Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zasmála jsem se. ''Díky.. Snad příště nezpůsobím takovou pohromu i na naší straně.'' Ale taky jsem doufala, že žádné podobné příště nebude. Ale ostrovy byly zcela nepředvídatelné a to jsem za svůj dosavadní živit, zde od narození, zjistila víc než dostatečně. 'Hrozné.. ve všech oblastech. Život si s námi pořád nepěkně hrál..' Co tím je však myšleno? Kdo ví.
Ušklíbla jsem se po jeho slovech, ''Po téhle zkušenosti bych šla s tebou snad kamkoliv.'' S tím jsem zastřihla uchem a párkrát zamrkala. Zarazila se. ''Promiň.. To znělo asi blbě.'' Zasmála jsem se, ve snaze tuto část konverzace posunout jiným směrem. 'Mielei, klidni hormony...'
''Hmm.. Vlastně nic moc.. Jen to co každý si poslechl od druhého.. Sestra ta mi také toho neřekla hodně. Ale jednou chci poznat každou smečku dostatečně osobně, abych jednou dokázala dalším generacím o tom dostatečně vyprávět, podle pravdy a ne dle vymyšlených příběhů.'' Ano, to byl můj úděl mého tuláctví, poznat každý kousek našeho světa a předávat jej dál. Takhle jsem byla rozhodnutá, tohle byl můj sen.. ''A jaký je tvůj sen, co miluješ ty?'' Ano, mohla to být dostatečně osobní otázka, ale byla k ní taková skvělá příležitost, ale pak jsem se stejně zarazila znovu, ''...samozřejmě mi na to nemusíš odpovídat, tak dobře se ještě neznáme..'' A přitom mi ten čas s ním už připadala jako věčnost, které se nechci nikdy vzdát. 'Deirone, já se asi...'

Pětice mířila na sever. Jaksi vydedukovali, že na severu je přece pořád zima a tak jedině tam mohl Vlčíšek mít svůj pelech po zbytek roku. ‘’Jenže co když ho tam nenajdeme?’’ Otočil se na svou skupinu Norbert. ‘’To zjistíme až tam dojdeme přece!’’ Zavrtěla Maru hlavou, která tak tvrdohlavě hodlala vidět Vlčíška víckrát za rok a když ji Šmudla dal vodítko, chtěla ho vyzkoušet. Musela se přece přesvědčit na vlastní oči… Odkašlal si najednou Rufus a podíval se na mladičkou neteřinku, která do něj štouchla.. ‘’Ale strýčku, kde jsi byl ty?’’ Zakoukala se na něj modrýma očima. ‘’Tož, musíš poslúchat, na koncu sa dozvíš kaj su byl.’’ Zavrtěl hlavou a odkašlal si znovu aby mohl pokračovat ve svém vyprávění..
A tedy dál pětice pokračovala ve své výpravě. Trvalo to dny i noci. Nejednou již stihli debatovat o tom, že by se měli vrátit domů a vzdát se, ale Mara je vždycky dobře motivovala.
‘’Maru… myslím že jsme se ztratili.. už nevíme ani na kterou světovou stranu vlastně celou dobu kráčíme. Možná Sever prostě nebude takový pohádkový, jak vyprávěli, nepoznáme ho.’’ .. ‘’Kdo se to rozhodl vstoupit do mé jeskyně!?’’ Zaburácel hrubý hlas v černočerné tmě v místě kde zrovinka skupina přenocovala…

Zasmála jsem se jeho přirovnání k tomu, že jsem jako vlna. Silná a nezastavitelná. ''Spíš chci být klidná a malá neškodná vlnka.'' Odpověděla jsem a podívala se na vodu, než jsem se podívala zase zpět na Rhaaxe. ''Když by tvou bouři doprovázela i bouře s deštěm, dost možná by měla i větší účinky na ně.'' Věděla jsem, že bych dokázala bouři také vyvolat, ale tu by zase nedoprovázeli blesky. A on vyvolal bouři bez deště. ''Myslím, že máme celkem dobrou kombinaci. Tím bychom ty cizáky mohli snad kdykoliv vypudit.'' Zauvažovala jsem. Byly to nejspíš pěkní zmetci a vlci z Moisu museli spolupracovat, aby jejich útokům odolali. Náš tým spolu spolupracoval poprvé a přesto jsme jejich útokům v rámci možností dokázali tak či onak pěkně uhýbat.
Když byl čistý, oklepal se. Srst mu stála do všech stran, tak jsem se zasmála, ale nebude trvat dlouho a jemu se srst zase pěkně srovná a opět z něj bude ten féšák. Arogantní, ale stejně hezký.
Na téma o rodině jsem přikývla. Plno z nás byla jedna rodina, ale přesto jsme se přestali víceméně stýkat a rozhodnutí padají pouze na naše hlavy. ''To teda. Ani nevím co bych přesně třeba udělala, kdyby Chaos se rozhodl udělat něco velkého a moje sestra u toho byla. Jak bych reagovala. Určitě bych stála na straně nevinných...'' Ale krev byla krev. Jak bych se zachovala doopravdy? Netušila jsem. ''Třeba jste neměli příliš příležitostí spolu nějaký čas strávit? Možná se to ještě zlepší. Jsi mladý, sestra je jistě taky mladá. Máte celý život před sebou na to se ještě nějak třeba víc seznámit a sednout si.'' Přikývla jsem rozhodně.
Pak mu viditelně udělalo dobře, že jsem řekla, že bych mu mohla závidět to, že je na půl bohem. Ale co překvapilo mě, tak to, že by mi mohl závidět Lunu.. Ušklíbla jsem se. ''Mám ji od Wua. Jsme spolu už od dětství. Občas mám pocit, že vím přesně co si myslí a ona to na co myslím já. Možná si to jen namlouvám, ale je strašně věrná a dlouho to byla moje jediná kamarádka.'' Podívala jsem se někde na strom, kde si zrovna Luna čistila peří. ''Miluju sovy. Poprvé jsem se od nich dozvěděla od mámy. Jsou tak inteligentní, krásné a hlavně v očích mají neskutečnou moudrost. Doufám, že jednou budu moct být stejně moudrá jako sovy. A učit jednou tomu ostatní.'' Zastřihla jsem ušima, než jsem párkrát zasněně zamrkala a pak vrátila pohled na Rhaaxe, ''Promiň, asi teď zním jako blázen.'' Ušklíbla jsem se nevinně.

A tak se řeč přesunula na magie. Že většinou má vlk ne jen jeho schopnosti, ale většinou má i jeho poměrné charakteristické znaky. ''Jasně. Tak jako bývá divoká a nepředvídatelná bouře, tak přesně takový jsi i ty.'' Přikývla jsem vševědoucně. Podívala jsem se na vodu a pomocí soustředění z ní vylétla bublina, která se poté před námi začala tvarovat do nejrůznějších tvarů, mimo jiné v ní byla i jedna ryba.. ''Voda je krásná, je v ní život. Léčí rány, dokáže odnést sebou nečistoty a když padá z oblohy, jakože prší, tak poté rostou díky ní květiny, tráva a všechno co udržuje naší kořist při životě, abychom dokázali žít my.'' Bublinu s rybou jsem opět vrátila do vody. ''Ovšem dokáže být i nebezpečná.'' Ano, potopy, tsunami a kdo ví co ještě, to dokázalo udělat pěknou paseku.
Pak jsem pokračovala v čistění. ''Nebezpečí? Ha! Tomu se já směju.'' Ušklíbla jsem se. Nebudu lhát, trochu jsem strach z další rány měla, ale najevo jsem zdaleka nic nedala a Rhaaxe jednoduše vyčistila až se jeho kožíšek zase pěkně lesknul. Teda.. Bude se lesknout až uschne, hehe.
To mi mezitím vyprávěl o tom jak se potkal s Havem, jak to celé s cizáky začalo... ''Cizáci znějí jako větší zlo, než je naše slavné Společenstvo Chaosu. Och božínku. Nejspíš by se nemělo polevovat a mělo by se šířit vědomí o nich i mezi námi mladšími.'' Přikývla jsem. My co se narodili až po událostech o nich neměli ani tušení a jestliže se teď rozhodli zase ukázat, měli bychom na ně být aspoň připraveni..
Na jeho dotaz jsem přikývla, ''Ale jo.. I když se teď nevídáme. Netuším kde jim je konec, ale doufám že jsou v pořádku. Stejně tak snad jsou v pořádku máma
s tátou.'' S mámou to nebylo zase tak dávno co jsme se neviděli, ale přesto to byla už nějaká doba a od té doby co jsme se probudili z toho spánku, a doma jsem ji nenašla... Snad byla v pořádku.
To už se mi rozvykládal o své rodině a najednou to jeho božské dědictví dávalo smysl, alespoň v rámci možností. Buď mi vykládal pravdu, nebo byl tak trochu blázen.. A nebo obojí. Usmála jsem se. ''Tak to.. ses asi dobře narodil. Kdo může tvrdit že má za rodiče boha? Že bych ti snad záviděla?'' Zastřihala jsem ušima. Ve skutečnosti jsem tomu nezáviděla, spíš.. schopnost, kterou já se jen tak nenaučím. Bouřku jsem zvládla teda také, ale blesky ji nikdy nedoprovázeli. ''Ale je to zajímavé. Jak tě teď tak víc poznávám, tak už se mi nezdáš jako naprostý magor, kterému přeskočilo. Všechno má svůj důvod.'' Usmála jsem se.

Opět jsem se zasmála a když jsem byla až u něj, lehce jsem do něj drcla tlapkou, pokud neucuknul ''Vždyť jsem si dělala legraci, můžu být ráda že ze mě nezůstal mastný flek.'' To že jsem byla mokrá od vlastní vody, to taky prostě nepomohlo tomu aby byl blesk sebevíc slabší. Voda vedla elektřinu.
Když se rozvykládal o Wuovi, přikývla jsem, ''Myslím že jsem se celkem dala se svými magiemi dohromady. Ale s vodou se cítím opravdu zajedno, nejspíš stejně tak jako ty se svými blesky.'' Podívala jsem se na oblohu, na vodu a pak opět na Rhaaxe. Byl to vskutku zajímavý vlk a mi bylo skoro až líto, že jsem jej nepoznala dříve. Byl to takový parťák do nepohody, co kvůli tobě dokáže i umřít, protože... neumře. Aspoň taková byla moje předchozí zkušenost, ''Ale máš v sobě ještě něco zvláštního. Předtím v tý díře jsem si byla na stopro jistá, že jsi umřel a... ono nic, žiješ a když se jeden zaměří.. Už nemáš snad ani šrám.'' Udělala jsem kolem něj kolečko, pokud se nechal a neotáčel se zároveň se mnou.
A taktéž pokud se nechal, nabrala jsem z jezera vodu na obě tlapy a mezitím co mi vyprávěl jsem si sedla jak surikata a pokaždé se snažila vodou na tlapkách opatrně a pomalu zaschlou špínu čistit- s tím že jsem se vždy jednou tlapkou o jeho tělo přidržovala. Ve vodě jsem cítila rostoucí napětí- jako kdyby mu elektřina pulzovala i v srsti. A pokud se nenechal, tak jsem prostě znovu naproti němu seděla a poslouchala pouze jeho vyprávění.
''Páni. To je zajímavé. Hm.. Nejspíš mají pěkně tuhý kořínek. Vždyť i teď se některým podařilo uniknout.'' Zavrtěla jsem hlavou zamyšleně, ''A Havo? Jste si hodně blízcí?'' Natočila jsem hlavu zvědavě. Vypadalo to, že pro něj byl schopný zemřít hned několikrát.
Když jsme vedli téma o sourozencích, ušklíbla jsem se. ''Nene. Jeden bratr a jedna sestra.'' Opravila jsem jej, ale pochopila jsem jeho náznak o vtip. ''Ale už jsem nějakou dobu nikoho z nich neviděla. Scallia se přidala k Chaosu- bohužel a Nico.. Ten se přidal do Daénu, to byla smečka vedle které jsme se narodili. Jediná jsem podle svých rodičů zůstala tulačkou.'' Rozvyprávěla jsem se o své rodině. ''Ano, narodili jsme se v lese Alf.'' Dodala jsem, ''A tví rodiče také ovládali blesky? Asi ano, po kom byste to zdědili taky žejo..'' To bylo přece logický vysvětlení.

''Sílu tvojí elektrické rány jsem už okusila. Myslím, že bych druhou také zvládla.'' Zasmála jsem se pobaveně znovu a popošla k němu pár kroků blíž. ''Ale dobře, třeba to zvládneme z tebe dostat i jinak.'' Zastřihala jsem oušky zaujatě a pak jsem zase udělala krok zpět.
''Upřímně jsem magii v takovém rozsahu použila poprvé. Netušila jsem že to zvládnu... tolik.'' Podívala jsem se na oblohu a pak zase zpět na Rhaaxe, ''To světlo jsem doposud měla jako takovou lampičku do jeskyň a tak, netušila jsem jaký je v něm potenciál. Wu má za ušima se svými magiemi.'' Uchechtla jsem se. To pak zavedl řeč na ty cizáky, žel jsem musela zavrtěl hlavou, ''To je moje první zkušenost s nimi. Jestli jsem z celé té situace pochopila dobře, jakási událost s nimi se stala nějaký čas před mým narozením.'' Zamyslela jsem se a snažila se poskládat do paměti všechno co vlčice a ostatní říkali.
Pak vypadal být hrdý na svůj původ- a že má dva bratry, se stejnou schopnosti. ''Třeba jen neměli příležitost ti ukázat, že se také zlepšili. Ale... teď vím že kdykoliv uvidím bouřku, vzpomenu si na to, jestli někde neděláš paseku s cizáky.'' Znovu se zasměju a lehce u toho zavrtím ocasem. Jo, to byla přesně ta situace, kdy vám blesk vypálí vzpomínku zarytě hluboko. ''Já a mí sourozenci jsme také měli všichni tři stejný element. I když ne tak perfektní.'' Znovu jsem se ušklíbla.

Zasmála jsem se, když začala panikařit ohledně vody. ''Klidně ti s tím pomůžu. Aniž bys musel do vody vlézt.'' Mrkla jsem a tím mu připomněla že i já měla dobré schopnosti v tom ovládat vodu.
Ale zasmála jsem se, když zrovna otočil konverzaci tam, co jsme zažili. ''Já jsem tedy byla v takové situaci poprvé a doufám že se mi to zase dlouho vyhne.'' Ušklíbla jsem se pobaveně a zašlehala ocasem. ''Oh, Ty patříš do Zlaté smečky?'' Pozvedla jsem obočí. No jistě že mi ten pach byl předtím povědomý! ''Já? Vlastně nic speciálního. Přemýšlela jsem právě co bych mohla dělat.'' Pokývla jsem rameny. Pak jsem se tedy zase postavila, ''Jsem netušila že se Zlatá smečka může pyšnit vlkem který ovládá blesky. Alespoň mám novou informaci o zdejších smečkách.'' Švihla jsem ocáskem elegantně. Tolik mě jeho schopnost fascinovala!

Mezitím co jsem se slunila jsem nejspíš i usnula. Protože když jsem otevřela oči tak zrovna svítalo. Takže jsem se tak nějak tím směrem zamračila a nakonec obličej přesunula na druhou stranu, aby mě východ slunce tak neštípal do očí.
Když jsem si pak pořádně zvykla, pomalu jsem se zvedla a šla se znovu napít vody. Začala jsem se protahovat a zjistila jsem u toho, že mě stále bolí tlapka. Sice už o dost méně, ale bylo to stále citlivé.
Pomalu jsem se rozhlédla a uvažovala jsem zda bych měla jít najít Deirona. Jenže to už zavřískala Luna a upozornila mě na něčí příchod. Otočila jsem hlavu zrovinka za hlasem, který se ozval. Rhaaxin. Upřímně jsem byla překvapená, že se tady objevil. Natočila jsem lehce hlavu a přesto se na něj usmála. ''Rhaaxi, ráda tě vidím.'' Opět jsem se narovnala a posadila se. ''Spánek mi trochu pomohl, cítím se lépe, děkuji za optání.'' Odpověděla jsem mu, ''Co ty? Přišel ses okoupat? Koupel byla skvělá.'' Já si užila večerní koupání a jak to bylo osvěžující.

<- Hraniční pohoří

Kulhala jsem, ale jinak jsem se snažila neohroženě přejít na druhou stranu luky, kde se nacházelo menší jezero. Usmála jsem se nad tím. U vody jsem se cítila dobře a chtěla jsem načerpat energii, která mi tak scházela v tuhle chvíli.
U hladiny jezera jsem se pořádně napila a tlapky do jezera pěkně smočila. Cítila jsem malou úlevu a nakonec jakmile mi Luna ze zad přelétla na nejbližší větev, kterou si našla, tak jsem zašla víc doprostřed a tím, že jezero nebylo vůbec hluboké a při každém pohybu jsem stále cítila dno, necítila jsem se že bych koupel nezvládla i z bolavou tlapkou.
A tak jsem se celá smočila a i pomocí svého elementu vody jsem si dost dopomáhala s tím, abych všechen prach a špínu ze sebe dostala dolů.
Když jsem vylezla pak zase ven a pořádně ze sebe oklepala všechnu přebytečnou vodu, tak jsem se cítila zase jako nová.
Tím, že sluníčko už hned z rána příjemně hřálo, tak jsem se natáhla a nechala jsem sluníčko pěkně schnout mou srst.

Situace se pomalu klidnila, všichni jsme byly venku z díry. Všichni relativně živí a zdraví... No, až na pár pohmožděnin a mojí tlapy...
Situace byla postupně za námi a velký zrzavý vlk se pak sebral a odešel. Položil před nás předtím pírko a kdyby cokoliv, kdykoliv, stačilo ho odnést na hranice. Pírko jsem přišlápla tlapkou a pak se podívala na ostatní.
Nejdříve na Rhaaxe, ''Neboj. Tvůj přítel jistě bude v pořádku, ten vlk mi připadal že ví co dělá..'' Snažila jsem se jej potěšit, že se nemusel tak bát.. Jistě jej zase brzy uvidí. Pak jsem se podívala na Siveho a Citru. ''Myslím, že jsme odvedli dobrou spolupráci, tohle si myslím nezapomeneme nikdo z nás a ráda jsem vás tady poznala,'' Tyhle slova byla mířené na všechny. Na Rhaaxe, na Citru i Sivataga. Kde zmizela Ricca a čokoládový kocour jsem netušila. Pak jsem se rozhlédla v naději, že bych snad je měla ještě vidět, ale nikde nikdo.. Mimo toho, když už konečně se situace uklidnila tak ke mě přiletěla Luna a celá rozčepířená mi sedla na záda a začala si upravovat peří, ''I ty jsi byla skvělá.'' Usmála jsem se k ní a kulhavým krokem jsem se o pár centimetrů posunula. ''Asi.. to rozpustíme?'' Čekala jsem zda se někdo ke mě bude chtít přidat, že by se mnou chtěl někdo ještě třeba chvíli být, ale jinak jsem se vydala odsud konečně taky pryč.

-> Kvílivec (Přes Květoucí)

Kol a kolem, okřídlený vlk mi pomohl dostat se nahoru, stejně tak mě podporovali vlci zespod. Nakonec jsem se však podívala na dolů a Rhaax se zrovna snažil dostat pryč z díry samovolně. To už mu ale síly došli a on vypadal, že brzy spadne dolů do hlubin.
Pokusila jsem se jej zachytit za zátylek a jestli se mi to povedlo, snažila jsem se i přes bolest v tlapě, jakmile jsem byla zapřená tahat nahoru. Doufala jsem, že ostatní pomohou také.
Když bylo snad úspěšně všechno za námi, přišli samozřejmě dotazy o tom co se stalo a tak. Podívala jsem se po ostatních, ale prozatím nikdo nic nezačal. Odkašlala jsem si, ''Hledali jsme spolu s mluvící pumou z jiného světa jednu jejich ztracenou vlčici.'' Začala jsem tedy a nasála vzduch do plic, ''Naše pátrání nás dostalo až tady, tady kde probíhal boj a snažili jsme se zachránit naše přátele a do boje jsme se tedy také zapletli. Tuhle díru způsobili jejich vlci.'' Rozhlédla jsem se. Všichni utekli, zůstali jsme tu jen my a tak bylo jen jasné, že podezříval nás. ''Je mi líto škod, které jsme soubojem způsobili, ale snažili jsme se vyhrát, přežít..'' Lehce jsem uctivě sklopila uši dozadu. Z vlka vyjadřovala autorita, ale taky možná to bylo tím, že vlastnil křídla? Proč vlastnil křídla!? Ale tady to mohl být ten pověstný Alfa ze zdejší hory, znala jsem ho z vyprávění, ale ani jedno z nich se netýkalo toho, že by Alfa horské smečky měl křídla.
Podívala jsem se následně na Citru, ''A Havo..?'' Naklonila jsem hlavu a otázku nechala nedořčenou. Můj přítel to nebyl, byl Rhaaxův. Ale to ona se zeptala na Riccu. ''Třeba do díry nespadla a odešla?'' Zvedla jsem hlas v dotazu.. Ale tím u mě lehce klesla, nepomohla nikomu z nás. Její pach pomalu mizel, odešla.

Nadšeně jsem zavrtěla ocasem, ačkoliv to nešlo již vidět, když i on pochválil moje magické schopnosti. ''Děkuju! Ale překvapila jsem i sama sebe.'' Zasmála jsem se nad tím. S tím světlem jsem to minimálně taky vůbec udělala poprvé. Většinou jsem si jen lehce svítila na cestu.
To už se k nám přidal Sivatag, že jestli někdo potřebujeme pomoct se šplháním. Rhaax na to pohotově odvětil, že by měl pomoci mě, ale já jsem viděla i jeho stav, na čemž jsem se na něj zase zamračila, ''Nehrej si na tvrďáka Rhaaxi, to co jsi tu předvedl bylo úctyhodné, ale je úctyhodné i umět si požádat o pomoc.'' Ale tentokrát jsem jej nekárala, spíš.. jsem to s ním myslela dobře, ale to už se nám nad hlavami objevila Citra ještě s někým.
Slunce už zapadlo a i když noční obloha byla také pěkná a čistá... Tma v díře jednoduše byla. Ale to už Citřin společník se rozohnil a šlo vidět pěkně na místo kde jsme měli vyšplhat. Nabízel pomocnou tlapu. Byla tu opravdu tma a i když nahoře plápolal oheň, dopomohla jsem i já malou zářivou kuličkou která nám svítila pod nohy, abychom tlapky pokládali dobře, aby při nejlepším nesjela noha.
Jenže.. To jsem už zase blbě došlápla, ''Au!'' Sykla jsem a pravou tlapku jsem trochu stáhla k hrudníku. ''Nerada to přiznávám, ale asi já budu potřebovat pomoc také..'' Nakonec jsem to zvolala i k tomu vlku nahoře, zároveň i ke svým přechozím slovům k Rhaaxovi, ačkoliv i Sivatag se mi snažil pomoc, což jsem oceňovala. Kdo by čekal že to vlka bude tak omezovat?! Nikdy jsem zraněná nebyla, bylo to poprvé.

Tak a když to budu mít špatně- rovnou mě zastřelte. :D
Z účtů jednoho hráče

Z Alduina na Hádese
-> 194 kšm, 4 rubíny
Z Atraye na Hádese
-> 158 kšm, 6 rubínů

To je celkem 352 kšm, 10 rubínů (100kšm = 452kšm / 5% - Poplatek za převod je 23 kšm)

Nové zůstatky na postavách-
Alduin - 0 kšm, 0 rubínů, 2 mince
Atray - 0 kšm, 4 rubíny, 2 mince
Hádes - (372-23=) 349kšm, 15 rubínů, 3 mince

Ták- dále pokračuji teď jen s mincemi.

Z Alduina na Ushari
-> 2 mince
Z Mielei na Ushari
-> 1 mince
Z Wyiana na Ushari
-> 2 mince
Z Atraye na Ushari
-> 2 mince
Ze Solari na Ushari
-> 3 mince
Z Hádese na Ushari
-> 3 mince

13 mincí (520kšm / 5% poplatek za převod je 26 kšm) Platí Wyian.

Kompletní seznam stavu účtů
Alduin - 0 kšm | 0 rubínů | 0 mincí
Mielei - 56 kšm | 1 rubín | 0 mincí
Wyian - (51-26=) 25 kšm | 4 rubíny | 0 mincí
Atray - 0 kšm | 4 rubíny | 0 mincí
Solari - 23 kšm | 5 rubínů | 0 mincí
Ushari - 50 kšm | 6 rubínů | 16 mincí
Hádes - 349 kšm | 15 rubínů | 0 mincí

Převedeno

Popotáhla jsem opět soplíky hluboko dovnitř do nosu, když se o mě opíral a zároveň se mě zeptal jestli furt bulím. Zamračila jsem se jeho směrem, ''Já? Ne.. To jsem furt mokrá od svý vlastní vody.'' Lež, samozřejmě. Když se zdálo, že už může stát sám, pomalu jsem se od něj oddálila- samozřejmě připravena ho kdykoliv znovu zachytit, kdyby zavrávoral. ''Um.. Rhaaxi?'' Počkala jsem až si zachytím jeho pozornost, ''Promiň za.. eh.. mou jízlivost předtím.'' Prostě jsem cítila, že se mu za to musím omluvit, to co předvedl.. to rozhodně jsem nechtěla již dále nijak zpochybňovat. ''Myslím tím..'' Podívala jsem se na nebe, které už zase mělo čistou oblohu, ''Myslím, že jsi opravdu silným vlkem a to co jsi tam nahoře předvedl.. to jsem ještě nikdy neviděla..'' Věnovala jsem mu pohled s tentokrát velmi milým úsměvem, ''Ale musím říct, že tvé blesky mají teda páru.'' Z úsměvu se to proměnilo na smích, jo.. stále jsem byla trochu ožehlá, ale nic co se za pár dní nespraví.
Pak jsem zastřihla ušima, protože jsem slyšela hlasy, které se postupně blížili, bezpečně poznané že se jednalo o Citru, což poznal i Rhaax! ''Měli bychom se pokusit dostat nahoru.'' Reagovala jsem na Rhaaxe a podívala se zpětně i na Sivataga (/protože by tam měl být jakoby no.). Udělala jsem krok před, ale zároveň čekala na Rhaaxe, protože jsem si nebyla úplně jistá, že by dokázal sám šplhat, ostatně.. ani já si nebyla jistá. Kulhala jsem.

<- Tajga

Zápis Noramu 2/2
Pomalu jsme kráčeli k horám a moje Luna letěla o kus před námi. Začala se chovat podivně a neskutečně nervózně. Varovala nás, že před námi něco je, něco velmi špatného. Pak se zmizela schovat, a tak se zatím začal vymýšlet plán. Skončilo to tak, že se Ricca spolu s Lokim rozhodli jít nahoru na horu, aby zjistili něco více právě z výšky.
To jsme zůstali teda s Citrou, Sivatagem a Rhaaxinem stát a čekat, ale to se už začala zvláštně otřásat země. Pak přišel menší sesův půdy a my museli utíkat, aby nás nezasypala sprška kamenní, tomuhle jsme se úspěšně vyhnuli, až na Sivataga, kterého jsme při běhu bohužel ztratili, ale na pláni vedle hory probíhal šílený souboj a proto nebylo možné se vrátit pro něj. Rhaaxin za tím vším poznal nějakého svého přítele, kterého se rozhodl zachránit, byl zraněný.
Rhaaxin se připravil do boje, já se rozhodla zůstat po jeho boku, pomoci mu svými schopnostmi a Citra se prozatím snažila odplížit k Ricce, která se tam mezitim zčistajasna, ukázala. Nakonec k nim se vrátil k Sivatag s pomocí Lokiho...
Boj trval, já dostala zásah bleskem, co se mi prozatím zůstalo za následek v hlavě.. Praskaní blesků, moje vlna a nakonec moje obří světlo.. A bylo po boji, Havo s Citrou zmizeli z dohledu, obří díra v zemi ve které byl na chvíli Rhaaxin mrtev a já kvůli tomu málem úplně zkolabovala strachy..
Jo, všichni jsme skončili pěkně utlučení, lehce zranění, ale.. nejspíš jsme z toho všichni vyvázli živí.
Konec zápisu
Rhaaxin požádal o pomoc na nohy a tak jsem se jej snažila opatrně podepřít a být mu dobrou oporou o kterou se mohl opřít. ''Víš.. Jsem ráda, že.. opravdu nejsi mrtvý.'' Zašeptala jsem tak, že to mohl slyšet pouze on jediný, jelikož jsem jej se snažila podepírat, tak jsem to k jeho oušku měla dost blízko, aby to nezaslechl nikdo jiný. Na jeho dotaz jsem kývla, ''Nevidím žádnou změnu.'' Myslela jsem tu na jeho oči.. Ptal se na jejich barvu. Ale na druhou stranu, já měla stále lehce zmlžený pohled od slz, které jsem předtím kvůli úplně cizímu vlků vyronila!