Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlčata se mírně řečeno dost rozkoukala a začala lézt všude kolem. Hlavně po mě. Jedno z vlčat, které ještě před chvílí bylo u Barn a šikanovalo ji, přelezlo až ke mě a vylezlo mi na krk. Nebyl jsem si jistý, jestli to je Rhaax nebo Atrox, ještě když jsem ho viděl jen zezadu. Pachy a chování měli trochu rozdílné, takže jsem je občas rozeznával, hlavně tedy Naxina, který byl ten 'hodnější'. Tedy až do té doby, než mi prohryzl ucho. Jakmile ze mě zase spadl, lehl jsem si na bok, abych ze sebe dostal i to druhé vlče, které jsem měl stále za krkem. Jakmile jsem se ujistil, že mi za krkem nic nevězí, zvedl jsem se do postoje, který dost připomínal ten hrací. Vystavený zadek a pokrčeně přední packy. S jiskřičkami v očích jsem koukl na vlčata poté na Barn, která držela v šachu jednoho z mých synů. Protože černá vlčice koukala jen na vlče, začal jsem se k ní zezadu tiše blížit a přitom jsem stále pomrkával po Naxinovi... a asi Rhaaxovi? Ne, to je spíš Atrox... Když jsem se nacházel těsně za zadkem Barnatt, skočil jsem po ní a musel ji srazit k zemi, protože to nemohla čekat. Tím pádem jsem ji zalehl a koukl na vlčata. "Ááááá, mám tě, za to že ceníš zuby ty obludo, se budeš zpovídat těmto třem koulím chlupů!" pronesl jsem a hravě jí kousl do kůže za krkem, takže to nemohlo bolet. Vlastně bylo celkem nebezpečné, svěřit mi vlčata...

Spal jsem víc než spokojeně. Sice se mi nic nezdálo, ale i přes to jsem cítil, jak se mi dobíjí energie. Potřeboval jsem jí dost nutně, abych potom mohl jít na lov, jelikož vlčatům zajíc v bříškán nevydží na dlouho. Také jsem věřil Barnatt, že to s těma špuntama zvládne. A celou tuhle idylku prořízl opravdu nepříjemný a odporný zvuk. Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem pootevřel jedno oko a rozostřeným zrakem vyhledal toho ničitele. Jak jinak, než jedno z vlčat. Otevřel jsem tlamu v mohutném zívnutí a potom čumák přiblížil k Naxinovi. ”Copak to děláš, přestaň s tím zvukem,” řekl jsem k němu ospale a packu položil těsně vedle vlčete. Že já je nenechal v tom sněhu, pomyslel jsem si. ”Co potřebuješ teď? Jestli chceš spát, můžeš jit za mnou s jestli si chceš hrát, můžeš za bratry... tak kde je problém, hm?” zeptal jsem se s hlavou natočenou na stranu, ale odpověď od nečekal. Být otcem je těžké. Potom jsem hlavu otočil ke zbylým vlčatům, která šikanovala Barn. Jen ať se unaví, řekl jsem si v duchu a nechal je být.

Vlčata hra bavila a já z toho měl radost. A Rhaaxovi se dokonce povedlo myšku chytit. Ta samozřejmě hned zmizela. ”Super Rhaaxi!” pochválil jsem ho nadšeně. Třeba moje děcka nebudou úplně marný! Když jsem přendaval Naxe z mé nohy, cosi mi vyškublo chlupy z té přední. ”Nekousej!” napomenul jsem ho. Já přece nejsem žádná hračka! Nemůžou do mě hryzat jak se jim zlíbí. Hned na to pak přišla Barn a nesla zmrzlou mrtvolu králíka. ”Díky Barn, dost se hodí,” ušklíbl jsem se a poté se koukl na vlčata. Většina vypadala nadšená, jen Nax se choval divně. Zase. Nechápavě jsem se zamračil, proč to na mě jako civí. Nakonec jsem si ho přitáhnul tlapkou k sobě a sklonil k němu čumák, samozřjemě i s peříčky. Poté jsem koukl i na ostatní, jestli jsou dost daleko od masa a když jsem zjistil, že ano, tělo zajíce vzplanulo. Když se mi to zdálo tak akorát, plameny pohasly a já se na vlčata usmál. ”Tak do toho!” vybídl jsem je a ještě olízl máleho Naxe na hlavě, než jsem ho opustil a přešel do rohu úkrytu. Lehl jsem si těsně vedle jejich deky a položil si hlavu na tlapky. ”Barn... asi si budu muset zdřímnout,” řekl jsem jí a oči se mi pomalu zavíraly, to používání magie bylo dost vyčepávající a to jsem k tomu měl ještě zranění a špatně se mi dýchalo. Proto to netrvalo moc dlouho a ocitl jsem se v hlubokém spánku a doufal jsem, že jsem toho zajíce nerozmrazil zase tolik, aby to vlčata ohlodávala déle.

Sledoval jsem vlčata, jak se baví myškou a nechal Naxe, ať se rozkouká sám, jelikož nejevil moc zájem o mou pozornost. Takže jsem místo toho pohyboval myší tam a zpátky. Běhala celkem obstojně, i když sem tam zakopla. Vlastně prozatím neměla moc šanci na to, aby myš chytli. Když jsem je na můj vkus trápil až moc dlouho, trochu jsem myš zpomalil, takže bylo v jejich silách, jí chytnout. Chtěl jsem ji trochu posunout před Naxe, aby se trochu uvolnil, ale nemohl jsem ho najít. Vystrašeně jsem koukl kolem sebe a poté sebou cukl, když mě něco zabolelo na stehně. Rychle jsem se koukl co se stalo a s úlevou zjistil, že to byl jen Nax. Naštěstí pro něj jsem poslední dobou potkával bolest dost často, takže jsem sklonil hlavu k vyděšenému prckovi a přimáčkl si uši ke krku. "Hele tohle bys dělat neměl," upozornil jsem ho, i když jsem věděl, že to neudělal schválně. Ale stejně jsem si neodpustil to upozornění, kdyby v tom hryzání náhodou našel zálibu. Hned poté jsem ale Naxina chytl do tlamy a odtrhl ho od mé nohy, protože nevypadal, že by pustil sám. Hned poté jsem ho položil před sebe a koukl na ostatní, jestli za tu dobu nestihli třeba něco podpálit. Myší jsem stále podvědomě pohyboval, ale bylo tot čistě náhodné, jelikož jsem dozadu neviděl a tak jsem mohl odpřísáhout, že jsem nikomu nenadržoval.

Vlčata takřka pořád padala, což se mi vůbec nelíbilo! Co když by si něco udělali?! Co bych si s nimi potom počal? Už tak to nezvládám na plné čáře. Konečně se ale probudilo třetí vlče, pro které jsem měl už samozřejmě vymyšlené jméno, když si salo s tím probouzením tak na čas. "Ach, Rhaaxin se nám probudil," broukl jsem směrem k bojovnému vlčeti a nezabránil jsem pobavenému úsměvu, který se objevil na mém obličeji hned poté, co zavrčel. "Já jsem tvůj táta a tvá máma... je pryč," řekl jsem mu to samé, stejně jako jeho bratrům. "A jídlo bude brzy, ale prvně se musí ulovit, takže vás mrňata musím nějak zabavit," odpověděl jsem spíš všem z nich a koukl jsem na myšku na mé tlapě. Naxin nevypadl moc nadšený ze hry, hlavně protože spadl. Přiblížil jsem k němu čumák a starostlivě si ho prohlédl. "Musíš dávat pozor, nebo si něco uděláš," pronesl jsem k němu a poté se obrátil k Atroxovi, kterého hra na rozdíl od bráchy zajímala. Položil jsem tedy myšku na zem a nechal jí se pomalu rozběhnout. "Tak ten kdo jí chytí... ten dostane ten největší kus masa," dodal jsem ještě, aby teda měli nějakou tu motivaci.

”Ale... já jsem-,” nestačil jsem svou myšlenku doříct, protože Barn už byla zase v tahu. Snad přinese to jídlo co nejdřív. Vlčata totiž vypadala, že se dosti těší, což mi udělalo celkem radost. Co už mi radost neudělalo, bylo to jedno, stále spící vlče. Opatrně jsem tedy tlapkou nadzvihl plášť a se zjištěním že dýchá, jsem ho zase položil. ”Maso sice bude, ale musíme počkat, než nám ho Barn uloví...” řekl jsem napůl k nim, napůl k sobě. Čím bych tak zabavil vlčata do té doby, než přijde naše lovkyně. No povídání jsem při nedávné zkušenosti zavrhl teď. Pak mě ale napadlo, že bych mohl použít svou další magii, s tím, že pak Barn bude nejspíš muset lovit i pro mě. Zvedl jsem tedy modrou tlapku a na ní pomocí iluzí vytvořil šedivou myšku, která trochu zářila, aby jí dobře viděli. ”Zahrajeme si hru?” zeptal jsem se jich s potutelným úsměvem a naklonil hlavu na stranu, takže se mi peříčka zase svezla do očí.

Ten první... teda Atrox vypadal, že se celkem zotavuje z toho všeho kolem. Hravě si strčil do peříček a hned na to spadl. Musel jsem se tomu zasmát, ačkoli mi dělal starosti Naxin. Byl ještě o něco víc plašší, než jsem čekal. A oheň ho na rozdíl od svého brášky dost děsil. ”Neboj, nic se ti nestane,” mrkl jsem na něj a poté stočil pohled k čouhajícímu zadku jednoho z mých synů. Packou jsem plášť nahrnul i na ní. Snad aby ještě nenastydl! To že přišla Barn, mi prozradil až její hlas a vyděsěná vlčata. Otočil jsem tedy k černé vlčici hlavu. ”Před chvílí mi je přinesla Risa... víš jak mě unesla? Tak pak jsem byl chvíli trochu mimo a nevěděl jsem, co mi udělal. Nooo a teď asi tuším,” řekl jsem jí a poté se otočil na brečícího Naxe. ”Barn neulovil bys zajíce, prosííím,” řekl jsem k ní ještě a doufal, že mezitím vlče uklidním. ”V klidu, nebreč, my ti nic neuděláme... tady Barn přinese masíčko,” řekl jsem a mávnul ocasem.

Sledoval jsem vlčata, která byla o něco míň mluvná, než před tím. Ten první se celý třásl a tomu druhému kručelo v břiše. Jedno lepší než druhé. S tím, že se třásl, jsem něco udělat ale mohl. Kousek vedle nás tak vzplanul ohýnek, který by to tu mohl vyhřát. Ne, hned, ale za chvíli by tu teplo být mohlo. Zároveň byl dost daleko, aby snad do něj vlčata nemohla spadnout. Nemohl jsem si také nevšimnou toho, jak je zaujala má peříčka. Sklonil jsem proto hlavu až k nim a peříčka se opět zahoupala. "Líbí se vám?" zeptal jsem se s drobným úsměvem a dál si jednu přední nohu přes tu druhou. "Když mi jména neřeknete vy, budu vám je muset vymyslet," poznamenal jsem spíš pro sebe a zamyšleně na ně koukl. Určitě by měla mít nějaká zajímavá jména, když jsou z Yaloru. Chvíli jsem se zaobíral myšlenkou, že by všechna jména začínala na Y, ale zase tak kreativní jsem nebyla, abych na to vymyslel tři hezká jména. Další exotické písmenko bylo právě X. Koukl jsem na méně mluvné vlče a střihnul uchem. "Co takhle Naxin?" napadlo mě. Ano, kreativitou jsem přímo překypoval. " A ty bys mohl být třebaaa... Atrox," dodal jsem hned potom a doufal, že nebudou moc protestovat, protože i to třetí jméno bude dost těžké.

Pomalu jsem usínal, když v tom mě probudil hlásek. Okamžitě jsem otevřel modrá očka a překvapeně zíral na vlče. Konkrétně na mého syna. Bože nic divnější snad ani bejt nemůže. "Máma? Ta... ta je pryč," odpověděl jsem mu prostě a doufal, že se v tom nebude nípat, protože vysvětlovat, že mu chcípla matka by bylo celkem těžký a pravděpodobně na dost dlouho. Pak by přišel pláč a to bylo něco, čemu jsem se chtěl velkým obloukem vyhnout. "Nechtěli byste mi takhle náhodou říct vaše jména?" zeptal jsem se, když se probudilo i druhé vlče. Bylo by dobré znát jejich jména, když už se o ně mám starat... po zbytek života. "A jak to tak vypadá... budu nejspíš váš otec," řekl jsem ještě a při posledním slovně si povzdechl. Takhle nahlas to znělo ještě hůř. To je nemohla dát svým bratrům?! Trochu jsem zastřihal ušima a pocítil, jak se mi pohybují peříčka připevněná k uchu stříbrnou náušnicí. Už jsem o tom skoro nevěděl, ale občas mi peříčka vlezla do očí... a to bylo nepříjemné.

<- Zlatý les

Absolutně na dně svých sil jsem se doplahočil až k díře a nečekal jsem na nic. Začal jsem tam vlčata přenášet. Vždy jsem jedno chytl do tlamy, jako to dělají kočky a přenesl je dovnitř, do malého, útulného koutku. Nakonec jsem donesl i plášť, a pak je na něj všechny přendal. Vyčerpaně jsem si lehl vedle nich tak, abych je měl u břicha a záda jsem nastavil ke vchodu. Vyčerpaně jsem zavřel oči a položil si hlavu na packy. Nechtěl jsem usnout, ale zároveň jsem si připadal jako kdybych nespal několik let. No zranění spolu se zimou a používáním magie prostě něco stálo a já nebyl bezedná díra na energii. Potřeboval bych se asi najíst, stejně jakoby to za chvíli potřebovala vlčata, jenomže jsem nechtěl nic brát z toho skladu tady bez nějakého zeptání, takže mi nezbývalo jen čekat na to, až se vrátí z lovu. Ale kdyby ta vlčata hlady umírala, asi bych jim něco přinesl, když už jsem byl ten otec.

<<- Bull Meadow

Už jsem byl na pokraji svých sil. Dotáhl jsem vlčata až pod zlaté stromy a opět je pustil, abych si odpočinul. Ani normálně jsem neměl tu nejlepší fyzičku a teď jsem měl ještě probodnutý plíce. Fakt super. Nervózně jsem švihl ocasem, protože jsem se bál, že pokud nenajdu úkryt co nejdřív, probudí se mi tady v lese. Chvíli jsem jen stál a přemýšlel. Takžeee, úkryt smečky slouží na sklad jídla. Tudíž, bych měl cítit maso a vlčí pach. Hned na to jsem si mou magií vzduchu přivál všechny pachy okolí pro sebe, a když jsem lokalizoval ten nejpravděpodobnější, chytl jsem plášť a rozešel se tím směrem. Packy mi podkluzovaly a navíc se to tu hemžilo popadanými větvemi, takže vlčata každou chvíli nadskočila, což mi dělalo největší starosti. Po nějaké chvíli jsem ale zahlédl otvor v zemi a rychle přidal, abychom byli vevnitř co nejdřív.

-> Úkryt Zlaté smečky

Překvapeně jsem civěl na ty malé uzlíky a spolu s potřebou je dostat někam do bezpečí se u mě střídala lehká hysterie. Co s nima jako budu dělat?! No... každopádně jsem je nemohl nechat tady na mrazu, takže jsem chytil lem pláště do tlamy a začal ho sunout po zemi. To šlo celkem lehce, protože tu byl sníh, na kterém to hezky 'jelo', ale i tak tu sem tam byla nějaká ta nerovnost, která s vlčaty trochu pohla. Já se jen modlil, aby o sebe třeba moc nedrncla, abych se tu nemusel starat o chodící vlčata. Spící vlčata byla lepší varianta katastrofy. Musel jsem je odtáhnout ke smečce. Nebo do úkrytu. Jenomže jsem nevěděl, kde je úkryt, takže jsem musela za někým ze smečky, kdo by mu ukázal úkryt. Bylo to komplikované, ale snad mě to nepoloží. Když jsem se dostal blízko lovící smečky, musel jsem si na chvíli odpočinout, pustil jsem plášť a sedl si vedle spících kuliček. Bezradně jsem na ně civěl a poté vrátil pohled směrem k vlčím stopám, které byly čerstvé. Museli být nedaleko. Bohužel jsem nevěděl, jestli mají rozloveno. Jestli ano, tahat vlčata do splašeného stáda nebylo dobré, ale ani je tu nechávat samotné. Takže jsem s novými poznatky změnil plán. Najdu ten úkryt sám!
***
Po chvíli odpočinku jsem se tedy rozhodl pokračovat a vzal plášť znovu do tlamy. Opravdu opatrně, abych nějakým pohybem vlčata nevyrušil. "Boha vydržte to alespoň na území," šeptal jsem k nim a ve sněhu se vláčel s pytlem vlčat. Asi by mi to připadalo vtipné, nebýt ten kdo je vláčí. Takže jsem teď jako táta?! Co když budu za pár let děda!! Nejsem připravený být otec a vůbec se necítím na to být dědou!

-> Území Zlaté smečky (přes Zlatý les)

"Díky, uklízet tvoji mrtvolu nechce, ale možná že by to udělal Marcos dobrovolně se slzičkami v očičkách," ušklíbl jsem se na ni a švihl ocasem. Ne, opravdu jsem ji nelitoval. Byla to megera, zasloužila si zemřít. Jen možná... tenhle způsob byl možná až moc. Spíš bych jí přál nějakou, kdy by jí prostě někdo prokousl hrdlo. Ta krev co vykašlávala byla totiž dost nechutná a vůbec celý její stav byl dost strašný. "Všímavá," utrousil jsem směrem k ní a přivřel oči, když ke mě doletěl ten pytel, plášť nebo co to vlastně bylo. Způsob, jakým mi řekla, abych se o věc uvnitř postaral, mi nebyl vůbec příjemný. To je tam něco tak důležitého?! A kdyby jo, proč by to jako dávala mně?! Ať si to dá Marcosovi, když se maj tak rádi! "Vem si t..." nestačil jsem svou větu doříct a už byla opět v tahu. Zamračeně jsem se tedy přiblížil až k věci na zemi a packou odhrnul plášť tak, abych zjistil, co že mi to teda dala.

<- Zlatý les

Šel jsem celkem pomalu, protože mě pořád bolela zranění. Když se mi ale ozvala v hlavě Risa, probral jsem se jak nejvíc jsem mohl. To, že jsem se vydal sám jít jí naproti jsem sice neshledával úplně jako chytré, ale mé tělo rozhodlo dřív, než stačil zasáhnout můj rozum. Nenápadně jsem se vytratil od zbytku smečky a pomalým klusem jsem se rozběhl k místu, kde jsem tušil, že se nachází. Už zdálky jsem viděl červenou srst a musel mimoděk zavrčet. Když jsem se nacházel už u ní, nevraživě jsem švihl ocasem. "Co tu chceš?! Zemřít si mohla i tam u vás," zavrčel jsem na ní a šlehnul pohledem po pytlu u jejího ramene. Nechápavě jsem pak stočil pohled opět k ní a přemýšlel nad tím, co tady tak může potřebovat. Že by se šla pomstít našemu 'týmu'? No... v tomhle stavu by toho asi moc nezmohla. Ale třeba nese nějakou zbraň v tom pytlu.

Nelitoval jsem toho, že jsem na toho debila skočil. Prostě si to zasloužil a bylo dobře, že nevyvázl z toho všeho jen s úsměvem na čumáku. Dokonce jsem dokázal překousnout i má bolestivá zranění, při tom pocitu zadostiučinění. Chtěl jsem to už ale nechat být, protože to bylo otravné a stejně to nikam nevedlo. Ale v tom na mě nepřátelsky štěkla bílá vlčice. Jen jsem překvapeně pozvedl obočí a mávnul ocasem. "Tvůj bratr už je mi jedno, pro mě za mě, ať si klidně ukousne ocas," pokrčil jsem rameny a opět se otočil na Barn, která nevypadala z nastalé situace úplně nadšeně. "Prostě ho nemám rád, vycházet s ním nebudu, ale když mě nechá bejt, já jeho taky," řekl jsem už trochu otráveně. Chovají se, jako by snad nikdy nikoho nikdo nenaštval. No tak jsem se porvali no. Nakonec je to stejně naše věc. Jen jsem si ale povzdechl a vyrazil za ostatními. Sice jsem nebyla v nejlepší fyzické kondici, ale lov určitě dám. Co bych byl za vlka, kdyby ne.

-> Bull Meadow (přes Zlatý les)