Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Léčitelský koutek
Fialka naštěstí nenamítala a plnila žádosti, které Šalvěj házela jejím směrem, na jedničku. Mohla to vůbec nazvat žádostmi? Možná rozkazy? Ale to znělo tak ošklivě... Zkrátka vše šlo tak, jak léčitelka chtěla. Vděčně se na svou pomocnici usmála. „Děkuju,“ kývla na ní a pak už se vrátila k odvaru, který musela udělat.
Zatímco se připravoval odvar a fialka odběhla pro nějaké to jídlo, Šalvěj se rozhodla pomoct Arrynovi převalit se na kožešinu, kterou tam donesla vlčata. Bylo to mnohonásobně jednodušší, než jeho přesun do úkrytu, ale stejně to nebylo jednoduché. Vločka, která ho podpírala celou cestu venku, tak získala její obdiv.
Stavila se u nich i Astrid, které věnovala menší úsměv. Nezdálo se, že by měla nějaké výhrady k jejímu procesu léčby, což mladou léčitelku nadchlo. „Dobře, děkuju, Astrid,“ zazubila se na svou bývalou učitelku.

Einar, Hanka + Dorya nebo Astrid, tak nějak všichni
Vyřčení jejího jméno upoutalo Šalvějinu pozornost. Vystoupila tedy z léčitelského koutku. „Dej prosím pozor na to, aby ho nikdo nešel rušit,“ poprosila - buď fialku, pokud už se vrátila, nebo Astrid, pokud tam její pomocnice ještě nebyla. Tak nějak tušila, co se asi bude dít. Proto ještě stihla chytnout balíčky léčivek, které s fialkou nasbírala na louce. Pak už opravdu vstoupila před zraky všech a s trochou nervozity pohlédla na Einara a Hanku.
Přestože se její okřídlený alfa snažil dodat jí trochu odhodlání, vlastně ji jeho slova ještě víc znervóznila. Co když něco pokazí? Zničí tím reputaci své matky? Nepřemýšlej nad tím, zarazila se a lehce zavrtěla hlavou. „Mým úkolem bylo prokázat, že mám znalosti léčitelky. Měla jsem přinést léčivé rostliny a předvést je. Zároveň jsem se měla podívat na Hančinu nohu a obecně dokázat, že se dokážu postarat o ostatní členy smečky,“ začala s malým knedlíkem v krku. S každým slovem však nervozita z jejích zad opadala. Mluvení před publikem nebylo tak těžké, jak si myslela. Hlavně když se jednalo o něco, co měla ráda. „Hančinu nohu jsem ošetřila, což mi zajisté dosvědčí,“ podívala se na svou betu s menším úsměvem. „Zároveň jsem se postarala o Fialku, která je teď schopná fungovat jako člen smečky. Zbývá tedy předvést rostliny,“ prohlásila a rozbalila listy, ve kterých s fialkou skladovaly léčivky.
„Tohle je Trychtýřek. Momentálně z něj dělám odvar pro Arryna. Odvar vlka zahřeje a při vnějším použití může sloužit jako podpora hojení ran,“ začala a poté zvedla Trychýřek, aby ho všem ukázala. „Tohle je třezalka, která pomůže při neklidném spánku. Tady je jitrocel, který...,“ a tak Šalvěj pokračovala - vždy vysvětlila, o kterou rostlinu se jednalo, ukázala ji a přesunula se na další. Pro jednoduchost se hráč rozhodl nevypisovat všechny, ale léčitelka je rozhodně poučila o všem, co přinesla! Snažila se to projít co nejrychleji, aby příliš nezdržovala. Přeci jen jich měla celkem dost! „A tohle je Plazivec. Jeho listy se nejprve rozkoušou a pak se nanesou na ránu. To je vše z léčivých rostlin, které jsem nasbírala,“ dostala se konečně k poslední léčivce. A co teď? Tázavě se zahleděla na Einara.

Dorya/Fialka
Svačinková přestávka, kterou s fialkou vedla v podezřele klidném duchu, byla utnuta křikem o pomoc. Šalvěj našpicovala uši a pohled rychle přesunula ke vstupu, připravena skočit do akce. „Práce volá. Pomůžeš mi?“ optala se fialky - neviděla totiž žádnou další léčitelku. A aby obíhala všechno sama? Však by jí mezitím mohl léčený vlk vykrvácet nebo tak něco! Naštěstí se brzy ukázalo, že vlk nebyl smrtelně zraněný. Vypadal vlastně až překvapivě podobně stavu fialky, když ji tehdy přinesli.

Dorya/Fialka, Einar, Arryn a spol
Pokud byla její pomoc při přenosu potřeba, byla připravena kdykoliv zakročit. Jestli ale dvojice vlků zvládla hnědého odnést až do léčitelského koutku, pak jim jen děkovně kývla a doufala, že se hezky rychle odklidí, aby tam měla prostor. Když se tam objevil Einar, kývla na něj a lehce se usmála. Ráda slyšela, že i on nařídil fialce, aby v léčitelském koutku pomáhala. Šalvěji nic nařizovat nemusel - sama věděla, co musela momentálně udělat.
Věděla, že Einar poslal vlčata pro kožešiny. Netušila však, jak dlouho jim to potrvá. Vytáhla tedy kotlík a opět spustila přípravu pro vývar z Trychtýřku. Měla štěstí, že ho předtím s fialkou vzaly o trochu víc! „Zapal prosím oheň,“ poprosila fialku, „potřebujeme udělat odvar a zároveň ho trochu ohřát.“ Šalvěj rychle podala vysvětlení a otočila se k Arrynovi, aby jej řádně prohlédla. Pomocí magie pak přivolala vodu, kterou přesunula k jeho tlamě, aby se napil. „Podívej se prosím, jestli přinesli nějakou kořist, kterou by dokázal sníst. Potřebuje teplo, vodu a pití,“ otočila se opět k fialce s prosbou v očích. Sama teď nechtěla odcházet z léčitelského koutku.

Pakliže se kdokoliv, kdo nebyl léčitel, snažil přijít do léčitelského koutku, Šalvěj jej vyhnala ven.

Šalvěj natěšeně zašvihala ocasem, když viděla zvědavý pohled fialky. Haha, chytila se! Dobře, teď si ale musela nějak vzpomenout na to, co všechno tam bylo. A hezky to zabalit do vět. „Šli jsme tam jako skupinka a slyšeli jsme vodu. Pak jsme se nějak rozdělili a našli jsme takovou sochu a strom. Divný, že takhle dole byl, co? No a pak jsme tam našli takový divný znaky na zdech... A...,“ zbytek už si moc nepamatovala. Jejich skupinka se ještě nějak rozdělila a ona pak bloudila s Kafkou a Mušlí tmou, dokud se nesetkala se zbytkem. „Pak jsme se radši vrátili,“ tak, tohle bylo lepší, než jí zbytečně děsit.
Zajíc byl zase vrácen k ní. Teď, když už si z něj fialka něco odtrhla, cítila se Šalvěj trochu lépe o sdílení jídla. „Tak já si teda taky vezmu,“ oznámila fialce, aby měla případně šanci ji zastavit. Pokud se tak ale nestalo, pak se i ona sklonila a trochu si urvala. Kdy vůbec naposledy jedla?

Šalvěj si všimla menšího pozastavení fialky i jejího zvědavého pohledu na chodbu. Ha, tak přesně na to léčitelka mohla něco nadhodit. „Jednou jsme se vydali prozkoumávat podzemí,“ hodila návnadu a čekala, zda se toho fialka chytne. Zdánlivě s ní totiž hodlala zůstat i nadále, a tak by bylo vhodné vymyslet nějaké téma, o kterém by Šalvěj mohla mluvit. Zazubila se na její poklonu, byť si nebyla jistá, čím si to zasloužila. Jenže po chvilce se fialka zvedla a odešla do léčitelského koutku. Šedivku to trochu překvapilo. Upřímně čekala, že pokud odejde, tak to alespoň nějak naznačí. Měla poklona být rozloučení? Než to stihla pořádně pře-promyslet, vrátila se se zajícem v tlamě. Aha, šla si jen pro jídlo. Hups, léčitelka se za své předchozí myšlenky trochu zastyděla. Ještě že je neřekla nahlas! Jenže fialka zajíce položila před ní. „Nebylo to myšleno pro tebe? Přeci nemůžu sníst něco, co ulovili někomu jinému,“ zavrtěla hlavou a tlapou odsunula zajíce zpátky k fialce.

// Území

Fialka zřejmě opravdu byla léčitelkou nebo bylinkářkou. Rozhodně uměla předávat dovednosti i takhle bez mluvení, takže by se Šalvěj vůbec nedivila, kdyby se brzy stala učitelkou. Tedy, až v momentě, kdy se trochu prokáže Einarovi.
Dvojice konečně zalezla do úkrytu a ukryla se tak před nepříjemným větrem, který se takhle k večeru zvedl. Teď si ale Šalvěj nebyla jistá, co dělat. Měla to odnést na místo, kde se nacházel zbytek léčivek? Ale pak by to nemohla ukázat Einarovi! Co kdyby si náhodou myslel, že lže? Jenže taky nemohla balíčky nechat jen tak pohozené uprostřed úkrytu. Ještě by o ně někdo zavadil. Došla tedy ke zdi poblíž léčitelského koutku, no ne přímo do něj. Tam vše, co nesla, položila. „No, já tady asi budu čekat, dokud se Einar nevrátí. Moc děkuju za tvou pomoc,“ vysvětlila fialce, aby se nedivila, proč se léčitelka nepřesouvala dál, a široce se na ni při poděkování usmála. „Nechci to tu nechat nehlídané. Můžeš tu zůstat se mnou, ale nemusíš, je to na tobě,“ dodala pak ještě. A vskutku neměla žádnou preferenci. Pokud fialka měla lepší věci na práci nebo se chtěla seznámit s někým jiným, mohla klidně odejít. Určitě by se ale nezlobila ani kdyby zůstala.

Jméno vlka: Vločka
Počet postů: 3 (0+0+0+0+3)
Postavení: Kappa
Povýšení: -
Funkce: Pečovatelka
Aktivita pro smečku: Převzala na hlídání vlčata, zachraňuje Arryna
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po dlouhém odpočinku a pracování na svém mental health se vydala ven, aby se konečně seznámila s vlčaty Einara a Stiny. Dostala dvě z nich na starost. Při přesunu zavětřila pach Arryna a začala jej zachraňovat.
Smečková minihra: -

Jméno vlka: Šalvěj
Počet postů: 10 (3+1+0+0+6)
Postavení: Kappa
Povýšení: (nikdy jsem si asi nenapsala o odměnu za povýšení sigma -> kappa ups)
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Seznamovala se s členy smečky, sbírá léčivky
Krátké shrnutí (i rychlohry): Odpojila se od Máty a Hanky a seznámila se se Sierrou a Mercerem. Pak jim dopřála soukromí a šla se podívat na Doryu, se kterou se hezky seznámila. Vydaly se spolu nasbírat léčivky.
Smečková minihra: -

Jméno vlka: Sindri
Počet postů: 4 (neexistoval+1+0+0+3)
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: -
Aktivita pro smečku: Narodil se, seznamuje se s životem
Krátké shrnutí (i rychlohry): Narodil se, vydal se s rodinou před úkryt, socializoval se s rodinou.
Smečková minihra: -

// Kvetoucí louka

Její špatný humor nesklidil ba ani úsměv od fialky, ale léčitelce to nijak nevadilo. Hlavní bylo, že pobavila samu sebe. Vedlo to ovšem k tomu, že fialka ještě jeden list divizny - a dobře udělala! Opravdu bylo třeba vzít pro to množství léčivek dva listy, do jednoho by se jim to v žádném případě nevešlo.
Šalvěj pozorně zkoumala vše, co fialka dělala. „Nejsi náhodou taky léčitelka? Nebo bylinkářka?“ optala se. Věděla toho prostě hrozně hodně! Jak jinak mohla nabrat takové zkušenosti? I ona si vyzkoušela svázat trávou trs léčivek. Přestože byla při používání její nové magie viditelně nemotornější a pomalejší, nakonec se jí to přeci jen podařilo. Nadšeně se zazubila a lehce zavrtěla ocasem, zatímco věnovala fialce pohled, který si opět vyžadoval nějakou tu pochvalu. Potřebovala v těhle ohledech zpětnou vazbu, trochu jako malé vlče. Ostatně její tehdejší učitelka s ní příliš neinteragovala, tak možná potřebovala zahojit nějakou vnitřní bolístku... Na balení opět věnovala veškerou svou pozornost a snad si z toho i něco odnesla.
Cesta přes území pak byla v tichém duchu. Z fialky strany to nebylo žádné překvapení a Šalvěj měla plnou tlamu. To se pak těžce konverzovalo!

// Úkryt

Šalvěj si samozřejmě všimla, že fialka utrhla další list z divizny. „Možná by to chtělo víc než jeden, ať tam zabalíme všechno, co máme,“ zavtipkovala a lehce se nad vlastním vtipem zasmála. Ale byla to i částečně pravda. Léčivek nakonec nasbíraly poměrně hodně a do tlamy se jim to asi všechno jen tak nevešlo. Kdybych jenom měla něco, v čem bych to mohla nosit, pomyslela si a vzpomněla si na tetu Ásleif, která, pokud paměť sloužila, něco takového měla. Možná by to měla ukradnout?
Nadšeně sledovala fialku, jak se seznámila s Trychtýřkem. Dokonce se pak sama vydala na louku ho hledat! Šalvěj se zazubila, spokojená sama se sebou, že dokázala vrátit alespoň část nově naučených věcí. I léčitelka se pak vydala natrhat ještě pár běžnějších léčivek.
Když už toho měla na její uvážení dost, zůstala sedět u hromádky a vyčkala na fialku. „Tohle asi stačí, nemyslíš? Dokázala bys to teda nějak uvázat do listu?“ optala se, byť se trochu styděla, že takhle chudáka vlčici zneužívala. „Tentokrát se budu fakt dívat,“ přislíbila. A pokud to fialce nevadilo, pak tak opravdu učinila. Pokud se něco případně nevešlo na list, pak to strčila do tlamy. Nakonec na vlčici kývla a čumákem poukázala zpátky do hor. Čas se vrátit.

// Alateyská smečka

Skoro si zamotala vlastní hlavu, jak se snažila očima následovat fialku, která okolo ní opsala kolečko. Vesele zavrtěla ocasem. Hahá! To mi to ale jde, pochválila samu sebe a trochu se sebou cukla, když voda šplouchla o zem. Čekala... Jemnější konec? Zvídavě nakukovala fialce přes rameno, když začala tvořit jakýsi balíček. „To mi musíš někdy ukázat! To by se hodilo na přenášení!“ Šalvěj fascinovaně prohlížela balíček, který k ní fialka natahovala. Vůbec jí nedocházelo, že se tím na něco ptá, zkrátka předpokládala, že ukazuje svůj um. „Přidáš to ke zbytku?“ optala se s úsměvem - nějakým zázračným způsobem tedy odpověděla na fialky otázku, byť netušila, že nějaká vůbec byla.
Na cestě zpět od divizny Šalvěj spatřila Trychtýřek. „Hele, koukej!“ zvolala a odskočila od vlčice k bylině. Čumákem lehce pinkla do červeného květu. „Tohle je Trychtýřek! Z toho jsem ti dělala odvar na zahřátí, když jsi k nám poprvé přišla. Taky moc dobře voní, čuchni si,“ nabídla a trochu od něj ustoupila, aby k němu fialka mohla přivonět.

Fascinovaně pozorovala diviznu. Tak nějak si myslela, že ji sem fialka zavolala jen na to, aby se podívala, jak obrovská byla. To ale nebyla vůbec pravda. Překvapeně přesunula pohled na vlčici, která vyskočila a diviznu tlapou chytila. „Nezlomíš ji?“ strachovala se léčitelka. Fialka to ovšem měla zřejmě ozkoušené, neb divizně nijak neublížila. Šalvěj se dokonce pokusila fialku napodobit a pár kvítek opatrně přenést na list taky.
Jakmile vlčice diviznu pustila, ustoupila léčitelka o krok vzad, aby ji náhodou nepraštila. Zkoumavým pohledem si přeměřila kvítky. „A tohle je pro...?“ nedokončila ani otázku, protože fialka byla napřed. „Takže na kašel,“ ujistila se a mrkla po vlčici, zda na to kývne. Trochu zmateně sledovala vyvýšení ke slunci. „Slunce? Oheň? Teplo? Vysušit?“ své myšlenkové pochody nenechala pouze myšlenkovými pochody, ale hezky všechno chrlila nahlas. „A pak z toho udělat vývar v kotlíku?“ optala se na poslední představení. No musela v sobě trochu potlačovat zvědavost - byla tuze uchvácena úžasnou kontrolou nad takovým množstvím magií, ale teď se řešilo něco důležitějšího. Musela si tedy nechat své otázky na později.

Až když si červený ptáček usadil na fialové, uvědomila si Šalvěj, že to nebylo úplně normální. Neměli se jich ptáci náhodou bát? Nebyl tam nějaký pud kořisti a predátora? Nehledě na to, že fialka si ptáčka vůbec nevšímala. Léčitelka už měla připravenou zásobu otázek, na kterou se chtěla zeptat, no nehodlala řvát přes celou louku, takže to muselo počkat. Jenže fialová neodpověděla a rozběhla se dál. Šalvěj toto gesto trochu alarmovalo a udělala krok vpřed, no jakmile viděla, že se zastavila u divizny, tak si oddechla. Pochopila to jako jsem v pořádku, jen si tu trhám kytičky, a tak už se otáčela, aby šla ve sbírání pokračovat i ona, když se jí náhle otevřela cesta k fialce. Překvapeně zamrkala a rozhlédla se kolem, jestli tu náhodou nebyl někdo, kdo ten vítr ovládal. Že by to dělala fialka sama, to ji momentálně vůbec nenapadlo. Bohové, chtějí snad, abych za ní šla? Stane se něco špatného? upřela svůj pohled na fialku a rozklusala se za ní. Až když si uvědomila, že vlčice schválně poskakovala a ukazovala na diviznu, došlo jí, že za větrem nejspíš bude stát ona. „Jsi mě ale vylekala! Jsem myslela, že se děje něco špatného,“ přiznala s menším úsměvem. Pak ale přesunula pohled na velkou diviznu. „Páni! Tuhle neznám!“ Šalvějina pozornost byla plně věnována divizně, otázky na ptáčka na chvilku utlačeny.

Jakmile měla potvrzené, že její odhad byl správný, nadšeně zamávala ocasem. Takže třezalka byla pro pohodlný spánek. To se vskutku hodilo vědět, i pro osobní účely. „To nám to vzájemné učení ale krásně jde!“ pochválila si s úsměvem a přikývnutím hlavy. Alespoň dle předchozí reakce doufala, že fialku o Plazivci poprvé naučila. Pak pozorovala, jak fialka přidala léčivku ke zbytku. No a dál? Dál přišlo trapné ticho a nicnedělání. Šalvěj totiž koukala na fialku, zda bude ukazovat něco dalšího, zatímco fialka zřejmě čekala, zda léčitelka něco neřekne. „Ehm,“ odkašlala si šedivá, když si uvědomila, co se dělo, „nuž zpátky ku práci.“
Po očku sledovala vlčici, jak se postupně vzdalovala. Cítila se za ní trochu zodpovědná. Přeci jen to nebylo tak dlouho, co se probudila. Mohla se ještě cítit dezorientovaně a klidně se ztratit. Šalvěj se zastavila a se špetkou strachu upřela pohled na fialku. „Vše v pořádku?“ houkla na ní a přešlápla na místě. Červeného ptáčka si samozřejmě všimla, no zatím mu nevěnovala příliš pozornosti. Byl to pro ní momentálně pták, který zkrátka dělal ptákoviny.

Fialka udělala jakési gesto, které Šalvěj dělalo trochu problém rozeznat. No, nemohlo všechno jít jak po másle, hlavně v komunikaci, kde nejsou využita žádná slova! Zkrátka jen doufala, že to znamenalo, že mu nic neřekne. Teoreticky se mohla doptat a ujistit se, ale to v jejích očích bylo tuze trapné. Prozradila by tím přeci, že nechápala všemu.
Léčitelka nadšeně pozorovala vlčici, jak zrovna zkoumala Plazivec. Snad to bude něco, co utkví v její paměti a v případě nouze jej bude schopná použít. Jakmile fialka vyrazila hledat něco dalšího, vrátila se k vlastnímu hledání i Šalvěj. Donesla pár už nalezených léčivek - chtěla trochu víc než jen jednu od každé. To se ale vrátila fialka s novou rostlinou, třezalkou. Samozřejmě tušila, že to byla léčivka - jmenovala se tak její sestra! - ale netušila, k čemu byla dobrá. Zaměřila se tedy na ukázku vlčice. „Bolesti? Křeče?“ Šalvěj nadhodila pár odhadů, jakékoliv myšlenky o trapnosti tatam. Teď se jednalo o něco důležitého! Ale nějak se jí to nezdálo. Až když fialka ukázala druhou část a povšimla si zavřených očí, tak jí došlo, že se jednalo o spánek. „Aha! Na klidný spánek, jo?“ optala se a rychle si překontrolovala, že se opravdu jednalo o třezalku.

Šalvěj zamyšleně svraštila tvář, když fialka zamítla černý kožíšek. Jakou další barvu by měla hádat? Než však stihla něco dalšího nadhodit, vlčice se kamsi rozběhla a léčitelka se rychlým krokem vydala za ní. Chvilku na fialku nechápavě zírala a muselo jít vidět, že jí to v hlavě šrotovalo. Proč se tady náhodně zastavila a vrtěla ocasem? Ukazovala snad na něco? Pak se jí rozsvítila žárovka nad hlavou - konečně si všimla trsu seschlého obilí. „Aha! Taková barva, jo? No teda, to je celkem změna,“ uznala a pokusila si vlčici představit s barvou seschlého obilí. Moc jí to nešlo.
Pak už se ale dvojice rozdělila. Zatímco se Šalvěj snažila najít Plazivec, fialka jí donesla hned dvě léčivky. „Děkuju, je super, že pomáháš! Takhle to bude hotové mnohem rychleji. Jen se to Einar asi nemusí úplně dozvědět, aby mi neřekl, že to neplatí, když jsi je našla ty,“ poslední větu zašeptala. Ale fialka mu to asi úplně neplánovala říct. Heh. „Věděla jsi, že je jitrocel dobrý na...,“ a už se rozpovídala o léčitelství. Jen těžko ji zastavit, když se tak rozjela. Samozřejmě ale během mluvení nepřestala hledat - a hle, Plazivec! „Koukej! Tady je Plazivec! Když rozkoušeš jeho listy a naneseš je na ránu, pomůže to,“ začala s dalším vysvětlováním, zatímco jej šla odnést na hromádku ke zbytku.

// Hraniční pohoří

Fialka k ní udělala krůček na náznak podpory - alespoň doufala, že to byla podpora! - a Šalvěj se musela široce usmát. Dokonce ji to přinutilo i trochu zamávat ocasem ze strany na stranu. „Takže myslíš, že to je dobrý plán? To jsem ráda,“ kývla na ni vděčně. Když teď měla validaci od někoho, kdo vypadal, že je starší a zkušenější, hned se cítila jistější sama sebou. Zároveň dostala potvrzeno, že fialový kožíšek neměla od narození. „Páni, a jaký jsi měla původně? Počkej, počkej. Nech mě hádat. Hmmm. Černý!“
Dvojice se konečně dostala až na louku plnou květů. Teď už zbývalo jen najít potřebné léčivky, případně je nechat vyrůst. „Znala jsi všechny z toho, co jsem vyjmenovala?“ optala se fialky. Nepředpokládala, že by jí fialka mohla pomoci a našla by za ní pár z nich, spíš jí zajímalo, jestli tohle nebyla první příležitost, kdy si mohli předat nějaké nové informace. A to z obou stran! I když netušila, jak by jí fialka mohla o nové květině říct, heh...