Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná 11
(--- Tajga (přes Začarovaný les)
Každý krok bolel jako by se do Merlin zabodávalo tisíce nožů. Každý mililitr krve který vytekl jí dodával ještě větší bolehlav. Escanor se stále držel na jejích zádech zatím co ona postupovala. Krok po kroku. Krev stále stékající z jejího čumáku. Oko naštěstí měla použitelné, ale jizvu po drápech tam bude mít do budoucna pěknou. Povzdechla si a na chvíli se zastavila. Mlha obklopovala její tělo. Zas jí popadla deprese. Ona měla být nejlepším mágem zlaté smečky? Ona si chtěla říkat dalším jménem? Měla vůbec na to? "Kdyby mě teď viděl Faust tak se mi vysměje... vůbec nic jsem nedokázala." Zamumlala tiše. Sklopila hlavu k zemi. Sužoval jí divný pocit. Takový který jí stahoval hrdlo že skoro nemohla dýchat. Přesto se vydala dál. Musela najít otce a matku. Musela je najít doufajíc že jsou oba dva více než v pořádku.
---) Zlatý les (skrz Zubří pláň)

Postovaná 10
Merlin se dívala na ty dva. Zraněná cítíc jak jí z těla odchází více a více energie. Podívala se na Iridana a usmála se. "Nebyl si slabý. Naučil ses spolu se mnou cenou lekci, zapamatuj si jí a až se příště setkáme.. nakopeme nějaké lišce společně prdel." Leč Merlin byla ta která lišku odrážela nejvíce, i Iridan se svým podílem bitvy zúčastnil. Alduin jí pak upozornil že Chaos nemá vlastní území, dobré vědět že existuje smečka která nemá pevně dané území. Přesto jí upozornil že mají sídlo v Tiché. "Uvítala bych spíše jiné elementy, ale děkuji za nabídku. Zvážím to. Při nejmenším přijdu jen navštívit vašeho syna." S tím se Merlin otočila k odchodu.
Zastavil jí jen hlas Iridana který žadonil aby s nimi zůstala. Merlin stáhla uši k hlavě. "Iridane.. víš že mám domov jinde. Jsem dítě Alf, byla by zrada otočit se k vlastní smečce zády. Navíc otec musí trnout hrůzou že jsem tak dlouho pryč. Slíbila jsem mu, že se vrátím jen co prozkoumám jiné věci. Za tebou se vrátím až budu také více umět. Neber to jako že se v životě neuvidíme. Budu pamatovat na náš slib." Přikročila k němu a dala mu packu na rameno. Bolelo jí to, ale tohle bylo gesto které mohlo pro oba dva hodně znamenat. "Navíc díky tobě jsem poznala že existují i smečky, které mají v sobě pevnou disciplínu. Ale nejspíše chaos podporuje hrubou sílu.. to není nic pro mě. Pro Merlin Belialuin." Rozhodla se nakonec že by si mohla říkat nějak víc. Tuhle skutečnost však zatím věděl jen Iridan.
S tím se Merlin otočila a pomalým krokem vykročila směrem k jejímu domovu.
-) Mlžné pláně (přes Začarovaný les)

Postovaná 9
Merlin se koukala na dospělého vlka. Nechápala jeho rozhodnutí slepě vést syna dále ve jménu smečky. Dívala se na něj a dusila v sobě slova která mu chtěla říct. Ještě by mohla dostat přes držku. "Dělám co by udělal každý vlk co má v srdci kapku soucitu." Odvětila nakonec polykajíc slova co by mu nejraději dodala. Nemohla každého urážet jak si jen chtěla, byla dost stará na to aby mohla ještě Zlatou smečku přivést do záhuby. Sice Merlin nevěděla nic o tom co se tu stalo ještě dříve než se narodila, ale chápala Iridanovu nerozhodnout. Cizinec jí však nabízel i něco po čem by neměla jizvy. "Někdy jsou jizvy dobrou připomínkou naší slabosti. Myslím že si ty své právě z tohohle důvodu ponechám. Aby mě to dále nutilo, abych se stala mistrem magií." Ale přesto.. držela se tak moc napřímená aby se vlkovi svou výškou vyrovnala. Byla sama brzo dospělou, měsíc ani ne.. než se zase listy začnou zbarvovat.
Otočila se na Iridana. "Také otci řeknu jak si po mém boku bojoval." Iridan narozdíl od ní moc dobře věděl že Merlin je také dcerou alf. Urovnat mysl otce, aby si nemyslel že je chyba na straně chaosu bude hlavní co Merlin bude muset udělat. Nikdo nechtěl nesmyslné bitvy. A to že ignorovala fakt že právě vlk před ní byl otcem Iridana? Mohl se rozhodovat sám. "Pochopím když se teď budeš chtít vrátit s otcem. Někdy si tě pak u Chaosu vyzvednu a ukážu ti Zlaté stromy." Tyto slova zase patřila mladému hnědému vlkovi. Nemuselo to nutně znamenat rozdělení jejich stopy navždy. Merlin ale teď musela najít otce a pak jít hledat Fausta.

Postovaná 8
Predátoři 8
Merlin cítila jak jí krev kape z brady na zem. Naštěstí oko bylo použitelné, takže nebyla navěky oslepená, ale jizva to nejspíše bude pěkná. Navždy jí bude připomínat to, jak byla slabá tak moc že nezabránila ani lišce aby se k ní dostala. Bude na ní otec pyšný? Nečekal by že dcera Alfy bude na tom rozhodně lépe než jen tohle? Bude pro něj zklamáním nebo bude rád že se mu dcera i přes tohle vrátila zpátky? Povzdechla si a dále táhla Iridana dále. Nemohla ani pomyslet na to že by ho tam nechala, i když nejspíše tohle jí dodalo na tom, že právě díky tomu byla zjizvenou. Že právě díky tomuto bude navždy pro ostatní ošklivou. Neměla by se teda.. na ostatní do budoucna vykašlat a pracovat jen na sobě?
Ale něco se však na ně usmálo. Záchrana přišla velice brzo. Dívala se jak mezi ní a lišku skáče odhodlaně dospělý vlk. Necítila se tu konečně jako jediná žirafa. Ale přesto.. na to že vypadala už jako dospělá vlčí slečna jí to zamrzelo. Že toho malého brášku nemohla zachránit sama. Nehodlala ale zahálet a mezitím co se dospělý snažil držet lišku od nich dál se rozhodla že Iridana bude táhnout do bezpečí. Byl jistě více vyčerpaný než ona.. byl více vystrašený. "Iridane.. dostanu tě do bezpečí a vymyji nám oběma rány.." Zamumlala skrz jeho srst. Tohle jediné mohla udělat. Nebo doufala že když je zbaví krve tak liška nebude umět najít jejich stopu. Únavou její mozek jej jen na jeden způsob a to, aby je dostala pryč. A teda také to vyčítání si jak slabá byla. Cítila však jak jí na záda skočil Escanor. Teď musela dostat pryč oba dva.

Postovaná 7
Predátoři 7
Merlin až moc věřila v to že si splní svůj den. Vždy v to doufala, že se tím odliší od ostatních a k čemu bude mrtvý mág? Vše se v ní rvalo, jestli by neměla radši svůj život v této bitvě položit, to byla její deprimace a špatná nálada. To že stejně všichni jednoho dne zemřou. To že by nejspíše měla utéct a lišku nakrmit Iridanovo masem, to byla zase její nedůvěra v sebe samu. A to že by jí měla rozbít hlavu o nejbližší kámen a ochutnat její maso. To byl zase adrenalin kolující v jejích žilách. To že by měla prostě přežít a ne se snižovat před liškou. To že určitě zesílí a nikdo jí v tom nebude bránit.
Otevřela oko lehce podlité krví a zavrčela. Iridan o sobě také pochyboval.. všichni o sobě pochybují, protože svět je krutým. Vytrvalá byla snad Merlin dost. Dost na to, aby použila iluzi na lišku. Iluze obsahovala jak se na lišku řítí větší a silnější vlk. Merlin sledovala jak se tvor řítí z jejich dohledu. Až jí zmizí úplně z dohledu tak nejspíše iluze skončí a liška půjde zase po nich.
Jen co zmizela udělala pár kroků k hnědému vlkovi a zase ho chytla tak aby ho mohla pomalu táhnout. "Seber se. Brzo zjistí že to byla jen iluze a zase půjde po nás. Ovšem teď více nasraná." Zamumlala když jej držela a pomalu vlekla směrem kde cítila pach dospělých. Docházejíc jí síly snad více než v průběhu celého souboje.. a to že bojovala docela dost dlouho.

Postovaná 6
Predátoři 6
Slyšela Iridana jak se ozval že ten zrzavej lesní duch je zrůda a vražebkyně, ale liška se jen řídila pudy aby se nažrala. Jako každý na světě měla právo žít. Přesto.. museli zrovna tihle dva kvůli tomu zemřít? Merlin by nikdy neviděla Fausta a nikdy by už nemohla obejmout svého otce. Nechtěla aby to takhle skončilo, nechtěla aby se někdo dozvěděl že ona zrovna takto skonala. "Ať už jsou iluze cokoliv, mohlo by mi to pomoci. Konečně bych dokázala to co jsem vždy chtěla. Obelstít lišku pomocí iluzí.. jestli tento plán vyjde, tak nevím co jiného by se mohlo stát." Uvažovala Merlin nahlas tiše. Skoro šeptala neslyšně. Plán to mohl být dobrý.
Setřásla lišku tím že sebou sekla na zem a vlastně lišku zalehla. Nečekala to, nikdo by nečekal že si na vás někdo jen tak lehne. Přesto však viděla jak menší hnědý vlk padá o kus dál.
Mohla uskutečnit její plán, ale místo toho se zvedla a rozběhla se za Iridanem. "Iridane! Zvedej se! Nesmíš spát! Vzpomeň si na slib Chaosu!" Zahučela mu vedle hlavy Merlin. Packa jí příšerně bolela. Bude z toho nejspíše jizva.. přesto se rozhodla že to nevzdá. Když slyšela že se liška znovu připravuje k útoku, nestihla jí ani zaregistrovat jak pozdě bylo. Jediné co stihla bylo zavřít oko. Cítila jak jí z něj odkapává krev. Na jedno oko zatím slepá máchla po lišce aby jí odehnala... opravdu by se hodil dospělý.

Postovaná 5.
Predátoři 5.
Nikdy nebojovala jinak než magií, teda nikdy ani nepřemýšlela že by bojovala jinak než magií. Jak teda měla sakra teď tuhle situaci zachránit? Docházeli jí síly. "Musíme.. zavolat o pomoc." Uvědomovala si to. Že nikdy nebojovala a teď to vlastně bylo poprvé za její zatím krátký život co se pustila bezhlavě do nepřítele. Netušila že to bude někdy v životě potřebovat, ale.. chtěla znovu vidět ty jenž milovala. Její matku, jejího otce a dokonce i ty sourozence které moc neznala. Zhluboka se nadechla a znovu vydechla doufajíc že s klidnou hlavou přijde nějaké nové řešení.
Cítila železitou vůni krve, jistě že jejího nového kamaráda dostala ta mrcha. Nemohla tomu zabránit dříve. Ale co by měla dělat zrovna teď ona? Dál se snažit o to aby hnědého puberťáka dostala do bezpečí nebo prostě by se měla vzdát a podlehnout svému osudu spolu s ním? Escanor se držel u její packy naježený a vystrašený. "Dneska nezemřeme..." S výdechem vyšla tahle slova z jejích úst. Nehodlala se vzdát a i kdyby po lišce měla skočit sama aby jí upevnila k zemi.
"Až znovu vystartuje, tak se neotáčej a běž.. běž kam tě nohy donesou." Její hlas odrazoval míru vyčerpání kterou pociťovala Merlin. Přeci jen nikdy nebyla nejlepší v síle, ale vytrvalost byla sice lepší ale nebyla nikterak vysoká. Přesto slyšela jak liška znovu chystá svůj útok.
Odrazila od sebe Iridana a sama se otočila na zrzavou bestii, kterou vyblokovala svým tělem. Cítila ostrou bolest v rameni, kam se jí liška zahryzla. Nebylo času toho litovat. Musela jednat..

Postovaná 4
Predátoři 4
Merlin se podívala na Iridana a pak na lišku. Nebylo proč si hrát na hrdinu, ale musela uznat že pokud by se opravdu měl strhnout souboj, tak by nejspíše Merlin měla navrh oproti Iridanovi. Smutná, ale pravdivá realita. Merlin se však nestačila ani nadechnout a už kecal o tom, že rozhodně nevezme nohy na ramena. Nebo aspoň tak to pochopila. Spíše že nesmí zemřít. "O co se asi taky snažím! Abychom tu zbytečně nechcípli." Zamručela lehce nabroušeně. Nikdo si tu nesměl hrát na hrdinu. Přesto.. dalo se to udělat jinak? Nejspíše ne.
Všimla se jak se malý vlček zhroutil. Nejspíše poznáním reality. Merlin si ihned všimla jak k němu také blíží liška. Jak dychtí po jeho krvi. Vzala proto svou vodní kouli a mrštila jí vší silou po lišce. Přeskočila pak k mladšímu vlčeti a popadla jej za zátylek. Byl už poměrně těžší, ale jinak se odsud nejspíše živý nedostanou. Začala ho polotáhnout/polonosit směrem dál od lišky. "Pokud ihned nevypadneme bude po nás." zamumlala skrz tesáky. Sledovala jak se znovu za rezatá bestie zvedá ze země. Nedokáže už z okolí vyždímat více vody.. musela by jedině bojovat pomocí hrubé síly, na což nebyla nikdy trénovaná. Takže útěk byl jedinou dobrou volbou.

Postovaná 3.
Predátoři 2
Merlin se podívala na Iridana a povzdechla si. Nechtěla se bavit moc o Rhaxinovi, ale byl to idiot. Neumět ovládnout svou magii a být nebezpečný pro všechny bylo něco co mladá vlčice považovala za hřích. "Ano, zranil jí člen Zlaté smečky jenž neovládl svou magii. Od té doby jsem přísahala, že já taková nebudu. I když se bude dít cokoliv, neztratím kontrolu nad magií jenž ovládám." A od té doby se opravdu snažila. Dokonce se učila i o jiných magiích než měla ona sama, jen aby měla své lekce hotové. Jen aby mohla ostatním pomoci s jejich. Naplňovalo jí to více než cokoliv jiného. Navíc to dělala vše pro Fausta, aby mohl přežít.
Nechápal jak to ona myslela, ale přesto se na něj mile usmála a packou mu jemně šáhla na jeho tlamu aby jí zavřel. "Ano, ale ne že bych si změnila celé jméno. Spíše přidala. Něco co by signalizovalo že jsem přijala to kým jsem." A něco co by znamenalo že je jiná než ostatní. Že ona se nebojí jít až na konec světa aby se něco naučila. Že to co prožila jí dalo docela dost odvahy. "Chci být zapamatovatelná. Ne jen díky tomu že jsem dcera alf, ale díky tomu co dělám." Nechtěla se schovávat ve stínu svých rodičů. Nechtěla být Merlin, dcera alf Zlaté smečky, chtěla mít vlastní jméno ve světě.
Neměla tolik výdrže, aby lišku držela daleko od jejich těla. Byla pořád slabé vlče, které se narodilo ani ne před rokem. Podívala se na Iridana a pak zase na lišku. Přesto nemohla dovolit aby byla slabou. Zlatá smečka byla daleko, aby její volání o pomoc někdo uslyšel. Byla sama s vlčetem, které neumělo ani pořádně lovit. Ona neuměla zase bojovat. Mohla se akorát bránit tím co uměla, ale že by byla nějak super v magii se také nedalo říct. Sic měla plně všechno co si do vody mohla dovolit, Wu jí vysvětlil že to stejně nebude moci využít.
Iridan měl však na boj jiný názor. "Nemůžeme bojovat. Jsme vlčata, Iridane. Zemřeme pokud se jí postavíme. Kuráž prokážeš tím že mi pomůžeš vymyslet něco jak se od té potvory dostat pryč." Vysvětlila mu nespouštějíc svůj pohled z rezavého kožichu lišky. Její smích či co to bylo bylo pro Merlin nepřirozené. Vydávala zcela jiný zvuk než vlci. Merlin hledala úniku očima, protože neměla šanci se lišce postavit. Její výdrž pomalu odcházela s magií kterou používala.

2.
Predátoři – začátek
Ptal se zda magie mohou být i zlé. Merlin povzdechla a podívala se směrem kterým byl nejspíše domov. Byla od něj daleko nebo blízko? Na její poměry to bylo už docela blízko, ale na poměry vlčete co sotva leze to bylo daleko. "Ano. Magie se ti kdykoliv může vymknout k kontroly a ublížíš tím ostatním. Viděla jsem na vlastní oči jak se jednomu vlkovi vymkla magie z kontroly a.. zranil mou mámu." Vysvětlila mu Merlin a pousmála se aspoň lehce. "To že se jí učíš ovládat tě dělá lepším v jejím držení. Je to píle, ale nikdy aspoň nikoho nezraníš. Navíc voda je užitečná." Byla klidná, to se odráželo i na slovech která vypouštěla z pusy.
Dívala se na Irdana jak hrdě vyplnul svou hruď. Merlin by v tenhle moment tak ráda levitovala, ale magie nebyla na její straně. Ne v tomto světě. Třeba by někde jinde levitovala. "Přemýšlel si že by sis změnil jméno jen tak ze srandy? Přidal si nějaký rod? Nějaké označení které by bylo jen tvoje?" Byla zvědavá zda je to jen fáze, protože ona chtěla něco co by vyjadřovalo kým je. Chtěla aby byla jedinečnou. "Vím o jednom místě. Katakomby. Bál by ses tam jít? Nebo prostě nějaké jiné neobvyklé místo bych ti chtěla ukázat." Napadlo jí. Konečně na svém obličeji měla upřímnou emoci.

Irdan se tvářil dotčeně že Merlin tomu co řekla nevěnovala pozornost. "Myslela jsem že myslíš nějaký slib vůči smečce. To víš že na tohle si pamatuji, Irdane. Nemusíš se bát. Ráda ti ukážu všechno co budeš chtít." Nechtěla ho naštvat, spíše nepochopila jak doopravdy myslel jeho otázku. Někdy bude muset s vlčaty hodit větší řeč aby je pochopila více.

Najednou však viděla to co nechtěla. Záblesk zrzavého ocasu. Liška. Většinou však myslela že jsou pro ně potravou menší vlčata, ale. Pohledem sjela na potomka Chaosu jenž se klepal. Nebyla to zima, ale strach. "Za mě, Irdane. Je to tvor který je stejně jako my masožravý." Upozornila ho Merlin pevným hlasem. Neuměla bojovat drápy a tesáky, ale uměla se bránit. Však než to stačila doříct, liška se nebezpečně blížila. Chtěla se nažrat a Irdan byl super kořist pro její žaludek. Merlin využila to co se naučila před chvilkou a neuvažovala. Prostě vytáhla vodu z květin všude okolo ní a vyslala kouli vody po lišce, jen aby jí odrazila od nich dál. "Běž. Nemáme na to jí porazit." Zavrčela Merlin a nespouštěla pohled z lišky. S tím vytáhla vodu ze země a držela si jí u sebe ve tvaru koule. Escanor teď stál vedle její packy a prskal. Tohle byla bitva kterou nemohl ani jeden z nich vyhrát.

1.
Dívala se na malého vlka a povzdechla si. "Ano, má zbarvené oči. Ale magii se vyhýbá jako by to bylo něco horšího než smrt. Pochybuji že tedy zažil s ní něco pěkného." Odpověděla mu a odmlčela se. Různé zážitky mohou také vlka poznamenat až do jeho smrti. Merlin se třeba zatím ničeho nebála. Teda až na ten pitomej vysutej most spojující dva ostrovy dohromady.
"Takže ses narodil Alfám Chaosu. Čili nejsi příchozí na tyto ostrovy. Co kdybychom se tedy prošli? Jistě si to zde neviděl ještě všechno." Nabídla malému vlkovi Merlin.
Jenže pak přišla otázka která jí docela vykolejila. Zda zlatá držela nějaké sliby. Ona popravdě nevěděla. Smečce se někdy vyhýbala, protože nechtěla jí převzít na svá bedra poté co by rodiče zemřeli. Necítila se jako nejlepší volba pro svého otce. Ale její sestra nemluvila a bratry neviděla. Povzdechla si tiše a stáhla uši k vlastní hlavě. Ano, Zlatá drží sliby některé. Některé mezi rodinou, některé sami sobě, ale tohle nejspíše nebyla odpověď kterou vlček hledal. "Jaké sliby myslíš? Nevybavuji si že by Zlatá měla nějaké speciální sliby. " Zeptala se jej pro jistotu neklidným hlasem aby byla stále v obraze. Některé sliby jsou pevné jak krev. Slib otci že se vrátí byl pevný. Kam jinam by šla? Nikdo jiný by jí nepřijal.
Jenže pak Jhin vzal do zaječích. Irdan chtěl za ním, ale Merlin jej packou zastavila. "Ne, chce býti sám. Nařknula jsem jeho realitu a to někdy vlka zraní. Slova jsou tou nejmocnější zbraní jakou můžeš útočit, Irdane. Ostřejší než tesáky a krutější než magie." Pravda že slova bolí více než dobře míněný útok. Slova bolí dokonce i více než cokoliv jiného na tomto světě. Slova rozvazují rodinné vazby, trhají je a ničí v plamenech. Pak je ale zase zlatavou jehlou spojují. Také slova jenž odmítají lásku dokáží bolet. Bolet tak moc, že jeden nikdy netuší následky.

Byla realistka. Oproti Jhinovi svět viděla takový jakým skutečně byl. Kdyby zde nebyla magie, tak by nejspíš byl zcela normálním. Kdyby nebyla magie tak by si nejspíše našla jinou činnost kterou by zaměstnala svou mysl. Třeba by se učila spolu s otcem aby více smečkám rozuměla. Jediné co zatím věděla jistě byl fakt, že i ona brzo bude muset přijmout nějakou činnost aby se smečce odvděčila za to že jí poskytovala domov. Co by to však mělo být? Merlin si nebyla zcela jistá, nikdy dříve nad tím nepřemýšlela natolik objektivně jako teď. Lovec nejspíše pro smečku užitečný nebyl, bylo jich už dost co tak pochopila. Chůvu? Na to byla dosti mladou, aby si u vlčat vysloužila autoritu. Cítila jak se jí na zádech pohnula lasička. Uvelebila se v jejím tmavém fleku a dokonale s ním splývala. Jediná výhoda. Co kdyby teda opravdu zkusila prorazit v magii? Co kdyby tu byla opravdu ta věc užitečná? "Nemám jí vždy, ale naučila jsem se objektivně hodnotit realitu a nedávat do toho vlastní představy. Přeci jen.. vlčata a dospělí si často vymýšlí jen aby svět byl pro ně lepším místem." A proto si nejspíše vymýšlel Jhin svůj svět. Svět ve kterém nebylo nepoznané a on znal vše nejlépe.
Malý vlčet se nejspíše také nechával strhnout iluzemi. "Těla jsou vždy schránkou. Něco co se může tak lehce zranit. Může nás to zradit, vypovídat nám službu. Někdy je to však mysl to co vykazuje službu. Tvoří nám mylné představy světa ve kterém žijeme, protože existují traumata která nám radši vytvoří vlastní realitu než abychom se dále trápily. Ale to je moc složité téma." Nehodlala se tu s vlčetem dohadovat na téma nemocí postihujících mysl. Na téma bludů které každý občas viděl. Přesto na něj upírala své světle modré oči s tmavě modrými místy a zelenou okolo zorničky. Aspoň v tomhle nebyla sama. Nejspíše se ona změna barvy očí kdy je v oku víc barev nebo je každé jiné jmenuje. Měla určitě super název, který jen málo vlků znalo. Když řekl že ho matka učila magii, tak se na něj nadšeně usmála. "Výborně! Jestli chceš mohu ti více pomoci." Vlček se pak ale rozhodl mluvit dál a ptát se nač by měla dát i lekci Jhinovi. Který se hranil že žádnou magii nemá a ona by to měla pochopit. "Protože vlci bez magie nemohou mít barevné oči, Iridane. Jejich oči jsou šedé. Všiml sis že by měl Jhin takovou barvu očí? Když tedy nebyl u obchodníka, tak jak by tedy mohl mít barevné oči? Jen se brání tomu faktu. Ale pokud chce být dále naivním že ničím takovým jako magie neoplývá, nechme ho v jeho sladkých lžích." Dokonce vlčkovi dala i lekci z toho jak se podle barvy očí dala občas lehce určit magie. Merlin se to naučila od Zeinab a díky Wuovi své znalosti doplnila díky jeho poznámkám.
Jhina pak zpražila pohledem a opatrně hýbla se zády, jen aby se lasička probrala a vyběhla jí na vršek hlavy. "Vím co jsou veverky a ještě chvilku označuj Escanora za zmizelého a asi ho na tebe pošlu aby ti vydrápal oči." Lasice skutečně hrdě stála na její hlavě. "Můžeš jít zase spát, Escanore." Neuvědomovala si to, ale skutečně svému společnikovi dala jméno. Vymyslela mu jej náhle a jak se mu to hodilo. Lasice tedy znovu seskočila na její záda a uvelebila se v té černé srsti.
Irdan chtěl znát zlaté stromy. Merlin mu věnovala proto úsměv. "Jednou ti je ukážu. Jsou vážně nádherné." Odpověděla mu doufajíc že je teda Jhin zavede někam rozumně. Jeho řeči se snažila ignorovat jinak by jí z těch kravin už snad rupla hlava.

Vstkutku. Jhin byl ještě větší tupec než si Merlin myslela, ale mohla ho něco naučit co zjistila ona o životě. Jako každý inteligentní jedinec se pak spíše doptávala na otázky na které sama ještě nepřišla. Měla ráda když převyšovala ostatní, měla ráda když konečně mohla využívat svou inteligenci k tomu, aby ostatní poučila. Sama sice byla vlče pro ostatní dospělé, ale pomalu cítila že se jim dokáže vyrovnávat. Že dokáže být na stejném levelu s nimi. Pohledem těkala mezi Jhinem a vlčetem u kterého jméno ještě neznala. Většina vlčat však už v jeho věku měla mít jméno. Přežil až do této doby, přežil a stával se silným. Merlin mu mohla teď bez rodičů pomoci. Jen zjistit jaká byla jeho magie. Měl oči dvou barev. Jedno zelené a druhé modré. Podle toho co uznávala za znalosti by soudila že to bude buď souboj mezi vodou nebo zemí. Pokud by měl zem, tak by to bylo horší, ale s vodou si mohla Merlin hladce poradit.
Vlče dlouho poslouchalo jen její slova než jí dalo za pravdu. Merlin pokývala hlavou. Jak inteligentně by vypadala kdyby se teď nad nima mohla vznášet? Jak inteligetní by vůbec byla kdyby jí obklopovala jen magie. Ale její tělo bylo pořád limitované. "Nechci ti krást vítr z plachet, ale tvé tělo je pořád limitované." Pronesla s absolutně klidným hlasem. Nechtěla vlčeti dávat plané naděje že by pro něj tedy lov byl skutečně lehkým. Však teprve se mu musel nahrazovat chrup. Pamatovala si to velice dobře když poprvé musela flusat zuby ze své tlamy. To se skutečně na dámu a nejvyššího mága kterým se plánovala stát nehodilo. Jak vlastně tenhle mladý vlk ztratil rodiče? Byl moc mladý na to aby se vůbec někde pohyboval sám. Co kdyby ho někdo jen tak bez milosti zakousl?
Když Merlin znovu řekl sestro, musela se ušklíbnout. Ona se vlastně o něj starala protože v její smečce neměla vlčata kterým by zrovna mohla pomoci. Ty která tam ještě byli, byli o hodně starší než byla ona sama. "Když mi řekneš co umíš ovládnout, pomohu ti aspoň s tímhle. Myslím že lekce magie by se mohla hodit i Jhinovi." S tím Merlin zavřela oči. Chystala se předvést co ona sama umí díky tomu že se chtěla zlepšit v magii. Představila si veškerou vodu ve stéblech trávy. Potřebovala jí jen trochu. Nemohla se přemáhat. Představila si jak voda pomalu vytéká z rostliny a zanechává za sebou jen mrtvý trs trávy. Otevřela oči a vedle hlavy měla menší kouli vody. Trs trávy kousek od nich byl však zanechán mrtvý. "Jistě ti rodiče říkali o magii, že?" Největší pomocník a zároveň nemilosrný vládce." Každý element, každá magie mohla ublížit jinak. Pokud se vlk nevzdělá o všech které lze získat, je to pro něj záhuba. Merlin nechala onu vodní kouli rozprsnou na zemi do louže. Ta se ihned začala vsávat.
Pak přišlo něco co Merlin nevyděšilo. Jak na to bude reagovat Jhin nevěděla. Ale ptal se na docela dobou otázku kterou mohla podložit fakty. "Ne. Nevěřím že bys to dokázal sám. Neviděl si pořádně lov. Jsi moc mladý na to aby si lovil sám. Králíci a myši se ti dobrovolně nevzdají a nelehnou si na zem aby si je prostě mohl zakousnout. Bojují o přežití jako my. Ale kdybys měl hlad, můžeš vždy vyzkoušet lov s námi, že Jhine? Doufám že aspoň lovit umíš." Nabídla malému vlkovi a do toho pobídla toho dospělého, který vlastně ani dospělý nebyl. Cítila poblíž nich kořist. Ta by se dala využít, ale sám by jí rozhodně prcek neulovil.
Pak se znovu ozval Jhin který byl ustaraný. Měl strach že by jim maličký mohl ublížit. "A? Mám na své straně dvě magie Jhine. Mohla bych využít Iluze kdyby nešlo vše podle plánu a uprchli bychom. Myslíš si že vždy nemám záložní plán? Vždy počítám s třemi možnými verzemi minimálně." Vskutku. V její hlavě měla vždy tři verze plánu jak utéct pokud by šlo do tuhého. Vždy mohla uniknout. To ale už se ptal Iridan na otázku co jí donutila aby se zase otočila jeho směrem. "Zlatá smečka sídlí ve zlatých lesích. Spíše se jala k neutralitě jelikož jsem rodiče neslyšela nic plánovat. Vedou jí Aetas a Athai." vysvětlila v rychlosti co je to vlastně zlatá smečka. Nebo spíše kde sídlí a další užitečné informace. Když řekl že mají něco společného, musela se pousmát. "Jo.. oba dva jsme děti alf a naši rodiče nemají problém v tom abychom se toulali." I když.. neměl její otec strach? Byla jeho princeznou. Jediné dvě děti u kterých si byla jistá že žijou byla ona a její sestra.
Pak ho Jhin prostě nazýval scvrklým vlkem, což se Iridanovi nelíbilo. "Iridane, zvykneš si. Mě neřekne jinak než lasicoviná, jen proto že u sebe mám lasici co mi dělá nově společníka. Nejspíše je to u něj projev toho že nedospěl. Ber to jako že ti dal přezdívku" Vysvětlila mu proč není Jhin nejspíše schopný si udržet jejich skutečná jména a snažila se aby se ti dva navzájem neosočovali.
A pak to přišlo. Něco co donutilo Merlin se udeřit do čela. Chtěli hledat veverku nebo co to bylo. "Jhine, jsi skutečně v pořádku? Myslím tím psychicky. Pokud ne, tak tě jako tuláka mohu přivést k otci a on nás odkáže na léčitele. Pokud ovšem dáváš všem takovéhle debilní přezdívky, tak lituju toho vlka co se jmenuje veverka." Pronesla Merlin ihned jen aby se ujistila zda je Jhin skutečně v pořádku a schopný jednat. Že je to nepřivede k záhubě. Nejspíše tu však z těch tří pobrala nejvíce rozumu právě ona. Doufajíc že jí to skutečně nepřivede k záhubě se rozhodla, že kdyby se cokoliv stalo, bude tu pořád a dělat jim morální kompas. Odtahovat je od kravin co je napadnou..

Byl dospělý, neměl právě on Merlin vykládat o tom co je to magie? Neměl právě on Merlin sáhodlouze vyprávět o tom že vše obsahuje magii a zároveň dodávat ještě své chytré poznámky které během těch let sesbíral? Ne? On se jí místo toho prostě ptal na to co je to magie. Netušila proč se zrovna na tohle ptal onen dospělý vlk, netušila proč to neuměl, ale nakonec se rozhodla že mu to vysvětlí. "Magie je něco co je snad ve všem živém co nás obklopuje. Magie je ve vzduchu, magie je v zemi. Žijeme ve světě kde díky magii vlastně i mluvíme. Někteří nosí na svém krku díky magii, která mimochodem tvoří i bohy, cetky. Je to něco co prostupuje i tebou. Proč myslíš že mluvíme jinak? Proč myslíš že jsou ostrovy takové jaké jsou? Protože je utvořila magie. Magie je něco co se nedá popsat snad ani slovy." Odpověděla mu a hledala očima nějakou louži ze které by mohla udělat kouli a chrstla by mu jí do obličeje.
Vzpomněla si na to co jí o dalším levelu její magie říkal Wu. Bude moci brát vodu z květin. Zabije je tím, ale bude mít zdroj vody. Možná to díky tomu pak ukáže tomuto blbovi. Nad jeho další otázkou jen zavrtěla hlavou.
Neposlouchal jí snad? "Za ty krásné krystaly co dostaneš si můžeš pak koupit vylepšení svých přirozených schopností. Věřím tomu že ti co magii nemají se jí nikdy nebudou moci naučit stejně kvalitně jako mi kteří jí máme od narození." Snažila se udržet samu sebe klidnou. Nemohla trpět výkyvy nálad. Ale že by zrovna tohle byla ta puberta? Neuvěřitelná chuť utopit Jhina v nejbližší kaluži vody za to že vůbec nic neuměl? Pokud tohle byla puberta, tak setkání s blbci jí probouzelo dokonale. "A víš jistě že nikdy nebudeš bojovat? Víš jistě že se nenajde vlk co ti nebude chtít rozbít hubu? Víš jistě vůbec něco? Ne, pouze přežíváš jako my ostatní. Nikdy neumíš odhadnout kdy přijde nějaká živelná pohroma kdy budeš muset bojovat o vlastní život." Zamručela nespokojeně Merlin. Živelné pohromy se nedaly odhalovat lehce. Ať už písečná bouře, potopa nebo prostě zemětřesení. To vše se může stát. "Jsme narození a stvoření k boji. Kdyby to co říkáš ty byla pravda, tak proč existuje někdo jako právě Wu u koho si můžeš ony magie tak lehce koupit? Jak vysvětlíš toto." Ne že by se mu chtěla vysmívat, ale kdyby byla pravdivá jeho slova, tak by v tom případě nebyla potřeba toho šedého vlka s krámkem plným kuriozit.
"Jo a ten kus hnijícího masa jsou mé ambice. To že chci ve svém životě něco ukázat a neumíš na hromadě s ostatními. To že jsem si dala sen kterého se držím. Pokud je toto to hnijící maso tak budiž. Pokud to je moje inteligence, tak mne tím neurazíš. Jsem pyšná na to jakou jsem. Jsem hrdá na to že jsem taková. Že ostatní převyšuju v inteligenci." A vskutku. Byla hrdá na to že se odlišovala, že nebyla jen běžnou vlčicí na kterou mohl narazit. Že uměla využít své ingeligence. Že se prostě už necítila jako outsider. "Jo máš pravdu.. jsi vlče uvězněné v dospělém těle." Dodala na to že on nebyl žádnou aurou či zvědem. Nemohl by se ujmout role zvěda ani kdyby chtěl.
Vlče které před nimi bylo vypadalo že usilovně přemýšlí nad tím co by mohlo říct, aby jeho argument byl zcela správný. Jestli to takhle měla většina vlčat, tak Merlin doufala že ta její až je jednoho krásného dne bude chtít mít zdědí její inteligenci. Vlče nakonec ze sebe svůj argument dostalo. "Dovol mi použít teď můj argument. Odhaduji tě tak na maximálně pátý měsíc života. V tomto věku rozhodně nejsi schopný se o sebe stoprocentně postarat. Navíc pokud se vezme i náš výškový rozdíl, tak ano. Jsi pořád vlče. Ale neber to jako překážku. I vlčata umí divy." Odpověděla mu zase ona svým argumentem a prohlížela si ho. Měl dvoubarevné oči stejně jako ona. V tomhle teda nebyla originální. Ale netřeba to teď více rozebírat. "Tvoje matka by si měla uvědomit že v tomhle věku pořád potřebuješ asistenci k lovu. Máš teda hlad? Pomohu ti." Neměla problémy s tím že by mu pomohla vymyslet něco aby sice neuspěl sám, ale zároveň uspěl sám. Mohla mu jakkoliv pomoci díky jejím schopnostem. "Je to území nikoho. Navíc pokud by na nás zaútočili, poštvou si proti sobě zlatou smečku. Útočit na dceru Alf není nejlepší nápad." Odpověděla mu s úsměvem na rtech. Slyšela že vlče zmiňuje Chaos. Rozhodně věděla že ta smečka existuje, ale neměla chuť se jí plést pod tlapy. "Jsem Merlin a tohle je Jhin. Jak se jmenuješ ty?"

(--- Hraniční pohoří
Vlk nikdy neslyšel o obchodníkovi s magiemi? Povzdechla si a něco si ve své hlavě poznamenala spíše ve stylu "to zvíře vyhledává jen samé problémy zatím." Bavil se s ní jako s rovnocennou a byla to přeci jen lasička která neměla moc rozumu z jeho slov. Přesto naslouchala jestli žíhaný vlk neřekne více. Jestli se neprořekne a neprozradí že více méně o něm slyšel a jen si nevzpomíná, ale nestalo se. Mlaskla proto, aby upozornila na to že se chystá promluvit. "Jak dlouho že jsi na ostrovech? To jen díky obchodníkovi máme super předměty a magie. Učíme se díky němu novému umění a vlastně jen díky němu vím že mou druhou magií jsou iluze. Chápu že každý na magie není, ale je to více méně ta nejlepší obrana. Jak by sis představil svůj život bez magie? Byl bys slabý, neschopný." Merlin se znovu na vlka otočila aby zahlédla jeho oči. " Podle barvy tvých očí bych to viděla na zvěda nebo.. snění? Ne na to máš moc světlý oči. Bavila jsem se docela dost o tom s Wuem. Přemýšlela jsem o změně očí, aby nikdo nepoznal co za magii mám. Jo už vím co můžeš mít jako druhou magii! Zvěd nebo aura. Ale kdybys měl zvěda tak bys o mě věděl. Hmm... napadá mě leda ta aura. No nic to jsme odběhly od tématu." Merlin o magiích uměla podívat docela dost dlouho. Více méně se soustředila na to aby je mohla studovat více do hloubky a povídání s tím divným šedým vlkem jí dostatečně prozatím pomohlo. "Má svůj krámek kde ti prodá to o co si zažádáš. Klidně ti i vysvětlí co další úrovně tvé magie umí. Jenže moje tělo ještě zcela nezvládne více než polovinu schopností magie. Prý že vlčata by neměla být silnější než dospělý, podle mě to je docela dost velká kravina, na co jsou potřeba dospělý když se jeden dokáže ubránit sám? Měl bys ho navštívit někdy. Stejně jako mi řekl že tu někde v džungli je další takovej co tě ale spíš naučí fyzické vlastnosti." S tím dokončila svůj monolog.
Když se vlk vydal za nimi následujíc také lasičku, která se zastavila najednou jen aby jim ukázala vlče. Malé. Merlin si povzdechla. "Probůh. Jakej rodič je tak neschopnej? To se tu musí stále a stále opakovat jeden a ten samej scénář?" Zamručela a následovala lasičku až k vlčeti. "Hej prcku. Otoč se a běž za rodinou. Nepřinese ti nic dobrého tvé samostatné toulání. Vím o čem mluvím." Merlin nevypadala narozdíl od něj jako malé ustrašené vlče. Nýbrž už postavou připomínala skoro dospělého vlka.