Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byla to super akce a odměny jsou super! Ta tlapička do magie je úplně žůžo, prachy rozhodně taky :D a procentíka si prosím do obratnosti :3

jáááá chci! Bojovníčka :3

<- Roklina
Nic lepšího se nemohlo stát. Ten hlas, naše instinkty nebo co to bylo, nás zavedlo a do téhle... jeskyně. Ne, jeskyně ani skála to pravděpodobně nebyla. Matně jsem si vzpomínal na jméno. Katalomby? Ano! Spokojeně jsem se pousmál a švihnul ocasem. Úsměv mi z tváře slezl po nějaké době, co jsme se tam dole nacházeli. A nejde popsat ani pocit, který se mi usídlil v hlavičce, když se o mě otřelo cosi... slizkého?!
Překvapeno-vyděšeně jsem se na to stvoření podíval a než se stačil vzpamatovat, přetáhlo mě po hlavě. Co jsem tak pozjistil, ostatní na tom nebyli o nic líp nebo hůř. Oklepal jsem se od toho stvoření popostoupil. Nad hlasovým nápadem nebo co to bylo, jsem pokrčil rameny. Však proč ne, že? Někde vzadu v hlavě jsem svou magii našel a s velikým vypětím použil. Nezmohl jsem se však na víc než jen na popostrčení malým proudem vzduchu.

Všichni se začali kamsi hrnout a měli hroznou potřebu do všeho strčit čumák. Já s nimi nadšení rozhodně nesdílel a navíc jsem si myslel, že to zvládnou sami a že bychom se tam stejně nakonec jen pletli. Švihnul jsem ocáskem a sedl si vedle Blinda, který se očividně nesnažil nějak zapojovat do očmuchávání stromu.Teda hlavně proto, že by slepý... ale to nebylo podstatné. Takže jsem je sledoval a čekal, jestli se něco stane. A taky že stalo. Jen co Dale položil tlapku na strom, předměty byly fuč.
Jen strom zůstal. Přešel jsem k němu stejně jako ostatní a pomohl jsem ho odvalit pryč. Netrvalo dlouho a naše úsilí se vyplatilo. Objevili jsme blyštivou truhlu. Nepopírám, že jsem byl jejím obsahem zklamán. Sice jsem měl trochu hlad, ale určitě jsem si nepředstavoval poklad v podobě masa. Rozhodl jsem se však nechat své myšlenky jen pro sebe a nakonec si přece jenom taky trochu vzal. Když už jsme to teda našli, byla by škoda to tu jen tak nechat. Když mi přišlo, že jsem se najedl dost, zvedl jsem hlavu a vydal se dál, za ostatními.

-> Katakomby

<< Bašta << tunel
Padání bylo pěkně na nic a moc tomu nepřidávaly přeslazené řeči toho páru, co vlastně nebyl prát, nebo jak to ti dva měli. Protočil jsem nad tím očima a schoulil se do co největšího klubíčka, aby mě dopad bolel co nejmíň. Nakonec jsem ho vlastně ani nepostřehl. Prostě jsem dopadl, ale jelikož jsem měl celou dobu zavřené oči, nebyl jsem si jistý, co že se to vlastně přesně stalo. Rozhodl jsem se v tom radši nešťourat a oklepal se. Jen co jsem se trochu vzpamatoval, doběhl jsem za Blindem a Lucianem a s potěšením zjistil, že fakt nic zlomeného
nemám.
Potěšeně jsem se usmál, když hlas oznámil, že nás tu pak nechá na pokoji. To bylo velmi příjemné zjištění, jelikož mě akorát tak otravoval. Cítil jsem se v jeho přítomnosti dost nesvůj, stejně jako v přítomnosti těch dvou zamilovaných. Bylo mi dost nepříjemné stát u jejich významných momentů, kdy si vyznávají lásku. Nakrčil jsem nos a taky se sehnul, abych se mohl napít. Poté jsem zvedl pohled, a jak Lucian vysvětloval Blindovi, na co že se to vlastně díváme, opakoval jsem si to v duchu taky. Nehodlal jsem všem sdělovat své nápady, navíc jsem souhlasil s Lucianem, takže jsem jen kývnul hlavou, ale to bylo spíš pro sebe.

// Děkuju za odpověď :3

Zamračil jsem se, když mi hlas ohlásil, že jsem se pletl. Tahle otázka byla pěkně nefér, protože záleželo na úhlu pohledu. Když je tma, zdá se moře černé, když je modrá obloha, zdá se modré a když jsou na nebesích mraky, zdá se tmavě šedé. Prostě nešlo říct jednoznačně jakou má bravu a tak jsem naštvaně nakrčil čumák. Nechtěl jsem se ale s hlasem dohadovat teď a tady.
Stáhnul jsem proto jen ouška ke krku a zjistil, že mě nic nedrží. Chvilinku jsem se radoval, než jsem zjistil, že padám. Vyjekl jsem a nestihl se podívat, jak na tom jsou ostatní. Schoulil jsem se do klubíčka, abych tak utrpěl při pádu možná co nejmenší zranění. Na jednu stranu jsem byl rád, že se konečně něco děje a že se jen bezcílně neplahočíme za vymyšlenými poklady. Na tu druhou... já jsem svůj život měl rád a nerad bych skončil jako placka.

>> Záhadným tunelem v podzemí do Rokle

//Můžu se zeptat, jak dlouho cca bude tato akce ještě trvat?

Poprosila bych vlka s dlouhým ocasem :3

Chci taky soutěžit! :3

<< Mělká pláž

Písek se změnil na trávu a do čumáku mě udeřila příjemná vůně zvěřiny. Hmm, dal bych si něco k jídlu. Jenomže teď lovit asi nebude asi dobrý nápad. Pochyboval jsem, že nás se m zavedl jen tak na sváču. Musel v tom být nějaký problém, ale nemohl jsem přijít na to jaký. To se ale změnilo, když mi cosi začalo obmotávat nohy a potom dokonce i tělo. Vyjekl jsem když jsem zjistil, že se jedná o původně neživé věci, tedy kořeny. Začal jsem sebou zběsile mrskat, ale nic se nestalo a kořeny neplánovaly povolit. Tedy alespoň podle mě. Rozhlídl jsem se a zjistil, že nejsem jediný uvězněný.
Za chvilku se přede mnou objevila otázka, který mi v mojí hlavičce nedávala moc smysl. "Na západě, eh?" musel jsem se trochu zavrtět, aby se mi lépe mluvilo, jelikož mi kořeny tlačily na hrudník a vymačkávaly ze mě vzduch. "No... když zapadá slunce, tak má barvu oranžovou, a ... eh," znovu jsem se musel trochu zavrtět a pořádně se nadechnout. Kolem otázky se mi v hlavě začínaly rodit myšlenky. No ale když nezapadá tak má normálně modrou ne? A nebo je tam tma a tak má černou? Zamračil jsem se nad tou nejednoznačnou otázkou a podíval se po ostatních, jak se jim vede.

<< Ice World

Odpočinul jsem si dobře. Posbíral jsem nějakou tu ztracenou energii a už se nemohl dočkat až zase něco podniknem. Postavil jsem se opět na nohy a rozešel se kamsi do dálky, s kožichem stále na mých zádech. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se místo na studeném mokrém sněhu nacházel kdesi na pláži, s hřejícím pískem pod nohami. Byla to příjemná změna. Nevěděl jsem kam přesně máme jít, takže jsem následoval Luciana s Blinde a doufal, že oni mají ponětí, kam že to směřujeme.
Hlas moc nepomáhal, takže to zase celé zbylo na nás. "Asi kouzlo," usmál jsem se nad Lucianovou otázkou a přikývl nad jeho další větou. Taky mě zajímalo. Ale už by to chtělo akci, Takhle se ploužit po náhodných koutech země mě začínalo pomalu ale jistě štvát. Zacítil jsem pach zvěře a rozešel se oním směrem. Zdálo se, že ostatní dělají t o samé, takže se mi ulevilo, protože to znamenalo, že jdu dobře.

>>Bašta

Sledoval jsem jak se ostatní kromě Blinda začali vrhat do ledové vody. No tak za tohle mi ten poklad rozhodně nestál. Radši jsem se udržel v teple a relativním suchu než se bezcílně potápět kamsi do vody. Chtěl jsem alespoň jednoho z nich chytnout a udržet ho tady nahoře, jenomže než jsem to stihl, všichni ti blázni už se nacházeli ve vodě. Zvedl jsem se z mého místa a šel nakouknout, jestli už lezou nahoru. Moc se mi nelíbilo, že tam byli tak dlouho. Pohnul jsem nervózně ocasem a podíval se na Blinda, jak on to celé zvládá. No nevypadalo to, že by nějak panikařil, tak jsem se snažil i já setrvat v klidu.
Po nějaké době se začali vlci vynořovat z vody. Ustoupil jsem jim a jen tak kontroloval, jestli mají všichni stejný počet končetin, jako když tam vlezli. Úlevně jsem si povzdechnul, když žádný z nich očividně neutrpěl nějaké vážnější zranění. Cuknul jsem hlavou, když jsem zacítil zvláštní pach. Lucio říkal, že poklad dole byl, ale nešel vytáhnout?! Zvědavě jsem sledoval truhlu která se tu z ničeho nic objevila a přemýšlel, o co tady sakra jde. Když se truhla otevřela, našli jsme v ní kožichy. Popravdě jsem za to trápení čekal lepší odměnu, ale taky tam nemuselo být nic, že? I když jsem vlastně nic moc nedělal, přehodil jsem přes sebe jednu z kožešin a lehnul si vedle ostatních. "Doufám, že nás nečeká další takováhle dobrodružná výprava," povzdechl jsem si. Vlastně riskovali život jenom proto, aby se pak na břehu ten poklad objevil sám od sebe. Položil jsem hlavu na přední packy a rozhlížel se kolem. Alespoň se mi tu teď žilo o něco líp, když jsem si na tu bílou zvykl.

-> Mělká pláž

Tupě jsem poslouchal hlas a vůbec se mi nelíbil jeho plán. Přesto jsem ale věděl, že nějak dávat nesouhlas najevo moc nepomůže, jelikož jsem to jednou sám zkusil a nebyl sám. Nikdy to ale nebylo nic platné a jen se plýtvala cenná energie. Jenožme teď mi přišlo všechno vážně v koncích. Přišli jsem až na tohle odporně ledové místo jenom kvůli nějakému, možná neexistujícímu pokladu, a co teď? Nic mě popravdě nenapadlo, jen jak řekl Blind, mohly pomoci magie. Jenomže já se svou magií vzduchu jsem moc nezmohl.
Po chvilce ho napadlo to samé, co Luicana, ale nechal ho to celé doříct. "I když budou mít magii ohně a vodu ohřejí, pochybuju, že ten poklad bude někde blízko.
Tím chci říct, že si nemyslím, že někdo z nás dokáže udržet dech na tak dlouhou dobu. Teda jestli magie vody neumožňuje i tohle," pokrčil jsem rameny. Nikdy jsem nikoho s magiií vody nepotkal, takže jsem přesně nevěděl, co to obnáší. Pak mě napadlo, že možná magie vzduchu by mohla s dýcháním pomoci, jenožme já tu svou moc neovládal, takže tu zbyl s magií vzduchu jen Blind. Bohužel, jak sám řekl, byl slepý. "Navíc v to mcelém asi bude háček. Pochybuju, že ten poklad nic nechrání," dodal jsem ještě. Nemyslel jsem zrovna nějakou příšeru, ale spíš nějaké kouzlo, hlavolam... prostě něco, co nám to celé ztíží. Švihl jsem ocasem a sedl si blízko otvoru k vodě.

Sledoval jsem vlky jak se dohadují a přemýšlejí, kde by to místo asi mohlo být. Popravdě jsem se moc nesnažil, jelikož oni vypadali, že asi mají tušení kam jít. Navíc mi to čím dál tím víc začínalo být jedno. V tomhle tichu jsem se dost nudil a podvědomě jsem doufal, že přijde nějaké vzrůšo. Nějaké monstrum, někdo se pohádá nebo tak něco. Jenomže všechno zůstávalo klidné a tiché, přesně tak jsem to neměl rád. Otráveně jsem si odfrkl a jedním uchem poslouchal, o čem že se to ti vlčci baví. Hlas jsem teda poslouchal oběma ušima, protože to jinak nešlo. Pomalu ale jistě mě to začínalo štvát.
Doufám, že po té výpravě z mé hlavy zmizí, pomyslel jsem si a švihnul ocasem. Když se všichni začali dohadovat o vodě, jen jsem přikývl a rozběhl se za vůní vody s nimi. Teda, já spíš běžel za nimi, jelikož v zemi, kde je víc sněhu než čehokoli jiného se voda hledá blbě. Hlavně proto, že sníh je taky voda a tak to tak nějak splývá. Jenomže my mezi sebou měli nadané vlčky, kteří vystopovali vodu i ve vodě. Oklepal jsem se tedy a potichu se za nimi vydal. Jeden by mohl říct, že mi to ticho svědčilo, protože jsem se pak choval víc rozumně. Mě spíš připadalo, že mi to lezlo na mozek.

// Laica Mar (omlouvám se za zpoždění)

Louka, pláň či co to vlastně bylo se pomalu začínal ztrácet v závějích sněhu. Nakrčil jsem nad tím čumák a švihnul ocasem. Neměl jsem zimu rád a tak mi zrovna nepřišlo vhod, teď v začínajícím létě, nebo co vlastně bylo teď za období, se plácat ve sněhu. Dokonce se projevil i Dale, no ne moc dobře. Sice jsem na hlas taky vyjel, ale ne tak moc. Nic jsem na to neřekl, jen jsem následoval celou skupinku. Neznal jsem to tu, takže mi rozluštění hádanky opravdu nešlo. Tak nějak jsem spoléhal na Blinda, který vypadal, že se v okolí vyzná.
"Nesnáším sníh, doufám, že se v tom nebudeme dlouho brodit," odfrkl jsem si spíš pro sebe. "Doufám, že někdo z vás alespoň tuší, co hledat, protože já ne," poznamenal jsem. Zastříhal jsem ušima. Hlas nějakou dobu dobu už mlčel, což pravděpodobně znamenal, že nám nechce pomáhat. Vztyčil jsem krk, abych dohlédl co nejdál. Všude to tu bylo stejné. Jenom bílo a ta odporná studivá hmota. "A ty nám nepomůžeš," povzdychl si spíš pro sebe, přesto byla věta mířena i na hlas.