Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Bad

Nadšeně jsem si poposkočil, když jsem se dostali z těch hnusných mrtvých míst. Teda tady to nebylo bůhví jak krásné, ale bylo to rozhodně o miliardu lepší než to, kde jsme se nacházeli předtím. Švihnul jsem ocasem a zastříhal ušima. Ani jednomu z vlků se nelíbil můj suprový návrh stát se rodinou. A dokonce mi na to ani nic neřekli! byl jsem ignorován. Až na Blinda. Ten mi totiž alespoň odpověděl. Lucian i Blind se bavili o smečkách, mezitím co mě ti dva zaláskování přejeli ne moc hezkým pohlede. Ani mi neodpověděli a ještě se na mě šklebili. No alespoň si Nyc představila, když už nic jiného. Vždyť já jsem tu otázku nemyslel špatně! Prostě mě to jenom zajímalo, to to bylo takové tajemství, nebo co. Nechápavě jsem zakroutil hlavou. Na můj vkus tu bylo moc ticho a nikdo se ke konverzaci moc neměl. Když jsem mluvil já, tak mě ignorovali a to se mi vůbec nelíbilo. Potom se ti přátelštější vlci, Lucian a Blind, začali bavit o tom pokladu, který mi byl popravdě řečeno ukradený. "Může to být past, pochybuju ale, že nám to ten hlas řekne. Takže nám nezbývá stejně nic jinýho, než tam jít a zjistit to na vlastní kůži," řekl jsem po chvilce.

>>Ice world

<< Temný les

I tady to nebo moc pěkné. Sice lepší než ten odporný les, ale i tady to páchlo smrtí. Jezero se mi nelíbilo o mnoho víc než ty zákeřné temné stromy za námi, ale nestěžoval jsem si nahlas. Rozhodl jsem se to okolí prostě ignorovat. Prohlížel jsem si celou skupinku dost zkoumavým pohledem. Od těch co jsem už dalo by se říct, znal, až po vlka, který byl vzadu a docela tichý a pro... pár? Zvědavě jsem pootočil hlavou. Zdálo se, že každý o ně už alespoň zavadil pohledem. Možná poroto, že se vlčice nepředstavila. "Hele a vy jste jako pár, jo?"zeptal jsem se bez nějakých přílišných rozpaků. Prostě mě to zajímalo a nebyl jsem jediný. No jestli spolu byli, lepší místo na líbánky si fakt vybrat nemohli.
Potom jsem se otočil k Blindovi. "Jo? Tvůj brácha má smečku?! To je hustý!" vypískl jsem nadšeně. (// Už jsem domluvená do Darkitské) Pohlédl jsem potom i na Luciana a přehodil mu přátelsky packu přes záda. "Neboj, i my jsme kámoši," mrkl jsem na něj. Zazubil jsem se packu z něj zase sundal, protože už se mi hodněkrát stalo, že se to vlkům ne moc líbilo. "Mám vás rád všechny! Jsme jako rodina," řekl jsem nadšeně. Rodinka na procházce! Sice jsem je znal pár desítek minut, ale to mi bylo jedno. "Mohli bychom založit smečku! A ta by byla ta nejlepšejší na celém ostrově," vysníval jsem si blízkou budoucnost. Kdo mohl tenhle návrh asi odmítnout?! Ale je pravda, že ve smečce s jednou vlčicí a jinak jenom samými vlky by se mi moc žít nechtělo. "A nebo tak ne, žejo," snažil jsem se nenápadně zamluvit moji předešlou větu.
Opět jsem se zaměřil na Lůcu, který říkal něco o temných místech. Bylo by fajn nějaké znát, protože hrabat bezcílně ve sněhu se mi nechtělo. "Teda! Seš chytřejší, než se zdáš," pochválil jsem ho a nějak ignoroval to, že by se mohl šedivák klidně urazit. "A ty už sklapni," promluvil jsem k hlasu, protože mě začínal otravovat. Prvně to bylo strašidelné, ale teď už mě to spíš štvalo. Střihl jsem tedy ušima a vydal se za šedivým.

>> Laica Mar

Kvýal jsem hlavou nad informacemi, které ke mě přilétaly od slepého vlka, který se před chvílí představil jako Blind. Pohnul jsem ocasem ze strany na stranu a radostně se uculil. "Těší mě, doufám, že víš co děláš, páč bych nerad někde ve sněhu zabloudil," poznamenal jsem a podíval se kolem sebe. Nějací vlci byli stále tiší a nevýrazní, zato vlčice promluvila a i nový šedivák otevřel svou tlamičku. To bylo dobře, ticho v tomhle lese bylo totiž ještě víc strašidelný, a když se k tomu přidá mluvící hlas ve vaší hlavě... no nebylo to tady nejpříjemnější. "Ale já ti věřím, víš. To je takovej můj šestej smysl," dodal jsem ještě k předchozí větě a otočil hlavinku k šedému, který se k nám přidal.
"No jo, řekl bych že ani jeden z nás v tomhle neměl moc štěstí," zazubil jsem se. Vlastně mi došlo, že kdyby se vydal na druhou stranu nebo bych zůstal s Elricem, mohl bych se tohohle všechno ušetřit. Na druhou stranu, být hrdinou mě taky lákalo. A taky jsem nebyl sám. Pravda. Pár pozitivních věcí na téhle situaci bylo. No pozitivních, jak se to vezme... "Ne smečka nejsme, což je docela škoda. Chtěl bych do nějaké smečky. Nebaví mě být sám a nikam nepatřit," svěřoval jsem se s neškodnou informací vlkovi. "A to mě přivádí k otázce... Vy někam patříte? Jestli jo, kam? A máte to tam rádi? Jsou tam fajn vlci? Jste tu noví nebo tu jste už dlouhá léta?" chrlil jsem ze sebe otázky, tak jak jsem to měl vždycky ve zvyku.
Napadly mě totiž hned potom co jsem vyřkl tu první a bál jsem se, abych je nezapomněl. Takže to pak ve výsledku vypadalo, že ani vlci pořádně nevěděli na co se ptám a moje snaha byla ta tam. Někdy to ale vyšlo, jako například tady u Blinda. Ten na mé předchozí otázky odpověděl. Ne jako Elric, který nepochytil ani jednu. Odfrkl jsem si. Jo, toho vlka jsem fakt rád neměl. A to bylo co říct. Na druhou stranu, já byl taky občas dost vyčůraný. "Já to tu neznám. Vůbec. Jenom pár místeček, takže bude muset vést někdo jiný. Škoda no, byl bych v tom vedení fakt dobrej!" řekl jsem a hned věděl, že to trochu přeháním, jelikož i kdybych cestu věděl, vůdce bych byl na dvě věci. "Těší mě Lůco," mrkl jsem na něj a švihl ocasem. "Úú, už abychom odtud vypadli, nemám to tu rád," zabrumlala jsem a vydal se směrem, kterým se rozešli i ostatní vlci. Byl jsem nesmírně rád, že tot tu opouštíme. Zapřísáhl jsem se, že sem už nikdy nevkročím. Brr, ten les byl opravdu hnusnej.

>> Bad

Spokojeně jsem se culil, když byl polosvětlý vlk sdílnější než ten bručoun Elric. Když se zmínil o tom, že je slepý, trochu jsem se zarazil. Popravdě mě to hned nenapadlo, i když by asi mělo. Přecejenom, proč jinak by ji asi nosil. Třeba kdyby se mu nelíbila jeho barva očí... Zaklepal jsem hlavou nad těma blbostma co se mi honily hlavou. "Áhá, tak to bych do tebe neřek," řekl jsem upřímně vlkovi. A byla to pravda. O nic nezakopával nebo nebyl zmatený.
"Jsem Navin, kdyby něco," řekl jsem a mrknul na něj, což mi pak došlo, že stejně neviděl.
Takže to bylo mrknutí spíš pro mě. Rád mrkám sám na sebe. Ostatní vlci se mi zdálo, si hleděli spíš svého, než že by se rozhodli seznamovat. Pohodil jsem tedy ocáskem a rozhodl se držet v blízkosti mého nového kámoše. Nelíbilo se mi totiž moc, že na mě někdo v mysli mluví, což jak se zdálo polosvětlému moc nevadilo. "Tak jdeme!" vypískl jsem energicky, když navrhl místo, kam bychom měli jít. No potom se tu objevil další vlk. "Ahoj! Nejdeš moc v dobrou chvíli," poznamenal jsem, když v tom začal hlas mluvit znovu, takže to pravděpodobně poznal sám, že nejde zrovna moc vhod. Ale každá tlapa je dobrá! Prvně jsem si myslel že jeho další slova patří nám, ale vzápětí mi došlo, že to bylo mířeno na toho ducha. Asi ducha. Se staženýma ušima jsem pozoroval okolí a fakt se mi to tu nelíbilo. Byla tu tma a mluvili tu na nás duchové. Nejradši bych se tu zahrabal někam pod zem. Pro tentokrát jsem se ale rozhodl být statečný, abych to pak mohl vyprávět. Už jsem se viděl! Hrdina, který nalezl poklad.... Energicky jsem poskočil a otočil se směrem, kde by se měl nacházet sever. Doufal jsem, že se to tu nebude nějak protahovat a prostě se půjde.

Potlačil jsem odfrknutí, když jsem zjistil, že onen vlk na kterého jsme promlouval bude stejný bručoun jako Elric. Což by mi možná ani nevadilo, hlavní by bylo, aby nelhal. "Čau, co tu děláš? Znáš támhlety vlky? Proč máš tu pásku přes oči?" mluvil jsem a přitom vrtěl ocasem ze strany na stranu jako radostné štěně. Potom jsem se otočil na další tři vlky kteří tu byli. "Ahooj, jak se máte?!"vypískl jsem radostně. No radost mě přešla hned, co se mi v hlavě ozval děsivý hlas. Ocáskem jsem přestal vrtět a strnula jsem civěl do dálky.
Prvně jsem si myslel, že si někdo třeba jenom dělá srandu, ale po dalších a dalších slovech onoho vlka, ducha nebo co to bylo jsem si to opravdu nemyslel. Dech se mi zarazila v plicích a já se strachy nemohl ani pohnout. Otupeně jsem sledoval vlky kolem a doufal, že jsou na tom líp a už mají vymyšlený nějaký plán. Já ho totiž neměl, ale určitě bych nějaký s plnou náručí přivítal.

<< Kvetoucí louka (přes Pityas)
Znechuceně jsem našlapoval v temném škaredém lese. Byl jsem tu už jednou a dost mě naštvalo, když mě moje nožky zavedly znova sem. Kdo ví, třeba měly v plánu něco co zbytek mého těla ještě netuší. Pohodil jsem hlavou a rozhlédl se pořádně kolem. Šťastně jsem poposkočil, když jsem zahlédl světlého vlka. Jakoby v té temnotě zářil! "Héj! Ty, světlej!" zakřičel jsem na něj a rozeběhl se směrem k němu.
Vesele jsem si to šlapal k vlkovi, který se stal mou další obětí. S Elricem to sice nevyšlo, ale já jsem optimista a věřím, že on bude milejší a nebude mi lhát. Možná. Musel jsem se ale soustředit na ty pěkné a pozitivní věci. Když už jsem byl skoro u světlého vlka, který vlastně nebyl úplně celý světlý, všiml jsem si dalších. Jsem v ráji! Vesele jsem zavrtěl ocasem. Miloval jsem společnost více vlků!

<< Zauberwald

Radostně jsem si povyskočil, když jsem se ocitl na krásné louce. Všude to tady zářilo barvami. S chutí jsme se rozběhl trávou v které rostlo nespočet květin a neubránil se několika pšíknutím. Pyl mi nikdy moc nevadil, ale asi ho tu bylo i na mě moc. Poskakoval jsem a úžíval si dobré počasí a dokonce si i užíval to, že jsem sám! Překvapovalo mě to sebe samého. Ten vlk mi totiž příšerně nesedl. To bylo sice dost těžké, ale tomu vlkovi se to povedlo.
Někde v dálce jsem zahlédl se cosi lesknout. První věc co mi přišla do mé myslící hlavinky byla, že to musí být nějaké voda. Přemáhal jsem nutkání jít tam smočit kožíšek, ale chtěl jsem to tady projít a proto jsem šel dál a zapamatoval si toto místo, abych se sem pak jednou mohl vrátit.

>> temný les (přes Pityas)

<< Common forest
"Ne. Pochopil jsem to naprosto správně. Možná bych ti byl býval někdy pomohl, ale když si o to takhle říkáš...," pohodila jsem neklidně ocasem. Bylo to. Neměl jsem toho vlka rád. Připadal mi pěkně vyčůraný a s takovými vlky bylo těžké vycházet. Přesto já byl jeden z mála vlků, který by to byl schopen překousnout. Ale ne u tohohle vlka. Něco se mi na něm nezdálo. Už dřív jsem měl pocit, že mi lže, taky mě pronásledoval a teď po mě chce, abych mu byl dlužný, když se mnou půjde najít nějakou smečku. Zas tak neschopný nejsem. Dokážu si poradit i sám.
Za norou byl les velmi pěkný. I Elricovi se tu podle jeho reakce líbilo. Jenomže na mě to tu asi bylo moc stísněné. Abych si tot ut naplno vychutnal, potřeboval bych víc únikových cestiček. Zatím jsem měl jen jednu. Šel jsem si z blízka prohlédnout světlušky, čumákem jsem se jich skoro dotýkal! Když jsem od nich ale zvedl hlavu, zjistil jsem, že černý vlk je pryč. Vlastně mi to ani moc nevadilo. Vydal jsem se prostě vpřed a doufal, že najdu nějaký únikový východ.
A taky že ano. Po několika docela dlouhé době jsem se ocitl zase u stěny. Netrvalo mi zase tak dlouho najít dostatečně velký otvor na to abych prolezl. Úlevně jsem si oddychl když jsem z toho stísněného prostoru vylezl.

>> Kvetoucí louka

Určitě se budu chtít zapojit :)

Neodpovídal jsem na jeho vysvětlení. neměl jsem co, radši jsem to hodil za hlavu, avšak nezapomínal. Ale ta další otázka mě dostala! Jak něco za něco?! Nechápavě jsem ho sjel pohledem. "V tom případě pomoc nechci," řekl jsem. Vážně. Nepotřeboval jsem na prohledávaní vlka, u kterého nevím, kdy si pak službičku vybere. Ne, to fakt nebylo moje. Nedával jsem sliby jen tak pro nic za nic. Nechtěl jsem se vázat a teď v tom nebudu dělat výjimky.
Pohled jsem přišpendlil k místu, ke kterému se Elric přibližoval. Šel jsem za ním a dával si pozor, jestli nás něco nebo někdo nesleduje.
Přecejenom už se mi to dneska jednou stalo a tenhle les nevypadal moc normálně. Byl to vůbec les? Nevypadalo to tak. Nelíbilo se mi to, protože to vypadalo moc jako vězení. Co když budu chtít utéct?! To se jako mám prokousávat skrz stěny. Sice ne moc rád, nechtěl jsem vypadat jako srab, jsem do té díry nakonec vlezl a doufal, že Elric jde taky, protože samotnej jsem tam fakt bejt nechtěl.

>>Zauberwald

"Ahá, no tak to si už moc... nepamatuju," i teď jsem mluvil pravdu, opravdu jsem nevěděl, kde jsem se tu poprvé ocitl nebo jak. Možná v tom byly nějaké čáry nebo co já vím. Když mě Elric ujistil, že je v pohodě, neměl jsem jakýkoli důvod zjišťovat jestli není. Byl to přece dospělý vlk a měl by odhadnout situaci, jestli je to vážné nebo ne. Na jeho cíli jsme taktéž jen kývnul. Neodkázal jsem si představit nemít nějaký ten cíl. Vždycky mě mé vyhlídky posunovaly dál, i když už jsem nemohl.Nic jsem však nenamítal. Každý ať si žije život po svém.
"Jak víš kudy jsem šel?" to bylo to jediné, co mě z jeho řeči zajímalo. Ale já si to myslel! Myslel jsem si, že mě sledoval, protože když jsem ho poprvé potkal, jeho pach mi něco připomínal. Pak jsem se ale vrátil ke své cestě horami. Na žádný magický lesák jsem si tedy nepamatoval, ale třeba jsem se nedíval dostatečně dobře. No přesto jsem si vesele poposkočil a rozhlížel se kolem, i když jsem v té tmě nic vidět samozřejmě nemohl. "Hele? Půjdeš se se mnou pak porozhlédnout po nějaké smečce?" vypadlo ze mě. Nechtěl jsem jít sice sám, ale pro smečku bych Elrica asi opustil, jistě by si našel další společnost.

Přikývl jsem na jeho vysvětlení. Sice jsem mu nedůvěřoval na celých sto procent, ale už jsem o něm rozhodně nepochyboval tak jako před tím. Možná to byla osudová chyba, která se mi potom vymstí, kdo ví. Co?!nechápavě jsem zamrkal. Nevěděl jsem jak onu otázku myslí. Na druhou stranu jsem byl rád, že se snažil zahnat tichu, no kdyby chvilku počkal, klidně bych vymyslel další téma na povídání. Nic to neměnilo na tom, že jsem byl z jeho otázky zmatený."Myslíš jako kde jsem se narodil? Nevím jak se tam jmenuje, nebylo to tady na ostrově," odpověděl jsem mu. "Ty?" zeptal jsem na oplátku. Vlastně to byla pravda. Nevěděl jsem jak se to místo jmenovalo, ale i kdybych to věděl, stejně bych mu to neřekl.
"A kam se chceš vydat? Teda jako myslím, jestli máš nějaký cíl?" tohle jsem myslel jako obecně. Já si chtěl třeba najít smečku, následně partnerku a možná založit rodinu. "Kam mě to vůbec táhneš?" zeptal jsem se a usmál se, aby nepochopil mou otázku negativně. V jeden moment se mi zdálo, že zakopl. A měl jsem pravdu. "Seš v pohodě?" mžoural jsem do tmy, ale jeho černá srst se špatně zaostřovala.

Následující věta mě nutila se zamyslet. Jeho řeč těla se totiž jemně vylučovala s jeho slovy. Nebylo to však nic zásadního, mohlo jít třeba jenom o nejistotu, přesto jsem měl brouka v hlavě. Možná mi vlk lhal a o já bych rozhodně nestrpěl. možná to bylo trochu pokrytecké, protože mně lhaní taky zase takovej problém nedělalo. Ale lži od ostatních vlků jsem bral jako zradu a vlkovi jsem to už nikdy nezapomněl. Jednou lhář, vždycky lhář. Z vlastní zkušenosti vím, že je to pravda a nikdo mě o opaku nepřesvědčí.
"Tak to jsme na tom stejně," řekl jsem. "A hele? Jaktože to tu tak znáš a zatím si nikoho nepotkal?"vyptával jsem se. Nějak mi to celé nesedělo. "To já do smečky nutně potřebuju. Je mi jedno jaká bude, ale bez smečky jsem jako bez duše," pověděl jsem popravdě. To bylo ale tak všechno, co jsem mu byl ochoten sdělit. To jestli jsem do nějaké smečky vůbec někdy patřil nebo odkud jsem přišel. Všechno to byla má malá tajemství, která sice nemusela být tak důležitá, aby se mohla nazývat tajemstvími, záleželo na úhlu pohledu. Pro někoho nepodstatná informace, pro mě poklady a klíče do duše druhého vlka. Všechno tohle bych sdělil jenom vlkovi nebo vlčici, kterým bych bych byl ochoten svěřit život. No a to Elric alespoň zatím opravdu nebyl. Pohnul jsem ocáskem a pohlédl na něj.
"Tak jo, jdeme," přikývl jsem s úsměvem, přestože se mi nelíbilo, že budu muset za čerňákem cupitat jako vlče za mámou. Co se ale dalo dělat. Pro tentokrát jsem se rozhodl to snést.

Zazubil jsem se na něj, když se rozhodl to nebrat tak vážně. Vlk nevypadal sice tak marně, jako na začátku, ale přesto by mi nedělalo problém se na něj vykašlat a najít si někoho upovídanějšího. Jenomže to by tu taky někdo musel být, žejo. "Jde o to, kam máš namířeno," ušklíbl jsem se. Možná jsem byl přátelský a to všechno, ale ne naivní hlupák. Nehodlal jsem Elrica následovat slepě někam na konec světa.
"Jasně a já potkal princeznu," ušklíbl jsem se nad jeho historkou. Přesto mi ale v hlavě hlodala myšlenka, jestli to není pravda. Co když to fakt nějakje duch je?! Tomu neuteču, ani neschovám. Asi bychom fakt měli vypadnout. "A když seš tu dlouho, znáš tu aspoň někoho?" zeptal jsem se zvědavě a naklonil hlavu na stranu, jak to dělají vlčata, když se ptají mámy. "A patříš do nějaké smečky? Jsou tu vůbec nějaké? Zdá se mi, že jsem zaslechl nějaké řeči o smečkách" povídal jsem a nedával pozor, jestli Elric poslouchá.

Musel jsem se nad jeho chováním usmát. Přešel jsem k němu a přehodil mu tlapu přes rameno, jako bychom se snad znali déle než pět sekund. Přátelsky jsem na něj mrkl a sehnul se k jeho uchu. "Myslel jsem to ze srandy," zašeptal jsem, jakoby to snad bylo nějaké tajemství, které se za žádnou cenu nesmělo dostat k nesprávným vlkům.
Tlapku jsem z něj po chvilce zase sundal, protože vlk od pohledu nevypadal zrovna moc kontaktní. No musel jsem si s ním vystačit, protože v dohledu nikdo nebyl. K mému zklamání mi ale neodpověděl na moje otázky. To byla ale spíš moje chyba, takže jsem mu to v duchu odpustil. "Dobrý jméno! Jak dlouho jsi tu?" ptal jsem se pro jistotu pomaleji, aby to vlk stihl pobrat. Možná byl trochu pomalejší nebo tak něco. To by vysvětlovalo i to, že tak málo mluví. Chudáček. Rozhodl jsem se teda přizpůsobit jeho handicapu, který jsem mu právě vymyslel a trochu zpomalit.