Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(2)

Její světlá sestra (Amygdala) zafuněla až moc zblízka do dvojbarevného oka, což přinutilo Lilith zavřít víčka a ublíženě fňuknout. Při tom pustila ze svých ostrých zoubků její ocásek. Když oči opět otevřela, stála vedle další vysoká postava (Artume). Tahle vysoká vlčice si to nakráčela přímo mezi ně a sebrala tu světlou chlupatou kouli, se kterou si doteď hrála ona. Lilith se nazlobeně obrátila a udělala dva pomalé kroky směrem k narušitelce jejich bojující pohody. Pokusila se na vysokou vlčici zavrčet, ale z tlamy vylezl zvuk podobný spíše prskání. To už se ta velká tmavá bavila s jejich matkou. Lilith nechápavě naklonila hlavičku na stranu. Vnímala jejich intonaci, význam slov jí ovšem zůstával skrytý. Jedno bylo jisté, matka z přítomnosti nové příchozí nemá těžkou hlavu. Malá vlčice si ještě jednou podrobně prohlédla rysy narušitelky a možná zahlédla něco, co připomínalo jejich matku. To, že se jedná o jejich starší sestru, jí zatím nedocházelo. Tušila pouze, že v jejich životě hraje důležitou roli a měla by s ní vycházet tak, jako jejich matka. Schovala proto zoubky a dál se na všechny usmívala jako měsíček na hnoji.
Všimla si, že vlk s blánami na zádech, tedy jejich otec (Alduin), odešel přes zářivý otvor pryč. Snažila se mžourat očkama proti světlu, ale neviděla nic a oči ji začaly rychle slzet. Z jejího snažení ji vyrušil tmavý bratr (Alastor), co přilezl až k ní a začal dělat legrační grimasy. Přeci jen ani jeden z nich zatím své mimické svaly plně neovládal. Lilith to pobavilo tak moc, že se začala hýkavě smát, div neupadla na zem.

Hlásím se s Lilith ♡

(1)

Momenty po narození zůstaly pro malou vlčici tajemstvím, přeci jen kdo si pamatuje vlastní zrození? Je to doba, kdy sice organismus dokáže samostatně fungovat, ale mysl jako taková se ještě dotváří. A tak vnímat svět jako takový začala až později. Zprvu se jednalo o pouhé útržky, třeba uvědomění si, že teplo je dobré a zima špatná. Nebo třeba že mléko je dobré a bez něj přichází hlad. S ubíhajícím časem těchto myšlenek přibývalo a ponětí o okolí začínalo sílit. Bylo zřejmé, že malá vlčice se bude života držet zuby nehty. Každý den nabývala na hmotnosti i síle. Stejně tak stoupala i její aktivita, všem v okolí muselo být jisté, že tohle klubko chlupů dlouho nikde neposedí. S vervou se plazila přes ostatní sourozence, stejně malé chlupaté koule svalů a chlupů.
Když otevřela poprvé oči a otřela si poslední zbytky ospalků, spatřila svět kolem ní v úplně novém světle. Do té doby neměla představu o tom, jak její okolí vypadá, řídila se jen podle teplot a slabých vůní, které byly ale dost monotónní. Přeci jen všichni byli zalezlí v tomto úkrytu už nějakou dobu společně. Její svět byl prozatím ohraničený šedivými stěnami z kamene, materiálu, co pro ni zatím představoval pouhou nepříjemnou chladnou bariéru. Avšak přeci jen byl ve stěně otvor, skrz něj pronikalo ostré slunce, které do čerstvě otevřených očí bolestivě řezalo. Proto odvrátila obličej od možnosti opuštění jejich domova a zaměřila se na ty teplé živé bytosti, co pro ni do teď byly pouhopouhým zdrojem tepla. Napřed byl její zrak slabý a jen stěží rozeznávala obrysy, ale s každým dalším dnem se vše zdálo jasnější a ostřejší.
První ji zaujala jejich matka, samozřejmě. Představovala pro ni zdroj nejen tepla, ale i obživy. I kdyby se snažila, nedokázala by prozatím slovy popsat její vzhled. Zaujaly ji ovšem její oči, často je těmi svými vyhledávala. Lilith zatím netušila, že malá část těchto očí se odráží i v její tváři. Obrázek své matky si vtiskla hluboko do paměti a v srdci cítila hřejivý pocit vždy, když se na ní podívala.
Krom ní se v brlohu tetelilo ještě dalších šest tělíček. Většina z nich měla nádech matčiných barev, někteří převažovali tmavší otcovou srstí. A pak tady byli dva o dost světlejší (Amygdala a Samael). Její bratr byl podobně silný jako ona, a tak častěji otravovala svou sestru, ta byla menší a snadno se dala odstrčit.
Nakonec tu byl ještě jeden vysoký vlk, asi stejně jako jejich matka. Jak už to tak bývá, na začátku života vlčat byl otec na posledním místě jejich vnímání. Přesto byl jejich nedílnou součástí a v dalších dnech jistě bude představovat stěžejní element pro jejich další rozvoj. Čeho si prozatím Lilith všímala byly podivné blány, které ten vlk měl na svých zádech a ostatní ne. Mohl ji načapat, jak na něj zírává s otevřenou tlamičkou a snaží se pochopit, co vlastně vidí.
Teprve teď začínala být se sourozenci správná legrace. Lilith sledovala dění, jak jeden z tmavších sourozenců (Cain) oslintal ucho světlounké malé sestry (Amygdala). Tu rychle pomstil další z tmavých bratrů (Alastor). Malé vlčici se to zdálo k popukání, a tak roztáhla svou tlamu do širokého úsměvu, který ji od té doby bude navždy zdobit tvář. A protože nechtěla za svými sourozenci zůstat pozadu, rychle se k nim připlazila a čapla tu světlou sestru za ocas, přičemž jí věnovala vyzývavý pohled, jakoby říkala: „No tak, pojď si taky hrát.“