Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Zlaťák (Přes Baštu)

Ano, konečně jsem tady dorazila. Mé tělo vklouzlo mezi stromy, které na sobě měli Zlaté ozdoby. Nemohla jsem se na tu krásu vynadívat. Byly naprosto úžasné a úchvatné. A stejně jako stromy v Začarovaném lese, speciální. Byly nějak také zvláštní, kromě toho že měli zlaté listy? Když jsem se na to tak dívala, nejspíše ano. Listy vypadali jako kdyby byly celoroční, protože na jiných stromech teprve lístky byly znatelně vidět, teprve dorůstali nové.
Zívla jsem si. A znovu. Přestala jsem fascinovaně hledět na listy a našla si pod jedním ze stromů a mezi keříky vhodné místečko. Na něm jsem se uvelebila, položila hlavu na tlapky a téměř okamžitě usnula a nechala tělo, které mělo za sebou teď spousty a spousty kilometrů odpočívat.

<- Bažiny (Přes Baštu)

Bažiny jsem díkybohu konečně nechala za sebou. Další pohled se mi naskytl na Zlatavou plochu, opět rozvodněnou. Vypadalo to jako zbytky které tekli z bažin, ale zároveň vypadalo tak fascinujícím způsobem nad jakým jsem neuvažovala. Ušklíbla jsem se. Chvíli jsem pohled nad tímto místem zdržovala, ale když mě jakýsi vnitřní pocit donutil zívnout, uvědomila jsem si to, co se mi tělo snažilo dát najevo. Unavená jsem skutečně byla.
A tak jsem se dala zase do pohybu a travnatou plání jsem se vydala konečně k místu o kterém jsem ve svých myšlenkách tak básnila. Zlatý les, místo Zlaté smečky. Do kterého mě pozvala Merlin, když mi navrhovala učení se, místo kde sídlil Deiron kterého jsem tak dlouho neviděla. A doufala jsem, že byl hlavně zdravý a nepostihla ho ta nemoc co mě, nebo nedej bože nikdo další nedopadl jako Solfatara, která na své milované už mohla hledět jedině z lepšího místa.

-> Zlatý les (Přes Baštu)

<- Mandrovy

Opět se vodní prostředí změnilo v čistou špínu a já kráčela opět bažinami. Tady se vzduchem celkem smrad dost šířil co si budeme. Ale snažila jsem se nezastavovat, věděla jsem že když tlapky v bahně nechám uvíznout na déle, nejspíše by bylo o dost těžší se dostat pryč z něj a tak jsem urputně na sílu mířila pryč. Chvíli mi trvalo se mi zorientovat pořádně, kudyma se v té džungli stromů vydat pryč, ale nakonec se mi to podařilo to vskutku ano.
Opět jsem se dostala na místo kousek od té pláže a podle jejího směru mířila tak nějak k Zlatému lesu.

-> Zlaťák (Přes Baštu)

<- Mělká pláž (Přes bažiny)

Pevná půda se naprosto vytratila a já začala chodit už snad jediné ve vytopených místech. Bylo to nechutný! Ale okolí bylo na pohled poměrně hezké, to se muselo nechat. Procházela jsem to celkem složitými pohyby a už jsem na sobě cítila únavu. Byla jsem na nohou už kdoví kolik hodin a prošla jsem spoustou míst, které jsem do dnešní noci vskutku neznala.
Ale poznala jsem dnes tolik míst a měla jsem právo být unavenou a tak můj cíl se opět ujasnil. Teď už jsem to nechtěla odkládat a tak jsem se otočila a chtěla se vrátit a tentokrát to Lesa ke smečce vstoupit.

-> Bažiny

<- Bašta

Moře už jsem měla jak kdybych kamenem dohodila. Mít teda lidské ruce. (což samozřejmě jsem nevěděla jak lidé vypadali, když jsem je nikdy neviděla a neslyšela o nich). Octla jsem se na pláži a hleděla jak poslední paprsky světla zapadli za obzor a nastávala pomalu čistá noc. Ale vypadalo to, že přesto bude vypadat jinak. Stálo bylo tady světla mnohem víc, než by jeden čekal.
Ale opět a znovu jsem se příliš nezdržovala a mířila dále. Do Bažin.
Slizké porosty, místa o které jsem snad skoro zasekávala tlapy a měl jsem co dělat, abych tlapku pokaždé vytrhla a pokračovala dál bez nějakých větších úhon.

-> Mandrovy (Přes Bažiny)

<- Zubří pláň

Všimla jsem si, že jsem kolem lesa se blížila teď poměrně blízko, ale stejně jsem se mu vyhýbala. Přitom bylo tak jednoduchý do něj vstoupit. Bála jsem se snad, že bych ho tam nenašla? Možná. Prozatím jsem z jednoho konce louky mířila na druhý a ve vzduchu jsem postupně cítila slaný vzduch. Nedaleko se opět rozplývalo moře a já už našla cestu k moři snad ze všech světových stran a tedy si potvrdila, že to byl Ostrov a mohu bezpečně tvrdit, že skutečně bez velmi mocné magie nejspíše z tohohle místa nebylo úniku. Ale mě to nevadilo. Bylo tu vše co jsme ke spokojeným životům potřebovali, stejně tak jako občasné vzrušení tu bylo také.

-> Mělká pláž

<- Vlčí jezero (Přes sněžný tesáky)

Od jezera jsem to zase vzala horami, na druhou stranu, než se přibližně nacházel portál. Vlastně jsem si opět ujistila, že jsem se držela v okolních místech Zlatého lesa a až obejdu okolí byla jsem rozhodnutá zjistit jak byl na tom Deiron. Jestli byl ve smečce, určitě se mu nic nestalo a jestli tam nebyl... No to zjistím až potom co tam přijdu to zjistit, žejo.
V těchto horách bylo o malinko lehčí najít stezky, nebo to bylo tím, že jsem jich už prošla tolik, že jsem věděla jakými místy jsem se měla pohybovat, abych hory prošla bez složitých a těžkých nástrah.

-> Bašta

<- Tichá Zátoka (Přes Mlžné)

Od Zátoky jsem mířila známou mlhou ve které stačila jen chvilka nepozornosti, aby se jeden jednoduše ztratil. K horám jsem se blížila a našla mezinimi stezku, které mě dotáhli k další vodě, která zde byla. To už jsem snad opravdu mohla říct, že jsem znala každý okolní kout. Minimálně jsem o sobě mohla bezpečně tvrdit, že jsem určitě znala značnou část Ostrovů a pomalu se mi zmenšoval prostor pro to z průzkumu něco poznávat, ale to jsem zatím nevěděla. Prozatím jsem jen si opět prohlížela vodu. Napila jsem se z ní a zvlažila opět hrdlo, které jsem naposledy zvlažila než jsem se vůbec na takovou tůru vydala.
A samozřejmě ani tady jsem se dlouho nezdržovala a šla dále.

-> Zubří pláň (Přes Tesáky)

<- Tajga (Přes Začarovaný les)

V Začarovaném lese jsem se malinko zdržela, snad jsem hledala ten strom který kdysi Xander ovázal liánou, abychom své domněnky o těchto zvláštních stromech dokázali. Ovšem nenašla jsem jej, takže možná to byla pravda? Kdo ví.
Nakonec jsem se teda vydala dál a dostala se to Zátoky, byla tu velká spousta vlků. A brzy jsem zjistila proč. Wu!
Doťapkala jsem až k němu, na ostatní vlky jsem se neohlížela, zajímalo mě pouze jenom to, co nabízel a já si to z radostí všechno nadiktovala. A pak když jsem se rozhlédla jsem spokojeně zjistila, že Zlatý les už byl doslova za rohem, ale stejně jsem to ještě chtěla vzít trasou kolem něj. Než se kdo ví, třeba usadím jsem chtěla prozkoumat ještě co jsem mohla! A tak jsem zamířila k horám kde se nacházel portál zase na druhou stranu Ostrova, ale tam jsem tak úplně nechtěla jít.

-> Vlčí jezero (Přes Mlžné)

1) Má v kasičce - 212kšm, 4rubíny, 3mince
2) Převádím - 3 mince (120kšm) = Celkem 332kšm
3) Nákup -
7., 8., 9. úroveň magie do Světla (100, 110, 120)
Lektvar lásky (Květinu byla naučena 12. 3.)
4) Platím - 330kšm
5) Zbývá v kasičce - 2kšm, 4 rubíny, 0 mincí

Zapsáno

<- Ledovcový jezero (Přes pláně)

Jezero se zdálo dlouhé, ale i jeho konec se naskytl a ne jen to, konečně spatřila v dálce stromy a to znamenalo jediné. Vracela jsem se do o něco více teplejších ploch ostrovů! Zamávala jsem ocasem spokojeně a tempo se snažila zrychlit tak, jak mi to vymrzlé tělo dovolovalo.
Dorazila jsem do lesa a na nějakou chvíli se musela schovat, pořádně se zahřát. Když se tak stalo, pokračovala jsem zase dál. Byly to lesy ve kterých jsem už byla, nedaleko odsud, v tom s těmi fialovými stromy, které nestáli na jednom místě, ale cestovali, jsem přece poznala Xandera, pak Merlin, a nakonec jsem potkala Scalliu. Tolik hezkých vzpomínek na tato místa jsem měla.

-> Tichá Zátoka (Přes Začarovaný les)

<- Dvojčata (Přes pláně)

Pláně se mi dlouhou dobu zdáli nekonečné, to ano. Ale nakonec se mi našel další středobod na co jsem se mohla zaměřit, abych našla cestu z plání pryč. Opět jsem ve vzduchu pomocí magie cítila vodu, a tak jsem se na ní zaměřila. Nebyla to ta, která byla zmrzlá tím po čem jsem kráčela.
Trvalo to, ale nakonec jsem k onu místu došla. Ovšem jsem opět pocítila, že mráz zesílil, a já v zápětí litovala že jsem neovládala oheň, a nebo že jsem vůbec na sever lozila.
Ovšem stejně jsem vodu následovala s postupně se snažila dostat ze zmrzlých míst pryč, až se mi to konečně po čase povedlo.

-> Tajga (Přes Ledový)

<- Rozbitý sever

Konečně se zdálo, že jsem k dvojici hor úspěšně blížila. Čím víc jsem blízko byla, tím víc jsem viděla že se nejspíše jednalo o téměř identickou dvojici hor. Při pohledu na ně jsem pocítila jakýsi smutek. Byly u sebe jako kdyby pro sebe byly stvořené a pohled na ně mi připomínal to, že bych měla spěchat za Deironem, zjistit že byl v pořádku. Musel přece být. Musela jsem mu říct to, s čím jsem se dřív svěřila rodičům. Musela jsem mu říct, že v době odloučení se mé city k němu naopak prohloubily a nevymizeli.
Než se mi spustil smutek v podobě slz, dala jsem se na odchod. Pro teď jsem neměla žádný střed na který jsem se soustředila. Mohla jsem jen doufat, že se na Ledových pláních jen tak neztratím.

-> Ledovcový jezero (přes pláně)

<- Ledové pláně

Vítr se do mě opřel hned několikrát a tak kdovíkrát jsem vlastně nešla přímo rovně za nosem, ale víc a víc na sever. Měla jsem pocit, že zase o něco přituhlo, nebo to bylo jen tím, že jsem ve zmrzlých místech zdejšího Ostrova holt prostě bloudila dýl, než by bylo zdrávo?
Čím dál jsem zacházela tím víc jsem spatřila, že snad pod nohama, pod sněhem, se už nenacházela pevná půda, ale dost možná zmrzlá část moře? Čím dál jsem zacházela, tím víc jsem spatřila trhliny a klesající sníh, už se postupně stával ledem. Zvedla jsem pohled a o kus dál jsem spatřila, že skutečně to byly ledové kry a moře. Musela jsem pořádně přimhouřit oči, abych zjistila, že jsem se skutečně vychýlila ze směru, který jsem měla původně v plánu. Dvě hory se nacházeli víc na druhou stranu, než jsem kráčela. A tak jsem znovu zamířila k nim.

-> Dvojčata

<- Mrazivá jeskyně (Přes Tundru)

Jeskyni jsem nechala za sebou a horu jsem svým způsobem snažila po poměrně bezpečných místech přejít. Za ní mě čekal opět výhled na další promrzlou pláň. Nebylo zde nic zajímavého, v dálce možná migrující stádo sobů. Ale na lov o samotě tohle zvíře ideální nebylo. Rozhodla jsem se zjistit jestli se o něco dál něco ještě nenacházelo a ono vskutku.
Čím dále jsem šla, tím víc jsem v dálce spatřila zvláštní dvojici hor. Mířila jsem jejich směrem a občas silnější zafoukání větru mě jen malinko vychýlilo z cesty, ale to hory byly mým středem pozornosti a tak jsem nevěděla zda bych se snad opravdu ztratila.

-> Rozbitý sever

<- Tundra

Chvíli jsem následovala trasu, kterou sovice letěla, ale když už byla dávno v trapu, změnila jsem lehce směr, opět blíže k zmrzlým horám. V nich jsem narazila na další otvor do jeskyně a udivovala jsem se kolik jeskyní tyto ostrovy nabízeli. Opět jsem jen nakoukla a pocítila ještě větší chlad, než byl venku, ale jenom v první chvíli.
V první moment jakmile jsem tam vložila tlapku, už jsem věděla že stačil jediný spatný pohyb a na ledě bych pěkně nabila tlamu. Jeskyně oproti té přechozí byla uvnitř nádherná. Povrch se ledem leskl a vytvořili se tu zvláštní úkazy.
Avšak ani tady jsem se krásou nenechala dlouhodobě strhnout a brzy jsem se snažila opatrně po ledu vydrápat zase ven.

-> Ledové pláně (Přes Tundru)