Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Jezero

Renbli si to pěkně tryskala od vodopádů směrem na obří louku, která tu byla. Její bratr prošel tudy, cítila ho! Kampak asi putoval? Zvědavě sjela čenichem dolů a pokračovala v cestě směrem vpřed, snažíc se odhalit, jestli dělal aspoň vlnky a nebo šel normálně rovně. Jo, nudně rovně. A tak si Renbli povzdechla. Ten její bratr absolutně neměl vkus! A tak začala vlnkovat aspoň Renbli, zatímco ona kavka hezky lítala nad ní. Renbli po ní sem tam po očku koukala, ale teda nepřišlo jí, že by to zvíře nějakým způsobem pomáhalo Ingrida najít. Možná se kavky chtěl jen Wu zbavit... stejně jako Renbli. Ale to nevadilo! To znamenalo... KAMARÁD NAVÍC!
Zavrtěla ocáskem. ,,Jak ti mám říkat?" zeptala se kavky, ale ta sotva vypadala nějaké caw caw a pokračovalo se. A Renbli? No, ta si nad tím momentálně musela zavařovat mozeček.

>> Severní hory

>> Nerovy vodopády

Vyskočila z vodopádů a hned jí pohled padl na skupinku vlků. A nedaleko od nich? Wu! Renbli okamžitě zavrtěla ocáskem. Nainstalovala si červenou kytičku za ucho a s ocáskem nahoru si to valila směrem za Wuem, kterému plánovala poděkovat za to, jak jí hezky změnil kožíšek. Určitě se všem líbil! Máma přece říkala, že vypadá moc pěkně a Wu měl vkus! A tak dorazila k šedému vlku a zastavila se tu.
,,Ahoj, Wu! Máma říkala, že je kožíšek moc pěkný! Hledám teď ale teda svého bratra, on mi není moc podobný, ale má hnědý kožíšek a zelené oči," osvětlovala mu. Překvapivě i Wu věděl, co že to přesně myslí. Renbli střihla oušky a brzy ji i šedý vlk odkázal směrem, kterým její bratr zmizel. Prý tu zrovna nakupoval! Taky měnil kožíšek! Renbli zalapala po dechu. A pak... pak jí byl vražen opeřenec, že ji tam dovede. Renbli zmateně zamrkala a kývla, načež se podívala dolů na kavku, která jejím směrem pípala.
,,No tak jo, děkuju." S tím se otočila zpět na vlky, kteří si povídali ne daleko od Wua. Ten černý jí přišel povědomí. Určitě ho už někdy viděla! A nebo ne? Chvíli mhouřila oči a pak se rozhodla je pozdravit všechny. Zvedla nadšeně tlapku.
,,Ahoj!" zavolala na Zeirana, Scara, Morgan a Thiu, agresivně mávajíc tlapkou. Ona kavka vyletěla nahoru a usadila se jí mezi uši, aby zapištěla ještě navrch Renbli. Moc pěkní vlci! Ale byli hrozně černí. Kromě jednoho z nich, co byl ve žluté... nebo oranžové? Přivřela oči a snažila se to rozeznat. Po momentě to však vzdala. ,,Pošlu vám na sraz černých kožíšků mámu, až ji potkám!" zavolala na ně ještě a s tím se vydala směrem, kam ji poslal Wu, že měl údajně být Ingrid.

Nákup:

Duše Dagara za kavku obecnou :) A nic víc
(chcem zakreslit, obrázek pošlu)

Schváleno

>> Luka

>> Katakomby

S kytičkou v tlamě a ocasem jak fáborkem si to vyvalila hezky z katakomb a protáhla se ven k vodopádům. No tady to vypadalo moc pěkně! Hezky vrtěla ocáskem a rozhlížela se, jestli tu Ingrid tedy náhodou někde není. Kdyby se teda bohové rozhodli, že jí ho přihrají do cesty. No, ono těžko říct, co bohové obyčejně zamýšlí, ale tuhle malou službičku by jí snad udělit mohli, nebo ne?
Nakonec jen spokojeně vydechla a posadila se, aby si ty vodopády na chviličku užila. Byl tu vážně úžasný rachot. A Renbli si už dlouho nepřišla tak sama. Stáhla ouška k hlavě a zahleděla se skrz závoje vodopádů směrem k nebi.
Ségu, chybíš mi, projelo jí hlavou, ale brzy zaklepala hlavou, až jeden z okvětních plátků rudé rostlinky spadl na zem a zůstal tu ležet. Bylo na čase pokračovat a ne se tu zabývat kdo ví čím. Hledala Ingrida!

>> Křišťálové jezero

>> Nejvyšší hora

Renbli brzy vkročila do katakomb a zaujatě se rozhlížela. Ani si pořádně nevšímala, že šlape po kostech. To bylo ale zvláštní. Proč tu ta podlaha tak křupala? Zamyšleně zvedla hlavu ke stropu a vesele si klusala směrem vpřed, s ocáskem nahoru. Ne že by to tu nějak vábně vonělo, ale rozhodně se tudy dalo běhat líp jak skrz ty zatracené hory, které nechala někde za sebou. Nebyla si teda úplně jistá, co bude mít z toho, že je tady, ale její hlavička nad tím zrovna moc neuvažovala. Renbli prostě šla, kam šla. Přímo za nosem, mezi ušima měla prázdnou hlavu. Tedy, alespoň většinu času.
Pořád si v tlamě taky nesla svůj kvítek a docela natěšeně klusala. zrychlila až v moment, kdy na konci uslyšela vodu. Voda? Další voda! Tohle bylo úžasné. To se tam určitě dostane rychle a znovu si umyje kožich, aby potom, čím vším si prošla, moc nezapáchala. Ono to bohužel totiž v tom ledovém jezeru v horách moc nešlo.

>> Nerovy vodopády

>> Červená louka

A tak si to Renbli docela rychle táhla přes červenou. Jen teda ta hora, co tu stála, ji donutila se podívat nahoru a věnovat jí docela zmatený pohled. Byla tu vždycky? No, asi jo. Jenže když tudy procházela s Ásleif naposledy, Ásleif byla jaksi větší a Renbli menší. A nebo to bylo fakt tím, že Renbli byla prostě jen malinká a na tyhle věci docela těžko pamatovala. Oblízla si čeníšek a zabručela. No, teď musí dolů do té rokle. Tam se učila lovit brouky! Jo, to si pamatovala dobře. Dodnes byla alespoň průměrný lovec a teď? No, teď tam vlastně i viděla něco, čeho si dřív nevšimla. Sakryš, když tudy procházela s Atroxem, byla skoro stejně tak malá jako s Ásleif. A vypadalo to tak, že si to vybralo nějakou daň. Musí tudy běhat častěji! Nespokojeně nad tím zavrtěla hlavou. Takže vzhůru do té tmy! Ještě že uměla vyvolat svýlko.

>> Katakomby

>> Vlčí jezero

Docela to trvalo než se dostala nahoru, kam potřebovala jít. Portál pak už našla ale docela lehce. Vyhodil ji na druhé straně, kde si to tedy už horko těžko pamatovala. Kdysi tu nejspíš byla, ale to už byly skutečně jen velmi vzdálené vzpomínky, nad kterými nemělo cenu uvažovat. Nad hlavou jí pomalu svítalo. To už tu pobíhala tak dlouho? Zamyšleně střihla ušima a pokračovala směrem vpřed. Přeci to teď nevzdá. Rozhodla se, že Ingrida najde a tak ho taky najde! Její cíl byl vytyčen a kdokoliv, kdo se mezi ni a tohle postaví, ten si pěkně natluče.
Docela ignorovala to, že tu byla dvojice vlčic, které se praly s orlem. To nebyla její starost. Ona běžela za svým bráchou, bez kterého smečka prostě nebyla smečka! A po cestě urvala jeden z červených kvítků, protože co jiného budete dělat, když ne rvát kvítky po cestě přes louku, kde je plno rudých kvítků?

>> vysoká hora

>> Krápníková jeskyně

Docela to trvalo než tady nahoře našla něco k pití. Nespokojeně bručela a táhla se sem. Tlapky už jí aspoň trošku očistil sníh a tak byly nyní o moc hezčí a bělejší než předtím, co si to prošla přímo bažinou. Překontrolovala si zadní pacičku, která byla v barvách zrzavé, která nyní taky byla mnohem čistší. No dobře že tak. Nechtěla se jít umýt jen proto, aby se vrátila zase zpátky totálně špinavá.
Slezla pomalu dolů k vodě, ze které se docela lokavě napila. Tohle ji těšilo. Takhle si chodit! Možná, že když se bude takhle toulat častěji, nakonec se jí i zlepší fyzička. Ostrovy byly přeci jen docela velká a Renbli si byla jistá, že pak se jí bude běhat a šplhat do hor mnohem líp. Brzy zase zvedla hlavu a tiše zafuněla. Musí najít ten portál. Jinak tu zabloudí a pak se už zas nenajde! Rychle, rychle za Ingridem!!

>> Červená louka

>> Sněžné tesáky

Renbli si to zaplula do jeskyně, která byla až děsivě prázdná. Přestu se tu Renbli líbilo. Zavrtěla ocáskem a rozhlédla se. Pak se rozhodla, že něco zkusí.
,,Halooooo," zavolala a její hlas se odrazil a dostávalo se jí tak odpovědi ve stylu 'halooo' v jejím vlastním hlase. Spokojeně se zachichotala a zase vyhlédla otevřenou stranou jeskyně ven. Zdali tu trávilo mnoho vlků čas? Nějak tomu nevěřila. Ne, tohle bylo teď její místo a nikomu jinému ho nedá!
Jen se o něj tedy bude muset podělit. Až najde Ingrida. Protože ten teď byl vážně životně důležitý. Už se nemohla dočkat, až bráchu někde najde a ukáže mu to strašně cool místečko, co absolutně náhodně našla v horách. A poví mu o Ségovi a o Leotie a o všem, čím si prošla. Třeba bude mít taky nějaké dobrodružství, o kterém by jí vypověděl.
Jenže... drobná Renbli se docela nudila. A po tom výšlapu dostala i žízeň.

>> Vlčí jezero

>> Bašta

A tak Renbli šlapala směle směrem nahoru. Docela to nedávala, nebudeme si lhát. Často se jí zadrhával dech a ona funěla jako lokomotiva. Až si v duchu nadávala, že s tou svojí fyzičkou musí udělat. No a taky tu bylo chladno - a s tím by se teda mělo něco udělat! Páč toto se jí fakt nelíbilo. Stáhla ouška k hlavě a rychle se rozhlížela. Tak takhle teda ne! Tady nahoře fakt mrznout nebude!
Nespokojeně bručela a hledala v tom nánosu sněhu něco, kde by na chvilku mohla zastavit a vydýchat se. Naštěstí takových míst bylo po víceru, ale jedno ji zaujalo i z dálky. Teda, ne proto, že by snad bylo tak dobře vidět! Spíš proto, že vidět právě nebylo. Zastříhala oušky a vrhla se k té znovuobjevené věci, která na ni čekala. Beztak tam nikdo nebude a bude z toho její nové, soukromé místečko! A může ho pak ukázat Ingridovi A DOKONCE I SÉGOVI!
Doslova se na svého šedivého přítele těšila. Ale prvně máma a to všechno, co chtěla dělat doma.

>> Krápníková jeskyně

>> Mangrovy

A tak si to Renbli zase valila vesele zpátky. No a co jiného taky měla dělat? Musela chodit a chodit a chodit, než to celé prochodí! Sem, tam a zase zpátky.
Zastavila se na baště a s nastraženýma ušima čekala, jestli uslyší něco, co by jí napovědělo, kde se může Ingrid nacházet. Jenže... ono těžko říct, kde by její bráška mohl být. Už ho neviděla tak hrozně dlouho! Nespokojeně zavrtěla ocasem a pak jí hlavou projela zajímavá myšlenka. Možná, že když to vezme tím portálem nahoře v horách, mohla by teoreticky nakouknout na ten další ostrov, co byl hned vedle. To by mohlo taky docela dobře znamenat, že se podívá na druhou stranu a pak se jí podaří možná Ingrida najít jednodušeji.
Jo! To byl absolutně úžasný nápad! Renbli se s tím nadšeně rozpelášila nahoru, směrem do hor. Však už taky bylo na čase se tam podívat sama! No... vlastně tam byla docela nedávno, se Ségem. Rovnou si i ověří, jestli si pamatuje, kde ten jejich úkryt vlastně je.

>> Sněžné tesáky

>> Bažiny

Renbli se teda nakonec rozhodla, že si tlapky zašpiní. Zastavila se těsně na přelomu toho, co tohle místo představovalo. Tady to zas tak nesmrdělo! To znělo docela fajn. Spokojeně zavrtěla ocáskem. Ale neviděla tu nikoho - asi sem vlci zas tak moc nechodili. Ono by to i dávalo smysl. Jestli museli prvně projít skrz tu smrdící bažinu, tak sem chodit nechtěla taky! Nespokojeně zabručela a otočila se, že jde zpátky. Tohle místo teda bylo docela pěkné, ale být tu samotná ji trošičku i děsilo. Nespokojeně si oblízla tlamu. Bylo na čase zase zamířit zpátky a najít Ingrida! To tedy udělala tím stylem, že se vydala zpátky k baště a co nejrychleji proklusávala bažinou, na které se jí tak hrozně nelíbilo. S ocáskem hezky nahoru, jako s fáborkem, přesně tím směrem, kde by Ingrida měla čekat, pokud by šel směrem ke zlaté smečce.

>> Bašta

>> Zlaťák

Renbli se zastavila hned na začátku a nakoukla dovnitř, Bylo to tam tmavé, smrdící a plné bahna. Určitě se tam někddy musí zastavit! Pořád byla plná vody, kterou ze sebe musela nějakým způsobem a co nejdřív dostat. Nespokojeně stáhla uši. Ne a ne a ne. Do tohohle bahna ona dobrovolně nejde. Ne potom, co se tak pracně čistila, aby na smečkové schůzi, či co to bylo, vypadala obstojně. Nespokojeně zvedla čumáček.
Musela však nejít Ingrida. Ten tam pořád nebyl. Jenže kam teda šel? Ingride? Ingride kde jsi?! Třebaže netušila, kam jít, tak nějak jí blesklo hlavou, že by to mohla vzít skrz ty hory nahoru. Brzy se však rozhodla, že se aspoň podívá, co je hlouběji tady do tohoto území.

>> Mangrovy

>> Bašta

Renbli konečně i se svým jazykem dorazila k místu, kde mohla schladit žízeň a zbavit se té příšerné soli na jejím jazyku. A tak se prvně chlemtavě napila, pak vodu vyprskla, aby se zbavila pachuti a pak sebou prostě do jezera pleskla. Začínalo pomalu a jistě svítat, zatímco Renbli zvesela pádlovala ocasem a plavila se jako kůň ve zlatavém jezeře. Brzy zmizela pod hladinu a zůstával za ní jen oblak hnědé vody.
Když se konečně vynořila, celá zmočená, zvedla zadní nohu a pořádně se podrbala za zadním uchem. Jen doufala, že nemá blechy! Nakonec si však očistila kožich převážně jazykem a pak se oklepala tak, že vypadala jako chodící, skorobílá koule chlupů. To už její pozornost však získalo místo, kam normálně nechodila. Vypadalo to docela smradlavě, ale stejně se chtěla podívat, co je za místo.

>> Bažiny

>> Mělká pláž

Renbli s pořád vyplazeným jazykem spěšně probíhala skrz baštu. ,,Zvajícv!" zahučela a rychle se vydala po stopách zvířete, které před vlčicí se solí na jazyku rychle vzalo roha. Renbli se zastavila, stáhla uši a zamračila se na něj.
,,Zvej zvajícv," zahučela za jeho bílým ocáskem, který mizel kamsi v trávě. Jak si dovoloval takhle před ní utíkat! Nespokojeně cukala ušima a mračila se, protože tohle se jí fakt jako nelíbilo! A i skrz to se nakonec rozhodla, že čím dřív se teda dostane k vodnímu toku, tím líp. I proto si to hezky rychle mířila k zlaťáku. Potřeboval vykoupat a potřebovala to velmi rychle. Až se zase vrátí domů, musí přece reprezentovat mámu, tátu a Ingrida. Kde vůbec byl Ingrid? Už ho neviděla tááák dlouho! Měla by ho najít než se vrátí domů.

>> Zlaťák

>> Území zlaté

Renbli si to hnala směrem, kde čekala rozevřená pláž. A do té vody, co tu byla? Do té okamžitě vlezla. A na moment, ač věděla, že se to nesmí pít, musela zauvažovat, jaké že to vlastně je. No, teda, po chuti. Vyplázla jazýček a sehnula se ke slané vodě, která jí jazyk omyla a Renbli...
,,Blé! Fuj! eeee!" zakřičela a s jazykem vyplazeným okamžitě odtančila pryč směrem od slané vody, na kterou se zle zamračila.
,,,Eeegh," vydala, jazyk málem vláčela pískem a rychle se rozběhla směrem, kde by se teda mělo nacházet jezero. K sakru, vždyť přeci potřebovala pořádnou vodu, pitnou vodu!!! Tohle bylo hnusný, chutnalo to jakoby olízla NaCl a teď se té pachuti na jazyku nezbaví. Proto se rozklusala zase dál, kde se teda umyje celá, když to takhle pořádně nešlo. Pěkně s jazykem na vestě a pomalu i začínala slintat.

>> Bašta