Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Takže si prosím:
- tlapičku do vody,
- bonus do svatyně
- element země
Děkuji moc za odměny i celou tÿmovanou (byť jsem psala, jak to mám)!

Zapsáno

Podběl věřil tomu, že si s ním vlk nevěděl rady. Upřímně, asi hodně vlků si s němým vlkem vědělo rady. Bylo to těžké pro něho i pro ty vlky, avšak nechtěl se kvůli svému handikepu úplně asocializovat. I když, párkrát o tom už přemýšlel. Často se kvůli tomu cítil špatně. Kéž by existovalo něco, co by mu komunikaci dokázalo usnadnit, když už mu nefungovaly hlasivky...No vlk nemohl mít vše, že? Musel se usmát. Kdyby mohl, začal by se smát. Ah, Dale neznal květiny. Tak s tímhle Podběl bohužel nepočítal, oops. No tak odteď se jmenoval Kvítek. Nevadí. Třeba se jednou jméno podbělu dozví a vzpomene si při tom na vlka, co nemluvil. Avšak jeho další slova dokazovala, že mu to též došlo. Supr, vlk ho snad začínal i plně chápat! Znovu se pousmál a přikývl. Pak se rozhlédl. Všude se zelenala tráva a kytičky. Podběl měl ještě nějakou energii a chtěl ji využít. Co se tak proběhnout v té hebké trávě? Takže náhle, aniž by to vlk čekal, se šedý vlk rozběhl, udělal kolem Dala kolečko a pak odskočil o trochu dál. Nastavil se do hravého postoje, přičemž ho nabádal, aby se přidal. Sice byli oba vlci dospělí, avšak proč v sobě neprobudit trochu vlčete?

Jeho gesto pochopil. Super! Aspoň něco. Na jeho první slova zavrtěl hlavou. Nemohl, přesně tak. Jojo, jak by rád občas něco řekl. Přál si to celý svůj život. No bohužel jeden nikdy nedostal v životě vše, co chtěl. Možná by byl život až moc jednoduchý, kdyby měl vše. A život asi neměl být jednoduchý. Měl být plný překážek a problémů, aby se vlk stal silnějším a odolnějším. Anebo? Toto byla hluboká úvaha, a kdo ví, jestli pravdivá. Však znělo to logicky, ne? Na jeho další slova pokrčil rameny. Těžko říci, co po něm chtěl. Avšak aspoň se mu představí. V kožichu pořád nosil kvítek podbělu, co našel při setkání s Meduňkou. Vytáhl si ho a položil ho před sebe. Prvně ukázal na něj a pak na sebe. Jeho sestra to pochopila, pochopí to i on? Jo, Podběl bylo zvláštní jméno pro vlka, no vlci se jmenovali různě. Třeba se už ani divit nebude.

Jasný, že počítal s tím, že se tohle někdy stane. Že prostě mu někdo začne nadávat za jeho nemluvnost. Na jednu stranu to chápal, jasně. Ne každý se kdy setkal s němým vlkem, anebo přímo o takové poruše nevěděl. Na druhou stranu nemusel být zas tak agresivní, no ne? Určitá gesta mu dal, copak to nepochopil? Spíše ne. No ne každý býval tak chápavý, tož pravda. Nemyslel to ve zlém, jen dokud se vlk s něčím nesetkal, nevěděl, oč šlo a jak s tím naložit. Na vlka se podíval a sklopil uši. Pak sklopil i hlavu směrem k zemi. Prohlížel si zem, jakoby nic jiného neexistovalo. Možná si jeho náhlý smutek vynaloží třeba tak, že vlastně nemohl za to, že nemluvil. Co jiného měl dělat? Pokud mu začne vlk nadávat ještě víc, jen pokrčí rameny a zmizí pryč. Přece by se nenechal ponižovat za něco, za co nemohl! Ne, ne, s takovými vlky by nikdo čas trávit neměl.

Podběl ještě netušil, že se za ním někdo blížil. To nejspíš proto, že se zrovna snažil sejít hory a už se za sebe neohlížel. Hledal zrovna nějakou cestu dolu a doufal, že bude mít štěstí jako u těch severních hor a neskončí ve slepé uličce. No nechtělo by se mu vracet, avšak ani být horolezcem (neměl vybavení, haha). Stejně by se musel vrátit...Skoro se lekl, když si přímo před něj stoupl vlk, čímž ho zastavil. Na chvíli stáhl uši vzad, protože si myslel, že se dostal do nebezpečí a vlk mu chtěl ublížit, ovšem vylezl z něj jen pozdrav. Mírně se usmál. Aspoň zatím nevypadal nebezpečně. Avšak kdo ví! Musel se mít vždy na pozoru. Pokýval mu na pozdrav na oplátku a pak naklonil hlavičku na stranu. Tím se ho vlastně ptal, co po něm chtěl. Pokud chtěl vlk vyprávět pohádky, asi se žel nedočká. Ani moc informací se od něj nedozví, oops. I když záleželo...mohl se ho ptát na otázky ano a ne. To by pak šlo. Pokývat a zavrtět hlavou uměl. Aspoň něco...

Tyhle hory ležely ještě níž, než ty víc na severu. A byly odlišné! Nenacházely se tu jen kameny, avšak i tráva a pastviny! Cítil zde pachy malých i větších zvířat. Voněly zde byliny. A mohl se zde i pořádně napít. Tak přece jen všechny hory nevypadaly stejně! On to v podvědomí věděl! Usmíval se od ucha k uchu, poskakoval v trávě a zkoumal každou druhou květinu, co našel. Cítil se dobře. Byl momentálně veselý. I když uznal, že by tu trávil rád čas s někým milým a zábavným, případně upovídaným. A hlavně s někým, komu by nevadila jeho němost. No zatím si musela vystačit sám. Avšak možná bylo na čase se vydat dál. Možná pomalu směr smečka. Nechtěl, aby si někdo myslel, že někam zmizel, byť zas neodešel tak dávno. No musel mít více kontaktu se svými soudruhy, no ne? Vydal se z hor pryč.

<< severní hory

Nikde se na slepé cestě nesekl, což bylo skvěle. Dorazil do nějakého průsmyku mezi dvěma horami. Najde tu nějaké jídlo? Zkusí to. Zavětřil. Měl štěstí! Ucítil pach myší. Když uloví dvě nebo tři, bude mu to stačit. No bude mu to muset stačit. V horách nic lepšího nenajde, že ano. A konec konců, myši mu též chutnaly. Vydal se po pachu své snad budoucí kořisti. Párek myší zde něco hledal na zemi. Nejspíš také "lovily". Přikrčil se. Vzpomněl si na své lovecké tréninky a chystal se své dovednostiu použít i teď. Vlastně jako pokaždý. Myši o něm pořád nevěděly. Dověděly se o jeho přítomnosti, až když po nich skočil. Jednu zakousl ihned, druhou zmatenou, motající se mu kolem tlapek, zabil následně. Olízl se a tiše zajásal. Povedlo se! Teď se mohl nažrat. Takže tak učinil. Po sežrání obou myší zahrabal v měkčí části země jejich kosti a vydal se posílený do protějších hor. Ještě by se pak měl napít...

>> jížní hory

<< ostříží zrak

S jeho sestrou trochu "pokecali" a něco i podnikli, no pak se musela vrátit do své smečky a tak jí v tom Podběl nebránil a šel svou cestou. Na dolní ostrovy šel vlastně zkoumat místní hory, že? A tak tak provedl. No jedny hory se nacházely kousek od místa, kde se viděl s Meduňkou a tak neměl dalekou cestu. Tyhle hory byly nižší, než třeba hory, kde žila Alateyská smečka. Hm. Procházel různými cestičkami a rozhlížel se. Tyhle hory taky nevypadaly nějak odlišně. Fakticky všechny hory vypadaly tak stejně? To mu nešlo vůbec do hlavy! No ještě zbývaly ty hory víc na jihu. Ty určitě budou více odlišné. Asi. No půjde tam, nenechá si je ujít, že? Pozná všechny Moisgriské horyyyy, eeej. Avšak prvně sleze doi nížiny a uloví si nějakou kořist. Dlouho nejedl a nerad by zhubl. A vzhledem k jaru, co přišlo, se všude nacházelo kořisti až až. Takže o to nouzi mít zrovna nebude, hihi. ještě naposled se rozhlédl, až pak našel cestičku vedoucí dolu. Snad nebude slepá. takových bývalo v horách plno, bohužel.

>> dračí průsmyk

Ještě nějakou dobu na myšku číhala, než konečně nějaká vylezla ven. A ejhle! Ulovila ji. Sice takovým prazvláštním způsobem, ovšem znal on všechny metody lovu? Samozřejmě, že ne. Hodně vlků lovilo jinak, než třeba on. Takže...nemohl soudit. Po lovu si ho všimla a ihned vyrazila za ním. Usmál se a zavrtěl ocáskem. Zjistil, že ho vlastně neznala. No, asi se neměl čemu divit. Vlastně s ní nikdy neměl pořádné interakce. Ze smečky odešla poměrně brzy. No celkově odtamtud jeho rodina poodcházela. I když...čtyři sestry tam pořád měl. Neměl si tudiž na co stěžovat. Občas si musel vlk vystačit s tím, co měl. Podíval se na ni. Ona asi ani nevěděla, že nemluvil. Oops. Avšak místní louka mu přála. Podzvedl tlapu na znamení, aby chvíli počkala a na pár kroků odběhl. Za pár sekund přinesl v tlamě jeden kvítek podbělu a položil ho na zem. Znovu se pousmál. Vzpomene si teď? No v první řadě snad pochopí, co jí chtěl říct. No upřímně, bylo občas bájo se jmenovat po kytce! A možná teď našel způsob, jak se představovat. Co bude dělat v zimě, to se ještě uvidí.

>> severní hory

<< rokle

Na pláni se už nenacházel v podstatě žádný sníh. Jo, bude mu chybět do válení se ve sněhu, jak kdyby byl malé vlče. A co, přinejhorším se staví na sever. Skoro každý problém měl nějaké řešení. Hlavně takového jednoduchého typu. Zavětřil. Cítil staré pachy nějakých hlodavců, avšak to víc podstatné, co cítil... no vlk! A očividně šlo o pach dosti známý. Někde tady se nacházel některý z jeho sourozenců. Přikradl se blíže a pozoroval Meduňku, která se právě krčila v trávě. Zavrtěl ocasem a už chtěl za ní jít, avšak počkat! Ona lovila. Přikrčil se též, aby ji nerušil, ovšem aby ji zároveň mohl pozorovat. Možná lovila pro smečku? Ne, to ne. Vzhledem k tomu, že číhala na myšky, to vypadalo na samostatnou svačinku.

<< červená louka (přes nejvyšší horu)

Aha! To tahle hora byla zajímavý úkaz. Stála tu osamocená a tyčila se někam do výšky. Musela být snad vyšší, než hory jeho domova, případně ty, v kterých se nacházel. Kéž by dokázal vylézt až nahoru... určitě by viděl celý Mois Gris z výšky! A to musela být nádhera. Avšak věděl, že by to moc nešlo. Ve výšce by se mu blbě dýchalo nebo by mohl spadnout. No konec konců, měl spíš strach než aby to nešlo. I tak si kousek vylezl, aby se mohl pokochat aspoň menším výhledem. I to mi stačilo. Nádhera. Viděl moře, hory, louky a lesy. Půlka Moisgrisských ostrovů jako na dlani. Nakonec slezl a skončil v nějaké rokli. Cesta roklí vedla až na nějakou pláž, ovšem tam nemířil. Mířil směrem k horám, co viděl z rozhledu nejvyšší hory.

>> ostříží zrak

<< Zubří pláň (přes sněžné tesáky)

Potuloval se horami. Občas na něj působilo, že všechny hory vypadaly stejně a tak se tu cítil jak někde poblíž Alatey. Jen tu necítil ten známý pach... No, možná jen nepoznal tolik hor. I na jihu se jich pár prý nacházelo. Byl tam někdy? Spíše ne. Netrvalo dlouho, co došel k velkému, oči vypalujícímu portálu. Viděl ho má vlastní oči snad poprvé! Ach, kolik divů tu jeden mohl na Moisu vidět. Věděl, že vedl na jižní ostrov a to byla skvělá příležitost dostat se do těch hor na jihu. A tak do něj vstoupil a vylezl na nějaké louce. Po zimě vypadala obyčejně jako ostatní, avšak šlo znát, že tu už něco začalo růst. Oč asi půjde? Možná o obyčejné květiny, možná o něco magického, což bylo pro ostrovy typické. Magie tu létala všemi směry...

>> rokle (přes nejvyšší horu)

<< kvetoucí louka (přes tichou zátoku)

Zátoka působila jako krásné místo. Panoval tu klid a pohodlí, kdekdo by tu nejradši usnul klidně na měsíc. Avšak stop usínání. Už spal dost! Než by tu fakt usnul, odešel odtud a objevil se na nějaké další pláni. V dálce zahlédl tu mlhu a ihned si vzpomněl na vlkožravé tornádo. Instinktivně se otřásl. Sice se to stalo poblíž toho barevného lesa, avšak co i když teď na něj koukalo z mlhy a číhalo na něj? Co když se vysmívalo a živilo jeho strachem? Ta představa ho děsila. Asi už nikdy do té mlhy nevstoupí. Vlastně, kdo ví, zda se nebude bát vždy, když se někdy ráno vzbudí a ve vzduchu se bude vznášet hustá, dusivá mlha. Pro jiné krásná, pro jiné strašidelná. Pro něj asi už to druhý. Zmizel z pláně a vydal se do hor, tam se cítil nejvíc doma.

>> červená louka (přes sněžné tesáky)

<< začarovaný les (přes tajgu)

Rozdělil se od ostatních v tajze a pokračoval ve své soukromé túře. No snad cestou tyto zážitky nějak zpracuje. Skoro nadpozemští tvorové, až nedokázal skoro uvěřit, že se v Noramu sám narodil a nenechalo to na mém následky. Vlkožravé tornádo, které málem sežralo přítele Keijiho, krkavce anebo rovnou je všechny. Jen škoda, že Iriestu žádná skupina nenašla. Kde jí byl tak konec? Nacházela se vůbec na ostrovech Mois Grisu? Kdo ví, no ono to nějak dopadne. Teď kráčel po louce v souladu s rozlehlými horami. I když měl hory rád, nikdy je neprozkoumal celé. Nebyl úplně hloupý. Ještě by se v labyrintu cestiček ztratil! Anebo třeba ne, kdo ví. Postupem cesty mu došlo, že se vlastně blížil k samotné poušti. No nakonec to stočil jiným směrem. Neměl v poušti nic, co by potřeboval. Možná se do ní někdy koukne, avšak zatím mu byl kožich zlatý. A nesídlila tam náhodou někde smečka?

>> Zubří pláň (přes tichou zátoku)

<< tajga

Rychlohra Noram 2/2

Vydali se do začarovaného lesa. Barevné stromy přišly Podbělovi fascinující, skoro se nechal jimi ovládnout. Začaly skupinkou kolovat teorie o živoucích stromech, což se stalo zanedlouho skutečností. Stromy se začaly hýbat! Podběl se vyděsil, avšak narozdíl od jeho vrstevníků se nerozběhl neznámo kam. S Keijim a krkavcem je našli na konci lesa, kde se vydýchávali a zbavovali strachu. Raever je pak ujistil, že šlo jen o jeho trik. Nacházeli se na mlžné pláni a náhle se odněkud ozýval šepot, který se blížil a blížil k nim. Další Raevenův trik? Ne, krkavec se už poučil. Tento šepot byl skutečný a pocházel odněkud z neznáma. Z mlhy se vynořilo útočné vlkožravé tornádo a šlo po vlčici Cipher. No vlk Keiji ji odstrčil a tornádo se přesměrovalo na něj. S pomocí krkavce Raevera se jim ho podařilo zdržet a ostatní se zatím hnali zpět do začarovaného lesa, aby před zvláštním vetřelcem unikli. Tam si oddechli a vyrazili zpět do tajgy, na místo rozdělení. Iriestu nenašli.

>> kvetoucí louka (přes tajgu)