Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Les u Mostu

Energii jí těch pár bobulek přineslo, hlad však nezahnalo. Když tedy po chvíli chůze, opět cítila ten pocit poloprázdného žaludku, nelíbilo se jí to. Měla by se už nyní nějak lépe najíst. Rozhlížela se tedy mezi stébly trávy. Nacházela se na nějaké prostorné louce. Vál by zde i pěkný vánek, kdyby nebylo bezvětří. Slunce svítilo skoro přímo nad ní, ale hlavu si z toho nelámala. Horko zde nepanovalo. Bylo příjemno, pěkně. Takové počasí se jí líbilo, i když byla schopná i fungovat mezi mračnem a deštěm. Podmáčené půdy znala moc dobře. Tahle půda byla tvrdá, patrně nějakou dobu již na ni nekápla ani kapka. Možná jedině nad ránem trochu rosy. Její myšlenky a sledování počasí přerušil lehce tlumený hlas v dáli. Někdo někoho volal. A to by to nebyla ona, aby nechtěla jít pomoci někomu v nesnázi. Naklusala tedy a vydala se to směrem za volatelem. Netrvalo to dlouho a před ní stála šedobílá vlčice. "Zdravíčko. Kohopak hledáš? Zeptala se se zájmem hlase. "Ráda pomohu," nabídla se.

<<< Tajné ostrovy

Hlad jen a jen stoupal. Potřebovala se už brzy najíst. Při procházení lesa měla oči na stopkách. Hledala cokoliv, co by jí užitečného nějak bylo. Nechtěla lovit. Doufala, že získá něčí pomoc, když jen tak nenápadně a potichu půjde. Ne, že by nechtěla být nezávislá, jen lovit neumí. Nedokázala by nahánět zvíře tak dlouho. Už nyní to moc nejde, je vyčerpaná. I když se před chvílí teprve probudila. Takové své tělo neznala. Co se stalo nového, že to dopadlo takhle? Nechápala. Nevěděla, co si má říct, aby se trochu podpořila v tom, co právě dělá. Jenže to ani moc nejde, jednoduše se tu nyní potuluje po lese. Naštěstí kousek od ní byl i dost hustý porost. Normálně by se do něj mohla nějak jednoduše schovat, nevylézt už z něj a nějak tam chvíli přežívat. Nyní si ho však prohlédla a napadlo ji ochutnat jednu z těch bobulí. Lesní plody dost často jedla i dosud, žádná změna. Pár jich tedy slupla, potřebovala něco na získání energie pro delší putování. A nyní, to její právě započne.

>>> Luka

<<< Odněkud

Když otevřela oči, neviděla kolem sebe tu krásnou zemi. Byla však znatelná změna tím, že nyní jí třeštila hlava a pořádně neviděla. Neměla moc síly, aby se hned postavila. Takže tam chvíli jen tak ležela na břiše. Měla trochu křeče z prázdného žaludku, který jí žádal o kousek jídla. Ona však nemohla nic více dělat. Všude okolo ní byl jen písek, neznala ho moc. Jen byl tak zajímavě sypký a příjemný... Tedy dokud jí neskončil v ústech. Začala kašlat, až na třetí pokus trochu z toho prachu ze sebe dostala. Převalila se na stranu a protáhla si nohy. Všechny začala pomalu cítit. Žiju... Řekla jen. Postavila se na nohy, znovu se protáhla. Tak se jde zkoumat, co tu máme... Měla hlad. Ale neviděla tu cokoliv, co by se dalo sníst. Takže, copak se jí objeví k nohám, aby se mohla najíst? Lovit se jí totiž vůbec nechtělo.

>>> Les u Mostu