Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zazubil se na mladou vlčici: "Super, tak to bude prima." Už se těšil. Vlastně se těšil ze všechno. Nakonec se rozhodlo, že se půjde skákat z vodopádu u jezera, takže se tedy vydali hezky po pěšinu dolů z hor. Teď byl Noir nacpaný, ale možná, že mu ta cesta skutečně pomůže s trávením. Kolébal se spokojeně dolů, ještě, že nemusel lézt nahoru, to by bylo asi horší. I když kdo ví, jestli není horší jít dolů ze svahu. To zase musí jeden brzdit, aby se nerozběhl a neskutálel. Ale výhoda vlků byla v tom, že měly čtyři tlapy, které používali v chůzi a tak jim změna terénu nepřinášela takové strasti jako dvounožcům.
Zamyslel se nad otázkou, "No, zkoumáme nová místa na ostrovech, posiluje, trénujeme magii, kecáme s cizími vlky... a to je tak asi vše." Shrnul Noir co dělá. "Tuhle jsme se snažili přijít s Dail na to, jak sundat to ovoce z modrého stromu. To byla celkem prča, ale zatím se nám nepodařilo ho sundat." Zasmál se Noir a pak už kráčeli loukou k jezeru. "Nedávno jsem potkat takovou málomluvnou vlčici. Chtěla zavést k Daénu, ale pak se stejně vydala zase pryč." Pokrčil by rameny, kdyby byl člověk, jako vlk prostě místo toho pohodil hlavou a udělal jakýsi škleb. Ani netušil, co si o ní myslet. Ale nehodlal to nějak pitvat. Tolik k tomu, co dělal.

>>> Křišťálové jezero (přes: Luka)

Podle obou holek byla zábava zvolená tak, aby se dala vykonávat v horách. Noir se zamyslel. Zrovna teď si připadal jak vlčice před porodem, tak dobře se nažral a nacpal si břicho, že si tak klidně mohl připadat, aniž by znal ten pocit, neboť nebyl samice a ani nikdy nerodil a nemohl ten pocit znát. No že se cítila tak, že by se nejraději vyvalil a spal, to poznal a nepotřeboval na to nějaká větší moudra. Olízl si čumák a podíval se na Scall i Dail a i na ožraného kamzíka. No, škoda tu nechat ty zbytky.
"Tak jo, půjdeme k vodopádu a uvidíme, co tam vymyslíme a pak, pak si můžeme zašplhat po svazích hor. To zní jako dobrý nápad." Můžou tak potrénovat vytrvalost a obratnost a i sílu, řekl by vlček. "Jo, jo, to zní slibně. Tak jdeme." Pohlédl je a znovu si hlasitě odříhl, jak se mu maso v žaludku pohnulo, když se dal do pohybu. Ale, že to bylo skvělé maso. "Tak s tou Svatyní počítám. Jakmile budeš chtít, vyrazíme, ale teď vzhůru k vodopádu." Mohl by se pořádně umýt, aby před holkami nebyl zaprášený a po zimě takový pocuchaný. S jarem by měl přijít jarní úklid, že jo. Vytřepat kožich, natřást svaly...
Noir se ještě jednou podíval na ostatky kamzíka nakonec mu to nedalo a popadl je a pak už kráčel, no, kráčel, spíš se kolébal, za vlčicemi k vodopádu.

I on si myslel, že by měla něco sníst, ale rozhodně nechtěl být ten, kdo ji k tomu bude nutit. Sama musela vědět, co chce nebo nechce. On byl tedy plný dost na to, aby se vydal leda tak na nějakou procházku. Možná by si měl taky lehnout a něco vytrávit. Olízl si tlamu a zaposlouchal se, jak Dail se snažila Scallii přesvědčit, aby něco pozřela.
Do chvíle, než ona navrhla bláznivý nápad, byl za to, aby se najedla. No po té, pochopil, že vrhat se ze srázu s nacpaným žaludkem by nebylo zrovna nejlepší nápad.
"Hehehe, jistě, bláznivé nápady jsou docela fajn. Alespoň se u nich jeden nenudí, ale... s tím co jsem spořádal, bych skončil nejspíš pod hladinou až na samém dně." Nic proti, klidně ať si skočí, ale on nejspíš skákat nebude, tedy ne po tom, co právě spořádal snad třetinu kamzíka. "Bránit ti nebudu, ale pokud mám skákat já, tak asi až něco vytrávím." Ještě by se mu přetočil žaludek a to by asi nedopadlo nejlíp.
"Až se vyřádíš, tak bychom mohli jít do té Svatyně. Není to ani daleko." Navrhl Noir. "A co bys chtěla dělat ty, Dail?" zeptal se své sestřičky. Po té si spokojeně odříhl a vstal od okousané kýty, aby se mohl protáhnout.

Než zmizel, tak ještě Scallie odpověděl: "Jo, působí i na zvířata. Všechno. Vlastně i tráva má nějakou auru, ale ne tak výraznou jako živočichové. Jinou." Konstatoval Noir. Tráva, jako taková ho nijak moc nebrala. Ačkoliv měl magii země jako vrozenou, nijak ke kytičkám neinklinoval. Naopak. Příliš voňavé květinky ho spíš vytáčely a neměl je vůbec rád. Jestli někdy bude něco jako léčitel, tak to bude asi zázrak. Nijak po tom netoužil a ani se v tom netrénoval.
Když se vrátil, zjistil, že Dail se už probudila a navíc vypadala dobře odpočatá. A také si všiml, že z kamzíka neubylo nic. "Tys nejedla? Měla by ses najíst." podotkl v klidu, ale byla to konec konců, její věc, jestli bude jíst nebo ne.
"Jenom několik vran," odpověděl na komplikace, na které se ptala mladá vlčice. Na pobídku Dail se Noir zasmál a pak se s chutí pustil do kamzíka. Maso z něj bylo výtečné. Možná nezvyklé, ale dobré. Vůbec si nestěžoval. "Pravda, kamzík bude asi moje další oblíbené jídlo," olízl si tlamu, ale ještě si párkrát utrhl pořádné sousto. Vlastně měl docela velký hlad. Nakonec si ještě ohryzal kýtu a teprve potom se cítil uspokojený lahodným jídlem.
"A co podnikneme teď?" Na snadě bylo podívání se do úkrytu Dail, který chtěla ukázat Scallii, ale mohli dělat cokoliv dalšího.

Ukázalo se, že to byl docela dobrý tah, protože se Scallii podařilo dostat z kamzíka dolů, což byl nejspíš úspěch, vezmeme-li v potaz, že Noir ani netušil, že se tam nějak vlčka zašprajcla. Vlastně mohla být nejspíš ráda, že jí roh kamzíka nepropíchl třeba plíci mezi žebry. Zbývalo už jenom jediné, a to usmrtit zvíře a protože ani jedna z vlčic už neměla dost síly na to, musel to Noir nějak zvládnout sám. Vyžadovalo to ještě trochu toho úsilí, ale škoda toho zvířete, aby jim zraněné někam odklusalo, že? A tak dokončil dílo, což ho stálo další síly fyzické, ale nakonec se podařilo a to se pak svalil vedle kamzíka a jen oddechoval. Měl pocit, že mu brní tlapy a možná i celé tělo.
"Nemáš zač. Kámoši si pomáhají." Zazubil se na ni. "To ano, vybrala sis naneštěstí takového, který měl asi nejlepší auru. Teda myslím. Usoudil jsem to podle toho, že nebyla jeho aura nijak narušená a byla taková pravidelná. Řekl bych, že hezká." Víc toho moc nevypozoroval a teď mohl prostě z těch informací hádat a třídit a ukládat si do povědomí, co se asi dozvěděl.
Napřímil se a podíval se na, co se Scall kouká. Na kořeny: "A... jo, to jsem udělal já. Nějak jsem ho potřeboval zastavit." Jinak by netušil, jestli by ho dohnal. Možná ano, ale asi by ztratil víc sil na to, aby ji pomohl.
Dorazila i Dail. Noir ji věnoval úsměv. Zdála se být také v pořádku. "To teda byl," zasmál se Noir a oddechl si. Divoký lov, ale alespoň se nikdo nenudil. Teda doufal, že se nikdo nenudil. Nakonec on si to i užil. "No, jasně, jen si odpočiň." Olízl si tlamu, kterou měl ještě stále od krve kamzíků.
"Měli bychom se postarat o to, aby nám nikdo kořist neukradl. Ty tady počkej a já toho druhého kamzíka schovám do úkrytu Dail, jo?" Navrhl. "A klidně si zatím dej čerstvé maso." Pobídl ji. Mezi tím Dail usnula a zařezávala jako aligátor v bažinách.
Noir se pomalým tempem vrátil na první místo činu a odehnal pár troufalých vran a kamzíka odtáhl do úkrytu, který byl blíže, než Dail se Scall. Když byl hotový, vrátil se k holkám, lehl si do hlíny. "Najedla ses?" Zeptal se Scall. Zdálo se, že Dail se probudila a vypadal i celkem svěží.

Držel kamzíka, dokud si nebyl jistý, že zvíře už nikam neuteče, pak ho pustil a zjistil, že tornádo je pryč. Dokonce mohl zpozorovat Dail, jak se potácí kamsi na stezku, kam rovněž utekl zbytek kamzičího stáda. Všechno se to seběhlo tak rychle. Scall si odcválala na jednom kamzíkovi, pravděpodobně na Silákovi, jak si ho Noir v té rychlosti pojmenoval. No brzy se jim ztratila z očí. Dail se snažila vypořádat s velkým úbytkem její magické moci tím jak velké tornádo vytvořila s Noir mírně okopaný se zvedl na nohy, aby si v rychlosti promyslel, co teď.
Rozběhl se za Scall, která si hrála nedobrovolně na cowboye nebo toreádora, ani jedno z toho Noir neznal, ale chápeme se a prohnal se trošku neohrabaně kolem Dail, div, že ji nesmetl. "Soráč..." hlesl jen a pádil za vzdalující se siluetou podivného seskupení vlka a kozy.
První, co ho napadlo, když už tu komickou dvojici krasojezdkyně a její cvičený oř dostihl, nebylo to tak těžké, neboť zvířeti se jeho nálož rozhodně nelíbila a často vyhazovalo kopýtky, aby se nákladu zbavilo, vyzvedl ostrý kámen ze země a mrštil ho po kamzíkovi ve chvíli, kdy zrovna vyhazovalo kopýtky. První kámen minul. Druhý kámen už zasáhl kamzíka do zadku, pak Noira napadlo, že zkusí něco s kořeny a tak se zasoustředil a ze země, vyrazily kořeny a omotaly se kamzíkovi kolem přední nohy.
To už doběhl úplně a zadýchaný skočil zvířeti na záda, kdy ho svalil i se Scallií na zem. "Jsi v pohodě?" Zvolal na Scall, ležící na zmítající se koze.

"Je to podivín, to je, ale ještě, že ho máme." Jo, začínal toho vlka mít rád. Nebo i nerad by ho mohl mít, ale to si až tak neuvědomoval. Rád, protože od něj mohl získat, nerad, protože zásoboval nepřátele. Už to osobě bylo podivné, zvláštní, ale bylo to tak. Wu se stal neoddělitelnou součástí Mois Grisu, stejně jako Mistr ve Svatyni a kdo ví, co ještě Noir neodhalil.
Vše odsouhlaseno, tak se Noir vydal ke skále, která byla, trošku podobná jeho srsti. Takový světlý kámen protkaný tmavými žílami jiného nerostu, ale jinak na venek obyčejný kus skály, jako všechny ostatní šutry v okolí. Možná bude mít úspěch a stane se z něj lovec horských koz jenom kvůli své barvě srsti, haha. No tak to se v budoucnosti uvidí, s lovem to u něj ještě nebylo stoprocentní, to musel ještě hodně trénovat, jasný, ale zlepšoval se, o tom nebylo pochyb.
Scallia se tedy vyadal po stezce, aby oběhla kamzíky, kteří byli slyšet kousek od nich. Sledoval ji, než jim zmizela z dohledu za ohybem skály. Potom pohlédl na Dail, jakou strategii zvolí ona? On by se ještě mohl nechat obrůst mechem, aby vypadal dokonaleji jako šutr, ale na to plýtvat magií nechtěl. Jak čekal a přemýšlel a naslouchal zvukům dění, napadlo ho, že tu Auru přeci jenom zkusí využít. Alespoň to vyzkouší. I když by z toho moc nezískal, něco málo přeci jen ano. Zkušenosti! Ty, které potřeboval získat, aby magii plně porozuměl. Byl by hloupý, kdyby to nezkusil na jejich kořisti.
Přitiskl se ke kameni a nehybně očekával klapání kopýtek, které se přibližovalo. Zaznamenal i rozruch, těsně před tím, než začala kopýtka klapat po pěšině. To musela být Scall, blesklo mu hlavou. Usmál se. Tak se jí to podařilo. Muselo. Netrpělivě přešlápl z tlapy na tlapu a to už se vehnalo do pasti několik kamzíků. To byla chvíle, na níž čekali. Noir tedy za pomocí Aury pohlédl na kamzíky a snažil se zachytit útržky barev. Sledoval jejich souměrnost, soudržnost i odstín. Měl pocit, že po pozření těch tlapiček, jde to o něco snadněji. Nicméně chyběly mu zkušenosti, které se snažil získat z této situace právě v tuto chvíli.
Dail zmizela Noirovi z očí. No, jako vítr byla skoro neviditelná, už se s tím setkal, takže ho to nepřekvapilo. Dál se soustředil na Auru, aby se mohl pohltit co nejvíce informací, které se mu podaří zahlédnout. Rozhodně viděl hodně červených záblesků, místy až černých. Oranžových tonů bylo také dost. Dokonce mohl zahlédnout i jak se na určitých částech těla aura, jakoby trhala. Ale nebylo to dlouho obrazy zmizely. Nedokázal se tak dlouho soustředit na nové věci, takže toho nechal a také zaslechl Dail, jak říká 'teď'.
Odrazil se od skály a vrhl se do tunelu v tornádu. Byl uvnitř a podle toho, co stihl předtím uvidět, vrhl se po kamzíkovi, který měl svou auru hodně tmavou. Nebylo to ale lehké. Zatím, co on se vrhl na kamzíka, kterého si vyhlédl, jiný kamzík vyběhl proti němu a odrazil se Noirovi od zad a přeskočil ho tak a vrhl se do tunelu v tornádu. To byl kamzík, který měl auru předtím poměrně velikou silnou, hádal. Noir ho ale nechal být, nevěnoval mu pozornost, neboť měl v merku jiný kus. Ten se mu však zamíchal do stádečka. Přeci jenom mu silák ukradl kousek pozornosti a času a Noir teď nevěděl, který ten jeho je. No co, nezbývalo, než se prostě na některého vrhnout.
Ach ty kozy! Noir vyrazil, ale kamzík na kterého zaútočil jej opět bravúrně přeskočil a Noir tak sklapl čelisti na prázdno. Zavrčel a chňapl po dalším, kterého se mu podařilo zachytit za kopyto. Kamzík spadl na zem, škubl s Noirem, jak váha jeho těla dopadla. Noir ho nepouštěl a držel, ale taky utržil kopanec do hlavy, což ho ještě více rozlítilo a kamzíka uzemnil tím, že mu skočil na zadek. Kamzík kopal. Pochopitelně se mu to nelíbilo a Noir použil magii Země, aby mu zavalil kopyta hromadou kamení. Když se tak stalo, konečně se dostal k tepně a zakousl se té ukopané koze do hrdla.

Noir se zasmál, vybrala si ho totiž jako poradce při nakupování u Wua. "Hele, jako když ho zase potkáme, proč ne, klidně ti pomůžu, ale věřím, že to zvládneš i sama. Jo, má tam toho spoustu a upřímně ani já netuším, co z toho je nejlepší, ale každý předmět má své výhody." Odvětil Noir na ta slova. "Někdy tam má i jiné věci. Je to různé. Nechápu kde to bere. Možná má nějaký soukromý portál odkud se mu ty věci sypou do vozíčku, nebo já nevím, ale je to zvláštní vlk, to je pravda." A i to, že je někdy pěkně rychlý. Jak to dělá, no a že se mu chce tahat s tím vozíčkem. Asi v tom všem skutečně hraje velkou roli magie.
Pohlédl na lasičáka, který se k němu náhle vydal. Co ho to popadlo? Pomyslel si, když ta malá šelma se mu začala bezostyšně šplhat po tlapě na záda. Vůbec netušil, co od něj může čekat. Doufal, že ho nekousne. Sice je mrňavej, ale určitě by to štípalo. Než mu došlo o co se jedná, což mu naznačila Scall svou větou. Zasmál se a pak hrdě pozvedl hlavu a vypjal hruď. "Myslíš? Ale díky." No, jo, byl se svým kožichem spokojenej, to fakt jo, ale takhle to bylo přeci jenom o kapku lepší. Trochu se pak prohlédl, kam si viděl a spokojeně pokýval hlavou. "No jo, tohle je o něco lepší než před tím." Jako by snad předtím nebyl spokojený. No, byl, jak už sdělil, ale vždycky to může být o kousek lepší, no ne?
Zamrkal na Dail. "Děkuji sestřičko, když to říkáš, možná na tom něco bude." No, sám byl zvědavý jestli se bude samicím líbit. Ale stále nechápal k čemu by to bylo. On vlastně chtěl být spokojený sám se sebou a nebýt nudně jednobarevný.
"No jasně, není problém. Rád tě tam zavedu." S tím problém neměl, fakt ne. Už tam párkrát byl a klidně by tam šel zase. Každá příležitost být lepší se mu hodila.
Protože návrh strategie lovu zněl jako dobrý nápad, neměl důvod oponovat a tudíž jen spokojeně řekl: "Proč ne. My se tady můžeme schovat a pak na ně vybafnout. To zní jako super plán." Proti tomu neměl námitek. "Schvaluje se. Jo, vlastně kouč je tady Dail, ale ta to schválila, takže v cajku." Zasmál se Noir a pak už se poohlížel, kam by se schoval. "Dail, ty by ses mohla proměnit ve vítr a oni tě neuvidí ne? A já splynu s táhle tím šutrem." Pomyslel si. No, ne, že by měl nějaké chameleóní schopnosti, myslel to obrazně, že se tam přitiskne ke skále a bude nehybný. Takhle to měl na mysli.

"Jo, proto se mi to taky líbilo," odpověděl Noir na Scall větu o tom, že jeho magie Aury zní užitečně. Doufal, že také užitečná bude. Vlastně zapomněl odpovědet Dail, co si koupil. "Inu, koupil jsem si něco, co by mělo mi pomoci, když mě bude někdo silný držet a nebude mě chtít pustit. Taser se to jmenuje. Snad to nebudu potřebovat, ale na druhou stranu, skvělé vědět, že něco takového mám." odpověděl ji. "Také jsem si koupil vylepšení té aury. Tak doufám, že to zabere a budu v tom lepší." Zasmál se. Bylo divné jíst ty podivné malé tlapy s vědomím, že ti to zlepší schopnosti vybrané magie. Nu co, už si zvykl na podivnosti. Ale i tak ho to udivovalo i když jen uvnitř jeho vědomí. A to poslední, co si koupil, mohly holky zpozorovat hned, že mu ztmavly tlapy, břicho a hřbet v místě kohoutku. A tedy znaky, co měl černé na bílé srsti, nyní jsou bílé na tmavé.
"Neměla jsi tu čest se s Mistrem setkat? Tak to budeme muset napravit! Jestli chceš, tak tě k němu můžu zavést." Ale samozřejmě by si nejdříve dal něco k jídlu, když už měli na kamzíky spadeno. A taky měl dojem, že jsou skutečně někde blízko.
"Myslím, že jsou támhle za tím ohybem." Rozhodl se, že na ně vyzkouší svou magii. Tedy ne Auru o níž se bavili předtím, ale svou přirozenou magii Země. Lov kamzíků by mohl být poněkud nebezpečný, proč si to neulehčit. Konec konců vlci neměli tak skvělá kopýtka, kterými by se mohli udržet na příkrém srázu, jako kamzíci.

"Jenom barvy. Nevím, jestli to popsat jako světlo, no barevné cosi. Taková jemná záře." Vysvětlil Dail znovu a snad už přesněji. Co víc by ještě chtěla, netušil, ale jemu to přišlo jako dost dobré, vědět, jaký je vlk, který je neznámý a vědět, co od něj očekávat, v jaké je náladě a jestli třeba není zraněný nebo nemocný. To vše se v boji, kdyby na něj došlo, dá docela slušně využít. "Myslím, že až to budu umět, tak poznám slabiny soupeře a to je, hádám, docela dobrá magie, nemyslíš?" Alespoň jemu to přišlo jako užitečné. A už se těšil, až to zvládne na takové úrovni, aby měl jasno jen co se na cizáka podívá.
"Jo, je to... hezké," v noci. No, ano bylo to pěkné a hlavně až to uvidí neustále, bude mít docela slušný přehled. Alespoň tomu věřil.
Zasmál se. On ji jako spící neznal, ale taky už to bylo dlouho. Mohla změnit. Zestárnout, vlastně ani nevěděl, kolik Stray je. "Možná," zareagoval na to pobaveně. Přičemž také zavětřil, jestli neucítí někde nějakou kořist. Měl pocit, že zvířat v okolí bylo i celkem dost. Přinejmenším tam kde byli, někde poblíž. Možná někde na svahu nebo ve skalách.
"No jo, jak je starý, to fakt netuším, ale to bys měla vidět Mistra ve Svatyni. Ten vypadá na ještě mnohem staršího. Úplný vlčí dědek! Ale vždycky vyhraje. Ve všem. Nechápu jak to dokáže." Zasmál se. "My už jsme u něj s Dail byli a ty? Už jsi ho navštívila?" Zajímal se Noir.

Luka >>>

"Také jsem na to zvědavý. Podle Wua bych mohl pomocí barev vyčíst aktuální emocionální stav vlka, na kterého bych se podíval. Stejně jako jeho zdravotní stránku. Povahové rysy, které ho provázejí, jeho duševní sílu a co je nejlepší, vlastně bych viděl auru i v noci. Nebylo by to super?" Byl si jistý, že ano. Proč jinak by si tuhle magii vybral. Chtěl jí nahradit zrak o který přišel. Tedy o část zraku. Vykompenzovat tak ztrátu prostorového vidění a nahradit ho viděním aury a tím i odhalením, kde se kdo ukrývá včetně toho v jakém je rozpoložení a zdravotním stavu. "Asi proto, že tuhle magii neovládáš. Stejně jako nevidíš svůj dech, pokud ti zrovna nejde pára od tlamy." Zajímavé, mohl by vlk ovládající vzduch vidět vzduch? Nad tím nikdy nepřemýšlel. Měl by se někoho takového zeptat.
"Snad se nám neztratila někde na pořád. Stray je fajn a bylo by ji škoda."
Běžel k horám a ani se neohlížel, jestli za ním holky běží. Ale hádal že ano. Přece by si nenechaly ujít takovou příležitost ke hře, která navíc ještě šlechtí tělo a posiluje svaly, aby byl vlk rychlý, že ano? Kdo by nechtěl mít atletickou postavu na které hrají svaly? Kdo by nechtěl být tak rychlý, aby si mohl dávat závod se srnkami? A že srnčí maso bylo lahodné, to už Noir věděl, stejně jako to věděla Dail. Věděla to také Scall?
Konečně dostali do hor, tady zpomalil a vlastně i zastavil, aby zjistil, jak na tom jsou, ale čeho si nevšiml? Obchodník s vozíčkem! Pan Wu byl zde a mířil si to rovnou k nim. Tedy přinejmenším k Noirovi.
V ten okamžik jen vesele zvolal na holky za sebe, aniž by vůbec zkoumal, zda tam jsou a slyší ho: "Heleďme se, kdo je tu, pan Wu!" Na to se k němu vydal, aby mu vyšel vstříc. Rozhodně měl zájem nakoupit a to také udělal.


Nákup u Wua

Noir má na kontě 209 KŠM, 2 rubíny a 3 mince
+ převod měn od Deinell v hodnotě 5 mincí, 6 rubínů, 83 KŠM (to je 343 KŠM)

Úprava zbarvení srsti - domluveno s Barnatt cena 100 KŠM
1x Taser cena 50 KŠM
3. level do Aury cena 60 KŠM
4. level do Aury cena 70 KŠM
5. level do Aury cena 80 KŠM
6. level do Aury cena 90 KŠM
7. level do Aury cena 100 KŠM
-----------------------------------
sum = 550 KŠM

Na účtu po nákupu mu tedy zůstane 2 KŠM, 2 rubíny a 3 mince

Schváleno



Když si nakoupil, konečně se podíval na holky.

"No, když se podívám na cokoliv, co je živé, tak můžu vidět záblesky barev kolem jejich těch. Tedy i těch vašich. Myslím si, že ty barvy něco znamenají. Mění se, řekl bych, že i podle nálady." Pochopitelně ne té jeho nálady, ale podle nálady vlků, na které se dívá. "Ale ještě v tom nemám tak úplně jasno. Hádám, že až proniknu hlouběji do tajů téhle magie, tak budu vědět spoustu věcí o daném vlku, podle těch barev." Když už ztratil prostorevé vidění a tím pádem i odhad přesných vzdáleností, tak by touhle magií mohl dost co získat.
"Jak řekl Scar, All se ztratila. Nejspíš se už nevrátí. Ale kdo ví. Stejně jako mí rodiče, zmizeli a do teď se neukázali." Takže asi se pomsty nedočká. Pokud by se chtěla pomstít. Nevýhodou bylo, že All byla alfa, takže o to to bylo komplikovanější.
"To je dobře. Slabost je celkem ošklivá." Jojo, pokýval hlavou. Připadal si pak strašně odporný, když se krčil mezi vlčaty se skrvaveným okem. Otřásl se, jen si na to vzpomenul. Fuj, už nikdy více. Zasmál se, když ho pochválila. "Díky. O to mi jde. Nevypadat jako chcípák. A věř i takové byly mé časy." Ještě, že už je to pryč. "Potkat Dail s Corine, to bylo to nejlepší, co se mi stalo, tedy po té, co jsem ještě potkal tetičku Stray, ta byla první nejlepší věcí, co jsem zažil." Pokýval hlavou, nebýt těchto vlčic, kdo ví jaký a kde by teď byl.
Musel se opět zasmát, po té, jak se Scall předváděla grimasy a musel s tou mladou vlčkou souhlasit. "Nebuď skromná, Dail." Měla by být na sebe hrdá. Rozhodně ano.
Na Scall výzvu, zrychlil svůj krok. "A co takhle si dát závod k horám? Hmmm, mohli bychom se podívat po kamzíkovi, co vy dvě na to?" Na odpověď už nečekal a vyrazil kupředu k Jižním horám. Docela by i ochutnal nějakou tu kozu z hor.

>>> Jižní hory

//Snad nevadí, když si odskočím/e do obchůdku ???

Noir se na Dail usmál. "No jo, řekl bych že vím, nebo si to myslím, že vím." Zasmál se. I kdyby se mýlil, stejně by si myslel, že ví, jak je Dail šťastná. Vlastně bylo i dobré, že byla a že on věděl, že je, protože si nemusel dělat starosti, jestli je. Nechal se obejmout. Neměl proti tomu nic, protože šlo o objetí sourozenecké.
Noir se na ta slova zasmál. "Vlastně, ano, viděl, ale zkoušel jsem si svou magii Aury." Ještě musel hodně trénovat.
"To zní skvěle. Pozoruhodné, že máš takovou odvahu. Postavit se tyranovi je velká věc. Začínáš se mi líbit čím dál tím víc." zareagoval na slova mladé vlčice o tom, že se své tyrance chce postavit. I on se snažil, aby byl každým dnem silnější. Stále ještě se sebou nebyl spokojený, ale doufal, že se to změní a bude silný dost na to, aby mohl smést kohokoliv, kdo se mu postaví s úmyslem ublížit jemu nebo jeho blízkým.
Vlastně to měl svým způsobem podobné, jako ona, co se týkalo toho, že někdo, kdo mu ublížil, byl členem chaosu. Řekl, že mu ublížil cizák, ano, byla to pravda, ublížil mu skrze vlče, které bylo stejně jako Noir uneseno. A to vlče, nyní už dospělý vlk, stejně jako Noir je členem Chaosu. Noir mu chce ublížit, ale neví, že to je jak to je. A netuší ani jak to skončí, až ho potká. Patrně má stejné dilema, jako tady mladičká Scallia, aniž by si to ještě uvědomoval. "Členové Chaosu si mezi sebou nesmí ubližovat. To je zákon. Ale je tady vyjimka. Leda by Alfa uznal, že si odplatu zaslouží a také ji můžeš nabít trošku tlamu, při zápasech. Jistě, nemůžeš ji zabít, ale v rámci cvičení se sní můžeš servat." Zamyslel se, jaké by to bylo servat se s bratrem, pokud to je skutečně jeho bratr. Na druhou stranu netoužil po tom, neměl k tomu extra zvláštní důvod, on chtěl jen, aby se na něj nedíval pohrdavě.
Zamyslel se nad tím, jestli mu to něco říká. Ale neviděl tu vlčici. Možná to byla sestra Chaosu, která nebyla na schůzi. "Možná to byla Riveneth. Ale těžko říci. Nikdy jsem ji ještě nepotkal, takže netuším. Slyšel jsem však Scara o nějaké takové vlčici mluvit. Nedorazila však na schůzi." Švihl ocasem a podíval se na malou lasici, která si hověla na tlapce Scall. Pak zavrtěl hlavou: "Nemusí ti to být líto. Sice už nevidím prostorově, ale už jsem si zvykl. A řekl bych, že mě to posílilo." Věřil tomu tak moc, že se opravdu změnil.
"No jo, zní to dobře i pro mé uši. Náhodou, bude fajn mít víc sourozenců." No a kdo ví, že? Byla to slečna a byla pěkná, jak už podotkla i Dail. I když ta to myslela asi ze srandy, ale co není, může být. Každopádně nyní se na ni stejně díval jen jako na mladou možnou sestřičku.
"Báječné. Takže až usnu, můžeš to klidně zkusit. Máš mé svolení. Dost vodítek mám, a skoro i jasno, ale jak říkám, kdyby tam byly ještě přesnější a jasnější informace, bylo by to úplně nejlepší." řekl Noir a pak ještě dodal: "Mám sestru a bratra. Narodili jsme se v jeskyni, která slouží jako doupě Chaosu. Pamatuji si, že otec, bratr i sestra byli hodně tmaví. Můj bratr na sobě neměl žádné zvláštní barevné znaky, kromě přirozeně šedé, alespoň ze vzpomínky, kterou si vybavuji. Ale byl skoro černý. Sestra měla bílé znaky." A znovu by zopakoval, že asi ví, kdo jsou, ale neměl tu jistotu. Vlastně jeho bratr měl i jiné oči tenkrát, stejně jako on sám. Olízl si tlamu a nadechl se.
Zazubil se na ni i na Dail. "Tak jo, souhlasím. S obojím. Tedy, že ukážu co umím a i s tím, že máme oficiálního kouče Dail." Zasmál se a zavětřil, co kdyby nějaká kořist byla tady blízko.

Byl rád, že to Dail řekla. Byl rád, že byla jeho sestrou i když nevlastní, ale o to více ji měl rád, protože byla ta, kterou si za sestru vybral on sám a komu se kdy poštěstí, aby si mohl vybrat sourozence i když se společně nenarodili? To se asi podaří jenom málo komu. Takže vlastně na tom až tak špatně nebyl. Věnoval ji tedy jakousi poklonku. "A ani nebudeš, já se své sestry nevzdám." Už si ji nenechá utéci, tak jako to udělala jeho pravá rodina.
Se zájmem střihl ušima. "Tak to je zajímavá magie. Získala jsi ji u obchodníka?" Kdyby měl jednu navíc, možná by to fakt nebylo marné, kdyby si ji také pořídil. No, rozhodně mu to dalo další podnět k přemýšlení, jakou magii by mohl získat jako další. A když už byl u těch magií, zkusil se zaměřit na Scall i na Dail a pokusil se zachytit, jakou barvu jejich aury zrovna vyzařují. Pokud se nemýlil, mohl na krátko vidět celou barevnou škálu, která se jako duha kolem vlčic rozprostírala. Každá ji měla trochu jinou, ale to, už si stačil povšimnout, bylo u každého tak, takže to bylo nejspíš správně. No jo, měl bych se rozhodně naučit, co to znamená a vidět ji ještě o něco lépe a déle. Tak alespoň můžu cvičit. pomyslel si Noir. Barvy sice viděl, ale zatím mu tolik neříkaly
Pak jeho pozornost přešla ke Scallii, která mu prozradila část svého životního příběhu.
Ne, že by to nebylo zajímavé. Očividně se ona Chaosanka nudila a to hodně. "Tuláci to nemají vždycky lehké, tak to je. A někteří chaosané májí své manýry. Každý si může dělat, co chce, pokud to neškodí společenství, není divu, že toho využila. A víš, jak se jmenovala?" Docela ho ale i překvapilo, že chce do Chaosu, po tom co se jí stalo. To bylo pozoruhodné. "Nebojíš se, že ji znovu potkáš?" Tak ta odpověď ho zajímala. Normálně by se totiž takový vlk nejspíš bál. Ale když uvážil svůj příběh, on, kdyby znovu potkal cizáka, který mu provedl to s okem, nebál by se ho. Chtěl by mu to opětovat! "Jsi statečná, zdá se. A je dobře, že se snažíš. Mám to podobně. Tedy, ne, že by mě unesl chaosan, ale když jsem byl vlče, unesli mě a mnoho dalších vlčat a vlků nějací cizáci. Tehdy jsem přišel o oko." Shrnul v krátkosti. "Byl jsem malý, drzý a blbý a slabý. To jsem chtěl změnit a doufám, že se mi to daří. Kdybych ho potkal znovu, tak bych mu také vyrval oko." Oko za oko ano.
Na důvěru přikývl a dodal: "Snad ano. Bylo by skvělé mít další ségru, tentokráte mladší." Nebo kdo ví, že? Ale tak Noir zatím nechápal, co to je ta nějaká láska, pobláznění nebo čím to trpěl jeho kamarád.
"Skvělé. To by bylo skvělé. Já si je vybavuji, ale chtěl bych mít jistotu. Něco, co by ty vzpomínky oprášilo, jestli chápeš. Já totiž rodinu ztratil, když jsem poprvé vyšel z doupěte. Tedy, no, nechali mě tam a zmizeli. Od tý doby jsem je neviděl, až možná ségru a bráchu loni. Jenže víš jak. Je to už dlouho a nemůžu si být jistý, jestli jsou opravdu mí sourozenci. Taky se změnili a já rovněž. Jako malý jsem byl skoro černý."
Lov? To neznělo špatně. Ale nezkoušela na něj jeho vlastní taktiku? "Něco bych i klidně snědl." řekl přemýšlivě.

Byl zvědavý i na toho zvěda. Samozřejmě. Aby také ne, však to byl Noir a rozhodně ho magie zajímaly. "Rozhodně mi to pak budeš muset ukázat, Dail. Možná je na čase to zkusit." Mrkl na ni a pak se zase podíval na mladou vlčku. Když ale ještě promluvila Dail, opět pohled vrátil na ni. "No jo, nemuselo by to být marné. Vědět, alespoň když tě ten druhý potřebuje." Zauvažoval, že by to nemuselo být vůbec špatné. Ale byl zvyklý, že se stejně spoléhá většinou sám na sebe. Jak hodně se změnil od dob, kdy byl jen malé vlče. Docela dost, řekl by. Naučil se lovit a spoléhat se na sebe. Jo, bylo sice super, když mu někdo donesl žrádlo, ale i tak se musel dost snažit, i když v úplně jiné oblasti a to mentální, aby dosáhl svého. Když se na to díval zpětně, byl to tehdy dost parazitický skřet. Už ted se cítil mnohem silnější a tím i lépe, když nebyl jenom kost a kůže a závislý na tom, co si lstí vyškemrá na druhých.
Podíval se zase na Scall: "Ale jedno bys i tak měla vědět. Nauč se spoléhat se sama na sebe. V Chaosu panuje občas, tak trochu chaos, čím dříve to přijmeš, tím lépe pro tebe. Věř mi." Mrkl na ni. Myslel to zcela vážně a upřímně. On to věděl, konec konců byl členem Chaosu od narození a od dob, kdy jeho rodina zmizela, Chaos se stal poněkud chaotickým. "Tím tě ale neodrazuji od vstupu do Chaosu. Jen nečekej, že ti někdo pomůže, pokud to nebude tvůj kámoš. Třeba já mám tady Dail a vím, že se na ni můžu spolehnout, konec konců, vděčím ji za to, že mi ukázala, jak lovit. Ale jsou i tací, co by tě nejraději sežrali, kdyby mohli. A dost možná ti i šlápli na krk, kdyby ses začala dusit."To byla dobře míněná rada, nikoliv výhružka nebo cokoli jiného. "Jestli jsi kámoška Dail, tak jsi i moje kámoška." Dodal ještě, aby bylo jasno, že skutečně on není ten, kdo by ji na krk šlapal.
"No jo, Scar je často někde pryč, nedivím se. Ale třeba se zase brzy objeví." chtělo to jen zkoušet. Když ten malý tvor slezl ze Scallie, tak si ho všiml. Pochopil, že jde nejspíš o nějakého toho mazlíčka.
Nastražil uši a naslouchal jejím slovům. Občas se podíval i na Dail. "Aha." A ještě bedlivěji naslouchal, když začala mluvit o své magii. Jméno Zei mu nic neříkalo, kdyby tušil... Ale zaujalo ho to a zamyslel se. "No, vlastně to můžeme zkusit. Nemám, co bych chtěl utajit. Ale zajímalo by mě, kdo vlastně byli mí rodiče. Tedy, jako mám povědomí, ale chtěl bych mít jistotu. Stoprocentní jistotu." Tedy navrhl, že i na něm by mohla experimentovat. Co by mohla pokazit? A Vadilo by to, kdyby něco pozměnila? No, kdyby si nevymyslela nějakou pitomost, tak by to asi ani nevadilo. Co by mohla udělat s mou osobností? Uvažoval opravdu. "Pokud můžeš najít nejzazší vzpomínky na mého otce a matku a sourozence, jak vlastně vypadali, jak voněli, to by bylo skvělé." Jo, chtěl by to umět nějak už definitivně uzavřít a nežít pořád v 'možná to tak je, možná ne!'.