Příspěvky uživatele

//Příchod z Yaloru

Malé vlče nic necítilo, i když kolem už se dělo spoustu věcí, co by ho normálně zajímaly. Ani všechna ta slova a zvuky s ním nepohly, a tak jen tiše ležel a podřimival, přikryt pláštěm, který ho bránil před chladem kolem. Teprve když si jeden ze sourozenců přikrývku přivlastnil, čapl po ní a držel si ji jehličkami, ze kterých se dříve nebo později stanou velké zdravé zuby šelmy. Tahal si ji pro sebe, a když mu opět byla dána, schoval pod ni hlavu a dál předstíral spánek. Ve skutečnosti však otevřel žluťoučké oči a jeho sluch už zkoumal, co se děje venku. Zvedl hlavu, když uviděl světlo - to zrovna cizí vlk projevil o nejmladší vlče zájem. Jeho vyděšený nedůvéřivý pohled se setkal s tím, co patřil modrému vlku, a ten malý špunt vystřelil na tlapky, zavrávoral a spadl, a pak se zase postavil, aby se rozhlédl po mamince. Zjistil, že není v doupěti. A mama nikde. Ten vlk ji musel zkrást! "Kdo ty! Kde máma!" Vypískl a zavrčel. Odvaha mu očividně nechyběla. Když uviděl oheň, který plál v dostatečné vzdálenosti od nich, zavrčel znovu - nebo alespoň mělo být vrčení, i když to od malého vlčete znělo dosti komicky. Udělal krok zpět a uši přitiskl k zátylku, pohledem se vrátil k vlkovi, který tu byl s nimi. "Čo to?" Zněl poněkud uraženě, že ho někdo probudil, ale bylo vidět, že zvědavost hraje hlavní roli. Zvedl tlapku a pomalu došel k nejbližšímu bratru, u kterého se posadil. "Kde... my?" Vypadal nejistě. Nevěřil tomuto světu. Znovu si prohlížel modrého vlka se zmatkem v očích. Nevěděl, co si má myslet, a tak zůstal sedět. Zaujala ho peříčka, která měl velký vlk na krku. Bylo vtipné, jak mu skákala do obličeje. Náhle mu však zakručelo v břiše. "Hlad!" Vypískl.