Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Poušť

Další území byl les. Úplně jiný než ten před mostem nebo za mostem. Tento vydával klidnou energii a vypadal nádherně. Rozhodně by to mohlo být dobré místo na odpočinek nebo pro romantiku. To bych ještě musel mít koho sem vodit. Ušklíbl se nad svými myšlenkami a raději pokračoval v cestě. Je pravda, že od Xern partnerku neměl snad ani vyhlédnutou. Na tomto ostrově se potkal jen s hrstkou vlčic a ani jedna ho příliš neoslovila. Jsou tedy 2 možnosti: buď si někoho při těchto toulkách najde, nebo umře sám. Jakoby snad bylo víc možností...
Tento les se mu sice líbil, ale něco mu říkalo, že je zbytečné tam nyní chodit. Usoudil tedy, že si to raději nechá na později. Dostal se ke břehu nějaké zátoky. ,,Když má vlk žízeň, musí se za vodou hnát. A když vodu nepotřebuje, je jí tu spousta." Jsou prostě věci, které nejdou pochopit - a tohle patří mezi ně.

>>> Bull Meadow (přes Tichou zátoku)

<<< Small

Nevěděl, jestli je jižně od pouště, po které nyní kráčel, další území, tak to chtěl zjistit... Zaujalo ho, že i když teprve začíná jaro, je už zde na poušti poměrně teplo - okolo 18°C. Jelikož měl ještě zimní kožíšek, nebyl za tuto teplotní změnu příliš rád. Nepokračoval tedy dále na jihovýchod, nýbrž obrátil svůj směr na severovýchod, aby se vrátil k hranicím poušti a louky. To, jak se tu z ničeho nic měnilo jedno území na druhé ho fascinovalo. Měl prošlí už kus světa, ale takto to fungovalo jen na tomto souostroví. ,,Tohle místo jen tak neopustím... Jak kvůli Shay, tak kvůli té kráse a různorodosti, která tu všude je." I přes ztrátu, kterou před pár dny prošel, se mu opět vykouzlil úsměv na tváři, byl na tomto místě šťastný.

>>> Zauberwald

<<< Kvetoucí louka

Jeho cesta netrvala klusovým tempem dlouho a už viděl v dálce vodní plochu. Zrychlil ještě víc a za několik skoků už byl u menšího jezera. Voda již naštěstí nebyla zamrzlá a dalo se jí bez potíží napít. Na druhé straně pila srnka, ale jelikož už byl po jídle, nevěnoval jí příliš pozornost. Sklonil se k hladině a učinil to, proč sem přišel. Jazýček vypustil s tlamy a jakmile nabral do "mističky" vodu, rychle jazyk zase zastrčil. Toto zopakoval ještě mockrát. Nyní už byl sytý a napitý, nic mu tedy nebránilo k dalšímu pokrčování v cestě za svým cílem.
Chtěl opět změnu, která se mu nabízela v podobě písčité plochy hraničící s nejjižnějším koncem jezírka. Kudy půjde už tedy věděl.

>>> Poušť

Když dojedl poslední zbytky ze své kořisti, oblízl si tlamu od krve. Částečně se vyvalil na bok a mocně zívl. Sluníčko, které občas vylezlo mezi mráčky, se mu opíralo do kožichu. Tato kombinace sytosti a slunce Resse uspávala. Nakonec se mu oči zavřeli úplně a on usnul.
Po pár hodinách spánku se probudil. Přemýšlel co by mohl dělat teď, až si vzpomněl, že plány vlastně má. ,,Najedený už jsem, teď by se hodila voda," rozhodl a začal se zvedat. Protáhl se a ještě jednou zívl. Lenošení by mu nevadilo, ale slíbil něco Shay a nechce to rozhodně odkládat. Zavětřil tedy, jestli náhodou neucítí nějaký vlhčí vzduch, který by mu oznámil přítomnost vody. Měl štěstí, od severovýchodu tento vzduch opravdu vanul. Nemeškal a rozběhl se tím směrem, směr voda.

>>> Small

<<< Pityas

Jakmile už mohl těžiště přenést na všechny 4 nohy, cítil se mnohem lépe. Šplhat nahoru a dolů sice mohla být zábava pro vlka, ale pro jeho klouby a svaly rozhodně ne. V tom se ozvalo z Ressového těla dlouhé zakručení. ,,Hm, tady by to už šlo..!" Zavětřil tedy, jestli neucítí potencionální kořist. A ejhle, jeho nos, uši i oči zaznamenaly několik zajíců. Okamžitě se přitiskl k zemi. Tráva tu byla buď pod sněhem, nebo vyschlá a krátká; stromy v blízkosti nebyly žádné. Bylo to tím pádem mnohem těžší, ale zopakuje si tak alespoň pořádně lov.
Plížil se ke skupince blíž a blíž. U toho si dával pozor, aby byl proti větru a nedělal hluk. Podmínky mu dnes přály. Jakmile ho už od skupinky zajíců dělilo jen pár metrů, vystartoval. Po dvou skocích zakousl prvního zajíce, který měl nejspíš něco s nohou, jelikož se ani nedokázal rozběhnout. Nechal ho ale ležet a pokračoval za dalším zajícem, tento byl totiž poněkud malý a vyhublý. Druhý zajíc, kterého si vyhlídl, mu to nedělal vůbec jednoduché. Kličkoval a bojoval o svůj život... Ale stejně mu to nestačilo. Ress si ho zanesl k tomu prvnímu a spokojeně si oddechl: ,,Tak to bychom měli..." Lehl si ke své kořisti a začal hodovat. Maso mu chutnalo, ale po tak dlouhém hladu bylo mnohem lahodnější, než obvykle.

<<< Temný les

Hned, co se dostal na světlo, měl mnohem lepší pocit. Sice nemá cesty po horách příliš v oblibě, ale rozhodně to bude lepší, než jít tou tmou a v podstatě ani nevědět, kam jdete. Proč nemá rád putování po horách? Tam, kde vyrůstal, se po nich nedalo pomalu ani chodit. Klouzaly a všude byly ostré skály, na které spadnout prostě nechcete. No a jemu to už tak nějak zůstalo...
Něco mu říkalo, že má jít na východ. Poslechl a šel. V dálce zaznamenal nějaký pohyb - nejspíš kamzík nebo muflon. V břiše mu už sice kručelo, ale tady lovit nechtěl, nechá si to na nějaký příznivější terén.
Věc, kterou měl na horách rád, byl ten svěží vzduch. Zhluboka se tedy vydýchal a šel dál, čekala ho už cesta dolů na nějakou zelenou plochu (i když ještě se zbytky sněhu), kterou z výše viděl.

>>> Kvetoucí louka

<<< Most

Naposledy se za tou vratkou věcí ohlédl a raději se vydal dál - čekal ho další les. Normální u lesů bývá, že čím hlouběji jdete, tím temněji tam je. Do tohoto lesa ale stačilo vstoupit a už vás temno pohltilo. Ress se tedy rozhodl, že raději půjde po okraji, nerad by totiž zabloudil někde ve středu tohoto porostu.
Čím déle šel, tím víc byl rád za své rozhodnutí. Několikrát už zakopl o nějaký kořen nebo kámen, ve tmě se orientoval s potížemi. Šel pomalu, nechtěl si dolámat nohy, když by se mu v rychlosti zamotaly do nějaké překážky. Postupovat v klidu a dávat si pozor, kam šlape, se mu tedy jevilo jako mnohem lepší.
I přes snahu o opatrnost několikrát spadl, jednou dokonce poměrně ošklivě. Byl tedy rád, že se před ním rozprostřelo další území - tentokrát to byly hory.

>>> Pityas

<<< Les u Mostu

Nešel chvíli, ani dlouho... Každopádně začínaly stromy řídnout a on cítil mořský vzduch. Když z lesa vyšel úplně, naskytl se mu pohled na nějakou malou louku - možná mýtinku - , za ní však už nebylo nic. ,,Co to?" Zapřemýšlel nahlas a rozklusal se, chtěl tu "záhadu" rozluštit co nejdřív. Čím blíž k tomu prázdnu byl, tím víc zpomaloval, nějak si nebyl jistý. A měl taky proč! Došel k útesu. Přiblížil se k okraji, ale jakmile se odlomily kamínky a spadly dolů do moře, raději odstoupil. Kudy má ale jít dál? Porozhlédl se po okolí, než si všiml něčeho v dálce. Když k tomu něčemu došel, poznal, že je to most. Teprve teď si uvědomil, že se sem dostal zrovna přes tuhle ne zrovna pevnou věc. ,,Jednou jsem to zvládl, zvládnu to i podruhé, ne?" Nabral všechnu odvahu a vykročil vpřed.
Bylo to pořád dokola; prkno, prkno, pozor-díra, prkno, pozor-díra, prkno,.. Na každý krok se musel soustředit, naštěstí to ale zvládl a dostal se přes.

>>> Temný les

Začal se probírat... Přes zaslzenou tvář se mu málem ani nepodařilo otevřít oči. Když se mu to konečně povedlo, zvedl hlavu a rozhlédl se kolem. Nasál do čenichu okolní vůně, Shaynin pach tam byl taky. ,,Tak je to pravda..." Tolik doufal, že to byl jen sen! Říkala, že se vrátí, ne? A hlídá ji přeci ta bohyně! Zvládne to, je šikovná... Věř ji! Musel se s tím vypořádat. Bylo mu jasné, že to nebude zrovna nejlehčí. Ale přeci tu nemůže ležet a čekat, až se vrátí. Dal jí slib! ,,Ano... Musím najít jejího bratra a toho vlka. Ať už jsou kdekoli!"
Zvedl se, protáhl své ztuhlé svaly a vydal se dál lesem. Měl v plánu jít na místo, na kterém se na tomto ostrově probral. Bylo to dávno, ale při troše štěstí by to místo mohl najít. A třeba bude mít štěstí a zrovna tam najde ty dva... Plán by už měl, teď ho jen uskutečnit.

>>> Most

,,Co třeba proto, aby jsi pomstila toho, co mi ublíží?" Pokusil se nějakým vtipem nadlehčit situaci, ale vůbec mu to nešlo. Z úsměvu, který se snažil učinit, se stal jen jakýsi chabý úšklebek. Snažil se ji objímat jak nejvíce to šlo. Nehrozilo, že by ji nějak zranil, jen ji prostě odmítal pouštět. ,,Shay, drž se! A rychle se mi vrať, budu tě čekat!" Slzy mu tekly ještě víc. Hlas se mu třepal ještě víc. V háji byl ještě víc... Tuhle situaci prostě nezvládal!
,,Ne, prosím, ještě ne..!" Najedou mu začala Shay pod tlapkami světélkovat. ,,Na tebe se nedá zapomenout, má malá společnice!! Nikdy, nikdy nezapomenu!" Naposledy ji oblízl na čelíčku a pak už mu tlapky spadly na zem. Byla pryč. Jeho Xern byla pryč! ,,Najdu toho vlka! Najdu i tvého bratra! Vše jim vzkážu a budu na tebe čekat! Ať už budeš pryč jakkoli dlouho! POČKÁM TADY NA TEBE!!!" Zavolal ještě do prázdna a pak se sesypal na zem jako nějaká hromádka neštěstí. Slzy mu tekly po tvářích, které si zakrýval tlapami. Proč je svět tak nespravedlivý? Proč zrovna ona?!

Všechno ho vevnitř svírá. Před chvílí byl šťastný a teď ho svírá strašně nepříjemný pocit. Nechce být bez téhle vlčice, ať už se jmenuje Shay, nebo Xern...
,,Shay... Dobře, ale vzpomeň si na vše, co jsem tě kdy učil. Prověřuj, pak až se kamaraď! Dávej pozor, kudy jdeš, ať najdeš cestu zpět!... Vím, že to zvládneš, jen prostě nechci být bez tebe. Najdi ji rychle, ať jsme zase brzo spolu. Bude se mi po tobě stýskat, rozumíš? Budu na tebe každý den vzpomínat a modlit se k těm bohům, aby tě hlídali - a pokud budeš v nebezpečí, ať ti pomohou oni, nebo ať mě k tobě pošlou, budu za tebe bojovat, tak jako vždy..." Už to nezvládal, slzy mu tekly proudem a hlas se mu třepal jako nikdy před tím. ,,Budu tu na tebe čekat... Mám tě rád Shay, mám tě moc rád!" Znovu se k ní přitiskl. Nechtěl ji pustit, ale cítil, že mu nic jiného nezbude. Nechtěl to ale uspěchat. Snažil se nasát její vůni - "do zásoby"; zapamatovat si, jak vypadá (jako by ji neznal od špičky ocasu až k čumáčku);.. Ne, prostě se jí nechtěl vzdávat...

Viděl, že je pro ni tahle situace opravdu těžká. Ani pro něj to nebylo nejlehčí, Shay je navíc mladší a ještě k tomu je to vlčice - křehčejší pohlaví. Bylo mu jí líto, ale nechtěl, aby ho opustila. ,,A... Není to škoda? Tatínka už... Neuvidíš a maminku se ti třeba ani nemusí povést najít, on na tebe jistě někde čeká. Moc rád ti pomohu najít tvého bratra Shay... Já tě jen nechci opět ztratit..!" Teď se tlačily slzy do očí i jemu. ,,A kdo je Iris? Je to někdo, komu můžeš věřit? Co když ti chce ublížit?" Aaaaa, dlouho neoprášené ochranářské pudy jsou zpět. Ale on ji měl rád a i pokud by měla odejít, chtěl mít co největší jistotu, že jí nikdo neublíží. ,,Klidně s tebou prohledám celý ostrov....... Nechci o tebe přít!" Znovu se k ní přitiskl a ještě ji jednou tlapou objal (//položil ji na její záda\\). Jeho slzy mokřily její kožíšek. Pokud je někdo sleduje, rozhodně to není hezký pohled...

,,To mi věř!" Potvrdí a znovu ji oblízne na čele. Hned se ale vrátí zpět k objímaní. Při jejich dalších slovech opět nevěděl, jak to myslí - stýskání. Vždyť jsou spolu a on rozhodně nemá v plánu někam jít... Copak ona ho chce opustit?
Když znovu promluvila, našel odpověď na svou otázku. Byla to ta horši varianta. ,,Ale Shay, ty nejsi žádnou přítěží! Jsem moc rád za tvou společnost. A viděla jsi vůbec bratříčka? Co když tě chce vidět? Co když tě hledá... Určitě tu ztrátu - která mě moc mrzí - překonáte jednodušeji spolu a já vám moc rád pomohu. Taky rád poznám tvého bratra a místo, kde tvoji rodiče žili... Kam chceš jít?" Snažil se jak mohl, nechtěl o svou svěřenkyni opět přijít. Neměl rád loučení a už vůbec ne potom, co se s daným vlkem po dlouhé době setkal. PROČ? To jediné se mu teď honilo hlavou...

,,Ano X-.. Shay, pochopil jsem tě. Nejsi možná ta, za kterou jsem tě bral, ale za to vlastně může ta situace tehdy v jeskyni a ty malby na zdech... ´Každopádně jsem se tě ujal a ty jsi mi za ten rok přirostla k srdci. Bohové mi do tlapek svěřili malé vlče a já ho bral za převtělenou partnerku - chybně. To ale neznamená, že tě teď nemám rád. Pořád budeš má malá svěřenkyně!" Musel ji obejmout. Jaké myšlenky to o něm měla? Ano, byl zmatený a celou tu dobu žil v malé lži, ale tahle černonamodralá vlčice s červenými znaky mu prostě přirostla v srdci a zaplnila díru, kterou tam měl. A to je snad hlavní, ne?

,,Ty a na obtíž? Ale prosím tě! Tvá společnost mi byla, je a bude VŽDY příjemná," řekl s důrazem na slovo 'vždy', aby ji opravdu ujistil - a vždyť vlastně ani nelhal. ,,A co, našla jsi, koho jsi hledala?" Úplně nechápal, jakou rodinu myslela. Vždyť on je její rodina... Nebo snad ne?
Pak ale opět něco říkala. Rozhodl se tedy, že se nebude zdržovat věcmi, které nepochopí a raději ji bude poslouchat, aby mu něco neuniklo. Nevěřil ale svým uším. Chvíli na ni jen tak nechápavě zíral. On si byl tehdy tolik jistý, že mu bohové poslali jeho ztracenou partnerku a dali mu tak druhou šanci... ,,Shay?" Jméno by se mu normálně líbilo, ale teď mu prostě nelezlo přes zuby. Když se z prvotního šoku dostal, začal si to rovnat v hlavě. Na jméně přeci nezáleží! Důležité je přeci srdce! Všechny ty zážitky a pouto, které spolu máme... ,,Xern nebo Shay... Důležité je, že jsme se zase našli! A teď už se mě jen tak lehce nezbavíš; musíš mi vyprávět, co jsi zažila, koho jsi potkala,.. No prostě máme si co vynahrazovat!" Konečně nahodil úsměv. Pořád v něm přeci byla radost ze shledání se svou svěřenkyní, ať už se jmenuje jak chce.