Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Aetas, Barnatt, Aileen
Při rozebírání postavení a funkcí se chlapec bleskový dozvěděl o své smečce mnoho - nebo si informace aspoň zopakoval. Bylo to mnoho individuálních požadavků, co všichni měli, ale že bude vyhověno tomu jemu, to očekával. Neprojevil trému nebo strach z nepřijetí, jako udělala Aileen. A ona má být delta? Přijal povýšení s hrdostí a vrhl pohled po Barnatt, zda v její tváři uvidí nějakou pýchu. A dost. Nemůže na ni přece čumět jak kdyby chtěl svolení, není mamánek! "Děkuju. Budu Zlaté věrný i nadále," přislíbil Aetasovi a Alyanně. Nebyl by, kdyby povýšení nedostal? Možná. A možná byl i trochu zklamán. Proč ho nepovýšili třeba na gammu? Fandil si, že si to zaslouží i víc než Ahva, kterého viděl na území po dlouhé době, ani se tu nenarodil a za celý sraz nic zajímavého neřekl. Rhaax se proteď však zdržel i bodavých pohledů - užíval si svoji chvilku slávy. Aileen věnoval jen letmý, ale upřímný úsměv. Odteď byl bojovníkem smečky. A naši nepřátelé ať nebesa potrestají a sesmaží v prach, pokud se nanaučí respektovat naše jméno. Neměl pochyby, že Barnatt dokáže také bojovat, ale nepamatoval si, že by ji při tom někdy viděl. Nebo to zkrátka nebyla zapamatovatelná scéna, co už z mysli vytěsnil?

Alyanna + lovci na lov po potopách!!
Kecy o renovaci úkrytu ho nezajímaly. Měl pocit, že tomu věnuje dav větší pozornost než věcem, co byly skutečně důležité. Třeba lov! Zdroj obživy! K čemu bylo mít nějaký fancy úkryt, kdyby jeho skladiště přes zimu zelo prázdnotou? Vlk na chvíli pohlédl směrem do skladu a na strop, pak otočil hlavu na Alyannu a další, co vypadali zaujatě. Měl schválený projekt a hodlal to brát s veškerou zodpovědností, kterou v něm Aetas viděl i neviděl. "Hej, ani jedno nemá cenu řešit dokud leje," zareagoval na Atraye souhlasně. On teda rozhodně ven v tomhle počasí nepůjde! Fuj, fuj. A tohle byl taky čas probírat lov. Rhaaxin přikývl, když se k lovu přihlásil Hádes. Sice byl nováček, ale jak se říká, ocení každého silného chlapa. Že byl jako možnost na lovce i Minkar už nadšený nebyl. Takhle si silného chlapa nepředstavoval. "Lov zorganizuju jakmile bude hezčí počasí. Oznámim to tady někde v okolí zavytím. Jestli se nás nesejde aspoň pět, asi se v zimě nenažerem, takže přijďte, kdo jste schopen lovu. Zapojíme i méně zkušené. Na opozdilce ale nečekám." Řekl své oznámení s nádechem sarkasmu, ne nevrle. Na konci se dokonce šibalsky usmál. Skutečně tam chtěl vidět mnoho tváří - a třeba by jim na oplátku dokázal dát svou důvěru. Očima mimo alfy vyhledal Taylora, pak Atraye, Barnatt, Renbli a Atroxe... Myslel si, že tito by třeba mohli na lov s ním? I další. Možná se trochu bál Renbli se spoluprácí, ale tak... Tak. Taky to mohl být dobrý teambuilding. Proč si Atrox neřekl o povýšení? Začalo mu hlavou vrtat při pohledu na bratra.

VŠICHNI (Info - o apatii, Noramu, cizácích, Alatey, Chaosu)
Zlatý byl vyzván, aby vyprávěl, co má na srdci. Konečně měl příležitost. Sice přes nějakým tím časem čekal, že to řekne první Aetasovi, ale tak proč ne celé smečce! "Ti z vás, co na ostrovech žijí dýl, určitě ví, že byla doba, kdy se magie zhroutila a mnohé postihla divná nemoc, kterou u vlků léčila jen nějaká kytka z Červený louky," začal povídat. Kytky ho nezajímaly, ale pamatoval si tu, co jim Atreas a Sirene ukazovali. A pak si pamatoval tu druhou, co s celým příběhem úzce souvisela. "A samotné magie ostrovů, díky kterým tu můžete magie používat, byla obnovena pomocí jiných kytek z jiného světa. Z Noramu. Tamějšími zvané Kiiho slzy nebo něco takovýho." Rhaaxin se posadil. "Noramské jsem nedávno potkal, a nebyl jsem sám, ale z naší smečky jsem tam nikoho jiného neviděl." Až na Merlin. Ví Aetas, že zběhla? A její rodina? Vyhledal jeho tvář, ale nezastavoval se. "Obyvatelé Noramu jsou - říkají - pokročilí. Nosí cizí kůže, pijou čaj, staví divné přístřešky, ovládají mocné magie, umí psát a taky to nejsou jen vlci. Ve skupině, se kterou jsem měl čest, byl nějaký pták jménem Raévr, puma Loki a vlčice, kněžka Selaine. Prý náš bůh, Nero, od jejich světa vyžádal právě tu rostlinu, co obnovuje magii, a ta taky díky vlčici Iriestě dorazila, jak jsme mnozí viděli třeba tady vedle na louce. Jenže ta vlčice se jim nevrátila, takže ji tu byli hledat. Řekli nám taky to, že když svět ztrácí svou magii a přichází právě ta nemoc, říká se tomu Magická apatie." Dozvěděl se toho tolik! A nejenom o noramských. Vzpomněl si teď třeba i na Citru - však jí slíbil, že jí někdy ukáže víc blesků výměnou za to, že ho naučí psát! Tak to ji rozhodně někdy musí najít.
Rhaaxin zjistil, že mu nevyhovuje klidně sedět, takže u svého proslovu začal chodit a náhodně česat dav, co tu zůstal, pohledy. "Při hledání Iriesty se moje skupinka setkala s vlky, co v horách za zátokou bojovali. A překvapení překvapení - byli to cizáci! Šedé oči, magické přívěšky, lstiví a nebezpeční psychopati. Takže jak říkám třeba každému, co jsem potkal, říkám to i vám - cizáci jsou naši nepřátelé. Přišli sem naše ostrovy vydrancovat a zabrat pro sebe. Jeden z nich, ten co pomocí přívěšků dokáže brát magie, stále žije a stále je nebezpečím. Je šedý a hubený a těch přívěšků má fakt hodně. Buďte tedy prosím opatrní, protože pokud vás oškubou o magie, můžete oslepnout nebo i umřít." Tak přišel ke slepým očím Havo. Kde tomu byl konec? Potřeboval ho vyhledat a vlastně ho začínaly svrbět tlapky, že tu místo toho vysedává v úkrytu a řeší nějakou irelevantní smečkovou hierarchii. Co když ho- Rhaaxinovi přes tvář přejela úzkostlivá starost, než zavrtěl hlavou a zase nasadil rozhodný tón.
Mezismečkové věci. O tom bylo dobré vědět a zlatý zdaleka neměl tolik kontextu, kolik by potřeboval, aby pochopil složitou historii a návaznost na ten jeden okamžik v horách. "V těch horách sídlí smečka, jmenuje se Alatey. Její alfa je velkej, zrzavej, jmenuje se Einar a má křídla. Byl naštvanej, že jsme bojovali nedaleko jeho smečky, úplně nevrlej kvůli ničemu špatnému. Každopádně vzkazuje, že členy Zlaté smečky na svém území nechce a že příště z toho bude vyvozovat následky." Podíval se po Barnatt. Znovu. Tentokrát to mělo ale dobrý důvod - toto Einar totiž vzkazoval jí. Rhaaxin buď zapomněl nebo vůbec nevěděl o jejích interakcích s Alatey. Celá ta horská smečka pro něj vlastně pořádně vzešla v platnost až tímto setkáním se zrzavým alfou. Aetasi, proč nemáš křídla ty? Nebo Alyanna? Možná mu to záviděl. Zrzavé pírko měl stále zastrčené v náhrdelníku. "A samozřejmě poslední věc, co už jsem zmiňoval. Chaos jsme podezřívali z vraždy Athai a teď se zřejmě ukázali u našich hranic znovu. Tentokrát dostali flákanec zpátky. Jestli vážně sídlí u toho křišťálovýho jezera na druhym ostrově, pujdu to prověřit, stejně to, jestli s nimi není ten mizerný šedý cizák. To by byl problém." A tím nejspíš jeho info okénko končilo. V průběhu dělal jen malé pauzy, ale byl ochotný zastavit, kdyby k tomu kdokoli chtěl něco dodat nebo uvést na pravou míru. Teď ale záleželo na tom, co s těmi informacemi alfy udělají.

A co plánoval jít dělat on? Až příliš věcí. Dodnes nevěděl, jestli se Iriesta našla, nevěděl, jestli Havo žije, co je zdrojem Einarova hněvu, protože mu nepřipadal opodstatněný, kam zmizela Mielei, zda Thyra narazila na domov co se jí líbil, či Chaos bude i nadále dělat problémy nebo dostali dostatečné varování, zda hubený i nadále působí a či náhodou celou dobu neplánuje pomstu. Rhaaxin ale věděl, že na toho sám pomstu plánuje. Ten zakořeněný hněv ukřivděného teenejdžera v sobě nikdy neuhasil. I kdyby to všichni odsoudili a zakázali, on jednou půjde a toho bastarda vlastní tlapou zabije. Jednou.

Rhaaxin samozřejmě více mluvil než myslel - že vlastně Naxinův příběh nezná tak dobře jako jiní, to si ve své hlavě nepřipustil. Až slova Barnatt ho o tom přesvědčila a doufal, že se tedy všichni jednou dozví pravdu, i když ho štvalo, že už to neví. Co když za to mohl taky nějaký nepřítel, na kterého už narazili? Být kočka, asi by spokojeně vrněl, že více vlků souhlasilo s jeho názory. Řekl své, nepotřeboval zatím víc, a tak jen s hlavou vztyčenou čekal na další příležitost promluvit. Krátce pohlédl na Barnatt, hledajíc u ní nějaký souhlas, ale zase hlavu rychle otočil. Nepotřebuje její uznání, uznává se sám, přeci! Přesto by ho zahřálo, stejně jako uznání kohokoli jiného z rodiny. Allyanny poslední slova o alfování se mu líbila, a tak jí věnoval pokývnutí s odhodlaným úsměvem.

Povýšení a funkce, Aileen, (přímá řeč všichni)
A pak přišel čas na povýšení a funkce. Rhaaxin by si přál, aby zrovna o povolání mohl popřemýšlet déle a třeba si o tom popovídat i s mámou a bratry, zmínit propojenost tohoto rozhodnutí s nedávnými událostmi, ale neměl čas. Prve však k postavení, že? "Já se hlásím o povýšení," řekl sebevědomě a vykročil. "A myslím, že si ho víc než zasloužím. Ve Zlaté smečce jsem vyrostl," podíval se na vlčata Aetasova - to i oni, že? "A přestože jsem měl mnoho příležitostí jít jinam, neodešel jsem, jako mnozí, co tu byli i kratší dobu. Jsem věrný, aktivně pomáhám a byl bych i ochotný za každého z vás riskovat život." S tím se ohlédl do davu. Padl by pro ně? Jasně že ne. Mrtvý už si slávy neužije a on se považoval za příliš důležitého, než aby svůj život vyměnil za cizí. Už byl na kraji smrti víckrát a nechtěl to zažít znovu, leč po krvi svých nepřátel skutečně prahl. Ale znělo to dobře, když to říkal, ne?
Pak přišly i funkce. Podivně nechutně zjemnělá řeč Aileen ho sice absolutně nerajcovala, ale slyšel na slovo Chaos. "Já to věděl!!" Vyjádřil se hlasitě a cenil zuby. Ne, nevěděl to, ale absolutně mu to dávalo smysl. Nebylo to poprvé, co Chaos přišel páchat... No, chaos. Teď to ale přehnali! Pujde je zmlátit znovu, pokud se ukážou! Řeč o úkrytu ho už tolik nezajímala a snad nad tím i znuděně protočil očima. Obránce, obránce, léčitelka, posel, chůva. Chůva?? Rhaaxin se na chvíli zamračil i na reakci té, té... Angee? Nejenže ta vlčice byla nová a logicky jí nedůvěřoval, ale taky si byl docela jistý, že tu nikdo neměl vlčata. A plánoval je vůbec někdo? Ostrý pohled mu sjel na Minkara. Kde vůbec byla Zarina? Udělal jí něco? Rozhodl se navázat na svá předchozí slova. "Doteď jsem zastával funkci lovce. Tu mám rád, vlastně bych rád někdy po srazu vyrazil s několika vlky na lov, pokud se neplánuje společný lov, ale myslím, že i jiní... Pro ni mají dobré předpoklady. S mou - naší - mocí a silou je jistě Zlatá schopná odolat a zlikvidovat hrozby... Rád bych byl bojovníkem či obráncem - jak tomu chcete říkat, nevim. Chci se plně věnoval snaze tyto hrozby najít a zlikvidovat ještě předtím, než nás vůbec fyzicky ohrozí. I mimo smečku. Chaos ani nikdo jiný nesmí nabrat ideu že jsme snadný cíl! A já nejspíš vím kde sídlí a s radostí to pujdu prověřit. U jezera na druhym ostrově, co je křišťálový." Na ono zvýrazněné naší se opět dramaticky rozhlédl po místnosti a mávl ocasem, nejdéle ale setrval pohledem na Atroxovi. Byli polobozi, ovšemže byli nejmocnější. Nikoho ze smečky neviděl používat magii tolik jako on. Pojďme si říct - byli schopní ovládnout oblohu. Je to vůle blesků. "S bezpečím souvisí další věc, co bych rád oznámil všem, až na to bude chvíle," doplnil ještě svá slova a důležitě pohlédl na Aetase. A taky ještě na Allyannu. Jak si zvykne, že je i ona jeho šéf?

Atrox, Naxin
Zazubil se na Atroxovo popichování. Nemusel se otočit dozadu, aby věděl, že déšť nepřipravené překvapí. No, budiž! Sucho jim nebylo dost dobré, tak ať moknou. "No tvůj kožich, přece," drknul do něj. "Vrátil ses k tomu, s čim ses narodil. Dědictví země našeho původu. To cenim." A pak se objevil druhý bratr, který se jim už kromě nějakých parametrů a žlutých očí... Nepodobal. Rhaaxin vrhl po Atroxovi masivní side eye. Tohle jsem myslel. Naxovu větu skrývající strach z nevítanosti schválně přešel. Ano, udělal, ale to nemohl říct, snad aby neranil jeho city. Leč to ve svém sarkastickém ražení nyní neprojevoval, záleželo mu na nich. Usmál se a zavrtěl ocasem, jak Atrox přivítal bratra zpět. "Jsem rád, že vás vidim," řekl upřímně. "Oba."
A v úkrytu ho bratr zkropil vodou. Bleskovec se zamračil a ohnal se Atroxovi po uchu.

Thoughts, Aetas, Taylor, Rhaaxovo okolí
Rhaax měl od Alyanny i Aetase velká očekávání, vzhledem k tomu, co za otázky jim bylo položeno. Pokládal to za důležité. A byl... Zklamán, minimálně Aetasovou odpovědí. I v jeho tváři se objevil nesouhlas jako u Atroxe, ale neměl potřebu opakovat to, co řekl on. Taky chtěl spravedlivou alfu hodnou respektu, co se nebude posmívat jeho názorům nebo naznačovat, že jsou špatné a nevalidní. Nemohl se však zbavit dojmu, že se v úkrytu hromadí víc vlků, než bylo k této konverzaci nutno. Mnoho promluvilo. Četné projevy důvěry v novou alfu a odůvodnění nepřítomnosti, co ho absolutně nezajímaly - až na Renbliinu zmínku o stříbrookých vlčích, na to se musí zeptat! - a pak řeči o ochotě a trpělivosti. Trpělivost... Rhaaxovi docházela, i když se fakt snažil. Modré plameny obíhající jeho levou tlapu matně osvětlovaly prostor. Staticky, neměně, narozdíl od emocí.
Sledování a poslouchání všech v místnosti ho přimělo vzpomenout si na slova noramských: Neinteligentní. Barbaři. Jeho chvilkové mlčení by se dalo svádět nad to, že přemítal, zda přeci jen neměli pravdu, či na to, že se snad kochal dramatem a rád by užíral popcorn. Ve výsledku ho to ale celé neskutečně iritovalo. Bylo vážně potřebné to řešit? Rhaaxin z toho pěnil, ale jelikož měl přecejen o trochu více sebeovládání než kdysi, místo toho, aby v úkrytu nechal se své srsti sršet blesky, okolí jeho tlapek začalo zamrzat a v jeho okolí se vzduch ochladil. Ke slovům ho dohnala slova modrého vlka, kterého celou dobu propaloval pohledem. V tuhle chvíli ho ani nešokovalo, když se představil jako onen Taylor, ale šokoval ho obsah jeho sdělení a jeho počánání. Přeslechl se nebo se vážně označil jako její partner? O tom přeci nemluvili! Jak se opovažuje při schůzi sedět u Barnatt, u naší bety? A takto se k ní tulit bez našeho svolení? Kdo si myslí, že je?

Všichni
A tak se Rhaaxin zase zvedl na nohy a hlasitě o sobě dal vědět, protože měl rovněž potřebu se vyjádřit. A rázněji a nerozumněji, než ostatní. Rhaaxinovsky. "Ó můj bože, tohle je tak stupidní!" Protočil očima. Věřil, že mnozí s ním sdílí tento pocit. "Taylore, nikdo se tě zatim neptal, co chceš pro smečku dělat, že se někde postavení dědí neznamená že musí tady. A rodinný věci FAKT můžeme vyřešit i po srazu." Z nějakého důvodu si toto oboření na modrého vlka... Užíval. Dával mu snad sežrat to tehdejší setkání, kdy byl sám prostým týnejdžerem? Možná. Snažil se ovšem tvářit, že ho to nebaví, a že mluví vážně. "Naxine, vím že je pro tebe složitý si vzpomínat a jsem si docela jistej, že to není celý příběh. Když se ti stalo tohle, byl jsi vlče. A Alyanna taky. Nemyslíš, že vlčata dělají chyby, za který nemůžou? Nemáš ucelené informace, stejně jako mnozí v týhle místnosti. Nepamatuješ si, že Alyanna pár let poté s jiným medvědem s dalšími bojovala, aby smečku ochránila, to je nyní mnohem důležitější než tvý ztracený oko." A taky to znamená, že seš chorej, brácho. Dřív mysli, než promluvíš. Rhaaxovi se i navzdory jeho k citům nemilosrdným myšlenkám na tváři zobrazilo cosi jako starost a lítost, když o Naxinovi mluvil, a taky k němu popošel a soucitně mu pohlédl do očí, aby vyjádřil, že to myslí jen dobře.
Nepřestal ale mluvit a brzy při své chůzi zase zvedl hlavu. "Takže k tomu, vo co tu vážně jde. Aetasi, respektuju tvoje rozhodnutí udělat Alyannu alfou. Věříi, že to dotáhne daleko, fakt že jo, a budu ji podporovat, jak protože ji znám, tak protože tohle je můj domov a záleží mi na tom, ať už ho vede kdokoliv. Ale nemůžete očekávat, že to všichni budou brát hned stejně. Jedno říkají slova, druhý činy, který ne každý viděl a teprve přijdou." Jeho zlaté oči nic netajily a i starému vlku do očí pohlédl bez jakéhokoli náznaku strachu. Co ty jsi vlastně za svého alfování udělal? Rhaaxovy zraky přešly až k Alyanně a s hlavou vzhůru jí pohlédl do očí. "Jsem ochoten následovat alfu, které je dobro její smečky na prvním místě. Celý smečky, nejen její rodiny. Těch, co jsou věrní. Chci takovou alfu, co zvládne zorganizovat nejen obranu svého území, ale i udrží idály, co neseme. Pochopení, rodinné vazby," podíval se na Renbli, "věrnost, svobodu, spravedlnost, a tak dále, bla bla bla. A hlavně, hlavně - ochotu naslouchat svým členům, pokusit se vidět svět jejich očima a aspoň zvážit jejich názory, protože pro ně sakra maj ňákej důvod. Chci alfu, která bude chtít obhájit místo Zlaté smečky ve světě, protože žití na ostrovech dávno neni jen o tom hrabat na svym písečku. A chci alfu, co bude doceňovat všechny, kdo patří do její smečky."
A pak Rhaaxin zmlkl a zůstal stát kdesi u Renbli s Atroxem. Asi už cítil, že začíná mlít nesmysly a taky ho začínaly svědit tlapy, které se pokryly námrazou. Nepodíval se na ně. Připadalo mu však velmi důležité zmínit, co po své alfě chce, obzvlášť když do toho byla vržena jaksi přes svého tatíka. Na tuto otázku by se on ptal, být tak alfou.
Nebo taky ne. Možná si jen užíval příležitost získat pozornost. Možnost ukázat, že jemu na smečce záleží.

<< Území

Teplo v úkrytu vítal. Po trajdání a boji v dešti to představovalo příjemnou změnu. Vidět tu ovšem celou smečku, to bylo nezvyklé. Našel si místo na sezení u bratrů a jak všichni ztichli, i on poslouchal. Co tak důležitého mohl Aetas chtít? Potkal svého dlouho ztraceného bratra? Athai vlastně neumřela? Někdo má narozeniny? No, rozhodně nečekal, že hnědý alfa bude mluvit o něčem skutečně důležitém, a jeho výraz se zaleskl zájmem, jak zmínil novou alfu. Jeho dcera, a dokonce ta, se kterou si rozuměl, měla smečce vládnout. Rhaaxin se na Aetasovu dceru zkoumavě podíval, pozorně sledujíc řeč jejího těla. Bylo to její přání vždy, vést Zlatou? Zvláštní, jak byla budoucnost najednou tak blízko, tak... Tak neznámá. Přál jí to místo, přál jí uznání, ale věděl, že na změnu si bude chvíli zvykat. Alyanna byla jeho kamarádka, možná i víc - a teď měla být šéfem tohoto podniku? Nová éra, uvědomoval si, ale nedokázal popsat rozpolcení, co cítil. Souhlasil, bylo to důležité. Toto totiž měnilo pravidla hry. Věnoval nové alfě povzbudivý úsměv a sledoval Barnatt, která vystoupila, aby jí vyjádřila svou podporu. I on to chtěl udělat, ale Renbli byla rychlejší.
A nevytasila se zrovna podporou. Rhaaxinovi se spokojený výraz z tváře vytratil a podíval se na svou nevlastí sestru. "Uhhh," zamručel a protočil očima, snad dostatečně tiše, aby si toho nevšimla. Tohle bylo tak otravné! Proč nemohli projednou všichni souhlasit, když se zrovna dělo něco, co benefitovalo Rhaaxina? On si totiž byl téměř jistý, že s Alyannou na trůně... Budou jeho gesta a zásluhy konečně více uznávány. Že smečka rozpozná, že i on si zaslouží všechnu slávu, důvěru a zodpovědnost. Že možná stoupne. Na jednu stranu se mu nelíbilo, že někdo musel mít námitky - a že zrovna někdo z jeho rodiny, typické! - na druhou... Souhlasil. Byl respekt přirozený a respekt zasloužený, a přestože Alyanna měla jeho respekt, protože spolu čas už trávili, Renbli nejspíš tu možnost neměla. Jseš tak dlouho pryč, a kritizuješ vlčici, kterou ani neznáš? Myslíš si, že bys to zvládla líp? Probodl Renbli pohledem. Nádech, výdech, nebude křičet, bude poslouchat cizí názory. Dnes už měl křiku dost. Zlatý udělal krok vpřed. "Co smečce dáš, Alyanno?" Jeho výraz byl... Neutrální. Žlutýma očima probodával nově jmenovanou alfu. Věděl, že k tomu bude mít co říct, že bude mít jak se obhájit, nebo si aspoň myslel, že by měla. On k tomu měl plno co říct! Ale zatím vyčkával na lepší čas a nechal mluvit alfy.

Aetas, dav (přímá řeč), zmínka Renbli, Ahva a Theron
Sledoval reakce členů Zlaté na jeho horlivé oznámení, a překvapovalo ho, jak málo v nich je rozčarování. Kde bylo zaujetí? Viděl ho jen od několika jedinců, no pohled otočil zpět na hnědého alfu a těkl pohledem i po Alyanně, přestože věděl, že s tou v tomto názoru budou na stejné lodi. "Tihle dva si říkali o problémy, Renbli je mi svědkem." Vyšvihl i svou sestru - ona tam přeci byla taky. Nehodlal ji ale nechat promluvit, aby náhodou neměla hloupé řeči, a tak se na ni ani nepodíval a pokračoval. "Postarám se o to. Neni přeci možný, aby smečka nedokázala takovým vetřelcům ukázat, že po sobě nenechá šlapat! A hlídky smečky jim to jistě rády ukážou taky." Bočním pohledem zpražil dav, obzvláště samce, protože tohle byla jejich práce. Ne u každého věděl, jakou má funkci, takže necílil na konkrétního jedince. Ačkoli... Zastavil se u Ahvaryana a Therona. Otec a syn - jak ale byli užiteční?

Atray, Haedus, Taylor, zmínka Angee
Vyjádřil své a cítil hrdost za úkol, co mu byl udělen. Teď mohl chvíli poslouchat okolí. Vrátil se k prohlížení Háda a Taylora, a taky Iony, Minkara a Angee. Její zmínka Aetasovi ho zaujala. Nemotivovaný člen? Sjel ji pohledem, ale neřešil to. Určit, zda si jedinec členství ve smečce zaslouží, byla práce alfy, a Rhaaxin si i přes veškeré své přesvědčení Aetase vážil. Právě hnědý alfa brzy nařídil přesun do úkrytu, a Rhaaxin se podíval nad sebe a zase zpět na Aetase. "Huh," hlesl téměř neslyšeně, vlastně netušíc, co na to říct. Pak ho ovšem napadlo, co dělat, zatímco se všichni sáčkovali dovnitř... "Atrayi a... Vy dva, noví," podíval se po synovi Aetase i po Hádesovi a Taylorovi. "Vemte ty úlovky dovnitř." Naznačil k jezevci a dvěma bobrům, co přinesl a zatím se jich nikdo nedotkl. Ze všeho toho povídání, ze kterého se mu myšlenky rozbíhaly do všech stran se o ně nějak... Už nechtěl starat. Už jsem udělal dost, přesvědčil sám sebe. Teď to mohl být problém někoho dalšího, přinesl to přeci jim - navíc, ať jsou nováčci užiteční! Ať prokáží, že chtějí makat! Rhaaxin se choval se svou božskou grácií, ale na smečce mu velmi záleželo, a za jeho rozkazem byl dobrý úmysl.

Atrox, Renbli + ti co píšou přechod až po mně
Bratr ho oslovil, a tak mu věnoval podobně lišácký úsměv, než protočil očima nad významem jeho slov. "Hej, fakt nemáte zač," řekl s ironickým úsměvem nahlas a oči upřel před sebe. Nemyslel to proti bratrovi. Ve výsledku byl ale vlastně rád, že nemusí štít držet déle, než musí. Sice už si zvykl na podivné proudění energie ve vlastním těle, ale to neznamenalo, že to nemá vedlejší účinky. No, snad aby demonstroval, jak moc svými schopnostmi vlkům Zlaté ulevil během jejich stání venku, štít blokující déšť nad hlavami zase zmizel, jakmile Rhaaxin vešel do úkrytu. Všichni, kdo šli za ním, dostali tedy ještě krásnou spršku těžkého deště a krup. Ovšem jakmile chlapec vykročil do úkrytu, nachomýtla se před ním Renbli. Pohotově uhnul jejím tesákům - nahoru, samozřejmě, tam kam mladší sestry nemůžou - a oplatil jí to hbitým výpadem po srsti na ocase. Stále si na ten exotický tvar nezvykl, ale bavil ho. Plácačka na mouchy. Pozornost už měl však jinde, a to u bratra. Na jeho zbarvení, konkrétně. "Jsem rád, že aspoň ty ses vrátil ke kořenům." Šťouchl do něj ramenem.

>> Úkryt

<< Zlatý les

Atray, Renbli
Špatný pro tebe, pomyslel si na odpověď své sestry a s úsměvem zavrtěl hlavou. Rád ji viděl. A ještě radši viděl, že jí ani jeden z těch vetřelců neublížil. Co by dělal, kdyby jo? Měl takové tušení, že by ztratil sebeovládání docela, asi jako tehdy v horách. Hůř. No, tady ani bouři přivolávat nemusel, přišla sama. Na moment pohlédl k obloze, snad s otázkou, zda to je jeho práce. Ale nemohla být, protože déšť. Kdo by dobrovolně svolával i déšť? "Nápodobně. Rhaaxin, syn bohyně Risy a Navina." Odvětil Atrayovi s jakousi mužskou vážností. On už si jako smečky jeho totožnost znát zasloužil, ačkoli předpokládal, že už ji zná. "Tahle e moe nevlaštní seštra," sdělil pak ještě hnědému, když se vraceli ke zbytku smečky. Zakřenil se na Renbli, když ho švihla ocasem. Vlastně mu chybělo sourozenecké hašteření. I to bylo na jeho to-do listu, snažit se trávit více času s rodinou.

Všichni (hlavně podtržené a přímá řeč)
Na srazu se to o účastníky zase rozrostlo, všiml si. Rhaaxin mezi ně vstoupil sebejistě, snad dokonce s arogantní pýchou, zračící se v jeho očích. Z jeho kožichu se kouřilo a pobíhaly jím malé výboje, tlamu měl zakrvácenou a nesl dva pěkné bobry s ranami od ledové dýky, co mu visela za náhrdelníkem. Za náhrdelníkem měl oproti normálu zastrčené i zrzavé pírko. Žhnoucí oči mu hned padly na Angee, kterou neznal, s přirozenou nedůvěřivostí vůči cizákům, ale přešel ji bez většího zájmu. Přejel pohledem po davu a zastavil se na Aetasovi. Chtěl mu předtím říct důležité věci, ale nestíhal to. No, aspoň to teď řekne před celou smečkou. Nejdřív ale aktuality. Rhaaxin popošel doprostřed dění a odhodil dva bobry k z části snězenému jezevci, co už tu ležel. Kdokoli si mohl nabídnout svačinu. "Na hranicích byli ňácí idioti, co tam drze zanechávali svoje značky. Prej že území smeče je záchod. ZÁCHOD!! Poslal jsem je do háje, a jestli nechtějí skončit na popel, už se tu neukážou." Prohlásil to hlasitě a v tónu se mu zračily intenzivní emoce - vztek a hrdost na to, že jim dal nafrak. Při onom na popel jeho záda intenzivněji zajiskřila. Rhaaxin se na moment podíval k nebi. Chtěl pokračovat, ale fakt ho štval déšť, který... Začal bolet? Vycenil zuby, když na něj dopadly první kroupy, a tak nějak hádal, že tohle neni dobrý počasí pro smečkový sraz. Nad hlavami všem vlkům se se zablikáním objevil oválný, naoranžovělý štít, takže déšť a kroupy nad jejich hlavami náhle ustal. Rhaaxin odmítal moknout, a jestli na to měl spotřebovat ještě něco ze své šťávy, tak budiž. Podíval se na Aetase, že stát venku je fakt blbý nápad, ale neprotestoval nahlas a pokračoval, kde skončil. "Nenesli pach žádný smečky. Jeden z nich byl černý se světlým vzorovaným hřbetem a něco měl na pravym voku. Vládce země. Druhý měl bílý xicht a světle flekatý hřbet, šedé oči. Nejspíš cizák. Ani jeden neřekl svoje jméno, měli jen hloupý kecy." Musel si postěžovat, když už o tom mluvil. "Ten přístup! To tuláci neznají žádná pravidla? Absolutně nemožný, aby se k nám chovali bez špetky respektu!" Teď už o tom zlatý asi domlel, a dal to najevo tím, že švihl ocasem a oklepal se. Čekal pochvalu.
"Kořist si nabídněte, kdo chcete," utrousil ještě. Zase se rozhlédl po davu a potěšilo ho, že vidí Atroxe. Hned za ním zamířil. Zastavil se pohledem i u Barnatt, které věnoval úsměv. O něco ošklivěji se zatvářil na modrého vlka. Toho znal! Z nějaký mise! A vůbec se mu nelíbilo, že tu je, ale co nadělat. Zatím si nespojil, že to je ten slavný Taylor, kterého si jeho adoptivní máma oblíbila.

Docela očekával, že utrpí nějaká zranění, a byl připraven jim čelit i ze své znevýhodněné pozice nad bobry, ale nakonec se do větší blízkosti dostal jen flekáč, jehož mokrý kožich na sebe stáhl většinu blesků. Rhaaxin otevřel oči a podíval se jeho směrem, zuby vyceněné, ocas dominantně nahoře. Z jakéhosi důvodu... Mu dělalo dobře, vidět vlka, co se mu ještě před chvílí posmíval, krčit se na zemi a zápolit s následky elektřiny. Kdo se směje teď! Ha! Nelitoval ho ani trošku. Otočil se zkontrolovat i druhého nájezdníka, který se zdál na tom být o mnoho lépe. Jelikož po úderu hromu jeho uši chvíli neslyšely nic, většinu řeči, co Noir hrdinně pronesl, slyšel nezřetelně a tlumeně. "UŽ SE NEVRACEJTE!" Skočil mu do řeči s výhružkou a jakmile se bělohřbetý otočil k odchodu, ještě mu poslal do zádi slabší výboj. Malé upozornění, ať si od hranic smečky pospíší, a ať se neodvažují otáčet se k němu zády.
Z kožichu bleskovce se kouřilo. Pikachu útok z něj vypařil vodu, ale vzhledem k tomu, že pršet nepřestalo a on se stále ještě nenaučil bleskům spolehlivě zavelit odchod, když byl pod silnými emocemi, drobné výboje stále pobíhaly jeho srstí a štípaly. S cuknutím se podíval po sestře, která se náhle spawnula vedle. Neslyšel ji přicházet a její slova slyšel i s odezníváním ohlušení tlumeně, ale jak křičela, tak tomu rozuměl jasně. "Oh," hlesl, vlastně docela lhostejně. Když byla takhle blízko, výboje se asi pustily i k ní - teď už to ale byly vcelku neškodné blesčíky, statická elektřina. Teprve teď se Rhaaxin mohl hodit trochu do klidu a pořádně si ji prohlédnout. Byla větší! A úplně jiná! Stejná, ale... Jiná. Fešná. Neuměl to popsat líp. "LÍBÍ SE MI TVŮJ NOVEJ STYL," komentoval hlasitě nazpět a snad i menší úsměv se zakrvácenou tlamou jí věnoval.
Došel si pro svou ledovou dýku, kterou musel vymanit z kořenů a strčit zpátky za náhrdelník, a pak ještě přiskočil k jednomu ze stromů, kde narušitelé zanechali své značky. Poctivě tam zvedl zadní nohu, aby to napravil. Absolutní nezájem, že je tu vlčice. Mohl se svou sestrou mít neshody, ale byla rodina a tohle byla práce. Nebo tomu snad naschvál chtěl dát korunu? Prohlédl si u toho vlky, co sem nejspíš přišli v reakci na vytí. Já jsem totálně nepotřeboval pomoc, ale dík, pomyslel si mírně ironicky a položil nohu na zem. Aspoň jste viděli, co dokážu. "Vy dva ste kteří?" Pronesl ledabyle k dvěma hnědým vlkům, stále docela rázným hlasem. Oba poznával, dokázal si je přiřadit k minulosti ve Zlaté, ale jména si nepamatoval. Přijal poklonu syna Aetase letmým přikývnutím.
Po připomenutí o srazu neváhal, popadl své dva bobry a rozklusal se za ostatními. Samozřejmě viděl, jak se hnědý zařadil vedle Renbli, a tak se sprostě a se vší hrdostí nacpal mezi ně. Jeho sestra. Jeho. Nejspíš přeskočila i nějaká ta statická elektřina. Zbytek cesty už Rhaaxin nemluvil, protože měl plnou tlamu a měl co dělat aby se neošíval, jak cítil novou, ledovou energii v žilách.

>> Území

Už nemohl předstírat, že ho to neštve. Zvláštní, vyměnit si takhle pozice - obvykle byl on tím otravným. Nerajcoval ho fakt, že na něj byli dva kvůli síle, ale kvůli slovům... Ano, to ho dopalovalo. "Moje máma je mrtvá, ale i tak toho za života udělala víc jak vy dva dohromady," zavrčel. Referoval samozřejmě o své biologické matce, o bohyni Rise. Jak rád by jim fakt, že je boží krve, vlepil do tváře, ale neviděl vhodnou příležitost. Nezasloužili si v jeho očích ani znát jeho jméno, a to ho syn Zlaté říkal s hrdostí snad každému, koho potkal. Ano, NÁŠ záchod, ne tvůj, ty lůzo špinavá!! Bleskový běsnil a brzy měl svůj vztek vypustit.
Že se tmavší vlk stihl před bleskem o rychlosti světla i s mokrým kožichem jakýmsi záhadným způsobem vykrýt svou magií, toho si Rhaaxin nevšiml. Flekatý se totiž přiblížil z druhé strany a on sotva stihl instinktivně cuknout krkem, aby zabránil zásahu čelistí do svých krčních tepen. Pokud tedy Faust pokračoval v útoku i přes simulovanou bolest, jistě měl šanci zakousnout se do vlka, který... Stále jiskřil. Z druhé strany už na Rhaaxina skočil tmavší, a vzhledem k tomu, že ho chlapec neviděl, uspěl. Jenže jakmile se kterýkoli z vlků k bleskovému přiblížil nebo dokonce dotkl, ucítil... Asi to, co by ucítili kdyby se dotkli elektrického vedení, násobeno faktem, že v kožichu měli vodu, která vodí. Okolí třech vlků se přitom zablesklo oslňujícím světlem, a hned na to se ozval ohlušující hrom. Nikoli nad hlavami, ale na zemi. Rhaaxin se vztekal, a svou silou tedy na vlky rozhodně nešetřil. Chtěl nepřátele spálit, uvařit jim krev zaživa a darovat jim popáleniny, na které nezapomenou. Tady už si totiž nehráli jen s hranicemi smečky, ale s Rhaaxinem samotným. Výboje na chvíli pohltily i okolí, takže pokud se někdo přiblížil blíže, než měl, byl zasažen také, leč slabším kalibrem.
Očekávajíc, že je tímto setřásl, vlk odskočil dozadu. "Běžte nebo chcípněte, bastardi! ZABIJU VÁS!" Řval, protože na moment neslyšel. Zlatý dočista zapomněl, že má společnost, kterou by toto gesto nemuselo úplně oslovit. Stále agresivně jiskřil, a pokud by se snad vetřelci pokusili zaútočit znovu nebo ukrást jednoho z bobrů, co zůstali ležet na zemi, usmažil by je výboji bez milosti znovu.

Jméno vlka: Rhaaxin
Počet postů: 10 + 3
Postavení: kappa
Povýšení: -
Funkce: lovec
Aktivita pro smečku: Dovedl svého bratra zpět do smečky, donesl kořist, obnovil hranice, zjistil něco o Chaosu, nese další dva úlovky pro smečku a zastavil na hranicích cizince, co ochcávají území!!
Krátké shrnutí: Rhaax se znovushledal s Naxinem, který utrpěl ztrátu paměti, a pomohl mu se vzpomínáním na domov. Dovedl ho na území, kde se začala scházet smečka, a ještě zaběhl obnovit hranici a něco ulovit. Setkal se s Althyrou, které doporučil Zlatou a získal nějaké info (rychlohra), ulovil dva bobry. Teď se i s nimi při cestě zpět setkal s Faustem a Noirem na hranici.
Smečková minihra:
- 3 smečkové posty, 6 normal postů -> 15 listů
- plnění smečkové funkce (lov) -> 3 listy

Vztekal se a vztekal se velmi. Poznal, že dva narušitelé nemají v plánu nic dobrého, a co on by se s tím stresoval, když je mohl snadno smést z oblohy? Vyčkával na správnou chvíli, aby si vychutnal výrazy překvapení a strachu? Ignorovat provokativní poznámky bylo pro něj velmi těžké, a tak cenil zuby. "Hm. A odkud jste, chlapci? Doma vás nechtěli? Asi vím proč," odvětil ironicky milým tónem. Očima při tom přeměřoval kořeny, které chytily ledovou dýku, snad jakoby z nich měl vykoukat úroveň magie, kterou jeden z těch vlků vládl. Nemyslel si, že to byl ten flekáč, kvůli šedým očím. Do dvou počítat uměl a zelené oči to potvrzovaly.
Dal vlkům varování, a odpověď, co dostal, ho spíš namíchla. Cítil, jak mu začíná vřít krev. Cítil energii v žilách, neuhasitelné nutkání jim teď oběma rozervat krky. I nadále oba vlky sledoval, tyčíc se nad svou kořistí. "Takže volíte násilí. Fajn," procedil... S úsměvem. Jeho oči se zlomyslně leskly, a už se téměř pustil do útoku, když ho přerušil známý hlásek. Překvapeně se otočil, a přeměřil si Renbli pohledem. Jeho výraz bylo zaskočené co tu děláš? Mohl ty vlky usmažit i před jejíma očima, když byla propagátorem nenásilných konců i posledně, nebo by si tím navždy utnul její přízeň? Jestli ještě ňáká existuje. Bleskový zaváhal, ale hloupá narážka bělohřbetého vlka ho dostala z mikrotransu. Já nepotřebuju žádnou pomoc! Všechno je pod kontrolou! "Tahle ženská by ti nakopala zadnici," rýpl si nazpět, zubatý úsměv na tváři. Ne, nenakopala, myslel si ve skutečnosti, ale viděl v tom jak šanci si šplhnout u sestry svým předstíraným míněním, tak trochu vykolejit cizince. Vlastně se ale jen strachoval o svou sestru. Prosím, jdi pryč, Renbli! Pamatoval si, co se stalo s Lokimu. Zůstaň v bezpečné vzdálenosti. Nahlas to ovšem neřekl - nemohl přeci vyjádřit svou slabinu, ne? Zůstal tedy doufat, že skutečně bude chtít zachovat pacifismus.
Žlutooký však během sekundy zase zvážněl a přikrčil se. Nad hlavami zazněl hrom. "Už mě nebavíte," protočil očima, přikrčil se a jeho srst se v mžiku rozzářila intenzivní elektřinou. Divokou a jiskřící, vzhledem k mokrosti jeho kožichu. Cítil, jak neovladatelně pálí, ale nesměl se pozastavit a přemýšlet nad tím. Ne zrovna slabým výbojem Rhaaxin ihned zacílil vládce země. Chtěl nejdříve spolehlivě vyřadit jeho, kvůli magii. Ochromit svaly, vystrašit ho, poslat ho do bezvědomí, cokoli - chtěl poslat zprávu. Chtěl dostát slovům, co řekl Thyře. "Zlatá smečka je pod mou ochranou!" Křikl směle, zatímco zrak otočil na flekatého nájezdníka. Utíkej, pomyslel si, utíkej, nebo tě rozpůlím ve dví.

Rhaaxin měl sebevědomí až někde v korunách stromů, že ho ani nenapadlo, že by mohl případný souboj i se dvěma vlky prohrát. Už od pohledu mu byli nesympatičtí - sebejistí, lstiví, drzí - možná trochu jako on - ale nejdůležitěji, jejich reakce na téměř mírumilovné oznámení o hranicích byla totožná. Nebylo to však nevinné "oh pardon, my nevěděli," nýbrž "jo voe, my víme." Zlatý měl hrdost a nulovou trpělivost, což znamenalo, že si v žádném případě do písečku lézt nenechá. "Haha, vtipné, asi jsem se zapomněl smát," řekl jak nejironičtěji mohl starý dobrý fór. Viděl zájem o jeho úlovky v očích flekatého, a odpověděl ceněním zubů. Stál nad oběma bobry. Stejně jako chránil smečku, chránil i své - smečky - žrádlo. Tohle byl jeho dárek na společnou párty, ještě aby mu ji někdo vzal! "Kámo, mě to ale fakt hrozně nezajímá, co si myslíš o smečkách. Vypadněte z hranice Zlaté smečky, břídilové, nebo poznáte proč sou mý voči žlutý." Během mžiku oka vzduchem prosvištěla dlouhá dýka, co Rhaaxinovi ještě před chvílí čouhala zpoza náhrdelníku, a zastavila se až před Faustem v úrovni jeho krku. Byla ještě od krve. Měla mu zabránit v postupu - a taky říct, že to absolutně myslí vážně, a že je nenechá kolem kroužit jako supy. Druhého vlka prozatím sledoval pohledem, ale pakliže by se kterýkoli z nich přiblížil, byl připraven vypustit páru. Nebyl milosrdný jako Renbli, Ingrid nebo Aetas - stejně jako by tehdy pohřbil toho medvěda zaživa, i dnes byl připraven použít vše nejnutnější, aby ubránil sebe, smečku i své dva pracně dobité bobry. A nejlépe u toho ani nehnout brvou a nechat magii konat, jaký to život! Vlastně ho docela zajímalo, co elektřina udělá s takhle namočeným kožichem. Zlatý byl nakrknutý - měl už být dávno jinde, a co hůř, mokl mu kožich. Nemohl si nechat ujít myšlenku, že mohlo jít o cizáky kvůli šedým očím jednoho z nich, ale zase ji rychle zavrhl. Neměli přívěšky. Kdo další na ostrovech se pyšnil neláskou k hranicím a byl problémem?

<< Zubří pláň

Lovec se vracel z lovu a pyšně si v zakrvácené tlamě nesl hned dva bobry. Nevrle klel za to, že neexistuje lepší způsob přepravy, protože ho začínalo bolet za krkem. A ještě horší a otravnější byl ten déšť, co Rhaaxovi máčil srst. Jako hater vody číslo jedna si nemohl pomoct a ošívat se, a jakmile zaznamenal Zlatý les, vděčně zahnul pod koruny stromů ve vidině, že se trochu schová. Otřepal se, aby ze sebe nějakou vodu dostal, a svižně kráčel vpřed, zpět na sraz. Kolik vlků asi přibylo od té doby, co se vydal pro tuhle svačinku? Bude to stačit aspoň jako zákusek? Nebyl si jist, že pro obživu smečky udělal dost, ale zpátky pod sprchu už se za žádnou cenu nevracel, takže ano, udělal co mohl. Ew voda. Ew ew.
I přes vytrvalé bubnování deště, co začínal rozpíjet pachové značky, ho na něco v nepořádku u hranic upozornil jiný smysl. Uviděl cizí kožichy, a o chvíli ho udeřil i pach, co Zlaté smečce nepatřil. Rhaaxin otráveně zavrčel. Chtěl jít do tepla a sucha, ne řešit tohle! Kdo to byl? Další zájemci o smečku? Zamířil směrem dvou neznámých vlků bez jakéhokoli strachu, neskrývajíc svou špatnou náladu. "Hhhj!" Procedil varovné HEJ přes své úlovky, aby na sebe upozornil. Pravděpodobně tu cizinci našli i právě Rhaaxinův pach, protože když před chvílí odcházel na lov, hranice přeznačoval. Chlapec dokráčel až k cizincům, ocas nahoře. Vyplivl své úlovky a zakrvácelé dásně i s tesáky hezky vycenil. "Co děláte na cizí hranici?" Změřil si je pohledem.

<< Zlatý les

Po řádném označení hranic smečky šel splnit to, s čím se prve vůbec vydal z území smečky - lovit. Zastavil a zavětřil a nespokojeně přitom pohlédl na mraky, co se táhly široko daleko. Copak nemohli mít aspoň jeden pěkný podzim? Suchý podzim? Musel si pospíšit.

Zápis rychlohry | Althyra | 3 posty
Rhaaxin se dostal k řece a číhal na kořist v podobě dvou bobrů stavících své doupě, no všiml si vlčice, co se přiblížila a lovila ryby. Původně plánovat použít magii při lovu nebezpečných velkých hlodavců, aby si snad po tom jezevci znovu nenechal pokousat kotníček a nemusel se vody ani dotknout, ale to přeci v přítomnosti ženský nemohl! Po krátkém seznámení, ze kterého zjistil, že Althyra je vcelku odměřená a chladná jako led, ale taky používá k lovu magii, se své skrývané obavě vymanil. Ve vzpomínce na Lokiho, kočičáka Noramského, si vytvořil ledovou dýku, kterou si pomohl k tomu bobry usmrtit. Párek hlodavců si asi při jeho ne zrovna šetrném lovu asi prošel peklem, zatímco bleskový v klidu rozmlouval s Thyrou, vlčicí ze smečky z Ledových hor, co na ostrovech hledala nový domov. Trochu se před ní chvástal jako polobůh a samozřejmě zmínil Zlatou smečku, o které jí ochotně řekl víc. Skoro doufal, že se přidá, už jen aby se na srazu mohl taky ukázat s nováčkem, když i Alyanna! Ha! Ale to bylo na ní. On všechny ochrání, zapamatoval si. S Thyrou se shodli i na ideálu, že svoboda jim je nejbližší. Rozkecali se natolik, že s vlčicí sdílel i svou zkušenost s alfou Alatey a šířil vědění o cizácích, zatímco nazpátek získat také cenné informace: Společenstvo Chaosu mělo v řadách jakéhosi Ostna a také měli sraz u jezera na druhém ostrově.
Při lovu bobrů si dobře procvičil své ovládání ledu, a po krveprolití mu ležely dva úlovky pod nohama. Thyra byla zvědavá, a tak jí ochotně ukázal i to, proč má žluté oči - vyvolal pár blesků. Na závěr si slíbili, že se ještě setkají.

Rhaax si ledovou napodobeninu Lokiho dýky strčil za náhrdelník. "Tak zatim sbohem, Althyro z Ledových hor," kývl vlčici na rozloučenou a pobral své dva bobry. "Ještě se uvidíme." A třeba si do té doby rozmyslí, zda nechce patřit ke smečce, kde sídlí i polobozi. No, zlatý urychleně zamířil zase zpátky ke smečce, protože počasí se rychle kazilo. Ew, ew!

>> Zlatý les

<< Zlatá smečka

Kde byla s tím cizím? Má divný voči, co to je za element? Kdyby to byl nebezpečný cizák, má nějaké přívěšky... Rhaaxovy konspirační mozkové buňky se rozjely natolik, že zvažoval, jak vůbec před smečkou zprávu o nezániku cizáků hovořit. Ještěže teď byl na cestě pryč. Sužovalo ho hned několik věcí - panika z toho, že ztratil pozvánku na pokec s alfou Alatey, že snad žárlil na toho náhodného maníka, co přišel s Alyannou a že opět nebude moct se starým alfou mluvit jen mezi čtyřma očima. Byl z toho naštvaný! A tak běžel, a až z dohledu hloučku se začal mračit a cenit zuby, jak chtěl.
Prošel trasu, kusy s bratrem šli, a měl ohromné štěstí, protože Einarovo pírko se sklouzlo mezi kořeny a nemohlo uletět dál. Nevšiml si ho na první pohled, ale o pár sekund se vrátil. "Fuh," oddechl si a sebral ho. Tentokrát ho provlíkl jedním z korálků na svém náhrdelníku, aby nemohlo jen tak vypadnout. Zajištěno - skvělé, mohl pokračovat.
Bohužel pro něj už slíbil, že naloví, a tak to taky hodlal dodržet. Aby ale nebyl užitečný málo, zastavil se ještě u hranic. Cítil tam čerstvý pach Atroxe - hurá, tak on je taky živ! - a jedné z sester Alyanny. Rozhodl se to po nich ještě řádně přečůrat, jak se říká. I na několika stromech se otřel a zanechal pár svých blonďatých chlupů. Aby bylo jasné, že Zlatá je živá a plně schopná obrany, že? Ještě aby se sem odvážili přijít další narušitelé a tentokrát oddělat Aetase! Vzhledem k tomu, kolik vlků bylo teď na území, tak se toho Rhaaxin zrovna nebál. Poprvé si byl skoro jist, že smečka žije a onen pocit pýchy nebyl jen pocit. Bleskový se měl za vlastence. Chvíli pobíhal po hranicích a značkoval, prohlížel okolí a sledoval stopy zvěře, než zakončil někde na východě lesa. Odtud viděl na planině řeku. Kde je voda, tam je život, že? Tam se hodlal vydat na lov.

>> Zubří pláň

Musel Ahvovi věnovat lišácký úsměv na jeho poznámku k dudkovi. To je ale správný přístup! Ten pták nebyl cvičená veverka, ale příležitostná svačinka. Nejpraktičtější využití, ne? "Mi povídej," komentoval i jeho poznámku k dění minulých měsíců. Pochyboval, že někdo mohl trumfnout jeho příběh, ale teď ho vlastně začalo zajímat, co teda těch pár měsíců Ahva dělal. Nestihl se zeptat, věnoval se bratrovi.
A pak se během chvíle počet vlků v hloučku víc než zdvojnásobil. Rhaaxin zamrkal, když se připojila Mireldis, kterou z doby své slepoty poznával hlavně po hlase, a pak přišla i Alyanna v doprovodu cizího vlka. Bleskový se ani nestihl usmát na svou kamarádku, jak by zaujat nedůvěřivým čuměním na Hádese. Tak zájemce o smečku! To tak věřil. Přesměroval zrak na Aetase. Proč se tu všichni scházeli tak zničehonic? Byl to jeho plán? Používal nějakou magii? Ač Rhaaxin viděl smečku rád pohromadě, měl svědivý pocit, že mu je upírána pozornost, kterou si velmi pracně vydobil. A jakože on nebyl zajatcem pravidel a řádu, musel dokázat, že nějaké svolávací čáry poslechne jen když chce, ne? Otevřel pusu, že bude mluvit o svých objevech i navzdory příchozím, když mu došlo, že něco postrádá. Čumákem si rychle prohrábl srst na krku, aby zjistil... Že Einarovo pírko tam už nebylo. "Do háje," procedil a posbíral se na nohy, "něco jsem ztratil." Bez dalšího slova se rozběhl pryč, než mu došlo, že to je poměrně nevysvětlené. Všímal si ale, že vlci stále přicházejí, takže pokus se mělo něco dít... Ještě se asi bude čekat. Prudce se zastavil jen po několika skocích. "Jdu sehnat nějakou svačinu, budu hned zpátky," prohlásil důležitě. Usoudil, že z části sežraný jezevec, který ještě ležel na zemi, celé smečce ani jako prostý zákusek nebude dost. "Jo a Alyanno," otočil se ještě na vlčici. Všiml si, že je na ní něco jinak. "Ten novej vohoz je cool." Věnoval pohled i Hádesovi - snad varování? - a už skutečně běžel pryč.

>> Zlatý les