Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Ne vždycky šlápli do sněhu, musíš použít i čumák a jít po jejich pachu," poradil jsem mu a švihl ocasem. "Já jsem ho nikdy nelovil, ale jednou jsem ho ochutnal. Ale moc dobrý nebyl. Nebo na mě byl moc tuhý..." pokrčil jsem rameny. No, ještě aby tuzí nebyli, když pořád někde skákali a běhali. "Ne, to neumí, jsou akorát hodně obratní a mrštní. Skáčou ze skály na skálu," řekl jsem vlčeti a poté se podíval na vysoké hory. "Jsou také poměrně plaší, takže je těžké je vůbec najít, natož ulovit. Je dost lehké při jejích nahánění uklouznout a přinejlepším si zlomit nohu. Proto s Barnatt nechcem ty potvory lovit," dodal jsem ještě a trochu popošel dozadu, abych Atroxovi podvědomě nenapovídal kam má jít, přecejen, je to jeho stopování.

Prachy i tlapku do Árese, ale musíš asi chvilku čekat, než se mu nahodí profil :D
A taky díky za odměny a super akci :3, určitě by mohla být i během roku :D

"Taky že vím kde je, jen se ptám, jestli jsi se s ním viděla," pokrčil jsem rameny. Jako bych snad mluvil do stromu. "Mám o něj trochu strach," přiznal jsem, ale poté jsem přišel až k Atroxovi a stopě. Švihl jsem ocasem a podíval se směrem, kde by se mělo nacházet menší stádečko kamzíků. No stádečko. Byli tři... "Je to zvíře hodně podobné jelenům nebo kozám. Kozy jsi sice neviděl, ale jeleny ano. To byli ti s kopy, co nás málem připravili o život," vysvětloval jsem a poté odešel trochu stranou. "Můžeš si je zkusit vystopovat... ale ulovit je asi nezvládneme. Na to jsou moc rychlí a silní a nás je bohužel moc málo," konstatoval jsem a pohlédl na Barn. Pochyboval jsem, že bychom ho ulovili. Možná bych ho nějak horko těžko dohnal, ale určitě bych ho nedokázal položit.

Byl jsem rád, že Barn Atroxovi věci ohledně úkrytu ještě dovysvětlila, i když on to zase tak moc neocenil, vzhledem k jeho 'aha'. Popravdě jsem při myšlení na úkryt tak nějak počítal s tím, že tam Barnatt bude s námi. Bylo by zvláštní, kdyby nebyla. "Lovit budeme, až najdeme nějaká zvíře," odpověděl jsem Atroxovi prostě a švihl ocasem. "Viděla jsi v poslední době Rhaaxina?" zeptal jsem se černé vlčice naprosto od věci. Myslel jsem na něj celkem často. Bylo mi upřímně líto, že se tak nějak vyčlenil z naší rodiny. Nebo mě se to tak zdálo. Vždy když někde byl, my tam nebyli. Tak nějak mi přišlo, že vlastně asi ani nechce, abychom tam s ním byli. Co se ale dalo dělat. Jak jsem tak zamyšleně ťapal, všiml jsem si stopy ve sněhovém ostrůvku. "Hele Atroxi," oslovil jsem syna a pohodil hlavou ke stopě kamzíka. Toho bychom sice asi neulovili, ale stopování je taky fajn.

<< Wolf lake

S mýma dlouhýma nohama nebyl moc problém začít 'šplhat' nahoru do hor. Ocásek jsem si nesl hrdě nahoru a pousmál se nad Barnattinou rychlou a pozitivní odpovědí. "Už jsem o tom přemýšlel celkem dlouho, poměrně mi vadí, že bych měl s vlčaty sdílet úkryt pro všechny ze smečky. V nejhorších chvílích sice posloužil, ale už by to chtělo něco vlastního," dodal jsem, což vlastně mohlo poskytnout odpověď i Atroxovi. "A asi by byl fajn, nějaký větší... přecejen, vlčata chodí celkem nečekaně," poznamenal jsem ještě. To jak si to Barnatt přebrala, už byla čistě její věc. Nemuseli jsme šplhat zase tak dlouho a za chvíli jsme se ocitli na jakési cestičce někde ve třetině hor. Sice jsme zdaleka nebyli na vrcholku, ale už tu byla o něco vetší zima, sem tam hromádka sněhu a navíc byl i poměrně hezký výhled. Po zvěři však zatím ani stopy.

Byl jsem rád, že ho Barnatt také povzbudila. A ještě víc jsem byl rád, když u nebyl Atrox tak naštvaný a otrávený. Koneckonců, šlo mu to na poprvé opravdu dobře. ”Naxin jsem nechal a Aileen, dcerou alf, ve smečce. Ale neboj, nic jim není, kontroloval jsem je. A Rhaaxin někde lítá po Zlatém lese, ale taky je v pořádku,” odpověděl jsem jí a jen tam mimochodem se koukl směrem, kde by se měl Zlatý les společně se smečkou nacházet. ”A vyjdeme z hor, musíme postavit ten úkryt. Takže pak zajdeme ještě pro Naxe, možná pro Rhaaxe, jestli bude chtít,” řekl jsem k Barnatt, ale hlavně k Atroxovi. Poté jsem počkal, až dojí zajíce a pomalým krokem se rozešel k horám. ”A co ty? Budeš chtít s námi sdílet úkryt?” zeptal jsem jí. Byla opravdu dobrá kamarádka a určitě by měla mít povoleno do úkrytu vcházet.

>> Sněžné tesáky

Jméno: Zlaté doupě
Lokace: Zlatý les (Zlatá smečka)


Obyvatelé: Navin, Atrox, Naxin, Rhaaxin, (Barnatt - má přístup)
+ kdokoli další s povolením většiny členů, nebo alespoň Navina
Popis:
Zlaté doupě se nachází na okraji Zlatého lesa blízko moře. Je to úkryt, který z větší části drží po hromady propadlá půda pod kořeny starého zlatého dubu. Jeho vchod se nachází přímo pod kmenem stromu mezi dvěma mohutnými kořeny, které tak tvoří docela hezký vchod. Když vlezete dovnitř, dostanete se přímo pod strom. Na stropě je vidět spoustu kořenů, které mají v průměry i několik desítek centimetrů. Zezačátku je tu strop docela úzký, ale čím jdete dál, tím se úkryt zvětšuje a tak už po 2 metrech vejdete do doupěte, ve kterém se postaví i průměrně vzrostlý vlk a ještě má nějaké místo nad sebou - strop samozřejmě není všude stejně vysoký, občas je tam nějaký ten kořen a na ty je třeba myslet.
Samotný vzhled úkrytu se dá zapsat jako příjemně 3+1. Je tu velká "místnost", kde je malé jezírko. Podzemní vody napájí obrovský dub nad úkrytem. Jinak je místnůstka prázdná. Další místnůstka je maličká, je spíše pro jídlo, ale pokud je vám zima, stísněný prostor se rychle ohřeje. Pak je tu jedna větší místnost, která je na Navina. Je tu velký kořen, který se zasypal od stěny hlínou a působí tak jako postel. Vedle je místo pro všechna jeho vlčata, ovšem až povyrostou, asi tu moc milo nebude. V úkrytu jsou ještě další dvě dutiny. Jedna je trochu otevřenější a druhá je tak pro 3 dospělé vlky na spaní, moc místa tu není. Vchod do tétho dutiny tvoří speť kořenů, není tak uměle vyhrabaná a je v průměru velká přesně na jednoho vlka. Tahle dutina má vedle té Navinové největší výhodu, protože je do ní nejméně vidět a poskytuje nejvíce soukromí - skvěle se tu trucuje.
Světlo sem dopadá jen zřítka, takže je tu většinou šero. V létě je tu příjemný chládek a v zimě zas dokáže půda dobře držet teplo.


Peníze samozřejmě odečíst z Navina, děkuji :3

Schváleno

Sledoval jsem jak Barn lovila a sem tam koukl po Atroxovi, jestli dává pozor. A zdálo se, že opravdu ano. Bylo to dobře, přecejen lov byl nejdůležitější činnost, kterou musel vlk umět. Jinak se mohl vždy poradit. Hladem se však umírá a vždy umíralo nejsnáze. Barnatt neměla takové štěstí jako já a později ani Atrox. I tak mu to šlo ale dobře, proto jsem si ho přitáhl a packou ho poplácal na boku. "Šlo ti to moc dobře! Jen málokomu to jde takhle napoprvé," pochválil jsem ho a přisunul nohou i zajíce. "Na, zatím se najez, jestli chceš, můžeme se jít kouknout do hor. Určitě tam bude spousta zajíců a navíc jen málokdy na nějaké takové, podobně velké narazíš," pronesl jsem poté. S Naxem jsem tohle podnikat nemohl, protože byl prostě trochu víc líný, než bych si představoval. Ale zato celkem poslouchal. I když... no většinou. "Půjdeš taky?" otočil jsem se poté na černou vlčici a nakrčil čumák.

Atroxovi se do vody moc nechtělo, čemuž jsem se nedivil, ale i tak mě trochu zklamalo, že se do toho víc nevnořil. Doslova. Voda byla sice studená, ale po chvíli si na to vlk zvykl. Pomalu jsem se ve vodě rozešel a sledoval dno, kde se to hemžilo rybami. Párkrát jsem opět naprázdno cvakl, než se mi to povedlo a já v tlamě držel menší rybku. Stejně jako Atrox jsem vylezl ven z vody a oklepal se. Poté jsem před něj položil rybu a opět se narovnal. ”Chce to trpělivost,” poznamenal jsem jenom a poté jsem se naprosto náhodou ohlédl, a spatřil Barnatt. Usmál jsem sem na ni a hlavou jí pokynul, ať jde blíž. Zároveň nesla jídlo, to by však ocenil hlavně Nax.

<< Bull Maedow

Vydýchával jsem rychlý sprint a z klusu pomalu přešel do kroku. Poté jsem hrdě koukl po Atroxovi a nastražil uši, když jsem spatří hladinu jezera. ”Běhání ti jde moc dobře, to máš určitě po mně!” pochválil jsem ho, a nepřímo vlastně i sebe. No ještě abych rychle neběhal, s mou dlouhou a vysokou stavbou těla. Když jsem došel až k vodě, strčil jsem do kapaliny tlapku. Voda byla dost studená, ale co se dalo dělat. Jinal bylo ale teplo, takže bych to viděl maximálně na rýmu nebo kašel. Vešel jsou do vody až po půli nohou a zahleděl se do vody. Kolem nás plavaly malé rybky, občas dokonce nějaká větší. Na lovení ryb byly lepší potoky, ale i tohle byl dobrý trénink. ”Lovení ryb je docela těžké... musíš být hodně rychlý, aby ti neuplavala. Lov samotný však spočívá jen v tom, že číháš tak dlouho, dokud nějaká ryba nebude blízko a pak ji nečekaně chtneš,” vysvětlil jsem mu, stále zahleděný do modré vody. Když se před mýma nohama objevila rybka, vystřelil jsem tlamou za ní. Bohužel jsem sklapnul naprázdno.

Atroxovi nakonec netrvalo moc dlouho a měl mou tlapu v tlamě. S vyceněnými zuby ve vlčím úsměvu jsem se na něj otočil a packou ho jemně srazil v zemi a poté ho nechal běžet. Nechal jsem mu trochu náskok a potom jsem se rozběhl za ním. Na vlče byl opravdu docela dost rychlý, takže než jsem ho dohnal, musel jsem i já přidat na tempu. Nakonec jsme chvíli běželi vedle sebe, než jsem ještě trochu přidal, abych nás mohl vést. I když, jestli byl Atrox všímavý, mohl cítit vůni vody i on. Tlapky se rychle střídaly na hebké trávě a já trochu přivřel očka před větrem, který mi rozevlával srst. Nakonec jsem opět začal trochu zpomalovat, abych Atroxe úplně neodrovnal hned na začátku. Když jsem opět jen volně klusal, ohlédl jsem se, jestli jde taky, protože by nebylo moc fajn, kdybych ztratil vlče na volném prostranství... nom, už abychom byli u té vody.

>> Wolf lake

<< Zlatý smečka

Šel jsem za svým synem a občas jsem ho jemně čumákem popostrčil správným směrem. Byl jsem rád, že alespoň jedno z těch dvou vlčat, co se mnou trávila čas, bylo aktivní a těšilo se na lov. Jen taková nudná chůze mě ale rozhodně neuspokojovala, takže jsem z ničeho nic strčil tlapkou do jeho zad (jemně) a rozběhl se poměrně pomalu vpřed. "Máš babu!" zvolal jsem na něj a zvedl ladně ocásek, jak jsem si to klusal směrem od světle zbarveného vlčka. Který tedy dědil už i trochu barev po mě. Což mi teda bylo k ničemu, protože stejně nikdo nevěděl, že jsem byl předtím hnědý. A tak mi bylo jasný, že si beztak všichni myslí, že ta vlčata nejsou moje.

"Ano, lovit. Už jsi dost velký na to, abys uměl alespoň základy," broukl jsem k němu a v duchu doufal, že mu to půjde líp než Naxovi. "Naxin je s Aileen, dcerou alf kousek za námi a Rhaaxin je trochu dál, ale taky celkem blízko," odpověděl jsem mu a a zvedl se ze sedu a oklepal se. Takže ze mě vypadalo trochu modré srsti. Pravděpodobně jsem trochu línal, díky změně počasí ze studené zimy na teplé jarní počasí. "Neboj, bude tě to bavit," mrkl jsem na něj a než jsem stačil udat směr nebo tak něco, malý vlček se rozešel. Uchechtl jsem se a čumákem ho strčil do boku. "Jdeš špatně," poznamenal jsem s úsměvem a rozešel se směrem od něj. Šel jsem pravda trochu rychleji, ale Atroxovi by to už nemělo dělat větší problémy, přecejen, už to nebylo to malé nemotorné vlče. Ne moc radostně jsem si uvědomil, že se pomalu ale jistě blíží do puberty. No potěš koště.

>> Bull Meadow

Nemusel jsem čekat dlouho a můj syn se opravdu objevil. Packou jsem si ho přitiskl k hrudi a olízl mu hlavu. Už byl docela velký. A narozdíl od Naxe jsem ho lovem moc nemučil, což bych měl rozhodně změnit! Kdo mu bude lovit, až vyroste, že? "Vyrostl jsi," poznamenal jsem a pousmál se. "Byl jsem s bráchou, trochu jsme lovili," mrkl jsem na něj a poté zvedl čumák, abych si cosi objasnil. "Mohli bychom jít na ryby, trochu si zaplavat a projít to tu, pokud budeš chtít," navrhl jsem. Nedalo bylo totiž jezero. Nevěděl jsem však, jestli vůbec ví, co ryby jsou. A jak jsem se na něj tak díval, měl asi nějaké bláto kolem oka. Proto jsem mu ono oko olízl. Nic se ale nestalo, tudíž mi došlo, že se konečně začínají trochu rozlišovat.

<< Mlžné pláně přes Bull Maedow

Svižným krokem jsem se dostal opět na území smečky. Pomocí magie jsem zjistil, kde jsou všechna má vlčata a s dobrým pocitem jsem došel k tomu, že všechna se nacházela ve Zlatém lese. To mi naprosto stačilo. Už byli velcí, nemusel jsem jim stát za zadkem každou sekundu. Rhaaxin byl sice trochu dál, ale stále se nacházel v lese, tudíž jsem neplánoval ho v nejbližší době navštěvovat a upozorňovat, že by se neměl vzdalovat. Nax se stále nacházel někde s Aileen, což jsem bral taky jako pozitivní zjištění. Zároveň jsem necítil žádnou krev, takže všechno šlo podle plánu. Navíc jsem dokonce zjistil, že se i Atrox probudil ze zimního spánku.
Vydal jsem se tedy jeho směrem. Švihl jsem ocasem a rozhlédl se kolem. Stejně bylo zajímavé, jak to tu bylo celý rok zlaté. Přiznávám, že jsem si doteď myslel, že všichni tak trochu kecali. Ale jak se ukázalo, mluvili pravdu. Střihl jsem uchem a blízko u úkrytu se zastavil. "Atroxi?!" zvolal jsem. Byl jsem natolik blízko, že mě snad musel slyšet.