Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Nížina hojnosti

Zápis Noramu 1/2
Dostala jsem se až do Tajgy, kde jsem následovala stále to zářivě modré světélko, bludičku, která mi jakýmsi způsobem strašně prostě lákalo sledovat. a tak jsem se dostala až někde na vyhlídku kde se utábořila zvláštní trojice, Vlčice Selaine, havran Raever a kočičák Loki.
Byla to ta část, kterou jsem víceméně promlčela a jen poslouchala o co šlo, že hledali vlčici Iriestu, která zde byla před nějakou dobou a donesla semena. Byla zde spousta tváří, které jsem znala, ale i spousta tváří, které jsem viděla prvně v životě.
Nakonec došlo na rozdělování skupin. K mému štěstí jsem si vybrala skupinu kde jsem, až na jednoho vlka, znala všechny. Riccu, Sivataga, Citru a pouze jeden velký neznámý Rhaaxin. A tak jsme s naší skupinkou vedenou čokoladovým kocourem Lokim vydali směrem k horám. Luna byla vyslána dopředu...

-> Hraniční pohoří

<- Tundra
/Noramská, takže také před ještě za Shine

Podívala jsem se na Citru a přikývla jsem přičemž jsem zamávala ocasem. ''Ano, přesně tohohle vlka myslím.'' Kupodivu mě až její znalosti o ostrovech překvapovali, co všechno stihla! Ale měla jsem ráda takové živé vlky, bylo hned s nimi více legrace!
Pak jsme přišli na pláně, přičemž reagovala Citra jestli je to takhle běžné co se týče zdejších rostlin, ''Myslím, že jo. Je tu celkem dost zvláštností. Třeba právě tato flóra u které se pak všichni dokážeme sejít a něco se o ní dozvědět.'' Přikývla jsem a sama jsem došla také k černé vlčici (Shine). Jednalo se o Váčkovku duhovou, která dokázala tak nějak ventilovat magii těchto ostrovů, protože svým používáním ji dosti dokážeme i spotřebovat.
Time skok
Když jsem se pak rozhlédla Citra byla pryč. Podívala jsem se ze strany na stranu, a skutečně. V tom mě o kus dál něco malého zářivého zaujalo a tak jsem to prostě rozhodla se následovat.

-> Tajga

Poměrně trpělivě jsem čekala na Citru jestli se rozhodne pokračovat s tím kdo přišel, nebo dále se mnou. Už-už jsem nervózně chtěla přešlápnout a říct, že odejdu. Ale to už ke mě přišla a s tím jsem se ji zeptala jestli je v pohodě a ona, že jen v rámci mezí. No, lehce lítostivému pohledu jsem se stejně nevyhnula, neboť mi bylo líto nejspíš smutného vztahu který ty dvě mezi sebou měli. Ale já byla cizí pro jednu, i pro druhou, a tak jsem se do toho neměla míchat a o to jsem se také snažila.
Když pověděla, že bychom se měli přesunout, přikývla jsem hlavou. ''S tím souhlasím.'' Usmála jsem se na ní a podívala jsem se kupředu, no přece nepůjdeme tak potichu ne? ''Jak dlouho to už jsi? Nebo ses tu narodila?'' Pozvedla jsem zvědavě obočí, ''Už jsi mimo tadyhle Wua-'' Když jsem se ohlédla zpět, už tam nebyl- rychle si sbalil svoje cinkrlátka a odešel, uchechtla jsem se nad ním, ''..Už jsi navštívila i Mistra ve Svatyni?'' Za každou cenu rozvít téma! Nechtěla jsem vidět svou společnici smutnou.

-> Nížina hojnosti

Doslova to byla jen krátká chvíle co jsem se ujala znovu utrácet u Wua, který měl nejspíš v tomhle místě doslovně jednu ze svých nejpočetnějších uzavřených obchodů. Pouze hádám, jen díky tomu provozu tady.
No, otočila jsem se na dvě srnečky, které jsem nechala o samotě si promluvit. No osamotě.. To by tu nesměli přijít další si nakoupit a pak se tu vybavovat jako kdyby jim to tady patřilo. Světlá srnečka se hodlala odejít a rozloučila se. ''Těšilo mě.'' Poznamenala jsem na rozloučenou, potvrzeno s úsměvem a chvíli jsem sledovala jak i Peisin miniaturní ocásek pomalu mizel.
Pak jsem se podívala na Citru. Zdálo se, že tohle setkání příliš nečekala. ''Jsi v pohodě?'' Přišla jsem blíže k ní. Znala jsem ji sice velmi krátkou chvíli, ale u Peisii se nechovala tak jako doposud ke mě. Sestry? Možná matka s dcerou? Netušila jsem. Už jen takhle první chvíle, kdy hned nahoustla atmosféra okolo nich, bylo však jasné, že si mají do budoucna ještě co vysvětlovat.

Spokojeně jsem očekávala na odpověď srnečky. Do toho došla, snad ve stejný okamžik jako já, i další. Podívala jsem se na ní. Nově příchozí byla o dost světlejší, ale i tak si byly v mnoha směrech velmi podobné. Ta, se kterou jsem doposud byla a doběhla ji, se konečně představila jakožto Citra a rovnou představila i tu druhou jako Peisia. Lehce jsem natočila hlavu. Peisia si šla nakoupit a Citra mi mezitím povyprávěla, že mi tady chtěla ukázat polární záři, ''Jo, byla úžasná. Předtím jsem ji taky stihla vidět.'' Usmála jsem se, abych ji uklidnila, že jsem o nic nepřišla. Pak mi ukázala novou naušnici, ''Je krásná.'' Zazubila jsem se a pak jsem si všimla zvláštně nervózních pohledů z jedné na druhou. Což mi v ten moment došlo. Vlčice byly jedna rodina a já.. tu teď byla navíc. Chvíli jsem střídala pohledy mezi Citrou a Peisiou, než jsem se zhluboka nadechla, ''Dobře... trochu to tu vypadá na nevyřčené věcí.. Eh..'' Odkašlala jsem si, Mielei, hlavně se do toho nepleť. Napomenula jsem se, a rozhlédla se. ''Eh, já se trochu vzdálím. Já na tebe počkám a kdyžtak mi pak řekni jestli mám odejít, nebo..'' Nedopověděla jsem to, Citra vypadala dost chytrou a tak si to jistě dokázala domyslet. Já udělala pár kroků k Wuovi a znovu si prohlédla zboží, které měl. Přísahala bych že tu jsou nové věci a to jsem tu doslova byla jen před pár hodinami! Možná ani to ne! Zaujal mě jeden náramek, byl zcela obyčejným, ale dle Wua se v něm skrývala hojivá síla. Tak jsem si jej vzala, zaplatila a posadila se o kousek dál, přičemž jsem čekala na vyjádření Citry.

Kasička: 76kšm
Nákup: Chladivá náplast - 50kšm
Zbyde: 26kšm

Schváleno

<- Tajga

A vskutku, brzy jsem byla na stejném místě jako jsem byla předtím a vylepšila si své magie. Dokonce i Wu tu stále byl. Zachechtala jsem se, protože přesně u něj byla i srnečka. Došla jsem až k nim. ''Tak tady jsi mi utekla. Ještě jsem nestihla ani zjistit jak se jmenuješ!'' Zasmála jsem se a tím mi došel ten druhý hlavní fakt, neznala ani ona moje jméno, ''Já jsem Mielei.'' Ano, ano. Takhle je můj čin splacen, hehe.
Chvíli jsem váhala a přemýšlela zda se znovu nakouknout k Wuovi a pak jsem se podívala na srnku. ''Tak copak si u něj koupila?'' Pozvedla jsem pobaveně obočí. Tak nějak jsem se snažila, aby Wua nezahlitila otázkami jaké měla předtím na mě, měla jsem pocit, že stejně moc nepochodí, Wu nemluvil bohužel.

<- Průliv

Srnečka byla rychlejší, než jsem si myslela. Její krátký ohonek mi brzy zmizel z dohledu, ale pro můj klid, ještě se tu nacházelo trochu sněhu, obzvlášť čím dál víc na sever. A tak jsem se snažila následovat stopy, které tu všude kolem byly. Byly tu stopy i jiných druhů, než jen ty vlčí, ale přesto jsem se snažila soustředit čistě na ty nejčerstvější, ty vlčí, které tu určitě musela nechat ta srnečka. ''Sakra, musím se jí zeptat na jméno.'' Zanadávala jsem si. Přece ji nemůžu do konce života nazývat ''Srnko''.
Nad tou představou, že kdykoliv ji potkám a řeknu 'Ahoj srnko,' jsem se z hloubky duše zasmála. Jistě, jak jinak. Zašvihala jsem ocasem a tím jsem z lesa vylezla opět na samotný sever a stopy mě vedli až do dáli kde jsem předtím potkala Wua a rozloučila se s Merlin a Ushari.

-> Tundra

Lehce jsem se zazubila při jejich slovech, že skutečně jsem o něm nic moc nevěděla. Ona se ho zkoušela ptát, ale taky se ji nikdy nedostalo odpovědi. Zasmála jsem se tomu, ''Ach ano. Myslím že na ostrovech není vlk, který by o něm věděl dost na to, aby dokázal na tyto odpovědi odpovědět. Vyjma jeho samotného, ale jak sis asi stihla povšimnout.. Moc toho nenamluví.'' Zasmála jsem se.
Pohlédla na Lunu a pak další otázka. Srnečka byla nejspíš od přírody zvědavá, stejně jako já! To se mi líbilo! ''Hm, dostala jsem ji už jak jsem byla malá. Sovy jsou všeobecně inteligentní, nerozumí asi všemu, ale rozhodně rozumí takovým těm jednodušším věcem, jako že na jméno přiletí, drží se furt u mě. Občas mi stačí jen, když se na ní podívám a vím co mi chce říct, ale to je jen můj osobní pocit. Někdo by ji nezval pouhým mazlíčkem, pro mě je to už dlouholetá přítelkyně.'' Řekla jsem se zazubením. Teda konkrétně dva roky.. ale, to byl nepodstatný detail, že?
Na další otázku už jsem ji odpovědět nestihla, rozešla se dál a já rychle se ji snažila dohnat, tak rychle jsem srnečku rozhodně pustit nehodlala! I když to teď znamenalo nejít kupředu, ale zpět..

-> Tajga

Nadšeně jsem na její otázku přikývla. Tvářila se na to neutrálně, ale měla jsem takový pocit, že to určitě bylo něco k zamyšlení. Jak mi mohla růst modrá srst v konkrétních znacích, že? ''Řekla bych že ano.'' Zazubila jsem se.
Ujistila se pak ohledně Wua, na což jsem taky přikývla, ''Ano!'' Zamávala jsem ocasem, ''To je přesně on. Je to zvláštní vlk, ale přisuzuju ho k nějakýmu kouzelnýmu dědečkovi! Jak by jinak byl schopnější, nás učit magie a měnit nám naši srst? Dokonce i tuhle sovičku mám od něj už od svého dětství!'' Když Luna poznala, že mluvím o ní Citře se ukázala tím, že mi přistála na hlavě, houkla a pak zase vzlétla a dělala si své ve vzduchu. Ach, jak jsem ji to občas záviděla.
Na další otázku jsem však trochu zavrtěla hlavou, ''Na to jsem taky nepřišla. Prostě jsem jednou chtěla vypadat jinak, než jsem se narodila a pak puf, po jeho kouzlech jsem se stala takovouhle a jsem tak naprosto spokojená!'' Zazubila jsem se spokojeně a u toho opět vrtěla ocasem. ''Tak to je parádní!'' Opět jsem její srst obdivovala!

Během mého pozorování moře jsem zahlédla v dálce směrem od toho malého ostrova čmouhu, která se postupně blížila ke břehu až se s ní stala zajímavě zbarvená- ale dosti mokrá- vlčice. Oklepala ze sebe vodu a já se nad tím pousmála.
Dokonce se zdálo, že si mě povšimla! A proto jsem v přátelském úsměvu pokračovala i nadále. ''Také tě zdravím.'' Postavila jsem se na tlapky a trošku překvapeně jsem nad její otázkou zamrkala. Ale jen do chvíle, než jsem pohlédla, v rámci vlčích možností, na své rameno a v ten moment mi to došlo. Zaujali ji nejspíše moje znaky? A tak jsem prostě zavrtěla hlavou, ''Ah, ne, ne.. Tak nějak je to mojí součástí už nějaký ten úplněk.'' Odpověděla jsem, ''Víš, zdejší obchodník Wu dokáže s naší srstí hotové zázraky.'' Odpověděla jsem nadšeně. Mě samotné ty odznaky už zvláštní nějak nepřišli a tak jsem zapomínala jak některým to mohlo táhnout oči. ''Ale i já koukám! Jak někdo může vypadat jako srnka, taková věruhodná podoba!'' Neodolala jsem a taky si vlčici s krátkým ohonkem musela pořádně prohlédnout. Líbila se mi!

<- Tajga (Přes Začarovaný les)

S tím jsem se z jedné části lesa dostala do druhé. Té s těmi začarovanými stromy, které dokázali měnit svá místa, když se zrovna nikdo nedíval. Opět jsem si díky tomu s úsměvem vzpomněla na náš pokus s Xanderem jestli se ty stromy opravdu pohybují. Ale nezkoumala jsem to, bylo to již dávno a tak se ten úvaz nejspíše velmi dávno uvolnil.
A tak to bylo, s úsměvem a snahou prozatím Merlininy problémy postrčit po pozadí svých myšlenek- aneb já si na ně vzpomenu až bude čas je více řešit a hlavně prostor a s kým. Nyní jsem sama mohla jen špekulovat a to mi za to nestojí, zase jsem se nemusela trápit až tolik, že? Začala jsem se procházet po pláži a pozorovat moře. Jo, kdyby tak moře pokaždé mohlo odnést každý problém, který se na ostrovech objevil, bylo by to mnohem lepší. Posadila jsem se a pozorovala vlny, které si v moři hráli.

<- Tundra (Přes Ledové pláně)

Ledovou pláň i obě vlčice jsem nechala za sebou a vstoupila jsem do lesa. V tomto jsem byla už také mnohokrát a i když jsem už znala téměř každý kout, věděla jsem přesně kudyma jsem se mohla vydat. Ale přesto jsem úplně přesně nemířila až do Zlatého lesa. Ne hned. Chtěla jsem vidět sice Deirona, ale byly věci na které byl čas. Dost mi Merlin slova utkvěla v hlavě a já jsem o nich chtěla v klidu popřemýšlet. Co se vlastně stalo? Co se dělo? Co ji udělala rodina, smečka a ten Iridan? Nemyslím si, že byla Merlin někým kdo si zasloužil trpět, v prospěch jiných. Přece měla nárok na radost, lásku a štěstí stejně jako každý jiný v tomto světě.
Jistě, zase to byla jedna z věcí, kterou jsem se spíše neměla dozvědět, teď do toho budu mít tendence pitvat, protože bych chtěla Mer pomoct. Nechtěla jsem ji vidět trpět. Možná to tak ona nebrala a i kdyby mě teď za mými zády nenazvala rodinou, prozatím jsme byly švagrové, ale hlavně.. byly jsme kamarádky. Já ji tak brala, a nějak jsem úplně nebrala v potaz to, jak ona bere mě. Chtěla jsem ji prostě pomoci.

-> Průliv (Přes Začarovaný les)

Nakoupila jsem si u Wua spokojeně mu zaplatila tím, čím jsem měla u sebe. Poté jsem se vrátila k Merlin a Ushari. Zmínila plazivec, tak jsem našpicovala uši. ''Ten znám.'' Povzpomínala jsem si, rostl úplně všude a byl to mezi bylinkami hotový zázrak na rány. Ale nechala jsem mluvit Merlin, která ho tedy načala. Ushari se zdála, že ji rostlinky opravdu zajímali a tak jsem se musela také přiklonit k názoru, že tady na severu nic nenajde. Naštěstí se ji ujme Merlin a ta ji nasměruje na to správné místo kde by mohla začít.
Když zmínila, že se Merlin zastaví ve Zlatém lese, tak jsem pozvedla obočí. Ač to vysvětlila, no.. neodolala jsem, ''Hlavně to tam prosímtě nepodpal, ano?'' Ušklíbla jsem se a pak udělala krok zpět. ''No, tak já vás nechám nyní o samotě. Merlin, ráda jsem tě po delší době viděla.. A nezapomeň o čem jsme se bavili, jsme rodina.'' Usmála jsem se na ní mile a pak jsem pohled otočila na Ushari, ''Ráda jsem tě poznala, doufám že se ještě někdy setkáme. A přeji ti hodně štěstí na tvé cestě učení.'' I mě bavilo učit jiné, opravdu hodně. Ale zdálo se, že Ushari bude trávit spoustu času s Merlin i ve smečce, takže byla pro ní také mnohem vhodnější průvodkyní. 'Já bych se taky mohla pak podívat do lesa po Deironovi, jestli už se probral..' Pomyslela jsem si a s tím jsem mířila pryč ze severu, také někde směrem ke Zlatému lesu.

-> Tajga (Přes Ledové pláně)

Yaro, ten brzy zase odešel. Jen se stihl představit. Podívala jsem se na Merlin. Zdálo se, že se na mě lehce zlobila, že jsem šla trochu napřed. Ale to neznamenalo, že jsem ji předtím neposlouchala, poslouchala. ''Mer, já vím že je těžké tomuhle uvěřit, protože jsi tolikrát zažila zklamání.'' Řekla jsem tedy jen a prozatím ji nechala tak. Nemohla jsem na ní vyvíjet nátlak, nutit ji. Jestli jsem se s ní chtěla sblížit, musela jsem na to jít pomalu.
To se k nám přidala ta zrzavá, která se představila jako Ushari a očividně se s Merlin znala. Tak jsem se na ní usmála, ''Ach, těší mě Ushari. Já se jmenuji Mielei.'' Kývla jsem ji přátelsky hlavou. Požádala mě o to, zda si Merlin může ukrást pro sebe. S pozvednutým obočím jsem se na ní podívala a pak se podívala na Merlin. ''To nezáleží na mě.'' Odpověděla jsem tedy. ''Se zatím dohodněte. Já se tadyhle podívám k panu Wuovi.'' Poznamenala jsem tedy a tím se vydala k Wuovi a nechala jsem ty dvě prozatím osamocené. Na to Merlin reagovala, že by mohla spálit zlatý les, koupit si něco u něj. Na to jsem jen vzdychla, mohla jsem se ji na to pak zeptat kdykoliv jindy. Ale Ushari Zlatou smečkou nepáchla a když jsem na to teď pomyslela.. Merlin také ne. Co se asi stalo? Mezi ní, Iridanem a smečkou? Určitě v tom je něco víc, než mi řekla. Je v tom něco hlubšího..
Zběžně jsem si pak prohlédla jeho vozíček a pak jsem si vyžádala pár věcí ohledně magií, již dlouho jsem se v ničem neprocvičila a když jeden narazí tadyhle na milého obchodníka, hned se k tomu mnohem lépe přesvědčuje.

Stav Účtu: 514kšm, 2rubíny, 10mincí
Převody: 2rub= 20kšm, 9min= 360 // 894kšm
Nákup:
- 8(110), 9(120) - Aura
- Slot 4. magie - 100kšm
- Magie Led - 180
- 2(50), 3(60), 4(70), 5(80), 6(90) lvl - Led
Nákup celkově: 110+120++100+180+50+60+70+80+90 = 860kšm
Nový stav účtu: 34kšm, 0rubínů, 1mince

Schváleno

<- Ledové pláně

Popošla jsem dál od plání až mezi zamrzlé skály a vodní toky, které čekali na svou příležitost rozmrznout a opět protýkat svými proudy. Jeden by kráčel proudy pořád, kdyby mohl, že? Ale to by byli všichni stejní.
To už jsem došla mezi ty skály s rozhlídnutím se zda jde Merlin stále za mnou. Zaslechla jsem staré známé skřípaní a v jeho blízkém okolí i hlasy. Vyrazila jsem zpoza skály a spatřila staršího vlka s vozíčkem, Wua.
Poté i další dva vlky. Zrzavou vlčici, takový ten typ který bych určitě na samém severu nečekala a z větší části bílého vlka. Neznala jsem ani jednoho z nich. ''Zdravím vás.'' Usmála jsem se na ně mile se švihnutím ocasu. Přičemž jsem se po očku začala dívat na Wua a už-už mi to šrotilo v hlavě co asi pěkného u něj bych mohla sehnat dnes.