Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Možná jsem byla už dospělá, ale rozhodně jsem nebya příliš stará na to, abych se přitulila k mámě a cítila se hned stokrát lépe. Na to nejspíš nebudu příliš stará nikdy. "Jo, narazili jsme na něj v jeskyni v horách," povzdechla jsem si. "Byla to docela katastrofa. Ještě, že to nedopadlo hůř," otřásla jsem se lehce. Už jsem nic takového zažít nechtěla, fuj.
"Podběl tu před chvílí byl, nejspíš se pohybuje někde na území. Ale Třezalku jsem v poslední době asi neviděla," nakrčila jsem lehce čelo, kampak se vytratila? "No a Šalvěj je támhle," pohodila jsem s lehkým úsměvem hlavou ke spící sestře, kterou máma určitě musela vidět i tak. "Jinak... no, měli jsme teď ve smečce takové těžší období," svěsila jsem uši. Pohřeb Cinder, potopy... bylo toho hodně. "Ale snad už to bude jenom lepší," přiměla jsem se pousmát. Nechtělo se mi to moc rozebírat. Tušila jsem, že bych se neubránila slzám.
"Jak se má Hvozdík a Meduňka, potkala jsi je teď někdy?" naskočila jsem raději na jinou notu. Doufala jsem, že se třeba o sourozencích něco doslechnu. Krom toho mi ještě na mysli vyvstala otázka, na kterou jsem se od léčitelek vlastně odpověď nejspíš nedoslechla. Váhavě jsem zvedla zrak k matčině tváři. "A, hm, myslíš... myslíš, že mi tohle už zůstane?" dotkla jsem se tlapkou opatrně ran na čenichu, které už se pomalu hojily, ale nezdálo se mi, že by vyloženě, no, mizely.

Pospávala jsem poblíž Šalvěje. Nějakou dobu jsem neměla náladu a skoro ani síly na to dělat cokoliv jiného. Měla jsem na paměti všechno, co nám oběma Einar kladl na srdce - že je třeba se seznamovat s dalšími vlky ze smečky, věnovat se svým povinnostem... Ano, měla jsem to na paměti, ale necítila jsem se na to hned se do toho vrhnout. Tělo si řeklo samo, co potřebuje a to moje se dožadovalo odpočinku víc, než čehokoliv jiného.
Nakonec mě ale i ležení omrzelo. Začínala jsem se cítit víc rozlámaná z povalování než z toho, jak si mnou házela potopa. Opatrně jsem se protáhla, sykla, když mě bodlo v pokousané zadní noze a špitla jsem k Šalvěji, pro případ, že by zrovna nebyla v limbu: "Půjdu se trošku protáhnout."
Akorát, že jsem nikam nešla. Zrovna v tu chvíli se přede mnou vynořila známá tvář. V první chvíli jsem se překvapeně zarazila. Huh? "Mami!" Překvapený výraz nahradil úsměv. Cítila jsem, jak mě při něm táhnou rány na tváři a okrajově jsem opět zauvažovala, jestli se úplně zahojí, ale v ten moment jsem o tom nedumala hlouběji. Otřela jsem se mámě tváří o krk a zabořila čenich do její srsti. "To je skvělé překvapení, tak ráda tě vidím," hlesla jsem a mávala oháňkou sem tam. Byla jsem moc ráda, že je tu a že je po povodních živá a zdravá.

MÁTA
- Nech se strhnout proudem alespoň na tři posty (3)
- Top se a nech se zachránit (2)
- Ujisti se, že je člen tvojí smečky v bezpečí (2)
- Nech si ošetřit zranění související s potopami (3)
- Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1)

16 + 11 = 27 bodů

WALEAN
- Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti (2)
- Nech se strnhout proudem alespoň na tři posty (3)
- Podej pomocnou tlapku tonoucímu (2)
- Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1)

18 + 8 = 26 bodů

WISSFEOH
- Vylepši své dovednosti (1)
- Odhal následky potop (2)
- Ošetři zranění související s potopami (3)
- Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2)
- Top se a nech se zachránit (2)
- Nech se strhnout proudem (3)
- Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1)
- Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti (2)

21 + 16 = 37 bodů

MOKOŠ
- Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti (2)
- Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1)
- Nech si ošetřit zranění související s potopami (3)

7 + 6 = 13 bodů

Celkem tedy za celou akci: Máta 27 bodů, Walean 26 bodů, Wissfeoh 37 bodů, Mokoš 13 bodů, Mercer 1 bod

Šalvěj, Konvalinka, Einar, Sierra, Astrid

- Nech si ošetřit zranění související s potopami
- Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Ležela jsem na zemi a vzpamatovávala jsem se jen pomalu. Celý ten zážitek byl... byl absolutně šílený. A teď, když bylo po všem, mě zaplavilo naprosté vyčerpání a plně jsem si začínala uvědomovat bolest ve svých zraněních. Na moment jsem zavřela oči. Už je po všem. Je po všem... bude to v pořádku.
Teprve když jsem ucítila něčí blízkost, zvedla jsem hlavu a spatřila Astrid. Držela jsem, když mi ošetřovala ránu na zadní noze, i když to bylo dost nepříjemné. Brzy se zjevila i Sierra... a Konvalinka, která měla na krajíčku. Vyloudila jsem na tváři unavený úsměv. "To nic, to nic, budeme v pořádku," ujistila jsem ji a doufala, že je to pravda. Šalvěj... snad byla v pořádku, že ano? Vynašla jsem ji pohledem, ale nezvedala jsem se, dokud nebyly Astrid se Sierrou hotové, abych jim zbytečně nepřidělávala práci. "Děkuju," hlesla jsem k nim vděčně, když bylo hotovo a zamžourala jsem na rány na svém čenichu. "Myslíte, no... že se to všechno zahojí? Nebudu pajdat do smrti, že ne? A tohle vypadá taky docela ošklivě, nezůstane mi jizva?" vyptávala jsem se nervózně. Srdce se mi stáhlo, taková představa se mi vůbec nelíbila - ale musela jsem si připomenout, že mám vlastně štěstí. Mohlo to klidně odnést moje oko, nebo dokonce obě.
Svýma očima, která to přežila ve zdraví, jsem teď mohla sledovat Einara, jak udává instrukce a... mizí. "Einare, počkej!" Ale mohla jsem klidně mluvit do dubu. "Však on se užene k smrti," prohlásila jsem se slzami na krajíčku k nikomu konkrétnímu, ale necítila jsem se na to, abych se za ním rozběhla. Musela jsem doufat, že ví, co dělá. Já akorát pomalu přepajdala blíž k Šalvěji, cestou jsem se otřela tváří o Konvalinku, abych ji ujistila, že jsem vážně v pohodě a znovu jsem si lehla na zem. Nechtěla jsem nic jiného, než odpočívat.

- Ujisti se, že je člen tvé smečky v pořádku
//Mlžné pláně

V jednu chvíli v sevření ledové vody, v té další na podlaze jeskyně. Co? Jak? Že by ta rána do hlavy měla opožděné účinky? Vypla jsem a někdo mě dopravil až do hor? Ale byla jsem pořád ještě mokrá jako krysa a když jsem zvedla hlavu, viděla jsem, že i Einar a Šalvěj jsou na tom stejně. "Ži-žiju," vypravila jsem ze sebe na Einarovu otázku, víc jsem mu v tu chvíl říct nedovedla. "A vy? Jak jste na tom?" hlesla jsem a nechala hlavu zase klesnout na zem. Bylo to tak příjemnější.
V potrhaném stehnu mi strašlivě tepalo, jak adrenalin opadal. Nejspíš mi pořád tekla trochu krev, v tom mokru a se vší tou námahou neměla rána šanci se zavřít. Škrábance na obličeji na tom byly podobně. Bolel mě prostě celý vlk a byla jsem strašně, strašně unavená. Slyšela jsem hulákání všech možných jmen, ale já sama zůstala prostě jen potichoučku ležet, kde jsem byla. Potřebovala jsem alespoň tu chvíli na vzpamatování, než se začnu víc soustředit na to, co dál.

- Nech se strhnout proudem 3/3
- Top se a nech se zachránit

Cítila jsem, jak je Šalvěj těžší a těžší. Nebylo to jen tím, že jí samotné docházely síly - i ty moje zklamávaly. Prosím, vydrž, prosím, prosím, neopouštěj mě... Nechtěla, nemohla jsem ji pustit, ale cítila jsem, že dlouho už nevydržím. Spadneme ke dnu spolu? Mělo to opravdu být takhle? Zajely jsme pod vodu a já spatřila... Ucítila jsem, jak se mi sevřelo srdce. Heřmánek! A s ním... Tymián? Zavřela jsem oči. Byl čas. Čas jít. Přišli, aby nás odvedli, tam, kde byli oni.
Nebo snad ne? Náhle jsem ucítila příval energie a mohutné postrčení, které nás vyhodilo směrem k hladině. Děkuju! Děkuju! Volat jsem ale mohla jen v duchu. V tlamě jsem stále svírala kůži své sestry. Hlava mi prorazila na vzduch. Rovnou do objetí Einarových křídel. Děkuju... A pak se všechno zatočilo a než jsem stihla jakoukoliv další myšlenku, byli jsme pryč.

//Alatey

- Nech se strhnout proudem 2/3

Voda se mnou nemilosrdně doházela až k Šalvěji, které hlava chvíli mizela pod hladinou, což se nebylo co divit. Mně se to taky dělo a v samém zmatku a chaosu jsem ani nepomyslela na nějaké používání magie - ba ani jsem netušila, kolik strachu by mi v tu chvíli mohla ušetřit. Místo toho jsem se dál rvala s vodou, přesvědčená, že se utopím. Zvedala jsem hlavu, jak vysoko to jen šlo a snažila se držet nad hladinou nás obě, jenže to vůbec nebylo tak snadné. Vlny bolesti a vyčerpání se přese mě přelévaly se stejnou silou, jako vlny špinavé vody všude kolem. Odmítala jsem ale Šalvěj pustit. Nemohly jsme se jedna druhé ztratit! Snad bych ji ani pustit nemohla, byla jsem úplně v křeči, až bylo s podivem, že jsem jí kůži neprokousla. Muselo to ale řádně štípat. Těkala jsem pohledem kolem sebe, chvílemi jsem zahlédla Einara s tou světlou, chvílemi zase vůbec nic. Snaha pádlovat ke břehu se mi zdála zcela marná. Cítila jsem, že jsem doopravdy na pokraji sil. Před očima mi tančily černé a bílé tečky. Nesmím, nesmím, nesmím...

Máta
- Mistr elementu (voda)
- Povýšení (delta)
- Tříroček
- Známosti (25) - Zinek, Shine, Podběl, Meduňka, Třezalka, Hvozdík, Šalvěj, Hanka, Einar, Vidar, Zeiran, Astrid, Lissandra, Doubravka, Stina, Xander, Cinder, Arryn, Rainer, Vé, Cipher, Živa, Enigma, Rhaaxin, Vittani

Zapsáno.

- Nech se strhnout proudem 1/3
//Krápníková jeskyně

Světlá vlčice vyšla z jeskyně se mnou. Za to jsem byla ráda. Když Einar a Šalvěj zmizeli kdesi v horách ve tmě, nechtěla jsem zůstat sama. Měla bych jí aspoň říct, jak se jmenuju, ale nechtělo se mi vůbec otevírat tlamu. Cítila jsem se strašně unavená, teď, když opadla ta nejhorší hrůza a veškerou vůli mě stálo jen pajdat vpřed. Potrhaná noha bolela ze všeho nejvíc a jít s ní horami bylo téměř nemožné. Podlamovala se mi a podkluzovala jsem na kamení, zatínala jsem zuby bolestí a v ranách na tváři mě brzy zaštípaly vlastní slzy, ale nerozvzlykala jsem se nahlas a snažila se soustředit. Kde jsou? Kde jsou?
Einar a Šalvěj zmizeli kdesi ve vodě. Světlá se vrhla za nimi, za tím neurčitým tvarem, ve kterém jsem jen stěží poznala Einara. Dobře, dobře, má to pod kontrolou- Ale... "Šalvěj? Šalvěj!" Neviděla jsem ji. A odmítala jsem přijít o dalšího sourozence. Nemotorně jsem se vrhla do vody, aniž bych si pořádně rozmyslela, že by to mohlo být i naopak - mohla bych to být já, kdo tady zahyne. Voda se do mě pustila hroznou silou a mě už těch sil moc nezbývalo. Proud mě strhl bez varování. Kopala jsem nohama, zdravýma i tou zraněnou, ač jsem při tom kňučela bolestí, ale nedalo se bojovat. A přesto tu byla i trocha štěstí. Vrazila jsem do promáčeného těla svojí sestry. Je tu! Sevřela jsem v zubech její kůži v zátylku. Nějak jsem nevěděla, co jiného dělat, aby nás zrádný proud neodtrhl od sebe a obě nás neutopil.

Šlupka, co jsem schytala do hlavy, stála vážně za to. Až se mi zatmělo před očima - naštěstí jen na chvíli a neměla jsem pocit, že bych ztratila vědomí třeba i jen na vteřinku. Trvalo mi ale, než jsem se vzpamatovala a stačilo se toho udát opravdu hodně. Medvědova hlava se octla ve vodě a v ten další se už pustil na útěk. Díky bohům, vydechla jsem a na malou chvíli svěsila svou třeštící hlavu. Z čenichu a tváře rozseklých medvědími drápy mi kapala krev a v pokousaném stehně strašlivě tepalo, ale už to bylo alespoň za námi...
Bylo? Einar náhle vzplál a vrhl se kupředu. Za ním zmizela i Šalvěj. "Ach nee," zaúpěla jsem, ale vyškrábala jsem se na nohy. Hlava se mi trochu motala a tlapy se pode mnou třásly, ale cožpak jsem je mohla opustit? Ne. Rozkulhala jsem se ven, jak rychle to jen šlo. Jen jsem cestou vrhla krátký pohled po cizí vlčici, o které jsem netušila, kým byla - ale pomáhala nám medvěda porazit. Nevěděla jsem ale, co jí v tu chvíli říct.

//Mlžné pláně

Jméno vlka: Máta
Počet postů: 13
Postavení: Delta
Povýšení -
Funkce: Lovec
Aktivita pro smečku: Pomoc s pohřbem Cinder.
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Pomohla přichystat tělo Cinder k pohřbu a zúčastnila se samotného pohřbu, kde rovněž pomáhala zaštítit všechny před deštěm. Poté se společně s Einarem a Šalvějí vydala na obchůzku po okolí, na které utužovali vzájemné vztahy. Navštívili Zlatou smečku, kde hlavně poslouchala, jak Einar řeší záležitosti s Rhaaxinem a Alyannou.

Jméno vlka: Mercer
Počet postů: 14
Postavení: Kappa
Povýšení: -
Funkce: Ochránce
Aktivita pro smečku: Stopování útočníků, přípravy na příchod vlčat
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Na začátku měsíce se vydal se skupinkou hledat vlky, kteří napadli Cinder - kvůli silným dešťům neúspěšně. Poté se v horách zúčastnil pohřbu vlčice a následně se vrátil do úkrytu, kde spolu se Sierrou našli koutek, kam by mohla přivést vlčata a trochu jí ho zvelebil. Vyslechl si novinky o potopě, ale ke konci měsíce už se věnoval hlavně své nové rodině.

MÁTA
- Zahuč do vody (1)
- Zamiř do bezpečí (1)
- Napiš v horách 1 post po dobu alespoň 4 dní (4)
- Setkej se s predátorem (1)
- Pokus se ubránit svůj úlovek před predátorem (3)
- Pokus se ubránit bezpečné místo před nájezdníkem (3)

3 + 13 = 16 bodů

WALEAN
- Promluv si s jiným vlkem o aktuálním počasí (1)
- Napiš v horách jeden post po dobu alespoň čtyř dní (4)
- Setkej se tváří v tvář s predátorem (1)

12 + 6 = 18 bodů

WISSFEOH
- Servi se s cizím vlkem (4)
- Napiš v horách jeden post po dobu alespoň čtyř dní (4)
- Vydej se hledat bezpečné místo (3)
- Setkej se tváří v tvář s predátorem (1)
- Pokus se ubránit úlovek před predátorem (3)
- Zamiř do bezpečí (1)
- Promluv si s jiným vlkem o aktuálním počasí (1)
- Udělej nájezd na cizí bezpečné místo (3)

1 + 20 = 21 bodů

MOKOŠ
- Promluv si s jiným vlkem o aktuálním počasí (1)
- Setkej se tváří v tvář s predátorem (1)

5 + 2 = 7 bodů

- Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3

Srdce mi divoce bušilo a mysl se snažila sklouznout k panice - pokousal mě, propána, jak moc to je špatné - ale nějak se mi podařilo nepodlehnout. Ještě ne. Protože medvěd pořád řádil. Měla jsem pocit, že zuby a drápy na něj moc neplatí, zuřivě jsem se snažila přijít na to, kam zamířit útok, když mi k uším dolehla slova patřící hlavně Šalvěji. Magie! Jenže jsem v životě vodu nepoužila k boji, jen k mytí a sušení kožichů. Většina štiplavých vodních šipek, které jsem po něm zkusila mrštit, nebyla moc efektivních. Ale jde to, jde to, soustřeď se-
Všechno se ale dělo tak rychle. Byly tu kořeny a oheň a vodní biče... Než jsem se pokusila o druhý útok, medvěd se zbavil Einara a otočil se na mě. Byl tak zatraceně rychlý. Při úskoku stranou jsem dala příliš váhy na zraněnou nohu, zakolísala a medvěd mi div že nevyškrábal oči. Škubla jsem hlavou do strany, ale byl to hlavně další záblesk ohně, který mě zachránil od nepěkného osudu. Ne však od dalších šrámů. Prudká, palčivá bolest na tváři a čenichu a další krev. A... řev. "NECH HO NA POKOJI!" zavřeštěla jsem už napůl bez sebe směsicí hrůzy, vzteku a šoku z toho, že mi popvé v životě bylo skutečně ublíženo. Měli jsme utéct? A nechat tady brášku medvěda, aby Einara sežral? Ne. Další sprška vodních střel už měla větší úspěch. Našla si cíl v medvědí tváři, jedna snad přímo v malém oku planoucím čirým zvířecím vztekem. Stáhl se? O kousek? Svitla mi naděje že možná, možná teď, teď ho dovedeme zahnat... Ale medvědí tlapa se rozehnala ještě jednou a ani tentokrát jsem jí nezvládla uniknout dost rychle. Odhodil mne stranou tak snadno, jako bych vážila sotva tolik, co plch. Ani jsem se nestihla nadechnout. Důkladně jsem se praštila do hlavy o kamenný výběžek a na chvíli byla kolem jen tma a hvězdičky.

- Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3

Jak rychle se všechno dovedlo pokazit! V jednu chvíli jsme se hřáli jako kuřátka pod křídlem a v další se po nás sápala zabijácká mašina v medvědí kůži. Einar se po něm vrhl jako první, neznámá vlčice ho rychle následovala a počínala si dost podobně, jako jen o pár chvilek později já. Viděla jsem i kožíšek Šalvěje. Štípla jsem obrovské zvíře do hýždě, ale na rozptýlení jeho pozornosti to už nestačilo. "Einare!" vyjekla jsem, když jsem viděla, že medvěd s alfou udělal krátký proces a prostě s ním mrskl stranou. Vyvedlo mě to z míry i ze soustředění... V dost špatnou chvíli na podobná zaváhání.
Medvěd se vrhl po mě, jeho tlapě jsem jen tak tak stačila uniknout. Cítila jsem, jak mi pročísla srst na boku, ale na pocit úlevy jsem měla jen zlomek vteřiny, než ji nahradila ostrá bolest. Zcela nedobrovolně ze mě vyšlo hlasité zakvičení. Medvědí tesáky se mi zabořily hluboko do stehna. Škubla jsem sebou, medvěd škubl zpátky. Rány se jen zhoršily. "Pusť mě!" zakvílela jsem hystericky a medvěd to vážně udělal - na hřbetě měl teď Einara, který jeho pozornost plně zaměstnával. Zavrčela jsem na hnědé zvíře a sledovala, jestli se mi naskytne možnost k dalšímu útoku. Noha bolela, bolela hodně, ale adrenalin bolest trochu odstrčil do pozadí a museli jsme odtud tenhle vzteklý kolos dostat. Museli, museli, museli.

- Setkej se tváří tvář s predátorem
- Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
- Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem

Cítila jsem provinilý pocit hlodající uvnitř, jak se konverzace posouvala dál. Nijak jsem si do té chvíle neuvědomila, jak málo se vlastně s vlky ve smečce znám. Šalvěj na tom byla zřejmě docela podobně. Znala nejspíš aspoň povrchně jinačí vlky, než já, ale nebyly to zrovna hluboké vztahy. "S Cipher a Vittani se trochu znám," řekla jsem, ale nesnažila jsem se nějak odmlouvat nebo se ospravedlňovat, i když se výmluvy jakoby samy draly na jazyk. Zajímavé, jak se to děje. S jistým úsilím jsem je spolkla.
"Máš pravdu," uznala jsem místo toho. "Pokusím se víc pohybovat mezi vlky, které tolik neznám a napravit to." Bylo tak snadné a lákavé se držet svých známých... navazovat nové známosti bylo trochu děsivé. Ale já delta vážně být chtěla a už bylo asi na čase se překonat.
Na co mínil rozdělit léčitele, to už jsme se se Šalvějí nedozvěděly. V jeskyni se totiž objevila nová příchozí. Světle šedivá vlčice s králíkem v tlamě. "Dobrý... den?" pozdravila jsem ji váhavě. Bylo tu určitě dost místa pro všechny, jen aby byla přátelsky naladěná. Vypadala ale spíš šokovaně - a znala Einara. Zvědavě jsem nastražila uši, těšila jsem se, až zjistím, kdo to je, ale místo toho mi do mých napjatých slechů dolehlo burácivé zařvání.
Byla jsem na nohou ještě předtím, než jsem věděla, co se vlastně děje. "Co se děje?" vyjekla jsem, ale to už jsem to viděla. Medvěd! Zamrzla jsem na místě. Co teď. Co teď? Einar se po něm vrhl, ale já se nemohla nejdřív ani pohnout. Přišel určitě za tou vlčicí a její kořistí... ale jistě ho nepřivedla schválně, že ne? Vždyť ho zabije, blesklo mi hlavou, když jsem viděla, jak se Einar na medvěda vrhá a konečně jsem rozmrzla. Jenže jak bojovat s takovým kolosem? Přikrčená k zemi jsem medvěda oběhla a štípla ho zuby do huňatého stehna, abych aspoň rozptýlila jeho pozornost. A pak jsem se zase rychle pakovala z dosahu těch hrozivých drápů. Jen jsem doufala, že je neokusím na vlastní kůži...