Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Šalvěj pevně stiskla oči. Hlava vlčici bolela jako blázen. Zřejmě to byl následek kutálení a enormního stresu, který z celého zážitku i momentální situace měla. Jejich křik naštěstí nepřišel vniveč, neboť se ke skupince brzy přihnala Astrid i Sierra. Lehce pootevřela oči, aby sledovala, jak si její spolu-léčitelky vedou. Nehodlala jim do toho ovšem kecat, ba naopak, třeba se mohla něčemu od své bývalé mentorky přiučit.
Dvojice se věnovala Einarovi a poté se přesunula na Mátu. Správně. Do toho všeho se přidala i Konvalinka. Šalvěj léčitelkám věnovala unavený úsměv a drobné kývnutí. Na sestru se zahleděla trochu déle, jakoby se ji snažila ujistit, že je v pořádku. Až když bylo to nejhorší zažehnáno, otočila se Astrid k ní. „Trochu mě bolí celé tělo, ale není to nic hrozného. Lehce jsem se natloukla v horách a přitopila ve vodě,“ snažila se nějak stručně vysvětlit, co se stalo. Nepředpokládala, že by se s ní muselo dělat něco víc než podpořit hojení drobnějších ranek a modřin, ale třeba Astrid měla širší okruh vědomostí.
Do toho všeho se Einar rozhodl odejít. „Einare!“ zvolala na zrzka v naději, že se zastaví. Bohužel tak neučinil. Šalvěj už upřímně neměla energii na to, aby se za ním zase hnala ven. Povzdechla si. Alespoň se nechal ošetřit, pomyslela si a pohled přesunula na léčitelky. Kdyby na tom byl tak špatně, že by se nesměl hlídat, některá z nich by ho určitě šla odchytit, ne? Věřila jim.
„Děkujeme. Jsem ráda, že jste tu byly,“ poděkovala léčitelkám, které k nim přiběhly na pomoc. Chyběla tu jen Doubravka. Kde té byl konec? Když si k ní Máta přišla lehnout, i ona se sesunula k zemi a trochu se k ní přimáčkla, aby se vzájemně zahřály. Pak ještě koukla na Konvalinku, zda se k nim náhodou nepřidá. Potřebovala si odpočinout. Pokud by si s ní chtěla Astrid, Sierra, nebo kdokoliv jiný promluvit, muselo to počkat, než zase nabere sílu.

// Mlžné pláně

Když oči opět otevřela, nacházela se ve smečkovém úkrytu. Zdálo se jí to celé? Hned se rozkašlala, jak se tělo snažilo dostat ven vodu, která v něm neměla co dělat. Heřmánku, Tymiáne, ucítila štípání slz v očích. Z naděje, že to všechno byl jen sen, ji poměrně rychle vyvedl Einar. „Já- Jsi ty v pořádku?“ zeptala se vyděšeně. Pohledem kmitla k Mátě, která na tom nebyla o moc lépe. Léčitelku náhle přepadla panika a začala se soukat na nohy. Jenže adrenalin postupně vyprchával a konečně začínala cítit každý následek souboje s medvědem a kutálení dolů horským povrchem. Tak jsem trochu otlučená a mám pár škrábanců, to nic není v porovnání s Mátou a Einarem, připomenula si. Přeci jen se jí podařilo vydrápat na nohy - a už už si to šla válcovat do léčitelského koutku, když zrzek začal řvát po Astrid. A pak zavolal Sierru. No samozřejmě. Jak mohla zapomenout? Měla také nechat práci ostatním, nemohla vše řešit jen ona. Teď by se to navíc náramně hodilo, protože nejspíš potřebovala, aby někdo kouknul i na ní. Léčit samu sebe ještě nezkoušela a netušila, zda to byl úplně nejlepší nápad... „Astrid! Sierro! Doubravko! Konvalinko!“ začala postupně vyřvávat jména všech léčitelek. Alespoň jedna z nich se tu musela někde nacházet, ne? „Fialko?“ zkusila pak ještě přivolat pomocnici, která by alespoň mohla pomoct s přenosem léčivek.

// Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

Voda je házela z jedné strany na druhou, nahoru a pak zase dolu. Jakákoliv naděje, že by se mohly vlčice zorientovat a dostat se na břeh, případně k Einarovi, byla pryč. Šalvěj pomalu ztrácela energii a její pokusy udržet se nad hladinou byly slabší a slabší. Dokonce už ani bolesti skoro nevnímala. Byla sice celá otlučená a v zátylku měla zakousnutou Mátu, ale co by trochu (hodně) adrenalinu neotupilo? A vůbec, kdo by mohl vnímat nějakou blbou bolest, když se jí právě před očima zjevil temný stín? Už je čas se k tobě připojit? optala se v duchu Heřmánka. Zcela jasně věřila tomu, že umírala. Proč jinak by pro ní Heřmánek přišel? Jenže bratr pomáhal. A brzy se k němu přidal i další stín, který se dvojici také rozhodl pomoci. Ale... Ale proč byl Tymián také stínem? Otevřela tlamu a chtěla na ně zařvat, no nic nevyšlo. Bratříčci, do očích se jí vrhnuly slzy. Snažila se na nich udržet svůj pohled až do chvíle, kdy byl odseknut křídlem Einara. Křečovitě zavřela oči.

// Alatey

// Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
// Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3/3)

Přeci jen se jí podařilo dostat hlavu nad hladinu a několikrát se nadechnout, než se zase ocitla pod vodou. Proud byl silný a Šalvěj s ním musela neustále bojovat, aby měla alespoň čas od času šanci vystrčit čumák na vzduch. Teď, když byla v ohrožení života, konečně přebral pud sebezáchovy a léčitelka na moment zapomněla na to, že vlastně šla za Einarem. Snažila se pouze dostat se nějak z vody.
Byl to až moc velký chaos na to, aby si všimla, že se poblíž nich dostala i Máta se světlou vlčicí. Ani zvolání jejího jména přes hlasitý hukot vody neslyšela. Naštěstí jim osud dopřál alespoň nějaké naděje a Máta brzy do Šalvěje vrazila. Chytila se jejího zátylku a dvojice tak mohla jen doufat, že je proud neoddělí. Jenže bojovat proti proudu ve dvojici nebylo vůbec lehčí, ba naopak to možná bylo i složitější! Ne nadarmo se říká, že by se měl nechat tonoucí nejprve trochu přitopit, aby ho pak druhý mohl snadněji zachránit.

// Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (2/3)

// Krápníková jeskyně

Šalvěj ze všech obdržela nejméně zranění. Pravděpodobně to bylo tím, že se k medvědovi příliš nepřibližovala a tak se raději zaměřoval na vlky v jeho okolí. Na jednu stranu se cítila trapně, na druhou jí to teď nesmírně pomáhalo, když se řítila dolů z hor. Jenže dohnat plamen bylo zkrátka nemožné. Jak se usilovně snažila držet rychlost, špatně položila tlapu a na kluzkém horském povrchu a noha jí podjela. A tak se, podobně jako Einar o několik chvil před ní, začala kutálet z hor. Každý náraz bolel a Šalvěj pevně zavřela oči.
Čím déle se kutálela, tím větší rychlost nabírala. Pak nastal velký náraz a najednou ticho. Svět, který se kolem ní točil, se najednou zastavil a její tělo na chvilku pomaličku klesalo ke dnu. Pár bublinek se vzneslo z jejího těla a Šalvěj otevřela oči. Jakmile se zorientovala, začala mávat nohama ve snaze dostat se nad hladinu, no s proudem to nebylo tak jednoduché. Každý pohyb bolel.

// Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
// Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (1/3)

Útoky pokračovaly - a to ze strany medvěda i skupiny vlků. Šalvěj pomalu začínala zvažovat, zda bylo vůbec možné nad medvědem zvítězit. Z používání magie na nejvyšší úrovni, co uměla, už začínala postupně ztrácet sílu. A ostatní na tom nebyli o moc lépe. K jejímu překvapení to ovšem byl medvěd, který ve výsledku utekl a přenechal jeskyni vlkům. Léčitelka si na chvilku oddechla. Pohroma byla zažehnána. Teď už zbývalo jen léčení zranění.
Nebo si to alespoň myslela. Einar se v podobě ohnivé střely vyřítil ven. Za medvědem? Zranil si hlavu a nedokázal teď pořádně přemýšlet? To Šalvěj netušila. Jedno ovšem věděla. Musela za ním. „Nemůžeme ho nechat samotného,“ křikla k sestře zoufale. Dokázala vůbec chodit? Měla by místo nelogického hnaní se za Einarem zůstat a ošetřit Mátu? Ne, nemohla. Pokud nemůže jít se mnou, tak tady určitě počká. Já chytím Einara a odvedu ho zpátky sem. A pak je všechny ošetřím. A... A..., ztrácela příliš času. Neznámou v tento moment prakticky ignorovala. Netušila, kdo to byl, ani jestli k nim medvěda přivedla schválně. Prostě se co nejrychleji vyřítila ven z jeskyně a pohledem vyhledala oheň.

// Mlžné pláně

Magie, no samozřejmě! Proč to Šalvěj sakra nenapadlo? Její zcela očividná nezkušenost pro vlčici (ale i její okolí) teď byla velkým trestem. Možná by bylo fajn mít ve smečce i pár bojových výcviků. Dlouho neotálela a vyvolala pouta z kořenů, kterými obmotala nohy medvěda, aby se nemohl otáčet. Alespoň na nějakou chvíli. Pokud zrovna stál, pokusila se vyvolat kořeny i výš, aby chytila jeho přední tlapy a nějakou dobu mu znemožnila se drápy ohánět, ale zda na to byla její magie dostatečně silná... To nechám na vás.
Bohužel nebyla žádným mistrem a nedokázala medvěda zcela zastavit. Po nějaké době se kořeny přetrhaly a okolím zase začala lítat jedna nebezpečná tlapa za druhou. Šalvěj se je pokusila vyvolat ještě jednou, ale pozdě. Medvěd byl rychlejší a v důsledku toho Einar skončil s vyraženým dechem. Predátor se otáčet na Mátu, díky čemuž sklidil spršku kamením. Šalvěj dokázala pohybovat pouze menším kamením, takže nebylo pravděpodobné, že by mu to ublížilo, ale doufala, že to alespoň odvede jeho pozornost. Einar se opět připojil do boje, ale pak... Pak zazněl křik. Ohlušující křik. Šalvějí projel mráz.

// Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3/3)

Všechno se odehrávalo tak hrozně rychle a zároveň extrémně pomalu. Zrovna byla za medvědem, když se rozhodl Einara odhodit. Šalvěj to ovšem na vlastní oči neviděla, protože měla v zorném poli jen a pouze medvěda, do kterého se na chvilku zakousla. To, že se stalo něco špatného, vyvodila až z vyjeknutí její sestry. Stisk pustila. Ale Einar byl... Einar. Tomu se přece nedělo nic špatného. Silnějšího vlka neznala. Se strachem v očích přesunula pohled na Mátu. Třeba nepochopila její tón. Třeba Einar jenom udělal fakt dobrou věc a ona ho podpořila vykřiknutím jeho jména? Jenže přesně jak koukala na sestru, viděla, jak se jí medvěd zakousl do stehna. Celé to bylo jaksi zpomalené. „Máto...,“ vydala ze sebe slabě, náhle sžírána tím, že sestru přeci jen nebránila ona. Udělala k ní krok. Jenže než se nadála, medvěd ji zase pustil. Teď nemělo smysl vrhat se k černobílé vlčici a začít ji ošetřovat, museli se nejprve zbavit krvežíznivé bestie, jinak skončí ještě hůř. Jenže jak měla zaútočit? Nechtěla útočit na medvěda čelem, no na zádech mu visel Einar a všude kolem sebe bouchal křídly. Šalvěj tedy neměla možnost se zezadu přiblížit, aniž by byla zasažena. Tak jak sakra...? Stála jak opařená. Moc nad tím přemýšlela.

// Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (2/3)

Souhlasně přikyvovala, jak Einar mluvil o tom, že mají navázat hlubší vztahy. Měl naprostou pravdu. Jen to bylo celkem lehce řečené, ale poněkud hůř realizovatelné. Ostatně ani Einar doposud neznal sestry na hlubší úrovni, přestože měl nejvyšší postavení. Možná právě tím by se měla Šalvěj inspirovat, zkrátka někoho čapnout a chvilku ho protáhnout po okolí? Tedy, až z ostrovů nebude jedno velké jezero. „Se Sierrou jsem se chvilku bavila,“ pípla jen tak mimochodem, když něco podobného zmínila i Máta. Rozdíl jejich známostí už začínal být poměrně úsměvný. „Také se pokusím rozšířit své obzory a navázat lepší vztahy,“ přislíbila jak jemu, tak sobě.
Einar se jal mluvit o jejich dalších povinnostech. Zopakoval Máty úkol a pak začal i na téma léčitelů, což donutilo Šalvěj zpozornět a našpicovat uši, ale nikdy svou větu nedořekl. Pozornost trojice totiž získala světlá vlčice, která vstoupila do úkrytu. A medvěd, který jí byl hned v patách. Moment. Medvěd?!
Šalvěj se chtěla vrhnout před Mátu - ochranářský pud vůči zbytku sourozencům, který z nějakého důvodu stále měla. Udělala však jen jeden krok jejím směrem a zastavila se. Máta... Máta na tom nejspíš byla líp než ona. V cestě by jí pouze překážela. Na sucho polkla a celá zježená sledovala, jak se vrhli na medvěda. Ona by měla taky. Ale jak? Pořádně ani nelovila, natož bojovala! Instinkt byl jediné, co teď měla. Zkusila tedy okopírovat chování vlčic, medvěda oběhnout a zakousnout se do něj. Snad se medvěd do té doby nestihne otočit, když už schytal dva kousance do zadku...

// Setkej se tváří tvář s predátorem
// Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (1/3)
// Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem

Přestože na Mátu ani neviděla, měla totožnou reakci. Lehce svěsila uši a zahleděla se kamsi do země. Einar na jednu stranu zněl, že by se seznamováním měla začít Stina, ale co Šalvěj? Měla fakt čekat, než za ní přijde? Možná měla být právě ona tou, která měla Stinu oslovit... Alespoň z toho nebude mít problémy, pomyslela si. Jediná pozitivní věc, která z toho vzešla.
To už ale přišla další otázka a léčitelka našpicovala uši. „Astrid byla mou učitelkou a zároveň je to léčitelka. Několik konverzací jsem s ní vedla, v léčitelském koutku i mimo něj, povrchově se tedy známe, no nijak hlouběji,“ začala opatrně. Chtěla to změnit, ale chytit Astrid byl poměrně složitý úkol. Neustále někde lítala... „Vidara a Xandera neznám a nepamatuji si, zda jsem s někým z nich hovořila. S Xanderem snad pouze, um, při tomhle srazu,“ jak tak povídala, hlas postupně ubíral na hlasitosti. Nechtěla jim tu nepříjemnou událost připomínat, a tak rychle vyhrkla další část informací. „Arryn byl snad první člen, se kterým jsem ještě jako malé vlče interagovala. Párkrát jsem s ním tuším prohodila slova i pak, dokud nezmizel. No a samozřejmě jsem ho ošetřovala. Je to ale zase povrchní znalost,“ a pak rychle zavřela klapačku. Tentokrát si to s Mátou vyměnila - ona znala trochu Stinu, Šalvěj znala trochu tyhle.
Do jeskyně někdo vstoupil. Šalvěj hned zbystřila a zapíchla pohled do neznámé, která vypadala... Šokovaně? Oslovila Einara a mladá vlčice se trochu uklidnila. Pokud se znají a nezaútočila na něj, pak tohle určitě půjde vyřešit nějak civilně, ne? Koutkem oka sledovala zrzka, aby viděla i jeho reakci.

// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (4/4)

Šalvěji chvilku trvalo, než se dokázala pořádně uklidnit a začít se pod křídlem alfy cítit komfortně. Přeci jen v takové situaci nikdy nebyla a ani neočekávala, že by někdy měla být. Ale jakmile z ní opadla prvotní nervozita a uvědomila si, jak hezké teplíčko najednou bylo, usmála se. Aby v jeskyni nezavládlo trapné ticho, snažila se vymyslet nějaké téma, které by mohla nadhodit, ale Einar ji zachránil. Souhlasně přikývla, aby mu dala vědět, že si to pamatuje. Pak si ale uvědomila, že neví, zda na ní Einar vůbec pod takovým úhlem nějak rozumně uvidí. „Ano,“ potvrdila mu ještě slovně.
Jeho otázka léčitelku lehce zarazila. Pod jménem si letmo vybavovala nějakou černobílou vlčici, no to bylo asi tak všechno. A sakra, teď jsem to podělala, pomyslela si, když Máta zmínila, že s ní už mluvila a připadala jí v pohodě. „Já... Já asi ještě neměla příležitost si s ní promluvit. Minimálně si to nepamatuji,“ přiznala nesměle. Ráda by to ovšem změnila. Obecně by si nejraději promluvila s každým členem, aby se za ní nikdo nebál přijít, když budou potřebovat ošetřit. Jenže členů bylo hodně a času málo! Snad teď nedostanu zklamaný výraz, pomyslela si a opatrně koukala po Einarovi, jak na to zareaguje.

// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (3/4)

// Sněžné tesáky

Trochu vyjukaně na Einara pohlédla. Opravdu bylo lepší se pokusit dostat domů a umřít než přežívat někde jinde? Možná na to byla až moc velký zbabělec, no nehodlala takovou slabost ukazovat, když nemusela, a tak zůstala radši zticha. Na Máty povzbudivá slova pak jen souhlasně přikývla. Jo, je lepší zůstat optimistická, pomyslela si.
Fascinovaně sledovala dým, který z Einara začal stoupat. Magie ohně byla fascinující. Také by něco takového jednoho dne chtěla umět! Sama trochu odstoupila a oklepala se, aby to nejhorší ze srsti dostala alespoň přirozeným způsobem, když už to nedokázala magicky. Vyslechla si mezitím Einarovo zhodnocení Alyanny a musela se nad tím zamračit. „I kdyby byla v právu, bylo to nezdvořilé,“ zamrmlala nespokojeně. Trochu se bála, že dostane vyhubováno, proč se do konverzace vkládala i ona, ale nic takového nepřicházelo. Možná to Einarovi nakonec ani nevadilo? Nebo minimálně ne tolik, aby to zmínil.
Se sestry pomocí se i léčitelce podařilo vytáhnout zbývající vodu z kožichu. Nemusela tedy zatěžovat zrzka s žádostí o vysušení. On sám pak ale nabídl něco, co Šalvěj zanechalo v šoku. Pod jeho... Jeho křídla... A fakt... Fakt můžeme? nervózně mrkla po Mátě, která jakoby četla její myšlenky. Brzy se přesunula pod jeho křídlo, čímž dodala Šalvěji sebevědomí, a tak se i ona sebrala a vlezla pod jeho levé křídlo. Celá situace jí přišla naprosto nereálná. Kdyby to někomu řekla, věřili by jí vůbec? „Děkuju,“ pípla ještě vděčně Einarovi za nabídku.

// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (2/4)

// Zlatý les

Jak trojice postupně stoupala v nadmořské výšce, Šalvěj se občas otočila a podívala se dolů, aby zhodnotila situaci mimo pohoří. To, co viděla, vlčici vůbec netěšilo. S každým pohledem voda stoupala. Ale smečka je v horách, neutopí se, pomyslela si ve snaze se uklidnit. Jak byla ještě mladá, měla v sobě ještě naivní představu bezpečí. Nedocházelo jí, že i ostatní vlci a predátoři se budou přesouvat do hor.
Na Einarův návrh kývla, no jedna otázka ji stále tížila. „A co když se to nezlepší?“ Šalvěj koukla na zrzka a pak na sestru. Co když bude voda pouze stoupat? Pak se domů už určitě nedostanou. To už ale Einar našel jakousi jeskyni, do které se vydal. Snad tam budou mít trochu soukromí. „Jsou zvláštní,“ povzdechla si Šalvěj při vzpomínce na členy Zlaté smečky. Nechtěla je přímo urážet, no příliš pozitivních myšlenek pro ně neměla. Mohla jen doufat, že to nejsou jejich pravé povahy a jen je stresoval neustálý déšť... Nebo tak něco.

// Krápníková jeskyně

// Zamiř do bezpečí
// Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní (1/4)

Léčitelka už se dál do konverzace nezapojovala (až na přikývnutí, když Einar mluvil o zásahu bleskem), byť to z její strany vyžadovalo poměrně velké množství úsilí. Měla totiž hodně myšlenek a názorů, hlavně na Alyannu. Docela obdivovala Mátu, že se jí podařilo celou situaci promlčet. Až budou zpátky doma a Einar je opustí, rozhodně to s ní bude muset otevřeně probrat. Chtěla znát sestry pohled na věc.
„Na shledanou,“ kývla jim pak na rozloučenou a bez ohlédnutí zpět se rozešla spolu s Einarem a Mátou dál. Voda neustále stoupala a pro trojici už to nebyla úplně procházka růžovým sadem. Stačí trochu nepozornosti a..., Máta to hezky předvedla zahučením do vody, načež se Šalvěj překvapením a strachem celá naježila. Naštěstí sestra zareagovala dost rychle a ujistila je, že to nic nebylo. „Fakt v pohodě?“ špitla k ní, aby se ujistila, že jenom nedělala velká ramena před Einarem. Pokud jí něco bolelo, měla přeci sestru za léčitelku, tak se nemusela obávat.
Se zájmem střihla ušima k Einarovi. Také jí zajímalo, kdo tahle Alyanna vlastně byla. Její jméno znala jen díky tomu, že ji zrzek na začátku oslovil. Tak nějak automaticky si ho pak spojila s tím, jak jim předtím řekl, že se jim kdysi nějaká Alyanna trajdala po území. Ale kdo to byl? Byla aspoň někým důležitým?

// Sněžné tesáky

Šalvěj jen mlčky seděla a vstřebávala informace, o kterých se Einar s Rhaaxinem bavili. Zároveň se tím od své alfy učila, jak by chtěl, aby takový Alateyčan před cizí smečkou vystupoval. Tak hezky jí to šlo! Až dokud se do konverzace přeci jen nezapojila Alyanna. Mladá léčitelka se opravdu snažila udržet chladnou hlavu a nechat Einara, aby si to vyřešil sám. Jenže nedostatek úcty, se kterým se vložila do konverzace, a naprostý hnůj, který padal z její tlamy, to vlčici zkrátka znemožnil. „Omluvte mě, ale tohle je mezi naší alfou a Zlatým Rhaaxinem,“ přesto se snažila, aby její slova působila alespoň trochu zdvořile. Kdy Einar řekl, že s vámi nic nechce mít? Kdy řekl, že by někoho štval, aniž by si ověřil jejich totožnost? nespokojeně si v myšlenkách bručela nad domýšlivostí vlčice.
Jakoby to nestačilo, chtěla Rhaaxina ještě z konverzace odstranit úplně. Přesunula svůj zrak na zlatého vlka. Nechá si takhle poroučet? Zatím vypadal, že měl vlastní hlavu. Šalvěj tedy očekávala, že se mu slova vlčice nebudou líbit - ať už zpochybňování jeho rozhodnutí, nebo právě rozhazování rozkazů. O vlčici už si obrázek udělala, ale reakce zlatého byla rozhodující v jejím názoru na něj.