Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(145)

Scar, okrajově Zeiran a nakonec i Dail

Noir se snažil všímat si všeho i když měl jenom jedno oko. Snažil se ztrátu druhého vykompenzovat jak se dalo. Sluchem, čichem ale i se víc dívat i když prostorové vidění měl navždycky ztracené. To mu však nebránilo si všimnout Scarova uznaleho kývnutí, kterého si velmi cenil. Nedělalo mu problém se rozdělit, když šlo o členy společenství a ještě o o vlčata. Ty však nejevila nějak výrazné známky toho, že by si maso dala, ale to už nebyla jeho starost. On nabídl.
Přejížděl pohledem po přítomných a naslouchal slovům Scara. Ano, nikdo neví, jak ta magie pořádně funguje, to je pravda. Vědělo se jen něco málo. On toho zase tolik ještě nezažil, ale chápal, že Bohové ostrovů mají potěšení v tom, dělat si z vlků šprýmy. Možná to dělali se všemi obyvateli a ne jenom s vlky, kdo ví. Naslouchal a zapamatoval si všechno, co by se mu mohlo v budoucnu hodit. Takže Scar je jedním ze zakládajících členů, to je zajímavé. Informace nebyla sice nijak cenná, pokud by to chtěl Noir k něčemu využít, ale byl zase o krůček blíže k tomu, aby se do chaosu plně ponořil. Když už se tu narodil, měl by to vědět. Takže byl i za takovou informaci rád, ačkoliv si tu radost nechával pro sebe a nikomu nehodlal ukazovat své emoce. To už mu došlo, že jsou v chaosu i taková individua, která nedokáží rozlišovat pojmy od svých dojmů. S tím se bude muset smířit. Jen se nad tím ušklíbl, jak si znovu vybavil stříbrňáka. Ať i co si, pro Noira to byl tupec.
Scar nyní mluvil o nástupcích vůdců v případě, že by i on sám zmizel nebo zemřel. Tu zbystřil, protože jmenoval vlčata toho Šamana a Usměvavé a taky povedeného bratra. Zeiran?! V mysli mu proběhla vzpomínka, když zaslechl ono jméno z úst Scara, jak malý černý vlk stojí u vchodu a když zahřmí, tak se roztřese. Maličký, takžéž téměř černý vlček s bílou lysinkou na čele, se rozběhne za klepajícím se vlčetem, které sotva se udrží na tlapkách, postaví se před bratra a vrčí na blýskající se nebe. Ano, tehdy Noir svého bratra chránil, ale nyní? Nyní si byli cizí. Vzpomínka se vytratila, stejně jako ozvěna bratrova jména. Ano, vzpomněl si na jméno bratra, ale musel to jméno slyšet. Takže skutečně byl tenhle černý vlk, který se na Noira díval svrchu, jeho bratrem. Všiml si i pohledu Scara a chvíli se na sebe tak dívali. Bylo to sice krátce, ale i to stačilo a Noir jemně kývl. Téměř nezřetelně, nicméně Scar toto kývnutí zachytit mohl, neboť Noira sledoval při větě, kterou pronášel o potomcích Letce a Krvavé.
Poslouchal dál a slyšel tedy přezdívky dalších bet. A nakonec i návrh, který měli připravený Scar a zmizelá Allavanté. Znělo to jako dobrý nápad. Takže na něj kývnul, tentokrát zřetelně, neboť nemusel skrývat, že považuje návrh za, minimálně, zajímavý. Všiml si, že i Dail na návrh kývla, což mu vnuklo myšlenku, že by mohli trénovat i spolu. Ten náhlý nával vzteku ho už přešel a tak na Dail mrkl.
Po té promluvil Havran, alias Zeiran, nebo naopak. Noir zbystřil. Takže ten, pro něj neznámý, Azrael zběhl? Asi byla jeho dobrodružná duše příliš dobrodružná. Niajak víc se k tomu však nevyjadřoval, jen si zapamatoval, že Azrael alias dobrodruh je zrádce chaosu. Země se mírně otřásla, což však nebylo nic extra vyjímečného, tohle znal už z dob, kdy byl malý. Že to měl za svědomí Zeiran mu nijak zvlášť žíly netrhalo.

(144)

Noir naslouchal. Takže pro tenhle důvod se konal sraz? Zmizela jedna z alf a to docela záhadným způsobem. Pomyslel si šedý. Možná, že to byla informace, která měla být znepokojivá. Byla? Neznal ji. Neměl ponětí, jak by se k tomu měl stavět. Žíly mu to ale netrhalo, neboť pro něj neznamenala vůbec nic a Dail určitě bude ráda, když už se s ní nebude muset setkat. Teda pokud se neobjeví stejně záhadně, jako když, podle Šamana, zmizela. Pravda, tohle zmizení znepokojivé bylo tím, jakým způsobem se odehrálo. Noirova pozornost se na chvíli přenesla na to, jestli tu už Dail a ten divnej šedej vlk, co se k ní měl, jsou. Zatím je neviděl, ale mohl je jen v tom davu přehlédnout a jeho pozornost se vrátila zase zpátky ke zmizelé alfě - v jeho hlavě totiž vyvstala myšlenka: Nemohli se takhle vypařit i naši rodiče? Šli snad také do toho lesa? Ale já v tom lese byl a nic divného na něm nebylo. O tom však pochyboval, že by jeho rodiče zmizeli stejným způsobem, ale jistý si tím také tak úplně být nemohl. I když, pokud jeho povedený bráška věděl, co se stalo s jejich otcem a matkou, pak s nimi musel být v době, kdy už byl Noir sám. Však oni tady nebyli když se rozhodl vyjít z doupěte. Nikdo z nich tady nebyl! Všichni byli už dávno pryč.
Sjel očima po přítomných vlcích, aby viděl jejich reakce. I když ty mohly být zcela bezpředmětné. On sám zůstával klidný. Však alfu měli stále. A stejně. Necítil k němu prozatím vůbec nic. Jediní koho znal, byli Stray, Sasanka, Dail, Corinne. Ostatní mu mohli být stejně tak ukradení, jako byl on nejspíš ukradený jim. Nebo tomu snad bylo jinak? Zatím mu nikdo další nedokázal, že by mu na Noirovi záleželo. Možná změní názor, na tom nebylo nic špatného, ale v tenhle okamžik neměl sebemenší důvod si myslet opak.

(143)

Křišťálové jezero >>>

interakce: Scar, Iridan, Rhysburr, Dallius

Ani se nemusel dívat, kam jít, protože to už věděl. Věděl, kde leží úkryt, který ale až doposud považoval za úkryt chaosu. Místo, které patřilo jeho rodině. Jeho otci, matce a jeho sourozencům a některým vlkům chaosu. Tohle si myslel, dokud Scar nepromluvil a neoznačil doupě jako Havranovo. Vycenil nad tím zuby a za zvuku deště a krup zavrčel. Kdo by ho taky slyšel, že? Bylo to místo kde se narodil a na které neměl nejlepší vzpomínky, ale byl to úkryt a pokud měl patřit někomu, kromě chaosu, pak by měli být i on a jejich sestra, majiteli a ne jen černý povedený bratr, co se na ně dívá jako na nějaké kryply či co.
Vklouzl do jeskyně a oklepal ze sebe proudy vody. Olízl si čumák a rozhlédl se. "Sladký domove!" Procedil skrze zuby, ale byl rád, že nemusí trčet v dešti a krupobití tam venku. Jako by rozmary počasí byly právě takové, jaké měly být zprávy, které uslyší. Ovšem bude mu to vůbec trhat žíly? Ty vlky nezná a Stray ani Sasanka tady nebyly. Sedl si na místo poblíž Scara. Mlčel, ani se netvářil, že ho tohle místo fascinuje nebo dokonce překvapuje. Znal ho moc dobře. "Kdyby měl někdo hlad, třeba vlčata, je tu půlka srny." Bylo to čerstvé maso, tak max. den dva staré. Byla to srnka, co ulovili s Dail. Prohodil to jen tak mimochodem. Vlčata by si třeba i dala.
Po nějaké chvilce se objevil i Havran a vypadal jako by mu právě někdo rozbil tlamu. Zdálo se, že na sebe pozornost poutat nechtěl, ale to mu nepomohlo, neboť Noir si jeho zranění všiml. Nebyl však takový jako on a tak na to neříkal nic. Jen se mu hlavou honily myšlenky, co se mu asi tak stalo za takovou chvilku, než dorazil do úkrytu. Své myšlenky si však nechával pro sebe. Možná by se teď k němu vydal a zajímal se o něj, ale tím, jak ho Havran odvrhl, neměl tu chuť.

Dail & Thia

Zachytával všechny možné informace. Nezůstával úplně na jednom místě, protože chtěl slyšet všechno, co se slyšet dalo a jak by taky ne. Nemůžete se mu divit, když se mu nikdo kompetentní nevěnoval a on pak jako vlče z toho měl akorát chaos, že jo? A sice chaos byl chaos a nic divného na tom asi nebylo, ale mít chaos i v povědomí o členech bylo poněkud kontraproduktivní, proto tedy bedlivě naslouchal.
I on sám by rád mluvil se Scarem, ale o samotě, ne, před zraky a ušima všech, když jak se ukázalo, někteří nebyli schopni pochopit určitá jednání. Na to, že to byl třeba beta, tak se choval jako hlupák, když nepochopil jasné představení. Ale to už Noir řešit nahlas nehodlal.
Byl lehce zaskočen, že se o úkrytu chasu hovořilo jako o úkrytu podařeného bratříčka a ne jako o úkrytu celého společenství, nebo alespoň tak, jako o úkrytu všech vlčat toho povedeného Letce. No co už. Kromě zachmuřeného výrazu, který se dal bezvadně schovat za tohle úžasné počasíčko, neříkal nic. Jen se podíval po Dail a Thie, jestli taky jdou a zamířil si to do úkrytu, který samozřejmě znal, protože se v něm narodil.

>>> Úkryt Podzemní doupě

Jména jako Áres a Azzip Noirovi nic neříkala. Ale všechny informace nasával a uschovával si je. Jestli tenhle, Havran, jak o sobě tvrdil, byl taky syn Letce, tak by to měl být i jeho bratr. Haha, povedený bráška se vrátil zpátky? Zajímavé. Ale očividně o rodinu nestojí. Zajímalo by mě, jestli byl s papínkem a matičkou, nebo kde se flákal. Ale ne, nemějte strach, nechybí mi. Obvzlášť teď, když se na Noira díval pohrdavě aniž by k tomu měl sebemenší důvod. Pokud tedy nebyl tak povrchní a nereagoval tak jen proto, že měl očividný problém s vlčicemi. I kdyby tohle byl jeho bratr, dal jasně najevo, jak se k Noirovi staví. Tak proč by měl Noir škemrat o přízeň? Jen ať si sám pozná, že se v Noirovi mýlí. Teda pokud vůbec bude chtít, což se teď nezdálo. Anemon tu není? To byla škoda. Rád by viděl, jak Sasanka vyrostla. Byla to jeho kamarádka i když byla mladší. No, Fausta, toho vidět ani nemusel. Kde je asi Thia? Ta slíbila, že se po něajakém čase taky ukáže. Ale teď tady nebyla. No nedával nic najevo. Nehodlal poskytovat živnou půdu pro něčí mylný dojem.
Nechtěl být nějak zlý na Dail, protože si to nezasloužila, ovšem byl v situaci, kdy z něj dělali tady tihle vola nebo se o to pokoušeli. "Teď ne!" řekl Noir, docela ostře, protože byl otrávený a naštvaný. Nehodlal se o tom teď dál bavit s nikým a to opravdu s nikým, dokonce ani s Dail, jakožto svou nepokrevní sestrou. A měla by ho chápat. To, že mu rodina chyběla si prostě vymyslel tenhle Yef a Noir mu tuhle domněnku potvrzovat nehodlal, neboť on to tak cítit odmítal a dávno se smířil s tím, že je na všechno sám. Navíc šlo jen o to se představit. Copak Noir snad mohl za to, že se ten nanicovatej Yefrei rozhodl si vymýšlet bludy? Moc dobře věděl, že stříbrňákovi šlo jen o to najít si oběť a tou Noir být nehodlal. Ať si najde jinou oběť! Noir je chaosan stejně jako tahle individua. Byl synem alf, tak proč by si s nim cizáci měli vytírat zadek?
Mnohem sdílnější byl o to k Pampeliškovi, který ho tak nedožíral, než k tomu stříbrňákovi. Na Pampeliškova slova kývl hlavou, zatímco stříbrňáka už ignoroval. Moc však už nemluvil, neboť v něm kypěl vztek, jak bylo možné, že vlci, co vůbec neznal byli bráni jako lepší než on. Nic však nedával najevo. Jen nasával, aby byl v obraze. Mezi tím taky přišel další vlk s vlčaty a navíc začalo pršet a ne jenom voda, ale rovnou i kroupy. Ještě, že byli pod stromy. I tak to vypadalo na pořádnou masáž zad.
Začali přicházet další vlci a Noir sledoval, jak je bičuje déšť, protože v tuhle chvíli už prostě nestihli dojít tak, aby si nenamočili kožich. Teda pokud si ho nevysoušeli za pomocí nějaké své magie. Z příchozích ho zajímala zatím jenom jedna další a to byla černá vlčice s bílými a červenými znaky. Konečně je tady. Ulevilo se mu, že ji vidí. Takže se neztratila a dost možná má i nějaké nové informace o místech kde byla. Však, vzhledem k tomu v jakém byl rozpoložení nehodlal nijak bujaře ji vítat, nicméně ji věnoval přívětivý pohled odpověděl ji také, alespoň krátce: "Čau." Kdyby ho tak nesrali ti dva vlci, rozhodně by se k ní měl víc a hned by začal vyzvídat novinky, ale takhle ji odbyl alespoň jak to šlo a dál sledoval i další příchozí.

Noir střihl uchem k dvěma vlkům, co stáli opodál, ale pak se do hovoru zapojili taky. "Předpokládám, že jste taky z chaosu." Zareagoval na ně. Ten, který mluvil a představil sebe i svého kolegu, jevil se mu rozhodně sympatičtější, než ten druhý, co se Noirovi trošičku podobal zbarvením. "Noir," řekl krátce na své představení se a kývl jim na pozdrav. Když se však pokusil do něj Yef obout, tak mu věnoval dost naštvaný pohled. "Nikomu tu rodiče nechybí, jestli teda narážíš na mě, tak si nech své mylné domněnky pro sebe, protože ani ty nikoho nezajímaj." Zavrčel na něj nevrle. Ne, on rodiče nepotřeboval. Z oka mu sršel hněv, který už zapálil černý s kliky háky a teď si ještě přisadil tadyhle stříbrňák. Jediné, co ho na tom celé štvalo, bylo to, že neví, kdo to pořádně byli, ale to bylo tak vše. Jak si tenhle vlk vůbec dovoluje o Noirovi říkat, že snad fňuká. To byl stejně debilní jako černý klikyhák? Nehodlal tady být něčí zábavou. A rozhodně nehodlal pokračovat v této debatě s pro něj cizími vlky. Ať už si byli chaosané nebo ne, neměli právo nahlížet do jeho soukromí a ohánět se tady domněnkami.
Nicméně byl rád i za informaci, že dva zmínění vlci, kteří by mohli býti jeho rodiče už zde nejsou.

Poslouchal co Scar říká a když oznámil, že Dail povýší na Sigmu, Noir do ní lehce drcnul. "To je skvělé." Pak se podíval na Scara a k němu pronesl: "Je dobře, že jsi se tak rozhodl, Dail si to zaslouží." Nechtěl před ušima černého vlka s modrými kliky háky sdělovat podrobnější podrobnosti, proč si to Dail zaslouží, protože podle jeho postoje to spíš vypadalo, že by si z nich mohl dělat srandu a o to Noir nestál. Stačily mu ty pohrdavé pohledy. Nejspíš si o sobě myslí, že je dokonalý a chytrý, alespoň podle toho jak se chová. Pomyslel si Noir.
Přicházeli i další vlci a zdálo se, že to budou také členové chaosu. Ty však Noir neznal. Když se Scar představil a tím tedy potvrdil, kým je, Noir kývl hlavou se slovy: "Těší mě." Kurážná jeho matkou nebyla. "Ne, ta mou matkou, vskutku není." Ještě, že Noir nevěděl, že Faust je jejím synem. Toho vlka nenáviděl a nechtěl by ho potkat. Střihl uchem, když zmínil 'Letce'. "Letce a Krvavé? Možná. Možné to je. Tuhle teorii nám říkala už i Kurážná, nicméně nemohu ji ani potvrdit ani vyvrátit. Vím jen to, co si pamatuji." Zatím se nechtěl rozpovídat o tom, co všechno si pamatuje, protože tu bylo dost vlků o kterých nevěděl nic a oni by měli vědět všechno o něm? To nebylo fér. Ale ano ta možnost byla nejen možná, ale zřejmě i vysoce pravděpodobná. Věnoval Dail úsměv. Však byla jeho nepokrevní sestrou, takže byl moc rád, za to, že byla konečně povýšená na právoplatného člena chaosu. Navzdory tomu co si mohli ostatní myslet. Mohli si totiž myslet co chtěli.
Samozřejmě si i Noir všiml, že v té chvíli Scar porovnával pohledem jeho i toho černého s kliky háky. Nebyl takový hlupák, jak si o něm, patrně a zcela neuváženě, onen černý myslel. Ale byla to jeho volba, jeho názor mu Noir brát nebude. Nikdy nebyl ten, co podlejzá, aby si ho někdo vážil, takže když se chce černý chovat povýšeně, ať si se tak chová. Kdyby to byl jeho bratr, tak se stejně nesnažil Noira najít. Ne. Zmizel stejně tak jako sestra a rodiče. To Noira nechali v jeskyni. Nepotřeboval ho

Na slova černého vlka nereagoval, neboť byly zcela mimo jakékoliv logiky. Noir jednoduše nechápal, o co černému vlku s modrými kliky háky jde. A Noir nepotřeboval konflikt, který by byl založený na zbytečnosti nerozumu. Nebo si možná černý v hlavě vymýšlel slova, která nikdo nepronášel, ale nad tím se Noir rozhodně neměl v plánu pozastavovat. Jen hlupák soudí druhé podle nějakého svého dojmu. A Noir hlupák nebyl, ale přišlo mu hloupé se natahovat ohledně ptáka.
Předpokládal, že se tedy nemýlí a před nimi stojí skutečně Alfa Chaosu Scar. Taky ho zajímalo, co chce asi Dail. Nechal je nejdříve mluvit, protože i když zrovna dvakrát výchovy neměl, přeci jenom teď se hodilo, nechat je mluvit a tak vyčkával až než černý vlk na něj promluvil. Pokýval hlavou na pozdrav a odpověděl: "Myslím, že neviděli. Jsem Noir." Chtěl dodat, že syn bývalých Alf, jenže ani nevěděl, jestli má být na to hrdý, nebo naopak tím zahanbený. Nezdálo se totiž, že by se jeho rodiče zrovna dvakrát vytáhli, když si, zřejmě jen tak, zmizeli z jeho života i ze života smečky. "I když jsem se v Chaosu narodil, dlouhou dobu jsem se nepohyboval tady." Vlastně od toho únosu šedookých cizáků, se vzpamatovával a po té putovali s Thiou a Dail. "Když jsme tady byli naposled, potkali jsme akorát Kurážnou."
Rozhlédl se, ale opravdu Stray neviděl. "Zdá se, že tady opravdu není. Možná ještě přijde."

Střihl uchem k Dail a pak k Zeiranovi. Nepředstavil se, ale vlastně ani spolu nějak pořádně nezačali mluvit, takže jemu osobně to bylo jedno. Spíš bylo s podivem, že nechal svého mazlíčka, aby obtěžoval druhé. No ale pokud to byl chaosan, tak by se něčemu takovému ani nedivil. Kdo ví, co by udělal Noir, kdyby vyl v kůži tohohle vlka. Nicméně jej to jen utvrdilo v tom, že mazlíček je něco, co nepotřebuje.
"No, neřekl bych, že si s ním neporadila, ale to je jen úhel pohledu." Očividně černý si chtěl myslet svoje, ale kdyby nezasáhl, měl by ten jeho mazlíček otřes mozku. Taže jen těžko mohl tvrdit, že s ním neporadila. Spíš naopak a jemu vadilo to, že si Dail stěžovala s Noir se bavil asi. Noir se protáhl a upřel oko na vlka. "Já nemám potřebu se představovat někomu, kdo se přišel třeba jen napít a když spolu, prakticky vzato, jsme ani nezačali konverzovat." Ale teď, když už černý začal, by se představit i mohl. Nicméně, do toho vstoupilo zavytí a Dail se tam vydala. Dokonce i černý tak nějak ztuhl, ale težko mohl Noir soudit, co se mu honí hlavou. "Třeba později." Dodal jen tak mimochodem a vydal se za Dail, protože to vytí muselo něco znamenat, když k němu zamířila. Byl tam černý vlk s bílými znaky. Noir se podíval na Dail se snahou vyčíst, kdo to je. Bohužel Scara nikdy neviděl, takže neměl ponětí, že to je právě on i když, tak trochu si ho tak nějak představoval z popisu Dail. Stál vedle ní a čekal.

"To je fakt. Počasí si dělá vždycky to co chce." Nebo to, co chtějí bohové, když chtějí znepříjemnit den vlkům. Jako by nestačilo, že tyto dva dny se je snaží upéct a vysušit a nyní to zase vypadá, že na ně budou metat blesky a hromy. Jojo, vypadalo to fakt skvěle. No, musel uznat, že smysl pro humor ti bohové opravdu měli. To se jim muselo nechat. "Možná si někdy nemůžeš vybrat." Pronesl Noir k mazlíčkovi. Ale kdo ví, nakonec se ukázalo, že to je asi mazlíček ale někoho jiného.
Povytáhl obočí k černému vlku, když řekl co řekl. "Zajímavý vztah s mazlíčkem. Tak ti nevím, jestli je to spíš výhra nebo utrpení mít na starost něco takhle dotěrného." Nemluvil přímo na vlka, bylo to spíš jako by mluvil k oběma zaráz. Očividně ani sám majitel nebyl zrovna dvakrát nadšený z drzého opeřence, ale to byl konec konců jeho problém.
Noir si černého přeměřil svým jedním okem. Zdál se být mladý, podobně jako on sám. Kdo to asi je? Vrtalo mu to hlavou, ale nechtěl se ptát. Třeba se zeptá jeho sestra Dail. Tak ji dal také prostor se vyjádřit.

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 58
Postavení: Sigma
Krátké shrnutí (i rychlohry): V Nížině hojnosti, kde předtím ulovili laň, zbytek z ní, tedy většinu ukryli před predátory a protože bylo velké horko, zamířili do Tundry. Klouzali se v Mrazivé jeskyni a pak zamířili na Ledové pláně k Ledovcovému jezeru. Když se dostatečně zchladili, jejich kroky je vedly do Tajgy. Našli Mokřady, prošli Začarovaným lesem k Modráku kde se pokoušeli utrhnout ovoce a kde se setkali s Deironem, který byl nadšený z jejich magické snahy o sundání ovoce z Modráku. Přes Tichou zátoku a Zubří pláň zamířili k portálu. Cestou objevili Krápníkovou jeskyni a stavili se u Vlčího jezera. Na druhém ostrově to vzali přes Rokli a hory, kde Noirovi ukázala Dail svůj úkryt a pak se vydali ke Křišťálovému jezeru, kde se setkali se Zeiranem. Noir přijal Dail jako svou nepokrevní sestru.

"Jo, máš pravdu, už bylo na čase. Možná by i stálo za to se nechat trochu opršet. Ale hlavně, až to bude stačit, ať máme kam zalézt." Zasmál se Noir. Neočekával kroupy, předpokládal, že přijde jenom déšť. "Jestli se tím pročistí vzduch, tak to bude perfektní. Ať nemusíme pořád běhat na Ledové pláně kvůli ochlazení, haha." Poznamenal Noir. I když to byl super zážitek, cesta tam a zpátky v takovém horku není něco, co by jeden chtěl podnikat každý den, že jo? Pokyvoval hlavou. "Jo, tak trochu si připadám uvařený." zasmál se. Alespoň už do nich nepralo to slunce. Místo toho jim lítaly blesky nad hlavami.
Zaregistroval i černý stín kráčející k jezeru. No nijak to neřešil. Prostě nějaký vlk se šel napít. Co však ale Noir už řešit musel, byl nějaký divný pták, který je s Dail začal otravovat. No nejdříve si pomyslel: "Co tomu ptákovi šiblo nebo co?" řekl to ale nahlas, než Noirovi došlo, že by to mohl být jeden z těch mazlíčků o kterých se nedávno bavili. Pták je nejdříve otravoval kolem uší a čumáků, ale pak se zaměřil na přívěsek Dail. "Nechtěla jsi náhodou mazlíčka?" Zasmál se Noir. "Asi jsi ho našla." Jaký jiný pošahaný pták by totiž takhle riskoval střet s vlčími tesáky, než nějaký mazlíček. "Ale tedy, jestli jsou mazlíčci takhle otravní, tak mi asi chybět nebude, když žádného mít nebudu." Znovu se zasmál.

Jižní hory (přes Luka) >>>

Když dorazili ke Křišťálovému jezeru, na obloze už byly mraky a místy se blýskalo. Noir pozvedl hlavu k nebi a hodnotil situaci. Blesky zatím létaly jenom v kupách mraků. A i když už do nich nepražilo slunce, tak pořád bylo dusno. Šli tedy pomalu a nic moc ani jeden z nich neříkal. Jako by očekávali, že se každou chvíli spustí déšť a jejich konverzaci stejně přeruší. Noir střihl uchem k Dail a pak konečně něco řekl: "Vypadá to, že nás asi brzo zastihne pěkná průtrž mračen." Tedy až po té, co se Bohové konečně rozhodnou pustit blesky z mraků na zemi. Zatím se jim jenom blýskalo nad hlavami.
U jezera se zdálo bylo několik vlků ale nic mu neříkali. Taky nešel hned k nim. Hledal totiž konkrétní pach. Někoho známého. "Zastavíme se tady nebo půjdeme do úkrytu chaosu?" Zeptal se Dail.

Dračí Průsmyk >>>

Když Dail řekla, to slovo, jako že je tady její domov, Noir střihl uchem k ní a zazubil se na ni. "Takže tady bydlíš? Vypadá to tady dobře. Zdá se, že tu je klid." A určitě výhoda jeskyní, které mohou skývat právě zmíněný úkryt. Tešil se jako malý. Konečně uvidí Dail úkryt a možná, že si v budoucnu také pořídí nějaký takový. Zatím měl doupě v úkrytu smečky, tam kde se narodil a zdálo se, že ho má pro sebe. Tedy alespoň tu část. Neboť jeho rodiče tam rozhodně nebyli. O bratrovi nevěděl a setrou si nebyl jistý i když by byl rád, kdyby to byla jeho sestra. Alespoň měl Dail.

>>> Křišťálové jezero

Severní hory >>>

Byl nadšený, když mu řekla, že mu ho ukáže ráda, svůj úkryt. Zavrtěl ocaem a pak se dli do sestupování.
Průsmyk si prostě chtěl prohlédnout a na chvíli se v něm zastavit. I když teda zrovna bylo takové vedlo, že to tu připomínalo Rokli. No, i tak, když do něj sešli z hor, bylo to fascinující. A dokonce od Rokle měli štěstí, že nějaký ten stín zde najít mohli. Noir si všiml jedné skály, která skutečně připomínala obrovskou hlavu nějakého draka. Nebo možná jenom plaza, ale velkého. "Tý jo. Ty skály fakticky vypadají jako draci." Teď, kdyby byl Noir člověkem a měl fotoaparát, tak by určitě na nějakou hlavu vylezl a nechal se vyfotit. Možná by i vlezl do tlamy a udělal nějakou tu pózu.
"To jo. To by bylo." Ale taky hádal, že jim to Stray normálně řekne. Před nimi se tyčily Jižní hory. Vydali se průsmykem až k místům, kde měla Dail svůj úkryt a teprve tam se pustili do stoupání.

>>> Jižní hory