Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bylo jasné, že její věrnost patří jiné smečce, ale neměnilo to nic na tom, že kdyby onou smečkou byl třeba chaos, tak by se její věrnost rozhodně hodila. Ne tak jako věrnost jiných rádo by vlků chaosu, že jo. No, on věrný byl, ona také, jen každý jiné smečce. V hlavě si však postěžoval, že není v jeho skupině vlků. A t to ho přinutilo se zamyslet nad tím, co vlastně všichni maj s těmi vlčicemi. Ale i tak. Pořád tomu moc nerozuměl. Přišlo mu, že třeba Phoe je fakt cool a přitažlivá, ale nechápal, proč se mu vlastně líbí.
"No, jo. To vidím."Svůj k svému. Ale co když ona sem nepatří! Nebo co když on nepatři tam? Neuměl to posoudit a vlastně ani nechtěl. On měl, co chtěl, kromě toho, co mu scházelo a nevěděl, co to vlastně je. "Tak dobrý lov, přeji. Přidal bych se, ale, asi by se to nelíbilo všem členům smečky. Tedy nejspíš ne každý je tak přístupný k chaosanům." Musel se nad tím uchechtout, protože, si představil, jak se na něj dívají, jako přesně na někoho, kdo u nich dělá špionáž. No jak jinak, že jo. A možná by to nebylo ani tak daleko od skutečnosti. "Tak jo, někdy se sem stavím, jestli chceš. Můžeme někam zajít." Jo, to by mohlo být fajn. Ta představa se mu líbila a tak se na Phoenix zazubil do úsměvu. Pak už jen sledoval, jak odchází a pak se sám vydal někam lesem.

Po pár krocích, kdy si už myslel, že Phoenix přeci odešla, začal mít pocit, že třeba ne a že si to rozmyslela, teď za ním doběhla a půjde s ním, tak se zastavil a otočil s touhou říci: "Tak sis to rozmy..." větu však nedořekl, protože to nebyla Phoe, ale někdo jiný. Jeho nadšený výraz se změnil na zkoumavý a mírně chladný. Podle pachu patřila také do Daénu. Ano, byla to vlčice. Vcelku i zajímavá. Její vzhled v něm vyvolal jakési záblesky vzpomínek. Tuhle konkrétní vlčici neznal. Nikdy ji neviděl, ale její kombinace barev ho vrátila do dětství. Zavřel oko a jako by se snažil setřást tyto záblesky vzpomínek, což se mu nakonec podařilo a tak znovu pohlédl na vlčici.
Pozdravila ho a pak vyjela slovy i když nebyly proneseny přímo nepřátelským tónem, jeho dřívější já by nejspíš vystartovalo slovy 'Co je ti po tom!' však už nebyl děcko a tak s chladným, nicméně však také ne nepřátelským tónem odpověděl: "To je věc, kterou bych ti říkat nemusel. Ale..." Důkladně se ji zadíval do očí, ona měla spousty jizev na sobě a jednu dokonce i přes oko, zajímavé. Že by i v Daénu byli rváči? "Doprovázel jsem někoho k Daénu." Neměl důvod to tajit. Neměl důvod proč by lhal. "Tak tedy také zdravím." Páni, tohle se říká? Není jednodušší říci 'čau'? Pomyslel si. No, nebylo špatné si to zapamatovat. Mohlo by se to hodit.

"Dík, uvidíme, jestli budu někdy chtít." Nebyl si jistý, jestli chce vést chaos. Rozhodně se na Chaos nemohl spolehnout a nepřehlednost mu byla proti srsti. To by určitě změnil, kdyby mohl. Otázkou bylo, jestli kdy kdy bude moci měnit a jestli bude chtít. "Ano, tolik k rovnosti. Možná to je ale jen domýšlivostí konkrétních jedinců, nějak blíž jsem to nezkoumal." Prostě někdo mu byl sympatický někdo zase naprosto vůbec. Ale jak už zmínil, každý si může dělat, co uzná za vhodné.
Nad tím se musel uchetnout, když Phoe prokázala věrnost své smečce. Taky mu to ukázalo, že kdyby byla členkou Chaosu, byla by fakt dobrá. Škoda jen, že nemá zájem. Rozhodně byla chytrá nebyla to žádná hlupačka.
Úplně to chápal, takže ho to nepřekvapilo, ale jen více si přál, aby stála na jeho straně, než proti němu. "Chápu. Byla bys skvělou členkou Chaosu, kdybys měla zájem." Ale věděl, že nemá a rozmlouvat jí to zřejmě nebude. Kdo ví, jak to v budoucnosti bude s Daénem a Chaosem a jejich vztahy.
"Děkuji, Tisso. A já doufám, že najdeš svou vysněnou smečku." Tady odtud z ostrovů se stejně nedostane, takže ji asi ani nic jiného nezbývalo. Tedy kromě toho být tulákem. Ale komu by se chtělo být na všechno úplně sám? Nebyly to dobré časy, když byl Noir sám.
Tissa se od nich oddělila a Noir sledoval, jak se ztrácí mezi stromy. Pak pohlédl na Phoenix. "Asi bych měl taky jít. Leda, že bys měla zájem najít smečku v poušti a prozkoumat ji trochu blíž...?" Ano, skutečně ji nenápadně navrhoval, aby spolu vyrazili na výlet. Záleželo jen na ni, jestli přijme nebo odmítne.

"Upřímně? Ještě jsem za svůj život nepotkal nikoho, kdo by odešel proto, že by už nechtěl být chaosanem. Tedy až do teď a ani tu nemůžu říci, proč vlastně onen vlk odešel. Nemůžu, protože ho neznám. Neznal jsem ho osobně takže nevím, proč zradil chaos. Ale byl to někdo, kdo nejspíš neustále cestoval, takže buď nechtěl být na jednom místě, což ani nemusel, nebo poznal něco a to je asi pravděpodobnější, něco, co ho změnilo, co já vím. Já můžu říci jen své dohady nebo to, co mě zrovna napadne a pravdu neznám." To bylo to upřímné. Prostě vlka neznal, jen jeho chaosské jméno. "Mí rodiče sice zmizeli, ale jejich zmizení bude spíš mít na svědomí mois grisská magie, než, že by zradili vlastní dílo." Přestanou být chaosanem? To byla otázka, na kterou se Phoe ptala Noira. "Je možné, že ale nikdy nebyl pravým chaosanem, onen zmíněný zrádce." V srdci jím být nikdy nemusel. "Ale pokud je někdo chaosan opravdu, tak jím bude. Respektive, je možné, že se vlci mohou změnit. Možná se může změnit i chaosan. Ale pro ostatní se stane zrádcem, když zradí své bratry a tak se stane lovnou zvěří." Vysvětlil ji pohled na věc. Pohled, který bratři měli.
"Patřím k nim, protože jsem se tam narodil. Nic jiného ani moc neznám. Ale nevadí mi to. Naučil jsem se, že si stejně vlk musí pomoci sám. Musí spoléhat hlavně na sebe. Neplést se ostatním bratrům pod tlapy je taky fajn věc. Ať si dělaj co chtějí a já si taky budu dělat, co chci." Po pravdě? Většina z nich byla nejspíš dost divná. Neznal je a to mu docela vadilo. Nevěřil jim, protože je neznal. A nevěřil, že se na ně může spolehnout, protože věděl, jací jsou ti, které naopak poznal. Jaký má poslání? "Jo, mám volnost. Mám pokoj od otravných vlků. Ale poslání? Hm... to fakt netuším. Možná jednou vést chaos a udělat v něm pořádek, hehe." Jo, rozhodně ho spousta věcí iritovala. Bylo pěkně na hov.o, že se bratři mezi sebou ani moc neznali. A k čemu měli ty své přezdívky? To by taky rád věděl. Na to, že byl synem alf, věděl o tom prd a to ho docela žralo, ale nikdy se nechtěl ptát, protože nechtěl, aby vypadal jak úplný idiot a nikdy neměl šanci se ptát těch nejpovolanějších, protože zmizeli když je potřeboval. Byla to snad jeho chyba, že o tom všem věděl tak málo? "Jenže než se to stane, pokud se to vůbec kdy stane, musel bych se nějak vypořádat se svým bratrem, který se určitě bude chtít vlády ujmout, protože je fakt pěkně namyšlenej." A na to by musel zesílit o dost víc. Jenže Noir se se svým bratrem nechtěl vypořádávat po zlém. Doufal, že najde někdy rodinu a vysvětlí se to, proč ho nechali v jeskyni samotného. No, když našel, asi, bratra, našel jen někoho, kdo jím pohrdá a kdo mu jen znovu dokázal, že rodina ho zradila. Našel někoho, kdo ani nestál o to, aby se mu bratr vrátil. Tak co měl dělat? Podlézat mu tedy fakt nehodlal. I když netušil proč jej jeho vlastní rodina opustila. Jak by mohl věřit někomu jinému? Jak by mohl věřit celému chaosu?
Pak poslouchal to, co mu pravila ona. Mělo to smysl. Bylo to něco, co ji opravdu nikdo vzít nemohl a vlastně se to o moc nelišilo od společenstva. Když se na to díval a porovnával to s chaosem, mělo by to být podobné. Možná s menší mírou chaosu. "Je to podobné. Rozdíl je v tom, že vůdcové nejsou jen alfy, jako takové ale je jich víc. Chaos nemá hierarchii jako běžné smečky. Všichni by si měli býti rovni." Jenže nebylo tomu tak úplně. Byli totiž tací, co si o sobě mysleli, že jsou něco víc. "Ve skutečnosti ale existuje nižší kruh a vyšší kruh." Odfrkl si. Je to asi trochu matoucí a vytváří to právě zmíněný chaos.
"K čemu? Mělo jít o společenství podobně smýšlejících vlků. Hádám, že mělo jít o vlky silné, kteří se nechtěli podrobovat smečkám." Jenomže tím, že si někteří o sobě myslí víc, tak pohled na bratrskou lásku se v něm nedá hledat. "Je to jako otázka, proč existují smečky. Nejspíš pro to samé, ale cestka k tomu samému vede po různých stezkách."
Tissa položila zajímavou otázku, jen Noir pochyboval, že by Phoe prozradila skutečný počet členů. To spíš řekne, že je všechny ještě nezná, což může, ale nemusí být pravda. Nebo může říci nepravdu či pravdu tak jako tak. K tomu Noir nic neřekl, ale zajímalo ho to, nicméně ať už řekne vlčice cokoliv, nebude si tím moci být jistý.

Přikývl. Náhodou si myslel, že smělí vlci mohou být v mnoha ohledech skvělí, pokud to nejsou namyšlení a nemyslí si o sobě, že jsou těmi nejlepšími na světě a všichni ostatní jsou jen švábi. Proto se mu přístup Phoenix líbil. Nezdála se mu totiž jako namyšlená trubka. Rozhodně nebyla ani jako jeho bratr, takže s ní byl v pohodě. Tissa mu taky nevadila, u ní sice věděl, že ta by asi smečku nezakládala, neboť na to neprojevila potenciál, ale u Phoenix ten potenciál i viděl. Tissa mu nevadila, protože se nevychloubala a nepovyšovala se a nepokládala všechny kolem za hlupáky. "A že to je velká výzva." Zazubil se na Phoe.
"Tak v tom máš tak trochu pravdu. Ne všichni, ale je to tak, že se k chaosu přidávají různá individua." Ne jen vrazi, ale i hlupáci nebo podivíni. "Těžko říci, jestli to změní úplně každého. Ale asi ne, když existují i zrádci chaosu." Proč by někdo, kdo je v srdci prohnilý opouštěl chaos jen tak? Co by z toho měl? Touhu po moci? v čem? "V chaosu vládne chaos, o tom není pochyb."
Jo, cvičit mohou společně. Podobně jako s Dail by mohl cvičit i s Phoenix. Nebo i s Tissou, pokud by chtěla.
Poslouchal pak proslov Phoe, který byl částěčně k Noirovi částečně k Tisse. Jedním si byl jistý, nebo alespoň v tuto chvíli o tom byl přesvědčený, že Tissa se do chaosu nehodí. "Jsi bystrá, Phoenix. Ale nevím, jestli jsem milý. Býval jsem drzý a zaplatil jsem za to, ale nebyl to chaos, kdo mne ztrestal. Byli to cizáci. Narodil jsem se v chaosu, to je pravda. Však by se chaos o mě nepostaral, nebýt jedné jeho členky." Pohlédl na vlčici. "Patřím, měnit to nebudu. Ne ze strachu, že by mě mohli brát za zrádce a klidně mě kdekoliv zabít, ale můžu si dělat co chci. Mám volnost a tu ti každá smečka neposkytne." Jasně, s volností přichází také nulová ochrana, protože Noir tedy nevěřil, že by se za něj někdo postavil. Jen Dail věřil. Možná Corinne, fakt ale jen možná. A snad by mohl věřit i Stray, ale jinak? Nikoho tam pořádně neznal. Nikdo mu nebyl bratrem, ačkoliv se tak nazývali. Vždycky musel mít spoleh jen sám na sebe. "Pravdou je, že Chaos je tak trochu divné společenství. Ale to hádám i smečky jsou někdy divné, nebo ne? Máš snad jistotu, že se za tebe vždycky postaví?" Ne, že by to potřeboval, ale vědomost to byla hezká. Byl však zvyklý na vlastní ochranu jen sám sebou.

Zasmál se tomu, ale nebyl to výsměch, spíše určité pobavení, ale zároveň i uznání. Tedy uznale kývl, její ambice se mu líbily. "Kdybys měla svou smečku, možná bych i zvážil zradu té mé." Možná by to byla i možnost vést vlastní smečku, kde víš s kým máš tu čest a nemusíš být ve smečce s blbci, co si o sobě myslí víc než sami jsou. "Zvykneš si. Je tu i dost míst, kam můžeš chodit s oblibou." Nevěděl jak to Daén má s průzkumníky, ale zatím se nesetkal s tím, že by byli vlci pouze na území svých smeček. "I když třeba nebudeš mít místo kde je tvá smečka tak ráda, vždycky si můžeš najít to své oblíbené." Doplnil ještě. On třeba místo, kde se narodil neměl příliš rád. Přinášelo mu jen zlé vzpomínky. Cítil se svobodný kdekoliv jinde.
Střihl ušima, když zmínila jednoho chaosana. Mohla myslet toho zrádce? Nebo někoho jiného? Rozhodně tak či tak, zajímalo ho to o tom nebylo pochyb. "A copak jsi slyšela, smím-li se ptát?" Bylo by zajímavé vědět, co se proslýchá o Chaosu.
"Díky, magie země je opravdu dobrá. Co se týká magie vody, no, asi dokáže být užitečná, stejně jako všechny magie." No jo, možná to tak bude. "Jo, to by mohlo být tím." Zapřemýšlel, která magie by mohla být proti zemi, ale na nic nepřišel. Takže neoblíbenou magii asi neměl. "Jasně, proč ne. Třeba tě ji naučím. Mohli bychom spolu trénovat, ale nejdřív bys ji musela získat, třeba u toho Wua." Neměl problém s někým trénovat. Vždycky totiž ten druhý uměl něco, co on ne, i když měl stejnou magii.
"Pokud nejsi chaosan. Jednou chaosan, navždy chaosan i kdybys nechtěl." Pronesl to ani ne tak, že by nebyl hrdý, ale na druhou stranu neměl být na co hrdý, takže zároveň ani tak, že by hrdý byl. "...nebo mrtvý chaosan." Ano, kdyby narazil na zrádce, mohl by ho chtít klidně zabít. Byl by v právu, podle chaosských pravidel. Ovšem chaos byl chaos a vládl v něm chaos. Neměl v plánu něco měnit. Alespoň o tom neuvažoval. Ale nevadilo by mu mít kámošku někde jinde. I když... Třeba by se dala získat. "Kdybys měla pocit, že Daén tvůj domov nebude, můžeš přejít do jiné smečky i ty."
Za celou dobu Tissa nepromluvila, až na Phoenix nabídku. Jediné slovo.

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 14
Postavení: sigma
Povýšení: -
Aktivita pro smečku: Ověřil si, kde se nachází Daén, zjistil existenci Alatey a dozvěděl se o smečce v poušti.
Krátké shrnutí (i rychlohry): s Tissou zamířil do Svatyně a pak ji zavedl k Danému, zejména pro to, že si chtěl ověřit, že se nachází skutečně tam, kde si myslel, když šli na schůzi chaosu s Dail. Seznámil se s Phoenix, kterou by klidně zlanařil, aby se přidala k chaosu.
Bobříci: ? Průzkumník 10 kšm

Na jeho slova už nic Tissa neříkala a Noir neměl potřebu to nějak dál řešit. Prostě to bylo jak to bylo a basta. I kdyby se snažili, nic by se na tom nezměnilo stejně tak jako by se nesnažili vůbec. Byli na Mois Grisu ať si tak si i když ona tady byla nějak přenesena, zatímco on se tady narodil. No a jak to bylo s Phoenix? Na to se ale zeptal, protože ho to zajímalo: "A ty Phoenix? Přišla jsi na Mois Gris taky odjinud nebo jsi se tady narodila jako já?" Tenhle ostrov byl jeho domov. Tady se narodil i prošel prvními krůčky území.
Alespoň Tissa řekla svou představu smečky. Byla to rozumná představa. Ale nebyl si jistý, jestli takovou smečku najde. "Hm, hm, to by se ti možná líbil Daén před tím, než se přestěhoval z toho Němého údolí. Chápu, proč se ti tam líbilo. Ale pravda je, že nemám šajnu jestli by platily ty další požadavky." Jo, Hory, to by asi vyhovovala ta Alateyská, ale tam byl ten zmatek, který ji z tama vypudil. "Jak vidíš, každá smečka má nějaké nevýhody a i výhody."
To Phoenix věděla něco nového a dokonce i o chaosu věděla. "Říkáš, že je nějaká smečka na poušti? Víš o ní něco víc?" Zajímal se. No jo, to byla novinka pro něj, protože na poušti ještě nebyl, ale doufal, že to napraví.
Potom mu vysvětlila to s tím lichotníkem. "Jo tak, tak to asi lichotník budu. Ale nemysli si, nejde mi o to uloupit si srdce. Prostě se mi jen líbíš protože se zdáš být cool, to je celý. A nevidím důvod, proč to neříct, když to tak je." zazubil se na ni. Rozhodně ji nehodlal nijak podlézat, jen byl upřímný.
Pak se zaměřil na odpověď zase pro Phoenix. "Díky. Jo, význam to má. Moje vrozená magie je země a tohle je takový symbol rostliny." Sice nebyl léčitel, ani kytky moc nemusel, hlavně ne ty voňavé, ale rostliny mohly být užitečné i jinak. "Taky to symbolizuje, že silné semeno vzroste i v nepříznivých podmínkách." Prostě přežije a dokonce i se vyvine v silnou rostlinu, podobně jako Noir.
Všiml si, že Tissa poslouchá, ale neříká nic moc navíc. "Jo, září. Myslím že jo, že to ukazuje, jak se dané bytosti cítí. Ale ještě v tom nemám tolik zkušeností. Každopádně si myslím, že později, až na to víc přijdu, tak budu schopný odhalit, jestli mě někdo vodí za nos nebo ne. A má to ještě jednu dobrou vlastnost, že vidím lépe třeba ve tmě." Když už přišel o prostorové vidění, tohle mu dává možnost vidět věci, co jdou vidět hůře nebo skoro vůbec. Prozradí je právě ta záře kolem nich.
"Nabídka to je skvělá. Ale to nemohu přijmout. Stal bych se zrádcem a o to mi nejde."

"Aha," zamyslel se. Jaké by to asi bylo, kdyby měl taky staršího bráchu, který by se o něj staral. Bylo by to určitě hezké. To zasnění na něm bylo možná i vidět. "Měla jsi tedy štěstí, Tisso. Můj, jakože asi brácha se na mě dívá jak na lůzra a vlastně ani nevím proč. Přitom to byl on, kdo se na mě vykašlal a zmizel si." Odfrkl si. Pak se ale zasmál a nahodil výraz, že ho to vůbec, ale vůbec neštve i když ho to mrzelo, jen s tím neuměl nic udělat. "Nepotřebuji ho. Nepotřebuji ani bráchu ani rodiče." Kdo ví, koho ujišťoval, jestli ty dvě vlčice nebo sebe.
Pak se vrátil pohledem na Tissu. "Takže se utopili v ledové vodě, chápu. To je jako by spadli z mostu. Asi by to vlk, který by tam šupl, měl dost těžké." Ještě, že po mostě uměl chodit.
Horskou a Zlatou, jasně. Byla tady na ostrovech ještě nějaká? Kdo ví. "No, pokud bys chtěla, můžeme se po nějaké další poohlédnout. Bych tě možná doprovodil." Vědět o nějaké další smečce by mohlo být výhodné. "A co ty, Phoenix, ty znáš místní smečky?" zajímal se Noir.
"Já a lichotník, huh, to fakt netuším, ale prostě se mi tvoje jméno zdá takové zvučné a rázné a to se mi líbí." Vysvětlil ji Noir. Vlastně ani netušil, co to lichotník je. Nikdy se nikomu nedvořil a nikdy k nikomu necítil nic podobného, jako touhu s jakýmkoliv vlkem být a předvádět se před ním i když byl svědkem něčeho podobného, když zasáhl amorův šíp jeho... kamaráda? Mohl vůbec toho vlka nazývat kamarádem? Nebyl si jistý. Vlastně si nemohl být jistý ničím a nikomu, kromě Dail nemohl věřit. Možná ještě tak Corinne. Ale to bylo asi tak vše komu snad mohl svou důvěru ukázat. "A tvůj vzhled je nejen zajímavý ale vzbuzuje i určitý... respekt? Nevím, jak to popsat, je prostě jedinečný a fakt zajímavý." Snad to dovysvětlil správně. Zazubil se na vlčici, která byla ke komunikaci mnohem sdílnější než jeho šedobílá společnice.
Podíval se na své rameno a pak zpátky na Phoenix. "Oh, tohle? Jo, to mám od toho obchodníka s vozíčkem. Už jsem měl čest jej potkat vícekrát a doufám, že ho zase někdy potkám." Nespěchal na to se s ním setkat a ani ho nehledal, ale když na něj narazí, určitě si zase něco koupí. "Taky mi prodal jednu zajímavou magii. Umožňuje mi vidět záři kolem věcí." Tedy ne jenom kolem předmětů ale i kolem bytostí. Zatím se s tím učil pracovat, ale přišlo mu to jako zajímavá náhrada za jeho oko o které přišel jako malý skrček.
"Větší ego? To je asi všude stejný. Jsou prostě tací, co si o sobě myslí, že jsou nejlepší, ale jestli jsou, to ukáže čas." Taky byl takový, ale už nepotřeboval to každému mlátit do očí. Vlastně zjistil, že než se takhle předvádět je mnohem lepší pozorovat a zjišťovat slabiny oněch hlupáků.
"Já? No jo, vlastně ano." Měl by jim prozradit kým je? V minulosti měl Daén a Chaos spolu křížky, těžko říci, jak se Daén na Chaos dívá. Chaos byl vůbec celkově taková zvláštní smečka, dost chaotická na to, aby nesla právoplatně název Chaos. Musel se nad tím uchechtnout. Ale nebylo divu, když ji dříve vedli jeho nezodpovědní rodiče.

"Staral se o vás bratr? To je... hezké... asi..." Tohle tedy rozhodně on neznal. "Tak to by mohlo být zajímavé. Byl starší nebo jste byli stejného věku? Kolik ti bylo?" Zajímal se. No jo, jiné modely rodiny neznal než ty, že se probudíš a zjistíš, že jsou všichni pryč až na tebe. Tak je jdeš hledat, ale nikde po nich ani stopy. Čekáš jeden den, druhý a pak při troše štěstí narazíš na někoho, kdo ti dá alespoň najíst, když to sám neumíš ulovit ba ani nevíš, co, po marných pokusech ohlodat trávu, sníst. "Takže se propadli do ledu a zmizeli?" Zajímavé. Dobré vědět, že na ledových pláních se může stát něco takového. Upřímně, to by třeba vůbec nečekal. Netušil, že je něco jako propadnutí se do ledu, možné. Asi že nebyl sněžný vlk.
Zajímavé, Takže Tissa do Daénu nechtěla. "Lesní smečka ti nevoní? Chápu. A které smečky, že jsi to viděla?" Možná by nebylo od věci podívat se po dalších smečkách. Inu proč ne, že? Pro něj by to bylo skvělé zpestření.
Pohlédl na Phoenix. "Phoenix, hezké jméno. A máš fakticky skvělé zbarvení." Jo, líbilo se mu. "Takže ty jsi členka Daénu?" No, řekla to, že jo, proč by to říkala, když by to nebyla pravda. Spíš ale Noir zkoumal, pročpak takhle zajímavá vlčice je v Daénu. "Líbí se ti tam?" Zajímal se Noir. Tahle vlčice mu jako dokonalá sviťačka moc nepřišla, nevěděl proč, ale nesedělo mu to k ní. Ale mohl se mýlit. Protože ji vlastně neznal.

Střihl uchem k vlčici. Zná rodinu... "tak na půl...?" tak teď ho fakt zajímalo, jakým způsobem ona rodinu bere, proto se na ni podíval a zkoumavě si ji prohlížel, čekajíc, co z ní vypadne, ale nezdálo se, že by toužila o tom mluvit. A jelikož se nezdálo, že promluví, zeptal se znovu: "Tak to mě s tou rodinou fakt zajímá. Třeba já. Já rodinu ani pořádně neznám, pač mě opustili a zmizeli si Bohové moisgrišští ví kam, když jsem byl ještě vlče." Pohodil ocasem a zase se zaměřil na cestu lesem. Ale očekával, že se o tom z jejího pohledu dozví něco víc. "Asi byli přesvědčeni, že je nepotřebuji, že jsem tak dobrý, že se postarám o sebe sám." Pokračoval při tom dál. "Měli pravdu." Odfrkl si. "Ale i tak je nemám rád." Znovu se zadíval na ni. "A ty? jak to je u tebe?" Po takové pobídce bude muset něco říci, tedy snad.
Po nějaké době se před nimi objevila nějaká, docela zajímavě zbarvená, vlčice. Očividně znala Tissu. "Čau!" Odpověděl vlčici a prohlížel si ji svým jedním okem. Tissa byla, jako obvykle, řečenému slovu nepřístupná a vlčice se zaměřila na Noira. "Koukám, že se znáte, to je bezva, ne?" Zazubil se na ně a nejspíš bylo na něm, aby řečnil. "Tissa chtěla vědět, kde je Daén, tak jsme tady." řekl jako by nic. "Já jsem Noir." představil se ještě. On na svém jméně totiž neviděl nic, co by měl nebo musel ukrývat, proto mu nedělalo problém se představit tak, jak ho pojmenovala tetička.

Němé Údolí (přes Furijské hory) >>>

No jo, takových míst byla spousta a mnohá ještě ani nenavštívil. Ale to se změní s tím si byl jistý. Přinejmenším tím, že to má v plánu. Jestli se mu to podaří? Určitě ano pokud nezasáhne nějaký osud. Ale on sám nemá v plánu své rozhodnutí měnit. Noir se zadíval na Němé údolí. "No ano, krásné to tady je. Ale jak pochopili, není tu mnoho míst, kam se mohli ukrýt. Byli na očích a taky na ráně. Není divu, že se přestěhovali." Zareagoval na její nadšení. "Prostě je to místo, kde se chceš zastavit a třeba si tu odpočinout, ale ne místo, kde bys zakládala rodinu, třeba." Pane bože, jak mě něco takového mohlo napadnout? Zakládat rodinu?! Co to rodina je? Hm? Zavrtěl hlavou. "Rodinu... Nic takovýho neznám. Ty jo?" Znechuceně přežvýkl.
Přešli ty hory a zanedlouho se vnořili do lesa. "Ne, nepatřím, ale protože tady žiji, tak o nich vím." Momentálně si nebyl jistý, jestli jsou tady, ale předpokládal to, protože tu cítil pachy, když tudy procházeli s Dail a chtěl si to ověřit. Proto tady taky šel a bylo mu tedy vhod, že ji tu smečku mohl ukázat a ověřit si, že jsou skutečně tady. "No a jsme skoro tady. Tedy jako tady jsme, ale kde přesně maj hranice to musíme vyčmuchat."

Irisin Ráj (přes ocásek severních hor) >>>

"Tak to máš pravdu, některá zvláštní místa jsou hnusná, jako mrtvý les za tím temným, to jo. Ale jsou i jiná zvláštní místa a ty jsou i fajn." Zazubil se na Tissu. Takových míst je dost, třeba modrý strom. Jo ten je zvláštní. Fakt by mě zajímalo, jestli to ovoce z něj někdy padá! Musíme se tam vrátit, abychom to zjistili. Uvažoval si chvíli jen tak pro sebe nad místem, které bylo zvláštní a docela vlastně i fajn.
Pořád se mu nepodařilo ji zrovna dvakrát rozmluvit. Nu co. Přes kopce, které naštěstí nebyly nijak vysoké, se dostali do údolí s jezerem. Kdysi se mu říkalo Rest. "Tady ta smečka žila před tím, než se přesunula do lesa." Vysvětlil ji Noir. "A ještě dříve žila jinde. Nu, jsou trochu stěhovaví." Uchetl se stříbrný. Došel k jezeru, odkud se napil a pak pokračoval dál přes Furijské hory.

>>> Les Alf (přes Furijské hory)

Jeho nová společnice Tissa tedy zrovna moc mluvná nebyla, jak se Noirovi zdálo. Měla možná spousty myšlenek, což by i odpovídalo výrazům jejího těla a mimice, žel Noir neovládal magii, která by mu umožňovala myšlenky číst, což by mohlo být vcelku i hodně zajímavé, leč zároveň i dost možná otravné. A tak mu nezbývalo než se s tím smířit. Ani nevěděl jestli ho má štvát nebo jestli by měl být spíš rád. Tak na ni občas koukl, což musel dost často natáčet celou hlavu, ale na to už byl zvyklý.
"A co ty? Máš ráda zvláštní místa nebo?" Nebo dávala přednost místům jako byl právě ledový sever? Když ho už omrzelo koukat na podivné tvory s klepety, tak se pomalu rozešel dál k dalším horám. "Za těmi horami jsou ještě jedny a tam je les a v něm žije ta smečka," řekl, když už byl v pohybu.

>>> Němé Údolí (přes ocásek severních hor)

Ovocný lesík (přes Jižní Hory) >>>

Jak to tak Noirovi přišlo, tak šípková růženka spala opravdu tvrdým nefalšovaným spánkem, neb byla ještě po probuzení taková oblbnutá. Noir se zasmál. "Ptal jsem se, jak se cítíš?" Zopakoval tedy otázku, než se po svačině vydali přes Jižní hory. Byla to celkem příjemná chůze. Přes vrcholky vedlo několik cestiček a oni se vydali po jedné z nich a měli pěkný výhled do různých údolíček. Někdy dokonce i do Dračího průsmyku, který se táhl po jejich levé straně pod nimi. "Tam dole to je Dračí průsmyk. Je to taky zajímavá cesta. Skalní útvary co tam jsou vypadají jako spící draci." Prozradil šedobílé společnici.
"Jo, jsou to pěkné hory." Nebude zde taková zima jako jinde.
Po nějaké době se stezka jala klesat dolů do místa, které, jako by je teleportovalo do tropického ráje. Ocitli se v Irisině Ráji. "Wow, pláž." Před tlapami jim cupitali krabi a jiná havěť. "Vypadá to jako místo, kam by jeden mohl vzít svou milovanou, kdyby ji měl. Teda, pokud by byla na takové slaďárny, že?" Podíval se na Tissu. Jak ta bude vnímat místo, které je jako skoro na protipólu toho, kde doposud žila.

Mlžná džungle >>>

Vyspal se dobře. Sice netušil, jak dlouho spal, ale cítil, že už se mu dál spát rozhodně nechce. Protáhl se a pak se posadil. Dlouze si zívl a rozhlédl se kolem sebe. Nedaleko něj spala ještě šedá vlčka. Nakonec se zvedl celý a šel se poohlédnout ještě po nějakém tom ovoci. Podařilo se mu najít také hrušky. Jednu snědl a druhou přinesl k Tisse. "Bré náno šípková Růženko. Jak se cítíš?" Zeptal se ji a hrušku k ní upustil a ta spadla vlčici před čumák.
Noir se podíval k horám. "Tak to vezmeme přes hory. Rád bych si je prohlédl." A taky chtěl vyzkoušet svých nově nabitých sil. Věřil totiž, že bude zdolávání kopců pro něj lepší a snažší, než když se probral po tom zničujícím zlomu.
Počkal na ni a pak vykročil do Jižních hor. Tyto hory byly bohatší na rostlinstvo i zvířectvo. Nebyly tak vysoké jako sousední pohoří na severu. Bylo to skutečně zajímavé místo pro život a i on by si dokázal představit, že by si tady našel svůj vlastní soukromý úkryt. "No, není tohle místo mnohem hezčí než bílá planina, kde nic není a vítr ti neustále vrtá v kožichu?"

>>> Irisin Ráj (přes Jižní Hory)