nechala se jen unášet fantazií nad tím, jaká monstra mohou v hlubinách žít, a jak by jejich síly mohla využít, až bude za jedno se svým elementem.
Teď však stáli tváří v tvář skutečnému monstru. Obrovské obratné kočce se jménem Levhart. To muselo vytáhnout ze snění i mladou dámu. Držela se po boku svých sourozenců a cítila se slabá. Přála by si už teď umět všechno to, co dokázala její matka. Nelíbilo se jí být vlčetem, chtěla být užitečnější, lepší. Jenže nemohla dělat o moc víc, než cáknout vodu do očí a na chvilku sledovat zmatení ve světlých očích. Kočka uskočila od matky a teď se tyčila nad nimi. Lilith stáhla uši k hlavě, a ještě intenzivněji vrčela. Celá se ježila, aby se udělala větší. Věřila, že se jim nic stát nemůže, ne když budou společně a s matkou. A fungovalo to. Matka ji přišpendlila k zemi a umožnila i svým potomkům uštědřit nepříjemnou ránu.
Alastor vyzval ke společnému útoku a spolu se Samaelem se hrdinsky rozběhli na kočku. Na nic nečekala, běžela taky. Amygdala šla po přední pacce, Samael po zádech, a tak na ní zbyla zadní noha. Udělala výpad vpřed a zakousla se šelmě do slabin. Škoda její velikosti, kdyby měla větší a silnější tlamu, dost možná by mohla trefit i stehenní tepnu. Takhle žmoulala sotva pár svalů. I tak to jejich ostrými malými zoubky muselo pořádně bolet. Byla zvědavá, co teď kočka asi tak udělá. Zdála se být dost v jejich moci.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3

Sestra s jejím návrhem tiše souhlasila, ačkoliv ji to hned v zápětí matka zatrhla. No jo, byl to přeci jen trochu šílený plán, to musela přiznat i ona sama. Podívala se na Alastora, zdálo se mu to jako dobrý nápad, jen jeho proveditelnost bude nejspíš vyžadovat jiné magické nadání. „Třeba taková moc fakt existuje. Něco, co tě přemění na rybu!“ hvízdla nadšeně. Jestli je skutečná, rozhodně ji musí jednou mít. Ostatní ať si klidně sbírají kytičky, ona bude sbírat magie.
Matka ji seznámila s neuvěřitelnými možnostmi, které v sobě skýtalo mistrovství vody. „Hustý,“ pronesla obdivně, „a to umí i otec?“ Mrzelo ji, že jim zatím své dovednosti v tomhle směru úplně neukázal. I jeho nepřítomnost ji trápila. Přeci jen, jak se ukázalo, matka nemá vodní magiii. Poslouchala její instrukce, a pokoušela se soustředit se na vodní hladinu kaluže. Zavřela oči, slyšela, jak se zvenku ozývá rytmické bušení kapek deště, co se rozbíjí o kamenný podklad. Cítila vodu ve vzduchu. Nasávala její vůni. Představila si vlny na moři. A pak se to opravdu stalo. Vodní hladina se zčeřila a malou vlnku poslala přes ní. Zaradovala se. „Koukejte, koukejte!“ volala hrdě a pýřila se jako páv. Sourozencům magie šly jakbysmet, a tak se mohli chvástat společně. „Až přijde Astaroth, hodím na ní vodu. Schválně co udělá se svým ohněm,“ ďábelsky se zahihňala. Bavilo ji dělat si z povýšené sestry legraci, byla tak roztomilá, když se vztekala.
~
Nejspíš to svou jistotou o jejich nedotknutelnosti přehnala, neboť jen krátce poté se do úkrytu připlížila nějaká divná kočka. Byla velká a mrštná, vlčice viděla svalnaté nohy přetažené hustou vrstvou chlupů. A ty packy? Ty měla snad dvakrát, ne, třikrát větší než oni. Začala couvat a vrčet na nebezpečí. Se sourozenci utvořili palisádu a navzájem si chránily záda i boky. Snad to bude stačit a šelma nepůjde po nich. „Všichni spolu,“ souhlasila s Amygdalou.
Pokusila se pomoct, jak je matka instruovala. S magií však zvládla pouze vytvořit vlnu a šplíchnout jí kočce do obličeje. To asi nebude moc efektivní, přeci jen byla už dost mokrá z chození v dešti. Možná ji to však v kombinaci s ostatními faktory alespoň trochu rozhodí. Lilith neuniklo, že Alastor použil oheň. Bodla ji vlna závisti, avšak v tomto momentě nemohla dělat nic. Soustředila se pouze a jen na kočku a matku. Těšila se, až jí máti ukáže co pro to.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Alastor, Amygdala, Amygdala, Allavanté)

Matka zavyla, to byl jistě ten dlouhý táhlý zvuk. Samael jí to zopakoval a měl jistě pravdu. „Hmm, to se taky chci naučit,“ vydechla své přání. Dnes to ovšem nebude, už ani sílu na chabý pokus o zavytí neměla. Alastor se postaral o zaschlou kapybaří krev z její náprsenky. Věnovala mu vřely úsměv a oplatila mu alespoň olíznutí. „Děkuji,“ nezapomněla na slušné chování, „náhodou to je fešný doplněk.“ Ačkoliv by se s krvavou hrudí o dost hůř hrálo před ostatními, jaká je to milá a nevinná vlčice. O sestru se postaráme všichni, stihla si už jen pomyslet, tlamička už ji neposlouchala, aby to odpadlé Amygdale mohla slíbit. Avšak i tak to brala jako příslib do budoucna. Potom už byla pouze tma.
~
Probudilo jí štěbetání sourozenců. Lilith se zvedla na nohy, protáhla se a pořádně zívla, aby si protáhla koutky. „Krásné dobré ráno,“ rozzářila se. Bylo jí teplo, byla suchá, únava opadla a byla se svojí rodinou. Nic jí nechybělo, tedy kromě druhé půlky rodiny. Kdy asi přijdou? problesklo jí v hlavě. Teď byla ovšem důležitější otázka: naplnit svůj žaludek. Nacpala se do syta, což u takhle malého vlčete naštěstí stále nebylo žádné zásadní množství masa.
Venku se stále mračilo a veškerou krajinu zalévala vodní opona. Sourozenci se jali debatovat nad tím, co by měly podniknout dál. Jejich názory byly tak propracované a chytré, rozhodně to byla bystrá vlčata. Vlčice je poslouchala a zúčastněně přikyvovala, ačkoliv vůbec netušila, co by měla dodat. Měla pocit, že je tam tak trochu navíc, jako by snad vůbec nestíhala jejich tempo. Mrskla znepokojeně ocáskem a zasmála se, aby uvolnila sama sebe i atmosféru. „Nebo si necháme narůst ploutve a naučíme se dýchat ve vodě! Budou z nás ryby, a pak nás žádná voda nemůže zastavit,“ nechala se unést fantazií. To jí rozhodně šlo, mnohem lépe než vážné debaty. „Dokonce i do našeho úkrytu se pak dostaneme!“ Rozhovor se stočil k možnému nebezpečí od ostatních zvířat. Ty jistě budou stejně jako oni utíkat před stoupající vodou. „My přece zvládneme každého zlouna, co by nás ohrožoval,“ zavrčela směrem ke vstupu jeskyně. Jejich matka byla ta nejsilnější vlčice na světě! A jejich otec byl ten nejchytřejší! Pro Lilith to byli naprostí superhrdinové.