Příspěvky uživatele

>> Zlaté doupě

,,NÍÍÍÍ!" pištěla nespokojeně, ale nijak sebou neházela. Prostě si jen... Stěžovala. Nakonec se však zhluboka nadechla, málem se zadurdila, jak slovíčka plivala. ,,Ne... Ne... Nech... Ne!" tvářila se trochu uraženě, že jí máma táhne takhle hloupě. Tedy, ona zatím slovo máma moc nechápala, ale pomalu si uvědomovala, že to asi bude ta černá vlčice, která ji nosí. Slovo... Však bylo stále neznámé. Tiše si frkla a držela tlapky ve vzduchu a přivírala oči. Nakonec si fakt táhle zívla a rozhlížela se kolem. Co to je? Zhluboka se nadechla. ,,C.. Ccc... Ooooo?" máchla pacičkami a zakňučela, zmatená a vyděšená z té zelené věci. Byl to její první kontakt s venkem. A vlastně i s cizími pachy, které cítila. Neměla tušení, že se tu někdo připravuje na válku, netušila, že se tu bude bojovat. Přivřela očíčka a chvíli připomínala pana Wu. ,,H... Hnnn... Hhhh!"

Od momentu, co se vlčata narodila, se toho stalo hodně. Přišlo seznámení mezi nimi, přišlo seznámení s matkou, teď i s otcem - nutno říct, že Renbli řvala jak u vytržení, když ji náhle vzal a odtáhl k sobě. Stejně jako její společník, hnědá kulička chlupů, se snažila vzít roha a brečela u toho. Vážně u toho hrozně brečela. Ta velká, černá koule, kterou už začínala brát a chápat jako matku, se je snažila uklidnit, ale to zrovna moc nepomáhalo. Ještě chvíli žužlala tlapu modrouna a pak se jí konečně zadařilo... Vzít roha! Víceméně se vykulila pryč z ohrádky po lítém boji s drsnou bestií jménem Navin. A co udělala? Zamrkala.
Svoboda! Byla volná! Renbli dostala ponožku! A s tím... Se začala stavět na packy. Byl to boj. Ještě horší, než ten předchozí. Úpěla u toho a padala... Ale nakonec na nožkách přeci jen skončila a rozkolébala se směrem... Za světlem! Hurá ven! Pojďme se nadechnout trochu čerstvého vzduchu! Nebo se tedy aspoň o to snažila.

>> Zlatá smečka

Teplo a šimrání na čumáčku. Pčik! Renbli si kýchla a hlavou udělala trhaný pohyb, až si málem rozbila čenich o zem. To už ale zvedla hlavičku znovu zamžourala. Ten příživník kvičel a i když Renbli netušila proč, jednoduše se k němu přidala. Vždyť proč ne? Aspoň takhle budou znít jako dvě nové, poplašné sirény vs zlatém lese. ,,Íííí," zvěstovala příchod zla.
Jenže to už hnědá koule zkoušela vstát. Ren nějak instinktivně hnula svalem, o kterém doteď netušila, že jej má - ušima! Mírně je nastražila a mžourala na cizince, jak se zvedá. Sama zkusila zvednout aspoň zadnici, takže skončila v docela vtipné pozici, protože předek se jí zvednout nedařilo. Začala si tak pískavě stěžovat, že co to sakra je, proč jí to nejde a tak dále. Nakonec však zadek na zem stejně dopadl a ona se vydala plazením v před, při čemž trochu zatěžovala tlapičky. Byla zvědavá, co je pryč. Odněkud sem totiž občas doléhalo světlo. Co to mohlo být? ,,HaúúÚúÚÚúÚúúÚ?!" zkoušela vysokým tónem křičet na zdi a na světlo a na matku a na bratra. Pak si znovu kýchla a zle se podívala na hnědou kouli, která za to tentokrát určitě mohla.

Začala nespokojeně kníkat. On si na ni otvíral tlamičku! On na ni pištěl!!! Renbli zatím netušila, že jí bylo uděleno požehnání být v rodině se samými bratry. To totiž znamenalo, že budou všichni svou malou sestru střežit jako oko v hlavě - protože i když na ni budou nadávat, budou ji samozřejmě moci urážet jen oni! ,,Ňňňň," zakňučelo flekaté klubko nespokojeně. Brzy však zvedla s vypětím sil hlavičku, když ji máma přitáhla, aby hlasitě zaprotestovala, že to se jí jako nelíbí. A její drahý jídlový konkurent byl odtáhnut. Nebyla si jistá, co se s ním děje, ale vypadalo to, že bude snězen. Tak nějak se toho ale neobávala... Dokud neměla být snězena taky!
Mávala pacičkama ve vzduchu a snažila se vykňučet si milost, brzy však její srst začal čistit hrubý matčin jazyk. Vlastně to nebylo zas tak nepříjemné, dopřát si koupel. Aspoň už našla hlavu toho černého fleku. Kdo by to řekl, že byla na této straně! Renbli měla radost, že se jí podařilo tuto záhadu vyřešit. Nakonec se však znovu ocitla vedle toho příživníka. Táhle, štěňátkovsky, zakvičela. Pak se vydala prozkoumat matčinu srst čenichem.

Pomalu se probouzela z toho krátkého spánku, co zažívala. Byla to taková malá kulička se zalepenýma očima. Ale proč vlastně byly zalepené? Pisklavě si postěžovala a zavrtěla se. To už se začala hordovat kamsi dál. Ne nutně od tepla, ale za čímsi, co tak nějak slyšela. Popravdě zatím ani ještě netušila, co to sluch pořádně je. Jen ji to... Přitahovalo. A nakonec na to narazila! Na další malý stěněčí bochníček. Trčela čumáčkem k druhém vlčím tělíčku a pomalu jej zvedla.
Jídlo? napadlo ji. O cosi plandavého totiž zavadila a začala to skoro hned žužlat. Brzy však zjistila, že to není dobré. Tehdy taky přišel první impulz k tomu, aby otevřela oči. Šlo to s tíží. Kdyby se nad tím zamyslela, možná by si uvědomila, že už to zkoušela dřív, ale dnes? Dnes byla plně odhodlána zjistit, co se to děje! A tak pomalu rozlepovala. Pořádně nevnímala nic okolo sebe, jen tiše ňuchala do bratrova ucha. Tedy, zatím samozřejmě nevěděla, že to je její bratr. Teď to byl parazit, co zabíral dobré fleky u mámy. Ale protože byli jen dva, vždycky stačilo se jen odplazit o kousek dál.
Renbli zvedla hlavičku a zakničela na mámu, že co to má znamenat. Kde vůbec je? Brzy pohledem našla a rozeznala ležící bok. Byla to máma? Bylo to teplo. Ale kde schovávala hlavu?

Teplíčko. Příjemné teplo, které se Ren líbilo. Otevřela tlamičku a zamlaskala. To teplo bylo před ní, měla by se schovat blíž k němu. Tiše se batolila a plazila směrem k tělu matky. Konečně... Teplo! napadlo ji, když se dotkla sametového kožíšku. ...Máma? problesklo vlčeti hlavičkou, zatímco pokračovalo v otírání o matčino tělo. Jídlo.
Konečně se k němu dostala. Zdroj jídla! Renbli začala pít mléko, docela spokojeně. Když se konečně pustila, jen se trošku přiblížila k druhému štěněti. Kdo to mohl být? Znala jenom jeho teplo a další pohybující se tělíčko. Teplo. Tiše zabručela a trochu trhaně zvedla hlavičku se zatím zalepenými očky. Nakonec skončila u svého brášky, který byl zatím jen jakýsi teploučký polštářek.
Tiše kníkla a uvelebila se. Tady tohle bylo skvělé místečko... Teď už jen stačilo spát.

Jméno přihlašovaného vlka: Renbli
Účastnila jsem se: Nikdy
Výběr týmu: Náhodně