Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Šalvěj už Einarovi jen přikyvovala. Měla chuť ho ještě popíchnout, že by bylo zvláštní, kdyby lovci byli často v úkrytu, když mají být venku a lovit, ale odpustila si to. Tušila, že to tak nemyslel, ale netušila, zda by pochopil její vtip. A tak bylo lepší ho nevyslovit. Snad je Konvalinka na lovu rostlin i teď, pomyslela si ustaraně a rozhlédla se po okolí. Měla stále špetku naděje, že ji třeba náhodou uvidí, ale neviděla.
„Velmi! Bylo by také skvělé zjistit, kdo co ve smečce ovládá a jak dobře. Třeba by nám to mohlo pomoci s rozhodnutím, jaké další magie potřebujeme,“ odpověděla Einarovi dychtivě. Pokud by se zjistilo, že jim třeba nějaký element chybí, pak by bylo fajn, kdyby si ho u obchodníka někdo pořídil. A tak.

Pak už se sem ale přesunula dvojice ze Zlaté smečky a Šalvěj se nestačila divit. Kdo tenhle Rhaaxin byl, že si dovoloval takhle mluvit s Einarem? Kdyby nedostala lekci o tom, jak se má chovat, nejspíš by na něj momentálně kulila oči, ale podařilo se jí ponechat si poměrně neutrální výraz. Musela se však aktivně kousat do jazyka, aby ho neokřikla. A ta vlčice? Mlčela, stejně jako Šalvěj a Máta. Zřejmě zde panovalo vzájemné pochopení, že to byla konverzace mezi Einarem a Rhaaxinem.

// Tichá zátoka

Šalvěj chápavě přikývla. Doufala, že se třeba v nedávné době zranila (jak ošklivé od mladé léčitelky!) a byla by tak její krev na očích, ale zřejmě se to nestalo. Že bych začala nějak požadovat krev od nových vlků po přijetí? pomyslela si, ale rychle tu myšlenku zahnala. Nebyli žádný kult s rituály krve. Zatím.
Takže Rhaaxin jim bojoval na hranicích. Dokud nebojoval s Alateyčany, tak to Šalvěj asi dokázala zamést pod koberec a nemít u něj mínus. „Ano, prý se dostal poblíž blesku a jak je všude vlhko, tak ho to sežehlo,“ zopakovala jejich slova Einarovi.
Skoro jí připadalo, jak kdyby zrzek dokázal přečíst její myšlenky. Ale zdálo se, že vlastně tvrdili to samé. „To, že jsem jediná, kdo v úkrytu něco dělá, jde asi ruku v ruce s tím, že zkrátka nejsou v úkrytu, když jich je třeba,“ spíš tak nějak polemizovala nahlas - začínala se v přítomnosti Einara cítit trochu uvolněněji. Trochu sklopila uši, když slyšela, jak skvěle lovci fungovali. Přála by si, aby na tom takhle byli i léčitelé, ale... Teď to zřejmě byla její povinnost zařídit, když je měla defakto na starosti. To zvládnu, pomyslela si. „Zkusím jim zadat nějaké úkoly, až se vrátíme. Tedy těm, co tam budou. Doubravka a Konvalinka...,“ odmlčela se a podívala se na Mátu. Kde se jen nacházela jejich sestra?
Stejně jako Mátu, i Šalvěj jeho další otázka trochu rozhodila. Naštěstí měla víc času se vzpamatovat, protože se slova nejprve jala sestra. „Já... Mám ráda objevování. Baví mě učit se novým věcem, ať už jsou to magie, květiny, informace, zkrátka cokoliv. Proto se mi líbilo i tehdejší zkoumání tunelů v úkrytu,“ neznělo to tak poeticky jako popis lovkyně, ale léčitelce zřejmě chybělo básnické střevo. Rovnou ji to hezky navedlo i k pokračování. „Co naopak nemám ráda jsou lži a tajemství,“ upřímně si ale nebyla jistá, zda tohle bylo to, co po nich Einar vyžadoval. „Nemáš třeba nějaké konkrétní otázky?“ optala se ho bázlivě. Vaření z vody jí (ironicky) zdánlivě moc nešlo.
I ona poslušně vyslechla rychlokurz etikety, zavřela oči a odvrátila tvář. Cítila světlo i přes zavřená víčka - mohla si jen domýšlet, jak silné asi v realitě bylo. Až když jí přišlo, že už bylo pryč, tak oči zase otevřela. Netrvalo dlouho a přišli k nim členové Zlaté smečky. „Zdravím,“ odpověděla a opětovala pokývnutí.

Šalvěj si vyslechla od sestry krátké zhodnocení situace. Pohledem píchnula do světlé vlčice. „To chápu,“ pípla tiše a naklonila se ještě blíž k sestře. „Zkoumal někdo její krev? Co když je to ta... No... Ty víš... Ta s tou divnou krví,“ optala se nejistě. Byla teď paranoidní a hodlala na nějakou dobu házet podezření na každou vlčici, kterou potká? Pravděpodobně. Rozlišit zvláštní krev od normální bylo značně těžší, než rozlišit vlka s křídly od neokřídleného.
Jenže to už se skupinka vydala dál a léčitelka střelila pohled po Einarovi. Jak zavelí teď? Zdálo se, že přeci jen neměla celý kontext situace, protože proč sakra mířili k nějakému neznámému Rhaaxinovi? „Kdo je Rhaaxin?“ optala se tedy, aby si doplnila potřebné informace. Asi by bylo fajn mít zaručenou schopnost se uživit sama, kdyby se mi něco stalo a dlouhodobě jsem neměla přístup k zásobám ve smečce. Tak si to teď aspoň vyzkouším, uznala. Ovšem nad poznámkou, že často není koho léčit, nechtěně udělala grimasu. Ještě nedávno byl léčitelský koutek plný vlků s tehdejší magickou nemocí, pak ošetřovala Hanku, Fialku, Arryna... Naopak se jí zdálo, že jich bylo příliš. „Spíš mi přijde, že často zkrátka... Nejsou v úkrytu, když přijde někdo, koho by bylo třeba léčit,“ nadhodila opatrně. Netušila, jak Einar zareaguje, když ucítí náznak nesouhlasu. Ale když se nad tím zamyslela, Sierru snad nikdy neviděla aktivně se podílet na léčení, Astrid se tam občas objevila, Doubravka ani nebyla na posledním sraze... „Každopádně se je pokusím aktivněji zapojit do dění,“ dodala pak. Proti tomu nic neměla. „Můžu začít tím, že je zapojím do pokusů s křečkou,“ navrhla ještě, aby dokázala, že to myslela vážně.

// Zlatý les

Noir, Faust
S Einarovým svolením se při ošetřování cizinců cítila mnohem sebevědoměji. „Ano, jsem,“ přikývla na otázku léčitelství a letmo se na ně usmála. Úsměv ale rychle uvadl, když zjistila, jak se ke zranění vůbec dostal. „Jak se ti sakra podařilo--,“ rychle se kousla do jazyka, aby na ně nespustila lekci o tom, že by se při bouřkách měli držet v úkrytech. Nebyli to členové smečky, aby za ně nesla takovou zodpovědnost. Zavrtěla hlavou. „Nemůžu nic zaručit, ale zkusím, co můžu,“ povzdechla si a pustila se do práce. Bleskáč vypadal fakt smutně a bylo to efektivní, i když měla v plánu pomoci od začátku. Byla to značně různorodá léčba - trychtýřek na dezinfekci a podporu ran, hadí tělo na případné obvazy, dokonce i plazivec, aby se ujistila, že ho nanesli správně, další léčivky... Co Emil znal, to ho klidně nechala vyčarovat, zbytek si případně připravila sama. „To je vše, co pro vás teď mohu udělat. Ale rozhodně by se na to měl někdo ještě časem podívat, že se to hojí správně,“ koukla na ně a kývla, když konečně dokuchtila. Neočekávala, že by se jí snažili nějak odvděčit a vzhledem k tomu, že neměla co dalšího nabídnout, byl nejspíš čas je opustit. „Pokud mě omluvíte, měla bych se vrátit ke své skupince,“ dodala pak a kývla k Einarovi s Mátou. A houčkem vlků. Kdy se tam všichni vzali? „Mějte se a brzké uzdravení. A držte se od blesků dál,“ houkla po nich ještě.

Einar, Máta + zbytek
Jakmile se ocitla po Máty boku, trochu zmateně se rozhlédla po ostatních. „Co se děje?“ špitla k sestře, aby nenarušovala konverzaci ostatních. Einar je schválně vzal na procházku v soukromí a někteří členové se jim stejně připletli do cesty a uzurpovali jeho pozornost. Ach, zrzek to neměl vůbec jednoduché.

// Modrák

Sestry udržovaly jakousi naději, že se nejednalo o nic extra špatného. Tu jim ale celkem rychle zničil Einar, když se na ně otočil s obavou z potopy. „Potopa...,“ zopakovala po něm a zahleděla se na zaplavenou půdu. „Máš pravdu,“ přitakala pak, když se jim snažil trochu zvednout náladu. Stačí uhlídat naše hranice. Kam nás tím pádem táhneš?
I na Šalvějinu pomyslnou otázku brzy přišla odpověď. „Lovit? Vzal jsi správnou vlčici?“ zalekla se. Byla léčitelkou a lovů se příliš neúčastnila, takže by se nedalo říct, že by si v tom příliš věřila. Hlavně když po boku měla lovkyni a alfu smečky. Já se tak ztrapním, pomyslela si s menším povzdechnutím. „Začnu s menší dávkou a případně to pak navýším,“ přikývla, aby dala najevo, že pochopila, co se od ní očekává.
Šalvěj šla za Einarem. Když zahučel do vody, překvapeně se zarazila na místě. Podívala se po Mátě a pak zpátky na Einara. Chtěl jít fakt tudy, jo? Tak je asi na čase si trochu zaplavat, pomyslela si a opatrně se vydala za ním. Nebyla nejsilnějším jedincem, a tak místy měla trochu problém. Ať už to nějak zvládla sama nebo jí s tím někdo pomohl, nakonec se dostala zase k Einarovi.
Nad vzpomínkou ohnivého alfy jí přejel mráz po zádech. Ještě že byla většinu srazů v léčitelském koutku! „To u nás snad neplánuješ implementovat, ne?“ vykulila na zrzka oči. Zabíjení se jí nelíbilo. Pokud by nedošlo k zabití, bylo by to víc práce pro ní, což vůbec nebylo dobré. V ideální situaci by smečka vůbec neměla mít potřebu využívat její služby. A to ne proto, že se jí nechtělo pracovat. Zkrátka by bylo ideální nemít zranění. Einarův proslov ovšem trochu nastínil, proč se někdy chová tak, jak se chová. Jak ošklivé místo pro narození, zavrtěla hlavou.

Faust, Noir
Nebyli tady jediní. Šalvěj střihla ušima a zahleděla se na dvojici, která se bavila na pevnější části území. Čím víc na ně zírala, tím víc jí připadalo, že jeden z nich nebyl v pořádku. „Einare, já, uh, myslím, že támhle je někdo zraněný. Jako léčitelka to nemůžu ignorovat. Dal bys mi prosím chvilku?“ Šalvěj kývla směrem k neznámým a s prosbou v očích se zahleděla na zrzka. Doufala, že alfa pochopí její sentiment. Stejně jako on cítil povinnost vůči smečce, Šalvěj cítila povinnost vůči léčitelství, která zřejmě přesahovala i mimo smečku.
Pakliže s tím Einar neměl problém, pomalu se přesunula k dvojici. „Zdravím, umm, potřebujete léčitelskou pomoc?“ zeptala se jich, no udržovala si dostatečný odstup. Kdyby náhodou. Pokud nedávno bojovali... Oba jsou to vlci. Ani jeden z nich nemá křídla, vydechla lehce. Dala jim prostor pro odpověď a kdyby byla kladná, pak by nezbývalo nic jiného než se přesunout blíž a začít zkoumat, co se vlastně bude léčit.

// Pokus se plavat

// Mokřady

Když byla Mátou ujištěna, že ani jedna ze sester houbu neznala, trochu se jí ulevilo. Sice se nazývala léčitelkou a tak bylo pravděpodobnější, že by se měla v takových věcech vyznat, ale kdyby to Máta věděla a ona ne... To by bylo teprve něco!
„Budu na ně čekat,“ zazubila se na sestru. Snad se ta voda nezvedne tak, aby králičí populaci ohrozila. Ale kdyby sahala voda až k nám do hor, asi bych měla jiné problémy než králíky, zauvažovala. Trochu se vyděsila představou, že by celé ostrovy pohltila voda. „Taky mi přijde,“ souhlasila s Mátou, když se konverzace přesunula k momentálnímu počasí. Začínalo to vypadat nebezpečně. O to víc ji zajímal důvod, proč je Einar na tuhle procházku vůbec vyzval.
Jenže to už pod nosem měla křečku. Překvapeně zamrkala. Kde zrzek bral všechny ty kytky? „Dobře. Kde se normálně nachází? Abych případně došla pro další,“ optala se a jakmile si křečku prohlédla i Máta, převzala ji od Einara. Chtěla, aby se Arrynovi i Fialce dařilo lépe, možnost jim pomoci ji tedy nadchla. Ale tak nějak pochybovala, že se křečka jen tak náhodně plavila vodou.
Nad jeho další větou se ale trochu zarazila. Dokonce to šlo vidět i na jejím těle, jak se na chvilku zasekla. Bála se ho? Možná. „Asi bych to v mém případě nazvala spíš respektem než strachem,“ usoudila nakonec a podívala se na Mátu.

// Tichá zátoka

// Alatey

Šalvěj se občas ohlédla, aby se ujistila, že se Máta nikam nevytratila. Netušila, co by po nich Einar mohl chtít, ale zároveň se bála Máty zeptat. Co kdyby ji alfa náhodou slyšel? Teď měla důležitou funkci a nemohla tím pádem působit hloupě.
Při jeho otázce trochu nadskočila. „Neznám,“ přiznala nesměle. Byl tohle nějaký test? Koukla po sestře. „Ty Mlžnatku znáš?“ špitla směrem k ní, zatímco se snažila brodit vodou. Naštěstí nepatřila mezi nejmenší vlky, takže to pro ní nebylo tak složité. Snad táta nikde nezapadne, pomyslela si. Na druhou stranu... I kdyby jo, mohl dýchat pod vodou. Nebo tak něco. Skupinka se brzy zastavila a mladá léčitelka zvědavě nakoukla na vrch houby, která ve vodě celkem vynikala. „Paralyzující, hm? Až bude lepší počasí, zkusím se po ní porozhlédnout. Do úkrytu ji ale nebudu nosit - minimálně ne dokud neobeznámím vlčata s účinky,“ přikývla a ještě jednou si houbu pořádně prohlédla, aby si zapamatovala, jak vypadá. Naštěstí byla poměrně lehce zapamatovatelná. „Tobě by určitě nevadilo mi ulovit nějakou živou kořist, jak byli ti králíci v úkrytu, ne? Abych to pak případně mohla otestovat, zda to funguje,“ optala se pak sestry s menším úsměvem. Takové skvělé lovkyni to určitě nebude dělat problém!
„Um, Einare, je tohle počasí normální? Že tak dlouho prší?“ Šalvěj se odvážila zrzka alespoň na něco zeptat, když už téma nakousl. Mladá vlčice sice pár změn ročních období zažila, no Einar jich zažil znatelně víc. Co kdyby tohle bylo něco, co se děje každý pátý rok? Pak by to ona nevěděla, ale Einar jo!

// Modrák

// Projdi se po zatopeném území
// Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

Lehce kývla na Podběla, když se k nim přidal. Jakmile položil hlavu na její rameno, opřela se o něj, aby mu vyjádřila podporu a zároveň i vděk za jeho gesto. Na sourozence byl vždycky spoleh. Alespoň se mají navzájem, pomyslela si při pohledu na rodinu zesnulé. Muselo by to být mnohem horší, kdyby na to byl někdo z nich sám. Takhle se alespoň můžou vzájemně podpořit, utěšit... Však jen oni ví, jak se musí vzájemně cítit. Ať byl k Cinder zbytek smečky jakkoliv blízký, nikdy se to nevyrovná ztrátě partnerky nebo matky.
Se smutkem v očích sledovala, jak pohřeb pokračoval. Sama Cinder neznala dostatečně dobře na to, aby předstoupila a promluvila k ní. Nebyla toho s tak povrchní známostí hodna. V tichosti zůstala sedět a bedlivě pozorovala, jak vlci využívali magii země. Sama na chvilku přestala podporovat štít proti dešti a začala svou energii místo toho směřovat k zemi, aby ji pomohla zavřít. A přesně jak se země zavřela, štít se rozpadl. Snad ne kvůli Šalvěji? Pochybovala, že sama měla tak velkou roli. Pohlédla tedy na Mátu a Podběla, aby se ujistila, že se jim nic nestalo. Zdálo se, že byli v pořádku. Možná to mělo jiný důvod...
Zrak vrátila zpátky na strom, který z hrobu vyrostl. Rychle pohlédla na všechny přítomné, jak kdyby hledala, zda za tím stál někdo konkrétní, ale nikoho nenašla. Zavřela oči a sklonila hlavu. Omlouvám se, že jsem tě nedokázala zachránit, pronesla v myšlenkách ke stromu. Takhle chvilku zůstala - možná právě v ten moment dala Arrynovi ideální příležitost se vypařit.
Oči otevřela až když uslyšela své jméno. Pohlédla na Einara, který už si to mířil kamsi z hor. „Vrátíme se,“ špitla k směrem k Podbělovi a otřela se o něj. Nechtěla ho tu nechávat samotného, ale zároveň nemohla neuposlechnout Einara. Doufala, že to její bratr pochopí. Poté kývla na Mátu a vyrazila za zrzavým vlkem.

// Mokřady

// Úkryt

Šalvěj se rozhlédla kolem sebe. Einar posílal nejprve vlky s vodou. Bylo zde dost vlků na to, aby zastavili déšť? Obávala se, že země (či něco úplně jiného?) byla dominantější magií v přítomných. Její sestra už se do toho pustila, a tak se k ní připojila. Neovládala sice vodu tak skvěle jako ona, ale alespoň trochu dopomáhala, aby to na Mátu nebylo tak těžké. Každá packa navíc dobrá, ne?
Spolu se zbytkem se pak přesunula na plac. Ukotvila se poblíž Máty. Přítomnost sourozenců jí byla oporou v téhle situaci. Tušila, nebo možná doufala, že od nich by dostala bezmeznou podporu. Že by jí nikdo z nich nezazlíval, že Cinder nedokázala zázračně vyléčit. Tuze se chtěla podílet i na otevírání země a vyvolávání rostlin, ale všechnu svou magickou energii už soustředila na vodu. Ještě je neovládala tak dobře, aby zvládla dvě zároveň. Musela se tedy spokojit pouze s ochranou vlků před deštěm.

Cinder okolí
Šalvěj pracovala v tichosti. Pokud se její pohled střetl s kýmkoliv z rodiny mrtvé vlčice, ale klidně i ostatních pomocníků, věnovala jim podpůrný poloúsměv. Bývala by se i přidala k vytváření květin, kdyby si nevšimla svého pacienta, kterému jasně instruovala, aby zůstal v léčitelském koutku. Povzdechla si a hodila lítostivý pohled. Omluvte mě, promluvila ke zbytku smečky, co se momentálně motala kolem Cinder, v myšlenkách. Bohužel momentálně musela prioritizovat živého pacienta.

Arryn
„Arryne,“ oslovila ho, když se k němu přesunula. Nebyla nadšená, že neuposlechl, což šlo jasně slyšet na tónu jejího hlasu. Nehodlala mu ovšem zakazovat účast na pohřbu Cinder. Netušila, jaký k ní měl vztah a zřejmě ho to muselo intenzivně žrát, když se i přes její zákaz vyškrábal ven. „Sice to nemohu doporučit, ale nemohu ti to ani zakázat. Pokud se chceš účastnit pohřbu, vyhledej prosím tu fialovou vlčici, která se mnou byla v léčitelském koutku. Využij ji jako svou oporu. Jestli tě cokoliv zabolí, také jí to nějak naznač, ovládá základy léčení a v případě nouze mě určitě najde,“ odkázala ho na momentální pomocníka smečky. Snad alespoň tímhle se řídit bude. A pokud ne, tak už dostane na zadek. Sama pak vyrazila ven.

// Území

Hanka
Šalvěj vzorně poslouchala o vlcích s magií vody. Znělo to, že jich bylo dost, byť měla menší námitku. „Arryn by se neměl přetěžovat magií,“ zavrtěla hlavou. Ten teď potřeboval hlavně načerpat zpátky síly a pomaličku rozpohybovat svaly. Pak ale začala mluvit o přesouvání těla a zavírání očí - no, v tomhle případě spíš jednoho oka, to druhé... Nebylo. Mladá léčitelka ovšem přikývla, byť očekávala, že se se vším počká, až jim k tomu rodina dá souhlas.

Poslouchání Einara
Vlčice lehce nadskočila, když se do úkrytu vrátil jejich alfa. Nečekala ho zpátky tak brzo. Co se venku jen stalo? Našli je? Pomstili se? Kde byl zbytek? V hlavě se jí rojilo neskutečné množství otázek, no neměla odvahu se ani na jednu z nich zeptat. A nemusela. Einar začal popisovat, co se stalo. Bylo jich málo? Vždyť šla skoro celá smečka, zhrozila se nad představou této armády, která si někde po ostrovech pochodovala. Měla by před tím varovat rodiče. Pokusila se zapamatovat si popis vlků jak nejlépe mohla, no už teď tušila, že něco jí časem vypadne. Bylo jich opravdu mnoho, Einar nepřeháněl. Poté přišlo zavelení k rozkazu a Hanka se vydala pro kožešinu.

Máta, Dorya a okolí Cinder, Einar
Její sestra statečně vystoupila k tělu a nabídla očištění. Šalvěj se rychle přesunula poblíž ní, aby pomohla, ale zřejmě nemusela. Sestra s bratrem to zvládali skvěle. Přestože to byla nešťastná a smutná událost, byla ráda, že jako smečka stáli všichni pohromadě. Pomohla alespoň fialce odklidit léčivý materiál a poté se opět zaposlouchala do slov Einara. Voda a země - oboje magie měla. Alespoň trochu pomůže. Opravdu chtěla. Pokud by si to ovšem rodina Cinder nepřála, pak by se nevnucovala. Přesunula tedy svůj pohled převážně na Xandera, který jakožto hlava rodiny měl zdánlivě poslední slovo.

Cinder okolí
Šalvěj nikomu z rodiny mrtvé vlčice nezazlívala, že je momentálně nezajímal okolní svět. Jejich reakci zcela chápala a upřímně ani neočekávala, že by někdo na její tiché prohlášení odpověděl. Jen nechtěla odejít bez nějakého uzavření. I po jejím odchodu však občas zabloudil výraz léčitelky směrem k truchlící rodině.

Dorya
Její fialová společnice se přesunula k jejímu boku. Udržela s ní oční kontakt během celé jejich tiché výměny. Nepotřebovala slyšet slova na to, aby pochopila, co se jí snažila fialka předat. Lehce kývla - jen minimální pohyb hlavy. Udělaly jsme vše, co jsme mohly, Šalvěj se snažila podobně podporující pohled vrátit, no zda se jí to podařilo, to už netušila. Fialka se nakonec přesunula o kus dál a z jejich tichého momentu zbyla jen krev na srsti mladé léčitelky, kde předtím měla fialka položenou tlapu.

Hanka
Hanka, na kterou posléze upřela svůj zrak, opět začala rozdávat úkoly. Bylo tohle to, co jeden potřeboval, aby mohl stát ve vedení smečky? Klidná hlava i během těch nejbolestivějších a nejemocionálnějších momentech, schopnost rychle identifikovat, co bylo potřeba udělat... Pokud ano, pak to jejich beta zvládala perfektně. Prakticky nešlo poznat, že mrtvá vlčice byla její nejlepší kamarádkou.
Náhlé ujištění o dobré práci Šalvěj znejistilo. Věděla Hanka něco víc? Mohla léčitelka udělat něco, aby tomuto výsledku předešla? Kdyby tady byl někdo z jejích rodičů, přežila by Cinder? Rychle své myšlenky rozehnala. Měla po svém boku další léčitele, kteří sdíleli její verdikt. A přesto se všichni snažili. Marně. Nedokázala na Hančina slova odpovědět a tak jen přikývla.
Při otázce očištění přesunula svůj pohled na tělo vlčice. „Souhlasím, zaslouží si to. Máme ve smečce dostatek vlků ovládajících magii vody?“ Šalvěj nehodlala odtrhnout truchlící rodinu od těla mrtvé vlčice hned teď, ale rozhodně nebylo na škodu vymyslet, co se mělo stát v blízké budoucnosti. Nemohli mrtvou Cinder nechat v průchodu do úkrytu navždy. „Očistit, vysušit...,“ pronesla tiše.

Cinder a okolí
Šalvěj se snažila. Fialka se snažila. Brzy se k nim přidala i Astrid, která se také snažila. Jenže ani práce tří léčitelek nestačila k tomu, aby se vlčice zázračně udržela při životě. Všechen ten křik kolem mladá léčitelka nějak tlumila. Vnímala sice, že se něco děje, ale netušila, co se doopravdy řešilo. Byla ovšem ráda, když si všimla, že rodina Cinder vyslechla její radu a začala se s vlčicí loučit. Víc jsem pro ně udělat nemohla, připomenula si Šalvěj. A pak se vlčice nadechla naposled.
Udělala několik kroků vzad od mrtvého těla Cinder, aby uvolnila víc místa pro její rodinu. Na chvilku musela odvrátit zrak. Potřebovala zahnat slzy. Nikdo přeci nechtěl vidět léčitele brečet, ne? Nehodilo se to. „Upřímnou soustrast,“ špitla ke skupince, jakmile se jí podařilo dostat své emoce pod kontrolu. Netušila, jak se v takové situaci chovat. Nezažila to. Když umřel Heřmánek, neviděla to na vlastní oči. Co měla říct truchlící rodině?

Hanka, Dorya (zmínka)
Ve výsledku usoudila, že možná bylo lepší neříct nic. Letmo kývla na fialku, aby dala najevo, že víc v momentální situaci asi nezmůžou. Hon na čarodějnice vrahy už dávno odešel a Šalvěj tak nezbývalo nic, než zůstat v úkrytu.
Potřebovala se nějak zaměstnat, aby nezabloudila do špatných uliček svých myšlenek. Pohledem vyhledala betu smečky, která zde zůstala. Jakmile ji našla, udělala několik kroků k ní. Bylo zřejmé, že si s Hankou chce o něčem promluvit, ale nebyla si jistá, zda na ní momentálně měla čas. Přeci jen tu bylo krušno.

Léčitelský koutek
Klidná atmosféra v úkrytu netrvala příliš dlouho. Mladou léčitelku do nosu praštil pach krve. Léčitelka ihned skočila do pozoru a chtěla se nahrnout ke vchodu do léčitelského koutku, aby viděla, co se dělo, když k nim přiběhlo jedno z vlčat a začalo jim sypat informace. Šalvěj jen přikývla a otočila se k Arrynovi, aby zkontrolovala, že byl stále v pořádku a mohla ho tu nechat. „Zůstaň tady. Musíš se nejprve vyléčit, než můžeš začít pomáhat,“ vychrlila na něj, když viděla, že se snažil zvednout.
Kolečka v hlavě se jí točila na plné obrátky. Jak mohla vědět, co vzít, když netušila, jak vlčice vypadala? Jaké rány měla? Nejbezpečnější volba byla Plazivec - a přesně ten fialka vyhrabala. „Dobrá práce, odnes ho k vlčici a začni rozkousávat jeho listy,“ řekla a sama přiskočila, aby pár Plazivců ještě vzala. S tak silným zápachem krve se muselo jednat o více než jen pár ran. Pak rychle vyběhla z léčitelského koutku.

Cinder a okolí
„Z cesty!“ zařvala, když se blížila ke skupince, která se kolem Cinder utvořila. Potřebovala ji co nejrychleji vidět. Co nejrychleji vymyslet plán, jak začít s léčením-- A pak ji viděla. Zastavila se vedle ní a cítila, jak jí Plazivec vypadl z tlamy. Na chvilku všechno ztichlo, včetně řevu, který se jí dostával od ostatních. Tohle nešlo zachránit. Nešlo. Musel by se stát zázrak. Vstup bohů. Co teď jen Šalvěj měla dělat? Co by dělala její maminka? Její tatínek? „Já...,“ začala tiše, ale pak zavrtěla hlavou a otočila se na skupinku, která byla kolem ní. I tohle bylo součástí léčitelské role. Ne každý mohl mít šťastný konec. Teď musela zajistit, že udělá opravdu vše pro to, aby se ten zázrak stal, ale zároveň jí dopřála nejlepší poslední chvíle, které mohla mít, pokud by se jí to nepovedlo. „Budu se snažit, ale... Nedávám tomu příliš velkou šanci. Bylo by lepší, když se s ní rozloučíte, dokud to ještě jde,“ prohlásila s třesoucím se hlasem. Bylo zřejmé, že to mladou vlčici poznamenalo. Pak se vrhla na rozkousávání listů Plazivce a nanášení této univerzální poslední záchrany na rány umírající vlčice. Bohové, slitujte se.

Einar
Souhlasně přikyvovala, když se Einar začal ptát na další flóru. Všechny tři naštěstí znala. „Ano, znám. Mám je taky zkusit najít...?“ optala se, nejistá, kam tím směřoval. První dvě mohla pravděpodobně vykouzlit nebo najít, ale Rumněnku, tam už to bylo horší. Pak se ale rozpovídal o jiné rostlině, což Šalvěj rychle zaměstnalo a nějaké stresování nad hledáním Rumněnky bylo tatam. Se zájmem našpicovala uši a pokusila se představit si, jak taková Pršivka mohla vypadat. „Děkuji, určitě se to bude někdy hodit,“ přikývla vděčně s menším úsměvem.
Při gratulaci cítila, jak jí spadl kámen ze srdce. Nemohla si pomoct a párkrát nadšeně zamávala ocasem. Svůj postup v hierarchii tak nějak očekávala - přeci jen úkol splnila. Ale ta další část? Tu nečekala. Vůbec. Srdce jí snad i na chvilku vynechalo. Vyjukaně se na Einara zahleděla a otevřela tlamu, no nic z ní nevyšlo. Hlavní léčitelkou? Ona? Připadalo jí téměř absurdní, že by měla mít v péči Astrid, když ještě nedávno to bylo naopak. Ale možná... Možná na to opravdu měla. Trochu sebevědomí, napomenula se a hrdě vypjala hruď. „Děkuji, Einare. Pokusím se být tou nejlepší léčitelkou, jakou jen dokážu být,“ kývla na něj a pohledem vyhledala své nové svěřenkyně. Alespoň ty, které na srazu byly. Nezklamu tě, slíbila své alfě, byť jen v myšlenkách.
Na jeho zmínku o pohovoření opět přikývla. Po srazu neplánovala odejít, takže by nemělo být těžké se sejít. Jakmile si byla jistá, že už její přítomnost před smečkou není potřeba, nenápadně se vrátila zpátky do léčitelského koutku.

Léčitelský koutek
Stále ještě rozdýchávala adrenalin a překvapení z toho, co se právě událo. „Zvládla jsem to,“ promluvila k fialce s úsměvem, když se konečně vrátila. Na nějaké větší radovánky ovšem nebyla správná chvíle. Oslavit to mohla pak! Zatímco byla pryč, fialka donesla kus masa a Arryn se na něj vrhnul. To bylo dobré znamení. „Skvělá práce,“ pochválila svou pomocnici a poté se obrátila na hnědého. Nepředpokládala, že by byl schopný mluvit. Však ani fialka ještě nemluvila, přestože už na tom byla mnohem lépe. „Stalo se něco během mé nepřítomnosti?“ špitla k fialce rychle, aby se ujistila, že jí nechyběla žádná důležitá informace. „Vývar by měl být hotový. Napij se,“ promluvila pak na Arryna, připravena mu pomoci magií.