Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Svítavá pokračovala, zdála se být... spokojená. Nad míru spokojená. Renbli jen mírně přivřela oči a užívala si její společnost. Pomalu se začínala smiřovat s tím, že je vážně ráda, že může s touto vlčicí trávit čas. A to dnešek začal tak... nelibě.
,,Vážně?" zvedla k ní oči a když vlčice potvrdila, že je to v pořádku a že se vlčice navzájem mohou i lépe potěšit... ač úplně nechápala, jak to Aphrodithe myslí, mírně nervózně se na ni usmála. A když jí vlčice prvně přejela jazykem po čumáčku a pak i po tlamě, Renbli stáhla ouška k hlavě, mírně vyhozená z rovnováhy.
,,Věřím ti," přiznala pak a zavrtěla ocasem, jen pomalu a zlehka. Sama nebyla úplně vysoká, takže se obě nejspíše držely na podobné výšce a... Renbli se jí zahleděla do těch krásných, rubínových očí, které oproti tmavšímu čelu hrály krásným kontrastem.
,,Netušila jsem, že se něco takového může, ale... jsem vážně ráda, že jsem tě mohla potkat, Svítavá," pronesla a pak se rozhodla oplatit pohyb, který vlčice udělala pár momentů předtím a oblízla jí zlehka čumáček. Vážně, tohle... tohle se jí líbilo. A pokud byla pravda, že tohle bylo dovolené... no, nemohla si pomoct, než cítit neskutečnou úlevu.

Aphrodithe. Tohle jméno na vlčici s barvou úsvitu sedělo. Kdyby Renbli mohla podobnou věc potvrdit, určitě by nyní řekla, že vlčice před ní určitě... je jako bohyně lásky. Jakmile se jí vlčice dotkla, nohy se jí klepaly, dech se jí třásl a ona si nebyla jistá, co se děje. Byla nervózní, ale zároveň... proč by měla někam odcházet? Tohle všechno přeci bylo tak... příjemné? Možná, že si skutečně jejich společný taneček užívala.
,,Já... Aphrodithe," odvážila se konečně vyřknout nahlas jméno vlčice před sebou. Možná že po ní chtěla, aby mluvila, jenže o čem? ,,Jsi skutečně krásná a... heboučká... a... pěkně voníš..." stáhla uši. Možná řekla moc? Neměla by pokračovat? Možná, že to vážně přehnala a měla by teď mlčet. To by i dávalo smysl.
,,Je to... je to v pořádku, cítit se takhle s jinou vlčicí?" optala se konečně nahlas s roztřeseným hlasem. A pak se rozhodla, jak druhé vlčici bude říkat. Svítavá. Jako slunce na obzoru, jak rozzářená obloha, jako... Zlehka se otřela svou hlavou o její krk a užívala si, jak příjemně najednou její srst drhne o její líce. Užívala si prakticky každý dotek.
,,Je v pořádku, že jsme tu... my, takhle..." a pak dodala, poměrně tiše, jakoby se bála, co jí na to Aphrodithe řekne, ,,Svítavá?"

Vyskočit z kůže, utéct, prchnout, nikdy se neotočit. V hlavě Renbli vířily podivné myšlenky, které nehodlaly utichnout, dokud vlčice nepoložila jedinou, jednoduchou otázku.
Takže se ti líbím i já?
A najednou ticho. Zmatené ticho, které se v Renbliině hlavně přelévalo jako oceán přes přímořské útesy, tiše šumící jako migréna po ránu. Nepřišel žádný hlasitý zvuk, když přišlo uvědomění. Nepřišel žádný výbuch fanfár nebo ohňostrojů nad její hlavou. Přišlo to jako mlha po ránu, jeden se na chvíli podíval pryč a najednou tam byla. Všude.
,,Ano."
Jednoduché, prosté, krátké slůvko. Skoro se s ní až zatočil svět a vlčice mírně sklopila hlavu, než se podívala na vlčici s kožichem v barvách úsvitu vedle ní. Jistěže se jí líbila. A teď, potom, co to řekla nahlas, vlčice se přiblížila blíž a zašeptala jí otázku do jejího ucha, jen se mírně zachvěla. Polkla naprázdno, pak se na vlčici podívala. Byla blízko, mohla cítit její dech, její teplo... a brzy i její čenich v její srsti. Zhluboka se nadechla, srdce bijící jako o závod a pak kývla. To však druhá vlčice nemohla vidět, že? Musela se vyslovit nahlas.
,,Jak se... jak se jmenuješ?" optala se opatrně. Uvědomovala si, že možná vlčici nedává tolik podnětů, se kterými by mohla pracovat, ale bylo to špatně? Drobná, flekatá vlčice byla zmatená a její výraz o tom sám vypovídal.

Cítila se vážně zvláštně. Ale tohle byla vlčice... že? Pěkná vlčice, to ano, ale pořád vlčice! A takhle to přeci nefungovalo. Aspoň měla ten pocit, že by to tak fungovat nemělo. A pak se jí vlčice dotkla. Žaludek udělal přemet a skončil v původní pozici.
,,Tak... tak dobře," pronesla a uvědomovala si, že vlčice dorazila až do jejího osobního prostoru - a Renbli přestala na moment dýchat. Něco se dělo. Byla snad nemocná? Nebo tahle vlčice měla nějakou zákeřnou magii? Dobrá otázka. Sotva odrostlá vlčice však teď vypadala, že kdyby na ni jen větříček foukl, odpadne na záda a už se nikdy nezvedne.
,,Svítání je krásné," odpověděla a sklopila oči, jelikož i když její společnice vypadala, že jí celý rozhovor moc nevadí, dokonce se usmívala. Dělala tohle snad všechno schválně? Bylo to možné? Renbli sklopila oči k vodě a ještě jednou přejela pohledem svůj odraz. Možná, že vážně teď byla hezčí, co na ní Wu zapracoval. A možná, že i proto získala pozornost této vlčice. Zvláštní pozornost...
Pod bradou jí přejel chvost a celá se zachvěla. Zvedla k ní oči. Vlčice se jí zadívala do očí a ona měla pocit, že jí náhle zcela vyschnulo hrdlo.
,,Jsem... jsem Renbli," pronesla pak. ,,Ale jestli se ti moje jméno nelíbí, můžeš mi říkat jak chceš," vyhrkla pak a když si uvědomila, co to právě vyklopila, její výraz se jednoduše změnil ve zcela vyděšený. Poslouchala se vůbec? Vážně stačilo, aby se jí nějaká vlčice dotknula a ona se rozklepala jako keřík při bouři? Vždyť tohle se jí ještě nikdy nestalo. Vzpomínala si na zvláštní pocity, když trávila čas s Leotie, ale... tohle bylo od motýlků v břiše dost daleko.

V momentě, kdy k ní druhá vlčice přistoupila, Renbli nastražila uši v pozoru. Byl to cizí vlk - ale ona byla moc mladá a naivní na to, aby brala kohokoliv, kdo se k ní přiblíží tak prazvláštně jako tato vlčice, za hrozbu. Nedalo se říct, že by jí cizí vlčice hned sama od sebe imponovala, ale nic proti společnosti taky neměla.
,,Ahoj," zavrtěla ocáskem zvesela, i když v ní pořád přetrvávaly hořkosladké pocity z toho, jak si otevřeně sotva pár minut nazpět promluvila s Ingridem. Krátce kývla a pozorovala vlčici, která okolo ní obkroužila kolečko, až se jí naježila srst na zátylku. Měla z toho zvláštní pocit, který nedokázala úplně dobře zařadit.
,,Zabloudila, ano..." pronesla a stáhla uši s mírným úsměvem, protože očekávala, že se jí vlčice bude smát. Asi vypadala dost ztraceně - a taky se tak i cítila. Byla tady vlastně už vůbec někdy? Po těchto částech ostrova se snad ani nikdy nepohybovala, takže těžko říct. ,,Chtěli jsme s bratrem hledat zajímavosti ostrovů a podařilo se mi odpojit," dovysvětlila vlčici před sebou. Měla skutečně zvláštní barvy. Šedá se přelévala do pískové, která se těšila odstínům nazrzlé růžové. A pak tu byly černé části. Vlčice před ní byla skutečně krásná. Sotva Renbli podobná myšlenka projela hlavou, stáhla uši k hlavě a pokud by snad neměla srst, nejspíš by teď svítila rudě jako obloha při některých západech slunce.
,,Připomínáš mi rozbřesk," vykvákla vlčice konečně, vyvedená z míry tím, co to ze sebe vlastně dostala.

>> Mlžné

,,Já nevím, kdo to byl. Jen to, že tam byla Ásleif."
A pak zmlkla - a ztratila se. Nebo se možná ztratil Ingrid? Ať tak či tak, dvojice byla znovu rozdělená, proti jejich vůli. Renbli se dostala z největší mlhy někdy v momentě, kdy se rozhodla, že zkusí nejít rovně. Pokud Ingrid zmizel a nemohla ho najít, nejspíš někde po cestě špatně zatočil a skončil na jiné straně. Jen doufala, že si vybral tu druhou.
Když se konečně vydrala z mlhy ven a ta se za ní přesto stále táhla jako průhledné závoje, konečně jí došlo, že ztratila i peříčka od Séga. Její kožich dávno nebyl pokrytý znaky, protože se smyly ve vodě a ona... ani nevypadala jako ona. Wu jí změnil kožíšek a ona teď byla k nepoznání. I proto se brodila ranní mlhou směrem, kde viděla vodní hladinu. Nad tou se konečně naklonila a přejela pohledem svůj vzhled, který doteď ani tak moc neřešila. Pořád to byla ona - klubko radosti. Že...? Brzy si však povšimnula dalšího vlka, který očima zkoumal vodní hladinu.
Poprvé v životě zaváhala. Možná, že by druhého vlka neměla rušit?

>> Zubří plán :)

Renbli přikývla v reakci na to, co jí Ingrid vypověděl. Byla zvědavá, zda z něj vypadne ohledně Alyanny ještě něco dalšího a zajímavého a nebo ne, ale jen odsouhlasil její názor a ani ona se k tomu už neměla potřebu vracet.
,,To je právě to," odpověděla Ingridovi, ,,já se doma necítím nikde." Sledovala, jak její bratr stáhl uši k hlavě. Byl smutný z toho, co řekla? Nejspíš ano. Renbli se zastyděla... tohle před ním říkat neměla. Nikdy.
,,Já nemyslela, že jste pro mě jako cizí vy s mámou," odhadla dle jeho reakce na její slova. ,,Ale tátu jsem nikdy pořádně nepoznala a naše bratry taky ne. A máma je máma, ta pro mě nikdy jako cizí nebude. A ty jsi Ingrid," strčila do něj čenichem, aby ho trochu uklidnila, že se na něj nehodlá vykašlat.
,,Ale zlatá... já nevím. Kde byla Alyanna a její zuby, když jsem se vzdálila sotva k hranicím a už mě popadl cizí vlk a táhl pryč?" Ani netušila, zda Ingrid ví o tom, jak vůbec byla Renbli ukradená.
,,V jeden moment jsem měla smečku a rodinu, v další mě drželi cizí vlci v zubech a chtěli mě někam odnést. A nebyl tam nikdo z těch, co mám ráda - nebyla tam máma, nebyl tam táta, ani naši bratři. A kdybys tam byl ty, tak by tě taky odnesli..." vydechla, stáhla uši k hlavě a podívala se jinam. ,,Byla tam jen Ásleif."
Zpomalila a zírala do země, snažíc se vyhnout Ingridovu pohledu. Pak se zastavila a pronesla, s hlavou svěšenou: ,,Víš, občas si říkám, že kdyby mě odnesli, možná by to bylo lepší." S tím hlavu zvedla.
Okolo byla jen mlha - a žádný bratr. ,,Ingride...?" optala se opatrně a pak se pokusila nabrat směr, kde bratra očekávala.

>> Tichá zátoka

>> Zlatý les

Ohrnula nos. Jakoby tohle Ingrid mohl chápat! Pravda však byla taková, že Renbli ani nevěděla, jak se ohledně zlaté cítit. I Aeta brala víc jako otce než kdy Navina. Navina prakticky neznala. Mírně zaklonila hlavu. ,,No jo, ale co to znamená? Spousta vlků se někde narodila a teď jsou tady, s jinou smečkou," poznamenala. Na otázku, zda je Ség a Leotie z Alatey jen zavrtěla hlavou. Ne, ani netušila, co je Alatey zač. Ale Ingrid rozhodně o smečce vědět nemohl - přeci jen se ji snažili držet ukrytou.
,,Co je zač Alatey?" A co se týkalo Alyanny... Renbli si hezky klusala směrem do po pláni a rovně, do větší mlhy, než jakou kráčeli momentálně.
,,Alyanna je hlavně hloupá. A její výrazy a pohledy tomu i přisvědčují," pronesla k Ingridovi. ,,Přijde mi, že jí záleží jen na její reputaci." S tím se zakabonila. Celá ta situace jí byla proti srsti, ale to, že ji ostatní vlci podpořili, ji potěšilo.
,,Já nevím," přiznala, nechávajíc zlatý les za sebou, zatímco mlha kolem byla hustší a hustší. ,,Vždyť já ani pořádně neznám své příbuzné nebo členy smečky. Ani jsem netušila, že máme třetího bratra, Naxina," vysvětlila Ingridovi. ,,Když mě tehdy Atrox bral zpátky a byl tak hrozně pohoršený i nad tím, že neumím pořádně mluvit, moc mi to nedocházelo, ale... nevím, jestli je jako rodinu vůbec beru," přiznala tiše a sklopila hlavu.

>> Mlžné pláně

Renbli zastříhala ušima, když jí Ingrid vyčetl, že co to dělá. Na otázku, jak asi vypadá takový duch, jen mávla hlavou.
,,No, přece se šourá mlhou a tak, to se rozumí," odpověděla Ingridovi přesný popisek na jeho samého. Přeci se tu šoural mlhou! Ale na tom teď nezáleželo, protože se museli přeci dát do pohybu. Slíbila Aetovi, že prozkoumá ostrovy a pak se vrátí, s informacemi. Ideálně o nich pak poučí celou smečku.
,,Jen jsem se tu chtěla toulat," přiznala. ,,Ale když už teď mám hledat věci a tak, myslím, že zkusím zjistit něco o rostlinkách a pak možná i o územích," přiznala. Bratr se rozhodl, že s ní bude teď pochodovat a to ji donutilo se usmát. Zavrtěla ocasem.
,,Trochu se projdu a pak půjdu za Ségem a Leotie do hor," přiznala Ingridovi. ,,Hrozně mi chybí a to jsem je viděla sotva chviličku zpátky. Však víš, po té celé smečkové věci. Upřímně... když jsem tu Alyannu tak poslouchala, říkám si, co v téhle smečce vlastně dělám." S tím se rozešla směrem z lesa.

>> Zubří plán :)

>> Zlatá smečka

Renbli se na chviličku zasekla někde mezi zlatými stromy. Čenichala, s hlavičkou u země, vrtíc vesele ocáskem. A brzy? Brzy si uvědomila, že chodí v kruzích. Zamrkala, přivřela oči a zvedla hlavu, aby zavětřila. Nepomáhala ani mlha, co se kradla u země a pomalu se blížila ke kotníkům všech, kteří se tu jen nacházeli. Když pak uviděla obrys vlka, který se v mlze tyčil, ani ji prvně nenapadlo, že to je Ingrid. Musel to být... musel to být...
DUCH!
Renbli se přikrčila a brzy vystartovala. Vyskočila po Ingridově chvostu, do kterého se nevybíravě zakousla. Možná, že chudáka vlka sama poplašila. Nezasloužil si to, když už se ji vydal hledat, chudák, ale určitě to nebylo něco, co by ho zabilo, nebo tak absolutně bolelo. Renbli se brzy napřímila, s ocasem v tlamě, který rychle vyplivla.
,,Ingride! Proč vypadáš jako duch?" zeptala se vlka vyčítavě.

Jméno vlka: Renbli
Počet postů: 41
Postavení: Sigma
Povýšení: /
Funkce: Prozatimní průzkumnice
Aktivita pro smečku: Dotažení potencionálního člena, pomoc při vypořádání se s predátorem, ofiko shipování Zariny a Minkara
Krátké shrnutí (i rychlohry): Renbli se s mámou vydala směrem ke zlaté smečce. Po cestě nabraly Ásleif. Tu tam pak odložila a odskočila si přes celou smečku najít Ingrida a dotáhnout ho zpět. Jakmile se s Ingridem dostavili, objevil se medvěd, smečka zaútočila a Renbli měla dost hlasitý disagreement s Alyannou a Rhaaxem. Situace se nakonec objasnila jako zásah někoho z venčí, načež se smečka zase svým způsobem rozešla.

Aetas

Renbli se nadšeně nadechla, skoro jí až líčka zrůžověla, ocáskem vesele mlátila bez ohledu na to, kdo to uvidí a kdo ne. Pak se vrhla k Aetovi, který jí dal skvělý návrh a zabořila mu čumáček do srsti na krku. Byla to taková forma vlčího objetí. S tím se podívala i na ostatní, kteří tu postávali - z nich dva nebyli členy smečky. Ásleif a ten... Minkar.
,,Hodně štěstí i vám, jestli se chcete přidat!" pronesla velmi hlasitě a pak přistoupila k Minkarovi, který se zatím držel spíš s vlčicí, kterou identifikovala jako jeho partnerku a Zarinu.
,,A hele, já tě sice neznám, ale když tu zůstaneš, tak to určitě bude zábava!" Pořád měla myšlenky na prásknutí do bot, ale tohle jí docela zlepšilo náladu a ocasem by teď mohla i způsobit tornádo, kdyby se jen maličko víc snažila. S tím se podívala na Zarinu a na plnou hubu konečně prohlásila: ,,I kamarádi můžou mít děti. A jste spolu hezcí, hodíte se k sobě. Hodně šedé máte a tak, to vás dělá perfektní. A jsem si jistá, že tady Minkar chce do smečky jen kvůli tobě!" Viděla ty dva jako dokonalou romanci. S tím se podívala na zbytek.
,,Jdu se podívat do lesa po okolí!" vyhrkla a už mizela s ocáskem nahoru.

>> Zlatý les

Ásleif, Rhaaxin, Aetas

,,Myslím, že to potřebuje slyšet od někoho, koho je schopná poslouchat. Otázka je, kdo by to byl," špitla k Ásleif.
Když se Rhaaxin rozhodl, že půjde hledat vlastníka chlupů, Renbli se nadechla a začal s ,,Já bych i-" jenže to se ozvala hlasitější Alyanna, která jí vzala vzduch z plic a Renbli zavřela ústa. Mlčky sledovala, jak se Alyanna okamžitě ubírá vedení a odchází bez toho, aby si vyslechla cokoliv dalšího a táhla ho spolu s sebou. Trochu ublíženě se podívala na Rhaaxe, než se zcela otočila na Aetase, se kterým řešila možnou funkci. Až moc průzkumníků?
Zamyšleně se posadila na zadek a zvedla tlapku k tlamě v zamyšleném gestu.
,,Moc dobrý lovec bych nebyla," přiznala, ,,ani hraničář nebo bojovník." Takže co by mohla být? Zamyšleně zvrátila hlavu a podívala se nahoru. ,,Léčit mě nijak moc neláká," zamumlala, protože to nebylo něco, co by chtěla obstarávat. Pak ji však napadlo něco, co by ji před setkáním s Leotie nikdy hlavou neprojelo.
,,Co takhle učitelka?" zeptala se Aeta. ,,Chodila bych po ostrovech, schraňovala užitečné znalosti a pak je předávala vlkům. Povídala jim o historii smečky a o tom, co tu žije, kvete a tak. A možná, že až se naučím pořádně ovládat elementy, tak bych jim mohla ukázat i to!" navrhla a zavrtěla ocáskem, snažíc se najít něco, co ji nebude držet jen na území. Těžko říct, zda byla dobrá na učitele, ale znalosti by snad shromáždit mohla - určitě se mohla optat Séga, jestli ji něco nenaučí. Jen... by se tedy musela vyskytovat víc na území smečky, což byla pravda.

Predátoři 8 - konec
Aetas, obě skupinky

Na slova Aetase přikývla, měl pravdu. Před cizím vlkem (za kterého se skoro až i sama považovala), říkat Alyanně, jak moc to pokazila - a Rhaaxovi nejspíš taky - nebylo to nejlepší řešení. Aspoň to si uvědomovala. Co se týkalo onoho zmíněného Naxina, o tom taky v životě neslyšela. Ani jí nebylo pořádně nikdy řečeno, že jejich starší bratři jsou jejich jen napůl - tak nějak si to spíše domyslela z toho, že na mámu se moc nepodobali. Jenže pak znovu, na tátu taky ne. A tak celý její myšlenkový kolotoč započal nanovo.
Když se všichni konečně všichni dorazili, Renbli zírala do jámy a brzo se otočila po zbytku, co se tak nějak posbíral. Všímala si, jak se Alyanna důležitě dívá jiným směrem a Rhaaxin na tom byl podobně. Naklonila hlavu na stranu, když bílá začala vyvracet to, co Ingrid dost zjevně našel a dokázal. Skutečně se neuměla smířit s tím, že neměla pravdu a ignorovala předložené důkazy? V Renbliiných očích jen za jedno odpoledne dost klesla. Jen nad tím zavrtěla hlavou a doufala, že Aetas si s ní promluví, až budou všichni pryč. Protože do duše zjevně ona i Rhaaxin promluvit potřebovali.
,,Dobrá práce!" pronesla vesele ke skupinkám (tedy, skupince a Ingridovi), které donesly zpět nějakou formu důkazu toho, že to zvíře se sem přeci nevyřítilo samo. Samotná Renbli potom s relokací medvěda nepomohla, ale kontrolovala z boku, zda se snad nedrápe ven. Nakonec se usadila a otočila se na zbytek smečky. Uvažovala, zda ji vůbec nějaká z přítomných tváří tady držela. Pokud něco, dnešní výstup ji spíš přesvědčoval, aby se přidala k Ségově smečce a zlatou nechala za sebou.
,,Strýčku?" nechala se slyšet, jakmile byl medvěd venku a nemohl nikomu ublížit. ,,Vím že tu moc nebývám, ale chci být aspoň trošku užitečná. Myslíš, že bych mohla být... no, nějakou cestovatelkou nebo tak? Chci projít celé ostrovy a naučit se o všech rostlinách a zvířatech a místech a pak to ukazovat ostatním vlkům." S tím zavrtěla chvostíkem a čekala, co z Aetase vypadne.

Predátoři 7
Rhaaxin, Ásleif, Aetas, Ingrid

Renbli stáhla uši k hlavě, když Rhaaxin zmínil Naxina. Kdo? projelo jí hlavou jenom, protože tohle jméno slyšela poprvé v životě. Ano, Naxin, Rhaaxin znělo podobně, ale s Atroxem to nesedělo do spolku. Znělo to skoro, jakoby si to Rhaaxin rychle vymyslel a odvodil ze svého jména. Ještě, když Rhaax odcházel, otočila se k Aetasovi a promluvila, ani se nesnažíc šeptat. Možná, že to odcházející Rhaaxin ještě zachytil.
,,Kdo je Naxin?" zeptala se Aetase. Krátce se podívala i po Ingridovi, který odcházel. On o něm někdy slyšel? A co máma? Kam vůbec šla? Rozhlédla se, ale po Barnatt nebylo ani vidu ani slechu. Renbli byla v srdci smečky a kdyby tu nebyla Ásleif, stejně by se cítila zcela osamělá. Sklopila oči a prostě jen chvíli mlčela. Najednou ji přepadl podivný, mátořivý smutek.
Docela překvapeně se na Aetase podívala, když zmínil, že Alyanna je jeho dcera. Chvilku si ho zamyšleně prohlížela. Tak proto Aetas nepraskl - měl hodně dětí. Asi se musela tato informace dostat i k Ingridovi - pokud nechce prasknout, musí si nadělat spoustu a spoustu malých holek! Sillarei, ta... Merlin a tahle Alyanna. Uvědomovala si, že možná není úplně nejlepší skrz toto téma Aetase provokovat, ale stejně si neodpustila nafouknout škraničky jako malá holka a postěžovat si: ,,Možná, že by jí prospělo, kdyby ji někdo naučil jak se chovat. Já vím, že mít tátu alfu je fakt velká věc, ale když ti to stoupne do hlavy, tak to není dobrý. To je jako bych já rozkazovala všem tady jen proto, že máma je beta."
S tím se po očku podívala na Aetase a pak i na Sleifu, jestli teda souhlasí. Ta začala mluvit o medvědech a Renbli se na ni docela tázavě zahleděla. Sleifa měla mnoho infa! Renbli se už skoro začala ptát na létající, neviditelné stvůry, ale pak si vzpomněla, že nikdo nevypadal moc přesvědčeně, když jim o tom vyprávěla. Brzy na to se všichni sešli a zjistilo se, že medvěd byl zraněný a proto sem dorazil - to, jak řval, nejspíš bylo zastrašování, jelikož se sám bál. A Ingrid našel důkazy toho, že tu byl i cizí vlk. Nadšeně zavrtěla ocasem. Její bratr byl fakt chytrý! Jasně že našel tyhle důkazy on. Spokojeně vypnula hrudník, aby ukázala, že její rodina je vlastně ta nejlepší.
Pak se naklonila k Ásleif. ,,Až to tu skončí, musíme prchnout, aby na nás nemohla Alyanna mluvit," zašeptala, protože už s bílou vlčicí nechtěla absolutně hovořit.