Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Zlatý les

Rychlá chůze se opět změnila v pomalý klus, protože jsem si připadal naprosto strašně. Toužil jsem už být v úkrytu, bez strachu o život jednoho z vlčat, s Barn, která mi jediná trochu pomáhala. Měl bych jí poděkovat. Jo! Udělám to hned, jak se vysvětlí alfám, kde se tady ta zlatá vlčata vzala. Ach, úplně se do téhle smečky hodila! Ale můj čuch se nemýlil a opravdu jsem čím dál tím víc cítil přítomnost dalšího vlka. Jeho pach mi byl povědomý, takže jsem došel k závěru, že musí být také ze smečky a že už jsem se s ním viděl. A nakonec jsem narazil i na stopy a klubíčko chlupů pod kořeny stromů. Přešel jsem až k němu a natočil hlavu na stranu. Byla zima, neměl by tu takhle ležet, bez ničeho kolem sebe. Umrzne. "H-ej," zahuhlal jsem na něj přes Rhaaxe v tlamě a šťouchl do něj packou. Avšak nečekal jsem než se probere, a pomalým krokem se vydal k nedalekému úkrytu, doufaje, že se přidá.

>> Úkryt Zlaté smečky

<< Zauberwald (přes Tichou zátoku)

Běžel jsem jako o závod, ale přesto jsem věděl, že jsem pryč dlouho. Bylo až k neuvěření, jak daleko tohle vlče dokázalo dojít. Fyzičku jsem však neměl nic moc a tak mi po chvíli začaly vypovídat svaly. No svaly... to bylo silné slovo. Prostě mi docházely síly. V nohách mi cukalo z dlouhého běhu a dýchalo se mi špatně přes Rhaaxe, kterého jsem nesl v tlamě. Ten byl nějaký podezřele tichý a nehybný, takže jsem došel k názoru, že možná opět vytuhnul. Byl venku dlouho, určitě byl unavený, takže jsem se tomu nedivil. Avšak jsem byl i přesto donucen zpomalit do rychlé chůze. Sníh mi odlétával od tlapek a já i takhle z dálky cítil, že smečka už přišla do úkrytu. No to bylo super. Ukázal jsem se fakt nejlíp jak jsem mohl. Prvně jsem se porval s tím idiotem a teď jsem nechal Barnatt s dětma, které mi přinesla ta zlá, růžová obluda. Jen jsem nad tím ale pokýval hlavou, a hned na to zastříhal ušima, protože jsem zacítil pach i někoho jiného.

>> Území Zlaté smečky

tak si píšu o odměnu první a to tak žeeee

26 - Návovi dvě tlapky do ohně (20)a 10% (5) do schopnosti lovu s tim že zbydou 4 bodíky, za které bych prosila 25 KŠM.

7 - Azzip 10% (5) do rychlosti a 2 body za 10 KŠM (2) :3

a díky :3 ale to vyhodnocování bylo teda o nervy :D

Sledoval jsem vlka s lehce nahnutou hlavou na stranu a sem tam máchnul ocasem. Vážně poodešel? Že bych měl tolik svalů a vypadal strašně strašidelně? Jo, určitě jo! Jsem ten největší tvrďák široko daleko a je dobře, že couveš! "Zdravím Ru! Jsem Navin, bohužel otec tohohle prcka... a jó, v naší, ehm, rodině je to trochu složitější," povzdechl jsem si a chytil Ru'yaha okolo ramen, jako bychom byli staří známí. Což jsme teda nebyli, ale co... někde náš vztah musí začít. "Víš, jeho matka byla růžová vlčice z jiného světa, kam mě to teleportovalo a když jsem byl v limbu, tak mi sebrala... věci a před pár dny mi je přinesla. Jsem si teda jako jistej, že jsou mí, i když jsem si to nevysnil," pokrčil jsem rameny a celou dobu sledoval vlče lehce pokývávajíc hlavou.
"A jeho matku byste nenašli," dodal jsem klidněji a trochu se starostlivě zamračil na Rhaaxe, ke kterému jsem se nakonec sklonil a ještě jednou ho olízl na hlavičce. "Rhaaxine, tvoje máma nemůže přijít... protože je v jiném světě a pravděpodobně ani není naživu," řekl jsem mu potichu. Nechtěl jsem ji to říkat už teď, když byli ještě takhle malí, ale pokud by se Rhaaxin vydal za mamkou ještě jednou, nemuselo by to vůbec dobře dopadnout. Takže to musel vědět, aby se příště na svých výletech nepotkal s někým zlým. S někým, kdo by si tu s ním nehrál, ale kdo by ho sežral jako jednohubku. Navíc jsem nedaleko cítil větší skupinu vlků a to se mi vůbec nelíbilo. Nevypadalo to sice na smečku, ale větší skupiny vlků byly problém i tak.
"Je mi to líto Rhaaxi, ale maminku nenajdeš," řekl jsem mu ještě jednou a lehce se ho dotkl tlapkou. Nechtěl jsem jim to říkat. Ale co jsem měl dělat?! "A jídlo seženeme cestou domů. Bráškové i Barnatt se o tebe bojí," řekl jsem mu ještě a otřel si o něj hlavu. Poté jsem se ještě jednou otočil k vlkovi, co se to 'postaral' o mé vlče a přešlápl ve studeném sněhu. "Díky, nemuselo to bez tebe dopadnout dobře, takže to máš u mě... když budeš něco potřebovat, jsem ve Zlaté smečce," dodal jsem a vzal do tlamy malého Rhaaxe, abychom byli doma co nejdřív. Sice se mu to nemuselo líbit, ale s jeho malýma nožičkama bychom do lesa nedorazili ani za pět let. Navíc jsem se chtěl co nejrychleji dostat od té skupiny vlků někam kde jich bude méně, abych mohl synovi ulovit nějaké jídlo. Rychlejším klusem jsem se tedy rozběhl po svých stopách zpět.

>> Zlatý les (přes Tichou zátoku)

Tákže, sice už je dávno po Vánocích, ale to nikomu nebrání, aby dostával dárečky, protože dárečků neni nikdy dost! Moc adminů sice nenapsalo, ale někteří odvážlivci se přeci jenom našli.

V první řadě všichni admini dostávají Slevu do OJ nebo Bonus do Svatyně 31% - do konce února.

Shay
Shay byla aktivní (jak herně tak na Discordu), pořádala akcičky, jako divá kreslila spešly a v neposlední řadě jí napsalo hodně lidí pod její přání... takže určitě není překvapení, že získává nějaké ty dárky - Angelovi přívěsek a tlapku, Shay 25% a tlapku, Naxinovi 10% do závorky

Barnatt
I naše Barnice byla poslední dobou dost aktivní a dělat vzhledy (hlavně pro některé :D) je určitě poměrně těžké, navíc ji vždycky zastihnete na Discordu, kde se objevuje dosti často, tudíž i Barn přinesl ježíšek dárečky (i když jí pod přání napsal jen jeden člověk, takže se styďte!:D)- Pro Barn 20% a tlapku, Nyctee 10%, Deimosovi 10% a Scarovi 20% a tlapku

- všechny odměny vyzvedněte prosím do konce února :3

<< Tichá zátoka

Běžel jsem za pachem, který mi říkal, že jsem neskutečně blízko, což mě donutilo držet to šílené tempo ještě několik minut. Když jsem uviděl v dáli jakéhosi vlka a vedle něj zlatou srst, okamžitě mi to rozproudilo žilami vařící krev. Co když mu ten vlk něco udělal? Co když ho nezvládnu odehnat? Míhaly se mi hlavou myšlenky a já bez dechu odkopával sníh při zběsilém běhu. Ouška s náušnicemi jsem přitiskl ke krku a kus od nich jsem zpomalil do kroku a trochu se vydýchal. Potřeboval jsem na možný boj získat trochu sil. Alespoň tolik, abych mohl sebrat Rhaaxe a utéct. Čím víc jsem se k nim přibližoval, tím víc jsem cítil radost z toho, že jsem Rhaaxe našel. A proto jsem posledních pár metrů skoro přeskočil a stoupl si vedle Rhaaxi, ke kterému jsem se rychle sklonil, abych viděl, jestli mu nic není. Ani zblízka však nejevil známky nějakého smrtelného zranění, takže jsem se jen úlevně usmál a rychle ho olízl. Packou jsem si ho přitáhl ke krku a poté ho zase pustil. "Rhaaxi... co jsi to udělal, jen jsem šel s tvými bratry pro jídlo, měl si na nás počkat, co kdyby se ti něco stalo? Co bychom asi tak dělali, hmm?" řekl jsem mu rychle. Nebylo to ale naštvaný tón, spíš opravdu otázka. Co se tomu vlčeti honilo hlavou, že odešlo z teplého doupěte?! Poté jsem se však obrátil i na cizince. "Co ty jsi zač?" zeptal jsem se neutrálně a stoupnul si před syna.

<< Úkryt Zlaté smečky (přes Zlatý les)

Běžel jsem co nejvíc jsem mohl, až jsem pomalu a zkopával o své vlastní nohy a heboučký sníh. Náušnice mi o sebe cinkaly a pírka mi občas překryly výhled. Ale já ani jednou nezastavil a jen jsem běžel za pachem, který jsem chytil před malou chvílí. Byl dost silný, takže jsem si byl jistý, že jsem Rhaaxinovi blízko. Nohy mě už pálily a nemohl jsem moc dýchat, protože takové tempo prostě nešlo držet dost dlouho. Nakonec jsem musel otevřít tlamu a dýchat s otevřenou tlamou, abych si mohl dopřát dosti kyslíku. Jednou nebo dvakrát jsem málem spadl, protože kameny pod sněhem klouzaly, což by nebylo nejlepší vzhledem k tomu, že jsem byl ped chvílí málem mrtvý pod kopyty jelenů. Doufal jsem, že Barnatt zvládne pohlídat chvíli vlčata, protože další infarkt bych už asi nezvládl. Přitom mě však nepřestávalo překvapovat, kolik toho to malé vlče ušlo.

>>Zauberwald

Frustrovaně jsem si sedl na sníh u vchodu do úkrytu a s pohledem upřeným na sníh jsem přemýšlel co dál. Dost dlouhou chvíli převládala myšlenka na to, že bychom šli všichni i s vlčaty. Když jsem se na ně však otočil, vypadali dost unaveně. Hlavně Nax teda... Atrox ještě nějaké síly měl, proto jsem je tu nemohl nechat samotné, ale vzít je sebou by taky nebyl dobrý nápad. Nakonec jsem koukl na Barn a zvedl lehce namrzlý zadek ze sněhu. "Půjdu sám... mohla bys je chvilinku pohlídat? Se mnou jít nemůžou a samotné je tu taky nemůžu nechat..." vysvětlil jsem Barn a doufal, že to pochopí a nebude se zase rozčilovat, že z ní dělám chůvu. Ještě jsem nakoukl do úkrytu, a olízl Atroxe i Naxina na čele. "Buďte tu hodní a já se za chvíli vrátím i s bráškou," mrkl jsem na ně a trochu se usmál, i když mi teda do smíchu vůbec nebylo. Opět jsem tedy vylezl ven a rozešel se po stopách třetího ze synů, který si myslel, že je dobrý nápad jít se projít po neznámém světě.

>> Pře Zlatou smečku do Tiché zátoky

<< Zlatá smečka

Pomalým krokem jsem se posouvali blíž a blíž k úkrytu. Když jsme byli u něj, bylo něco divného už venku. Trochu jsem se zamračil a jako první vlezl dovnitř. Jakmile jsem uviděl prázdnou dečku, zhrozeně jsem vytřeštil oči. "Rhaaxine! Rhaaxi!" zavolal jsem do prázdného otvoru a odpovědí mi byla jen ozvěna. Nevšímaje si ostatních, jsem vylezl ven před úkryt a s bušícím srdcem našel stopy ve sněhu. Relativně čerstvé. Jak se může dostat daleko takové male vlče?! Už už jsem se chtěl vydat po stopách, když v tom mi došlo, že musím udělat něco s ostatními vlčaty. Nemohl jsem je tady nechat samotné, ale ani s Barn, protože co kdybych potřeboval pomoc? Takže mi nezbývalo nic jiného něž vzít sebou i ostatní syny. Bezradně jsem zavřel modrá očka a sklopil hlavu. Proboha proč se tohle musí stát vždycky zrovna mě?! Musel jsem ho tu nechat, přece jsem nemohl čekat až se vzbudí. Navíc jsme nebyli venku tak dlouho... Rychle jsem proto vyhledal pohledem Barn, alespoň jako nějakou podporu. Celou dobu jsem byl však mrazivě zticha, protože jsem byl sklamaný ze sebe i z Rhaaxina, který musel odejít, když viděl, že jsme venku. Ale bylo to jen vlče, takže veškerá vina padala na mě.

I Atroxe jsem olízl, když ke mně přiběhl. Rozhodně jsem se na něj nezlobil, protože tohle rozhodně nikdo nechtěl... alespoň teda doufám. ”Hele už je to dobrý, ale příště dávej pozor na všechno, co je větší než ty,” řekl jsem mu a trochu se usmál. No kdo z toho vypadal otřesený nejvíc, byl malinký Nax. Bohužel jsem nemohl udělat víc. Nemohl jsem říct, že se nic nestalo, protože stalo a málem z toho byl ještě větší průser a to by si kluci měli pamatovat. ”Já jsem taky mladý a podívej na to! Dokonce jsem si ani neužil, když jsem si je dělal! Tomu se říká opravdová smůla...” řekl jsem k Barn se smíchem a pohodil hlavou k vlčatům. ”No jo, připsal bych to nějakému talentu...” přikývl jsem vážně. ”Zas na druhou stranu... když se mě nesnaží zničit, jsou fajn,” dodal jsem a koukl kde jsou. Celkem rád bych byl konečně v klidu domova...

>> úkryt

Ležel jsem na studeném sněhu, což mi trochu pomáhalo od bolesti. Asi jsem tedy nic zlomeného neměl, protože to co jsem cítil, byla čistě tupá bolest, jakou známe, když někam spadnem, když se o něco bouchnem a tak. Prostě bych to na zlomeninu netypoval. Každopádně jsem měl ale celý bok a zadní část zad dost naraženou a nebýt chlupů, asi by se tam začaly objevovat odporně fialové modřiny. Naštěstí byl ale Atrox v pořádku a stádo se na nás vykašlalo. Díkybohu. "Viď? Ještě chvíli a budu pod drnem?" uchechtl jsem se směrem k Barn a hned potom se trochu rozkašlal, což způsobilo dost velkou bolest v oblasti hrudníku. Ani jsem se nestačil pořádně vzpamatovat, a už se ke mě tisknul Nax. Packou jsem si ho přitáhl k sobě a otřel se o něj hlavou. "Ještě neumírám, budete mě šikanovat ještě dost dlouho," řekl jsem mu a trochu se pousmál. Olízl jsem mu hlavičku a pomalinku se posadil, což teda bolelo jako prase, ale já byl přeci odvážný! "Atroxi... tohle už prosimtě nikdy nedělej, nebo se o vás bude starat jenom tady teta Barn a ta z toho nebude moc nadšená," řekl jsem směrem ke keři, kde se vlče schovalo. "Možná bychom se domů vydat mohli... pomalejším tempem," kývl jsem na Barn a postavil se na všechny čtyři. Rychle jsem se oklepal a udělal několik kroků, které byly celkem vratké, ale byly to kroky, takže jsem nic zlomeného neměl. Jupí!

Jakožto jeden z ježíšků určitě navrhuji schválení tvých přání, protože jsi byla aktivní, děláš akce a bla bla bla :D navíc to nejsou žádná přání typu - chci dalších deset magií a všehny tlapky k tomu. Prostě si myslim, že minimálně šáteček pro Angela a procenta pro Shay s Naxem bys dostat měla, protože ti to potřebují nejvíc, páč Angel jich má celkem dost :3

Sledoval jsem jeleny a letmo koukl na Barn, která se přidala. Ani jsem nestačil vlčatům říct, aby přišla taky, a už si to cupitali dopředu. Všechno vypadalo fajn, vlčatům se velká zvířata líbila, což jsem taky předpokládal, když jsem je sem bral. Ovšem malý Atrox se rozhodl nám tu hezkou chvilku trochu zpestřit, když se vydal za obrovskými tvory. Ani já bych se necítil na zabitá jednoho z nich. Ale Atrox nééé, prostě musel naběhnout tomu největšímu jelenovi přímo pod kopyta. Srdce mi začalo bít jako nikdy předtím a hrdlo se mi stáhlo úzkostí. "Atroxi!" štěkl jsem a okamžitě za ním vyběhl. Každé kopyto v jeho blízkosti mi působilo infarkt. Sníh mi odlétával od tlapek a já při běhu pomalu ani nedýchal. Dostat se k němu bylo dosti obtížné, protože byl těmi jeleny a laněmi celý obsypaný. Přesto jsem se ale nějak prokličkoval mezi ně a vzal Atroxe do tlamy. Když jsem by skloněný, nemohl jsem logicky dávat pozor a tak jsem schytal pořádnou ránu kopyty do zadní části zad. Se zakňučením jsem spadl na zem, ale pořád jsem dával pozor, aby byl Atrox od těm nebezpečných zvířat dost daleko. Rychle jsem se zase vyškrábal na nohy a pomalým, kulhavým krokem jsem se belhal do bezpečí. Ještě párkrát mě cosi uhodilo do boku, ale to jsem přes ten adrenalin skoro ani nevnímal. Když jsem se i se svým synem v tlamě doškrábal až do bezpečí keře, kde se nacházela Barn a Naxin, vyčerpaně jsem se svalil na zem a pustil Atroxe. Záda bolela jako čert a k tomu všemu se začínaly ozývat i ty 'bezbolestné' rány v okolí hrudníku, který jsem měl navíc stále trochu pochroumaný, z toho souboje s Marcosem. Ještě párkrát jsem kníknul, ale snažil jsem se nepůsobit tak strašně, jak to ve skutečnosti bylo. Jenom jsem se modlil, abych mi ty potvory třeba nezlomily pánev, protože to by bylo fakt blbý. Alespoň krev ze mě netekla... zatím.

Naxin byl takový mazlík, celkem roztomilý působič bolesti. I já ho olízl, když mi olízl tvář a trochu se na něj usmál. Teď když tak nesmutnili po matce, byla s nima celkem sranda. Atrox se sice stratil někam pryč, ale stále jsem na něj viděl, protože běžel jen kousek od nás pro klacík. Ach ten klacík, snad nás co nevidět opustí. Nebo kdyby byl ten klacík jeden, tak bych ho možná nějak akceptoval, ale jestli si bude chtít přinést nějakou větev z každé procházky, budeme si muset postavit nějaké hnízdo nebo speciální úkryt na větve. Hned na to jsem se otočil na Barn, dávaje pozor na Naxovo malé tělíčko, abych ho nedejbože nerozšlápl. Fuj, to by bylo nechutný. "V pohodě, zvládám to jako bych se pro to narodil," řekl jsem sebevědomě a trochu se přitom zazubil. "Ne, neviděli jsme ji... myslel jsem, že jsi za nimi šla ty?!" řekl jsem trochu zmateně a švihnul ocasem. No každopádně jich bylo hodně, tak se jim snad nic nemohl stát. Pomalu ale jistě jsme se blížili a tak jsem musel zkontrolovat vlčata, jestli jsou někde poblíž. "Hele zase buďte ticho, jo? Nebo je vyplašíte," špitl jsem se skloněnou hlavou a došel ke keři, který se nacházel kousek od nás. Pomalu a potichu jsem si do něj nalezl a vystrčil modrý čumák. Před námi se nacházelo takové střední stádo jelenů. Tedy s pár jeleny, několika laněmi a asi jedním nebo dvěma kolouchy. Ten z největší z jelenů stál kousek od stáda a cosi hledal v zemi.

První kdo dojedl byl samozřejmě Atrox, který se na mě hned vrhl. Položil jsem na něj packu a trochu se zazubil. "Doufám, že jste se najedli dost," poznamenal jsem k nim a mávnul ocasem. To že přišla Barnatt jsem zjistil až když Atrox doslova spadnul z mého hrudníku a Nax vrtící ocáskem u mé hlavy mi taky cosi naznačoval. Přetočil jsem se proto na bok a položil packou před Naxe, který seděl těsně vedle mě. "Jasně, právě jsem jim chtěl něco ukázat... ale je to kousek támhletím směrem," řekl jsem poté k černé vlčici a čumákem naznačil směr doprava. Poté jsem se dokonce zvedl a dlouze se protáhl, až mi hrudník přiléhal k zemi. Zajímalo mě, jestli Barn našla tu smečku nebo ne, protože jim to už celkem trvalo. Ale vzhledem k tomu, že se nezmiňovala a že přišla celkem brzo, jsem usoudil, že je buď nenašla nebo si to rozmyslela. Taky už nevypadala nabručeně, což mi udělalo radost, protože jsem fakt nechápal, proč na mě před tím byla tak hnusná. Po protáhnutí jsem si normálně stoupl a udělal několik kroků směrem, kterým jsem ukazoval před tím. "Budem tam za chvilku... máme celkem štěstí!" dodal jsem nadšeně a zamával ocasem.