Příspěvky uživatele

Líbil se mi přístup té vlčice, nic ji nevytočilo, neodmlouvala, úplně v pohodě, prozatím, ještě jsem ji neznala moc dlouho, ale už jsem si myslela, zdůrazňuji jen myslela, že by to mohl být věrný otrok, ale vlk nikdy neví. Tahle vlčice byla prostě jiné kafe.
„Dobře, taky si myslím a opovaž se přijít pozdě!“ zavrčela jsem na ni a mrskla ocasem, málem jsem ji sekla přes čenich, zase ale tentokrát by to bylo ocasem. „Taky cítím, o tu se postarám já a ty koukej přivést tu špínu,“ sykla za ní ještě a pomalu se zvedla ze země a šla za pachem té vlčice.
V dáli jsem už viděla siluetu a poté jsem přišla blíž. Byla černá, jen na pár místech byla bílá. a oči....oči měla rudé. Další oheň. Pomyslela jsem si celkem šťastně, ale má kamenná tvář byla pořád stejná. „Co tu děláš?!“ zeptala jsem se nahlas, ale celkem příjemným hlasem, pokud bych chtěla dalšího otroka, tak musím začít tak, abych se jí líbila. Sedla jsem si kus od ní a sledovala ji. Nevypadalo to, jako by to byla nějaká zlá vlčice. „Hm...Chtěla by jsi patřit do mocného spolku? Děláme dobré věci pro ostatní?“ nebylo to zvykem, ale pousmála se, nechtěla jsem působit hned zle a tak jsem začala takto.

„To je dobře,“ odsekla jsem a mrskla ji přes hruď a byla mi úplně šumák, jestli ji to bolí nebo ne, proč taky, že? Bylo dobrý, že byla úplně klidná a neodporovala, to se mi líbilo. „Další podmínky, nebudeš spát, dokud ti to nedovolím a je mi úplně u ocasu, jak dlouho nebudeš spát,“ zavrčela jsem a zas ji obešla a chňapla ji po čenichu, ale jen chňapla a neskousla. „To je moc dobře!“ sykla a jen se mírně pousmála, byl to dobrý otrok, přímo určený pro mě.
„Taky si myslím, předpokládám, že by si nechtěla skončit špatně,“ uchechtla jsem se a taktéž se posadila.
Za nedlouho jsem ucítila známý pach. To je ta mrcha! Zle jsem se podívala směrem, odkud čel ten její smradlavej pach. „Cítíš ten smrad? Tak to je od té bílé chudinky, která se hrozně bála, jdi pro ní, chovej se mile a přiveď ji a pokud ne, tak to máš blbý!“ štěkla jsem a švihla ocasem ze strany na stranu a koukala na Leaf.

„Dobře Hollyleaf, budu ti říkat Leaf, je to kratší...“ rozhodla jsem ať se jí to líbilo či ne, to mě opravdu nezajímalo a bylo mi to někde...Někde u ocásku. Mrskla jsem ocasem a několikrát si jí obešla. Nevypadala jako nějaký chudáček, takže se určitě hodila. „Pokud někdy potkáš čistě bílou vlčici s magií vodu, přivedeš ji ke mně, jasný?... A ještě pár vlčic mám na hledáčku. Šedá vlčice se zelenýma očima a přívěškem s pírkem a poslední mrcha je hnědá a pár částí jako je břicho, uši a tlapy jsou nechutně zrzavé, jo?“ přihmouřila jsem oči a sledovala jí.
„Dobře otroku Leaf,“ řekla o něco uvolněně a šlehla ocasem. „A to ti říkám, napadneš mě, pokusíš se o něco s skončíš jako jedna z těch mrch...špatně, pěkně jsem ji zřídila a pěkně krvácela, tak si dej bacha!“ sykla jsem a ještě ji sjela pohledem. Moc jsem jí ještě nevěřila a ani jsem nechtěla, nebudu někomu jen tak věřit...

„Ty se nemáš co ptát!“ sykla jsem a ani jí neodpověděla, taky proč, že? Já nemám odpovídat, jen občas vyjímku udělám, ale to jednou za čas a ten čas zrovna nebyl. Dupla jsem naštvaně a stále ji sledovala. Na jedno oko byla slepá, čehož by se i někdy dalo využít a měla magii ohně, což se mi líbilo. „Hmm...Jak se jmenuješ?!“ řekla chladným hlasem a doplnila to zavrčením, musela jsem jí dát najevo, kdo je tu pán! Pak by si tu všichni dělali co by chtěli a to opravdu ne!
Také se mi líbilo, že neútočila a nevrčela, i když jsem ji sekla přes čenich. Ale co mě nejvíc překvapilo bylo to, že jsem se jí líbila a že bude můj otrok, samozřejmě jsem měla stále kamennou tvář a jen kývla. „Dobře, budeš můj otrok, budeš mi lovit a budeš dělat to, co ti přikážu a bez odmlouvání a jestli se ti to nelíbí, jdi hned, pak není návrat zpět!“ upozornila jsem jí a mrskla ocasem. První vlk, který neodmlouval a nevzpíral se a to se mi líbilo!

Slyšela jsem kroky a brzy si v dáli všimla siluety té vlčice. Neježila se mi srst a jen jsem vrčela. Neměla jsem na nikoho náladu, ještě mě tak vzbudit, co si to dovoluje?! „Ne! To opravdu mě rušit nebudeš, protože teď okamžitě vypadneš z tohohle území!“ křikla jsem na ni a zavrčela. Opravdu jsem neměla náladu. Na nikoho!
„Co tu vlastně pohledáváš, potvoro? Máš na výběr, okamžitě vypadneš nebo budeš můj otrok!“ sykla a pěkně mrskla ocasem o zem, až malí ptáčci vyletěli z křoví. Přistoupila jsem k ní a zavrčela jí do obličeje. Tohle pro nikoho nebylo příjemné ani pro ni. „Tak co? Rozmyslela jsi si to?“ tlapou ji sekla přes čenich a zavrčela. Tohle nebyla nijak moc velká rána, ale předpokládám, že to zapálilo, ono dostat přes čenich drápem příjemné opravdu není, že ano.

Zdál se i sen, jak zabíjím tu bílou potvoru Sisi a jak si z ní dělám oběd. Další část snu byla o té špindíře, která si myslela, že má vznešené jméno a jak je tam se svým bráškou Cintou. Jeho jsem shodila ze skály a jí...S tou jsem si užila, pěkně ji zranila a potom chcípla. Omlouvám se hráčkám, které hrají za tyhle tři vlky :DD Trhla jsem hlavou, když jsem ucítila něčí pach. Zvedla jsem hlavu a tiše zavrčela. „Kdo se opovažuje mě budit z krásného snu?“ sykla jsem pro sebe a naštvaně mrskala ocasem. Poté jsem se zvedla ze země a oklepala ze sebe tu špínu. „Hej, ty špíno, což mě budí! Pojď sem, jinak skončíš špatně!“ křikla jsem do neznáma a vrčela. Nelíbilo se mi, že si sem jen tak nakráčí a bude mě budit. Už podle pachu jsem cítila, že je to samice. Samé samice! proč?! Zavrčela nevrle a pomalými kroky jsem šla za pachem, ano dávala jsem si pozor, ale předpokládala, že je slabší a budu mít větší šanci, pokud ne? Tak mám pěknou smůlu...

<<< Mlžné pláně

Došla jsem někam, kde jsem nikdy předtím nebyla, ale musela jsem uznat, že to tu je celkem pěkné. Pousmála jsem se a podívala se na vodu. Rozklusala jsem se ke břehu jezera a přičichla k vodě. Byla studená, ale měla jsem žízeň, tak jsem se napila, ale čenich hned vytáhla. „Moc ledové!“ sykla jsem a zatřepala hlavou. Sedla jsem si na zadek a začala si čistit srst. Kvůli té hnusce jsem špinavá, za to zaplatí! Zavrčela jsem a koukla na hladinu jezera, která se na slunci blyštila, ale brzy se zatáhlo a začalo pršet. Super, no... sykla jsem a šla se schovat pod strom. Když mám ten čas, mohla bych potrénovat magii, no ne? Pomyslela jsem si a sedla si na zem, ocase omotala kolem zadních tlap a začala se soustředit.
Věděla jsem, že mě to bude stát energii, ale chtěla jsem se v tom zlepšovat. Velmi jsem se soustředila a cítila, jak mám míň energie, ale najednou tu bylo o pár stupínků tepleji, než normálně. Jo! Dokázala jsem to! Zajásala jsem, byla jsem ráda, že jsem ten vzduch ohřála, ale už jsem neměla tolik energie, možná jsem byla unavená. Tak jsem si lehla a pomalu usnula.

Všechna jejich další slova jsem odignorovala a jen namyšleně mrskla ocasem a jen se na ně zlomyslně zakřenila a sedla si opodál. Chudinečka Attila byla zraněná a měla špinavou hruď od krve a jéje! No jo? Co bude chudinka dělat? No? Aby se nezbláznila! Posměšně jsem se zasmála a zívla, celkem mě to tu nudilo, neměla jsem už nikoho šikanovat. Povzdechla jsem si a rozhodla se jít jinam, ale neměla jsem tušení kam!
„Mějte se šmejdi!“ křikla ještě a ušklíbla se, líbilo se mi co jsem ji udělala, hlavně Attila měla pěkný škrábance. Tak co, bude mít jizvy? Zasmála jsem se a pomalým krokem jsem šla pryč.

>>> Wolf lake

Děkuji :)
Jinak si také myslím, že je lepší tu magii takhle rozepsat, jinak by si ji každý mohl používat jak by chtěl.

Pořád ta stejná :)
P.S.: Tak díky no :D

Nebudeme přehánět, jo? :D Jinak děkuju :)

//Pokračuji ve hře z fóra.

Vlčice mlela o jejich jménech, že mají původ. To víš že jo, vy jste z královské rodiny. Ušklíbla jsem se, také jsem to myslela v ironii, ještě abych to myselal vážně. „Ty jo, vaše jména jsou tak horzně „dokonalá“... “ ironicky se pousmála a mrskla ocasem. „Prosim tě, ty už si na mou úrověň klesla, ne-li ještě na horší,“ ušklíbla jsem se a koukla na vlka jménem Cinta. „Ale zlato, ty že mě sežereš k veřeči? To abych nesežrala tebe...ne vlastně bych tě nejdela, bůh ví, co si dělala, kde ses válela a s kolika vly si se pokoušela o vlčata...“ zavrtěla hlavou a když to nejmíň čekala, jsem po ní skočila a drápy jí zaryla hlubko do hrudi. Ucítila jsem její krev, jak mi tekla po drápech. (=Promiň Att :D) Byla jsem silnější, což byla pro mě výhoda. Přidržela jsem si jí tak, aby se jen tak nemohla hnout, jednou tlapou jsem ji zarývala do hrudi a tou druhou jsem ji sjela po břiše, kde jsem jí udělala rejhy. Vypadalo to, že ji budu lochtat na břiše, ale nakonec jsem jí drápy zaryla do břicha. Kdyby zrovna čekala mladé, nepřežili by to. To se budeš uzdravovat dlouho. Zlomyslně jsem se zakřenila a nechala ji tam krvácet, přežije, ale bude se celkem dlouho uzdravovat a teď nemá ani malou šanci, že by mně udělala něco vážného.
Hbitě jsem se otočila k Cintovi a vycenila zuby. Jak jsem na něj koukala...Byl taktéž slabší než já. „Zkus něco a dopadneš jako tvá sestra,“ cvakla jsem zubama a tlapou mu přejela po čenichu, měl tam jen rýhy, nic vážného. Ještě jsem ho prudce švihla do břicha a poodešla od nich. Nehodlala jsem odcházet, jen jsem si užíívala ten pohled na krvácející vlčici a ubohého Cintu. No? Kdo je tu drsňačka? Trochu namyšleně zvedla čumák do vzduchu a skočila na kámen, který ležel kousek od stromu a tam si lehla a pozorovala je.
A co Cinta řekl před tím, než jsem tohle udělala, tak jsem to všechno odignorovala, proč bych se měla tím zaobírat, že?