Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná: 21

"Jasně, že to myslím vážně. Si vem jak jsi zabránila Corinne, aby zapálila lesík. nebo jak jsi pěkně zakryla tu laň!" To bylo všechno bezva odvedená práce a skvělé kouzlení, no ne? Noirovi to tak přišlo. Když řekla, že má za co, tak se Noir zazubil na ni v úsměvu. Pak už se postavil na nohy a otřepal ze sebe zbytky sněhu. Bylo to fajn ochlazení v tomhle vedru.
"Jo, je to prima se zchladit." Olízl si nos a zadíval se k jedné z polárních skal. "Pojďme se podívat, co je támhle." Už tam mířil, ale taky se díval, jestli jde Dail za ním.
Když ke skále došli, všiml si nějakého otvoru ve skále. Muselo jít o jeskyni a Noir, jakožto zvědavý zvědavec, ano, skutečně už zapomněl na ten labyrint, ne doslova, ale jen jako, se hnedka vydal k tomu otvoru, aby zjistil, co je uvnitř. "Hele, Dail, je tady nějaká jeskyně a je v ní všude led, pojď se podívat!" Zavolal na svoji kamarádku a nově i starší ségru.

>>> Mrazivá jeskyně

Postovaná: 20

Takový mazlíček zněl docela zajímavě. Pokud by skutečně s vlkem zůstal a dělal mu společnost, bylo by to jistě hezké. Možná by to mohlo být i zábavné. Konec konců, od toho společník je, že? "Zní to lákavě. Asi je fakt zajímavé nějakého toho mazlíčka vlastnit." Když nad tím tak přemýšlel, vlastně by nemuselo být špatné nějakého toho mazlíčka mít. A ani by to nemuselo být zvířátko. Takový vlčí mazlíček by taky nemusel být vůbec špatný. Napadlo Noira. Jako chaosanovi se nebylo čemu divit. Třeba by se to dokonce i nějakému vlku líbilo, být mazlíčkem.
"Ne, právě, že neviděl," odpověděl Dail. Ještě nikdy neviděl vlka, který by měl s sebou zvířátko. Ale možná někdy na někoho takového narazí.
"Ty se prostě jen podceňuješ. Ve skutečnosti jsi v tom fakt dost dobrá. Jen se zamýšlí, co všechno vlastně dokážeš." on toho moc neuměl, ale teď se to pomalu měnilo a on konečně dostával další a další nápady, co by mohl všechno se svou magií dokázat. Jenom to chtělo se snažit. A že se z něj opravdu snaživý vlk stal, bylo vidět a znát. Už nebyl jen vychrtlá kostra, ale začínal nabírat i nějaké ty svaly. A v magii rozhodně pokročil.
"Nemáš za co." i jeho těšilo, že si toho Dail váží a snad i chápe, jak moc to pro Noira znamená a jak moc vlastně vyjádřil, že Dail věří.
"Pravda!" Na to se Noir vyválel v jemné vrstvičce sněhu.

Nížina hojnosti >>>

Postovaná: 19

Dostat se přes Nížinu hojnosti bylo v tomhle teplém počasí dosti vyčerpávající, ale měli štěstí alespoň v tom, že mohli jít podél koryta řeky, takže když se potřebovali napít, měli vodu po nose. I tak si Noir všiml, jak se pramen pěkně zúžil, skoro se až zdálo, že ta řeka snad i vyschne, ale naštěstí byl uprostřed pořád stroužek vody. Bláto praskalo, jak ho náhlý nárůst teplot vysušil.
"Tak zvířátko, říkáš? To zní vcelku zajímavě. Myslíš, že ta zvířátka pak s tebou zůstanou? Zajímalo by mě to, jaké to je mít takového mazlíčka. Asi je to fajn." Možná. Nikdy nad tím nepřemýšlel, ale teď mu Dail dala další možnost, nad čím mohl přemýšlet i on. Chtěl by mazlíčka? Možná je to uklidňující. Kdo ví? "Už jsi potkala někoho, kdo by takové zvířátko měl?" Zajímal se se zvědavostí. On si nic takového asi ani nevybavil.
"A taky to je na tobě vidět. Jak hezky ti ta magie jde." Občas se Noir pokusil vyvola nějakou tu kytku, kořínek nebo pohnout s kamenem, když nějaký míjel. Nic velkého. Prostě jenom malé krůčky, aby tady nepadl vysílením. Ale rozhodně chtěl zesílit a tak to jednoduše zkoušel.
Když potřebovala chvíli na rozmyšlenou, řekl jen: "Jasně, v pohodě si to rozmysli. Já se nebudu zlobit, když nebudeš chtít, ale jsi fajn vlčice a kamarádka. Jenže ani kamarádi by mě nenaučili tolik, co ty, takže, proto ti nabízím tuto vyjimečnou pozici." Pak ji ale nechal přemýšlet a když se rozhodla, Zavrtěl ocasem a a pak Dail objal. Tak jako sourozenecky. "Skvělé. Je to pro mě opravdu vyjimečné." a bylo.
Když došli na začátek Tundry, vzduch kolem nich se citelně ochladil. Nicméně i tady bylo dosti teplo. Ale bylo to o něco lepší, než v nížině. "Uf, to vedro je i tady."

Postovaná: 18

Přesně tak, jako řekla Dail, jejich přezdívky nebo tajná či netajná jména by měla hlavně vystihovat jací jsou. Měla by být určitě taková, aby na ně mohli být hrdí. "Máš pravdu. Měla by to být jména, která se nám budou líbit a budou se k nám hodit." Třeba teď by Noir mohl nést jméno, které by ho vystihovalo, ale nelíbilo by se mu. Ale taky by mohl být třeba 'Stříbrný' nebo taky 'Jednooký'. Však čas ukáže, jak to bude.
"Jo, to musím. Doufám, že narazíme ještě někdy na toho vlka s vozíčkem. Rád bych zesílil v magii." Líbila se mu ta představa, že bude umět jednou to, co Dail. Takže jo, bude trénovat a bude v magii lepší, než kdy byl doposud. Dokonce si dal závazek, že bude v magii i lepší než otec.
Díval se, jak Dail dokončila dílo a spokojeně na ni kývl. "Díky. Tobě to jde lépe." Ale i on se naučil něco nového. To bylo hlavní. A taky si to hnedka vyzkoušel. Začal se soustředit na kořeny, které si představil, že vylezli ze země a také, že ano. Byly to sice jenom kořeny trávy, ale podařilo se. Noir se zasmál a spokojeně se podíval na Dail. "Hele Dail, nechtěla bys být moje starší ségra?" Sice nepokrevní, ale komu to vadí? Stejně neměl jistotu, kdo je jeho skutečná rodina. Měl jenom domněnky a odhady druhých a pár mlhavých vzpomínek. Tak proč nepřijmout Dail, jako starší ségru?
"Jó... třeba tudy?" Rozhodl, kam půjdou dál.

>>> Tundra

Postovaná: 17

Dozvěděl se, že All, tedy Allavante, jak ji nazvala Dail je také Alfou Chaosu, stejně jako Scar. Tudíš začínal být mnohem víc v obraze, než byl doposud a to se mu líbilo. Konečně se začínal trochu orientovat ve světě do nějž se narodil. Noir pokýval hlavou, že ji naslouchá. "To může. No, asi to někdy zjistíme." Vypadalo to tak. Pokud budou ve společenstvu, jako, že budou, musí to přece někdy zjistit.
"Jo, časem něco možná vymyslíme." A nebo to získají nějak, jako ostatní? I to byla možnost. Třeba mají taková jména jen Bety. Kdo ví. Noirova představivost každopádně fungovala.
"Zkusím taky něco." Přidal se i Noir a nejdříve si musel promyslet, co vlastně zkusí. Napadlo ho, že by mohla přes laň vyrůst něco jako hradba z hlíny, nebo tak něco tak to zkusil si představit a soustředit se na to. Cítil, jak těžké to je. V magii byl slabý, ale podařilo se mu hlínu rozmělnit a zvednout jen kousek, než spadla. "Hm, musím víc trénovat."

Postovaná: 16

Takže Alfou je Scar. Dobré vědět. Čili otec Alfou už není. Jasně, že ne, když si někam zmizel! To dává smysl. Dobře, a kdo je sakra ta Usměvavá - Allvante!? Kladl si Noir otázky. Nicméně se zeptal i Dail: "Kdo je ta Allvante?" O té nikdy neslyšel. Konec konců ani o tom Scarovi ne. "A toho Scara jsi už viděla?" Zajímal se. Podle něj by bylo fajn, aby se uskutečnilo nějaké shromáždění, aby vlci z chaosu věděli, kdo vlastně do chaosu patří.
K tomu jaké přezdívky by si měli dát, neměl tušení. "Taky nevím, jak bych si měl říkat. Možná na to časem přijdeme."
A ano, přesně tak: "Země, ano. Hlína a rozoraná půda. Jo. Můžeš to taky zkusit! Jestli chceš."
S tou magií ho napadlo, že by tak možná šla schovat ta laň. Ale bylo mu jasné, že on sám to nedokáže. Možná, pokud by Dail měla více zkušeností s magií země, dokázala by to ona, nebo by to mohli zkusit společnými silami. Ideální by bylo to maso zahrabat. Stačilo by půdu rozrušit a pak už by vlastními silami dokázali vyhloubit jámu do které by maso ukryli. Na ro navršit nějaké kameny. "Třeba bychom mohli pomoci toho zahrabat zbytek z laně. Pochybuji, že bychom tohle odtáhli do úkrytu smečky. Museli bychom to naporcovat!" A taky jít pak několikrát nebo přivést další členy, kdyby to maso chtěli dostat do smečky.

Postovaná: 15

"To si nejsem tak úplně jistý. Ale určitě byl alfou chaosu." Tak nějak si vybavoval, že právě tohle tak bylo. Muselo. Jenže i Dail byla přítomna tomu, jak ji Kurážná vykládala o Letci. Jen Noir si jméno Letec nevybavoval, protože si nebyl jistý, zda-li ho vůbec kdy slyšel. "Stejně, je to zvláštní. Kurážná si říkala Kurážná, ale určitě měla i jiné jméno. Nemyslíš? Letec, tak označila toho vlka, který by měl být mým otcem. Ale určitě i on měl nějaké jiné jméno." Uvažoval na tím. "Chápu to tak, že ta další jména nějak získali, nebo si jen tak tak začali říkat? Musíme o tom zjistit víc. Proč tomu tak je a jak se to děje. Dovedeš si představit, že by ti říkali jinak než Dail? Ale hlavně proč?" A pak se v tom měl jeden vyznat? Jak pak mohl hledat své rodiče, když si patrně říkali jinak, než jak je znal on? Byla to záhada! "Tak si říkám jestli bychom si taky neměli vymyslet nějaká tajná jména." Ale zase proč, že? A jak by si měl Noir říkat, kdyby si měl vymyslet nové jméno?
"Iluze? Ne... bylo to něco s hlínou." Upřesnil Noir. "Tak, jak ta laň utíkala, přišlo mi, že když nic neuděláme, že nabere moc rychlosti a my ji budeme honit přes celou pláň a nakonec padneme s úpalem a ona uteče. Proto mi přišlo na mysl, že by mohla zpomalit, kdyby měla terén pod sebou neschůdný a tak se to nějak stalo. Hlína se stala nesoudržnou, jako by ji rozryl divočák. Chápeš?" Vysvětloval Noir dál, co se stalo, když použil magii země.

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 22
Postavení: Sigma
Aktivita pro smečku: Průzkum terénu. Studium své magie.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Z tajných ostrovů se přesunuli přes Les u Mostu na Most, kde se od nich oddělila Thia. Noir dál putoval s Dail a to do Temného lesa, na Spáleniště, do Asshiřina labyrintu, kde přečkali bouři. Po té se vydali k Prokletému jezeru a do Nížiny hojnosti, kde společnými silami a za pomocí magie ulovili laň.
Bobříci: Jestli se dá průzkum oblastí ostrova brát jako Průzkumník. ?
Navrhuji bobříka pro Dail a to: Učitel - učí Noira magii.

Postovaná: 14

"Ano, je to můj rodný element. Myslím, že stejně to měl otec. Ale jistý si tím nejsem, jen mám ten pocit, že tak mi to vzpomínky říkají. Ale čím vzdálenější jsem tím nezřetelnější se vzpomínky stávají." Klidně by si Noir mohl začít myslet, že vlastně jeho otec měl úplně jiný element. Ale pamatoval si, že měl stejný. To jen tak nezapomene. Nicméně, nikdy mu s tím otec nic neukázal, na to byl tehdá Noir příliš malý aby vůbec chápal jak magii ovládat a pak otec zmizel. "Asi jo, bylo to fakt hustý. To se musím taky naučit." Sliboval si. Ale ani to, co zkoušel nebylo špatný. Jen to chtělo více snahy a zkušeností. Takže si uvědomil, že může nechat vyrůst nějakou kytku, třeba jahodu, nechat vyrůst kořeny, jak to udělala Dail a nebo nějak proměnit hlínu v písek, jako by. No zkrátka ji přivést do stavu, jako by se v ní rylo prase. Dneska si uvědomil a pochopil hodně.
Ještě několikrát si utrhl kusy masa z laně a pěkně je žvýkal, než usoudil, že se najedl dosyta. "Hm, takže můžeme objevovat tajemství magie společně. To taky není špatné. Viděla jsi, co jsem udělal já? To bylo taky zajímavé. Musím to ještě potrénovat."

Postovaná: 13

"Taky mám zemi, ale tohle mě nenapadlo. To je skvělé. Co všechno se se zemí dá dělat?" Zastříhal ušima a chtěl vědět mnohem víc. Doufal, že se také dozví něco nového a hádal, že ano. Mezi tím si zase ukousl z masa, což nebylo tak jednoduché, musel to maso prostě rvát z těla mrtvé laně, ale tak obecně si ukousl a poslouchal, co mu k tomu Dail řekne.
"Je to skoro stejně tak dobré jako srna. Nevím, jestli je to lepší nebo ne, ale je to dobré. Myslím, že laň si přidám na seznam chutných delikates!" Zasmál se tomu a jakmile dožvýkal další sousto, pustil se do masa opět.
"Kam tedy může až magie země zajít? Už jsi zkoušela, co všechno s tím dokážeš?" Jeho zvědavost právě dosahovala maxima a on si přál to vědět. Jestli se i on zdokonalí, bude na sebe hrdý a Dail bude vděčný a nejspíš už mu nikdo nevymlátí z hlavy, že je Dail jeho skvělou kamarádkou!

Postovaná: 12

Bez použití magie by ji určitě ve dvojici jen tak nedostali, ale díky magii, kterou na laň použil Noir a pak následně i Dail se jim to podařilo. Noir doběhl k lani a stejně jako Dail se snažila tohle urychlit, tak i on se do laně zakousl. Kousal ji z druhé strany krku a třepal s ní, jako by to udělal se zajícem. Ovšem zlomit vaz laňi se mu nepovedlo. Ale i tak to stačilo a nakonec se jim podařilo mít naservírovanou pěknou flákotu masa. Nemuseli se vůbec stydět. Bylo toho tolik, že by se nasytila celá smečka.
"Byla jsi skvělá, Dail. Jak jsi udělala to, to s těmi kořeny?" Zajímal se Noir o magii, kterou by měl ovládat také, ale nikdy ho to takhle nenapadlo. Vlastně toho ani moc neuměl. Tohle byla příležitost se naučit také něco o své magii. Nicméně se rozhodl, že nejdříve si nacpe břicho a tak se pustil do laňě. "Je to fakt výtečný! Hmmm... ňam!" S plnou tlamou si liboval v mase z laně.

Postovaná: 11

Běžel za laní, která byla dvakrát tak velká jako srnka, takže větší. Všiml si i Dail, ale s jedním okem bylo těžší sledovat přesně co dělá, takže se soustředil hlavně na srnu, eh... totiž na laň! Ta prudce změnila směr a tak i Noir musel prudce změnit směr. Nebyl tak obratný, jako to krásné zvíře, ale brzy ji zase běžel v zádech. No, měli s Dail co dělat, protože teď měla laň dost síly. Tak Noira napadlo, že by bylo asi dobré, kdyby se lani běželo hůř a tak si z ničeho nic představil, jak se laň boří do velmi rozdrolené hlíny. Taková oranice, by to nazval, kdyby věděl co je orání a byl člověk. No, světe div se, jeho magie zapůsobila a laň najednou prudce zpomalila a jako by se brodila v písku. Nebylo to až takové, jak si představoval ve svých představách, ale zabralo to alespoň tak, že jim to poskytlo dost času na to, aby se k ní přiblížili, než zase mohla utíkat normálně.

Postovaná: 10

Tak moc ho těšilo, když ho Dail chválila, že se téměř dmul pýchou nad tím, jak je dobrý a skvělý. Ano, naučil se to opravdu dobře a teď to chtělo zkrátka jen zlepšovat a cvičit a zdokonalovat. Ale už se mohl na sebe spolehnout a to více než před pár dny byl schopen. Dail mu zkrátka změnila život a to nemohl a ani nechtěl popřít. "Určitě ano." Tak jako ji i jeho napadlo, že by mohli použít magii. A když už tak byl u toho, zdálo se, že i srna měla svou auru. Sice moc nerozumněl barvičkám, ale viděl ji jasně, když se na ni soutředil.
"No jo, to máš pravdu. Takže nesmíme být ve směru, kdy vítr fouká od nás. Hm..." Sklopil uši a přemýšlel, jakým směrem ten vítr vlastně fouká. Ale možná dneska ani moc nefoukal.
Přikývl, že rozumí a tak se snažil ji tak trochu obejít, než si jich všimla. Přeci jenom, hlavu měla výš než oni a tak se dala na útěk a v té chvíli už nemělo smysl se skrývat a tudíž i Noir vystartoval a běžel.

Postovaná: 9

Možná proto se Nížině hojnosti říkalo právě Nížina hojnosti. Bylo tady vše potřebné, tak jako řekla Dail i Noirovi to tak připadalo. Počkal na Dail, až se podívá a řekne, co si myslí, že to je za stopy. "Laň, dobře." Podíval se tam kam se dívala Dail a už ji taky uviděl. Podle vzdálenosti hádat nemohl, ale podle velikosti stop usoudil nahlas, že: "Je mnohem větší než srna." Byla to však výzva a ta se neodmítá, nebo ano? Ne! "Myslím, že jdu do toho!" Ať už se jim ji podaří ulovit nebo ne, Noir byl odhodlaný do toho jít tak jako tak.
S pohledem na Dail vyrazil kupředu. "Takže se budeme muset snažit být nenápadní, že?" Byli ještě daleko, ale už teď se trochu přikrčil, neboť když viděli oni ji, ona mohla vidět je. Bylo lepší se skrývat v trávě. Takhle se mohli k lani přiblížit nenápadně a nevyplašili ji hnedka na začátku.

Postovaná: 8

Také se těšil na další pěkná místa. "I tady to vypadá pěkně. Rozhodně úrodněji. Jako by tahle pláň slibovala hojnost, že?" Rozhlížel se po okolí a pátral po nějaké čerstvější stopě. Nejdříve nacházel takové běžné a starší stopy. Nebo takové slabé smyté, ale později, mu přes čumák přeběhla stopa čerstvější, asi z rána. "Taky se těším. Hlavně na to, až bude naše." Ale netušil, jestli je to stopa srnčí. Byl si jistý, že jde o býložravce, ale nevěděl, jestli to bude srna či nějaký jiný tvor. "Něco jo, ale nejsem si jistý, co to je." Díval se na stopy, ale ty mu přišly o něco větší, než srnčí. Možná to byly stopy laní a jelena. Možná nějakého zubra nebo kdo ví. "Co myslíš, že to je?" zeptal se Dail a ukazoval ji stopu obtisklou v usychajícím blátě. Nejspíš se tady ráno ti tvorové byli napít. Ráno bylo ještě mokro a teď už zem usychala.