Příspěvky uživatele

< návrat zpět

„Pf,“ odvětila na to pouze. Takže oni se teda starali jen o sebe, jo? Že se nestyděli! I když pravděpodobně bude Noemi sama taková, i když si to zatím vůbec neuvědomovala. Proto chování bohů nechápala. „Ale je-nou půde dobže,“ odpověděla sebevědomě. Však to sám řekl, ne? Že to jednou zvládnou. Takže to zvládnou. Následně jim vysvětlil, že museli ulovit zvíře, aby měli jídlo a tím pádem energii. Noemi chtěla energii! „Jak l-ovit?“ zeptala se tedy. Musela to vědět a umět! Jako všechno, hehe. Následně začala hra na honěnou. Noemi by nebyla Noemi, kdyby si nechala svoji sestru proklouznout mezi prsty! Avšak jejich hru jim překazil někdo další. Ten vlk... byl stejně žlutej jako sestry! Jen měl na sobě nějaké černé klikyháky, avšak copak na tom záleželo? „Ploč?“ zeptala se táty s mírně zamračeným výrazem. Proč by se měli držet dál? Byl snad ten vlk nebezpečný? No podle jeho dalších slov šlo o jejich strýce a tátova bratra, vládce blesků. Tak ten nebezpečný nebude. „Ci vi-ět b-esky!“ ohlásila náhle a rozešla se i přes zákaz za svým strýcem. Přece chtěla vědět, co bude jednoho dne ovládat i ona, ne?

<< sněžné tesáky

„Bo-ho-è? Uvi-íme t-aki?“ zeptala se se zájmem. Ty jo, bozi museli být taak hustí. Proč taky nemohla být bohyní? Byla by silná, chytrá a dokonalá. Kdo by to nechtěl? Teda někdo se asi rád podceňoval, avšak Noemi taková nebyla a ani nebude! „Či být bů-h,“ ohlásila náhle nadšeně jakoby to mohla být vůbec reálná věc. Následně jí však táta řekl, že jednoho dne jizvu mít bude. Jakto? Nechtěla! „Sklýt slst,“ přitakala nakonec. Ano, tu jizvu schová srstí! Nebylo to ideální, avšak jako kompromis asi dobrý, no. Co nadělá? Když táta řekl, že jizvu mít bude, asi se tomu nedalo vyhnout. I tak jí proběhlo hlavou... mohl se mýlit! Nemusela mít za celý život ani jednu, nemusela to být podmínka. Hm... Její vzpírání cestou dolu z hor jí moc nepomohlo, táta je držel pevně a tak to vzdala, než by přišla vážně k úrazu. Nakonec je položil do něčeho měkkého a zeleného. Tohle tam v horách nebylo.... „Čo ťo-?“ začala to ohmatávat. Připadalo jí to mnohem lepší než tvrdé šutry nahoře. „Pžíklé?“ poznamenala a pohledem zabloudila k té cestě, kterou přišli sem. Působilo se fakt jako pěkný mor pro její ještě mladé tlapky. Takže příkré ještě nedá? Snad nastane brzy ten den, kdy ano. „Čo lov-' nedořekla to, protože se Rayla náhle rozběhla pryč, čímž nastartovala i mechanismus Noemi. „Ďoš-anu tě!“ ohlásila jí. Si snad myslela, že jí unikne? Ani omylem!

Pf, prej emoční a fyzický pád! Ať už to znamenalo cokoli, určitě se jí to nikdy nestane. Našla však tátovu velkou jizvu na noze a čumákem se k ní natáhla. Ach, jizva. Jen růžová kůže, žádná srst... nepřipadalo jí to vůbec hezké. „Já neci ji-vu,“ znovu se odtáhla a mírně nakrčila čumák. Byla možnost nikdy nezískat jizvu? Chtěla mít všude srst! Krásnou, hebkou a barevnou srst! A ne kus holé růžové kůže... Snad tomu nějak zabrání... „Já še ne-usím vedať. Já š-toím,“ zazubila se pyšně. Ano, stála na svých tlapičkách, narozdíl od Rayly, která její vinou padla na zem. Teď se jen nesměla nechat shodit sama, haha. No na nohách nestála v té fázi, kdy je táta obě vzal za zátylek a nesl dolu z hor. Grrr, chtěla být zas na tlapkách! „Ploč nem-užu ša-ma?“ postěžovala si. No vzpírat by se jí moc nevyplatilo. Nejen, že ani nemohla, když byly k sobě se sestrou namačkané, no držel je přece za zuby! A její zátylek by mohl utrpět právě ty jizvy, kdyby si ho poranila. To zuby způsobovaly jizvy, což?

>> zubří pláň

Dobře, měla nohy. To bylo fajn, mohla tak aspoň chodit. A kousat sestru do těch jejich noh, že? Hihi. Táta jí následně důrazně odtáhl od srázu a ještě zavrčel na důraz toho, že jako toto ne. Pf, však ona se o sebe dokázala postarat (ale jako že vůbec). Nic se jí nemohlo stát! No asi aby se o to nepokoušela znova, jim rovnou vysvětlil, co to bylo zemřít. „Já ne-emžu,“ pronesla pevně. Přece nedovolí, aby zplesnivěla! I když tomu stejně moc nerozuměla. Když tu bude mít tělo, proč by tedy nežila...? No to už nezjistila, protože nakonec Raylu za tu tlapku chytla, ta se neudržela a spadla na čumák. „Ha! Fun-gue ťo!“ vítězně se zazubila a narovnala se. Tátova rada vyšla. Teď si to bude tuplem pamatovat - útočit na tlapy. Někomu podrazit tlapy muselo být tedy dost jednoduché- No následně oboum dcerám Naxin zavelel postup do nížin. Ne, že by rozuměla tomuto slovu, avšak proč by ne? V úkrytu už stejně začínala být nuda... V nížinách bude určitě zábava! Takže rozpohybovala tlapky a vydala se náhodným směrem, kde očekávala nížiny, no vzhledem k tomu, že neznala nížiny a ani cestu k nim, tak kdo ví, kam vůbec šla. Jenom nechtěla čekat.

<< mezizoubky

„Ďo no-hy?“ poznamenala na otcova slova, zatímco se vydali všichni tři z úkrytu. No jasně, útok na sestřinu nohu! Zazubila se. To bylo báječné doporučení od jejího jednoho rodiče... a rozhodně si ho bude pamatovat. Čekala na správnou příležitost. Zatím jím Naxin povídal o nebezpečí kraje skal. No Noemi, která pojem nebezpečí moc nechápala, se i tak musela skoro hlavou zaklonit k okraji. Bleh, jaká to výška. No nic tam dole zajímavého stejně nebylo. „Pf, j-ak zemžít?“ odvětila jen. Prej nebezpečí. Samozřejmě musela to slovo zemřít pochytit a ne žádný spát navždy...jak jinak. Co to bylo vůbec zemřít? Jako spát navždy? Hm, kdo by chtěl spát navždy? “Čo e?“ otočila se najednou na svou sestru, která si žádala její pozornost. Poskakovala tu jako žabka, byť stejně nemohla ani jedna vědět, co to byla žába. Neváhala. Chytla ji za jednu zadní tlapku, než stihla znovu skočit, a stiskla. Haha, útok! No co, chtěla pozornost, ne? A táta jí přece říkal, že jí měla zaútočit na nohu, ne na ocas. Takže... nic špatného prostě nedělala. Tečka.

5

Ha! Dostala ji. Ocásek jí neukousla, avšak i těch pár chlupů brala jako obrovský úspěch. „T-o má-š ža ťo,“ zahihňala se tomu. Teď to byla ona, kdo se smál, haha. Přece si nenechá takové věci líbit! A ještě jednou a ten ocas jí vážně... (škoda, že na to neměla pro teď sílu, heh). Avšak následně se podívala na otce, který je varoval před nebezpečím venku a tak něco. Vnímala ho spíš jen napůl. Jaký nebezpečí? Pf, jí se nic stát nemohlo přece! No jo, ještě to nepoznala, tak nemohla vědět, že? „Já v bez-ečí,“ řekla pevným hlasem, byť to vzhledem k jejímu věku znělo pořád jen jako dětské žvatlání. Samozřejmě se nebála a tak proč ji táhnout z donucení? Prostě se neohroženě vydala ven z úkrytu. Tak co to byl ten venek? 

>> sněžné tesáky

4

Noemi se probudila a rozhlédla se kolem sebe. Už měla věk, kdy viděla a cítila dokonale. I když byl fakt, že plno věcí, co viděla, neznala a plno věcí, co cítila, taktéž ne. Pach její rodiny, ten jediný jí snad už nebyl cizí. Její myšlenky se však rozplynuly ve chvíli, kdy jí párkrát přímo na obličeji přistál sestřin ocas. To si nemohla tím ohonem mávat jinde?? „Grr,“ vyšel z ní něco jako vrčivý zvuk, i když momentálně to znělo spíš jen jako nějaké mrmlání. Ocas se jí následně pokusila chytit do zubů, aby jí to pěkně oplatila! Zatím však začal táta mluvit o princeznách a venku. „Plin-ezna. Aň-o!“ přikyvovala hlavou. Ať šlo o cokoliv, určitě tím byla a to slovo bylo k tomu tak krásné! Sice ho ani ještě pořádně nevyslovila, no to bylo vedlejší. „Čo...klá-ík?“ naklonila hlavičku na stranu. Hm, řekl ulovit králíka. Takže muselo jít o nějaké zvíře. Asi se to dalo dokonce i jíst! To se hodilo, už jí kručelo taak v žaludku a cítila, že mléko od maminky stačit na zaplnění žaludku nakonec nebude...

3

Malá vlčice už měla jméno. Jmenovala se Noemi a tohle jméno bude nosit se vší ctí. Její stejněvypadající sestra byla shozená po tom, co se Noemi jejím pokusům ji zavalit až příliš bránila. Udělala neurčitý zvuk mezi vypísknutím a smíchem. Ha, vyhrála! No obě byly vzhůru asi už příliš dlouho. Zívnutí Rayly doprovázelo zívnutí i jí samotné. Ještě ani jedna neměla tolik energie, aby vydržely na tlapkách dýl. Ještě, než zareagovala na sestřin pokyn ke spánku, celkem dlouze se podívala na hnědobílého vlka, jejich otce a pozorovala ho. Nebyl žlutý jako ony, no to nebyla ani maminka. Tak proč dvě dcerky měly to žluté zbarvení a oni ne? Hmm... No kdyby viděla své oči, tak by si všimla, že ty se s těmi tatínkovými shodovaly. Nakonec se však uvelebila u teplého kožíšku maminky a sestry, najedla se, ještě jednou zívla a zavřela očka. Zatím si mohli užívat její poslušnost. Jak už bylo zmíněno, ještě neměla tolik energie a hlavně, neměla ještě taky to myšlení, že by snad poslouchat neměla.

2

Ozvalo se hlasité vypísknutí, když sestru chňapla za tlapku. Haha! Avšak to nutkání se postavit pak dostala taky. Jakmile viděla pokusy Rayly se zvednout, začala se zvedat taky. Zanedlouho již stála na svých malých a nemotorných tlapičkách a udělala pár vrtkavých kroků. No neudržela se v okamžiku, kdy přišel další vlk, jejich otec a obě je láskyplně oblízl. Takže bohužel skončila zas na zemi a to už vypískla taky. Pf, takhle ji shazovat! No sestra se následně rozhodla, že přes tu rozpláclinu tady bude prolézat. Nenechala to však jen tak a jakmile dala tlapky na ni, začala ji ze sebe s nelíbívým pískáním setřasávat. Ať skončí na zemi obě a hotovo! No na druhou stranu pak měla větší šance se dostat k jejímu ocasu, ke kterému zároveň mířila, že? Ještě neměla takové myšlení, aby se tomuhle vyvarovala.

1

Měla se dobře. Cítila teplo o kožíšek své velké maminky, pila sladké a lahodné mléko a prostě nic jiného nepotřebovala. A tímto způsobem dny plynuly, aniž by to malá, ještě nepojmenovaná vlčice, jakýmkoli způsobem vnímala. Dny bude vnímat logicky až v pozdějším věku. Zrovna si pochrupkovala natisknutá k těle své matky, nevinná a roztomilá. Jen škoda, že se to mělo brzy změnit, že? Z jejího spánku ji probralo až pískání její sestry, která do ní k tomu všemu šťouchala. Dlouze zívla a zadívala se na okolní svět. Když ji oslepilo světlo poprvé, bylo to pro ni otravné. No zjistila, že si její oči rychle zvykly a už vnímala okolní vjemy, byť o nich nevěděla zhola nic. Taky ale zjistila, že se celou dobu zahřívala a krmila od velké vlčice a že se u ní nacházelo další vlče, stejně zbarvené jako ona (ale to asi taky ještě nevěděla). Na jeho otravování zareagovala písknutím též. Jestli se cítila otrávená z toho, že ji budilo, nebo snad přijímala výzvu ke hře, však bylo diskutabilní. No nebudeme lenošit. Jako oplatu ji ihned po písknutí chňapla za jednu z tlapek. Ovšem vzhledem k tomu, že ještě pořádně žádné zuby neměla, tak šlo jen o obyčejné ožužlávání.