Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jak se dalo čekat, Rýdiiny značně omezené informace Mireldis k ničemu vážně nebyly. Co se dalo dělat. Hnědá vlčice se vážně snažila, jenže když neví, tak zkrátka neví - Mireldis by z ní víc nevypáčila, ani kdyby ji přetrhla. "Určitě tu musí být víc smeček," přitakala alespoň s nadšením. "Jen se musíš dobře rozhlížet kolem a všude se vyptávat a určitě na nějakou narazíš!" To byla minimálně taktika, kterou praktikovala sama, kdykoliv se něco chtěla dozvědět. Obzvlášť to vyptávání se. To by jí šlo. "Já na smečky moc nejsem," zasmála se a zavrtěla ocasem s bílou špičkou. "Nevydržela bych bydlet pořád na jednom území a s těmi samými vlky. To není prostě nic pro mě. Možná to jednou vyzkouším, ale prozatím jsem spokojená takhle." Rozhlédla se kolem a povzdechla si. S Mireldis se jí hezky povídalo, ale začínala toužit vydat se zase někam dál. Bylo toho tolik, co ještě neprozkoumala! "Hm, Mireldis, já se asi vydám zase na cestu, jestli ti to nevadí. Určitě ne, že jo?" zamrkala vlčecími očky a vzápětí roztáhla tlamu do širokého úsměvu. "Moc ráda jsem tě poznala! Snad se ještě setkáme!" Popoběhla o pár kroků, pak se obrátila: "Měj se. A dík za tu myšku." S tím Rýdie zmizela mezi vlčími máky...zpátky do toho zpropadeného portálu!

//Sněžné tesáky

"Já o jedné smečce vím," vyhrkla okamžitě Rýdie, ale vzápětí se zarazila. "Teda, vlastně... nevím tak úplně, kde sídlí. Vlastně ani jak se jmenuje." Rýdie popravdě nevěděla o smečce vůbec nic, kromě toho, že někde údajně existuje. "Znám ale jednoho vlka, Ahvu, a ten v té smečce je. Kdybys ho našla, určitě by ti to všechno pověděl!" zavrtěla radostně ocasem, když se rozvzpomněla aspoň na tohle. Mireldis to asi k ničemu nebylo, ale hnědá vlčice se přesto cítila alespoň trochu užitečně. "Ale nevím, jestli je to ta nejlepší smečka, co se tu dá najít," svěsila po chvíli trochu uši. "Ahva o ní mluvil, jako by tam nebyl moc šťastný. Ale to by ses musela zeptat jeho."
Na otázku, jaké jsou její plány, jen pokrčila rameny. "Já plány nemám. Nikdy jsem to s nimi neuměla," zasmála se. "Většina plánů se stejně vůbec nepovede tak, jak si je představuješ. Asi se budu prostě toulat a poznávat svět, jako doteď. Možná bych taky mohla zkusit podívat se po své rodině." Otázkou bylo, jestli by ji rodina ještě chtěla - vždycky byla v jejich řadách tak trochu černá ovce.

Brzy Rýdie zahnala alespoň ten nejhorší hlad. Myši nebyly žádnou delikatesou, pravda, a jeden se z nich zas až tak moc nenajedl, avšak pro drobnou vlčici to nebylo žádnou překážkou. Radostně se zazubila, když jí Mireldis pohodila myšku k nohám. "Děkuju!" rozzářila se jí očka jako děcku u vánočního stromečku a hned onen dar také slupla. Pak se zase hezky usadila mezi vlčí máky a hleděla na Mireldis, pocukávala přitom špičkou ocasu a nepřestávala se usmívat. "Hm, máš teď nějaké plány?" otázala se. "Nehledáš třeba smečku? Nebo ztracenou rodinu?" vyzvídala Rýdie, protože to byly jediné dlouhodobé plány, které ji napadaly. Vzhledem k tomu, že sama podle plánů nikdy nežila, příliš vekou fantazii v tomto směru neměla.

Rýdii přišlo zvláštní, že ten jiný svět, o kterém Mireldis mluvila, byl vlastně úplně stejný jako tenhle. Jinak to ale byl docela zajímavý příběh. "Hm... To je zvláštní, jak se něco takového může stát," vrtěla hlavou. "To aby si jeden dával pozor kam šlape, aby omylem nezakopl a prásk, najednou je za hranicí světa," zasmála se vlčice, ale napůl to myslela i vážně. Ona by se tedy takhle octnout v cizím světě nechtěla. Vlastně ani netušila, jak se octla tady, na ostrovech, kde bylo plno zvláštností. Nijak nad tím nedumala, ovšem. Bylo to prostě tak, jak to bylo.
Pak se začaly zabývat lovem. První ulevnou myš věnovala Rýdie své nové kamarádce - nikdy jí netrvalo nijak dlouho, než vlku svěřila plnou důvěru. Pak začala vyhrabávat další díru, ze které plánovala vytáhnout myš. Brzy se tak vskutku stalo. Rýdie hlodavce zhltla téměř vcelku, ale hrabat nepřestávala. Cítila ve stejné díře ještě další a i ta byla po pár minutách v jejím žaludku. Zvedla hlavu a otočila se k Mireldis, aby viděla, jak se v lovu daří jí.

Bylo horko. Rýdii však teplé počasí nikdy příliš nevadilo, byla to zima, která jí většinou dělala starosti. Přesto bylo příjemné, když Mireldis přivolala vánek, který jí krásně počechral srst. Už se chtěla pustit do děkování, když se k jejímu zděšení Mireldis svalila bezvládně na zem. Rýdie vytřeštila oči v hrůze. "Mireldis!" vyjekla. "Co se ti to stalo? Co je s tebou? Mám... mám..." Začala se rozhlížet kolem, ovšem to už se vlčice začala zvedat a ujistila ji, že se jí nic nestalo. "Neměla bys hned vstávat!" pokrčila Rýdie překvapivě přísně čelo. Sama si prošla za život už spoustou podobných příhod a nebrala to na lehkou váhu.
Zdálo se ale, že Mireldis je opravdu v pořádku a nic jí nechybí, poněkud se tedy uklidnila. "Opravdu není šance, že se vrátí?" zkusila to naposledy Rýdie, která by opravdu, opravdu ráda viděla telekinezi v akci. Vypadalo to ale, že minimálně Mireldis vůbec nevěří tomu, že by magii zpátky dostala a tak se raději zaměřila na něco jiného: "Ty jsi přišla z jiného světa?" To znělo skoro stejně zajímavě. "To jde? Jaký byl? Byl jiný, než ten náš?" Rýdie nabyla dojmu, že sem Mireldis přišla z jiné planety, což jí přišlo hrozně fascinující. I na jiných planetách jsou vlci? Páni! Byla ráda, že se s mimozemšťankou Mireldis spřátelila a nadšeně zavrtěla ocasem, když navrhla, že půjdou lovit. Hned, bez dalších slov, vyběhla s čenichem u země po louce a vyčenichala myší díru, načež se pustila do divokého hrabání, až hlína lítala na všechny strany. Netrvalo dlouho a svírala v tlamě myšku. Byla už hladová, avšak svůj úlovek položila před Mireldis. "Ta je tvoje!" oznámila hrdě a poklusem vyběhla zase dál. O pár metrů dále začala znovu hrabat.

"Myši a zajíce lovit klidně můžeme," nabídla se ochotně Rýdie, jejíž žaludek tak trochu zel prázdnotou už od chvíle, kdy začala společně s Ahvou jejich neúspěšnou pouť za nalezením mušlí k jídlu. Hned ji ovšem rozptýlila změna tématu, totiž magie, které byly zdrojem Rýdiiny nekonečné fascinace. Trochu ji zklamalo, když se dozvěděla, že telekineze nemá nic společného s telaty. I tak to ale bylo dost zajímavé. "Páni, o takové magii jsem nikdy neslyšela. Netušila jsem, že to je vůbec možné! Musí to být užitečné. Třeba se ti tvoje magie ještě někdy vrátí," zadoufala. Bylo jí Mireldis trochu líto. Přijít o tak vzácnou magii určitě nebylo nic příjemného. "Jak se ti vlastně tvoje magie ztratila? Možná bychom ji mohly najít," navrhla a pro jistotu se důkladně rozhlédla, jestli Mireldina magie náhodou nepoletuje někde ve vzduchu. Byla více než připravená se vydat na dobrodružnou výpravu za ztracenou magií.

"No, snad máš pravdu, ale já ti nevím, portály můžou být určitě dost zákeřné. Já bych to radši neriskovala," mlela Rýdie dál pantem a přitom se zubila, až bylo s podivem, že nechytla do tlamy křeč. Byl už zkrátka vytrénovaná. Našpicovala uši, když Mireldis změnila téma - příliš se jí ale nelíbilo, co slyšela. "Oh... to asi ne," vyhrkla spěšně. "Já na lov moc nejsem, víš? Tedy, jestli nechceš chytat myšky nebo možná zajíce. Ale velká zvířata lovit nebudeme. To ne. Rozhodně ne," vrtěla hlavou a svěsila uši. Zdálo se, že poslední špatná zkušenost na ní zanechala značné stopy. Zařekla se, že do větších lovů se už pouštět nebude a za tím si také stála. Pookřála ovšem, když se řeč stočila k magiím. "Taky ovládáš vzduch? No to je bezva! Já taky!" Ze samé radosti přivolala mírný poryv větru, který Mireldis počechral srst. "Co je to ta tele...telenéze?" naklonila tázavě hlavu. "Něco s telaty? Magie telat? To zní zajímavě! Škoda, že jsi o ni přišla, ráda bych to viděla."

Mireldis Rýdii následovala a tváří v tvář zjevným důkazům byla nucena uznat existenci portálu. Rýdie se zářivě usmála: "Vidíš? Nebyl to žádný sen! Ale nedivím se ti, že jsi mi to nevěřila. Já bych tomu asi taky nevěřila, kdyby mi o tom neříkal Ahva. To je můj kamarád, víš? To on mi řekl o tom portálu a já ho pak našla," brebentila. "Ale jestli jich je víc, tak to tedy opravdu netuším. Viděla jsem zatím jenom tenhle, ale... no, když je jeden, určitě by jich mohlo být i více, nemyslíš? Jenže to může být docela zrádné," bádala dále. "Co kdyby to někdy přemístilo jenom půlku vlka? Nebo tě to vykoplo někde sto metrů nad zemí? Možná je bezpečnější prostě chodit po zemi." Dokončila svůj vyčerpávající monolog a zastřihala ušima, přičemž se nepřestávala zubit a nespouštěla oči z Mireldis pro případ, že by vlčice k její zmatené záplavě slov měla ještě nějaké dotazy.

Rýdie začala divoce vrtět hlavou ve chvíli, kdy Mireldis počala zpochybňovat její slova. "Nemám halucinace a ani se mi to nezdálo! Jak by se mi to mohlo zdát? Ani jsem nespala. Je tam skutečně. Přísahám!" ujišťovala překotně vlčici. Připadala si trochu raněná, že jí nevěřila, ale byla si jistá, že to určitě nebyl záměr. Možná, že Mireldis jen nevěděla, co to jsou kouzla! "No jasně," vyskočila, když Mireldis navrhla, že by jí měla portál ukázat. "Ukážu ti ho. Ale nebudeme jím procházet. Víš, hory jsou... asi pro mě nejsou dobré," zazubila se, když si vzpomněla, jak ji túra po horách zmohla. Ještě teď ji bolely nohy, rozhodně se tam nechtěla vracet tak brzy. "Za mnou!" zavelela nicméně a vyrazila směrem, kde se divný průchod nacházel. Samozřejmě tam byl, mihotal se a vybízel k tomu, aby do něj vkročily, což ovšem Rýdie neměla v plánu. Místo toho ukročila stranou a zastříhala ušima na Mireldis: "Vidíš? Není to sen!"

Rýdie byla ráda, že jí vlčice neutekla. Tak nějak se jí úplně nechtělo potulovat se světem o samotě, byla od přírody společenským tvorem. Navíc se zdálo, že tahle vlčice bude celkem přátelská, ačkoliv se od ní trochu odtáhla. Rýdie si až v tu chvíli uvědomila, že existuje něco jako "osobní prostor" a o kousek se také oddálila, nepřestávala ale vrtět ocasem. "Mireldis? Hezké jméno," pochválila vlčici. "Já jsem Rýdie." Aniž by se snad mezi slovy byť i jen nadechla, pokračovala dále, ačkoliv téma už bylo úplně jiné: "Tady na téhle krásné louce je normálně kouzelný portál! Věřila bys tomu? Vlezeš dovnitř a puf, najednou jsi v horách! Teda... aspoň myslím, že to funguje na obě strany. Já totiž z těch hor zrovna přišla. Ale to by přeci nedávalo smysl, kdyby to vedlo jen na jednu stranu... pak by to byl portál na nic," pokývala hlavou poté, co Mireldis doslova zasypala slovy, která ze sebe vychrlila v rekordní rychlosti. Měla zkrátka neodolatelnou touhu někomu svěřit svůj zážitek.

Znavená vlčice seděla mezi květy, přivírala oči a usmívala se. Jazyk jí přitom plandal z tlamy. Kdyby ji tolik nepálil každý nádech a tlapky jí přímo nehořely, byla by úplně spokojená... Snad ještě kdyby tak měla nějakou společnost. V tomto směru měla ovšem štěstí. V zorném poli se jí objevila další vlčice. Rýdie otevřela modrá kukadla dokořán a začala okamžitě vrtět ocasem. Sice nově příchozí vůbec neznala, to jí ale nebylo překážkou. Vstala a zamířila za ní, vlčice jí ale zmizela mezi vlčími máky, když si mezi ně lehla. "Ne, počkej, neutíkej!" zvolala drobounká vlčice a skočila doslova šipku mezi květy. Náhoda tomu chtěla, že se octla přímo u druhé vlčice - ležela teď naproti ní, jejich čenichy se téměř dotýkaly. Rýdii zářila očka, usmívala se a vrtěla divoce ocasem. "Ahoj!" pronesla nadšeně.

//Sněžné tesáky

Z portálu napůl vykročila, napůl vypadla na louku. Ne na žádnou pláž, jaká jí byla slíbena. V danou chvíli ovšem nad zeměpisnými nepřesnostmi nepřemýšlela, neboť po výstupu do hor sotva popadala dech. S vyplazeným jazykem se lapavě nadechovala, v plicích jí hořel oheň a dech jí v krku hvízdal. Před očima Rýdii tančily černobílé mžitky, jako by se jí vysmívaly. Občas stále zapomínala, že na tom není tak dobře jako ostatní a že si takovéhle kousky nemůže dovolit. Alespoň ne aniž by za ně zaplatila jistou cenu. Když už byla schopná se trochu nadechnout, opatrně se posadila mezi červené květy, přivřela oči a vydýchávala se. Ač to bylo skoro k nevíře, na tváři jí vykvetl úsměv. To byl teda pořádnej kopec! A já ho vylezla - úplně sama! To kdyby Ahva viděl...

//Wolf lake

Vlčice nechala Ahvu za zády a vesele tlapala směrem k horám, kam ji vlk poslal. Nijak nepochybovala o tom, že tam skutečně najde onen portál, o kterém mluvil - neměla důvod Ahvaryanovi nevěřit. Bylo to kamarád. Netušila, jestli i on ji považuje za kamarádku a ani o tom příliš nedumala, automaticky prostě předpokládala, že ano. Doufala, že ho ještě někdy potká. Prozatím se však jejich cesty rozcházely a ona se brzy soustředila jen na to, aby šlapala na pevnou zem, aby stoupala do kopce a aby popadala dech. Brzy už chraptěla a sípala, jak se kopec zvedal a zvedal. Její oslabené tělo o sobě zase dávalo vědět. Bojovala však. Už před sebou tu zvlášní věc viděla. Bylo to nepochybně ono. Z posledních sil se ještě dodrápala k portálu - Ahva jí přeci slíbil, že na druhé strane bude moře a ona ho chtěla vidět. Vkročila dovnitř.

//Červená louka

Rýdie přešlapovala na břehu, pobíhala po něm a snažila se prohlédnout skrze křišťálově čistou vodu, ale žádné mušle nikde neviděla... a navíc se zdálo, že Ahva je trošku... mimo. "Ahvo? Tebe mrzí, že jsme nenašli ty mušle?" otázala se. "To tě přeci vůbec mrzet nemusí! Stejně jsou blbý," pronesla rozhodně, ačkoliv to tak úplně nebyl její názor. "Ani nemají kožichy, takže nemůžou žít v tak studené vodě, no kdo by se s něčím takovým chtěl zahazovat?" Zavrtěla nad tím hlavou. Beztak za to mušle ani nestály.
Pak si ale něco uvědomila. "A jé - ty vlastně musíš do smečky, co?" vyhrkla a uvědomila si, že asi svého společníka pořádně zdržela. "Tak to se asi budeme muset rozloučit, ještě abys kvůli mě měl nějaký problém, to bych vážně nechtěla!" Kromě toho se těšila, až se podívá k tomu moři a že se tam dostane tím portálem, nebo čím že vlastně. "Říkal jsi, že ten kouzelnej tentononc je tudy?" pohodila hlavou příslušným směrem a zavrtěla ohonem. "Tak já mizím. Měj se! Snad se ještě někdy potkáme!" Opravdu v to doufala, Ahvu si oblíbila. Pak už sebou ale bílá špička jejího ocasu naposledy mrskla a hnědá vlčice odběhla. Čekala na ni další dobrodružství.

//Sněžné tesáky

"No právě!" horlivě přikyvovala vlčice. "Taková obyčejná zvířata, vlk nad tím ani okem nemrkne, protože na to kouká skoro každý den, ale vlastně jsou dost podivná. Už i jen takový motýl. Kdybych o jejich existenci nevěděla a někdo mi je popisoval, myslela bych si, že kecá." A to se bavili jen o zvířatech - ale co takové masožravé rostliny? I to by Rýdii asi znělo přitažené za vlasy, kdyby si nebyla stoprocentně jistá tím, že to je skutečná věc, co existuje.
Vypadalo to, že v Ahvovi její plány vzbudily nějaký nápad. "Vážně?" našpicovala uši zvědavostí. To, co se dozvěděla, předčilo její očekávání. "Portál? Jako... taková ta přenášecí věc? A vede přímo k pláži? No to je... no to je... úžasné!" A taky skoro neuvěřitelné, jenže hnědá vlčice neměla sebemenší důvod myslet si, že by si z ní Ahva měl střílet. "To abych se tam potom hned vydala!" mávala ocasem a vtiskla si do paměti popis cesty, který jí byl sdělen.
"Nojo, tady mezi horami," zabručela a otřepala si z tlapy ledovou vodu. "Jistěže si to umím představit. Letní koupačka je super," usmála se. "Ale vybírám si k tomu osobně teplejší vodu, než je tahle." Nebyla takovým otužilcem, aby ji lákalo koupání v něčem natolik studeném, jako tohle jezero. "A vypadá to, že i mušle si vybírají lepší místa," dodala trochu zklamaně, když ani po dlouhém zkoumání dna pohledem neviděla nic jiného, než kameny a štěrk.