Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,Mohli by, nic zlého jsme jim neřekli," dodal, aby tím zakončil diskuzi. Aspoň o nich. Nebyl důvod se nad nimi více zamýšlet. Přece jen to byly tváře zatím nic neříkající. Prosté a přesto vlčí, nikterak děsivé, a ani milé. Zlatý střed neutrálu. Sice si chvíli říkal, že nebylo by špatné, kdybych měl další přátele, a ještě ke všemu nováčky, ve smečce. Ale přesto tkvěl na názoru, že pro zatím to nebylo potřeba. Byl rád s Josie. Věděl však, že i ona měla přátele. A bylo jich více než dost! Měl by si taky nějaké najít.
Přikývl Vinovi.. ,,To ano." nezáviděl to těm, co zůstali tam dole. Napospas nespoutanému vodnímu živlu. Doufám, že jsou ostatní v pořádku. Josie, doufám, že ty jsi v pořádku. Snad se jí nic nestalo. v myšlenkách zabloudil po oné vlčici a přál si, aby vše dobře dopadlo. Hlavně pro ni. Zvedl hlavu vzhůru a nadále šel za Vinem. Hned na to narazil na to, co přesně hledali. Jeskyně! oči se mu samou radostí rozzářily. Úsměv mu opět přistál na tvář. Nečekal na Vinův pokyn se vydat dovnitř. Ihned tam vykročil. Ale ne pomalu a klidně - on se tam řítil!
Ihned potom, co vkročil dovnitř, tak se oklepal. Možná něco málo dopadlo zpátky na Vina. Ale to se dalo očekávat. Jeskyně nebyla zase až tak prostorná, pro medvěda dělaná nebyla.
Kecl si na zadek. ,,Co teď?" zamumlal si pod fousy. Rozhlížel se kolem sebe. Na sobě pociťoval příšernou kosu. Drmolily by se mu i zuby, nebýt toho, jak huňatý byl. Ale kožíšek mu přilínal k tělu. Takže to taky nebyla žádná výhra. Přivřel oči k sobě. Ještě by to chtělo se vysušit, řekl si v duchu, oči mu padly na pár klacíků poblíž, hm, třeba bych mohl něco zkusit. A tu tam ho napadl úžasný nápad.
Zavřel oči a vydechl. Začal se soustředit.
Věděl o magii. Z příběhů a pohádek. Snažil se o nemožné. O vyvolání něčeho, co pocházelo z jiného světa. Co bylo u nich doma jen pouhopouhou legendou. Podaří se mu to vyvrátit?
Představoval si plamen ohně. Krásný, žhavý, vřelý - náruče otevírající ohýnek. Viděl žlutou, a pak oranžovou. Před tlapami se mu začal utvářet malinkatý plamének, který s jeho vědomím postupně rostl. Kdyby to šlo, tak by mu stékala kapka potu po spánku. Vlci se však nepotí, takže to možné nebylo. Kousl se do spodního rtu. Zakabonil se. Dávalo mu to docela úsilí a ubíralo to na jeho energii.
Až když ho trochu začalo pálit u tlap, tak oči otevřel a poodstoupil stranou. Byl překvapený, ale tak šťastný, že se mu to povedlo. Obrátil se na Vina a řekl: ,,tadá!" Přesně jak si ono vyvolání plamene představoval, tak ten jim teď tady dělal společnost. Žhnoucí oheň. Sice nepříjemný na dotek, ale vzato velice hřejivý. Sedl si do bezpečné vzdálenosti a pozoroval ho. ,,Nemyslel jsem si, že to ve mně bude. Ale voilá, přece jen se povedl - oheň!" řekl triumfálně a hrdě vypnul hruď.
// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (2/4)

Vlci to nějak dobře. Až moc dobře. Ale hlavně, že šli. Aspoň se nemuselo schylovat k něčemu horšímu. Měřit si síly by nebylo moudré. Takže bylo fajn, že šli aspoň o dům dál. Ať už to bylo kamkoli. Jejich radu vzít nemuseli. A nebo taky mohli, a tak by šli o ostrov dále. Avšak nedalo se jim plně věřit. Do hlavy jim neviděl. A asi by by ani nechtěl. Bylo by to tak lepší. Pro klid Vina i Ořešáka.
Vino se zmínil o stejné obavě, kterou měl i Ořešák. Nepřekvapovalo ho to. Souhlasně přikývl k jeho názoru. Slyšel ho i přes všechen ten déšť. Přece jen naslouchal. Byla by chyba, kdyby ne. ,,To určitě ano," zadíval se do té dáli, kudy ti dva kráčeli, ,,určitě se ještě někdy vrátí." Aspoň ze zvědavosti. asi by se jim ani nedivil. Zároveň by si dával bacha. Pokud tu někdo vězel, musela to být smečka. A do té právě Ořešák patřil. Cítil se hrdě, že ho krátce předtím Vino pochválil. Zahřálo ho to u srdce. Pyšně vypnul hruď a zafuněl. Úsměv se mu cukl na tváři. Ale po chvíli zmizel. Zase tak moc se radovat nedokázal.
Šel blíže k okraji hory. Pod nimi voda. Na obloze mračna. Nevypadalo to tak, že by se měli vydat někam dále. A v tu ho to napadlo, co teď? Upřímně netušil, co by se dělo dál. Začalo se trochu i obávat, že se odtud nedostanou jen tak. Aspoň ne pěšky. Plavat by mohli, ale asi by se nikterak daleko nedostali. Proudy vypadaly zrádně. Zajíkl se při pohledu dolů. Uhnul pohledem a udělal krok zpátky. ,,Je to vůbec možné?" zamumlal si spíše sám pro sebe. ,,Nebude už všecko vytopené?" tázal se Vina. Hned na to Ořešák poslušně následoval Vina. Nehodlal tam moknout a mrznout. Nebyl zas tak hloupej.
// Zamiř do bezpečí
// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (1/4)

Jméno vlka: Elvean
Glow up: přívěšek
Preference: primárně hledám něco vážnějšího, žádné vtipné přívěšky. něco s přírodními prvky (pavučinky, motýlí/můří křídla, bobuloviny, květinky, houbičky). může být i velký přívěšek, např. bych si přála na ní vílí křídla (samozřejmě ne miniaturní, ale prostě normální velikosti). může být i květinová korunka. nejlépe něco na styl fairycore, cottagecore. koukněte do jejího profilu (pinterestu->aesthetic) pro inspiraci.
Nechci: vtipné přívěšky, zbraně a nebo něco nepřírodního (kov), další ocasy, nic maskulinního

Jméno vlka: Ořešák
Glow up: přívěšek
Preference: divoký styl. třeba zuby v uchu jako náušnici. zapletená peříčka v srsti. mohou být i copánky. jako větší přívěšek bych ocenila třeba lebku z jiného vlka (jako má např. NPC Hlídač z Chaosu). inspiraci berte hlavně od indiánů (žádné čelenky, klobouky, korunky, přilby, brnění a řetězy prosím.) amulety mi nevadí. byla bych ráda, pokud by přívěšek byl hlavně přírodní. inspiraci můžete nabrat i z Ořešákovi Aesthetic na profilu. jsem otevřená i vtipnějším návrhům.
Nechci: květiny, nepřirozené prvky v přírodě (opět kov), křídla, další ocasy

Odkaz

Ořešák - 7 bodů -> 1 tlapku do magie ohně, poprosím.

Zapsáno.

Stihla jsem to celé před nápovědou (+bonus jsem taky zapsala). Poprosím 15kšm + 1 minci na Ořešáka.

Zapsáno

>> Daén
,,Zatím ne, já," zadrhl se, ,,úplně mi to vypadlo z hlavy. Ale myslím si, že by Josie, ehrm Joseline, jen tak nezapomněla. Určitě to Lissandře vzkázala, musela by, hned co jí jen viděla." kousl se do rtu nejistě. Jenže Josie je myšlenkami taky všude možně. Však se podívej na to, jak reagovala jen co přišla domů. O tvé existenci už ani nevěděla. Ale zase na druhou stranu je to její domov. Její rodina. Muselo se jí to taky vykouřit z hlavy. napadlo ho. Zamračil se. ,,A nebo to neřekla?" znejistěl, načež svraštil obočí. ,,Omlouvám se, ale to já nemůžu vědět stoprocentně." byl to problém. Ale ne tak velký jako to, co se odehrávalo okolo nich. Déšť stále neustával. Voda se valila na území. A už to nebyla žádná louže. Začínala to být spoušť. Jen co se ohlédl za sebe tak ho napadlo jediné, Svatý Ilyo, ať jsi kde jsi, tak ochraňuj nás při této cestě do hor, a pomoc všem, kteří tvou ochranu nutně potřebují pomodlit se a doufat v brzké ustání dešťů.
Vinova slova ho vrhla do reality. Nechápal jeho otázku. Přesto však na ní pravdivě odpověděl: ,,Joseline, to ona mi o nich řekla." Nerozuměl tomu, proč zrovna na toto se zeptal, ale nijak to nezkoumal. Svůj pohled upřel do země. Dával si bacha, aby neuklouzl.
,,Bohužel ne. To tomu nesedí. Náš svět oplýval magií." odpověděla krátce na to. Dále to však nerozebíral. Byl však rád, že Vino byl povzbudivý a snažil se svými slovy zvednout náladu Ořešákovi. ,,Možná jednou jo." musil se nad tím pousmát. Třeba by se jednou potkal s nimi - se svými sestrami. Doufal však, že by svého bratra nikdy více neuviděl.
Jak tam nabírali výšek, tak se z ničeho nic Vino zastavil u čehosi. Jakési vlčice. Ta je obeznámila o nějaké té rostlině. Ořešák ke květině přistoupil blíž. Koukal na to jak puk. Pak jen přikývl na její slova a vydal se za Vinem. Byliny ho nikdy moc nezajímaly, a proto se mu hned na to vykouřila z mysli.
Ten se už bavil s kýmsi novým - cizím. A nebyl to jen jeden tulák, ale rovnou dva tuláci. Stočil jednu z uší dozadu a vztyčil ocas podél těla. Svaly měl napjaté, i když by nic nezmohl, tak by se aspoň snažil. Nic neříkal, jen mlčky na ně hleděl. Převážně poslouchal. Chvíli se nechytal, neboť mu přišlo divný, že jim dával Vino tak vlídné rady. Ale pak mu to docvaklo. Jo ták! On je chce poslat jinám. A tak jen rázně přikývl a polevil své tělo. ,,Ano, je tomu tak." přitakal. ,,Jsem si jistý, že to bude mnohem bezpečnější tam než tady. Hleďte, jsme u moře. Už tak tento ostrov plave na vodě a co nevidět tu všechnu vodu budete mít až po kolena. A ne jenom vy, ale i my. Radši se vydejte na druhý ostrov, dokud máte čas." doplnil Vina.
Splnění bodu do akce (Chladivý hrob):
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Vino, Ořešák, Michael, Ryba) (3b)

Splnění příležitosti dne
× Pomodli se k bohům

Změny hlasu Vina si všiml. Zněl naléhavě. Skoro by řekl, že až poplašně. Třeba to byl mnohem větší problém, než se mohl zdát. Hlavu otočil naň, zavrtěl jí však. ,,Nepamatuji si, že by mi Josie říkala přímo jméno toho jezera," přemítal zpětně ve vzpomínkách, ,,ale byl jsem s ní pouze na tomto ostrově. Josie mi říkala o nějakých dalších, avšak tam jsem ještě nezavítal." řekl. Prší tam taky tak, jako tady? otázal se v duchu.
Zavrtěl hlavou. Začal se soustředit. Zvážněl ve svém tónu hlasu. ,,Někde v dáli jsem viděl jakési šmouhy. Určitě to museli být vlci, cítil jsem je," načal, ,,ale bylo dost zvláštní, že jsem necítil nic společného mezi nimi. Všechno samí cizinci, žádný společný pach smečky." svraštil obočí. ,,Vím jen, že to tam zavánělo krví." zodpověděl mu na otázku naprosto dopodrobna. Aspoň do takové míry, kterou si pamatoval. Nebyla to jen ledabylá vzpomínka, co by se mu vykouřila z hlavy. Stejně tak jako celé ta cesta s Josie. To byla jiná zkušenost.
,,Nevím," přitakal, ,,teda, vím jen, že jsou tři." A to je tak zhruba vše, co věděl. Ještě teda věděl něco, a tak to ještě dodal, ,,jo a ještě teda vím o smečkách." Asi by se hodilo říct, o kterých všech věděl. ,,Vím o Daénu, Zlaté smečce, nějaké horské smečce a..." znovu zadumal, než si konečně vzpomněl, ,,Chaosu. Slyšel jsem, že jste s nimi nepřátelé." Mezitím co mluvil, tak jeho magie tak nějak vyprchala. Nesoustředil se, a proto ono teplíčko už nebylo přítomné.
,,To už je tomu tak strašně dávno." díval se do dáli. Pořád jen samý nekonečný déšť. Začínalo mu to lézt na nervy. ,,V té době jsem ani nevěděl o něčem jako je Mois Gris. Pocházel jsem z úplně jiných končin. Ze smečky Ilyadorské." neříkal však, jak dlouho v ní byl, nebo co za funkci měl. V tom neviděl smysl to říkat. Byla to minulost. Sám se v ní nerad prohrabával. ,,To jméno vám asi nic neříká, co?" zeptal se. Jistěže Ilyadoru nikdo znát nebude. Však jsem snad jediný, kdo o ní ví. Šířit o její existenci je teda asi nepodstatné. odfrkl si sám pro sebe.
Nakonec souhlasně přikývl na Vinův návrh a vydal se ihned za ním.
// Furijské hory

Mlčel a šel vedle Vina. Co mu mám teď jako říct? přemítal nešťastně. O počasí není potřeba se dál bavit. To se nějak nezmění. A nejspíš ani nezlepší. zavrátil hlavu dozadu. Zakoukal se vzhůru, načež hned na to mu spadla kapka do oka. Ošil se při tom nepříjemném štiplavém pocitu. Vino ho z ničeho nic oslovil. A sakra. vzchopil se a tlapou si otřel ksicht, který tak jako tak byl totálně durch.
Při zmínce o Josie ho polechtalo u srdéčka. Ale při otázce o tom, jak se potkali, ho to už nelechtalo. To už mu srdce doslova bušilo. To je nějak moc otázek, ne?! vykulil oči. Mihl jimi kamsi do strany. A pak zpátky na Vina. ,,Uhh," zamrmlal, kde jen začít, ,,jo, jo dovedla." Tam nebylo nic, co by měl tajit. Ale při té druhé otázce si nevěděl rady. No tak, Ořešáku, řekni to. pravil mu hlásek. Div se mu na tváři nezjevil ruměnec. ,,No, nevím jak bych měl začít." suše polknul. Kam se poděl ten jeho sebejistý výraz?
,,Byla to čirá náhoda." řekl, sklopil hlavu a čučel do země. Začal vyprávět jak se spolu potkali. Neřekl však, že mu šlápla... kamsi. Tu část vynechal. A ani neříkal o čem všem spolu mluvili, třeba o těch vlčátkách. To by se Vinovi moc nelíbilo.
Důležitý byl začátek, nějaký průvod tím jak spolu cestovali, a taky padla zmínka o jedné partikulárně zajímavé informaci: ,,a pak jsme narazili u jezera na cosi zvláštního, odehrávalo se tam... něco s cizími vlky. Když jsme však ucítili pach krve, tak jsme prostě utekli z místa činu, a ani jsme se za sebe neohlíželi."
,,Na ostrovech jsem už nějaký ten den, ale nejsem tu zase až tak dlouho." doznal, aby se neřeklo, a tím vlastně zodpověděl všechny jeho otázky.
Bahno Ořešákovi vůbec nevadilo. Spíše mu vadilo, jak mu nasákl kožich vodou. Pokusil se zahřát vzduch okolo sebe svou magií ohně. Kupodivu se mu v tom dařilo, takže na chvíli on, i Vino, pocítili teplý vzduch okolo. Byla to krátkodobá úleva od neustálého chladu a mokra.
,,Haha, o tom mi povídejte," soucítil, přičemž stočil uši vzad, ,,je to divný pocit... být zase ve smečce." Zase ho probodávala vzpomínka na jeho úplně původní domov, který už mu dlouho nebyl domovem. Podíval se kupředu. Samý bláto, větve, všude zkáza. Déšť pustošil krajinu. Žádná změna. Přemýšlel, kam s Vinem zamíří dále.

1. fáze
Ořešák: × Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1 b)

Sraz, Vino

K odpovědi neměl moc co dodat. Jen mlčky přikývl. Lissandra vydala všem rozkazy, včetně Ořešáka. Podle ní se měl připojit právě zrovna k Vinovi. Možná byl za to i rád, že by se mohl s ním takto sblížit. Třeba by se dozvěděl něco více o smečce, ehrm Josie, a lovecké skupině. Ale na druhou stranu vnitřně nervoval. Nechtěl zkazit na sebe svůj první dojem. Zvedl se ze svého místa a letmo se protáhl, načež si chtěl aj zívnout. Neudělal tak, neboť byl ve společnosti bety. Hádal, že by to bylo vůči němu neslušné. Jak se poohlédl po okolí tak si všiml něčeho podivuhodného. Tady se asi nikdo nikdy necítí unavený. divil se tomu. Možná na ostrovech plyne čas pomaleji. krátce se na se nad tím zamyslel. Pak teda zavrtěl hlavou a řekl si, že by to byl nonsens.
Narovnal se, vypnul hruď. Obrátil se k Vinovi, který nad Ořešákem dominoval svou výškou. Co asi takový Vino žral, když byl ještě vlče? říkal si v duchu. Ořešák vztyčil svá ouška vzhůru a jeho oči byly veliké. Šlo vidět, že byl odhodlaný. Připravený. Zároveň si v mysli říkal: teď hlavně to nepo---- a neříkat něco nevhodného. No, mohl si to říkat, ale aby to slíbil? To už je jiná sranda. Kývl na Vina, ,,dobrá," a hned na to mu byl v patách.
>>Tam kam šel Vino

Zmínění vlci: Astra, Excelsior, Solari, Ricca, Enzou, Vino, Lissandra

Bílá vlčice (Astra) s ním nemluvila. Ořešák to nebral nikterak špatně, jen teda doufal, že by s někým prohodil pár slov. Jaksi ho znervózňovala myšlenka na to, že byl v houfu spousty vlků, kteří už mezi sebou měli jakési známosti. Což ona taky nejspíše měla. Celou dobu totiž koukala po tom zjizveném vlkovi (Excelsiorovi), co byl v tom davu obklopen všemi možnými vlčími tlapkami. Nejspíše něco mezi sebou ti dva mají. Lepší by bylo nevyzvídat. odvodil si. Trapně se tak rozkoukal. A pak se teda posunul se o kousek dál, aby teda unikl této prazvláštní situaci. No, a ještě aby měl jakési přístřeší nad hlavou, i když teda ho moc neměl. Stromy sice trochu zdolávaly ony neustávající kapky deště, ale i přesto byl Ořešák smočený do morku kosti.
Jak přišlo na vřelé přivítání, tak se aspoň snažil usmát. Ale bylo to těžké, voda se mu plížila za krk a radši by se tvářil jak kakabus. Zachytával pár jmen, ee, takže, Solari, Ricca, Enzou díval se po tvářích. Vůbec nestíhal. Vše se mu to pletlo. Bylo jich strašně moc. Nebyl na to zvyklý. Stočil ucho vzad, poslední koho slyšel tak byl Vino. Na toho se aktuálně díval. To je náš hlavní lovec, a zároveň beta, měl bych asi zamířit za ním. Přece jen by bylo vhodné iniciovat nějaký ten uhh.. vztah v té naší... lovecké skupině. kdyby toto pronesl doopravdy, tak by se sám za sebe nejspíše styděl, ale přece jen si musel naplánovat svůj další tah. Toto byl mohl být skvělý krok k možnému přátelství... a nebo k úplnému ztrapnění.
Vstal a vydal se za nimi. Do uší ho trkla poznámka od oné, jak, že to se jmenuje, přemýšlel, Riccy? Koukl k onomu jezeru a opravdu, voda jaksi stoupla. Udiveně na to zíral, než teda zavrtěl hlavou a šel naproti *Vinovi. Postavil se vedle něj.
x ,,To je ale vody," špitl k němu nenápadně, ,,ten déšť asi jen tak neustane, co?"
Pak Ořešák zmlkl a naslouchal Lissandře, přitom taktéž pozoroval onu stoupající vodu.

*Reakce na: Vina
Splnění bodu do akce (Chladivý hrob):
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1 b)

<< Les AlfOřešák nadzvedl pomyslné obočí. Moc nerozuměl situaci Hvozdíka. Ač se to snažil napoprvé vysvětlit, tak pak to tak nějak zavrhl. Ořešák však pochopil, že měl zde svého příbuzného, tedy rodiče, a možná proto se chtěl přidat do Daénu. Otočil zvídavě hlavu na stranu. Hm, tak léčitel říkáš. řekl si v duchu. Zinek? divil se tomu jménu, ale nic na to neřekl, jen se tak tomu zatvářil udiveně. Pak však vypískl Hvozďa cosi o tom, že to je on! A vydal se po směru, kde se nacházel jeho otec. Sledoval, jak utíkal za ním.
Párkrát zamrkal, aby se znovu chopil nějakého to vnímání okolo sebe. Postupně se sem scházelo čím dále tím více vlků. Povšiml si i kohosi, kdo se zdál od pohledu zraněný (Excelsior), ten promlouval ku Lissandř. Vedle onoho zjizveného se nacházely jakési dvě vlčice (Solari a Ricca), a pak se za nimi připletl ještě další vlk (Enzou). Nu, a okolo toho postaršího byl slet i dalších několika vlků, včetně Joseline a Hvozdíka. Jen je si je zpovzdálí prohlížel, ale neopovážil se vtrhnout do jejich konverzace. Přišlo mu to neslušné... a zbytečné.
A tak zamířil za osamělou vlčicí (Astrou Geir), vedle které se pak posadil. Jako jediná mu přišla, že se také stranila oné společnosti, i když nevěděl tak úplně proč. Nevypadala, že by se chtěla bavit. Ale stejně se rozhodl aspoň prohodit na nějaký ten kus slova, ,,bzučí to tady jak ve včelím úlu." poznamenal. Podrbal se zadní packou za ouškem.

Malíř (10 kreseb->tvorba)
Smečka (stát se členem některé smečky)

prosím si a děkuji

Zapsáno.

Odznáček malíř na Ořešáka | 10 kreseb