Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b) - 1/5
<- Tajné ostrovy

Byl to fakt divný vlk. Ale.. Když jsem zvládla samozvaného poloboha, zvládnu cokoliv! Ach Rhaaxi.. Doufám že se na mě nezlobíš a jsi v pořádku.. Semkla jsem pysky a pak jsem se snažila poslouchat flekatého. ''Jistě, osud.. Takových osudových setkání mám již za sebou spoustu.'' Přikývla jsem. Na osudu možná něco bylo, ale.. Překvapeně jsem zamrkala, ''Hm.. Takže myslíš bohy.. Chápu.'' Zdejší? To nejspíš ne, možná měl nějaké své? ''Ti tví.. božci.. jistě doprovázejí každý tvůj krok, co by ne?'' Oklepala jsem se, sic to ničemu nepomohlo, ale cítila jsem se na chvíli líp. ''Ještě to není tak hrozné, ale musím.. najít něco včas pro zbytek...'' Co byla smečka pro mě? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ''Pro zbytek rodiny, víš?'' Usmála jsem se. Bylo roztomilé jak komolil mé jméno.. Byl to takový roztomilý vlčík. To už se na něj snad nešlo ani zlobit, že se málem utopil. ''Chamsin je tvůj bratr? Nebo kamarád?'' Tak aby řeč nestála. Na dluh, za který by se božci hněvali jsem mu věnovala zatím jen úsměv, třeba to rozvedu později. ''A co jste prováděli, že si myslíš že za to můžete vy?'' Byla to prostě příroda..
''Taky jsem si to myslela Ezkyle.'' Podívala jsem se na něj, ''Že jsem vlk samotář, od narození jsem se toulala mimo smečky, ale poznala jsem tolik vlků, kteří jsou pro mě velmi důležití, že jsem.. ještě celkem nedávno učinila tohle velké rozhodnutí,'' Samozřejmě jsem ho nenutila! Jen mi připomínal mě samotnou předtím, než došlo ke vzniku Maingaru.
V lese.. To bezpečné však zcela jistě pro úkryt nebylo. Ne tak blízko vody.

-> Luka

Byl.. to velmi zvláštní vlk. Praštil se někde pod hladinou do hlavy? Měl takovou zvláštní mluvu. Asi.. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a snažila si jeho slova znovu v hlavě zopakovat, abych jim dokázala dobře rozumět. Fuj, slaná voda, Chtěl odplout na druhý břeh, děkuje a.. jmenuje se Ezkyl. ''Tak příště to raději obejít Ezkyle, jo? Co bys dělal kdybych tu nepřišla?'' A neuměla zacházet se svou magií.. Zatřepala jsem hlavou. Ptal se na moje jméno? Asi ano. ''Já jsem Mielei, ráda tě poznávám. I když raději poznávám vlky za klidnějších situací.'' Usmála jsem se na něj. ''I když poslední dobou..'' Podívala jsem se k obloze a ušklíbla jsem se. Rhaaxina a Sivataga jsem taky nepoznala zrovna za poklidné atmosféry. Dle něj to byla katastrofa? Božci? Zlobjů? ''Božci?'' Naklonila jsem hlavu na stranu, nechápajíc že myslí bohy. ''Jo, je dost možné, že to bude potopa jakou zdejší ostrovy ještě nezažili.'' Rozumět každé druhé slovo, či snad si polovinu domyslet? To byla pro mě novinka.. A odkud jsem se zjevila? ''Bydlím tu kousek. Můj domov také zasahuje voda, právě jsem byla na cestě zjistit situaci.. jinde po ostrově.'' Teď už jsem nemohla každému navykládat všechno! Nakonec jsem se na něj usmála, ''Musím najít jinou smečku, jestli chceš, můžeš mě odprovodit.'' Mávla jsem ocasem. Předpokládám, že by poušť nemusela být tak zasažená. Měla bych to zkontrolovat tam, ale most... ''A raději bych to ale obešla, nechodila přes most.. Kdo ví v jakém stavu je.'' Nakloním hlavu na stranu a zadívám se na flekatého, ''Mezitím ti můžeme najít třeba úkryt kde bys to přečkal a něco ulovili, hm?'' Zazubím se a nejprve čekám na jeho odpověď, pak už se pomalu chystám na odchod..

-> Les u mostu

× Pokus se plavat (1b)

Šmarjá! Můj řev nepomohl! Moje tempo se změnilo do běhu. Musela jsem ho zachránit! Bezmyšlenkovitě jsem skočila do vody, vlny byly silné.. Kopala jsem tlapami. ''Už.. pla..'' Potopení.. Pořádné kopnutí tlapou.. Abych se dostala na vzduch. Magie. Díky ní jsem dokázala srovnala každý pohyb ve vodě. Život. Musela jsem mu zachránit život!
Doplavala jsem až k němu, chytila jej za srst na krku a začala tahat ke břehu, I v tomto případě mi dost pomáhala magie, kterými jsem se snažila mírnit vlny, abych nás dostala ke břehu. Nakonec.. Nakonec se to povedlo a já ho vytáhla... Pustila jsem jej a odkašlala si, oklepala se. ''Jsi magor!? Volala jsem ti že to je nebezpečné! Ale proč by jste vy vlci poslouchali vlčice, že!?'' Štěkla jsem a zamračila jsem se na něj. Jedna věc.. nikdy jsem nesoudila samce, druhá.. sama jsem byla překvapená ze sebe. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, ''Promiň... Musíš přemýšlet, než se v takovém počasí rozhodneš plavat, provlka!'' Zavrtěla jsem hlavou.

<- Maingar
× Projdi se po zatopeném území (1b)

Ledva jsem vyšla z části kde končilo území smečky, již jsem se pískem skoro propadala. Nespokojeně jsem zamručela. Písek se lepil mezi polštářky na tlapkách a chůzi to opravdu nezlehčovalo. Když jsem nad tím tak uvažovala... ''Daén je nejblíže, tam bych měla asi jít první.'' Musela jsem si utřídit myšlenky. Ne že by byly nějak rozházené, ale jistě.. Říct si to nahlas mi samozřejmě pomohlo.. Ale.. co bych měla nabídnout na oplátku? Správná odpověď se mi naskytne v pravý čas.
Čím blíž jsem byla k ostrovům, tím víc jsem spíš již chodila ve vodě, než po samotném písku. V tuhle chvíli bylo celé nové území Maingaru docela v ohrožení. Ale věřila jsem, že to všichni bezpečně zvládnou.. Musejí!
Ale.. co mě zaujalo tak vlk, který se blížil k tomu, že by snad se chystal plavat? Oh! Zrychlila jsem, ač to bylo s vodou po kotníky dost těžké. ''Počkej!'' Zvolala jsem, abych si jeho pozornost na sebe upoutala dřív, než se skutečně rozhodne plavat. ''To nebude bezpečné!'' Dodala jsem i své varování, už-už připravená případně zasáhnout magií.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
Citron
Příliš jsem se v tuhle chvíli nezapojovala do konverzace pokud to nebylo nutné. Jako třeba, když jsem se ptala jak velké hranice chce, a já na ně nedostala také i svou odpověď. Usmála jsem se na znak, že rozumím. Mezitím co jsme se věnovali novému potencionálnímu členovi a značení hranic, tak se rozpršelo. Postupně se déšť stával poměrně intenzivním. Což nebylo úplně ideální. Hladina moře také pomalu stoupala a situace byla.. inu, ne příliš bezpečná. Tady jsme byly na ráně. Už jsem se chystala to Citře navrhnout, ale ona jakoby mi četla myšlenky. Čas sejít se ze zbytkem a poradit se co dál. Zatím přišla otázka ohledně dešťů. ''Dlouhé déště občas jsou, ale ještě jsem nezažila takový, aby pršelo stejnou intenzitou takovou dobu. Hladiny se většinou vskutku zvednou, ale ještě jsem nezažila, aby i moře začínalo být nebezpečné. Obávám se jak na tom bude samotné i vnitrozemí.'' Ano. Hladina moře začínala být nebezpečná a díky samotnému větru a vše okolo.. ''Doufám, že nepřijdou větší vlny. Tsunami by mohlo být vskutku nebezpečné.'' S obavami v očích jsem jsem podívala směrem k moři.
To už pak se Citra rozhodla, že je čas sejít se tedy s ostatními a postupně jsme se jejich směrem zpět vydali.

Všichni
Když jsme se zase sešli, nechala jsem mluvit Citru. Začala postupně rozdělovat role, úkoly. První úkol patřil mě. Přikývla jsem. ''Jistě.'' Znám přesné umístění většiny smeček, vyhledat jednu takovou jistě nebude problém. ''Dávejte na sebe všichni pozor.'' Popřála jsem všem, Chvíli jsem ještě poslouchala jak zaúkolovala ostatní. Abych případně věděla co a jak poté. Jediná jsem zůstala bez dvojice, Citře jsem věnovala úsměv, Byla to snad důvěra? Citře jsem vskutku věřila. Jako ještě dlouho nikomu z těch, jenž mi byly nejbližší.
Nakonec jsem se pak vydala směrem pryč od ostatních. Vytvořila jsem nad sebou pomocí magie něco jako deštník.. Milovala jsem vodu, ale... neutišující déšť začínal být nepříjemný a měla jsem z něj nemilé předtuchy.

-> Tajné ostrovy

Citron
Ač jsem takový pocit nikdy nezažila, trochu jsem si tu připadala navíc. Zdálo se, že vlčice se znají ze svého předchozího místa bydliště, ne pouze z ostrovů. Moje informace mohli být užitečné, ale zároveň bylo jich pár dost neověřených. Ale rozhodně jsem se chystala na to, abych si je později ověřila stoprocentně.. No, každopádně jsem se o jejich soukromém setkání nějak nevměšovala, bylo jen asi logické, že to předemnou nějak více rozebírat nechtěli a jméno Peisia.. To byla ta vlčice co jsem tehdy s Citrou potkala u Wua. Jak byl ten svět občas opravdu malý...
Citra se pak vyjádřila ohledně mé nabídky o tom, že bych se mohla ujmout tedy posla a později, až tady bude hotovo, se tedy ujmout výpravy do Daénu. Přikývla jsem. ''Samozřejmě. Snad bude tamější Alfa souhlasit.'' Usmála jsem se. Avšak přišlo i varování, kdybych informace nezískávala pod záštitou smečky, ale na vlastní pěst. ''Budu si dávat pozor, abych Maingarskou smečku nijak nepošpinila a slibuji, že takové věci nebudu zjišťovat pod jejím jménem.'' Slíbila jsem ji. Bylo to jen logické, vskutku bych nechtěla na svůj nový domov vrhnout špatné světlo.
No pak jsme se věnovali vlkovi, který se nám vtloukl do cesty. Představil se jako Anoth, zajímal se. Daénští se někdy stěhovali? Á, vida! Opět novinka do repertoáru! ''Mě také těší, Anothe.'' Usmála jsem se k vlkovi, když Citra k tomu dala prostor, ''Já se jmenuji Mielei.'' Nakonec se i představila, aby si dokázal k tváři přiradit i jméno.
No, Citra rozhodně se kvůli tomu nechtěla zastavovat. A chtěla pokračovat v konverzaci opět při chůzi. Podívala jsem se k Citře, ''Jak velké ohraničení hranic si vlastně představuješ?'' Zeptala jsem se zvědavě. Označili jsme už poměrný kus, ale samozřejmě to se musela rozhodnout Citra. Zazněl pouze dotaz, ale pokračovala jsem v tom s čistým svědomím dál. ''Jo, možná přivedu ještě jednoho vlka, budu moct viď? Tedy pokud samozřejmě bude chtít, nutit ho k tomu však samozřejmě nebudu.'' Další dotaz, jakmile se k tomu dostala opět příležitost, no řekněme.. Asi by jako moje Alfa měla vědět o tom že mám partnera.. Ach, Deirone. Takovou dobu jsme se neviděli a tolik věcí se stalo.. Budeš vůbec chtít? Nerozdělí nás to?

Citrónek
Možná jsem mluvila až moc a dala jsem své nové smečce až příliš teorií? Nerys měla dotazy, Citru to dle pohledu zajímalo hlouběji také. Mávla jsem oháňkou. Otřela se o balvan, než jsem se na všechny tři vlčice znovu podívala, "Bohužel to nemám jako stoprocentní informaci, ale řekněme že jsem to slyšela od vlčice té smečky." Neříkala jsem Merlino jméno, jejich dotazy a zvědavost jsem nechtěla dál krmit nestoprocentní informacemi, a tak jsem střihla uchem, "Bohužel sama víc nevím." Vzdychla jsem, "Ale znám ve Zlaté smečce několik vlků, informaci si mohu zajít později ověřit." Ale známosti ve všech smečkách byly dobrá strana mince, že?
Bylo pak zmíněno, že by bylo dobré se první zkontaktovat s Daénskou smečkou, "V lese kde sídlí jsem se narodila a vyrostla, les znám jako své drápy na tlapách, a jejím členem je můj bratr." Dodala jsem a hodila po Citře pohledem, "Můžu se toho poté ujmout jako Posel Maingarské smečky a diplomaticky vyřešit nestoprocentní informaci, stejně tak jako navázat dobré vztahy." A tím jsem tedy také navrhla funkci, kterou můžu pro začátek plnit, "Myslím, že s mými známosti na tom budeme díky tomu o krok k dobru napřed."
Pak se můj pohled stočil kupředu, na vlka jenž se zničeho nic zjevil před námi a zastavil naši skupinu. Slova jsem přenechala Citře, ale švihala jsem ocasem a snažila se připravit se na cokoliv mohlo přijít, ale přesto jsem neztrácela svůj přívětivý úsměv z tváře.

<- Tajné Ostrovy

Všichni
Pro teď jsem s nimi jen tiše kráčela a poslouchala Citřina slova. Zdála se být vděčná, že všichni, kteří se zde shromáždili se rozhodli Citře pomoci. Usmála jsem se. Ale pro teď jsem to už nechala tak, na bližší seznámení už poté budeme mít času spoustu, až vše bude hotové. 'A oficiálně bych se chtěla představit všem, jmenuji se Mielei a těším se na spolupráci s vámi všemi.'' Pronesla jsem ještě, aby všichni přítomní věděli, že mi nemusí říkat, co já vím.. třeba ta šedivá.

Citrónek
Pak už se tedy Citra jala rozdělit nás na dvě skupiny. Melanis, Caspian, Lapis a Vex se měli vydat hlouběji a najít vhodný úkryt. A já, spolu s Citrou, Amethy a Nerys začít značit hranice. Ač jsem jako doposud tulák neměla ponětí teda úplně co to dá taky práce, prostě jsem to jednoduše v prvních pár vteřinách odkoukala právě od Citry a přidala se do stejné aktivity. Jednou jsem učurkla u stromu, jindy se o něj otřela, nebo o větší balvan, těch bylo na pláži spousty..
Citra postupně začala na každého hovořit. Oceňovala jsem to, ukazovala se postupně čím dál víc jako opravdu vhodnou vlčicí pro toto poslání. ''No, myslím že naše poslední setkání bylo více, než veselé a můžeme být rádi, že teď je klid.'' Zasmála jsem se. ''Každopádně,'' Podívala jsem se na Nerys i Amethy, ''Kdo to ještě netuší, na ostrovech, mimo naší nové vznikající, jsou čtyři smečky. Daénská smečka, která sídlí na této polovině ostrova v Lese Alf.'' Ukázala jsem někde směrem kde se tyčili jižní hory v dálce. Někde tím směrem a trochu dál se totiž les nacházel. ''Poté na Velkém ostrově jsou roztroušeny další tři smečky.'' Přikývla jsem, ''Alateyská, ta se nachází v horách, Namarey ta je pouštní a Zlatá ve Zlatém lese. A opravdu... listy jsou celý rok pěkně žluté, proto zlatý.'' Nechala jsem prostor pro případné dotazy. ''Poté tu je ještě Společenstvo Chaosu. Bohužel netuším kde se scházejí, ale na ně bych si jistě dala pozor. Není to běžná smečka. Slyšela jsem, že zabili jednu z Alf zlaté smečky.'' Zavrtěla jsem hlavou. Vlastně ve skutečnosti jsem vůbec netušila co si o Chaosu myslet, má sestra tam vypadala spokojeně, potkala jsem Iridana a Dalliuse... a pak od Merlin a Deirona slyším, že zabili jejich matku. ''Myslím, že pro případ by jistě nebylo špatné kdybychom se alespoň s jednou, či dvěma smečkami pokusili navázat dobré, přátelské, vztahy.''
Pak jsem se opět podívala jen na Citru, ''Možná jsem měla stihnout říct druhé skupině, aby si dávali pozor... V hloubce džungle se nachází svatyně a mistr by asi nebyl moc rád, kdyby mu tam vtrhli, že z ní by mohl být pěkný úkryt.'' Zamyslela jsem se a zavrtěla hlavou. Nojo, když jednomu nedojde všechno hned a ještě když netuší jak se tu jednotliví vlci dlouho nacházejí!

Příliš vlků se pomalu nestihlo ani vyjádřit k mému dotazu a já nevěděla jak reagovat na konverzace které proběhli, než jsem dorazila, protože o těch jsem samozřejmě se neměla jak dozvědět. Na slova Citry jsem se usmála. Byla jsem ráda, že jsem si našla dobrou kamarádku, situace s Noramskými nás dostatečně sblížila.
Myšlenky na Rhaaxe jsem díky tomu právě povedeně odsunula prozatím do pozadí. Citra se ujala velkých slov. Smečka.. Rozhodla se založit nový domov pro členy rodiny, staré známosti z minulosti a své přátelé. Líbilo se mi, že jsem dokázala ihned poznat o čem a o kom mluvila, každému totiž pověnovala přívětivý pohled. Každému zde dala také tedy pozvání, možnost přiložit tlapku k dílu.
Chvíli jsem zůstala stát, přemýšlela jsem. Inu.. nikdy jsem do smečky nechtěla, ale... Střihla jsem uchem a nakonec se znovu na Citru pousmála, ''Ráda ti pomůžu vytvořit nový domov. Pomůžu ti s čímkoliv budeš v tuhle chvíli potřebovat, drahá přítelkyně. Bude to spousta práce, ale věřím že společnými silami všech, kteří se nyní přidají k tobě to bude snazší a o poznání veselejší.'' Přikývla jsem. Věřila jsem Citře, a cítila jsem, že tohle udělat musím. Prošla jsem ostrovy křížem, krážem. Naučila jsem se spoustu věcí a nyní.. Nyní jsem mohla začít uskutečňovat plány, nad kterými jsem postupně přemýšlela. Být nápomocná ostatním, učit mladé... Přidám se, odejít mohu přece vždy. Ale to jsem v blízké době jistě neplánovala, a to ani v té vzdálené.
A s tímto rozhodnutím, rozhodnutím podpořit Citru a svou budoucnost jsem se také za ní vydala do útrob džungle připravená přiložit tlapku k dílu.

-> Za Citrou

<- Les u mostu

A tak jsem z lesa vyšla na mýtinku, pohled se mi naskytl na kopce a následovala krásná pláž.. Na jednu stranu to bylo kolikrát velmi romantické místo. jenže většinu tu nebývalo tolik vlků a taková obří směsice pachů. Většina z nich mi připomínala jeden, ten který jsem již dobře znala. Ale aby taky ne, když jsem s ní, mimo Rhaaxe prožila jedno ze svých největších dobrodružství v životě! Jo a taky dík tomu zanechali obří škody, hehe...
Každopádně jsem se vůbec neostýchala a ke skupině vlků si to také nakráčela. Mezi tolika flíčky jsem dost váhala, ale nakonec jsem tu správnou zahlédla. ''Citro! Tak ráda tě vidím.. Od našeho posledního setkání ses tu pěkně namnožila.'' Zasmála jsem se, ale tak aby to slyšela převážně jen ona.
Předtím jsem s ní byla a potkali jsme Peisiu, ale nyní je tu tolik stejných tváří! Velká rodina, ''Zdravím vás všechny.'' Podívala jsem se na jednu tvář po druhé, když to se můj pohled zastavil na mladičkém vlčkovi. (Caspian), ten do rodiny nevypadal že by patřil, ale to ani další dvě vlčice, (Vex, Nerys). Můj pohled se nakonec pak otočil opět na Citru, ''Co se to tu děje?'' Dotaz byl však hozen do prostoru všem poblíž, Natočila jsem zvědavě hlavu a rozhodně jsem si neplánovala nechat utéct ani jediné slovo, ať už Citřino, či někoho jiného.

<- Duny (Přes Temný les a Most)

Nakonec se poušť přiblížila ke svému zdárnému konci a já se objevila v tom tajemném temném lese. Nikdy se mi nelíbil... Ale přesto to byla známka toho, že se blížil konec velkého prvního ostrova, blížil se ten zpropadený vratký most, který se div držel už takovou dobu. Kdyby se mi to vyplatilo, mohla jsem jít přes portál, ale přes most mi to přišlo jako kratší trasa, kterou jsem cíleně.. potřebovala.
No a tak jsem se lesem už celkem známě dostala brzy k mostu, který jsem.. už ne tak rychle také přešla. Ani po letech chození přes něj mi stále z něj prostě dobře nebylo.. No, ale nakonec mé tlapy skončili na půdě druhé části lesa za mostem, který byl o poznání světlejší a hned veselejší. Pak jsem se rozhodla teda konečně najít mámu a to nejlépe tak, že to prohledám postupně, ale to jsem tady ještě netušila, co mě zdrží.

-> Tajné ostrovy

<- Začarovaný les (Přes Kvetoucí, Poušť)

Chvíli jsem běžela co mi síly stačili, abych si to nestihla rozmyslet a vrátit se zpět za ním. Ale budu mu dlužit teda pořádnou omluvu! Nad mou hlavou letěla Luna, držela se mnou tempo. Když jsem byla již i daleko za loukou na které jsme předtím byly, daleko v poušti, teprve jsem dokázala zpomalit. Mé tělo se chvělo..
Pouští už jsem se pak plahočila, nebylo možné aby mě dohnal, či snad já se stihla rozmyslet. Už jsem si to mířila rovnou na druhý ostrov, tam kde se nacházela rodná nora.. tam kde bych snad mámu mohla doopravdy najít.
Luna mi přistála na zádech, když už jsem se totiž nehodila jako gepard, a cítila jsem její soucitný pohled, které zároveň potvrdilo její zahoukání. Pro někoho to mohlo znít prostě.. bláznivě, vždyť to byla jen obyčejná sova, že jo.. Ale pro mě to byla velmi dobrá kamarádka a měli jsme silné pouto, možná jsem si představovala to, že ji rozumím, ale cítila jsem to prostě tak.

-> Les u mostu (Přes Temný les a Most)

Přikývla jsem hlavou, ''Tak.. to muselo být v její rodině fakt tak těžké, myslela jsem že v polovině věci přehání..'' Zavrtěla jsem hlavou, ''Tedy nemyslím teď to o její matce, to je samozřejmě pochopitelné, ale o zbytku.. Možná ji tam někdy zajdu navštívit.'' Do té pouště, ale to spíš až bude trochu chlad, teď musí být na poušti celkem vedro a nemám až tak řídký kožich. Bývají na tom vlci sice hůř, ale nejjemnější kožich jsem také neměla.
O stromech mi na půl připadalo, že mi to nevěřil, ale přesto jsem se tím vůbec nenechala rozhodit a své poznatky mu prostě sdělovala! ''Od vlka Xandera, jak jsem říkala, dělali jsme s ním pokus, abychom tuhle teorii otestovali. Ale ostrovy jsou plné zvláštních rostlin. Mohu ti pak povyprávět co zatím znám!'' Zamávala jsem vesele ocasem, ale pak jsem zaraženě střihla uchem, Ach Mielei, ''Teda.. pokud bys o to stál.''
Pak už nadešel konečně čas lovu, Rhaaxin vyhrkl první návrh a já s ním se rozhodla souhlasit.. Koneckonců mi příliš času namítat ani nezbylo a na lov se již vydal. Chvíli jsem tam za jeho mizejícím ocasem hleděla a pak se tlapou pořádně praštila do čela, ''Mielei co to vyvádíš?'' Pokárala jsem se,
''Musím se projít... Musím najít mámu, poradit se s ní.. Určitě mě dokáže pochopit.'' Řekla jsem si a lov... jsem prozatím odložila. Doufala jsem.. že to stihnu třeba vrátit se zpět, nebo si jej později můžu najít.. Zavrtěla jsem hlavou nad svou blbostí a rychle začala pelášit z lesa pryč s chaosem ve své hlavě.

-> Duny (Přes Kvetoucí, Poušť)

<- Kvílivec (Přes Kvetoucí louku)

Na téma ohledně princezen jsem se zasmála. Že jich bylo opravdu hodně. ''Mm.. Merlin myslím.'' A tak jsem tedy upřesnila konkrétní jméno. Pak mi povyprávěl co se stálo, ''Jo.. To zrovna vím... Ale.. viděl někdo u toho Chaos? Mohl to být přece kdokoliv.'' Teda, ne že bych chtěla chaos nějak omlouvat, ''Koneckonců, zjistili jsme že tady jsou mnohem větší nebezpečí, než byly naši vlci..'' Neříkám teda ani to, že by snad v Chaosu byly nějací žabaři... ''No...'' Nakonec jsem zmlkla a zavrtěla hlavou.. ''Prostě jen chci říct, že bez důkazů mi to přijde nespravedlivé to na ně rovnou hodit, než aby se pátralo.'' Mielei, vždyť víš že už je to nějaká doba...
Pak jsem se zasmála lehce a pozvedla obočí, ''Snad by se o mě velectěný polobůh nebál, kdybych si zahrála na špeha.'' Střihla jsem uchem, a nebudu lhát že jsem snad na moment nad tím uvažovala, ale pak jsem nad tím mávla tlapou, ''Moje sestra by mě hned prozradila, ví že bych se do Chaosu nepřidala jen tak.'' A tak jsem tak či onak také nepřipadala v úvahu.
Ale to už jsme se konečně hnuli z místa a přes luku mířili do nedalekého lesa. Toho Začarovaného.. ''Oh. O těchto stromech už si slyšel? Prý se umějí pohybovat- dokázat měnit svá místa.. Kdysi jsem jako menší s vlkem Xanderem označila si jeden strom, abychom tu teorii ověřili.. Ten strom jsem už nikdy nenašla ať jsem se tu vracela kdykoliv. Je možné že liánu svým pohybem opravdu spřetrhal...'' Odmlčela jsem se a podívala na ně, ''A nebo ji zničil zub času... pravdu se asi nedozvím.'' Dodám se švihnutím ocasu, ''Každopádně zdejší les se jmenuje po nich, jsou to Začarované stromy..'' Tím jsem kývla a opět se zarazila, ''Promiň, nechala jsem se unést, přišli jsme lovit, ne tlachat o stromech.'' Zaculila jsem se a pak se jala chytit nějakou stopu zajíce, při dobré přízni bychom mohli narazit i třeba na srnu? Zbytek by pak mohl dotáhnout do smečky.

Poukázal tlapou směrem k Zlatému lesu, ačkoliv z jejich pozice nebyl úplně nejlépe vidět, moc dobře jsem věděla, že tímto směrem byl. Koneckonců, než se to všechno tak zvrtlo, i jsem tam mířila... ''Já si říkala že tvůj pach znám, ale nějak moc nebyl doposud čas to víc probírat.'' Přikývla jsem s rádoby vítězným úsměvem, jako bych rozluštila záhadu století, heh. ''Určitě... je možné že mě tam zahlédneš.'' Ale chtěla jsem aby mě viděl s Deironem? Nebo aby mě Deiron viděl s Rhaaxem? 'Bože!'
''Já myslím, že mají jakýsi specifický pach, jen je snadno zaměnitelný s tulákem. Koneckonců pořád se jistě scházejí, takže pach jednoho na druhý je jistě zcela nezaměnitelný. Jednoho vlka- mimo své sestry- jsem také poznala.. Iridan se jmenoval.. Něco si začal s nějakou tou princeznou ze Zlatého.. Netuším, je to už nějaká doba co se to stalo,'' Drby? No tak drby. ''Oh, mám to snad už prochozené křížem krážem ostrovy, vyjma přímých území smeček, za hranicemi jsem ještě ani u jedné nebyla, ale možná někde na druhém menším ostrově? Kromě Daénské smečky nevím o tom, že by tam byla nějaká další, a tady jich je hned několik. Kdybych byla z Chaosu asi bych si volila místo tam, kde tolik smeček okolo neokouní.'' Vyřkla jsem velkou dedukci, ale jaká byla realita? Kdo tušil, že jo. Jen samotní členi Chaosu.
Při jeho slovech o tom co má rád, jsem se zasmála. ''Pěkně.'' Dostal mě hezky do outu o sluníčku a tak, ale pak vyřkl i svůj sen.. Svou rodinu.. ''Hm, takový malý Rhaaxíci.. Milá milující ženuška... Kdybys tohle v budoucnu neplánoval, asi bych tě měla za blázinka.'' Zavrtěla jsem hlavou s úsměvem. ''Jednou se tohohle snad dočkáme všichni.'' Podívala jsem se na nebe.
Když zmínil, že je čas, tak jsem se zvědavě podívala opět na něj, on se mi zahleděl do očí a najednou vše utichlo, Neodch... A pak to konečně dořekl. Znovu jsem se začala smát, ''Kdybys přece odešel, tak bych tě snad ani nedokázala zastavit,'' Zvedla jsem zadek ze země a na jeho druhý nápad jsem přikývla, seděli jsme na místě již pěknou dobu. 'Čas s tebou tak rychle letí..' ''Ráda si společně s tebou zalovím.'' Zašvihla jsem ocasem a začala nasávat pachy, abychom se vydali nějakým směrem za nějakým kvalitním obědem, nebo to už bude brzy večeře?

-> ?