Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Sněžné tesáky

Oba s vysmátými výrazy ve tvářích pokračovali v chůzi a Rýdie si div nevykroutila krk, jak se snažila co nejdříve spatřit jezero, o kterém byla přesvědčena, že v sobě skrývá mušle - ať už zimní odrůdu či ne. "Na světě toho existuje, to by se jeden až divil, co všechno se dá najít. Když může mít ježek na sobě trnové brnění a hadi v zubech jed, proč by nemohly některé mušle mít srst? To v porovnání s tím ostatním zní úplné pravděpodobně." Mrazuvzdorné mušle rozhodně nebyly nejdivnější věc, kterou si dokázala představit.
Po chvíli se před nimi otevřela třpytivá hladina jezera. "To je ono!" vykřikla s radostí a přidala do kroku. "Našli jsme to!" Nadšeně kráčela vpřed a málem ani nezaznamenala Ahvovu otázku. "Co? Kam půjdu?" vyhrkla roztržitě, když jí došlo, že na ni vlk mluví. "Nooo já vlastně ani pořádně nevím. Možná někam, kde je teplo... třeba k moři? A pak zase někam dál. Budu se prostě toulat," pokrčila rameny.
To už ale byli u jezera a Rýdie se už už chystala bez okolků vkročit do vody, když se jí ale první tlapa dotkla ledové vody, rychle si to rozmyslela. "Brr," otřásla se. "Ta je teda pěkně studená." Nijak zvlášť nestála o to znovu nastydnout, přešlapovala tedy na břehu a napínala zrak do čiré vody, div jí oči nevypadly.

//Bull Meadow

Vypadalo to, že Ahva celkem rozumí situaci, která panovala v její rodině. No, možná si spousta rodin byla více podobná, než se mohlo zdát - navíc pokud si pamatovala, tak jí při jejich prvním setkání vlk vyjmenoval taky pěknou řádku sourozenců. Mezi tolika vlky se zkrátka často vyskytne někdo, kdo chce ostatní držet pevnou tlapou pěkně zkrátka. Teď už tu ovšem nikdo takový nebyl, Rýdie neměla ponětí, kde je její rodině konec.
Ani už o ztracených příbuzných moc nepřemýšlela, protože Ahva její mysl plně přetáhl zase jen na jezero a mušle. "Hurá!" zazubila se, když řekl, že je to už blízko. Ovšem vyjádřil také obavu, že na mušle bude tady mezi horami moc zima. Rýdie se ale skálopevně držela svého optimismu: "Ale to určitě ne! Třeba jsou to horské mušle. Nebo nějaká... zimní odrůda. S hustým kožichem, aby jim ve studené vodě nemrzly nohy," zasmála se, ale pak se zarazila: "Teda... nohy asi nemají. Tak aby jim nemrzly... zadky!" Nasadila triumfální výraz - to by bylo, aby mušle neměly zadky, které by jim mohly v studeném jezeře omrznout. Už se opravdu těšila.

//Wolf Lake

//Bašta

Plně s Ahvou souhlasila a byla moc ráda, že jejímu pohledu na celou věc vlk rozumí. "No právě. Máš volnost úplně ve všem a nikdo ti do toho nemůže kecat," zasmála se. "S tím jsem měla hrozný problémy doma. To bylo pořád tohle nesmíš, tohle musíš... Naši to nějak nemohli překousnout," pokrčila rameny. Nepronesla to nijak zkroušeně, spíše jen konstatovala fakta. Už ji to teď netrápilo, ačkoliv jí rodina občas scházela.
"Možná to ještě můžeš napravit, na to přece není nikdy pozdě," navrhla a usmála se na Ahvu, trochu ji mrzelo, že se vlk zklamal v něčem, na co se minule tak strašně těšil. "Navíc se to možná změní, až tam budeš trochu déle, ne? Třeba je jen potřeba si trochu zvyknout na život ve smečce, to určitě taky nejde ze dne na den," mudrovala dál. Mezitím, co přemýšlela, vztyčily se před nimi hory. Zamrkala na jejich vrcholky. Připadala si před nimi jako mravenec, ale stále drobným klusem nadšeně následovala Ahvu. "Mušle už čekají," olízla si tlamu, ač nebylo vůbec jisté, zda nějaké najdou - zůstávala optimistická.

//Sněžné tesáky

//Zlaťák

Capkala vesele za Ahvou, šťastná, že je zase na cestě za objevením neznámého. Oháňka za ní lítala ze strany na stranu, jeden by se mohl až podivit, že jí ještě neupadla, neboť se sotva kdy zastavila. Rýdie vrtěla ocasem snad i ze spaní. "To jo, už jsem o tom vlastně přemýšlela i dřív, kde by se mi nejvíc líbilo," přitakala, když Ahva poukázal na promyšlenost jejích představ. "Ale máš asi pravdu, vůbec nemá cenu se někde zabydlovat, když je okolo celý širý svět, který jen čeká na objevení!" Bylo zcela jasné, že s takovouhle by se Rýdie stěhovala pomalu každý druhý den. Pak se ale zarazila, když jí došlo, že Ahva to má asi trochu jinak. "Teda, tím jako nemyslím, že by bylo nějak hloupé patřit do smečky, to vůbec, ale... no, ty určitě víš, jak to myslím!" zasmála se a vskutku doufala, že si vlk její slova nepřebral špatně.
"Možná že ano," připustila. "Třeba až budu starší, už mě toulky tolik táhnout nebudou a možná se doopravdy někde zabydlím." Prozatím to pro ni ovšem bylo nemyslitelné, představovala si sama sebe, jak se šine světem i jako šedivá opelichaná babka. "Ale zatím... zatím budu raději volná. Jako pták!" poskočila a následovala vlka dál.

//Bull Meadow

"No jistě!" radovala se nadále vlčice. Už dávno zapomněla na to, že než narazila na Ahvaryana, byla vlastně skleslá a bolel jí bok nakopnutý od telete. Voda jí bolavé místo ochladila a ona už na to vůbec nemyslela, jediné, co ji teď zajímalo, bylo kam dále povedou jejich kroky a jestli v tom druhém jezeře doopravdy najdou mušle.
Ještě jednou se otřepala a sledovala s nedočkavě přešlapujícími tlapkami, jak Ahva vystupuje na břeh. "Les by byl bezva," přikyvovala. "Nějaká pěkná nora mezi kořeny stromů, kolem spousta borůvčí a ostružin a myších děr..." Vlk asi příležitostmi k lovu myslel něco jiného než myši a hraboše, ale pokud šlo o Rýdii, jí by to stačilo. "Jenže to bych se někde musela natrvalo usadit, aby se mi vyplatilo hloubit noru, a to není jen tak," přemýšlela dál, zatímco následovala vlka naznačeným směrem. "Myslím, že by mě to nebavilo, víš? Někde zůstávat tak dlouho." Ani si už nepamatovala, jaké to je, mít stálý domov. Toulavé tlapky ji táhly pořád dál a dál.

//Bašta

19
Ahva, který dle vlastních slov za sebou měl výlet kolem ostrovů, o dalším jezeře opravdu věděl, což vedlo k nemalému Rýdiinu potěšení. "To je báječné!" Nadšeně poskočila, čímž způsobila, že se voda opět rozprskla všude kolem a oba skončili poněkud zmáčení. "Jé," zasmála se tomu, co vyvedla a otřepala se. "Vypadáš jako vodník," culila se nevinně na Ahvu, jako by za to snad nemohla sama.
"S tím si nedělej zbytečně starosti, já opravdu o smečky dvakrát nestojím," mávla nad tím tlapou, moc se jí nechtělo na cizí území, trochu se bála, co by jí tam mohli vyvést. Její představa o smečkách byal vskutku trochu zkreslená. "Ještě by si mě tam pak chtěli nechat napořád a co bych si potom počala? Musela bych utéct a byl by ze mě psanec," řekla napůl žertem, ale popravdě jí to nepřipadalo tak nemožné, jak se tvářila. "Úpatí hor zní skvěle," uznala. "Já bych si našla úkryt... asi někde v lese. V listnatém, kde je hodně světla a slunce, někde víc na jihu, aby tam bylo pěkně teplo a nebyla tak krutá zima." Zima pro ni byla vždy nejtěžší a tak by jí snad ani nevadilo, kdyby se v jejím průběhu měla přestěhovat někam do teplých krajin. "Půjdeme k tomu druhému jezeru? Ať to stihneme, než se budeš muset vrátit?" poprosila, nedočkavě přešlapovala a vrtěla ocasem - nemohla se dočkat těch mušlí. Opravdu doufala, že tam budou. Byla by i vyrazila první, ale už stačila zapomenout, kterým směrem Ahva ukazoval.

18
Zaradovala se, když slyšela, že by tu mohla být určitá naděje k nalezení dalších jezer, kde by šance na ochutnání mušlí mohla být o něco větší. "Pamatuješ si, kde jsi ta jezera viděl?" začala hned s nadšením zjišťovat. "Mohli bychom se tam vydat a pořádně to prozkoumat. Mušle se před námi nemůžou skrývat navěky!" Obzvlášť pokud byly podobné kamenům a tudíž nemohly moc rychle utíkat. "Jo, kamení není zrovna nejlepší. Má docela hnusou chuť. Takovou... kamennou," zasmála se vlčice a pak se hltavě napila vody, protože jí z toho všeho smíchu začínalo vysychat hrdlo.
"Tuláci asi na území nesmí," uvažovala vlčice. "Aspoň u většiny smeček to tak je. Nevím, jak v té vaší. Ale to nevadí, přežiju i bez ukázky úkrytu," dodala. "Ještě bys kvůli mně měl nějaké problémy, to za to přece nestojí! Ale až budeš mít ten svůj vlastní, musíš mi to říct. Vyzdobíme ho jako žádný jiný!" slibovala a v hlavě už si tvořila představu. "Natahli bychom tam kožešiny a tyhle blýskavý kamínky a u vchodu by seděl hlídací medvěd a nikoho cizího tam nepustil," pronesla zasněně a pak svůj pohled přenesla z nebe zptáky na Ahvaryana. "Kde bys ten úkryt chtěl mít? Víš o nějakém takovém místě?"

17
Ukázalo se, že mušle nejsou žádný druh kamenů, ale něco k jídlu. K jejich smůle ovšem to, co našli, k jídlu vůbec nebylo, jak se Rýdie přesvědčila na vlastní kůži. Naštěstí jí zůstaly všechny zuby. "No, škoda. Třeba je najdeme někde jinde. Teď už by mě totiž doopravdy vážně zajímalo, jak vypadají... a taky jak chutnají," mávala ocasem. "Určitě budou mít lepší chuť než kameny." Zas tak zklamaná ovšem nebyla, ačkoliv něco k jídlu by ocenila, ne že ne. Snad to bylo tím, že neznala chuť mušlí a netušila tedy, o co přichází.
Stočila pohled ke kameni na dně, na který poukázal Ahva. "To vypadá, že je to tam pěkně zaseknuté," souhlasila, ale přesto se pokoušela pod kámen zapřít tlapu, aby ho dostala ven. Neměla ovšem úspěch. "Ty máš nějaký úkryt, který si chceš vyzdobit?" vyptávala se, zatímco se snažila nacpat drápy pod Ahvův objev. "Vlastně když jsi ve smečce, tak máte nějaký úkryt společně, nebo ne? Já toho o smečkách zrovna moc nevím, ale tohle zní pravděpodobně. Třeba by byli rádi, kdybys jim donesl nějakou ozdobu," rozkecala se opět vlčice. "Nebo by sis mohl vyhrabat vlastní noru a takových věciček si tam nanosit víc! To by bylo bezva! Pomohla bych ti s tím!" Už to viděla před očima a skoro zalitovala, že ona sama nikdy dlouho na jednom místě nevydrží - pokud by měla vlastní noru, nejspíš by tam natahala takových krámů, že už by se tam sama nevešla.

16
Na medvědy zapomněla ve chvíli, kdy se začala zaobírat tou blýskavou záhadou. Dosud nikdy neměla tu čest s takto zářivým jezerem ani podobnými kamínky, takže ji to teď doslova uhranulo. Ahva, jak se zdálo, byl také zaujatý. Vlčice strčila kámen zpátky do jezírka a začala se prohrabovat těmi na dně. "Mušle? To je druh kamení?" tázala se zvědavě. O těch taky nic nevěděla. Ale Ahva jí hned vzápětí objasnil, že to je něco, co se dá jíst. To by bylo něco pro Rýdii - jídlo, které neutíká a kterého je plné jezerní dno? To by bylo! Rozzářila se. "Zkusím to! Určitě to jsou mušle!" oznámila nadšeně a v tu chvíli už ji nemohl nikdo zastavit. Ponořila hlavu pod hladinu a bezmyšlenkovitě se zakousla do "mušle", která vůbec nebyla mušlí. Kus slídy jí v tlamě zaskřípal o zuby, až jí přejel mráz po zádech. S vykulenýma očima nechala svou nejedlou kořist vypadnout zpátky do vody. "Tohle k jídlu určitě není," vypískla a otřásla se. Jazykem si přejela po zubech, které měly štěstí, že nebyly vylomené. Rýdie se ale celé věci jen zasmála: "Asi to byla špatná mušle."

15

"Ale velkým medvědům by se asi moc nelíbilo, kdybychom jim brali mrňouse," uvědomila si Rýdie. "Ledaže... aha! Leda bychom našli nějakého chudáčka opuštěného, ten by byl určitě ještě rád, že jsme ho zachránili," rozplývala se v duchu nad představou toho, jak se stará o malého medvědího sirotka a ani ji nenapadlo, že takový méďa by si z ní v dospělosti udělal svačinku tak na dvě kousnutí.
"Hmm," zamručela, když si Ahva nadále stěžoval na bratra Zeinab. "Takovým případům je asi lepší se vyhýbat. Jenže to se těžko pozná, než se dáte do řeči." Vtom na ní přistál cákanec vody, který na ni poslala Ahvova tlapa. Široce se zazubila. "Ty!" zasmála se a oplatila mu stejně, akorát že se do toho opřela jaksi víc, takže vlk byl pokropen vskutku důkladně. "Jejda," zazubila se nevinně.
Pak ale objevila ty zvláštní blýskavé kamínky. "No, já nevím, rozhodně mi to jako kámen připadá," šťourala do toho tlapkou a nakláněla hlavu do všech stran. "Ale takovej... jinačí. Blýskavější. Nic takového jsem ještě neviděla."

14
Byla ráda, že se Ahvovi její nápad s ochočenými medvědy líbí. "A kdybychom jich měli víc, mohla by z nich být celá armáda a nikdo by si na nás už nemohl dovolit," zasnila se. Byly to ale jen představy z řad těch, které se těžko kdy vyplní.
Zdálo se, že Ahvu trochu poděsilo, že se Rýdie už už těší na to, až vyrazí dál. "Však nemusíme hned," vyhrkla okamžitě - ještě aby si tak vlka odehnala! "Přece není žádný spěch, svět nám neuteče," zasmála se, ačkoliv už se skutečně nemohla dočkat, až z toho světa uvidí trochu víc. Na to, že od začátku měla v plánu to tu zkoumat, prozatím mnoho území neprošla. Teď měla konečně šanci a nechtěla, aby jí jen tak upláchla.
"Ach, v tom případě jsem ráda, že jsem ho nepotkala," zamračila se. Nikdy neměla ráda namyšlence. Kdo by je rád měl? Tedy, kromě nich samých, samozřejmě. Zeinab ale byla od svého bratra asi dost odlišná. Pak se obrátila k hladině jezera. Blyštilo se, až z toho přecházel zrak. Rýdie přimhouřila oči. "Co to má na dně?" divila se. "Však to září jako druhé slunce, akorát že na zemi!" Rozhodla se to vyzkoumat. Vlezla po břicho do vody a tlapou vystrkala na břeh kus slídy. Vykulila oči. Nic takového nikdy neviděla. "Kouzelné kamení," zaradovala se. "Jestlipak svítí i v noci?"

13
//Bull Meadow (přes Baštu)

"Páni, s medvědem? Tedy, určitě by to byl užitečný kamarád! Ale asi by se těžko hledal nějaký přátelský," dumala Rýdie, která dobře věděla, že medvědům je radno se vyhýbat, pokud tedy nechcete, aby z vás byla sekaná. "Leda že bychom našli nějakého malého a vychovali ho jako jednoho z nás," napadla ji náhle spásná myšlenka a vesele zavrtěla ocasem. "Pak by nás měl rád, chodil všude s námi, lovil ryby pro všechny a třeba... třeba by nás mohl nosit na zádech!" vychrlila několik nápadů, co by s ochočeným medvědem mohli dělat. Už se pomalu viděla, jak se projíždí světem na medvědím hřbetě.
Vzápětí už na medvěda ale nemyslela. "Takže vyrazíme na výlet? To je bezva!" oběhla kolem Ahvy nadšené kolečko a skončila proto omylem předníma nohama zaparkovaná v jezeře. "Ups," vyhrkla a rozesmála se, načež vycouvala na pevnou zem. "Bylo blíž, než se zdálo," zubila se. Ve skutečnosti spíš nekoukala, kam šlape.
"Mě moc drsná nepřišla," zamrkala překvapeně. "Byla moc milá. A jejího bratra neznám. Tys ho potkal?" S tím se otočila k jezeru a koukala, zda nezahlédne nějaké ty rybky.

12

"Nojo, znáš ryby," zasměje se zvonivě Rýdie. "Ty toho moc nenamluví. Asi se stydí, nebo mají hlavu plnou rybích tajemství a bojí se, aby je omylem neprozradily," zubí se nadále zvesela. "Možná, kdyby se na ně trochu přitlačilo, něco by řekly." V hloubi duše jí jaksi docházelo, že z ryby by nevyrazila hlásku, ani kdyby se stavěla na hlavu, ale... bylo hezké snít, ne? Ačkoliv leckomu by svět s mluvícími rybami nemusel připadat jako sen, ale spíše noční můra. Rýdie by si ovšem ráda pokecala s každým tvorem.
"Obešel jsi celé ostrovy? No páni! To musíš mít hrozně moc zážitků!" vyhrkla nadšeně. I v ní se kumuloval přebytek energie, avšak zdálo se, že u ní to Ahvovi nevadí. Snad se chovala nějak snesitelněji, snad po ostrovech pobíhala ještě větší třeštidla, než byla sama. Každopádně se nad tím nepozastavovala, jen roztáhla tlamu do širokého úsměvu, když byla tázána na to, koho potkala: "Já vlastně potkala jen jednu další vlčici- Zeinab! Taky byla milá, říkala mi o poušti a o magiích a dokonce dokázala svou magií udělat z trávy takový úkryt, jaký jsem ještě v životě neviděla." Poklusávala po Ahvově boku, ačkoliv jejich tempo nebylo nijak závratné. "Na cestě kolem ostrovů jsi určitě viděl něco zajímavého, že jo?" vyzvídala.

//Zlaťák (přes Baštu)

11

"No, to teda nevím. Ale stejně, copak rybí život může být nějak zábavný? Možná je pro ně spíš vysvobozením, když je někdo sežere," začala Rýdie rozvíjet své teorie. "Být ryba musí být strašná otrava. Ještě, že jsem vlk!" Je pravda, že Rýdiin duch v rybím těle by byla asi tragická kombinace. Občas měla problémy nějak ovládnout svou neposednou energii i takhle, když měla čtyři nohy a oháňku, kterou je možno neustále máchat ze strany na stranu.
"No výborně, tak jdeme, jdeme," poskakovala vesele a těšila se, kam ji Ahva zavede. Vlk vypadal, že se upřímně těší z její společnosti, což jí bohatě stačilo ke štěstí a k tomu, aby si div tlamu neroztrhla, jak široce se zubila.
Nakonec dokonce i vzdal přesvědčování vlčice k lovu vysoké zvěře, což rovněž oceňovala. "Na mně a svaly? A kde by se vzaly? To by mi jako vyrašily, jo?" obhlížela se Rýdie, jako by čekala, že z ní najednou bude kulturistka. Nechápala, jak takové věci fungují, ani to, že nějaké svaly na svém šlachovitém těle už má i teď - pochopitelně, jinak by ležela jako hromádka na zemi. Nebyla zkrátka vzdělaná. A poznámka o správné výživě šla už tuplem mimo ni. "Vlastně máš pravdu. Uvidíme, co přinese budoucnost," odsouhlasila nakonec a poskočila, aby připlácla k zemi ohnuté stéblo trávy. "Potkal jsi nějaké zajímavé vlky od té doby, co jsme se naposled viděli?" změnila téma hovoru na nějaké, které se netočilo kolem ní a jejích tělesných možností či nemožností.

10

"Třeba si tam na to ještě zvykneš a zalíbí se ti tam!" nadhodila Rýdie o něco pozitivnější možnost vývoje situace. Zvyknout se dalo na leccos. Sama toho byla chodícím příkladem, ačkoliv ona byla možná jakousi výjimkou. Změny ji nikdy netrápily, všechno prostě brala, jak to je.
"Ryby jsou potvory," přikyvovala ochotně. "Kluzké a mrštné a vůbec se nechtějí nechat sežrat. Ale je to přeci sranda je lovit. A když už se to povede, tak to stojí za to," olízla se mlsně. Myš, kterou před chvílí zhltala, ji zrovna dvakrát nezasytila a řeč o rybách jí dělala chutě. Při další Ahvově větě se jí rozzářila očka: "Ty bys mě tam vzal? Fakt? To by bylo bezvadný! Žádné jezero jsem ještě - ale jo, vlastně viděla," vzpomněla si na jezírko, do kterého v horách dvakrát spadla.
Zdálo se ale, že Ahvaryan zcela nechápe, v čem tkví podstata Rýdina problému s lovem vysoké zvěře. "Už to dělat nebudu," zopakovala. Neříkala to nijak zklamaně, vlastně se nepřestávala usmívat. Už se zase srovnala se stavem věcí, který nemohla ovlivnit. "Já vím, že spolu se nám to povedlo a bylo to vážně moc super, ale prostě to nejde, Ahvo. Však se na mě podívej," kroutila se jako žížala, jako kdyby její droboučkou postavu doteď snad vlk nemohl vidět. "Na lov těch velkejch musíš mít svaly! A sílu!" Poskočila kolem vlka. Těžko říct, co tím chtěla demonstrovat. "Nevím, co mě to popadlo, pouštět se najednou do takových činností. Předtím mi přece bylo dobře. Jsou z toho jen potíže." Přestala poskakovat a zazubila se na Ahvu: "Vezmi mě radši k tomu jezeru, prosííím."