Příspěvky uživatele

< návrat zpět

30 kšm poprosím k Noirovi a tlapku do ohně Xanderovi, děkuji :)


Zapsáno

Tajné ostrovy >>>

"Je dobré to vědět. Teď máme alespoň jistotu, že tomu tak skutečně je a nebude nás to v myslích trápit, že jsme se nepodívali dál." Přinejmenším v to doufal. Ať už tak či tak, on měl jasno, že jeho už to trápit nebude. Viděl jich dost a byl přesvědčený, že to místo prozkoumal tak akorát. A očividně i Corinne na to měla stejný názor a zřejmě i Dail.
"Já o tom nepochybuji." Tedy pokud by nešla proti skupině vlků nebo proti medvědovi. Ale fakt byl, že za celou dobu on na medvěda ani nenarazil. A vlky ve skupině též nepotkáš na každém kroku. Přikývl tedy. "Fajn." Vrtalo mu hlavou, jestli je jeho sestra či nikoliv. Z nějakého důvodu ji měl rád a sám nevěděl, jaká láska to je. Tak či tak, nechtěl, aby se ji něco stalo a rozhodně by ji rád měl mezi svými přáteli. "Skvělé, jsem zvědavý na co tam narazíme."
"Jestli to je možné, tak já se za tebe, Dail, přimluvím rád." Byl ve společnosti těchhle vlčit spokojený, tak proč by se za ně nepostavil.
"Jak už jsme ti říkali, byli jsme pryč, když se na nás rodina vykašlala. Nebýt tetičky Stray, asi bych už byl pod drnem." Tak to jednoduše viděl.
Přes les kráčeli k mostu. Tenhle přechod zrovna moc rád neměl, ale co už. Byla to cesta a po ní mohli ale i nemuseli jít. On se rozhodl ji využít! "I mě budeš, Cor, chybět. Nějak jsem si na tebe zvykl." S tím se zadíval na houpající se lávku a pak už sebevědomě i když nejistými kroky, počal zdolávat stezku odvahy.

>>> Spáleniště (přes Temný les)

Noir běžel až mu voda stříkala na záda. Ale na další z ostrovů se dostal, stejně jako na ty předchozí. Ten vypadal dost podobně, takže asi Corinne měla pravdu a ty ostrovy se moc od sebe nelišily. Což mu trochu zkazilo chuť setrvávat dál na tomhle místě. Jako, nebylo to špatné místo, někdy se sem určitě vrátí, ale už chtěl být jinde.
"Proč myslíš? Jen si přiznej, jak jsi nám pomohla. Nebo alespoň mě, ale zkrátka, ty bys měla být povýšená." Ani on neznal členy a co. "Však ani já neznám všechny členy. Víš, znám ve skutečnosti asi jen dva a s vámi čtyři. No, takže o moc líp na tom nejsem." Ono, znal jich asi i víc. ale když ani nevěděl, jak se jmenují a moc s nimi nepobyl, těžko mohl soudit, zná-li je vůbec. Taky už je viděl hodně dávno. Takže asi ani nemělo smysl je počítat. "Taky je neznám."
No na rodiče? "Ale to se nedozvíme, protože dokud si s nimi nepromluvíme, nebudeme pravdu znát." Trochu odsekl, ale zkrátka to tak bylo.
Ani tady nic zajímavého nebylo, takže Noir zavelel: "Půjdeme zase jinam." Podíval se na Corinne. "Hm, no, nemůžeš se mnou být pořád, to chápu. Ale víš co? Hlavně na sebe dávej bacha a pozor na divný chování některých vlků." Varoval ji na popud Dail ale i toho jak divně se choval Wyian.
Pak už pomaleji, se začal brodit k pobřeží ostrovu. Protože tady už být nechtěl. Připadalo mu, že zde strávili mnoho času. "Já osobně bych šel prozkoumat ten další ostrov. Už jsem tam sice párkrát byl, ale chtěl bych si ho projít vlastníma tlapama." Uchechtl se, protože si vzpomněl, že poprvé ho tetička Stray nesla na hřbetě. To byl ještě štěně.

>>> Most (přes Les u mostu)

Jméno vlka: Noir
Počet postů: 2 (zavislý na spoluhráčích)
Postavení: Sigma
Krátké shrnutí (i rychlohry): Prozkoumávali Tajné ostrovy s Dail a Thiou.

"Myslím si, že by tě v chaosu měli povýšit. Sice moc tu hierarchii nechápu, ale vím, že ty si zasloužíš víc." Řekl to zcela upřímně, protože jim pomáhala a to i když nemusela. Bylo to od ní milé. Jak řekl. Byla by to skvělá teta.
Když mluvila o vlcích a partnerství, dal hlavu mírně na stranu. "Myslíš, že jsou takoví všichni vlci? Já myslím, že i vlčice můžou být takové. Zajímalo mě to proto, že pořád nechápu, proč si nás rodiče pořizovali, když se na nás pak vykašlali." To byl jeden důvod, proč se o to zajímal a pak taky to, jak divně se choval Wyian později ke Corinne. "Začínám si myslet, že svět je jen o tom někoho vyšplouchnout nebo co. Ale je to divné. Jak dlouho něco takového může fungovat. Jednou se to musí nějak pokazit. Někdo to pak vždycky odskáče." Nad těmi úvahami se zamračil. Zdálo se, že Dail se to asi taky nelíbí, ale co se s tím dá dělat? Dá se s tím vůbec něco dělat?
Zatřepal hlavou a zvedl se. Otřepal se a vyrazil k okraji ostrůvku. "Vzhůru do dáli!" S tím se vrhl do vody a brodil se k dalšímu z ostrovů, kde ještě nebyli.

Probudil se a cítil se už odpočatý. Nejspíše prospal celý den, protože když otevřel oči, byla zase noc. Tím si tedy zrovna moc nepomohl, když se probudil zase do tmy. Nu, ale co měl teď dělat? Spát se mu už nechtělo a jít ve tmě vodou asi taky nebyl nejlepší nápad, že jo. Protáhl se a nakonec ještě chvíli ležel, než si všiml, že ani Dail nespí. Jestli vůbec spala, to nevěděl, ale teď byla vzhůru stejně jako on. Corinne naopak spala.
Posadil se nakonec přešel k Dail, kde si sedl vedle ní a zadíval se na moře. "To jsme prospali celý den? Asi ta Svatyně byla fakt hodně vyčerpávající." Poznamenal. "Jak dlouho myslíš, že nám to putování vydrží?" Chtěl znát její názor. Zdálo se mu totiž, že Corinne by nejraději lítala všude možně, ale hlavně bez Dail. Tak jako dávalo to jistý smysl. Svým způsobem, ale na druhou stranu, když byli pohromadě, měli větší jistoty a tak nějak to, co Noir nikdy neměl. Takže ačkoliv cítil ke Corinne jisté větší sympatie, nechtěl ani aby přišel o přátelství s Dail. To bylo jiné. Jasně, ale bylo to fajn. Za poslední dny se prostě cítil mnohem lépe než za několik týdnů a měsíců před tím.
"Co bys chtěla ty? Asi to je tak trochu vopruz hlídat takový dva výrostky." Zauvažoval nahlas. "Myslím, že bys ale byla fajn teta." No a pak ho začaly napadat další a další otázky, které se tu zjevily jako sen. "Jaké to vůbec je mít partnera? Je to dobré?" Zajímalo ho to. Proč vlastně byli jeho rodiče spolu a pak se na svá děcka vykašlali? Teda možná se vykašlali jen na jedno děcko, co mohl vědět? Všechno pro něj byly jen dohady a spekulace.

taky se hlásím

Když ani jedna z holek neprojevila zájem o sysla, rozhodl se ho rozpárat. Pracoval precizně a chvíli si tak prostě jenom s kořistí hrál, načež, když byl dostatečně odreagovaný, snědl toho tvora. Bylo to malé sousto, ale chutnal dobře. A chutnal ještě líp, že to zvládl sám. Za pochvaly od obou byl rád a dmul se pýchou, no nepřejme mu to, když se tak pěkně snažil.
"Nevím, jestli budou stejné. Možná jo, ale to nezjistíme, dokud je neprozkoumáme. Ale klidně můžeme počkat na ráno." Teď mu to bylo jedno, když byla už tma. Asi by bylo lepší počkat na světlo. V tom měly asi pravdu. Rozhlédl se a nakonec sebou flákl u kamenů. Zívl si a položil si hlavu na tlapy. Chvíli sledoval Dail a Corinne, než usnul. Bylo to rychle, neboť byl ze Svatyně utahaný a teď to na něj plně dopadlo. Za chvíli už řezal dřevo.

Cítil se skvěle, neboť byl přesvědčený, že je silnější. Cítil také trochu slabost, protože si nijak neodpočinul, ale se mu prostě nechtělo válet si šunky jen tak. Asi se pak vyspí a bude spát jako špalek.
¨Pohlédl na Corinne: "Dík." Nezdálo se, že by o to měla zájem, takže to mohl Noir ochutnat, než to však udělal, zaslechl i Dail a překvapilo ho, že je také na ostrůvku. Ani si nevšiml, jak byl předtím zabrán do nahánění toho malého chlupatého tvora. Byl hrdý, že se mu to podařilo. A byl rád, za chválu, které se mu dostalo od obou vlčic. "Díky tobě a svatyni. Prostě se teď cítím lépe i když jsem unavený, no ležet se mi nechce." Však byl také teprve večer. Zadíval se na moře a ostrůvky.
"Tak, můžeme prozkoumat všechny ostrůvky, co tady jsou a pak se vrátit do lesa se vyspat." Zajímalo ho, co na ostrůvcích mohou všechno najít. Vzduch byl tady vlhký, nebylo divu a trochu i slaný, ale to alespoň pročistilo nos.
Švihl ocasem, "Nechcete to přeci jen ochutnat?" Zeptal se, než by toho hlodavce snědl sám.

Řítil se na malého hlodavce, který zase úplně malý nebyl. Řekněme, že byl tak třetinový než zajíc, ale zase rozhodně několikrát větší než myš. Na otázku, co to tam má odpověděl krátce, aby neztratil koncentraci: "Havěť!" a dál se hnal za podivnou chlupatou věcí. Věcí, no, tedy tvorem. Nebyla to věc, že? Ale Noir to tak bral. Věc rovná se žrádlo - jednoduché pravidlo. Dohnal tu potvoru a rozhodně mu přišlo, že je rychlejší než když navštívil svatyni. Odrazil se a skočil. Jenomže ne na tu syslomyš, ale před ní a tak jí odřízl únik do úkrytu pod kamenitou skalkou. Chlupáč se musel obrátit a utíkal zase zpátky přímo ke Cor.
"Běží to k tobě!" Vyštěkl na Corin a i on to začal nahánět zase zpátky po ostrůvku. Zřejmě to mělo úkrytů více na různých místech, což by nebylo ani nijak divné. Neměl v plánu to nechat uniknout a tak když to znovu doběhl a ono si to uvědomilo přítomnost druhého vlka, vypísklo to a Noir to náhle chytil do tlamy a zatřepal s tím jako s kusem hadru. Vítězně se ušklíbl a tvora pustil na zem. Ten už se jenom svíjel ve smrtelné agónii.

Noir běžel a voda mu odletovala od tlap a vydávala přitom líbezné cákavé zvuky. Občas zahučel hlouběji, ale nikdy neměl vody víc jak po břicho a ani to jej neodradilo, aby běžel dál, kupředu tam, kam jej vedla touha. Otočil hlavu, aby se podíval, zda ho Dail následuje, však ta se koupala. Corinne se zase vyskytovala na písku jednoho z ostrůvků a Noir mířil k jinému ostrůvku, takže každý z nich byl na jiném místě, ale všichni na sebe jakž takž viděli.
"No tak, Dail, poběž, přeci!" zvolal na vlčici. Když se však podíval, co ta dělá, viděl jak se už válí v písku na břehu. "Ale, no ták!" Zdálo se, že obě dívčí pohlaví si vybrala, že se budou slunit a vystavovat kožichy prvním hřejivějším paprskům. Tak to se Noirovi tedy fakt nechtělo. Vyběhl na ostrůvek a rozhlížel se, co tam uvidí. Viděl čerstvou trávu, celkem i bujnou. Nějaké keříky a skalky. Pořádného stromu tady nebylo. Kecl si na zadek do trávy, zhruba uprostřed ostrůvku a zíral kolem sebe. Něco mu tady prostě chybělo! Začal se soustředit. Jeho magie mu dovolila ze země vyvolat malou rostlinku. Před tlapami mu vyrostl trs jahod. Noir se ušklíbl, s takovým tím vítězným výrazem a tlapou jahody rozšlápl. Nic mu neudělaly, ale svému účelu posloužily. Vyrostly na jeho příkaz a to se mu líbilo.
Pak se podíval na holky. Jedna ležela na druhém ostrově a druhá na pevnině. Noir vstal a všiml si nějakého sysla, nebo co, za pakáž hlodavčí to byla. Střihl ušima do směru syslího úprku a hned se rozběhl za tvorem.

Jo, tak to bylo nejlepší, věřit sám sobě bylo hlavní i když někdy taky pěkně těžké, ale o tom tedy Noir mluvit nechtěl, proto řekl jenom: "Jo, to je nejlepší." Pak se rozhlédl a nasál do nosu vůni slaného vzduchu. Corinne se rozhodla přebrodit se na jeden z ostrovů. Noir zkusil vodu a zdála se být příjemná. "Vykoupat? Zdá se, že Cor už se rozhodla a koupel vzala za svou." Zasmál se Noir a díval se, jak se Cor rychlostí blesku brodí vodou. Opravdu se zdálo, že je tady moře mělké a vlčice pod hladinu nezahučela ani jednou. "Zdá se, že kuráže má dost." Noir jen plácl tlapou do vody a pak se hravě zadíval na Dail. Udělal pár kroků pryč do moře, ale pak se přiřítil a když byl před Dail tak vyskočil a dopadl těsně před ní a pocákal ji tak. Začal se smát a zase odskočil do vody. "Slunit se je nuda, pojď běžet mořem." Asi mu bylo jedno, zda poběží za Corinne nebo k jinému z ostrůvků, chtěl prostě jen zkoumat tohle zajímavé místo.

Jméno vlka: Noir
Počet postů (4/2021): 13
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: -
Aktivita pro smečku: Potkal u Křišťálového jezera Ayshi, která s nimi dala řeč. Získal nějaké info o společenstvu a snad svým otci.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Stále ve společnosti Dail a Thii, potkali u Křišťálového jezera Ayshi, která s nimi dala řeč. Získali nějaké info o společenstvu a snad i o svém otci. Zatímco Thia byla zásadně proti tomu uvěřit, že je jejich otec nazývaný "Letec" a tím pádem jsou s Noirem sourozenci, Noir začíná tušit, že na tom asi něco bude, když se určité části hádanky skládají pěkně do sebe. Zastavili se na Lukách v obchůdku a pak šli do Svatyně. Nyní zkoumají tajné ostrovy.
Bobříci: -

Museli zdolávat jakési kopečky, o kterých tedy neměl páru, byly ukryté v lese. No když se jim to podařilo, ocitli se na velmi zajímavém místě. Tedy pro Noira určitě. Nikdy na takovém místě nebyl, proto bylo zvláštní. Jak se zdálo, měli na Dail odlišný názor. No, Noir chápal, proč se Cor chtěla oddělit, konec konců u jemu by to vadilo, kdyby mu někdo kazil zábavu. Na druhou stranu, jeho element byla země, takže by měl mít nějaké to cítění s přírodou, čili byl i rád, že někdo zasáhl. Ale spíš si myslel, že si Cor chtěla vyzkoušet svou novou magii a že by to uhasila sama. Tedy, alespoň v to doufal, ve snaze si namluvit, že by přece jen ten les celý nezdevastovala jen tak pro nic za nic. Jenže jistý si tím být nemohl.
Poslouchal a Dail měla opět pravdu. "Nejlepší je věřit jen sám sobě, jo, to tě pak nikdo nevyšplouchne." Ale i tak to někdy dosti bolí, přeci jenom je težké si nemalovat iluze. Třeba tohle jejich společné putování. Noirovi vyhovovalo a doufal, že třeba projdou celé ostrovy, ale v hloubi duše se obával, že to nebude možné, protože... protože iluze není stabilní. Jemu se tahle iluze líbila. Měl přátele a cítil se fajn.
No, přesto možná trochu zmlkl, než se objevili na této pláži s výhledem na mnoho ostrůvků.
"Myslíte, že se tam dá dostat?" Byl zvědavý, co tam tak asi je. Nejspíš nic moc, ale ta představa, že tam třeba něco najdou ho lákala. "Bude tam něco zajímavého?" Taky tam nemuselo být nic.
"Co se na takovém místě dá dělat?" Možná lovit ryby. Ale ty ho zase tolik nelákaly. Na pláži byly mušle, některé z nich i zajímavé. Noir se rozhlédl kolem. No pak se podíval na holky. "Tak, co teď?" Cítil jakési napětí a to se mu nelíbilo, ale nechtěl to nějak rozmazávat. Pokud řeknou, že tady stejnak nic není, nejspíš se vydá poslušně zpátky, či někam dál, kam ho jenom tlapy ponesou.

Mlžná džungle >>>

"Bylo to skvělé. Rozhodně tam ještě někdy skočím. To každopádně!" Ano, až nabere síly a trochu se procvičí a zjistí, jak a o kolik je lepší, určitě někdy Svatyni navštíví znovu!
Prodírali se džunglí a Noir se snažil přijít na to, proč chce Cor, aby Dail šla sama a oni sami. Jako, sice se o sebe postarají, to ano, o tom nepochyboval, ale tím lovem si jistý tak úplně nebyl. Copak by se jim dvěma podařilo skolit srnu? Když si to tak přehrával v hlavě, oba by byli radši, kdyby jim lovil někdo jiný, protože prostě, to neuměli, jenom se snažili přesvědčit sami sebe, že jsou borci, co to dokážou. Soudit Cor nemohl, ale sebe ano a bylo mu jasné, že na to, aby mohl s klidem a upřímně říci, že lovit umí, potřebuje ještě několik dalších lekcí. Avšak ty mu Cor nedá, už jen i kdyby kvůli tomu, že je tak trochu jako on - pohodlná. A pak tady byla ta skutečnost, že mu takhle ve společnosti těchto dvou bylo i docela fajn, tak se mu nechtělo moc to měnit.
"Myslím, že Dail by nám mohla ukázat jak se loví i jiná zvířata." řekl. Nějak se mu těžko říkalo, že je s ní rád, ačkoliv to bylo tak, že je s oběma rád. Prostě nechtěl, aby se rozdělili. "A když nás bude víc, nikdo si na nás jen tak netroufne." Dodal ve snaze, nějak posílit tu myšlenku, že by měli zůstat spolu.
Les se změnil a konečně dostali do normálního lesa. Už se nemusel tak moc soustředit, aby nezakopl o kořeny stromů nebo nevrazil kebulí do větví. Stromy v tomhle lese byly od sebe vzdáleny dostatečně na to, aby tady jeden mohl jít i se zavřenýma očima - s nadsázkou. Ale objevili se v místě, kde ještě nebyl. Sice už tímhle lesem procházel, v minulosti, ale jinde. Něco ho lákalo jít k pobřeží, což taky udělal a vedl holky, snad jen Nero a Iris věděli kam.
"Mě přijde jako dobrý nápad, abychom se od sebe naučili co nejvíc. Každý přece něco musí uměl lépe než ten druhý, ne?" Tak by to mělo být. Nebo se snad mýlil?

>>> Tajné ostrovy