Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ásleif přišla blíž a začala si povídat s Rhaaxem. Renbli se podívala z jednoho na druhého, uši nastražené a očka jí pěkně svítila. Copak oni se znali? No to byla paráda?
,,Takže se budete brát?" optala se okamžitě Rhaaxe a Ásleif na konto toho, že se dvojice zná a asi i dobře. ,,Páč to je super! To bych pak byla teta, když budete mít malý vlky!" pronesl okamžitě a rozhlédla se po okolí. V ten moment jí padl pohled na dvojici dalších vlků. Ti dva, šediví, co seděli u sebe. Jeden z nich byl vlk s divnými konci srsti a druhá vlčice s modrými odznaky. Renbliin radar jakoby sepnul a vlčice vyrazila z jedné strany na druhou, po cestě jen zpomalila a věnovala velmi zkoumavý pohled Alyanně.
,,Jéje, ty jsi teda zelená," hlesla a už si to pádila k Zarině a Minkarovi. ,,Ahoj! Vy jste nějakej novej pár? Gratuluju! Jestli budete mít děti, klidně budu hlídat! I když máma teda říkala, že vlčata musí být hodně s mámou, protože jinak ji nebudou mít rády. Já se tu narodila, takže to tak nějak i vím, je to tu fajn. Ale udělejte si ty děti rychle, protože jinak si je udělá někdo jiný a pak nebudete první. Ale zas kdyby si je udělalo víc párů naráz, tak si budou mít s kým hrát." V ten moment se podívala na svoje přední tlapky a zděsila se.
,,Mami! Proč jsi mi neřekla, že jsem až tak špinavá?" rychle se obhlédla. Bílý kožíšek měla od bláta (stejně jako Ásleif). Zhluboka se nadechla. ,,Jdu skočit do jezera!" a jednoduše zmizela zase v lese.

>> Mělká pláž

>> Zlatý les

S ocáskem jak fáborkem pěkně nahoru, Renbli si to valila po boku mámy a vodka aunt Sleify směrem do zlaté. Ocásek teda hezky klesnul, když si vzpomněla, jak dlouho tu nebyla, trochu zasekaně se rozhlédla a pak skončila pohledem na Aetovi. V ten moment vystřelila jako koule z kuletometu.
,,STRÝČKU AETASI!" ozvalo se zařvání snad přes celou zlatou a malá, zrzavo-černo-bílá vlčice zastavila u nohou Aeta, agresivně mávajíc ocasem a koukajíc trochu nahoru, páč Aetas byl přeci jen o trošičku vyšší. Jenže to už se zarazila, mírně stáhla ouška a prohlásila: ,,Pamatuju si tě teda vyššího." To, že vyrostla hlavně ona, jí nijak nesecvaklo. Jenže to už jí pohled padl na bílou vlčici, co stála o kousek vedle.
,,Tyjo, máš divný oči! Ale jsi fakt roztomilá!" A pak na tu s čelenkou vedle. ,,Ty se třpytíš!" zahlásila. Oči jí lítaly z jednoho vlka na druhého, i na Zarinu s Minkarem se podívala, ale ten, ke komu přiskočila, byl Rhaax.
,,Brácho!" zahulákala jak na lesy, i když to byl bratr pouze poloviční. Pořád si pamatovala, jak jej od krve táhli směrem sem. A tak se i trochu zastavila, stáhla uši a ocas, vejrajíc na vlka, který naposledy, když ho pořádně viděla, byl na pokraji zkázy. ,,Brácho," zopakovala pomalejc, tišejc a taky možná i trošku tázavě.
,,Ásleif, pojď sem, je tu spousta vlků na seznámení!" zavolala konečně na hnědou vlčici, která po tomhle už chudák musela hledat sever, jen aby vzala nohy na ramena.

>> Zubří plán :)

Zamyšleně si klusala vedle mámy a zdálo se, že i Ásleif nad tím, co Renbli nadhodila, musí uvažovat. Barnatt však rychle přispěchala s tím, že nad tím nemusí uvažovat hned a Ren po mámě jen střihla pohledem. Nešplhla by si ale u alfy kdyby Ásleif dovedla? To už pak smečku určitě vedla!
,,No a proč vlastně teda nevedeš smečku s Aetem?" zeptala se konečně. ,,Jsi chytrá, jsi pěkná a určitě bys to zvládla." Nemyslela to tak, že by se snad měli dát dohromady, ale nejspíše to tak vyznívalo. Renbli neuvažovala nad tím, že by snad někoho mohla bolet ztráta partnera - svého otce zas tak moc nepoznala. Jasně, pořád to byl táta, ale jeho ztrátu nejspíš nevnímala... tolik jako Barnatt a jeho původní trojice synů. Ale smutná byla, to jo. Jen už to bylo dávno, hodně dávno.
,,Jo a to víš, že má Aet vážně milé děti s hezkými kožíšky? Ta jedna je takoví pruhovaná a když jsem ji viděla naposled, byla malinká a..." Renbli se zarazila. Měla by zmínit, jak jí bilo srdíčko, když Sillarei viděla? ,,A byla hezká, no," zabrblala nakonec jen a nakonec střihla pohledem po Ásleif, jestli se už teda rozhodla, jestli chce do smečky.

>> Zlatá

>> Mlžné pláně

Renbli teda věděla o neviditelných příšerách svoje. Ale... no, ne zas tak moc.
,,No... to já vlastně nevím," přiznala Ásleif zklamaně, když se vlčice ptala, jak mají rády tyhle příšery vlky. Dost možná syrové, jinak by Séga tak nenaháněly! Nebo jo! Hezky si klusala za mámou. ,,Ale jsou neviditelný, takže si musíš dávat pozor. Ale můj kamarád je umí zahnat. Jmenuje se Ség a je celý šedivý a má úkryt tady v horách a jsou tam jen mladí vlci a jedna máma s vlčaty, protože zbytek jejich klanu ta příšera snědla," vysvětloval Renbli na jedno nadechnutí Ásleif. To už však přidala do kroku a zařadila se vedle mámi.
,,A myslíš, že s námi bude moct Ásleif zůstat, když bude chtít? Zlatá smečka je přece super, jinak bys ji prakticky nevedla." No, to prakticky bylo důležité, jelikož nad ní byl už jen Aetas. Renbli se však zhluboka nadechla a pokračovala: ,,Jo a taky tam jsem já. I když já teda nevím, jestli tam chci zůstávat, páč jsem tam dlouho nebyla. Ale když je tam máma a Ingrid tak asi jo. Ale kdybys tam byla ty taky, Ásleif, tak by to bylo super," pokračovala Renbli, bombardujíc ubohou Sleifu svými requesty.

>> Zlatý les

Ona by si ji Renbli i nechala, to jo. Přece jen to byla Sleifa, její teta, která ji vytáhla z velkého problému a pak i... no, učila ji, jak lovit brouky. A to je přece velmi důležitý! Teď už toho uměla lovit víc, i když lovila fakt málo kdy. Bude to muset Sleifě brzo ukázat a zeptat se jí, jestli je na ni hrdá. Přeci jen by byla ona kdo ji učil úplné základy lovu a tak to musela slyšet od ní. Od nikoho jiného by to nemělo smysl. Dobře, možná ještě od mámy. A od bráchy. Ale jinak ne!
,,Jo! Slyšíš? Proti tvé přítomnosti nikdo nic neřekne!" ohlásila Renbli a zbožně se podívala po mámě, která souhlasila, že si hnědou vlčici můžou nechat. Aspoň teda na území. Na slova ohledně toho, že by si mohly povídat i během chůze Renbli prostě vyrazila. S ocáskem nahoru, jako ukázkový špunt. I když ne takový špunt- vždyť Renbli byla o špičku ouška vyšší, než Ásleif. Sakra, kde byly ty časy, kde ji prostě hnědá vlčice sebrala a odtáhla někam do háje? No, sakra daleko.
,,Potkala jsem neviditelný příšery, který tu žijou a možná nás budou chtít sníst," oznámila vesele Sleifě, jakoby se nechumelilo.

>> Zubří plán :)

Renbli málem až zvrátila hlavu a otevřela tlamičku zcela dokořán. Byla připravena vykřiknout jméno Ásleif ještě víc nahlas, ale to prohlášení o ještěrce ji na chvíli rozhodilo. ,,Co?" zeptala se málem až tupě a nad hlavou jí hrály otazníčky, které krásně naznačovaly, že netuší, co se děje. Ale... vlčí ještěrka? To znělo úžasně. Zhluboka se nadechla a zavrtěla ocasem, který plápolal ve větru.
,,Jo!" zahlásila mámě a pak se zase podívala na Ásleif. ,,Pojď, půjdeš s náma domů!" oznámila, aniž by se snad ptala, jestli teda hnědá vlčice chce a nebo nechce. ,,No a hlavně z mlhy, protože máš pravdu! Taky mám nový kožich! ALE! Nejsem světlejší jak ty a vlastně tě ani moc dobře nevidím!" hlásila okamžitě, hlasitě jak jen mohla, vrtíc chvostíkem a celkově nadšena z toho, že jednu z jejích nejstarších kamarádek někdo objevil. No... v tomto případě ani ne kamarádek, jako tet. Protože, sakra, Ásleifa byla jedna pořádná vodka aunt.

A tak dvojice běžela. Renbli s vyplazeným jazykem, který za ní plál, sprintovala mlhou a za sebou slyšela tlumený smích své matky, která zcela podporovala řev na toho druhého uprostřed mlhy, před kterou pořádně nešlo vidět. No a co se nestalo? Za pár momentů konečně Renbli uviděla v mlze obrys. Tehdy začala brzdit, ale vzhledem k tomu, že obrys se přibližoval ještě větší rychlostí, doslova a do písmene se smetla navzájem s tím, kdo to běžel naproti.
Spadla na zem jak zralá hruška a kožíšek se jí okamžitě zablátil, jelikož i sem přeci jen během odpoledne pršelo. A v takové mlze jeden vážně ztěžka všechno usuší.
,,Ásleif!" zahulákala na ten druhý chlupatý obrys a zvedla se, aby si teda ověřila, že huláká na správnou osobu. Ocásek pěkně nahoru jak fáborek, kdyby ji snad máma v té mlze nemohla najít. ,,Ty seš strašně světlá! A furt nemáš ucho!" zahlásila konečně. No, to se jí kecalo když samotná vypadala o něco jinak. Pořád to však byl ten stejný Rendlík jako naposledy.

Zamyšleně naklonila hlavu na stranu a na mámu se se vší vážností zahleděla.
,,Ale mami," řekla nakonec, ,,to nedává smysl. Já tě mám ráda a to jsme spolu tolik času netrávily." No, Ren byla pořád v tahu. Jasně že neměla tolik času stráveného s mámou. Ingrid na tom nebyl o zas tak moc líp, ale pořád byl doma víc než malý uctívač svýlka. Zavrtěla ocáskem a zlehka projela mámě čumáčkem srst na krku. ,,Víš to, že? Že tě mám ráda," pronesl flekatý drobek a pak se znovu obrátila k tomu, co nyní považovala za důležité. Řvaní po Sleifě.
No, máma ji brzy opravila, že se hnědá vlčice jmenuje Ásleif. ,,Fakt?" podivila se Renbli. Jenže to už se ozval řev jejího jména. Otočila hlavu tím směrem a nastražila uši.
,,ÁÁÁÁSLEIIIIIF!" zařvala do mlhy a sama se vrhla tím směrem, kde na ni hnědá vlčice měla čekat. Ječela jak repráky a kdyby to snad neslyšel každý po zbytku plání. ,,SLEIFÓ, UŽ BEŽÍM!!"

>> Zlatý les

Zamyšleně trochu zaklonila hlavu a podívala se nahoru. Jo, toho si všimla, ale nikdy tomu nepřikládala moc velkou váhu. Možná, že tohle skutečně bude lepší vysvětlit. A máma? Ta se do toho pustila. Aspoň trochu předtím. Pak však došlo na popisování toho, jak se změnila a Renbli jen spokojeně zavrtěla ocasem. Měla flíček? No, to by dávalo smysl. Svůj odraz viděla naposledy ve vodě... kdy vlastně? Zamyšleně nadzvedla čumáček a pak se zahleděla dozadu na svůj ocásek, kde byla změna asi nejvíc viditelná. Spokojeně s ním zavrtěla. A pak se máma... rozpovídala.
,,Zodpovědnost?" optala se. To jí vážně nevonělo. ,,Nestačí je prostě... no, víš, někde odložit a pak si je občas vyzvednout?" I když tak její život (navzdory tomu, co si Barnatt přála a co se snažila dělat) vyvinul, tohle nebyla tak úplně pravda. Nemohla přeci jen tak nechat někde děti a nestarat se. Ani Barnatt a Navin to neudělali přesně tak. Ásleif? Ta tak trochu ano. Možná ukázala Renbli jak lovit brouky, ale jinak byla jednoduše odložena u Daénu a pak se domů dopravila víceméně sama.
,,Nevím. Ale je to kmotr Leotie," oznámila. ,,Myslím, že bude starší, než vypadá," přiznala. ,,On se sice snaží, abych to nepoznala, ale je vážně důležitý a má vážně divnou magii. A myslím, že je a jejich jeskyni dokáže přesouvat mezi různými světy," osvětlila Barnatt. ,,Takže vlastně kdo ví." Vlastně to bylo prvně, co nad tím skutečně uvažovala. Jenže to už dorazily na ony pláně. A Renbli? Ta zaklonila hlavu a ze všech sil zakřičela.
,,HNĚDÁ VLČICE S JIZVOU NA OKU, TO JSEM JÁ, RENBLI!"

Renbli zamyšleně kývla. Jo, tohle by i dávalo smysl. Neviděla moc vlků, co by mělo tak podivné barvy jako táta. většina měla jen jinak barevné značky. Když nad tím tak uvažovala, doteď viděla spíš obyčejně zbarvené vlky. Mimo jejích rodičů, samozřejmě. Kayserri vypadala trochu flekatě, jako malá srnka, ale pořád to nebylo nic speciálního. Chvíli jí to vrtalo hlavou, než se to rozhodla znovu vypustit. Jenže to už máma zmínila něco zajímavého. Renbli po ní koukla a zamyšleně na ni hleděla.
,,A kde jste nás vlastně s tátou sebrali?" zeptala se podezřívavě a odpověděla tím na Barnattinu otázku. Ne, tohle se nikdy s Renbli nerozebíralo. Nikdy ani neviděla těhotnou vlčici, natož úplně malé, vlčecí prcky. Vlastně... vlastně ano! Viděla je se Ségem. Tiskla se k mamince. Renbli se zamyslela. Už usoudila, že na to, aby měla děti, musí být holka a musí mít partnera. Takže by mohla mít děti třeba se Ségem? Nebo s Leotie? Nebo s kýmkoliv! Třeba by jim to mohlo pomoct! A Tahle myšlenka ji rozzářila jako vánoční stromeček.
Když se vrátila k mámě, zatvářila se prvně zmateně.
,,Jakto? Však jsem pořád stejná," sjela pohledem na přední tlapky. Po modré ani vidu ani slechu. Vyplázla jazyk - zašilhala - a ono taky nic. Nespokojeně zafuněla, ale už se vydala za mámou.
,,Mami, myslíš, že bych mohla mít vlčata se Ségem? Oni by to potřebovali, je jich v klanu hrozně málo," nadhodila, nadšená ze své absolutně skvělé idei. Tohle bylo GENIÁLNÍ! Byli dobře kamarádi, tak si prostě řeknou, že jsou partneři a bum. DĚTI! A ty pak nechá na obstarání někomu jinému a pak si s nima bude hrát, až vyrostou. Netušila, proč něco takového v tom klanu už neudělali.

>> Mlžné pláně

>> Zubří plán :)

Zvědavě se po mámě podívala. Zprávu? Nová smečka? Rázem na všechno ostatní zapomněla, jak se zalykala zvědavostí.
,,Povídej!" vyzvala mámu. Skoro by zapomněla, že byla její maminka betou smečky! No, to se přece neslušelo. Musela se tím chlubit vícero vlkům. A taky říct, jak moc pěkná je, aby chápali, odkud má tak pěkný kožíšek. I když byla pravda, že tomu moc nerozuměla. Vždyť táta byl přece modrobílý? I to ji donutilo přemýšlet. Nad tím pokývla, když máma souhlasila, že se pro ni brzo vrátí.
,,Mami, jak je vlastně možné, že já jsem nejvíc bílá a Ingrid je hnědý, když ty jsi černá a táta byl modrý?" optala se konečně. Doteď jí vlastně nebylo řečeno, že vlci se s takovými barvami nerodí. No, všechno je jednou poprvé. Když jí však padl pohled na Wua, uši vystřelily vpřed a vlčice sebou hodila prakticky hned před šedého vlka. Začala se rozhlížet a okukovat a vypadala, že ji tenhle obchůdek neskutečně láká. A tak si i začala povídat s Wuem.
Ukazovala na toto, na tamto a u toho se křenila, zatímco mávala ocáskem, jak jen mohla. Nakonec se ale zamyslela. ,,Vlastně bych chtěla, aby můj kožíšek byl ještě hezčí. Šlo by to?" Vlastně spíš uvažovala nad znáčky jako měla teď, ale že se toho změní mnohem víc jí nedošlo. A Wu? Ten moc rád vyhověl. Však za pár třpytivých kamínků byl ochoten pomoci s čímkoliv.

Stav konta: 223kšm, 6 rubínů a 3 mince
Převod: 2 rubíny na 20kšm

Nákup:
- nový kožíšek (60kšm)
- slot na magii 4 (100kšm)
- tajemný lektvar (75kšm + 1 rubín)

Cena: 235kšm a 1 rubín

Konečný stav konta: 8kšm, 3 rubíny a 3 mince

Schváleno

>> Začarovaný les

Renbli horlivě přikyvovala, jak souhlasila s tím, co ji máma říká. Ano, měla od nich pírko i barvičky. Udělaly ji mnohem hezčí! A potřebovala být taky mnohem hezčí, až se vrátí do zlaté. Možná, že zlaté značky stačily, aby od sebe odpoutala pozornost. No... a možná ne. Nechtěla přece, aby se jí každý ptal, kde byla tak dlouho! A tak musela přijít s nějakým fakt božím plánem.
,,Ráda je zase uvidím," přitkala Renbli. ,,A taky strejdu Aetase," dodala. S tím se zadívala na mlhu, která za nimi byla a zauvažovala. ,,Viděla jsem tam, myslím, tu vlčici, co mě zachránila jako malou před těmi cizími vlky. Možná by jsme ji měli dovést s námi," navrhla mámě, ač si nebyla jistá, zda tam vůbec ta hnědá vlčice pořád je a jestli by vůbec chtěla. Možná by pro ni Renbli mohla skočit až se vrátí domů! Přeci jen to tak daleko nebylo.

>> Zlatý les

Renbli spokojeně vrtěla ocáskem a vypadala spokojeně, že ji ti dva zase brzy potkají. Když i Ség podotknul, že by na to přišel, zasmála se.
,,No to určitě. Ale jo, byl jsi hooodně blízko!" pronesla a pak se s dvojicí vesele rozloučila. Však se zase brzy uvidí. Plánuje strávit trochu času s mámou a s bratry a pak je zase najde v horách. A zatím? Zatím byl čas na pauzu od všech dobrodružství. Otočila se na Barnatt a zareagovala na její pochvaly vypětím hrudníku a spokojeným krůčkem směrem vpřed. Leotie a Ség zmizeli docela rychle, ale ona se nyní věnovala mámě.
,,To jsou třpytky. Ség je umí vytvořit z ničeho ve vzduchu," vysvětlila mámě. A pak začala povídat. O tom, jak byla ve zlaté smečce. Jak ji se Ségem něco honilo a skončili uprostřed obelisků a ona se pořádně nemohla nadechnout. Jak ji zavedl domů a představil zbývajícím členům jeho rodiny. Jak se kolem něj všichni chovali trošku divně. Ale jak tu jsou příšery a že jsou neviditelné a že byly i ve zlatém lese. Ovšem, Ség před nimi dokáže ostatní ochránit! A tak zůstala na noc u nich, seznámila se s ostatními a dnes vyrazila hledat onen amulet, se kterým se momentálně Ség a Leotie vraceli zpátky.

>> Zubří pláň

Dívala se pohledem z jednoho na druhého a když se dvojice dohodla, že ještě chvíli zůstanou, Renbli nadšeně zavrtěla ocáskem a prvně přistoupila k Ségovi, aby do něj drcla bokem a projela mu čumáčkem srst na krku, pak provedla to samé s Leotie.
,,Určitě přijdu! Vím, kde vás hledat!" zavrtěla natěšeně ocáskem. ,,Jo a mimochodem, odpověď byla třpytky," zahlásila konečně spokojeně a pohodila hlavou, na které se zlatý prášek hezky zaleskl. S tím se podívala na mámu, jakoby jí je ještě dodatečně ukazovala. Konečně vypadala, že když ví, že se bude moct k těm dvěma vrátit, z maminky má okamžitě o to větší radost.
,,Dívej! Je jako ty tvoje," ukázala mámě nazlátlé pírko a pak se zatočila, aby jí ukázala i zlaté odznáčky na kožíšku. Vrtěla spokojeně ocáskem a čekala na to, jak se Barnatt vyjádří.

Sledovala, jak se Ségovi zacelila stuha a jak si jej nandává na krk. Renbli nadšeně zavrtěla ocáskem a sledovala, jak málem štěstím září. Jak by ne, tohle bylo to, co tak usilovně hledali - a potřebovali. S tím se však máma ozvala, že míří do zlaté smečky. Renbli se posadila a zamyslela. Ani nevěděla, jestli se za její členku považuje, protože běhala tak dlouho se Ségem a Leotie, že je skoro ani neznala. Jenže než se stihla vyslovit, že určitě chce trávit čas s ní, ale o Zlaté teda jako neví, a že by možná mohla jít máma s nimi, to už promluvil Ség a Leotie. Vypadalo to, že chcou jít bez ní. Renbli stáhla ouška k hlavě.
,,Takže mám jít domů? To už vás nikdy neuvidím?" optala se dvojice a přiblížila se k mámě aby se jí protáhla pod její bradou a otřela se o její hrudník. S tím tiše zafňukala, ve vlčím čtěme spíš jako 'zakňukala' a koukala směrem na dvojici, která splnila svůj cíl a nadále ji nejspíš nepotřebovali. Na druhou stranu... chtěla vidět bratra. Jak to bylo dlouho, co naposledy viděla Ingrida?