Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přistupovala blíže k osobě, která se se svým zbarvením kožichu zdála pěkná, ale.. jeho mysl nevypadala až tak moc v pořádku. Pořád mluvil na lasici jako by čekal odpovědi. Všímala si jak se s její lasicí choval a ona tiše litovala že se nikdy nestala vlčetem jako každý čekal. Jistě by tuhle srandu chápala více než když na to teď koukala očima vlka s myslí co viděla jen krutou realitu. Vždyť mu ta lasice nikdy neodpoví. I když ona na ní také mluvila jako kdyby čekala odpověď. Ale jak jinak tvorovi měla dát příkazy aby se od ní neztratil? Poslouchal jí už od doby co si jej vzala od obchodníka, což jí také přivádělo k faktu, že se chtěla pak zlepšit ve své magii vody. Dívajíc se do očí vlka ke kterému šla si nemohla odmyslet fakt že jeho oči mají tmavší barvu než na kterou byla zvyklá. Ovládá vůbec nějakou magii? V tomto světě byli vlci bez magie jenž se se světem museli vypořádávat jen s tesáky a nebo jiným stylem, jenže ona nebyla nikdy dobrá v síle. Byla vždy spíše zastánce toho že by se jeden měl bránit magií, když už mu byla nadělena do vínku, ale to by také musel magii umět ovládat na je jako Rhaaxin kterého i jeho rodiče shledávali za hrozbu díky tomu že mohl kdykoliv vybouchnout a zase způsobit chaos.
Přešla blíže k vlkovi a pořádně si ho prohlédla. Už v tomhle svém věku vypadala vyšší než on. Také aby ne. Chybělo jí jen deset centimetrů aby dosáhla své dospělé výšky. Lasice vlka opustila a zase si vlezla na Merlin. "Ano je moje. Získala jsem jí u obchodníka s magiemi." Odpověděla mu. Tvor byl zvídavý, takže se dlouho na krku nedržel a prozkoumával okolí, ale v blízkosti Merlin. "Pěkný kožich." Pochválila vlkovi jeho vzhled. Vždy mluvila to co měla na jazyku. Nikdy se nezdržovala. V tom se však lasice rozběhla směrem do Tajgy.
--) Tajga

(-- Kvetoucí louka
Merlin se podívala na svou novou kamarádku jenž jí následovala. Nebo lasička byla snad kamarád? Jak by sakra měla zjistit pohlaví něčeho co se ani nepředstaví? Jak pozná vlastně ona své pohlaví? Měla hlavu plnou myšlenek a neznala na ně odpovědi. Nikdo jí nikdy o plození dětí neřekl více než by sám chtěl. Povzdechla si. "Vypadá to, že zatím budeš prostě neurčitě to. Nevím
jak jinak ti říkat když nevím co jsi za pohlaví." Zamumlala a lasička jí vyšplhala po pacce až na hřbet kde se uvelebila. Merlin její šplhání bolelo, ale nejspíše to teď bude takové. Měla malé nožičky aby se mohla vydávat na dlouhé výpravy s ní.
Najednou však zvířátko seskočilo a tak podivně, až vtipně běželo k béžovému žíhanému vlkovi. Jeho pach si Merlin pamatovala z průchodu jednou oblastí. "Moc se za to omlouvám! Mám jí krátce! Ještě si zvykáme na sebe!" Začala se ihned omlouvat když tvoreček začal otravovat béžového vlka.

A tak se dostala do na kvetoucí louku. Pořád přemýšlela ale proč bylo na ostrovech tolik hor a lesů. Jako by se to někomu líbilo. Vydala k tomu šedému vlkovi s krámkem. Pokývala na něj jako na pozdrav a usmívala se. Přála si nakoupit pořádné levely pro své magie a také se vyptávala jaké zboží ohledně magií jí může nabídnou a lehké vysvětlení k nim. Wu jí na vše odpověděl jen aby to prodal. Merlin se však zamyslela a odpověděla mu že prozatím jí jistě dvě magie budou stačit a že se pak uvidí zda si zajde ještě pro jednu novou. Šedivý vlk sice vypadal mírně naštvaně, ale byl rád že si u něj vlčka opravdu něco vybrala a také že si vzala i jeden slavný balíček překvapení. Usmívala se jako štěstíčko když si náhle všimla drobného hnědého stvoření. Ihned se k ní rozběhlo a začalo si hrát s její nohou. Když se zeptala co to je, tak se jí dostalo odpovědi že to je lasička a nejspíše si jí vybrala. Merlin celá nadšená se usmála. Měla nějakého kamaráda jako měl tedy její tatínek. "Děkuji vám!" odpověděla když se spolu se svým novým kamarádem či kamarádkou začala vzdalovat od obchodníka.

Stav konta:
2 přivedené duše, 346 kšm, 11 rubínů které převádím na 110 kšm, 2 mince které převádím na 80 kšm
po převedení všeho mám 536 kšm
Nakupuji:
levely co mi chybí do vody= 900 kšm
5 levelů do Iluze= 260 kšm
1x mystery box = 50 kšm
a za jednu přivedenou duši kupuji Lasici Hranostaj
celkem tedy: 1 160, ale pozor, uplatňuji 60% slevu takže to mám za 454 kšm(+50 za mystery box na který se neuplatňuje sleva takže 514 kšm) a jednu přivedenou duši.
Stav konta po nákupu:
1 přivedená duše a 22 kšm
--) Hraniční pohoří

Mystery box - 6 - Speciální schopnost – světelná koule
Schváleno

(--- Severní hory (skrz Luku, Les u Mostu a Most)
A tak se Merlin ocitla v nehostinném místě. Les jako tento sice obdivovala, ale vůbec se jí nelíbil. Prostě se od něj nebo spíše z něj snažila dostat co nejrychleji pryč. Stejně jako se cestou přes most snažila nedívat se dolů. Prostě doufala že tenhle zážitek bude co nejrychleji za ní. Doufala že tento pocit nebude dále zatemňovat její mysl. Bála se, fakt hodně se bála. Tiše nespokojeně mručela. Doufala že se nebude muset nikdy na most vracet. A co se týkalo toho druhého lesa před tímto tak ten měla hodně ráda. Líbilo se jí tam hodně moc, ale v tomhle? V tomhle to bylo fakt nechutné. Dokonce tu nebyla cítit žádná radost. Prostě jen šla kupředu doufajíc že se sem bude až vracet s Faustem. Teď jen šla kupředu a hledala onoho obchodníka s magiemi.
--) Kvetoucí louka (přes hraniční pohoří)

Merlin si pouze povzdechla a rozhodla se že další hory teď překoná opravdu jednoduše. Dala se opět do rychlé chůze směrem v před. Tedy chtěla se dát, ale prvně si musela odpočinout. Ještě jí čekala dálka. Dálka a doufala že to zvládne v co nejkratším čase. Merlin doufala že se to nebude nějak prodlužovat třeba spánkem nebo tak něco. Doufala také rovněž že se jí povede zjistit něco víc o magii na této cestě. Zatím v tomto byla nováčkem. A navíc nevěděla zda by jí někdo o magii chtěl povídat. Kdo by si vzal na svá bedra malé vlče které ničemu nerozumělo? Nebo uměla ona něco? Rozuměla něčemu nebo byla prostě jen až moc tupou? Dívala se směrem vpřed zatímco odpočívala spokojeně sedíc na zemi.
A pak se rozhodla konečně vydat se dál. Odpočinek byl dlouhý a zasloužený. Byl tak moc dlouhý že se jí to až přestávalo líbit, ale potřebovala to. Teď už to snad jen půjde plynule.
--) Temný les (skrz Louku, Les u mostu a most)

(-- Furijské hory
A tak se dostala až sem. Dívala se znovu na vodu která se na tomhle místě nacházela. Bylo to tu pěkné, hodně pěkné. Dokázala by si to tu užít déle kdyby neměla jistý cíl cesty. Rozhodla se proto své napití co nejrychleji zvládnout.
Ladně se pohybovala zelenou trávou doufajíc že nepřijde nějaký problém. Doufala že nepotká ty dva vlky v jejiž stopách vlastně šla, ale to se snad nestane. Nerada by jim vysvětlovala že je vlastně nechtěla sledovat. Pouze chtěla prozkoumávat území ostrovů. Pouze chtěla něco poznat. Nebýt celý život na jednom místě. Konečně se propletla až k menšímu jezeru a sklonila k němu hlavu. Voda byla příjemně chladná a skutečně bodla. Měla velkou žízeň takže delší dobu pila. Nemohla se ale zastavit tady. Hledala toho podivného pána co prodával spoustu věcí. Hledala něco aby se mohla zlepšit, toužila být lepší. Znovu se proto vydala kupředu do dalších hor.
--) Severní hory

(-- Les Alf
A tak se znovu dostávala do hor, ale neplánovala v nich pozbýt nějak extra dlouho. Spíše uvažovala o krátké návštěvě a pak že vypadne. Nic více si nepřála, prostě vypadnout odsud co nejrychleji. Vzpomínala na to jak Faust neměl rád výšky. Vzpomínala na to jak se do něj vlastně zamilovala. Zahleděná někam jinam si slastně povzdechla. Zamilovanost se jí dostávala do hlavy, musela si to přiznat.. byla v tom až po uši.
Z myšlenek jí vytrhl pach mrtvoly. Ne tak moc dlouho mrtvé aby se nedala sníst. Ihned se tam vydala, jelikož se ozval její žaludek že by si žádal o zaplnění. Rovnou se tam rozběhla dávajíc si pozor pod tlapy. Našla tam opravdu to co si přála. Mrtvého králíka se zlomeným vazem. Ochotně se pustila do jídla až sežrala celého. S naplněným břichem se ozvala žízeň. Musela najít něco k pití. Vydala se proto za pachem vody.
--) Němé údolí.

(-- Katakomby (přes rokli)
Podívala se všude okolo sebe. Tohle nebyli zlaté stromy na které byla zvyklá. Ne tyhle byly zelené a působili zcela normálně. Merlin se jednoho packou zamyšleně dotkla. "Hm.. opravdu zcela normální strom. Jeden by ani nedoufal že zde potká i jiné lesy." Podotkla. Znala jen zlaté stromy a pak onen kouzelný fialovo-modrý les. Nebylo tedy divu že si ihned začala dělat poznámky ve své hlavě ke stromům. Dokonce si do své tlamy dala větvičku. Lehce jí požvýkala a vyplivla. Chutnala jako borovice. Neuměla to popsat jinak. Ale do nosu jí udeřilo něco jiného. Pach smečky. Něco co jí řvalo do hlavy, že by se měla raději sebrat a vypadnout než jí napadnou jelikož byla na jejich území.
Raději se rozešla směrem k horám které viděla v dálce.
-) Furijské hory.

(-- Rokle
A hle, ocitla se ve světě kde by se nejspíše líbilo i princi jejího srdce. Možná by jí sice rodiče zrubali na to kde se to ocitla, ale ona si to skutečně užívala. Vypadalo to zde jako z jiného světa. Zatuchlina a pach smrti. Merlin ihned rozpoznala kosti některých živočichů které už sama měla čest poznat. Dokonce i rozkládající se ostatky některých které zde zastihla velká voda. "Uh... možná by se to tu mělo jmenovat spíše pohřebiště." Podotkla tiše a raději se na patě otočila. Sama to nemohla prozkoumávat. Byla ještě nezkušená ohledně možností svého těla, neměla žádný tréning. Raději se tedy vydala zase zpět ven doufajíc že jí v cestě už nic takového nepřekvapí.
Dostala se ven a z plných plic se nadechla kyslíku který nebyl cítit zatuchlinou. Tohle byla mise kterou sice podnikne znovu, ale třeba s Rosém. Nebyla rytířem a ani bojovat vlastně neuměla. S tím se vydala roklí dále směrem k lesu.
-) Les Alf (přes rokli)

(-- Červená louka (přes nejvyšíí horu)
Když se konečně dostala okolo nejvyšší hory, ocitla se zase v rokli. Na tohle místo měla nepříjemné vzpomínky, ale zároveň krásné. Tady poznala poprvé vlka co milovala. Nadšeně se usmála a projela modrýma očima okolí. Bylo to tu nádherné! Tomuto pohledu se nemohla ubránit a dokonce se to tu rozhodla více prošmejdit. I když jí mozek říkal že má jít dál, ona se rozhodla že nikdy neuškodí když se opravdu jen na chvíli někam koukne. Pousmála se a dala se dále do prozkoumávání. Prohledávala každou štěrbinu a dokonce nasávala pachy ostatních aby dokázala pak vlka určit ještě jednou. Jedem tu byl docela čerstvý. Nejspíše toho vlka ještě někdy potká a tak se ho pokusila zapamatovat. S tím však už narazila na něco co jí skutečně připadalo jako z jiného světa.. vstup do katakomb.
-) Katakomby

(--- Krápníková jeskyně (přes sněžné tesáky)
Když proskočila portálem neudělalo se jí už vůbec blbě. Byla natolik zvyklá na toto cestování, že jí to snad už ani nevadilo v žádném rozsahu. Tuto cestu podstupovala snad pořád a tak už se vydala jako vždy cestou kterou znala. Odhodlaná se naučit vše co se mohla naučit, aby jednou byla vzdělaná opravdu v oblasti magií. Možná by mohla poznat více vlků? Naučit se od nich také něco magii! Naučit se také že existují osoby bez magie. Že to ale není vůbec špatné nemít magii. Že je to spíše originální a pěkný. Musela se usmát. Tolik se toho naučila. Tolik dospěla a konečně nebrala svou inteligenci jako překážku, nýbrž jako dar od Iris aby dokázala v tomto neskutečném světě uspět. Svůj dar na učení se magiím brala také jako dar. Nadšená z toho všeho pokračovala cestou která jí byla až moc známou.
--) Rokle (přes nejvyšší horu)

(-- Vlčí jezero (přes sněžné tesáky)
Nechápala co se stalo. Proč se najednou takto cítila. Měla myslet vždy na ty lepší věci, ale pohlcoval jí tak akorát smutek. Znovu jí její nepozornost dostala někam kam se nejspíše vůbec nechtěla dostat. Stáhla uši až k hlavě a podívala se okolo sebe. Tak takové následky si ponese? Povzdechla si tiše a posadila se. Proč byla tak moc smutná a proč jí srdce tolik bolelo? "Notak Merlin.. chceš si splnit svůj sen.. chceš být nejlepší aby se o tobě mohlo všude mluvit.. proč to tedy nezkusíš? Malé vlče nikdy nemohlo uspět, ale teď si větší. Máš sílu podobnou dospělým. Nač tedy nevzít osud do vlastních tlapek a neukázat všem jaký přirozený talent v tobě máma viděla? Trénovat dnem i nocí, jen abys byla silnější." Její hlas se rozléhal jeskyní. Dávala si sebevědomí které ztratila jen díky tomu že si neuvědomovala jak jí limitovalo tělo. Teď však věděla že když bude opravdu chtít, tak se klidně i dotkne nebe.
Znovu se zvedla a rozhodla se, že teď skutečně najde toho kdo jí měl prodat věci které ona chtěla. Věci které by se jí skutečně mohli hodit. Vydala se proto znovu kupředu.
--) Červená louka (přes sněžné tesáky)

(-- Oblouky bohů
Merlin dorazila s očima plnýma slz až k jezeru. Z těžka dýchala, hrdlo se jí svíralo smutkem. Běžela celou dobu. Nepřipadalo jí to tak, ale opak byl pravdou. Netušila co jiného si má počít v tomhle světě. Netušila co ani po ní osud chtěl. Vzpomněla si i na další dva vlky o které jistě přišla. Její milovaný Sete a Zei. Oba dva jí zachránili život a ona je od té doby neviděla. Co po ní osud chtěl?
Konečně si uvědomila že je u jezera. Jezera které snad ještě neviděla. Neuměla ovládnout poprvé v životě své emoce. Neuměla se rozhodnout co je správné a co ne. Zavrčela a zároveň zakňučela. Máma jí učila ovládat vodu, takže se rozhodla k tomu přikročit sama, aby uklidnila svou mysl. Pokoušela se ovládnout vodu, ale nedařilo se to. Plná naštvání se znovu rozběhla pryč.
-) Krápníková jeskyně

(-- Mlžné pláně
A tak se Merlin dostala až k obloukům bohů. Ty se jí zdály teda dosti pěkné, ale nepovažovala to jako něco co by vlk dokázal vybudovat packama. Přešla proto k nim a jednoho se dotkla. Dívala se na ně s úžasem. "Něco takového mohla vybudovat magie země. S úžasem musím podotknout že toto je to nejpěknější magické umění které jsem kdy viděla. Budu to muset ukázat Rosému." Nadšený hlas se změnil do depresivního výrazu. Dlouho jej neviděla... byl vůbec ještě ve světe živých nebo si jej Iris vzala také? Odvrátila oči od sloupů a packou si setřela osamělou slzu jenž jí tekla po tváři. Jediný vlk kterého mohla milovat a ona nevěděla zda je živý či nikoliv. Tento pocit jí ničil vnitřně. Roztrhával jí a způsoboval v srdci díru. Radši se rozběhla dál, dál od sloupů co by měl možná Rosé rád.
--) Vlčí jezero (skrz Mlžné pláně)

(--- Zlatý les
Merlin se podívala kam vlastně dorazila. Cesta přes zubří pláň probíhala snad jako vždy. Procházela se tam a zkoušela dorazit někam kam se ještě nikdy nedostala. Odhodlaně kráčel vstříc nepoznanému území. Byla dost stará a inteligentní na to, aby se jí dařilo více než méně. Všimla si že v některých částech území kam došla je mlha tak hustá, že si nevidí snad ani na špičku vlastního čumáku. Povzdechla si a stáhla uši k hlavě. Musela jít rychle vpřed aby se netratila snad více než chtěla. Nechtěla být ztracená na tomto místě kde by jí snad nikdo nemohl pomoci. Čím dále prostupovala si všímala že vlastně celá mlha je z větší části voda. Protože když hledala zdroj magie který by kdyžtak mohla použít se mlha nabídla jako jedním z nich. Zajímavý poznatek, pomyslela si Merlin a dále postupovala mlhou doufajíc že se dostane někam jinam.
-) Oblouky bohů