Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zamyslel se nad tím, jestli věděl, že má Dail magii zvěda, ale asi to byla pro něj novinka. Nepamatoval si, že by mu to dříve říkala, takže možná ji získala, když se oddělili. Tedy někdy v době od té schůze Chaosu. Tak nějak by mu to dávalo smysl. Přikývl tedy na tuto informaci. "Zvěd? To musí být docela fajn magie." Možná by o něm také mohl pouvažovat.
Na další větu zareagoval slovy: "To je docela možné." Zasmál se. Ale určitě to nebylo stoprocentní, ale i tak to bylo fajn, pokud to tak mohlo fungovat. Ať tak či tak, teď byla Dail tady a jak se dozvěděl, s budoucí členkou Chaosu. "Takže Scall. To je dobře. Nový člen se vždycky hodí." Dail měla větší štěstí, než Noir. Vedla do Chaosu nového člena a on? No, škoda, že Phoenix nemohl přesvědčit. Podle něj by se do Chaosu hodila, ale co už, patřila Daénu a nejspíš to měnit nechtěla. Co už nějak bylo, stejně on nezmění, to by musela chtít sama.
Podíval se tedy znovu na mladou vlčici. Ah tak, takže ona Scara hledá už nějakou dobu. To není nic nového, ten běhá bůh ví kde. Třeba ale budou mít štěstí. Rozhodně nečekal, že by jejich alfa byl stále v jeskyni. Byla to už nějaká doba. "Rád tě poznávám a doufám, že budeš mít štěstí a Scara najdeš."
Na její otázku odpověděl: "Ano, jsem zdejší. Tenhle ostrov je můj rodný, takže jo. Jsem." zazubil se na ni a mrkl tím zdravým okem. "A ty? Narodila ses tady?" Ta pravděpodobnost tu byla. "Jak znáš Scara?" položil ji další otázku, neb ho to zajímalo. A také měl možnost zaslechnout něco málo z rozhovoru mezi ní a Dail o magii. To jej samozřejmě zaujalo též. "Můžeš zabrouzdat do minulosti i do dob, které si moc nepamatuji?" zcela evidentně ho tato informace opravdu zajímala. Zaujatě ji sledoval a dychtil po odpovědi na svou poslední otázku.

Nikam nespěchal. Neměl teď konkrétní cíl, jen ho napadlo, že by si mohl dát svačinu v podobě loňského jablka. Tedy ne starého, ale toho, které přes zimu vydrží až do jara. A teď byl na to nejspíš vhodný čas. A protože právě, že nikam nemusel chvátat, tak se víceméně loudal.
Konečně první paprsky ranního slunce vyklouzly zpoza Severních hor a den přivítal Noira. A ne jenom den. Noir zaslechl známý hlas. Chvilku si dokonce myslel, že se mu to jenom zdá, neboť právě na Dail pomyslel, když v tom se její hlas skutečně ozval. Noir se zastavil a otočil se, aby mohl rozpoznat vlčici, která k němu přicházela. Byla to skutečně Dail a nebyla sama. Vedle ní byla mladá vlčice, kterou ale neznal. Ta, na rozdíl od něj, jeho znala. Tedy alespoň z popisu Dail.
"Ahoj, Dail. Ty máš novou magii? Zrovna jsem si na tebe vzpomněl a hned jsi tu." Zasmál se Noir. Samozřejmě to myslel v žertu, protože přemísťovací magii neznal. Tedy kromě teleportu a ten byl poměrně stabilní a omezený, co se míst kam se přesunout dalo, týče.
Pak se obrátil pohledem na mladou vlčku: "Jo, to jsem já. Ale tebe neznám, takže ty jsi?" Nová kamarádka Dail? Čekal na to, až mu to vyjasní.

Severní hory přes Luka >>>

Jaro... Jaké to zvláštní období. Vzpomněl si na událost s jeho mladším kámošem, jak ho posedlo něco, jako amorova horečka či co. Proč mu to přišlo na mysl zrovna teď? Nejspíš to mělo souvislost s obdobím. Někdy touhle dobou to bylo. Zavrtěl nad tou vzpomínkou hlavou. Pořád mu to přišlo jako podivné pomatení, kterému nerozuměl, ani tehdy a ani teď. S tím si vzpomněl také na Thiu. Tehdy ještě nevěděl, že je jeho sestra. Nebo si to alespoň nechtěl připustit. Teď už k tomu byl nakloněn, ale jistotu naprostou mít nemohl. Co asi teď dělá? Myslí někdy i na mě? Přeci jenom mu byla sympatická od první chvíle, kdy ji viděl. Kdyby nebyla jeho sestra, možná by chtěl, aby byla jeho super kámoškou. No jo, ale kde teď je stejně neměl ponětí, stejně jako to, jestli ji chce teď vidět, nebo ne. Taky si vzpomněl na Dail. Měl by ji zase najít. Ale ani u té příliš nechvátal, neboť měl pocit, že se rozdělili teprve včera, no přeci jen to bylo už dlouho.

Les Alf přes Ostříží zrak >>>

Pomalu se blížilo svítání a už nyní bylo ve vzduchu cítit, že je jaro za dveřmi, nebo dokonce, že už je tu. Noir se zhluboka nadechl. Pod tlapami mu roztával sníh. Cítil to. A to i tehdy, když přecházel planinu Ostřížího zraku, ale též ve chvíli, kdy stoupal do Severních hor. Zima slábla a bylo to cítit. Dokonce i vítr pomalu slábl a podle toho se dalo očekávat, že ráno by mohlo být dost teplé. Tedy, dost na to, že byl konec zimy, že jo. Ještě byla docela tma, ale obloha se začala pomalu měnit v temně modrou, když z hor sestoupil na jemu známé louce. Byl doma. Luka znal poměrně dobře. A teď se mohl rozmýšlet, jestli půjde omrknout úkryt nebo vyrazí někam jinam. Upřímně? Nechtělo se mu do jeskyně, kde se narodil a kterou okupoval jeho bratr. Třeba by tam nyní nebyl, ale třeba jo a upřímně, dívat se na jeho pohrdavé pohledy, na to neměl náladu. Proto se bezmyšlenkovitě vydal k Ovocnému lesíku.

>>> Luka

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 1
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): V Lese Alf si povídal se Solfatarou, již se s ní rozloučil.
Bobříci: xxx

Poslouchal ji a jen žasl. Podle všeho existovaly i matky, které se o svá vlčata staraly, ne jako ta jeho, která zmizela. "To je, řekl bych, že skvělé, vědět, že existují také rodiče, kteří se na své potomstvo nevykašlou. Možná tenhle svět má ještě i šanci." No, ano, ale prozatím měl názor spíš takový, že rodiče svá vlčata sice porodili, ale pak je nechali na pospas osudu. Nic ho jeho rodina nenaučila. Tedy ta pravá pokrevní ne. Nikdo z nich.
Zkoušel to změnit? Pohlédl na ni svým jedním okem. "Ne, nezkoušel. Nechci se vnucovat někomu, kdo mnou pohrdá, aniž by měl k tomu důvod nebo dokonce zájem na tom něco změnit. Já ho chránil, ale to si zjevně nepamatuje. Nebo je mu to jedno. Co já vím, možná mu nos vyrostl tak vysoko, že si myslí, že je předurčen vést samotný Chaos, co já vím. Ale vnucovat se mu rozhodně nebudu! Nikdy. Jak on ke mně, tak já k němu." Bohužel tak to vnímal. Vnímal, že jeho bratr by klidně povstal do čela a ani by okem nemrkl. Ale také věděl, že má jeho bratr i své slabiny, nicméně Noir neměl potřebu se nějak s ním prát. Sice ho vytáčelo, že bratr k němu chová chladné a pohrdavé city, ale také věděl, že on to nezmění. "Nevím, jestli je schopen přijmout kohokoliv, kdo má odlišný názor na věc, než jaký má on sám." No kdo to mohl vědět? Noir to rozhodně vědět nemohl a stačilo mu to, co zažil a že byl na tohle dost háklivý. Nesl si to jako velkou křivdu.
"Hmm... to máš pravdu. Pokud někdy budu mít rodinu, tak se na ni nevykašlu." Tím si byl jistý. A ani na Dail se nevykašle, jen proto, že se jeho bratrovi zdá být hloupá. No co, když jeho bratr soudí jen podle nějakého prvního dojmu, budiž.
Střihl uchem k Solfataře. No, mohl se rozhodnout, jak chtěl. Ale fakt byl, že trávit čas na jednom místě neurčitou dobu se mu asi ani nechtělo. "No, jak myslíš. Konec konců, třeba mě ještě doženeš. Pokud by sis to snad rozmyslela. A dík, ty si užij poflakování se kolem smečky a rodiny." Mrkl na ni a věnoval ji dokonce i jakýsi drobný úsměv. Bylo fajn vědět, že v Daénu nejsou jen nějací divní vlci.
Když už se tedy rozloučili, vydal se tedy směr Severní hory.

>>> Severní hory přes Ostříží zrak

Nakonec se přeci jen dozvěděl, kdo vede teď Daén. Ať už to byla pravda nebo klam, zapamatoval si to a třeba se neztrapní, když ji někdy potká osobně, alfu Daénu. Kývl hlavou, že rozumí.
"Máš tady bratra a oba jste se sem dostali mois grisskou záhadnou teleportací? To je zajímavé. A vídáte se s bratrem?" Docela ho to zajímalo. On měl bratra i sestru, tedy zřejmě, ale měl dobrý vztah jen se sestrou. "Já se tady narodil. Mám sestru i bratra, ale rozdělili jsme se v hodně útlém věku. Vlastně se pořádně ani neznáme. Nedávno jsem se s nimi setkal. No, sestra je fajn, ale bratr... Má moc vysoké ego a kdo ví proč mu smrdím, takže asi žádný bratříčkování mezi námi nebude." A zřejmě ani toho respektu ne. Noir nehodlal respektovat někoho, kdo nemá respekt k němu samotnému.
Ale co ho zaujalo také a možná ještě víc, že má vlčata. Nevěřil nějak tomu, že vlci na Mois Grisu svá vlčata vychovávají. Nebo, že by to bylo jen charakteristikou Chaosu? "Máš vlčata a partnera? Kolik jim je? Nás rodiče opustili, když jsme sotva rozlepili oči. Překvapuje mě, že to může být i jinak." Neříkal to proto, že by snad toužil, aby ho Solfatara politovala. Už mu to bylo jedno. Tedy krom jakési nenávisti k rodičů, kteří ho nechali v jeskyni, necítil už nic z toho čím si procházel jako vlče. "Nepotřebuji rodiče." Dodal na to ještě.
"Myslím, že nemám kam spěchat. Můžu si tady trénovat magii třeba nebo zjišťovat informace pro své vlastní blaho, nebo tak. Však také mohu změnit názor, když už mě čekání nebude bavit, že jo. Takže bych mohl říci, žádný problém a risknu to." Zasmál se Noir. Jistě, byl svobodný, tak mohl měnit rozhodnutí jak se mu zlíbí.
"Mistr je skutečně profík, to se mu musí nechat. Je zvláštní, že je tak vstřícný. Ale jen když máš ty mince." Zasmál se Noir. Bylo tomu tak. Mistr byl opravdu ochoten učit kohokoliv, když mu ten dal mince. "Co s těmi mincemi dělá, to by mě fakt zajímalo." Ale tak moc to zase vědět nepotřeboval, jen mu bylo zkrátka divné, k čemu mince jsou. Třeba je jen sbírá, protože se mu líbí a má v nich jakousi formu fetiše. Někdo se rád vyválí v blátě někdo sbírá lesklé kulaté věci s dírou. Asi tak.

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 4
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): V Lese Alf si povídá se Solfatarou.
Bobříci: xxx

O tom, že změna alfy byla vlastně správná se nemuseli dohadovat, což bylo vlastně fajn. Noirovi mohlo být jedno, kdo byl dříve alfou Daénu. Ale kdo byl alfou Daénu teď? To vlastně ani nevěděl. Ale nijak ho to ani netrápilo. I když, vědět to by bylo fajn. "A kdo vlastně alfou nyní?" Hádal, že se to asi nedozví, ale třeba ano. Určitě o tom, kdo je alfou Chaos věděl, ale fakt byl, že on o tom ponětí neměl a rozhodně se nehodlal ptát u svých. Prostě to zkusil a zeptal se Solfatary. Co se mohlo stát? Maximálně to, že mu to neřekne nebo že bude mlžit.
"Klidně bych ti dovolil se mnou jít. Nevadilo by mi to. Alespoň by byla nějaká zábava. Putovat sám je trochu dost nudné." Zkrátka a jednoduše, ve vícero tlapách se šlapalo lépe. "A jak dlouho bys tady chtěla zůstat, pokud bys měla zájem jít se mnou na průuzkum pouště?" Třeba by tu mohl počkat. Konec konců, nic ho netlačilo, aby někam spěchal. A o život se taky moc nebál. Teda v tuto chvíli ne.
Mrkl na ni svým zdravým okem. "Jo, o Svatyni vím, zrovna jsme od tama vyšli s Tissou." Zazubil se na černou vlčici. "To máš pravdu. Za tu námahu to stojí. A taky se tam ještě někdy vrátím, ale až zase najdu nějaké ty mince, co si mistr žádá. Nic není zadarmo." Ani v tomhle světě nebylo nic, co by bylo zcela zdarma.

"Jo, to rozhodnutí bylo rozhodně rozumné, takže nejspíš, alespoň tenhle krok, byl od vaší alfy správný. Myslím si, že pláň není nikdy dobrým místem pro smečku. To leda tak pro jeleny, ale ani ti nejsou tak bláhoví, aby na pláních hledali místo na noc." Ano, chodily na pláně se krmit, ale neschovávali se tam. A to Noir věděl moc dobře ze své vlastní zkušenosti, že pláň není ideální místo k odpočinku. Po té, co se konečně dostal od cizáků totiž na pláních strávil nějaký ten čas a bylo to to druhé nejhorší období po cizácích.
Noirovu pozornost tedy upoutala otázka Solfatary. Nevěděla o smečkách nic. "Moc o nich nevím. Vlastně o té v horách vím jen to, že to je další přátelská smečka, kterou vede nějakej zrzek. Ta smečka si říká Alateyská, jak se jmenuje zrzek nevím." To bylo vše, co se od Tissy o smečce v horách dozvěděl. "No a ta v poušti? O té nevím nic. Takže to budu muset zjistit. Chci mít vlastní přehled o ostrovech." Protože mít přehled bylo zkrátka vhodné. Obzvláště pro vlka, který se pohyboval po ostrovech neustále.
Upřel na ni překvapeně své jediné oko. "Vážně devátá? Tipoval bych tak, možná pátou, ale devátou?" To Noir byl mladý, ale vždycky nebyl silný. "Snažím se na sobě makat. Ale nejsem ještě spokojenej, no. Mladej to jsem, to je fakt, ale taky se o sebe musím starat sám. Mám teď asi dva roky, když si to tak vybavím." zamyslel se.

Děkuji za odměnu ♥ a rovnou tedy poprosím o tlapičku k Noirovi a to do Aury. ♥♥♥ KŠM taktéž Noirovi, když jsem to posílala za něj, tak jsem to chtěla k němu, řekla bych :3 a ještě jednou děkuji.



Báje o mezi ostrovních cestách Mois Grisu
aneb Báje o Materiovi a Energiovi

Kdysi dávno, žili na ostrovech Mois Grisu dva bratři. Tedy ve skutečnosti to byli bratři tři, pokud se přikláníte k verzi, že se jednalo o bohy Mois Grisu. Někteří je totiž řadí mezi bůžky nižšího řádu, jiní spíš mezi skřítky a další je považují jenom za zjevení sil matky přírody.
Ať už tomu bylo tak či onak, kdysi dávno žili tito dva vlci na Mois Grisu. Jeden, jako by z oka vypadl tomu druhému. Lišili se pouze v barvě svých očí. Jeden je měl tmavé, plné a tak hmotné, nesouc jméno Materio. Druhý, se jménem Energio, je měl zase světlé, zářivé a takřka až nehmotné. Oba bratři se hodně podobali na boha Nera, proto se povídalo, že se jedná o jeho mladší sourozence nebo možná o jeho syny.
Na Mois Grisu pracovali společně a vytvářeli různá místa a útvary, kterým dodávali ne jenom prazvláštní tvary, nýbrž i neobyčejnou energii. Co třeba taková Mrazivá jeskyně...? nebo Kvílivec? Ale nebyli jedinými nadpřirozenými obyvateli těchto ostrovů. Samozřejmě se zde vyskytovalo mnoho dalších bytostí. A jedna taková bytost bratry často pozorovala, až jednou vystoupila ze stínů a začala bratry nabádat, aby poměřili své magické síly: „Který z vás dvou má lepší magii?“
Bratři nechápali, proč to onu bytost zajímá. K čemu by mohlo být dobré vědět, čí magie je lepší a co to změní, když se ukáže, kdo z bratrů je mocnější nebo dokonce lepší? To ani jeden z bratrů netušil a tak nějakou dobu odolávali a neznámého buď ignorovali, nebo na jeho pobídky jen mávali tlapami, vrtěli hlavou na znamení nesouhlasu či jej slušnou formou posílali někam jinam.
Však jednoho dne je zvědavost přemohla a nakonec neznámou bytost přizvali blíž, aby jim to vysvětlila.
„Protože je krásný pocit vědět, že jsi lepší než ten druhý. Kdybyste ten pocit znali, věděli byste to.“ Bytost se na ně zubila a tetelila se, až Materio s Energiem pocítili touhu poměřit mezi sebou svou magickou moc. A právě tehdy vznikly cesty mezi ostrovy.
Ostrovy samy o sobě byly krásné. Bohové se mezi nimi pohybovali snadno. Neměli sebemenší potíže se dostat z jednoho ostrova na druhý, kdykoliv se jim zachtělo. Pro obyčejné suchozemské tvory to však bylo nemožné.
„A jak bychom měli porovnat své síly?“ Zeptal se Energio oné bytosti, která je nabádala ke špatným myšlenkám.
„To je snadné. Vytvořte něco velkolepého!“ řekla na to bytost.
„A co by to mělo být? Všechny věci, které jsme vytvořili jsou velkolepé,“ odvětil na to Materio a Energio mu přikývl hlavou na souhlas.
Bytost se poškrábala na zátylku a pak řekla: „Propojte ostrovy. Udělejte něco, co není obvyklé!“
Bratři se nad tím zamysleli a ten nápad se jim líbil. Ano, propojit ostrovy bude opravdu velkolepé. A tak se dali společně do práce a vytvořili první z přechodů, který vedl skrze moře. Materio pozvedl mořské dno tak, aby bylo možné přejít mezi ostrovy, ale zároveň aby i moře mohlo vládnout svému místu stále a Energio dodal místu magickou sílu a moc, aby bylo chráněno před zraky kolemjdoucích a jen ti, co nalezli odvahu, se mohli dostat na druhý ostrov. Byli se svým dílem spokojeni a nadšeně sledovali bytost, která je pozorovala a mračila se, což bratři nechápali a tak se zeptali, co je. Nelíbilo se jí snad jejich krásné a velkolepé dílo?
„Ale ne, je to úchvatné. Jen nejde posoudit, čí moc je větší. Takhle to nepůjde. Jděte každý na opačný konec ostrova a vytvořte přechod jen za pomocí svých vlastních mocí! Každý zvlášť a teprve pak bude možné určit, který z vás je lepší!“ Takto je bytost rozdělila a oni poslechli a učinili tak.
Poprvé pracovali každý sám a poznali, jaké to je nést zásluhy jen za vlastní píli. Začali být na sebe hrdí, jenže s pýchou přichází i pád.
Energio se vydal na Červenou louku, kde přemýšlel, jak by mohl svou energii využít na to, aby vytvořil přechod. Lámal si nad tím hlavu. Vždycky se spoléhal na to, že bratr vytvoří pevný základ a on mu dodá energii. Ale teď? Teď byl na pokraji sil, neboť netušil jak vytvořit něco hmotného, aby po tom mohli kráčet hmotné bytosti. Uplynula noc a on konečně přišel s nápadem. A tak vytvořil magický portál, kterým se mohly hmotné bytosti dostat z jednoho ostrova na druhý. Dalo mu to hodně práce a byl z toho vyčerpaný, ale svou úlohu splnil a vytvořil velkolepé dílo.
Možná si říkáte, že Materio na tom byl vlastně o dost lépe a měl to snadné, ale mýlíte se. Ani on to neměl lehké. Sice ho po chvilce přemýšlení napadlo opravdu velkolepé dílo. Jenomže musel jej několikrát předělávat, neboť nebylo stabilní a pořád se bortilo. Chyběla mu energie Materiova bratra. Takhle vznikl dřevěný most zavěšený na lanech, houpající se nad rozbouřeným mořem, zahalený mlhou tak, že nebylo vidět z jednoho konce na druhý. Velkolepé to bylo dílo, ale s dávkou nebezpečí, umožňovalo přesun živých tvorů z jednoho ostrova na druhý a naopak.
Když se potom sešli bratři s bytostí, která je navedla k vytvoření cest, každý z bratrů předvedl svůj výtvor s očekáváním, že právě to jeho dílo je nejlepší. Avšak ejhle – nemohli se shodnout a začali se hádat. Už neměli chuť spolupracovat a vytvářet krásná veledíla na ostrovech společnými silami. Místo toho se hádali, kdo má lepší moc a kdo dokáže vytvořit lepší výtvor. Každého z bratrů trápil pocit, že je horší než ten druhý, ale na venek se chovali, že jsou lepší než jejich dvojče.
A tak už nemohli spolupracovat. Dokonce se už nemohli ani vystát, proto se rozhodli opustit ostrovy Mois Grisu. Od těch dob už o nich nikdo další neslyšel. Zůstala po nich jen jejich díla, ať už ta, která vytvořili společně v lásce a souznění nebo ta, která vytvořili každý sám, když opouštěli ostrovy.
To byl příběh o vzniku mezi ostrovních cest, ale i o jiných místech na Mois Grisu, takže když na nějaké zvláštní místo narazíte, věřte, že je dílem mois grisských bohů Materia a Energia, bratrů nebo synů mocného boha Nera.

Lehce se uchetl, protože to, co Solfatara řekla, bylo zřejmé. Ani to říkat nemusela a jemu bylo jasné, že se nestěhovali jen proto, že jim u Němého údolí foukalo, tak trochu na zadky. Nebyl tam les, jen údolí, vlastně i docela otevřené spíš jako louka. Nic pro dobro smečky. "To první místo bylo možná hezké, ale nepraktické. Zůstávat tam s celou smečkou, to by musel opravdu jenom bláhový alfa." Ne, on by tam nezůstal stejně jako tam nezůstal ani Daén. To místo bylo dobré na odpočinek, ale ne na trvalý pobyt. "Myslím, že tím, že jste zůstali na tomhle ostrově, by jste stejně nedokázali umístění Daénu udržet v tajnosti příliš dlouho." Poznámka Noira byla vcelku logická. "Ale dost možná by jeho poloha nezůstala utajena ani kdyby jste odešli na první ostrov." S tím prostě smečky musely počítat. "Ale Chaos po vás zrovna teď opravdu nepase." Alespoň co od poslední návštěvy vyzvěděl. Možná tak po jednom vlku, ale to nehodlal ani říkat a stejně něměl ani páru, jak ten vlk vypadá.
"No, plány mám, ale těch je víc. Chci najít smečku v poušti. Prý tam nějaká nová je. Pak smečku v horách, no a mimo jiné zkontrolovat ovoce na modrém stromě." Na tom nebylo nic, co by musel tajit. A možná se i něco dozví.
Pozvedl obočí: "Ty a stará? To byl teďkom jen vtip ne?" Nepřišla mu zrovna jako nějaká babička. Ale ani nehodlal hádat kolik ji je.

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 1
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): V Lese Alf si povídal s vlčicí Solfatarou.
Bobříci: xxx

1% poprosím třeba do síly, děkuji ♥

"No, vlastně jsem si, mimo jiné, chtěl potvrdit, kde Daén leží. Ale ano, pravdou je, že jsem doprovázel vlčici, co chtěla vědět, kde Daén najde." No, našla, ale do smečky nechtěla. To už však nebyla jeho starost. Stejně byla zvláštní. Zajímavé bylo, jak nacházel zvláštní vlky. Svět byl vůbec plný zvláštností. Pohlédl na vlčici. "Jestli informace předám nebo ne, na tom ani nesejde. Hádám, že ostatní stejně vědí, kde Daén leží a upřímně? Momentálně Daén není problém Společenství." Takže ani nebyl problémem pro Noira.
Představila se mu jako Solfatara a jen tím potvrdila, že ji nezná. "Jsem Noir. Jen Noir, nečekej u mě nějaké tajemné druhé jméno, protože ho nemám." Uchetl se, protože pořád nechápal, kde k tomu Chaosáci přišli a jestli si tak začali říkat jen tak nebo to mělo nějaký hlubší důvod, či snad to bylo součástí rituálu. Konec konců, jeho bratr to druhé jméno měl, ale jeho se ptát rozhodně nebude, kde k němu přišel a proč ho má. Olízl si tlamu a musel se ad úvahou o bratru ušklíbnout, poněvadž ten byl od začátku proti Noirovi. Přesto, že Noir byl ten, kdo svého bratra chránil jako když byli vlčata. No, život každého asi změní.

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 4
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): V Lese Alf si povídal s Tissou a Phoenix, když se rozloučili, potkal vlčici Solfataru.
Bobříci: xxx