Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Luka >>>

Zatím, co tahali srnu k jezeru, tak byli více méně mlčky. No, nebylo divu, však ono se mluví dost těžko, když máte v tlamě kus flákoty, že ano? Naštěstí od něj nebyli zase až tak daleko. Takže když konečně stanuli na břehu jezera, Noir zastavil a pustil na chvíli srnu se slovy: "Tady se můžeme napít a chvíli si oddychnout." Ne, že by se příliš zadýchal, to zase ne, ale proč se nezastavit na tomhle pěkném místě.
"Tady jsme už vlastně doma, dá se říci. Tohle jezero bylo první, co jsem viděl, když jsem vylezl z doupěte." Tedy když vylezl ze skrýše. Dalo by se klidně považovat za území smečky, svým způsobem. Chaos neměl pevné hranice, ale pohyboval se tady hojně. Alespoň takhle si to představoval Noir, že to je. Čímž také prozradil, že u křišťálového jezera je někde vchod do úkrytu Chaosské sebranky.
"Tak co Cor, poznáváš to tady?" zeptal se černé. Jestli se tu narodila, jistě tohle jezero ji musí být známé, nebo alespoň povědomé. Olízl si tlamu a pak se šel napít vody, která byla ještě stále dost chladná, ale za to osvěžující.
"Srnčí je delikatesa, to musím uznat. Vlastně bychom ji rovnou mohli zatáhnout do úkrytu a měli bychom po starostech." Noir se napřímil a zadíval se na místo, kde měl být vstup. Tak dlouho tady nebyl. Vlastně od toho únosu. "Je to doba, co jsem tady byl. Ale jsem zase... ehm... doma?" Tak se to říkalo. "I když význam toho slova je poněkud jiný. Ale jsem ve známém." Pokrčil by rameny, kdyby byl člověk.

Mrskl spokojeně ohonem. "Co se ti loví nejlépe?" zeptal se zvědavě Dail. Bylo asi dobré začít nácvik na těch jednodušších zvířatech, napadlo ho. Naštěstí nemusel hned, protože měl nyní plné břicho a to ho činilo spokojeným a jak si přál a doufal i silnějším vlkem. "A co je nejchutnější, podle tebe, Dail?" Jemu se jevila nejchutnější srna, kterou právě ulovili a snědli. To bylo asi to nejchutnější v jeho životě. "A co považuješ ty, Corinne, za delikatesu?" Chtěl znát názor i druhé vlčice, aby si mohl utvořit obrázek a třeba si stanovit cíl, to vyzkoušet.
To neznělo jako špatný nápad. Znamenalo to, že se s tím ale budou muset vláčet, na druhou stranu, bude to v dosahu, až se zítra budou chtít nažrat, že ano. Takže to bylo prostě na zvážení, ale také to byl dobrý argument, proč se s tím tedy vláčet. "No jo, to by mohlo, asi." Pohlédl i na Dail, co ona na to řekne. Na jednu stranu se se zbytkem srny vláčet nechtěl, ale na druhou, nechat to lahodné maso tady na pospas mrchožroutům, se mu také nechtělo.
I Dail vyjádřila souhlas s nápadem Corinne, takže Noir tedy souhlasně pokýval hlavou. "Tak dobře. Vezmeme ji tam." Pohlédl na jednu, pak na druhou vlčici a popadl srnu, aby ji mohl začít tahat. Naštěstí z ní zbylo asi jenom půlka, takže už nebyla tak těžká, jak na začátku, ale i tak.

>>> Křišťálové jezero

Výborně. Noir máchl ocasem a tvářil se spokojeně. Rád slyel souhlas a byl nadšený a nepotřeboval své nadšení skrývat. Konec konců, vždyť ještě nedávno byl vlčetem, tak proč by se měl krotit? Patrně bylo jeho nadšení posíleno úspěchem, ale tím to bylo pro něj lepší. Tedy pro jeho vývoj určitě ano.
"Výborně. Rád se k tobě zase někdy přidám, až půjdeš lovit. Bylo to super. Můžeš mi ukázat jak se loví i jiná zvířata." Ale teď se chtěl nasytit.
"Budu rád, když mi své doupě ukážeš, alespoň tě budu moci navštívit." Třeba až budou plánovat ten další lov, nebo když mu bude smutno? Třeba.
Když se objevila Corinne, Dail ji chtěla asi trochu poškádlit a patrně ji vrátit Corinniny úšklebky. Noir střihl uchem a jen koutkem oka sledoval, co se bude dít, ale nakonec se do jídla pustili všichni tři.
Noir se cpal, dokud nepocítil, že už další sousto nepozře. Srny značně ubylo, ale ještě něco zbývalo. "Co si ten zbytek někam schovat?" Jen netušil kam. Možná zahrabat? Nebo na to natahat větve? Kam to jenom ukrýt, aby na to nepřišli jiní predátoři? Olízl si pysky a začal se pomalu čistit od krve. Konečně byl dobře najezený a jako už dlouho ne.

Připadal si jako cowboy na rozzuřeném býku, když visel srně na zadku, ale snažil se držet pevně zuby. Tlapama ji chytil kolem slabin, ale to bylo asi vše, co mohl udělat, neboť vlčí drápy nejsou jako kočičí. Nejsou ostré, ale naopak jsou tupé, tudíž nějaké prodrápnutí skrz kůži je nemožné. Použít tlapy lze pouze k úchopu, stabilizaci, nikoliv k záseku. Cítil jak se srna pod ním zmítá a pak společně s ní spadl k zemi. Pořád ji držel zakousnutý do kůže, ale už neměl tlapy kolem jejího pasu. Když se přestala zmítat pustil ji a konečně mohl vidět, že je srna mrtvá.
Bylo to pro něj docela namáhavé, ale cítil se skvěle. V oku mu plápolal ohníček nadšení. Usmíval se na Dail. "To bylo skvělé. Proč mi nikdo nikdy neřekl, že lov může být tak... tak... vzrušující?" Zeptal se Dail, ale spíše to bylo nadšené jásání. "Nechápu, že si to Corinne nechala ujít." Popravdě? Po pravdě, sám by tohle nikdy nedokázal. Tedy do této chvíle ne. Ale společně s Dail dokázali skolit srnu. Bylo to něco, co Noirovi absolutně změnilo pohled na svět kolem něj.
"Tak tohle si musíme zopakovat! Zopakujeme, že jo, Dail?" Otřepal se a sledoval ji jako štěně, co právě polapilo svou první krysu. Olízl si tlamu a ochutnal tak poprvé srnčí krev. Možná ji někdy v minulosti měl, ale teď chutnala jinak. Lépe.
"Jo, bylo by super, kdybys mi ho někdy ukázala, ten vodopád." Rozhodně si pamatoval, co mu Dail řekla, takže se k tomu mohl vrátit, jakmile byla flákota na "stole". Cítil, že by třeba nakonec mohli být i kámoši. To by bylo něco dalšího a nového, co doposud neměl. Kamarády, přátele a rodinu.
"Pustíme se do toho?" Koukl na srnu a už se mu sbíhaly sliny. Načež se zakousl hladově do stehna, které už za běhu načal. Začal trhat hladově kůži a spokojeně si u toho vrčel. Znělo to, jako když přede kocour.

Odpověděla mu ohledně doupěte. Mít vlastní bejvák by bylo asi fajn. Pomyslil si Noir. "U vodopádů? Kolik vodopádů tady vlastně je?" Nad tím nikdy nepřemýšlel. Jestli víc, tak to může být těžší doupě najít. Ale jestli jen jedny, pak má možná doupě poblíž chaosu. To by byla zvláštní náhoda.
Pak se zeptala Dail, jestli nechají Corinne. "Jestli si sem dojde, tak proč ne. Ale tahat se s tím za ní teda nechci." Ne, že ji nechtěl dát maso, to mu nevadilo, ale zase, blbce, ze sebe dělat taky nechtěl. Ať ze sebe blbce dělají druzí, ale on teda ne.

No potom začal jejich lov, tedy naháněná srnky. Noir viděl, jak se Dail přiblížila, stejně jako on a zdálo se, že je i rychlejší, no měla by být že jo. Ale najednou byla Dail pryč. Postřehl, že se srna po ní ohnala kopytem a podařilo se jí Dail srazit. Noir chvilku zauvažoval, jestli má zpomalit, nebo ne, ale když se ohlédl, viděl, že se vlčice už sbírá na nohy, tak raději přidal a pokusil se zaútočit on. Chňapl srně po stehně a začal brzdit. Srna i Noir zpomalili a srna začala Noira kopat, ovšem Noir se držel, takže když se srně konečně podařilo vytrhnout, měla na stehně druhé nohy ošklivé zranění. Nyní kulhala mnohem víc. Noir taky vyskočil na nohy a hned se přidal k Dail, která kolem něj profrčela. Počkal, až zaútočí ona a když se tak stalo, znovu skočil srně na zadnici, aby ji strhl k zemi.

"Máš svůj vlastní úkryt? Bezva! Asi je fajn mít jisté svoje oblíbené místo. Nad tím bych mohl možná pouvažovat taky." To se mu zdálo, jako dobrý nápad. Hodně zajímavý, určitě se tím bude ještě zaobírat, až bude mít čas a třeba se nudit, že jo.
Teď bylo nutné udělat něco jiného. A to ulovit srnu. Stál a prohlížel si stádo, zatímco zároveň čekal na instrukce starší a zkušenější vlčice, která dle svých vlastních slov dokázala ulovit cokoliv. Takže jestli budou mít štěstí, nacpou si panděra srnčím masem. Dail promluvila a řekla mu svůj plán. Noir na ni pohlédl a pak si znovu prohlédl stádo. Ano už ji viděl taky. Jedna z nich tu nohu stále pozvedávala a pokládala, jako by byla skutečně zraněná. "Takže tohle je náš cíl? Dobře. To bude dobrý pokrm." Znovu pohlédl na Dail. Čekal na povel, ale nakonec se dal do pohybu on sám. Jen se pomalu plížil. Instinktivně se přikrčil, aby jeho tělo nebylo hned vidět. Naštěstí splýval celkem dobře i když byl asi vidět snadněji, když byla tráva ještě taková ošklivá po zimě, nicméně se snažil, jak jenom mohl. Dokud to šlo, tak se snažil přiblížit. Občas střihl uchem, aby zachytil Dail, která se nejspíš plížila kus od něj, aby srny sevřeli do kleští.
A pak, když si jich stádo všimlo, nastal čas na to vyrazit kupředu a sledovat jenom jedinou srnu, tak aby se neztratila mezi ostatními. Na to, že byla zraněná, byla pořád dost rychlá. Ale Noir si všímal, že ne vždycky se odrazí s takovou sílou jako ty ostatní zadky, co už uháněly kousek před ní. Začínala ztrácet svou rychlost a ostatní srny to vzaly k lesu. Noir zrychlil, aby se k mohl dostat blízko. Všiml si i kožichu Dail, tedy alespoň si myslel, že to je její tělo, co se míhalo z druhého boku srny.

S tím mohl jedině souhlasit. Srnčí maso bylo křehké a lahodné. Ale takové štěstí ochutnat ho měl jen málo který vlk častěji. Většinou si musel jeden vystačit se zbytky nebo s krysami. Ale ryby, ty byly nechutné. blé... Jen si na tu studenou mokrou a snad i slizkou věc vzpomenul, málem se mu obrátil žaludek, proto na to raději přestal myslet.
Pohodil ocasem. "No, jako pevné území ne, ale úkryt a zkrátka se tam dost pohybují. Vždycky tam někdo byl, kdykoliv jsem se tam ukázal." Jenom rodiče ti se tam už asi neukázali. Ale to bylo fuk. Náhle totiž Dail narazila na stopu po níž se pustila. Noir si pečlivě očichal místo, které předtím očichávala Dail. Ten pach znal, ale přiřadit ho úplně asi nedovedl. Nicméně když se snažil toho pachu držet, dovedl je ke stádu srn.
"Výborně. Máš nějaký plán jak jednu z nich dostat?" Nějaká taktika by se mu hodila. Jasně, že nepotřeboval vědět, že má použít zuby, takový blázen nebyl, ale spíš jak je překvapit, na co si dát bacha a tak.

Jo, to chápal i Noir a tak kývl. "To asi málo kdo, jestli vůbec," by stál o ty obyčejné. Ani ona mu nepřipadala obyčejná, dokonce též Dail se nezdála až tak obyčejná. Vlastně by to mohla být klidně další "teta" pomyslil si stříbrný. No, ano i on se těšil, až ho znovu potká. Rád by si něco koupil. Rozhodně ano. K čemu by mu pak byly ty šutry, kdyby je jen někde schovával? Takhle mohl něco i získat.
Corinne tedy nehodlala nijak okukovat co dělají z blízka. Zdálo se, že se bude slunit v prvních jarních paprscích slunce, nebo co. Zkrátka, že tam bude sedět a čekat. To mu ale nevadilo.
"Hmmm, laň, to bych si dal. nebo srnčí." Srnka byla určitě snadnější kořist než laň. Přeci jenom. Taková laň, to je skoro jako kůň. Ale on by snědl cokoliv. Soustředil se a pak se začali přibližovat k lesu. "Jen abychom se moc nevzdalovali. Území Chaosu je támhle tím směrem, ne k lesu." Kývl hlavou k vyhlídce.

"Jo, přesně takové. O ty obyčejné nestojí," odpověděl Noir nejdříve Corinne a potom také Dail: "Ukážeš mu ty kameny, co máš a on ti pak dá ty věci, které se ti líbí, pokud je množství těch kamenů dostačující. Má tam i takové krabičky s překvapením, ale to netuším, co v nich je. Asi si příště nějakou koupím." Určitě to bude zajímavé, nebo taky naprostá blbost. "Žádné speciální činnosti dělat nemusíš, teda myslím. Nebo nevím, má toho hodně, takže jsem všechny věci nezkoumal," objasnil, snad to, co věděl.
Přikývl, že mají obě vlčice pravdu. "Taky bych toho šmejda nejraději roztrhal na kusy." Ale jak už v duchu podotkl, až zesílí, klidně ať ho pak potká a to už nebude mít slitování s šedookým vlkem.
Noir se na reakci Corinne uchetl. Pravda, nechá hlavní práci na Dail, stejně by nevěděl, co dělat. Nebo snad ano? Bude pro něj lepší, vyzvědět co nejvíc informací. Proto také bedlivě sledoval Dail, zatímco Corinne se zdála v klídku uvelebeně a jen čekala, až co jí Dail donese pod čumák.
"A co se tady tak dá na louce chytit? V tunelech se dají lovit krysy." Zeptal se Noir zvědavě. A pak se ptal hnedka dál. "A co všechno jsi schopná ulovit?" Měl milion otázek, které mu neměl kdo dřív pořádně vysvětlit, ale přišlo mu to blbé se ptát jako malé vlče, proto doufal, že takto položené otázky nezní moc dětinsky ale spíš tak jako normálně.

Noir se podíval na černou vlčici, aby ji mohl odpovědět. Ty kamínky, ty, pro vlky, téměř zbytečné a k ničemu, ale pro pana Wu , ze zcela nepochopitelného důvodu, tak cenné, tak ty se získávaly různě, řekl by. "Já je obvykle někde najdu, když procházím hory, třeba. Ten vlk s vozíčkem, myslím, že se mu říká pan Wu, tak ten má rád takové ty průhledné krystaly. Obyčejné šutry, které najdeš kdekoliv, to zase on nechce. Pak ještě takové červené." Objasnil tedy kameny, které pan Wu požadoval po něm.
"Proč? To tak úplně nevím, ale chtěli si nás vychovat pro své účely asi. Mnoho vlčat zmizelo a už je nikdo nikdy neviděl." Ale o co přesně jim šlo? To nevěděl. A ani se tím moc zaobírat nechtěl. "Jo, je to hnus. Vlk by si měl vybírat sobě rovného soupeře, no ne?" Jako, když je soupeř slabší, tak to nevadí, ale dospělý vs vlče, to je už přes čáru. Nuda. Nic to neznamená. Vítězství nad vlčetem je prostě nic. "Jak říkám, ubohost. Kdybych teď potkal toho haj..a, tak bych mu vykousl rovnou obě oči!" Zavrčel, ale ve skutečnosti by ho ještě potkat nechtěl. Ne teď. Teď když byl slabý a sotva dosáhl velikosti dospělého vlka. Musel nejdřív zesílit. A o to jediné mu teď šlo jako hlavní cíl. Už se sebou nechtěl nechat zametat.
Vlčice se ještě trochu škádlily, leč nic vážného to nebylo. Když Dail mluvila ke Corinne, Noir jenom na Cor koukl, co ona na to.
No, potom se konečně pustila Dail do toho lovu. Noir měl už pořádný hlad. Opět. No nebylo divu. Ta mršina byla fakt málo a už to bylo dlouho, co jí snědl. Noir se začal, kupodivu, soustředit na to, co Dail dělá. Pokoušel se to tak nějak opakovat. Ale vůbec netušil, co vlastně Dail stopuje.
"Po čem jdeme?" zeptal se jí, aby byl v obraze, protože vůbec netušil, s čím si má jaký pach spojit.

Jméno, postavení: Noir, Sigma
Počet postů za 2/2021: 7 (ale některé dlouhé 400-1000 slov)
krátké shrnutí: Společně s Dail, Thiou a Wyianem se z Červené louky vydali přes Rokli, Ostříží zrak, Severní hory, Dračí průsmyk na Luka, kde chtěl Noir, aby jim Dail ukázala jak lovit. Cestou je zastihl i Amorek, který způsobil zvláštní chování nejmladšího Wyiana, který následně po vyprchání kouzla tuto trojici vlků opustil. Stále platí, že po lekci v lovu se chtějí tito tři vlci přesunout k Nerovým vodopádům.
Bobříci: Dá se předání informací o panu Wu považovat za bobříka "Miluj"? (pokud ano tak bych poprosila o 10KŠM a 5% rozdělit do všech dovedností po 1%)

K tomu vlku s vozíčkem, pánovi Wu, už neměl co říci, jenom přikývl. Ani on nevěděl, kde ty věci bere, jenom, že je má a že jich má dost. Možná má někde skrýš, nebo mu je dávají bohové. Byla to úvaha na dlouhé zimní večery. Ale teď už tu pomalu přicházelo jaro. Věřil, že ho ještě někdy někde potká, tak proč se trápit tím, kdy a kde to bude. Odpověděl Dail: "Jo, tak nějak, ale nepochybuji, že na něj ještě narazíme."
Noir se zazubil v úsměvu, když mu i Corinne pochválila kožich. "Že jo? Taky se mi líbí." Pak se ho zeptala na oko. Bylo vidět, jak jeho úsměv zvadl a víceméně se zamračil. "Když jsem byl malej a Wyian ještě menší, tak nás a další vlčata a vlky unesli neznámí cizáci šedoocí vlci. Jeden z nich mi to udělal. Ano, ubožák! zranil malé vlče a myslel si, že je tak dobrej." Z tohohle úhlu pohledu se na to ještě nikdy nedíval, ale vlastně ten hrůzostrašnej vlk s šedýma očima musel být fakt ubožák a srab, když si musel svou sílu dokazovat tím, že ubližoval vlčatům. Nevěděl, jestli má říct víc, tak chvíli mlčel, ale pak to nakonec řekl: "Vyškrábl mi ho a nechal ho sežrat jinému vlčeti." Sketa jeden mrňavej, klidně sežral Noirovo oko a ani se tomu nebránil nijak. Noir tiše zavrčel, jak byl na krátko uvězněn ve vzpomínce. Zatřepal hlavou a zjistil, že Wyian prchá od nich pryč.
"Možná jsme na něj moc velcí..." Zamumlal nechápavě. Zase tak moc si ho přeci nedobírali, aby to musel vzdávat a utíkat od nich. Tedy, doslova uháněl, jak by ho honil obr.
"Tak se asi vrátíme k tomu lovu?" nadhodil a prckovi už nevěnoval pozornost, stejnak se z něj stal už jenom bod na obzoru. A pokud by něco neřekl, asi by se do sebe ještě pustily ty dvě.

Noir se pousmál, když obě vlčice projevily zájem o informace o tom zvláštním podivínovi, který se pohyboval na území svobodně jako pták a nikdo ho, patrně nikdy, nenapadl. Což byla i zajímavá myšlenka. Bylo by vůbec možné, toho vlka přeprat? Třeba by pak všechny ty věci byly toho, kdo by ho přepral a zvítězil. To mu vykouzlilo další zamyšlený úsměv. Ale na druhou stranu, kdo by se chtěl rvát o něco, co může v pohodě vyměnit za vcelku zbytečné šutry? Nejspíš by mu ten vlk ale neřekl, kde bere všechny ty věcičky, co na tom vozíku má. A kdo by se chtěl pořád tahat s těmi krámy. Ne, to by nebylo nic pro mě. Si v duchu přemýšlel nad panem Wu.
Pohlédl na Wyiana. Pořád nechápal, co to do toho malého vlka vjelo, že najednou takhle odporuje. Ano, Corinne je krásná a vypadá i dost silně, ale proč musí ten šmudla pořád jenom být v opozici? To si chce hrát na osinu v zadnici? Rozhodně pohled, kterým ho oblažil, nebyl nijak přívětivý. Spíše otrávený. "No ano, na to, že je Corinne krásná, mi stačí i jenom jedno oko, ale vždycky se hodí něco zajímavého, nebo užitečného u sebe mít. To mi zase neříkej, že ne." zašklebil se na prcka. Ale hádat se s ním nechtěl. Nebo ano? Spíš mu jenom lezlo na nervy, že s ním menší nesouhlasí. Odvrátil se od něj a vrátil se k řeči o vlkovi s vozíčkem.
Zareagoval na Dail: "No, jako super vlk nevypadá, ale má spoustu zajímavých věciček u sebe. Nikdo netuší, kde je pořád bere, ale většinou toho má dost." Dost pro každého. Alespoň tak si to Noir myslel. Viděl ho, dvakrát.
Teď odpovídal na otázky obou: "Kde ho najít? No, tak to je dobrá otázka. Je to takový tulák a pohybuje se všude. Spíš je to o náhodě, na něj narazit. Ale když máš štěstí, tak má u sebe fakt zajímavé věcičky. Já jsem ho potkal, když jsem byl malej a změnil mi kožich z černé na tuhle fešnou stříbrnou." Jenom tmavě šedočerná, byla nudná, pro něj. "A oči ze zelené na tuhle modrozelenou." Ano, jako malej měl oči zelené, ale tahle barva se mu líbila mnohem víc. Ani nevěděl proč. Nebo byla lepší ta první barva? Kdo ví. S tímhle byl celkem spokojenej. Ale určitě by se hodily přidat nějaké ty ornamenty, možná. "Zdá se, že prodává různá vylepšení, včetně magií. Prostě toho má hodně, tak třeba na něj zase narazíme." Nebylo lehké toho vlka najít.
Teď už řekl vše, co věděl a víc co k tomu stejně neměl jak dodat. Nyní už mohl soustředit svou pozornost na lov. Asi by měl dávat opravdu pozor, protože tu byl někdo, kdo mu mohl zachránit život, alespoň v těch nejhorších chvílích, by se umět lovit fakt hodilo. Že by začínal dostávat Noir trochu toho rozumu?
"Jo, jsme nadšení." Ujistil Noir Dail. Přinejmenším špetkou sebe sama kdesi uvnitř nadšený byl i když si to nepřipouštěl.
Wyian se ohradil vůči nespokojenosti Dail. Ale, ale... prcek si nějak vyskakuje, hehe. Bylo to legrační. Když se to nedělo jemu samotnému, přišlo mu to vtipné.

Takže Dail svou rodinu měla ráda a byla dokonce ochotna ji jít i hledat, kdyby se ji ztratila. To bylo zajímavé. Poslouchal ji i když už na to nic neřekl.
Střihl uchem ke Corinne, která měla zájem o informaci o vlkovi s vozýčkem. Chtěl tedy k tomu něco říci, ale Wyian jej předstihl. Noir zavřel tlamu. Co na to říci... Nakonec se ušklíbl a přeci něco řekl. No, nenechá se odbít prckem, že jo. "No, někdo třeba těch zbytečných šutrů má dost a proč si třeba nevylepšit kožich nějakou zajímavou barvou, no ne? Nebo by si rád pořídil tu krabičku s překvapením, nebo tak." Hodil po Wyianovi pohled říkající něco ve smyslu, 'možná že to brzo pochopíš, až dospěješ'.
Pak proběhla konverzace mezi Cor a Wyianem, načež Dailina znechucená poznámka na závěr ho přinutila k tichému uchechtnutí. Ale souhlasil s ní. Teda trochu. Jako, vadilo mu, že se ten menší snaží na Cor hrát jakousi prapodivnou hru k získání její pozornosti. Jednoduše, žárlil, co si budeme povídat, že jo.
"No jasně, pojďme na to, Dail, já jsem připraven." Upřel kousek ze své pozornosti k nejstarší vlčici z této skupinky, avšak po očku stále sledoval ty dva. Co to s tím prckem je? Chová se... divně. uzavřel tu trapnou scénu.

I Noir přikývl, že je to velice zajímavé, že každý to má trochu jinak. On tedy nikdy dřív, asi nebo si to už nepamatoval, nepřemýšlel nad tím, jak to mají druzí. On jenom vnímal, že jeho rodina zmizela a tak si začal vymýšlet různé terorie, proč zmizeli až zůstal u té, že on byl zkrátka tak dokonalý, že je nepotřeboval. Byla to hloupost, jistě, ale také jediná útěcha pro tehdy malé vlčí srdce, které zkrátka přišlo o to, co nejvíc každé mládě potřebuje, že ano. A tak to bylo. Tuto zkreslenou představu si ponechal, jako štít proti nepříjemným pocitům osamnění.
Pohlédl na Dail a zareagoval: "Takže s rodinou už teď nejsi, ale máš ji ráda, aha. To je zajímavé. Čili, kdyby se náhle ztratila, tak bys cítila bolest? Ale ty víš kde je? Můžeš za ní kdykoliv, že?" Bylo to podobné, ale s tím rozdílem, že on se vrátit nemohl. A kromě určitého vzteku, že ho nechali v jeskyni, k nim nic necítil. Tedy nic jako - lásku.
Na výzvu se mu rozzářilo očko. Vlastně se docela hodně těšil. "No jistě. Já jsem připraven. Jak se to tedy dělá?" Zajímal se Noir o lov. Tedy, ne, že by chtěl už teď pořád lovit sám pro sebe, ale naučit se to, možná bude jediná cesta, jak zesílit.
No, než začali, měl další otázku: "Dail, už jsi někdy střetla toho zvláštního staršího vlka s vozíčkem?" Myslel pana Wua.
Zaslechl to tiché vyslovení jména Corinne od Wyiana, což ho přimělo se na něj podívat. Ten menší, většinou mlčenlivý vlček se najednou díval na Cor jako... no , nějak moc zaujatě. Bylo to divné. Doteď se tvářil jako jezevec a teď? co mu přeskočilo? Zkoumal ho svým jedním okem. Ale jo, Corinne, znělo dobře.