Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Něco na tom asi opravdu bylo. I když on by se zřejmě nesmířil s vědomím, že je svět tak nepříznivý a pustý a všude kolem jenom sníh a led. Jo, rampouchy byly skvělé a klouzačka na zamrzlém jezeře taky. Proč ne. V horkém létě se jít schladit na ledové pláně je bezva, ale žít celoročně na takovém místě, fůj, to ne! "No jo, pokud to vlk neví, tak ho to možná nemusí mrzet. Ale stejně, nebyla jsi nikdy dřív zvědavá, jak to vypadá jinde?" On osobně zvědavý byl. "Nakonec jsi ale přeci jenom tady a tady je dost míst různého charakteru. Mělo by se ti tady líbit. Určitě si najdeš to své, kde se budeš cítit dobře." Střihl uchem k vlčici a pak se pomalu vydal nějakým směrem, který ale podle pohledu ani moc nešel poznat, jestli se vracejí odkud přišli nebo jdou jinam. Šli však jinam.
"Hele, vezmu tě do Ovocného lesíku. Tam si můžeme dát sváču. Trochu se vyspat a pak můžeme vyrazit k území té smečky." Objasnil ji Noir. Spánek oba potřebovali, neboť únava po tréninku byla na obou vlcích znát.
"Bylo, že? Ale cítím se silnější. Počkej až se vyspíš, bude to lepší. Uvidíš." Ujišťoval ji, zatímco se prodírali džunglí. "Já už tady byl a myslím, že se zase vrátím. Chci být silný, víš?" Tak moc se chtěl zeptat na chaos, jestli už o něm slyšela, ale zatím nebyla správná chvíle.
Brzy se džungle změnila v les připomínající zahradu. Kolem byly ovocné stromy a keře. Sice byl podzim, ale nějaká jablka tu pořád byla. Noir si vybral jablko a popadl ho do tlamy a jedním skousnutím ho rozpůlil. Po té půlku sežvýkal a spolkl, načež se zadíval na Tissu. "Hm... lahoda." Pak pokračoval v konzumaci zbytku jablka a nakonec snědl ještě nějaké další a další pak si vyhlídl místo pod jedním stromem, kde se stočil do klubka a usnul.

>>> Ovocný lesík

Svatyně >>>

Že kvůli nepřízni počasí, to by Noir i pochopil. To bylo v cajku. Na tom nic nebylo divného, ale že je tam nahnal nějaký šedý vlk, který byl členem oné smečky? To už bylo zvláštní. No, možná, že měl jen starost. Zavrtěl nad tím hlavou a řekl: "Zvláštní přístup. Ale proti gustu..." Vlčice mu odpověděla, že je ze severu. Jelikož on sám, se na ostrovech narodil, nevěděl, jaké to je jinde, takže si to představil jako něco co se podobalo Ledovým pláním. "Zajímavé. To ale asi nebylo zrovna přívětivé místo k životu." Poznamenal a zvědavě sledoval, co na to poví. Měla to tam ráda?
Pak i ona zkusila Svatyni a po té, co se objevil zase před budovou, nadechl se čerstvého vlhkého vzduchu. Počkal na ni, což ani netrvalo dlouho. Byla to jen chvilička. Už minule si povšiml toho zvláštního časového posunu, kdy tam trval trénink jako realita, několik hodin a v realitě uběhlo jen pár minut.
"Tak co? Jak se ti líbil trénkink s Mistrem?" Vychutnával si pohled na vlčici a chtěl vstřebat každou reakci oné šedobílé. "Jestli chceš, tak ti můžu ukázat tu smečku." Pronesl mimo jiné.

Mlžná džungle >>>

Střihl ušima k šedé. Podařilo se ji ztratit dva své společníky? No, páni. To musel být vážně šrumec. "A proč, že jste se tam cpali, do té místnosti?" Jo, to by ho zajímalo. Napadlo ho, že možná kvůli té bouřce s krupobitím. To by pak znamenalo, že byla po celých ostrovech - ta bouřka.
Vyslechl si její vysvětlení, proč do všeho vráží. "Aha. To je divné, ale budiž. A odkud vlastně původně pocházíš, že jste tam neměli lesy?"
Na její představení se řekl: "Těší mě, Tisso." Pak přesunul pohled na budovu před nimi. "Tak co, zkusíš to taky?" Zajímalo ho, jestli to taky zkusí, tedy pokud má ty mince a co na to bude říkat, pak zamířil rovnou do stavby. Už tady byl, takže nebyl tak překvapený tím, jak to uvnitř vypadalo. Ihned pokračoval dál do druhého sálu, kde už na něj čekal Mistr. Dokonce se zdálo, že je i rád, že Noira vidí opět. Ale nejspíš to bylo jen takové Noirovo přání nebo představa.

Zaplatím 8 mincemi a získám 64%
... původní ............ nová procenta ... nový stav
Síla 23 %/86 % ................... +20 ...... = 43 /86
Vytrvalost 20 %/68 % ........... +10 ...... = 30 /68
Rychlost 20 %/75 % ............. +12 ...... = 32 /75
Obratnost 20 %/65 % ........... +12 ...... = 32 /65
Schopnost lovu 19 %/56 % ..... +10 ...... = 29 /56

Schopnost lovu
Noir věděl, co chce zlepšit. Na začátek si dal lov. Objevil se v lese na nějaké mýtině a hádal, že bude lovit zaječí, neboť jej ihned do nosu udeřil pach právě zajíců. Nejdříve ale musel vystopovat jejich doupě nebo zajíce někde okusujícího trávu. Zajíce neviděl, takže musel stopovat. Chvíli tedy pobíhal po palouku, než narazil na úplně čerstvou stopu a konečně uviděl zajíce u jakéhosi vyvráceného pařezu. Zjistil, kudy vane vítr a pak se k zajíci přiblížil tak, aby byl proti větru. Co nejblíže zajíce na něj vyrazil. Zajíc se dal na útěk, ale ani kličkování mu nakonec nepomohlo i když si trochu času navíc získal. Nakonec jej však Noir polapil a zlomil mu vaz. S úlovkem se ocitl zpátky ve Svatyni.
Obratnost
Scenérie se změnila na džungli a Noir věděl co bude pokračovat. Nyní měl před sebou překážkovou dráhu. Ta ho nutila nejenom obíhat stromy v určeném pořadí, ale i podlézat nebo přeskakovat větve, kořeny stromů, proplétat se liánami a hustými křovisky, ale aby to nebylo všechno, musel i na některé větve vylézt. Naštěstí to byly takové větve, které byly tlusté a dost vodorovné nebo ne moc strmé, aby se na nich vlk s drápy, co se nezasekávají do kůry, mohl vůbec udržet.
Rychlost
Když dráha zdatnosti skončila, objevil se na louce, kde vedle něj stál Mistr a náhle se rozběhl. Závod, to bylo to, co následovalo. Musel dostihnout Mistra a tak se snažil, aby ho dohnal. Měl co dělat. Od minule se hodně zlepšil, to ano, ale jako by byl stejně pomalý, tak jako prve. Ale to se mu asi jen zdálo. Každopádně kličkoval sem tam, pak se Mistra snažil dohnat a nakonec závod skončil.
Síla
Tady se objevil v aréně, která mu byla známá už z minula a věděl co přijde. Byl sice zadýchaný z toho běhu, ale hned zaútočil na Mistra. Ten se mu samozřejmě vyhnul, ale Noir měl asi štěstí první rány, a při uhýbání mistrovi vytrhl několik chlupů. Útočil na Mistra a ten se mu vyhýbal. Jako by tušil, které kroky bude Noir provádět. Takto spolu bojovali docela dlouho, tedy tak se to Noirovi zdálo. Boj skončil.
Vytrvalost
Objevil se před horou a ihned se jal šplhat na příkrou stezku. Pod tlapama mu ujížděl písek a kamínky. Občas mu i ta tlapa uklouzla. Dokonce se jednou nebo dvakrát sesul o pár centimetrů níž, ale nakonec se vyškrábal nahoru a tam padl na zem. Objevil se ve Svatyni.

Cítil se zmožený a přesto také cítil štěstí. Cítil se dobře. Trochu rozlámaně, ale dobře. Mistr si vzal svou daň a naoplátku Noira posílil. Noir kývl Mistru na znamení úcty a odešel ze Svatyně ven.

>>> Mlžná džungle

Schváleno

"Strašný zmatek? To si neumím představit, co se tam dělo, že tam byl strašný zmatek?" Byl by rád, kdyby mu to trochu přiblížila, aby nebyl tak zmatený, jako byl z těch dvou protichůdných informací. Ale také zareagoval na její další větu. "Jasně, to chápu. Je lepší vědět, do čeho jdeš. Obvzlášť když jsi tulák." On kdyby byl tulákem, asi by taky chtěl vědět nejdříve, jaké jsou možnosti. Ale nepotřeboval to vědět. On své místo pod sluncem měl. I když, pokud by měl být upřímný, doposud to bylo dost zmatené. Třeba na tom jsou smečky podobně jako samotný chaos. Kdo ví? "Pravda, tady v džungli se můžeš lehce ztratit i na jiných místech, ale zase, když věříš svým smyslům, tak se nemusíš bát." Zdálo se, že vlčice měla nějaký problém s viděním. On sám na tom nebyl o moc lépe. Občas ho nějaká ta větev sejmula, ale to bylo tím, že neměl prostorové vidění. Střihl uchem a položil ji otázku: "Taky máš problém s viděním?" To ho zajímalo. Ona měla teda oči dvě, zatímco on jen jedno, ale bylo to fascinující.
Brzy se z ničeho nic, před nimi objevila stavba, která, jako by vyrostla z lesa samotného. "Hle, Svatyně! Tohle místo z tebe může udělat silnějšího vlka. Ale musíš mít takové kulaté kovové kolečka. Mince tomu Mistr říká." Poučil vlčici. "A Mimochodem, já jsem Noir a ty?" Konečně se představil.

>>> Svatyně

Les u Mostu >>>

Naslouchal bedlivě všemu, co mu hodlala vlčice poskytnout. Takže Alateyská a nějakej zrzek je šéfem, jasný. To není tak špatný. Hor, kolik je tam hor, dvoje? V jedněch to bude. To by se dalo zjistit. Takže další bod na seznam. Jenom tak si promýšlel. Zatímco se začali přesouvat tímhle krásným světlým lesem do míst, které bylo o něco temnější a začínalo být poměrně hustě zarostlé. Ne, vůbec nepřipomínalo Temný les. Spíš bylo až neskutečně živé. Alespoň se tak zdálo, jakmile se ponořili do mlhou opředených stromů, lián a křovisek. Bujná vegetace a všude samý šelest. Jeden si musel dobře dávat pozor na to, kam šlape, aby nezakopl nebo nešlápl do díry či na nějakého hada.
"Další přátelská smečka? A co ty? Ty se nemáš v plánu někam přidat?" Zajímal se, třeba chtěla být tulačkou pořád. Nebo: "Či se snažíš nejdříve zmapovat terén a pak se rozhodnout?" To bylo rozumné, pokud ji šlo o to druhé. Uvažoval, zda ji říci o chaosu nebo ne. Zatím ještě vyčkával co odpoví. Kdyby chtěla být tulákem, nemělo by ani smysl se zmiňovat o společenstvu.

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 19
Postavení: Sigma
Aktivita pro smečku: Účast na smečkové schůzi.
Krátké shrnutí (i rychlohry): S Dail dorazili ke Křišťálovému jezeru, kde se začali scházet vlci z Chaosu na schůzi. Poznal svého bratra, který mu jen opět potvrdil, že ho rodina kompletně opustila a tudíž ho zradila. Ze schůze se vydal na Vyhlídku a do Lesa u Mostu, kde potkal Tissu.

Mohl by ji do Svatyně vzít, kdyby chtěla. Vlastně by tam rád zašel. Proč ne. Byl hezký den a dobrý na to se zase zlepšit. Naposledy byl ve Svatyni s Dail a Corinne. A to už bylo nějaký ten den. Ale copak tahle vlčice před ním? Zajímalo ho co je zač. Že by na ostrovech žila dlouho se mu nezdálo, ale taky mohla být někde zalezlá a stranit se dění kolem. Uvidí, co mu řekne.
"Vadit mi to nebude." Zazubil se na šedou. Takže tady byla, ale jenom v tomhle lese. Zvláštní. To musela přes most, přinejmenším dvakrát nebo třikrát. Pomyslel si. Ale poskytla mu zajímavé informace. Čili na prvním ostrově, tom druhém, než se právě nacházeli, byly smečky dvě. "A víš něco víc o té druhé smečce v horách?" Informace by se hodily. Na oplátku ji on poví o Daénu. "Ano, tady jedna ze smeček ostrovů sídlí. Jmenuje se Daénská smečka." Prozradil tedy svou část. Vlastně zde byly dvě smečky, dalo by se říci, pokud se počítala ta jeho jako smečka, byť měla jiná pravidla než smečky klasické. "Ta smečka v horách, víš ve kterých se nachází? Jak se jmenuje a jaká podle tebe je?"
S těmi slovy se pomalu rozešel lesem, vstříc džungli.

>>> Mlžná džungle

Překvapilo ho, že na ostrovech byla už skoro rok a neznala teleport ani Svatyni. Na druhou stranu, nebylo to nic, co by ji nějak uškodilo. "To je déle, než jsem tipoval. Byla jsi už na tomhle ostrově nebo jsi tady poprvé?" první ostrov byl největší, takže se klidně mohla pohybovat pouze tam. Možná ani nebyla tak dobrodružná jako on.
"Svatyně je hodně zajímavé místo. Právě tam jdu. Jestli se nebojíš, že se ztratíš v džungli, můžeš jít se mnou." mrkl na vlčici a sledoval její výraz. Bude odvážná? Nebo to bude jedna ze řad strašpytlů?
Vlčice se optala na smečku. Noir si ji změřil pohledem. Proč se asi zajímavé. Chtěla by se přidat, nebo jenom tak že zvědavosti? "Zajímá tě konkrétně tenhle z ostrovů? Na ostrovech celkově je smeček více. I tady nějaké jsou, ano." Neměl důvod tajit výskyt Daénské, o své se zatím nezmínil a ani Daén zatím nejmenoval. Třeba by se ráda přidala k nim, jestli by na to měla. Ale to by ji musel poznat víc.

Nevěděla, co je teleport, což znamenalo, že k němu ještě nedošla. Ani na tomhle ostrově ani na tom prvním. "Asi tu nejsi dlouho, na ostrovech, nebo jo?" Mohla ale nemusela. Těch možností bylo víc. "Teleport je takové blýskavé cosi. Vypadá jako koule s paprsky nebo tak. A když do ní vstoupíš, tak se objevíš na dalším ostrově." Vysvětlil ji to pěkně polopatě. "Je to asi bezpečnější než Most." No jo, nikdy nepřemýšlel nad tím, jak by to mohlo být nebezpečné, jen jak to ucpat.
Řekla, že chce prozkoumat další ostrov. Pohlédl na ni a zkoumal ji svým pohledem jako rentgen. "No jo, jen některá místa mohou být nebezpečná." Střihl uchem. "Už jsi viděla Svatyni?" zeptal se ji.

Musel se zamyslet, jakou propast to vlčice myslí, ale žádná taková velká a děsivá propast v blízkosti nebyla, která by ji dokázala takhle rozhodit i když tvrdila, že rozhozená není. "Nad propastí? A jó, ty myslíš asi Most. No jo, ten je docela děsivej to to. A ještě když tam zrovna fučí vítr jak zběsilej. Nebe nad hlavou, rozbouřené moře pod tlapama a jeden chybný krok a letíš, no jo, to by rozhodilo každého." I jeho, samozřejmě, ale tak nějak už si zvykl. Byl to konec konců přechod na další z ostrovů, tak když chtěl do tamtěch končin, nic jiného mu nezbývalo. Leda použít ještě teleport na druhé straně. "Ještě je tady taky teleport." Zajímavý to úkaz. "Kdysi jsem přemýšlel, jak by se dal ucpat. Ale zatím jsem to nevyřešil." Tomu se fakt musel zasmát. Jaký to bláhový dětský sen.
"Ne? Ale vypadáš trošku rozrušeně." Zazubil se na ni. Ale když byla v pohodě tak byla. Hádat se s ní nehodlal. Ještě to tak. "A co tě sem přivedlo?"

Z Noirova samomluvného proslovu ho vytrhl nějaký zvuk. Tedy přesněji vícero zvuků. Nebyl jenom jeden. Zpočátku je však ignoroval, byly to zvuky ptáků prodírajících se listovím v úprku před možným ohrožením. To nebylo nic neobvyklého. Takové chování bylo běžné, když se v blízkosti nečekaně zjevil predátor. Spíš ho však vytrhlo z hlasitých úvah to, kvůli čemu ptactvo pobouřené prchalo. Mohl to být rys nebo medvěd nebo jiný vlk. Při takovém rámusu by hádal, že je v blízkosti medvěd! Zavětřil do vzduchu, medvěda však necítil. Ve vzduchu byl spíše vlčí pach, ale nebylo to nic divného, v těchto místech se pohybovala spousta vlků, když tu byl přechod na další ostrov.
Brzy však, podle zvuků chůze, onoho obávaného predátora spatřil, jaké to překvapení, že nešlo o nic nebezpečného, nýbrž se mezi stromy zjevil šedivý kožich vlčice. Svým jedním okem sledoval jak se směle přibližuje k němu. "Takové malé a tolik rámusu to nadělá, zajímavé." poznamenal stříbro černý. "Jak to dokážeš?" to by ho fakt zajímalo. Ale nechtěl vypadat jako buran. I on si tady vykládal sám se sebou, takže i on v tuto chvíli mohl vypadat jako blázen. "Asi jsi neměla dobrý den, zrovna jako já, že?" uchechtl se a podíval se za sebe, jestli tam bratr není - nebyl. Pak se znovu zadíval na šedou vlčku: "Tak, copak se ti to přihodilo, že tě to tak vyvedlo z míry?" jako by mluvení o jejích problémech mohlo zahnat ty jeho.

Na Vyhlídce >>>

Užíval si výhledu na obě strany. Chvíli se díval na moře, chvíli zase na druhou stranu k jezeru, kde viděl pár vlků. Ale mířil pořád k lesu, kde brzy zmizel. Les jej pohltil, jako už tolikrát. Pořád myslel na tu vzpomínku. Na vzpomínku starou jako jeho život a na vzpomínku čerstvou, kdy se setkal s bratrem.
Uchechtl se. "No jasně, vždycky jsem ti vadil, že? Proto jsi odešel? Opustil mě? I když já tě chránil? Viděl jsi ve mě to co mi ukazuješ teď? Ale jsem takový skutečně? Ani to nezkusíš poznat, že? Proč? Jsi snad namyšlený sobec? Myslíš si, že jsi lepší? Že jsi víc než já? Ani mě neznáš a bojíš se mě poznat. Brácha za všechno." Mluvil k Zeiranovi i když ten ho slyšet nemohl, protože tady ani nebyl. Ale mohl ho slyšet někdo jiný.

Úkryt Podzemní doupě (přes Severní hory) >>>

Když vylezl z úkrytu, opřelo se do jeho zad slunce. Jak se tedy zdálo, déšť byl pryč a po kroupách nebylo ani památky. Země sice byla ještě místy vlhká a promáčená, ale už bylo znát, že slunce vysušilo, co se dalo. Byl to docela pěkný den. Noir byl po dlouhé době zase sám. Byl to dost divný pocit. Chápal však, že i Dail potřebuje nějaký ten prostor a čas pro sebe. Stejně jako Stray. Tak moc se těšil, že ji zase uvidí, a když se tak stalo, bylo to tak krátce a jako přelud a byla zase pryč. Polkl. Nezbývalo mu moc co teď dělat. Hlad neměl. Kdyby ano, měl jídlo v úkrytu, ale tam teď nechtěl, protože by to jeho bratru vadilo. Přesněji by mu vadil Noir. Rozhodl se proto ho nerušit. Ne proto, že by k němu snad měl úctu, ale proto, že nechtěl vidět tu trosku.
Na Vyhlídce bylo opravdu pěkně. Ale pofukoval tu vítr od moře na které bylo taky hezky vidět. Kráčel dál vyhlídkou a mířil si to k lesu

>>> Les u Mostu

(147)

Schůze oficiálně skončila. Noir sledoval, jak Scar se Zeiranem odcházejí do jeho jeskyně. Tedy do jeskyně kde se on narodil. Asi to bylo jen další potvrzení toho, že ten černý vlk by měl být jeho ztraceným bratrem. Bylo by to hezké, kdyby se k němu jeho bratr měl. Ale to, jak se černý choval, jen potvrdilo to, že Noirova rodina se na něj vykašlala. A vykašlali se na něj všichni! Vycenil zuby a tiše zavrčel.
Někteří již odešli. Takže i on se dal na odchod. Tohle bylo jeho doupě, takže by ani odcházet nemusel. Ale chtěl na čerstvý vzduch. Dail se Stray zmizely a on teď neměl s kým si promluvit, když Corinne se k němu taky zrovna dvakrát neměla. Alespoň byla poblíž, to samozřejmě ocenil.
Nevydal se ale zpátky dárou, kterou přišel, nýbrž zamířil k druhému východu z úkrytu

>>> Vyhlídka (přes Severní hory)

(146)

I on si všiml Stray. Dail byla rychlejší, ale to Noirovi nevadilo. Sledoval, co to tetička Stray drží v tlamě a pak po chvilce to položila na zem, aby si to mohli všichni prohlédnout. Aha, kytka. To ho až tak nezajímalo, ale i tak si tu nádheru prohlédl. Když slyšel, že by to měla být zázračná rostlina, co kvete jenom jednou ročně a vyléčí všechny neduhy, tak taková informace by se mohla někdy hodit, že jo? Už jen proto si kytku prohlédl, aby si ji zapamatoval, kdyby ji někdy chtěl hledat nebo někomu o ni říci. Postřehl i slova, která říkala, a to, že se dá uchovat v podobě masti, kterou musí jít vyrobit dříve, než kytka zvadne. Takže měla na spěch. Už jen proto se tedy za ni nevydal, ale jenom na ni kývl, pokud se na něj podívala. Přeci jen ji bral jako matku, takže by mu přišlo divné, kdyby to ona měla úplně jinak a zapomněla by na něj. Na druhou stranu už byl velký, nepotřeboval téměř nikoho, ale i tak cítil k ní určitou vazbu, kterou neměl v plánu nějak trhat, pokud tedy to neměla v plánu ani ona.