Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nebyla si úplně jistá, jak zareagovat na jeho urážku vůči její učitelce. Na jednu stranu mu chtěla věřit, protože to byl její otec. Na druhou stranu, vybral by si její vůdce neschopnou vlčici jako matku svých vlčat? Už byla dost stará na to, aby si dokázala vytvořit svůj názor a proto se jí to moc nezdálo. Rozhodla se však praktikovat jednu ze strategií, kterou vykoukala od ostatních. Usmála se a nic k tomu neřekla.
Několikrát nespokojeně mrskla ocasem. „I když jsou dospělé, tak se o ně můžu strachovat. Přece nedovršíme určitého věku a najednou mi přepne v hlavě,“ argumentovala tvrdohlavě. Hlavně se chtěla ujistit, že nemoc na Třezalce nenechala nějaké stávající následky. To byl naprosto validní důvod ke strachu. A že se neztratila v podzemí! Zpátky se jí teď moc nechtělo, tak by to byl celkem problém.
Nad jeho otázkou se na chvilku zamyslela. „Nejdál byla asi ta cesta do tvého domova. Pak jsem byla ještě trochu severně od domova, ale vůbec jsem tam nešla tak dlouho jako k vám,“ když nad tím tak přemýšlela, moc toho za svůj život neprozkoumala. A to se považovala za průzkumnici! To rozhodně musela napravit! Jenže než stihla něco navrhnout, táta se jí ptal na další otázku. „Myslím, že ještě ne. Má i maminka sestry a bratry? Máš ty sestry a bratry?“ Šalvěj najednou byla plná otázek.

Šalvěj několikrát mechanicky mrkla. Rozhodně to nebyla odpověď, kterou od svého otce čekala. Pamatovala si ho víc mrzutého než vtipného. „No, to dává smysl. Nepozoruješ mě ze stínů jak nějaký... podivín, to je fajn,“ okomentovala tedy pouze a víc se k tomu už nevyjádřila. Pak se ale konverzace přesunula k jejímu nehoráznému problému a opět ji Zinkovo řešení překvapilo. „Ale jak?“ Šalvěj zamyšleně svraštila obočí. Sice chtěla namítat, že to přece nejde, jen tak se naučit něco, co neumí, sama. Ale její otec byl starší a zkušenější, takže když to byl jeho návrh, určitě to muselo nějak jít!
Když ze země naprosto ležérně vyčaroval kytku, bylo to jak kdyby Šalvěji právě ukázal poklad. Do vykulených očí se vrátil ztracený lesk a mladá vlčice horlivě přikyvovala na každé slovo, které vyšlo z tlamy jejího otce. „Tyjo, to je dobré vědět,“ zamrmlala a řádně si hadí tělo přilnavé prohlédla, aby si přesně zapamatovala, jak vypadalo. K čemu by jí totiž byla znalost toho k čemu je, když ho nedokáže najít? Chystala se Zinkovi poděkovat, když tu spustil dlouhý monolog o léčitelství a rostlinách. Šalvěj se snažila, jak jen mohla, aby vše pochopila a zároveň si to i zapamatovala, ale informací bylo poměrně hodně, a tak se nikdo nemohl divit, že na pár detailů nejspíš časem zapomene. To, že se tolik rostlinek jmenovalo stejně jako její sourozenci, ovšem velmi pomáhalo s pamětí. „Děkuju moc! To je víc, než co jsem si mohla přát. Tolik informací mi nepředala ani má učitelka,“ Šalvěj už neudržela své nadšení a vrhla se k Zinkovi, aby se o něj děkovně otřela.
Skoro zapomněla, že nějakou sestru vůbec hledala. „Třezalku! Byla taky nemocná jako maminka a pak se mnou šla prozkoumávat podzemí našeho úkrytu, ale nakonec nějak utekla a od té doby jsem ji neviděla,“ zavrtěla hlavou, „Máta šla s náma. Měla by být někde na území smečky.“ Konvalinku si však nepamatovala, kde viděla naposledy. Sakra. Možná hledala špatnou sestru?

// 3) Nauč mladšího vlka nové znalosti - a nebo se nech poučit starším vlkem! ✔️

Šalvěj byla zmatená. „Servus?“ zopakovala nejistě a pohledem začala tikat mezi hnědou, daňkovou a světlou. Jejich radostné skotačení vůbec nechápala - za normálních okolností by se sice přidala, ale teď nebyla v nejlepším myšlenkovém rozpoložení, a tak jí cokoliv radostného připadalo nevhodné. Ještě stále byla mladá a tak nějak automaticky předpokládala, že se velká část světa točí kolem ní, takže když se necítila dobře, neměli se přece cítit dobře ani ostatní. Nechala však vlčice být, přestože si z ní jedna z nich dělala srandu, jak zmrzne. Ale Šalvěj byla naprosto totálně vyspělá, takže se tím nenechala vyprovokovat. Pche!
Hnědá se přesunula k nějakému novému nešťastníkovi. Počkat. Ten nešťastník byl její bratr! Otevřela tlamu, aby něco řekla, ale přesně v ten moment se loukou rozlehl hlas jejího otce. Rychle tlamu zase zavřela a několikrát překvapeně zamrkala. To vyšlo z ní? Brzy zjistila, že nezískala žádnou magii, která měnila hlasivky, jen se tu zjevil její otec. „Tati, dlouho jsem tě neviděla,“ pozdravila ho kývnutím hlavy. Jenže Zinek jako správný otec poznal, že s ní něco nebylo úplně v pořádku. Nešťastně si povzdechla. „Já, no, cítím se hrozně neschopně,“ přiznala se mu. „Máma byla nemocná a já vůbec nedokázala pomoct, přestože se učím na léčitelku. Přijde mi, že prostě nic neumím! No a teď se mi ještě podařilo ztratit sestru a nevím, jak ji najít,“ vychrlila na něj rychle. Táta by vlastně mohl mít nějaké řešení!

Šalvěj nehybně seděla na zadku a sníh, který neustále padal, se jí tak začal hromadit na kožichu. Tál celkem pomalu, a tak se svou šedivou barvou mohla na první pohled vypadat jako nějaký zasněžený kámen. Až když si všimla hnědé vlčice, která se na louce zastavila, se rozhodla setřást ze sebe sníh, aby dala najevo svou přítomnost.
Než se vůbec stihla nějak rozhodnout, zda by se náhodou neměla zeptat hnědé vlčice na svou sestru, přiřítil se na území... Daněk? Šalvěj na moment jen nevěřícně hleděla, no při druhém prozkoumání zjistila, že to byla vlčice. Jen to zbarvení - a dlouhé nohy - ji na prvních pár sekund zmátlo. „Zdrav--,“ Šalvěj plánovala vlčici pozdravit, když se tak dychtivě rozběhla k ní, ale místo toho dostala do papule sněhem, který odlétl ze smyku daňčí vlčice. Ani se pořádně nestihla zotavit a už byla u té hnědé. A pak zase u ní. A pak v díře. Do toho se na území dostavila ještě třetí vlčice, tentokrát světlá. „Ahoj?“ Šalvěj už si nebyla jistá, jestli momentálně jen neblouznila. Možná chytla horečku a tohle všechno byl jen sen.

// Hraniční pohoří

Nakonec se vydala směrem k louce, kterou z hor matně viděla. Louky mimo zimu bývají poměrně teplé území, ne? Kvetou tam různé květinky a tak. To by v chladné oblasti určitě nešlo. Sakra, měla jsem sem jít na jaře. Třeba bych i přemluvila tátu, aby mě naučil ještě nějakou další rostlinu! Kdybych toho uměla víc, určitě bych byla nápomocnější učeň. Pak by se neopakovalo to, co tehdy, úsměv z jejího výrazu postupně vyprchal, když si vzpomněla na hrozné události týkající se její maminky a nemoci, kterou zřejmě někde chytila. Ach jo... Tehdy jsem nedokázala pomoct a i kdyby se to opakovalo, tak bych nebyla o nic moudřejší. Musím se víc snažit. Jenže jak to mám udělat, když ani nedokážu najít vlastní sestru? s obrovským povzdechnutím se zastavila a poraženě si sedla na zadek. Sice jí to studilo, ale rozhodla se to ignorovat. Ba ne, dokonce si myslela, že si to zaslouží. Uvědomila si totiž, že její nápad nebyl tak skvělý, jak si původně myslela. Zdálo se, že si Šalvěj procházela jednou z nepostradatelných částí dospívajícího života - menší depresí.

// Úkryt Alateyské smečky

Šalvěj poměrně ležérním tempem vyšla z úkrytu a postupně přešla území smečky. Samozřejmě se celou dobu rozhlížela kolem a nasávala okolní pachy jak zběsilá, ale pach svého drahého sourozence nikde neucítila. Že by šla prozkoumávat dál? A beze mě? Ne, kdyby chtěla prozkoumávat, tak tam určitě zůstane se mnou, zamyšleně se zastavila a podívala se za sebe. Udělala snad chybu? Možná Třezalka byla celou dobu v úkrytu a jen si toho nevšimla... Ne, jak by si mohla nevšimnout vlastní sestry? S povzdechnutím se zase rozešla vpřed. Byla moc velká zima na to, aby se teď dlouhodobě zastavovala v horách. Možná se Třezalce právě nelíbila ta zima, tak se šla podívat, zda jinde nebude tepleji! Šalvěj se zazubila, jak kdyby zrovna vymyslela odpověď na světový mír. Teď jen přijít na to, kde by takové území mohlo být. Jenže čím víc nad tím přemýšlela, tím víc si uvědomovala, že zdejší okolí vlastně vůbec nezná.

// Kvetoucí louka

Jakmile se vlčice znovu setkala se zbytkem, odlehlo jí na srdci. Věděla tak, že jsou všichni v pořádku, přestože jí trochu vrtalo hlavou, zda se Třezalka náhodou neztratila. Snad ne. Však se uvidí, jestli jí ještě někde najde! Snad jo, pomyslela si ještě rychle a pak už bylo po výpravě. Společně se dostali až ven a Šalvěj se ihned přesunula stranou, aby si mohla po tak náročném prozkoumávání odpočinout.
Zřejmě to s tím odpočíváním nějak přehnala, protože si vůbec neuvědomila, že usnula. Probuzení pak bylo poměrně překvapující a lehce nechápavě se rozhlédla kolem sebe, jak kdyby nemohla uvěřit, že jen na pár sekund nezavřela oči. Chvilku jí tak trvalo, než se opravdu vzpamatovala. Možná bych se měla po té Třezalce porozhlédnout, pomyslela si starostlivě, když svého sourozence neviděla v úkrytu. Pokusila se nasát zdejší pachy, jestli jí něco náhodou netrkne, ale upřímně v tom ještě nebyla moc dobrá, takže k žádnému stopování nedošlo. Nezbývalo tedy nic jiného než se opravdu jít kouknout na pár sousedních území!

// Hraniční pohoří

// prosím o těch 8 % rozdělených následovně: 1% do síly, 1 % do vytrvalosti, 4 % do rychlosti, 1 % do obratnosti, 1 % do schopnosti lovu :> děkuji!

Vyhlášení
Akce se zúčastnili sice pouze Shine a Rainer, ale dvojníky vymysleli fakt skvěle! Navíc se jim podařilo přiřadit někoho všem členům smečky, čímž si vysloužili bonus, mrk mrk. Moc děkuji za účast :>

Odměny jsou následující (15 kšm za účast, 1 rubín za všechny členy):
Rainer - 15 kšm + 1 rubín
Shine - 15 kšm + 1 rubín

hRozinka

Šalvěj byla nejprve příliš zabořená do myšlenek o světle, aby si všimla, že Kafka se na další cestu moc netvářila. Když se však Mušle zmínila o magii ohně, rozjasnil se jí obličej. Super! prohlásila nadšeně. V její hlavě to bylo jasné - Třezalka přeci byla mladší a magii ovládala, proč by to tedy neměla zvládnout i Kafka? Nechápavě tedy naklonila hlavu do strany, když zmínila, že to s ní neumí. Alespoň si to můžeš natrénovat, usmála se na ní a doufala, že tím jí dodala alespoň trochu motivace. Pak se na chvilku zadumala. Cítila se tak nějak jako mozek operace, přestože byla z momentálního osazenstva nejmladší a měla nejméně zkušeností. Momentální situace zřejmě znovu-probudila jejího vnitřního dobrodruha, který se cítil jako hlavní postava nějakého příběhu. Možná by bylo lepší to vzít tak či tak. Pokud jí ta magie příliš unaví, nechceme přece skončit uprostřed ničeho ve tmě, řekla pak Mušli ohledně pochodně a doufala, že bude souhlasit.
Mušle zřejmě souhlasila, neb se přesunula k pochodni a vzala ji. Šalvěj jen souhlasně, částečně i děkovně, přikývla. No, máme jen dvě možnosti, ne? optala se Kafky, které se zřejmě nelíbila ani jedna. A nevíme, jestli se ta hýbající místnost nějak neuzavřela, takže si myslím, že by bylo lepší jít vpřed. Musíme najít něco fakt skvělého, ať máme o čem vyprávět, až se vrátíme. Ostatní nám budou závidět, zazubila se nadšeně. Za nadšeností se však skrýval strach. Strach o svou rodinu a zbytek smečky. Ale odmítala takový pocit dát najevo! Doufám, že je po cestě najdeme, pomyslela si a s tím se vydala vpřed. Pohybovala se opatrně, pakliže bylo světlo příliš daleko a tlapu pokládala do tmy, vždy se nejdřív ujistila, že před ní je opravdu země a nikam nespadne.

Hrozny... Hrozen?

Šalvěj musela uznat, že Kafka měla pravdu. Sama sice moc příběhů nezažila, ale znělo rozumně, že by někdo něco zapomněl a někdo něco přidal. Jediné, s čím nesouhlasila, byl ten návod. Pokud ti vlci byli dostatečně chytří na to, aby vynalezli takhle geniální způsob předání příběhů, určitě by vymysleli i to, jak zapsat návod tak, aby ho vlk pochopil, pokud by chtěl! Moc to však řešit nemohla, protože se musela rozběhnout za dvojicí.
Při běhu se nerozhlížela ani neohlížela. Musela se plně soustředit na to, aby jí nezmizel ocas vlčice před ní a ona se neztratila, proto si vůbec neuvědomovala, že se zbytek nerozhodl běžet s ní. Až když se zastavila v tmavé místnosti, uvědomila si, že neslyší žádný pohyb za sebou. Na moment ji pohltila panika. Byla Třezalka v pořádku? Neběžela za ní a neztratila se po cestě, ne? Sakra. Sakra, sakra, sakra. Na moment zavřela oči. Musela se uklidnit. Byla ta cesta jednosměrná? Netušila. Ale byla s ní Cinder. Měla by být v pořádku. Několikrát se zhluboka nadechla a když se jí trochu zpomalilo srdce, otočila se směrem ke Kafce a Mušli. Náhodou neovládáte oheň, co? zeptala se. Nevybavovala si, že by někdo z nich měl oči zbarvené červeně. Myslíte, že to půjde nějak vzít s sebou? optala se pak a kývla směrem k pochodni. Doufala, že její gesto bylo dostatečně viditelné. Bez světla bude těžké pokračovat, dodala pak a udělala pár kroků vzad. Pokud nenajdou způsob, kterým vzít světlo dál, pak jim nebude zbývat nic jiného než se vrátit. To však netušila, že i pokud by se odhodlala se vrátit, cesta se větvila a nebylo zaručené, že vždy vybere tu, kterou vlčice přišly.

Ohana means family. Family means nobody gets left behind or forgotten…

Známý citát z Lilo & Stitch, jehož význam mi sedí na Alatey. Ale proč vás s ním otravuji? Protože jsem vám připravila novou neherní akci!

Jedná se spíše o pohodovou a nenáročnou akci, ve které po vás chci jediné – přiřaďte členům Alatey nějakou Disney postavu. Nejedná se přímo o citáty, ale určitou podobu tam člověk musí najít – ať už se jedná o povahové rysy nebo vzhledové, to ponechám na vás. Že neznáte všechny členy dost dobře na to, abyste jim byli schopní někoho přiřadit? To samozřejmě nevadí! Můžete najít tolik Disney-dvojníků, kolik chcete. Znát všechny své smečkové kolegy je ovšem výhodou, tak je možná na čase doplnit své známosti, mrk mrk.
Pokud si nemůžete pomoci a na někoho vám sedí postava z animovaného filmu, který není od Disney, ale z jiného studia (Universal/DreamWorks apod.), jsem ochotná přimhouřit oči. Většina postav by však měla být z nějakého Disney filmu!

Pro masochisty nabízím ještě rozšíření této akce, kdy vaším úkolem bude alespoň jednu z vámi vybraných postav nakreslit. Z obrázku by mělo být zřejmé, o koho se jedná, a tím myslím jak vyobrazeného vlka, tak postavu, kterou zastupuje.

Vše posílejte do vzkazů na Šalvěj! Dám vám na to celý měsíc, tedy do 31.3., abyste měli dost času si osvěžit paměť a podívat se na nějaký pěkný film, případně si zahrát s někým, koho vlastně moc neznáte.

Hodně štěstí!
Šalvěj

Hrozny

S nastraženými oušky poslouchala, co ostatní o znacích říkali. Nejprve mluvila Kafka - dle ní se tím někdo dorozumíval. Jak to myslíš, dorozumívání? Nestačí mluvení? optala se nechápavě. Moc jí nešlo do hlavy, proč by si někdo chtěl povídat přes obrázky na skále. Vždyť to muselo trvat hrozně dlouho. Ale možná si chtěli povídat s někým, kdo tam v té době nebyl. Tak jim to nechali jako vzkaz? když nad tím začala hlouběji uvažovat, možná to nakonec i dávalo smysl. Způsob, jak za sebou něco zanechat. Ale jim to přeci bylo k ničemu, když to nedokázali rozluštit! Měli za sebou zanechat i nějaký návod, podotkla s menším povzdechnutím. Kafka zvažovala, že by ti vlci ještě mohli existovat, ale pokud ne tady, tak kde?
Překvapeně se podívala na Třezalku. Proč by nás to chtělo rozmáčknout? zeptala se spíš do éteru - nečekala žádnou pořádnou odpověď. Ale kdyby je skála kolem chtěla rozmáčknout, asi už by to udělala, ne? Třezalka však položila dobrou otázku. Jak vypadají bozi? Myslíš, že nějak konkrétně vypadají? Nebudou spíš podobní duším, jak nám předtím říkal táta? začala uvažovat nahlas. A kdo je Kii? dodala pak, když si uvědomila, že její sestra zmínila něco, o čem nic nevěděla. Třezalka toho věděla tolik! Kéžby i ona měla tolik vědomostí.
Když se na druhé straně začal ozývat povyk, vykoukla ven. Nemohla uvěřit svým očím. Socha se hýbala! Jestli se hýbe támhleta, může se hýbat i tahle? Nemůžeme jí teda pomoci podívat se na měsíc? zašeptala. Pak ale druhá skupinka zmizela v jámě a Šalvěj netušila, jak zareagovat. To asi nebylo dobré, co? Srdce se jí rozbušilo. Byla Máta v pořádku? Nestalo se jí tam nic? Nejraději by vyběhla se za ní podívat, ale socha se vrátila zpátky do své původní pozice a dvojice z její skupinky se rozběhla tunelem. Mohla jen doufat, že ten tunel povede na stejné místo jako právě byla druhá skupinka. Jasně, třeba jim ta socha jen pomohla se tam dostat rychleji. To by dávalo smysl. Ne? Asi bychom se neměli rozdělit, ať se neztratíme, podotkla směrem k Třezalce a Cinder a vydala se za Kafkou a Mušlí.

Hrozny

Věnovala Mušli menší úsměv. Že ano! přitakala, když jí vlčice potvrdila, že tak opravdu vypadá. Pak jí ovšem bylo řečeno, že sochy nevidí, a tak smutně stáhla ouška k hlavě. Ale vždyť vypadá tak smutně, pomyslela si a ještě jednou na ni pohlédla. Přišlo jí ovšem náramně zajímavé, že Třezalka něco takového věděla! Kde se to jen dozvěděla? Viděla už někdy sochy? Kdo jí to naučil? I Šalvěj by se ráda dozvěděla takovéhle informace o sochách! Ale teď nebyl nejlepší čas to zjišťovat. Zkrátka se jí na to bude muset zeptat, až se vrátí. Taky vám připadá, že jsou dál než předtím? Myslela jsem, že se mi to jenom zdálo, ale když to vidíte i vy, zavrtěla hlavou a konečně se přesunula k tunelu, který tak zaujal zbytek skupiny. Jé! prohlásila překvapeně, když spatřila znaky na stěnách. Proč to nikdo nezmínil? Kdyby to věděla, přišla by to zkoumat mnohem dřív! Co to je? zeptala se ostatních zaujatě. Tlapou si sama pro sebe pokusila nakreslit pár symbolů, které viděla - samozřejmě neměla jak je zvěčnit, takže to vypadalo, jak kdyby tlapou jen tak šmatlala po podlaze. Páni, to muselo být únavné, pomyslela si, když si uvědomila, jak nepřirozené jí tyto pohyby byly.

//Hrozny

Překvapeně poslouchala konverzaci dvou vlčic. Vracet se? Teď? To určitě ne. Už jsme určitě kousíček od nalezení něčeho extrémně zajímavého! pomyslela si a nadšeně se porozhlédla kolem. To bylo ale něco, takové sochy ještě nikdy neviděla! Zaujala ji především socha, která byla ničena kořeny stromu. Jak se jí dařilo ještě stát? Byla tedy ráda, když je Razer poslal právě k této soše. Jen jí bylo trochu líto, že si k sobě vzal Mátu. Alespoň tu mám ještě Třezalku, pomyslela si a usmála se na sestru, která jim svítila na cestu. Pak koukla na vlčici, Cinder, která měla na starost jejich skupinu. Jak se sem dostal ten strom? Taky pomocí magie? Pokud ano, proč by ho někdo vyčaroval tak, aby zničil tu sochu? zeptala se jí - očekávala, že když je dospělá, tak na to určitě bude mít nějakou odpověď nebo alespoň teorii, co se asi mohlo stát.
Když se nacházeli u sochy, musela se na ni lítostivě podívat. I Šalvěj, která toho ještě moc nezažila, dokázala vycítit zoufalství, které z ní sršelo. Nešlo by té soše nějak ukázat oblohu? Vypadá smutně, navrhla a pohlédla na ostatní, jestli se od nich nedozví, zda by to šlo a jak. Nebo alespoň nějaký náznak souhlasu. Když její pohled skončil na Cinder, všimla si, že koukala na druhou stranu místnosti. Udělala totéž - podívala se na druhou stranu, kde byla skupinka s Mátou. Páni, to je dál, než jsem si myslela, pomyslela si a tázavě naklonila hlavu do strany. Když se tak začala soustředit na své okolí, uvědomila si, že ani vodu už neslyší... Nepadala v kaskádách do zdejších hlubin? Kam se poděla? Pohledem se ji snažila vyhledat.