Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<--- Les u Mostu
Věděla že jim toto společné cestování nepřinese více užitku. Proto se možná chýlilo ke konci a Alina dostane další velice milou a starostlivou dušičku, která se o ní bude starat, ale pššt, ona o tom příběhově ještě neví. A pak přišla ta informace, že ryby jedla ještě dříve než pořádně chodila. Northia se na ní podívala jako kdyby kecala. "Cože? No... nemyslím si, že to je zdravé... však to má spoustu kostí, které se ti zaseknou do krku... musí to být nepříjemný... dá se to skutečně jíst?" Zeptala se své kamarádky mírně zaraženě. Rybina prostě nevoněla samotné Northie. Však to příšerně smrdělo! A bylo to slizké kvůli té vodě. A navíc ryby ze slané vody museli být zákonitě slané! To by došlo snad každému! Zamručela nespokojeně a nakrčila nos. Fajn, tohle se dostává na její velice krátký seznam věcí, co neměla ráda.
Alina nakonec byla velice otevřená tomu, aby to Northiu naučila. Ta se velice rychle nechala zlákat na její dobrou náladu. "Dobře dobře, ale slib mi, že se na tom skutečně nezabiju. Bylo by to blbé uniknout od matky a zadusit se na něčem, co by mělo být k jídlu." Zasmála se tomu Northia. Podívala se na vodu před nimi. "Eh, no tak jsme tu..." Podívala se na tvory. Měli ulitky na zádech. Ty neviděla snad nikdy. Ale jak byli rozkošní!

Pokynula hlavou na slova Aliny. Chtěla najít nějaké to moře. A to jen a kvůli rybám. Northia se zamyslela. "Myslím si, že kousek odtud by mohlo být moře. Ale skutečně chceš jíst ryby? Však to má milion kostiček, co by se ti mohli zaseknout v krku." Podotkla ona mírně nechápavě a naklonila hlavu na stranu. Alina se ale zdála, že ryby měla vážně ráda, jak o nich mluvila. Odfrkla si tedy a oklepala se mírně. "Fajn, fajn. Najdeme to moře a to jen pro sebe. Ale já si ryby nedám. Nevěřím tomu, že by se mě to nepokusilo zabít." Zamručela Northia a podívala se směrem, kterým cítila slanou vodu. Byly snad obklopené mořem? I to bylo dost možné. Podívala se zase na svou kamarádku. "Tak pojď, dokážu tě tam zavést." S tím se vydala směrem odkud cítila slanou vodu snad nejvíce. Mohlo to být pro ně vhodné? Netušila. Doufala skutečně že ano.
---> Tajné ostrovy.

Kamarádka s ní souhlasila a tak Northia odpočívala. Spokojeně si lehla a položila si konečně hlavu na packy. Oddechovala a zdálo se, že dokonale usnula. Jako kdyby to nebylo moc. Usnula jako zabitá a nehodlala se probouzet. Bůh ví co se jí zdálo, jelikož během toho občas zakňučela, jindy se zase převalila.
Probrala se po pořádném spánku. Nakrčila čenich a podívala se směrem k její přítelkyni. "Ali? Jsi stále tu?" Musela si to, že se jí osoba vedle ní nezdála. Že skutečně to byla ona a ne někdo jiný. Něco jí radilo, že by měla počkat, než se druhá probere. Čekala na to, aby se mohla probrat a pak zase na cestu ke Zlaté smečce. Neměla moc na výběr, co se týkalo smeček. Ne pokud se nechtěla setkat s Althyrou, o které snad ani neměla zdání, že na ostrovech byla. "Ali... je čas si něco ulovit do břicha a jít." Snažila se probrat jemně svou kamarádku. Povede se jí to? Doufala tak moc, že ano.

Hm, tohle celé bylo rozhodně zvláštní. Co pro ni Alina byla? Byla jeho nejlepší kamarádka? Byla něco víc? Northia netušila nic o tom, co by se jí mělo a nemělo líbit. Hlavně ale nechtěla jít do vztahu hned s prvním vlkem, kterého zde potkala. Podívala se na ní a pokynula hlavou po dotazu. Sama si unaveně sedla a oddechla si. "Můžeme si tedy odpočinout. Nebylo by tedy vůbec špatné si i zavřít na chvilku oči." Odpočinout si mnohem více. Každý to skutečně po takové době, co byli na cestách potřeboval.
Lehla si a pokynula hlavou vedle sebe. Aby si k ní její nejlepší kamarádka mohla lehnout. "Odpočineme si pár chvil a pak se vydáme zas... směrem k oné zlaté smečce... někam... kde bude spíše klid." Pořád přemýšlela nad tím, že by mohla být členem té smečky. Vypadalo to, že to bude dobrá smečka. Kde jinde by se mohla usadit?

<--- Most

Ali prožívala nejspíše spousty pocitů, ale to samé prožívala i Northia. Nikdy předtím se nestalo tohle... že by tohle cítila. S Alinou se jí v hrudníku rozlévalo tolik příjemných a milých pocitů. Tolik tepla. Překvapeně se podívala na Ali, když jí to vrátila. Musela uvnitř svého hrudníku držet své emoce. Aby nevykřikla. Aby prostě... byla klidnou. Nadechla se a stáhla uši k hlavě. Tento most byl stále něčím, co museli společně překonat. Něco, co potřebovali zvládnout. Krok za krokem. Každá po boku té druhé. Mohlo je něco rozdělit? Nemohlo? Těžko říct v tomto nevyzpytatelném světě.
Nakonec se dostali za most a ona vydechla. Zavrtěla ocasem a otřela se o Alinu. Olízla jí zase tvář a poskakovala jako malé vlče. "Zvládli jsme to, my jsme to zvládli Ali... o můj bože, nemohu tomu uvěřit." Byla skutečně nabitá energií z dosaženého úspěchu.

<--- Temný les

Věřila jí. To lehce Northiu potěšilo. Nadechla se a podívala se na ni. Následně jí začala Alina říkat, jak to vlastně měla. Poslouchala ji a dávala si to ve své hlavě dohromady. To co jí ona říkala. "Zní to jako kdybys měla onemocnění mysli. Myslím si, že to nejde vyléčit... pouze potlačit... mohla bych ti udělat směsici bylinek, až budou růst, aby se to... ustálilo." Osvětlovala jí racionálně Northia. Jako kdyby jí nesoudila. "Pokud bys chtěla. Případně bych tě mohla utěšit vždy slovy, kdyby to přicházelo." Dodala ještě zamyšleným hlasem.
Mrzelo jí to. Northia se podívala mezi prkny na zem pod mostem. Nacházeli se vysoko. "Nemusí tě to mrzet... rodinu si nevybereš. A někteří jsou prostě... mrchy." Odpověděla jí Norhia. Kráčeli dál přes most a užívali si přítomnost jedna druhé. Nebo si to aspoň Thia myslela. Ale to bylo i na Alině.
A když konečně překročili most, tak jí objala. "Pro tebe platí to samé, ale teď o mojí rodině nechci mluvit... nechci si kazit náladu." Olízla jí lehce tvář. Bylo to romantické gesto? Nebo přátelské? Těžko říct.
--> Les u Mostu

<-- Prokleté jezero
Northia by byla nejspíše až k smrti vyděšená, kdyby jí Alina řekla informace o tom všem, ale momentálně... žila ve sladké, velice sladké nevědomosti. Kdy netušila o vlkovi číhajícím uvnitř Aliny mysli, čekajícím, až vlčice na chvilku povolí a on převezme kontrolu. Northia by nejspíše pak provedla rituály k tomu, aby jí tohoto "zla" zbavila. "Jednou mi to vysvětlíš? Ali... tvůj stav není něco, co bys měla tajit před dobrou kamarádkou... copak mi nevěříš?" Ptala se jí Northia lehce nevěřícně. Ona byla sladká duše, která věřila všem a všemu. Byla ten ekvivalent až moc milého dítka, které nikde nevidělo zlo. Všem až moc lehce opouštěla. Podívala se na ní a následně na cestu před nimi. "Zimu jsem nikdy neměla ráda... připomíná mi rodinu, připomíná mi matku a ta... nikdy nebyla dobrá..." Podotkla ona a stáhla uši k hlavě. Jako kdyby to byla velká věc, která čekala až jí vysloví. Vydechla obláček páry. "Vždy využívala otce..." Dodala nakonec ještě. Povídala jí o něčem tak křehkém jako byla její minulost...
--> Most

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

Všímala si jak se tvářila Alina na to, že jí Northia objala. Nebo spíše pociťovala jak se zprvu její tělo napnulo, protože tuto reakci nečekala. Jenže jak by jí jinak mohla vyjádřit svou náklonnost? Nevěděla proč s Ali cítila ty pocity co cítila. Proč to tak bylo? Však nebyla samec! Aaa, co by jí na toto řekla matka? Její hlava křičela a ona netušila jak to utišit. Proč se to dělo? Co by s tím mohla udělat? Ne, teď na to skutečně nebyl čas.
Odtáhla se od ní a podívala se na ní. "Ale na jak dlouho, Ali? Víš že mi to můžeš říct..." Podotkla ona s hlasem plným starosti. Co by teda na to mohla ještě více říct? Chtěla, aby se s ní Alina cítila v pořádku. V bezpečí. Jenže jak toho mohla docílit? Pokynula hlavou a slabě se na ní pousmála. Chtěla jít dál. Zvedla se tedy a podívala se naposled na jezero. "Jo, je skutečně ošklivé... brrr. Jdeme skutečně někam jinam." Oklepala se. Brrr. Ještě tak. Jenže kam by se mohli vydat? Hmmm... co by se dalo vymyslet...Přesto se nakonec vydala směrem k tomu strašidelnému lesu.
--> Temný les

Alina to nakonec rozdýchala a ona se na ní slabě pousmála. Ach, ona to skutečně zvládla! Pomohla někomu s jeho psychickým problémem. Nemohla tomu uvěřit. Nemohla tomu skutečně uvěřit a cítila se dokonale. "Jsi neskutečně šikovná, zvládla si to. Ach božínku, jsem skutečně ráda. Ali!" Dostala ze sebe nakonec slovně i tuto podporu Northia a objala ji. Přitiskla jí k sobě a nadechla se její vůně. Nemohla tomu stále uvěřit. Byla snad ve větším šoku než samotná Alina. Přesto se její ocásek mírně rozhýbal ze strany na stranu. Nakonec se přeci jen odtáhla, aby tmavší vlčici dala prostor. "Jak ti vlastně je? Je to všechno v pořádku? Nebo snad se ti něco honí hlavou? Chceš něco přinést? Třeba nějakou kořist nebo si jít protáhnout nohy, když už neprší?" Ptala se své kamarádky starostlivým hlasem. Co jí k tomu milovaná Alina řekne?

Všimla si toho jejího postoje. Bylo na něm něco divného. Rozhodně to nebyla ta klidná Ali, co znala. Nebyla to ona. Hlavně kvůli jejím reakcím. Dívala se na ní a překvapeně mrkala. Proč? Co se to všechno dělo? Nechápala to. A pak to její šílení. Vypadalo to skutečně, že ona nevnímala okolí. Prožívala nějaký ten záchvat. Něco, co jí pletlo smysli. A jak se zdálo, tak to byly i vidiny. Něco viděla, ale nevěděla co. Takto dobrý vztah s ní neměla. "Alino... nevím co se ti děje v hlavě, ale není to reálné. Není to reálné... jsme tu jen my dvě... jen my dvě a nikdo jiný. Soustřeď se na můj hlas." Dívala se na ní a pevným hlasem se jí chystala navádět. "Zhluboka dýchej, to co se ti děje není reálné. Neexistuje to. Je to jen uvnitř tvé mysli." Snažila se jí z toho vytáhnout Northia. Netušila jestli tohle byla ta správná varianta. Ale za zkoušku nic nedá, ne?

Neměla to tam nechávat. Pokynula hlavou a dívala se na ni jako kdyby toho litovala. Nakonec se rozhodla tedy jíst. Tak aby utišila svůj hlad, ale Shine tam ještě něco zůstalo, pokud by přeci jen měla hlad. Olizovala si pak pysky a sledovala na Alinu. Jako kdyby byla svatý obrázek. Řekla, že si půjde protáhnout packy a Northia přikynula hlavou. "Dobře tedy, jdi se projít a já si mezitím odpočinu... jsem hodně unavená a moje tělo potřebuje regenerovat..." Zívnula a stáhla během toho uši k hlavě. Nakonec si tedy lehnula a stočila se do klubíčka. Spokojeně během pár sekund usnula a tak jí uniklo, jak Alina šla směrem pryč. Jak se dívala na to, co příroda vytvořila. Northia mezitím spokojeně spala.
Northia se probrala o pár chvilek později. Překvapeně se rozhlédnula. Alina tu stále nebyla. Vydala se proto po jejím pachu. Našla jí jak tam stále seděla. "Ali? Je všechno v pořádku?" Zeptala se vlčice a podívala se na ní se starostí v očích. Bála se o ní. Bála se toho, co by se jí mohlo dít.

Podívala se na onen úlovek, co jim tu zanechala Shine a stáhla uši k hlavě. Rozhodně jí nechtěla něco sbírat a okrádat jí o to, ale když tvrdila, že to Shine nebude potřebovat, tak přeci jen si vzala kousek z onoho ptáka. "Je mi to blbé, ale pokud tedy říkáš, že to nebude potřebovat, ale je mi to hrozně blbý..." Přiznala se druhé vlčici. Alina byla ale už dlouho po jejím boku a Northia se přeci jen cítila spokojená. Bolelo ji to jen pomyslet na to, že by se druhé něco stalo. Podívala se na ni a slabě se pousmála. Skutečně tohle jí dávalo nový náhled na to, jak by se měla vidět s jinými. Leč se na první stránku mohly zdát chladné, tak se z nich pak staly ty nejvíce zlaté osoby se srdcem na pravém místě. "Ali... koukej... venku už neprší." Změnila nakonec téma Northia.

Pomáhali jí lepit dohromady, ona se na ně dívala a slabě se usmívala. Nevěděla jak moc jim poděkovat. Nevěděla jak moc by jim měla hlavně děkovat. Nikdy se o ní nikdo nestaral. Nikdo se jí nevěnoval. Ona se na ně dívala na jednu stranu užasle. Shine měla ovšem speciální magii, kterou Northia mohla obdivovat. "Hlavně buď opatrná... leč to vypadá, že venku přestává pršet, tak..." Jenže to už Shine byla pryč a ona si jen povzdechla. Podívala se na Alinu a slabě se pousmála. "Tak jsme zase samy... odpočineme si a vyrazíme dál?" Zeptala se své kamarádky. Nevěděla, co má zrovna ona v plánu. Měla něco v plánu? Nevěděla. Nevěděla momentálně nic. Po tom, co Shine odešla netušila co by mohli dál dělat. Najíst se? Zamyslela se, jestli tu bylo něco k jídlu. Dokonce i Alina na to upozornila. Pokynula hlavou. "Je tu něco k snědku?" Zeptala se jí a podívala se všude okolo.

Znala ještě jednu, ale to bylo nad její síly. Pokynula jí, že to chápala. "Není třeba se vydávat riskovat... nevíme jaké to tam je." A právě to ji popostrčilo k tomu, aby se vydala ven, z útulného úkrytu a od tetřeva, kterého Shine ulovila předtím. Jenže co se stalo, stalo se. Nebylo to zrovna to nejchytřejší, co mohla Northia udělat. Ale stalo se to.
Nakonec stáhla uši k hlavě. "Já neumím říct ne, takže když mi vlk pomohl a chtěl bojovat, tak jsem mu nemohla říct ne... vím, je to blbá vlastnost..." Přiznala se jim a povzdechla si. Proč to tak měla? Proč byla skutečně submisivní? A tak se jí jali obě dvě kárat. Ali řekla tu nejdelší větu zároveň. Northia prostě jen měla hlavu skloněnou jako malé vlče. "Já... měla bych to změnit. Nebo se v budoucnu skutečně něco stane.." Přiznala se jim ještě. Podívala se na kouli, co k nim dala Shine a ona se tedy napila až po nich. To příjemně hřálo. Skutečně to hřálo jako kdyby znovu zažila objetí milované osoby.
Shine se jí jala léčit. "Děkuji ti moc... to je nějaká tvá speciální magie?" Ptala se jí se zájmem.

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami