Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Solari stále nedorazila, ale nebylo to zase až tak dlouho. Ricca zastříhala ušima a pohlédla k Nejvyšší hoře, jestli se v dálce neobjeví kožíšek její sestry. Zatím nic. "Možná se po ní budeme muset podívat, ale ještě bych chvilku počkala. Muže být jen kousek od nás schovaná za horou a každou chvilku se objevit." Přemýšlela Ricca nahlas. Přeci jenom, její sestra i ona sama, byly zvyklé cestovat, takže by o ni neměla mít takový strach. Ale přesto by byla klidnější, kdyby se Solari objevila. "Ale mohly bychom zkusit něco ulovit tady na louce." To ji přišlo jako dobrý nápad.
Přikývla na slova Sachi. "Ano, voda stoupá a nezdá se, že by mělo přestat pršet ještně pár hodin." Ne-li dnů. Kdo ví.
"Sachi, stačila sis zapamatovat všechno o té květině? Jestli ne, tak já ti to ráda zopakuji. Přeci jenom, čím vícekrát si to jeden zopakuje, tím lépe si to zapamatuje, viď? Takže, tahle květina," poukázala na Rumněnku, kterou měla stále u sebe v košíčku z proutí, který ji vyrobil ten vlk. "se jmenuje Ruměnka vlčí. Roste pouze na téhle louce a nikde jinde ji nenajdeme. Dá se sbírat jenom na podzim a na přelomu podzimu a zimy. Vypadá jako vlčí mák, ale pouze květem, který je však o něco tmavší než ten makový. A rostlina je vzácná pro své léčebné účinky. Dokáže vyléčit téměř jakoukoliv nemoc, která by vlka mohla postihnout, proto je tak vzácná." Odříkala to hnědé vlčici i sobě.
Když Sachi na chvíli poodešla, Ricca pohlédla na oblohu: "Ach, Nero, copak se ti přihodilo, že na nás sesíláš tolik slz? Pořád jsme pro tebe nicotní? Ale ty umíš být i milý, to jsem zažila a děkuji ti za to. Ani nevíš jak jsem ti vděčná. Ovšem nemohl bys něco udělat s tím nekončícím deštěm? Takhle budou ostrovy brzo pod vodou. Jestli můžeš nebo máš přístup k někomu, kdo to dokáže zarazit, snažně tě prosím, učiň tak. Třebas ne pro mě, ale pro ty, kdo si sami nemohou pomoci." Inu i Ricca se trochu přimluvila k bohům.
Pak popošla k Sachi. "Jdeme lovit?" Zeptala se jí.

Ruměnka NPC Atreas (5/5)
"Takže si to shrnu. Rumněnka vlčí, roste pouze tady na téhle louce, a jenom na podzim. Nikde jinde se jí nedaří a její sběr je možný pouze v tomhle období. Vyléčí mnoho neduhů. Skoro všechno? A připomíná vlčí máky, ale má úplně jiné listy. Myslím, že takovou vzácnou rostlinu si dokáži zapamatovat. Děkuji Vám Atree," Ricca si to sesumírovala, aby si zopakovala, co se o Rumněnce dozvěděla. Zamávala ocasem a když si všimla, že Sachi již dorazila na louku také, zamávala ocasem vesele i na ni. "Byl jste na mě hodný a já jsem moc ráda, že jsem Vám mohla trochu pomoci." Některé Rumněnky jsem Atreovi dala a jiné si nechala pro případ, že bychom je potřebovaly. Pak jsem přišla k Sachi. "Solari se někde zdržela, že? Možná narazila na nějakou kořist." Bylo to možné.

Ruměnka NPC Atreas (4/5)
"Já se tady na ostrovech narodila. Nikdo mne k lásce k rostlinám nevedl. Ale myslím, že to je zajímavé. Nevím, jestli bych dokázala léčit ostatní jako profesi, ale ráda pomáhám, když mohu. Určitě se hodí znát něco." Měla za to, že když není léčitel po tlapce, tak není od věci, když někdo další může poskytnout, třeba první pomoc.
"Hadí tělo přilnavé? To by jsem se někdy ráda naučila. Určitě je to velmi užitečná rostlina." Zareágovala Ricca, na slova, která se jí do oušek dostala. Ale to se naučí někdy jindy. Třeba. Trochu jí překvapilo, že zde nejsou ještě Solari a Sachi, byly přeci za ní, ne? Ale určitě dojdou. Odtud se nedalo kam jinam jít, jenom k portálu. To už jsem zjistila.

Ruměnka NPC Atreas (3/5)
Na chvíli se k nim připojila i hnědá vlčice, "Těší mě, Ushari, já jsem Ricca." představila se slušně i šedá hnědé. Mezi tím, co se Atreas věnoval Ushari, Ricca hledala další červené Rumněnky. Snažila se soustředěně pátrat, aby nějaké rudé květy nepřehlédla, což se ale v záplavě květin mohlo klidně stát. Ten odstín byl nepatrný. Tedy ano, byl znatelný, avšak pouze když byly vedle sebe a kolem nich nebylo mnoho dalších. Takhle se hledaly hůř, ale to nevadilo. Ricca příliš neodposlouchávala, co si povídali mezi sebou ostatní. Jednak ani nebyla vždycky tak blízko a pak, co mezi sebou měly, bylo jen mezi nimi. "A, tady je další," vesele zamávala ocasem, když našla rudý květ a opatrně jej utrhla. "Ty jsi mi ale vzácná květinka."

Ruměnka NPC Atreas (2/5)
Atreas Ricce přál štěstí, při jejím průzkumu ostrovů a upozornil ji, aby dával pozor, všude, že je příliš mokro. Měl pravdu, ale musela přeci zjistit, co se na prvním ostrově děje. To už ale zaznamenala i vlka nedaleko. Asi si ho nevšimla dříve, protože byl, v trávě? Možná. Vlčice k nim přišla blíže a představila se jako Bryce. Zajímala se o Rumněnku, stejně jako Ricca. I vlk se k nim za chvíli připojil.
"Ricca, také mě těší, Bryce," odpověděla zdvořile. Pak naslouchala, ale tahle slova nepatřila jejím uším a tak poodstoupila kousek stranou a zkusila hledat nějaké ty červené květiny. Atreas se k ní přitočil a začal jí vysvětlovat, jaký je rozdíl, mezi Rumněnkou a Vlčím mákem. "Ano, máte pravdu, Rumněnka se zdá tmavší. Ano, vidím ten rozdíl, když jsou takhle u sebe blízko, je to jasné." prohlížela si rostlinku a také její lístky. "Rumněnka má čtyři lístky, vždycky kolem stonku, ano, vidím."
No a potom, co ji chvíli Atreas poučoval, Xander donesl Ricce jakýsi výtvor. Něco podobného, co měl u sebe i Atreas a dal ho Ricce. "Děkuji, Xandere, jste laskavý." Vzala si košík a usmála se na Xandera i na Atrea. Teď, když byla vybavena košíčkem a přesným ukázáním rostlinky, mohla vyrazit na její sběr.

Ruměnka NPC Atreas (1/5)
Cestou se jim nepodařilo nic ulovit, ale to nevadilo, neboť měly před sebou rozlehlou louku, kde se jim jistě zadaří. Nebo něco na vysoké hoře? Tak či tak postupovala dá a snažila se najít nějakou možnou kořist.
Dorazily jsme na Červenou louku. "Tady by se nám mohlo s lovem poštěstit.." podotkla.
Všimla si vlka, který hledal něco mezi červenými květy, "Podíváme, kdo to a co tu dělá?" Položila otázku, avšak, vyrazila k vlkovi blíže ať už se svými společnicemi nebo bez nich. "Zdravím, Vás, co je to za květiny?" zeptala se zvědavě. "Jenom tady na téhle louce a nikde jinde? Chápu. Vypadá to tak, zdá se že voda stoupá na mnoha místech, pobřeží jsou nejspíš také zaplaveny." řekla Ricca. Atreas, jak se představil se zdál jako přátelský vlk a upovídaný. "Já se jmenuji Ricca a jsem právě kvůli tomu dlouhému dešti na průzkumu. Chceme zjistit, jak to vypadá i na prvním ostrově."

...Furijské hory (přes Ostříž)

Poslouchala slovům Sachi a jemně se na ní usmívala. "To jsi měla štěstí, že tě moře vyplavilo zrovna u Daénu. A je moc fajn, že se ti ve smečce líbí. Já, no, my, jsme se do Daénské smečky narodili ještě s bratry. Ale tenkrát jsme se nepohodli a utekli jsme s bratry do hor. A tak nějak se ztratili. Co dělali oni dva nevím, ale já celou první zimu jsem tedy strávila v horách skoro sama, až jednou jsem potkala jednoho vlka, který mě vlastně zachránil. Cerum se jmenoval." Kdepak tomu asi byl konec? Byl to takový tátovský typ. "Někdy bych ho opět ráda potkala, ale od té doby jsem na něj vůbec nenarazila. Snad nepodlehl té zvláštní nemoci, tak jako... máma." Ricca nechtěla soucit, ale zajímalo ji, co se s tím 'strýčkem' vlastně stalo.
"Něco si cestou ulovit, to je výborný nápad, Solari, tak zkusíme něco na ostříži? Nebo potom dál?" Přemýšlela, kde by se co dalo ulovit snadno. "Ale nejsem nejlepší lovec. Naučila jsem se to až později. tedy naučil mě to jeden vlk. To byl vlastně důvod, proč jsem se ve smečce nezdržovala často, protože jsem se styděla, že jsem tolik času promeškala mimo, a že nic jsem neuměla. Bála jsem se, že udělám ostudu rodičům a smečce nebudu k užitku." Sklopila uši, ale pak je zase narovnala. "To je ale už minulost. Tolik pro objasnění, proč jsme se nemohly potkat dříve, Sachi." Říkala to hlavně proto, aby to jejich hnědá společnice pochopila. Jinak by se přeci musely potkat, pokud byla ve smečce dlouho.
Na ostříži se snažila zachytit nějaké stopy nebo zpozorovat nějakou zvěř. "V tomhle počasí bude lov možná i složitější, ale zkusíme to." Pokud se chtěly najíst, nic jiného jim nezbývalo.

→ Červená louka (přes Nejvyšší horu)

...Ostříž

Furijské hory možná nebyly vyšší než Severní hory, ale byly blíž než ty Severní a stačilo to na to, aby Ricca a její doprovod mohly zjistit situaci třeba na Ostříži a v Němém údolí. Dost možná, by i mohly dohlédnout do Irisina ráje, ale to spíš tak dobře neuvidí. Nevadí, i tenhle rozhled Ricca považovala za dostatečně výhodný, tak, že stálo za se sem vyšplhat.
Otočila se na Sachi: "A ty jsi tady na ostrovech už nějakou dobu? Nebo jenom krátce?" Zeptala se hnědé vlčice. "Já a moje sestra jsme se tady v Daénu narodily. Avšak já mám zatím projitý jen tenhle ostrov." Trochu jí přiblížila kousek ze sebe a ráda by si vyslechla i její část příběhu. Věnovala jí proto milý úsměv.
A jak se tak rozhlížely, všimla si najednou nedaleko nich vlčice. Zdálo se, že sbírá jakési květiny. Sbírá je v tomhle dešti? Jsou důležité? Zaujalo jí to. I když květiny nikdy nehledala nebo se o nich nesnažila nic moc dozvědět, přece jen před pár hodinami poznala, jak některé mohou být užitečné, když žvýkala Plazivec. Vlčice byla z Daénu, ale ona ji nikdy dříve nepotkala, nesla však Deénský smečkový pach. "Zdravím, Vás, jsem Ricca z Daénské smečky, co to za květiny sbíráte, smím-li se zeptat?" zdvořile se vlčici představila. Vlčice se na Riccu podívala a představila se též. Také řekla, že tahle rostlina, tak trochu podobná pampelišce, je jedovatá a že by se neměla nechávat růst tak blízko smečky v hojném počtu. "Paloučnatka? Dobrá. Jedovaté je tedy listí," zopakovala si Ricca, aby si rostlinku dobře zapamatovala. Důkladně si ji prohlédla, to proto, aby si ji nespletla s Pampeliškou. "Ten květ je pampelišce skutečně hodně podobný, avšak lístky jsou úplně jiné, koukněte holky, vyrůstají ze stonku po celé délce a mají velmi odlišný tvar od listů pampelišek." Takhle by si tuhle květinu zaměnit neměla. "Děkuji, Vám, Azumo, moc ráda jsem Vás poznala," rozloučila se Ricca s vlčicí z jejich smečky a pak koukla na holky. "Asi je čas vyrazit dál. Jsem ráda, že Němé údolí zaplavené není. Ale voda, řekla bych, že je jí tam mnohem větší množství, ale to se dalo čekat. Nicméně, mohlo by se údolí zaplavit, pokud nepřestane pršet." Zauvažovala nad údolím, ale potom už vyrazily dál.

→ Rokle (přes Ostříž)

...Daén

Mířila k Ostřížímu zraku, takže z území vyrazila, společně se sestrou a druhou vlčicí ze smečky, právě tím směrem. Když však vystoupilz z lesa, stočila pohled k Furijským horám, po té svůj pohled přesunula y pohoří na obě své společnice, Solari i Sachi: "Napadlo mě, co kdybychom se nejdříve rozhlédly z Furijských hor po okolí, jak to kde s povodněmi vypadá a potom pokračovaly v původním plánu jít na první ostrov?" Podle ní to nebyl špatný nápad. A ani to nebyla zase taková zacházka. Jen si říkala, že je škoda, že ji tohle nenapadlo o něco dříve už v lese a mohly si zkrátit cestu. Ale nikdy přece není pozdě, no ne? Mrkla na ně. "Myslím, že to stojí za podívání." a s tím se vydala chvatně k Furijským kopcům.

→ Furijské hory

Zinek, Solari, Sachi, Enzou

Svou pozornost Ricca upřela i k Vinovi, který se představil a stejně tak i jemu kývla. Pak tu byli ještě Hvozdík a Ořešák - zvláštní jméno, ale hezké.
Šedý léčitel byl Zinek, jak Ricca pochopila a když promluvil o rostlině, jejíž květ neměli žvýkat, na rozdíl od toho Plazivce, snažila se si květinu zapamatovat a i to, co o ní šedý vlk řekl. "Sioba horská, jejíž květ je jedovatý, ale cibulka léčivá, pouze za syrova. Roste v horách." Zopakovala si pro sebe, aby si to lépe zapamatovala. Tlama mu tedy jela, když se začal věnovat i Ricce a Solari. Její sestra to objasnila a tak Ricca neměla co dodat. Prostě tohle takhle bylo. Proč jejich otec odešel a nikomu to neřekl, mohla se jen domnívat, že opět byl zmatený, třeba. Tak jako tenkrát, ale nevěděla to a tak mlčela. To se jim snad podaří zjistit. Přijde na to čas.
Pak promluvila Lissandra a všichni naslouchali. Její řečí si Ricca udělal pořádek v informacích o členech smečky a byla potěšena, že se stala nyní právoplatnou členkou Daénské smečky. Byla za to ráda a tak se na Lissandru usmála, uklonila se slovy: "Děkuji, Lissandro. Vynasnažím se, abych byla dobrou členkou." Třeba jednou i Deltou, jako byla jejich matka. Ale to až časem. Ricca byla zkrátka ráda, že má nyní domov a konečně se v něm může cítit jako doma. Také zde měla sestru, to byl dobrý začátek a ztraceného strýce. Zavrtěla ocasem a poslouchala dál.

Situace s deštěm možná nebyla zatím tak vážná, ale rozhodně znamenala určitá rizika, která mohla i nemusela nastat. A bylo lepší si je probrat včas, než pak narychlo řešit, co s tím. Ale ano, byla tu strategická místa, kam se smečka mohla vydat, pokud by les byl zaplaven. A i když Ricca vodu ovládala, nebyla ještě natolik zkušená, aby pod ní dýchala jako Zinek.
Lissandra je vybídla, aby zjistili situaci.
Enzou nám přál upřímnou sosutrast za matku a tak mu Ricca přikývla, "Děkujeme, Enzou, že? Já jsem Ricca," řekla i když to už věděl, ale přišlo jí to fér.
Pak opět promluvil Zinek, řekl, že jejich matku neměl rád: "Chápu. Ne, nezemřela sama," odpověděla mu. Ale zachytila, že chtěl říci, zemřel mu někdo z rodiny? Ah, syn? to bylo první, co jí vyvstanulo na mysl po tom jeho nakousnutém 's'. "Je mi to líto i když jen málo kdy s tím můžeme něco udělat." Někdy to prostě není možné ať už z jakéhokoliv důvodu.

Pohlédla na Solari a Sachi, když se i Zinek odebral pryč, "Vyrazíme? Mohly bychom se podívat ke Zlaté a zjistit, jak to vypadá na Červené louce a na prvním ostrově, co říkáte? Sachi? Solari?"

→ Ostříž

hlavně ti, jež byli jmenování a ti jež se představili plus reakce na počasí - Lissandra

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (1b)

Snažila se pomáhat a tak dělala i tohle, co se mohlo jevit jako zdánlivě málo - žvýkat listí, leč přesto to bylo víc, než kdyby nedělala nic. Zároveň ale nastražila i uši, když Lissandra začala schůzi. Jen trochu s obavou se podívala na hladinu jezera. Nebyla ta hladina trochu výš? Zatím tomu však nevěnovala až takovou pozornost, protože při tak silném dešti jezera přece zachytávala vodu padající z oblohy, stejně, jako tu, která do nich stékala. Nebylo by tedy zvláštní, kdyby se hladina zvýšila.
Snažila se zachytit všechno dění, které se týkalo členů smečky, protože chtěla být v obraze a svou smečku znát. Lissandra tedy na začátek představila nové členy, případně i s funkcemi, což bylo, dle Riccy názoru skvělé. Věnovala tedy pohled hnědé vlčici s růžovým nosem - Sachi, kývla ji a usmála se na ni. Takže Posel. To znamená, že až se jednou budu chtít dát na tuto dráhu, můžu se jí zeptat, jaké s touto fukncí má zkušenosti. Zauvažovala Ricca a naslouchala dál. Dále byla jmenovaná Astra - světlounce stříbrná vlčice s poněkud chladným pohledem, který snad směřovala na Excelsiora? Kdo ví, tohle Ricca nedokázala odhadnout, ale i jí věnovala lehký úsměv a pokývnutí hlavou. Naslouchala dál.
Ořešák a dcera Joseline, oh to musí být ta další hnědá vlčice, že ano? A ta šedá je Meduňka a je to sestra toho strakatého - Hvozdíka? Snažila se zapamatovat si vlky kolem sebe.
Dále promluvil hnědý vlk s žíháním - Enzou. Lehce se mu uklonila a též mu věnovala úsměv. A stejně tak učinila i u Meduňky, jakmile ta je pozdravila. A pak se představil ještě jeden hnědý vlk, jako Lycan, dost se podobal na tu Joseline, také se na něj usmála. Jestli je Joseline dcera Lissandry, pak je tenhle Lycan její syn, voní podobně jako Eren. Kde asi Eren byl.
A pršelo a pršelo a voda v jezeře, už viditelně byla výš. Ricca zastříhala ušima a pohled zabodnutý do jezera. "Lissandro? Ta voda dost stoupá." Byla to snad předzvěst nějaké katastrofy? Kdo ví, ale vzhledem k tomu, že voda byl živel, který byl s Riccou spjat, mohla z toho, jak rychle se hladina zvedala, lehce cítit určité nebezpečí.

Pršelo, ovšem tohle nepohodlí brzy ustalo, když Lissandra nechala vyrůst přístřešek nad hlavami vlků okolo jejich strýce. Ricca byla vděčná, že se pomoc dostavila. Nevěděla, jak staré jsou rány a zranění. Excelsior se ujal slova jako první a vysvětli zhruba, co se přihodilo. Takže ho napadla hnědá vlčice s tím, že si chtěla něco vyřídit? Tají strýc něco? Nebo si to nepamatuje? Řekl, že to bylo z doby, kterou si nepamatuje.
Asi nebylo příliš pochybností o to, že tři zrzavohnědí vlci k sobě patří, neboť se k Lissandře měli. Sourozenci Erena? Patrně ano. "Jak řekla Solari, to co nás upoutalo byl blesk zamrzlý v čase. Tedy tak to z dálky vypadalo. Nero ho tam nejspíš zadržel, aby nás přivolal?" Bylo to dost možné. "Nero nám sdělil informace o naší rodině," jak již sestra řekla a tak to, co řekla sestra již neopakovala.
Pak se jala rozžvýkat také nějaké lístky Plazivce, jak rostlinu nazval šedý vlk, aby mohla strýci pomoci.

...Les Alf

Obě vlčice a vlk překročili hranice smečky a mířili k jezírku, které mělo být někde na území. Lesem se ozývaly hlasy. Někteří z vlků se svolávali. A snad díky tomu měly obě vlčice, jak Ricca, tak i Solari určitý orientační bod. No, bod asi ne, ale díky tomu se mohly vydat právě tím správným směrem. K jezeru. Trojice vlků byla pěkně mokrá, avšak ani Ricce to nevadilo. Bylo důležitější se soustředit na to, aby doprovodily jejich strýce bezpečnou cestou domů.
Ricca ucítila vodu a rozpoznala vůni jezera. A také ucítila několik vlčích pachů, které se brzy změnily na vlky kolem jezera. Sol se pustila do přivolání pomoci a Ricca to tentokráte nechala na ni. Nebylo nutné opakovat, co už její sestra řekla, ale dívala se na vlky u jezera, jestli některý z nich není Nerem zmíněný léčitel.

...Severní hory přes Ostříží zrak

Cestou dolů z hor tedy nechávala Ricca prostor sestře, nebo strýci. Naslouchala, co se jim snažil strýc říci a snažila se tyto informace scelit s tím, co jim řekl Nero a pochopit je. Arrow je teď pryč. Byla jsem s ním, když máma zamřela. A potom Arrow odešel a setkal se s našim strýcem. Teď byl pryč. Otázkou zůstávalo, jak pryč. Byl pryč z ostrovů? Byl pryč napořád? Byli tady Akros, já a Solari. Akros v Namareyské smečce a Taylor, náš otec, ve Zlaté. A potom strýc Lucian a Balrog? Hurricane, šedý hřbet a tmavý vlk s žíháním na hřbetě, Fearless.
Přes Ostříž se dostali do lesa, konečně. "Možná, zde na ostrovech nosí jiná jména, naši strýcové, tví bratři." I jiné kožichy by mohli mít, než takové, jaké si je Excelsior pamatoval. Třeba se jim je podaří najít. "To je, docela velká rodina na ostrovech." Celkem jí to hřálo u srdce. Podívala se nahoru k obloze, na tváři měla úsměv. Potom ale pokračovali dál na území smečky.

→ Daén

(Září)
Jméno vlka: Ricca
Počet příspěvků: 4
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Funkce: Průzkumník
Aktivita pro smečku: Průzkum ostrovů
Krátké shrnutí (i rychlohry): Společně se Solari se vydaly na průzkum okolí.
Questy smečky: xxx