Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ah. Ingrid jí ihned zničil její představu o tom, že se konečně naučila správný název toho, co tam vlci mají. Prý to nebyl oficiální název. A je to alespoň název, který používá dostatečné množství vlků? Já abych věděla, jestli když to někomu řeknu, tak mě pochopí, optala se a vysvětlila, proč to potřebuje vědět. Ne že by plánovala pravidelné konverzace o vlčích špuntech, ale někdy se na to konverzace dostat mohla. Souhlasně přikývla, když řekl, že to má jako kompenzaci. Představa, že by měla prasknout byla ošklivá, i když věděla, že se to nestane. Ještě aby fakt věřila, že se jí to může stát! To by byla strachy bez sebe. Chudák Ingrid, pomyslela si. Hnědý vlk ihned vymyslel spoustu důvodů, proč adopce byla dobrá. Šalvěj upřímně přemýšlela hlavně nad sebou a tím, že by jí to ulehčilo život, už moc nepřemýšlela nad tím, že by to pomohlo i vlčeti. Já vlastně ani nevím, kde se berou vlčata k adopci, zamumlala spíše pro sebe, ale pokud jí Ingrid slyšel, určitě by jí nevadila nějaká odpověď.

Mladá vlčice byla lehce zmatená Ingridovo terminologií. Špunt? Jaký špunt? optala se nechápavě a naklonila hlavu do strany. Přemýšlej, nějak se to musí týkat téhle konverzace, motivovala vlastní mozek, aby pracoval rychleji. A pak jí to došlo. Jó! To tam vaše dole? Tak takhle se to volá! chápavě začala přikyvovat. To bylo ovšem velmi dobré vědět, až to bude vysvětlovat příště, tak už to bude moci označit špuntem. Když slyšela všechno, co Ingrid říkal, musela sklopit ouška. Neznělo to vůbec hezky. No a to máš štěstí, že tebe se to krmení vlčat a procpání otvorem ven netýká, podotkla a zamračila se. Možná se měla narodit jako vlk, aby se jí to taky netýkalo. Dělání vlčat by pak bylo mnohem jednodušší, pomyslela si s povzdechem. Ono když si můžeš vlčata adoptovat, tak netuším, proč by si je někdo chtěl dělat. Mně je celkem jedno, koho si najdu, ale myslím, že pokud budu někdy chtít vlčata, tak prostě najdu nějaký bez rodičů a vezmu si ho, vysvětlila mu svůj plán.

Šalvěj se teď cítila hrozně důležitě, když mohla předávat informace ona. Viděla totiž, jak na ní Ingrid zíral, určitě ho to muselo zajímat. Trochu se tedy narovnala, aby vypadala vyšší a důležitější, přestože to moc nepomohlo, protože byla drobná. Nad jeho otázkou se zamyslela, ale vzpomínala si, že něco podobného řešil někdo z jejích sourozenců. Myslím, že to nejde, protože tam dole nemají samice to stejné jako samci. Víš, tam kde čůráme. Takže tam jako není čím se spojit, pokud si dobře pamatuji, odpověděla mu na část, kterou věděla. Ale k čemu tam je ten vlk netuším. Zkoušet to však rozhodně nechci, to nafouknutí se a vyprdnutí vlčat zní hrozně děsivě. Prý jsou celá od krve, zamračila se nad tou představou, že by se jí něco takového mělo dít. Rozhodně ne teď. Možná v budoucnosti bude odvážnější.

Šalvěj se na chvilku zamyslela. Takže až bude dost stará, aby se o ní táta a máma nebáli, bude taky bůh? Pak si totiž bude moct dělat co chce, ne? Něco jí říkalo, že to takhle nefungovalo. Upřímně se na to však nechtěla ptát, neboť se bavili o mnohem zajímavějších věcech. Nějaká Iris a Nero mohli být debatou pro jiný den. Ingrid vyjádřil svou lítost ohledně ztráty schránky, kterou měl Heřmánek. Mladá vlčice stále koncept smrti úplně nechápala, hlavně když věřila, že tu její bráška byl, jen ne fyzicky. Já vlastně ani nevím, co se mu stalo. Jednoho dne se část mé rodiny vydala pryč a vrátili se bez něj, vysvětlila hnědému. Ale duchové zní zábavně. Doufám, že se Heřmánek stane duchem, aby se mi mohl zjevit a popovídat si se mnou, pousmála se. Už takhle si s ním povídala skrz myšlenky, ale nemohl jí odpovídat. Kdyby byl duch, to by bylo něco naprosto jiného! Když prozradil, že nikoho takového nemá, odkývala mu to. Z nějakého důvodu byla ráda, ale netušila proč. Pak jí však začal říkat o jejich teoriích a vše ostatní bylo zapomenuto. Prasknout? zeptala se vyděšeně. O tom vůbec nevím. Můj táta mi řekl, že samci to vůbec nemají, že se jen spáří a mají klid, přesně tahle slova. Takže vlčice jsou jediné, kterým se děje to s břichem. A jenom po spojení, pověděla mu zmateně. Vlčata v nich nerostla jen tak, ne? To nebylo možné, odmítala tomu věřit. Táta by jí to určitě řekl. Stoprocentně by je taky varoval, kdyby někdo z nich mohl prasknout.

Šalvěj se pokusila ti představit vlka, který se vznášel. To zní hrozně super. Taky bych se chtěla umět vznášet! prohlásila nadšeně. Možná, že až příště potká Wua, tak se s ním pokusí usmlouvat nějakou magii, která by to umožňovala. A nebo se naučím ovládat vzduch tak dobře, že se pomocí něj vznesu, nebyla si však úplně jistá, jestli by to fungovalo. Takže vypadají jako vlci, jo? Myslíš, že tak opravdu vypadají? Nebo se jenom mění na vlky abychom se jich nebáli? Že třeba kdyby se ukázali před veverkou, tak by je ta veverka viděla v těle veverky, ale my je vidíme jako vlky, začínala se do toho trochu zamotávat, tak se raději utnula, aby Ingrida příliš nezmátla. Ten se začal vyptávat na schránky a duše. To je jedna z věcí, kterou mě můj táta naučil. Heřmánek, tak se jmenuje ten sourozenec, který nemá schránku, umřel. Takže už nemá svojí schránku, tedy tělo, jako my, ale je někde ve světě jako duše, jenom ho nevidíme. Tak dlouho duše bez schránky není, dozvěděla jsem se to jenom nedávno... Ale bude tak navždy, odpověděla mu hrdě, ráda, že konečně může něco pro změnu vysvětlovat ona. Co je duch? optala se pak. Zjistila, že Ingridův otec je také pouhou duší bez schránky. Na to jen smutně přikývla. No, odkašlala si a zavrtěla hlavou, aby zapomněla na nemilé téma, které zrovna probírali a rozvzpomněla se na věci, co jí učil Zinek. Když se mají vlci rádi, hodně toho spolu zažili a chtějí spolu být v budoucnu, je jim v přítomnosti toho druhého dobře, takovýhle věci, tak to jsou prý partneři. Máš ty někoho takového? hodila do svého povídání i otázku, aby nepovídala jenom ona. A takhle ti partneři si pak můžou udělat vlčata! Prý se to dělá spojením toho co máme tam dole, věděl jsi to? Ale prý vlk může mít i náhradního rodiče, když ten partner není ten, co se účastnil spojení. Nebo může mít i adoptivní rodiče, když se toho spojení neúčastnil ani jeden! nadšeně dál vysvětlovala. Cítila se tak chytře.

Děkuji za akci! Poprosila bych procenta do obratnosti a zbytek odměn zapsat...

Co se týče akce, určitě bych příště zmínila, pokud by se měla odehrávat v týmech/částečně v týmech, aby se lidí mohli rozhodnout, zdali na to mají chuť a energii nebo si počkají na něco, kde můžou jet solo. Jinak samozřejmě super akce!

Zapsáno

Nad jeho další teorií se zamyslela. Také to bylo možné! Ale... Přiletěl bůh? Takže bohové mají křídla? Jak přesně vypadají? hned skočila po možnosti tohle konečně zjistit. Pokud si dobře vzpomínala, Zinek jim řekl, že žádné ještě neviděl, takže nevěděl, jak vypadají. Ale Ingrid zněl plný vědomostí. Zářivě se na něj usmála, když ji ujistil, že někdy určitě bude mít takové znalosti jako on. Jo! Je nás 9! Ne, teda vlastně už jenom 8. Počítají se do toho i duše? Je nás 8 schránek s duší a 1 duše bez schránky, snažila se mu vysvětlit, když si uvědomila, že neví, jestli počítat Heřmánka nebo ne. O Tymiánovi ještě ani nevěděla. Většina mých sourozenců má nějaký odstín modré nebo zelenou. A moji rodiče mají taky modrou a zelenou, asi to máme po nich, prozradila mu, ale nehodlala skončit pouze tam. Žijí oba tvoji rodiče ve stejné smečce? Můj táta totiž žije někde úplně jinde než moje máma a my. Ale nedávno nás přišel navštívit a řekl mi spoustu nových věcí! Chceš je taky slyšet? optala se ho. Ingrid už je určitě bude všechny znát, ale alespoň se mohla předvést, že je chytrá. Proč by se ti to nepovedlo? Teď už tam led není, nechápavě naklonila hlavu do strany a tlapou šťouchla do rudého krystalu. Až v ten moment si uvědomila, jak pevný byl. Tak proto, pomyslela si.

Ingrid si vyslechl její teorie, takže na oplátku si vyslechla ona jeho. Rozhodně nebyla tak plná fantazie jako její - alespoň Šalvěji to tak připadalo - a byla mnohem realističtější. Znělo to fakt jako něco, co by se mohlo stát. Za normálních okolností by to mladé vlčici připadalo možná až příliš krotké a nudné, takže by se snažila prosadit něco svého, ale od Ingrida jí to prostě přišlo fascinující. Že ty vlastně víš, co se fakt stalo, zavtipkovala a lehce do něj šťouchla. Doufám, že jednoho dne budu mít stejné znalosti jako ty a taky budu moct hned přijít na to, co se asi doopravdy stalo na nějakém území, dodala pak zasněně. Byla pravda, že Ingrid měl barvu očí stejnou jako její máma - očekávala tedy, že bude ovládat zemi. Jakékoliv další magie, které získal, ji tedy mohly překvapit. Jeden z mých sourozenců ovládá oheň, prozradila mu pak. Netušila, proč se s ním chtěla dělit o náhodných faktech o sobě a svojí rodině. Asi za tím bude stejný důvod jako za tím, že toho tolik chtěla vědět o něm.

Když jí potvrdil její slova, nadšeně si poskočila. Haha! Už to chápala! Jsem se s tím učením nových věcí úplně rozběhla. Za chvilku budu o všem všechno vědět! pomyslela si hrdě a její ocas se automaticky rozpohyboval. Dokonce Ingrid souhlasil s tím, že by jí někdy měl naučit nějaké písničky, což jí potěšilo ještě víc než to, že měla pravdu. Tak snad mě naučíš nějaký hezký. I když... V tvém podání je hezké všechno, zazubila se. Následně se zamyslela nad tím, proč by se někdo dřel s tím to všechno takhle zamrazit. Aby ukázal svou velkou moc? Aby se ostatní mohli dívat, ale nesměli si to brát? Protože ho nenapadlo, že to jde udělat líp? navrhla pár možností a poté se natáhla k jednomu červenému kamínku v ledu. Vystrčila jazyk a byla připravená led, který jí odděloval od kamene, olíznout, ale Ingridův hlas ji zastavil. Otočila se tedy k němu a krystal, který vyčuhoval ven. Počkej, ty máš magii, pomocí které bys to mohl zahřát? Ukaž, ukaž! Prosím, zase po něm hodila svůj nejmilejší výraz naprostého andílka a doufala, že to zabere.

Mladé vlčici těžko šlo do hlavy, že tón nijak nevypadal. Ale pak jí to začalo všechno klikat. Muselo to být stejné stvoření jako duše! Ta taky neměla žádnou fyzickou podobu, kterou by si mohla zapamatovat, ale někde byla. Při předvedení stupnice natočila hlavu na stranu. Pak na druhou stranu. A zase na tu původní. Ahá! Takže když bych napodobovala nějaký hlubší hlas nebo vyšší hlas, tak bych musela změnit tón? zkusila to aplikovat na něco jiného než zpěv, aby zjistila, jestli to opravdu správně pochopila. A ty bys mě nějaké naučil? Až budu umět zpívat, zeptala se. Byl to zatím jediný vlk, u kterého si byla jistá, že nějaké písničky zná. Pak se pozornost obou vlků přesunula na minerály v jeskyni. Šalvěj samozřejmě netušila, jak nemožné se to muselo jevit Ingridovi. Třeba je to magie! Ten led, navrhla, když si vzpomněla, že slyšela zmínku o magii ledu. Možná, že si to sem někdo nanosil a pak to překryl ledem, aby se k tomu nikdo nemohl dostat, pokračovala dál ve své teorii, když se hnědému nepodařilo s ledem hnout. Samozřejmě Ingrida následovala hlouběji do jeskyně a zaujatě se rozhlížela kolem. Páni, to je hustý, prohlásila a přiběhla k části, která vystupovala z ledu, aby si ji pořádně prohlédla.

Nad poděkováním jen zlehka mávla tlapou. Nepřišlo jí to jako něco, za co by musel děkovat - vždyť mu říkala jen a pouze pravdu! Ingrid se následně pokusil o popis toho, jak by měla zpívat. Následovala tedy jeho popis. Zhluboka se nadechla a pak si představila... Tón? Jak si měla představit tón? Jak vypadá tón? zeptala se tedy, aby si ho uměla představit. Bez toho nemohla pokračovat a zkoušet další kroky. Přesto se pokusila napodobit jeho dlouhé "áá" a každý vlk v širém okolí mohl potvrdit, že to vůbec neznělo stejně. Rozpačitě se usmála. Tak tohle jí úplně nevyšlo. A kde se dají naučit písničky? Je na to nějaké speciální místo? zeptala se zvídavě. Nemohla se je přece naučit jen tak! Bohatší? ať se to snažila představit jakkoliv, nešlo to. Ale bylo těžké si představit něco, co vlk nikdy neviděl ani neslyšel. Už byla připravená souhlasit s tím, že chtěla další písničku, ale její pozornost byla rychle přesunuta na fleky v ledu. Vidím! Co to je? pohledem tikala mezi ledem a Ingridem. Věřila, že bude tušit, na co se dívají. Myslela si totiž, že ví všechno.

Během celé písničky od něj nemohla odtrhnout oči. Někdy měla chuť je zavřít, aby si to mohla lépe vychutnat, ale hned jí to přešlo, když si uvědomila, že by jej neviděla. Když skončil, zavládlo ticho. Upřímně nevěděla, čím začít. Chválit ho? Požádat o další? Nakonec ticho prolomil Ingrid. Bylo to úžasný! Máš na to fakt talent, odpověděla mu rychle s úžasem v očích. Úplně ti závidím, že to umíš. Jde to naučit? Naučil bys mě to? Jestli ne, nezazpíváš ještě něco? Bylo to opravdu pěkné, vychrlila na něj hromadu otázek. Se zpíváním upřímně nevěděla kde začít, takže by opravdu potřebovala pomoc, ale netušila ani, zdali to bylo něco, co mohl někoho naučit. Třeba lov, ten šel naučit - prostě říct co dělat a jak. Fungovalo tohle stejně? S tou loutnou to bylo taky takhle hezké? Nebo lepší? dodala ještě další otázku. Teď jí bylo fakt líto, že ten hudební nástroj nemohla slyšet na vlastní uši.

Už začínala chápat, proč si neříkali smečka. To je divný. Jak se pak rozhodují o důležitých věcech, když nemají alfu ani hierarchii? zavrtěla hlavou. Už to nebyla otázka mířená na Ingrida, spíš jen přemýšlela nahlas. Přišlo jí zvláštní, že neměli funkce, ale plnili práci. A chtěli za ní odměnu! Nestačilo jim bezpečí města a zásoba jídla? To bydlení po rodinách ji také zmátlo. Její rodina, až na otce, taky žila spolu v jedné smečce. Nu což. Pokud tam nikdy nepůjdu, tak to nemusím znát do nejmenších podrobností, připomenula si. Určitě chci! potvrdila nadšeně, když nabídl, že by mohl zazpívat. Aha, odpověděla pouze. Nechtěla dál rozmazávat témata, která mu zřejmě nebyla příjemná. Mnohem raději by slyšela ten zpěv. A také se její přání splnilo. Šalvěj na Ingrida očarovaně zírala. Připadal jí… jiný. Jakoby měl ještě víc charisma a mladou vlčici to k němu táhlo ještě víc. Zůstala však sedět kus od něj, neboť se bála, že by její pohyb mohl zpěv narušit. Nepodařilo se jí ale zastavit lehké pohupování do rytmu ani pohyb ocasu, který ho doprovázel.

//Tundra

V jeskyni si pořádně nechala projít hlavou, co všechno jí řekl o těch nových pojmech. A proč nejsou smečka? optala se nechápavě. Znělo to podobně, vždyť všichni žili na jednom místě a měli tam nějaké zvláštní úkryty. Určitě si taky museli pomáhat. Tak proč si prostě nemohli říkat smečka, ale museli si vymyslet vlastní název? Doufala, že to Ingrid bude vědět - zatím toho věděl fakt hodně! Ta loutna zní zajímavě. Nejde to nějak zreplikovat? Že bys mi ty zvuky ukázal? zeptala se zvědavě. Upřímně to znělo nejzajímavěji z toho všeho, co popsal. Upřímně nevěděla, co jsou struny, ale asi to bylo taky něco speciálního, co tady prostě neměli, takže si nebyla jistá, jestli to fakt půjde ukázat. Možná hlasem? Ten vydával zvuky, ne? Pokud ji ukrást nemůže, tak se není čeho bát, ne? Jenom tě bude otravovat, ale alespoň se nebudeš cítit osamělý, zazubila se na něj. Snažila se v tom najít něco dobrého. Takže my nic nemusíme říkat nebo dělat? Nebo jakým způsobem teda čarujeme my? věděla, že Zinek dokázal vyčarovat kytky jen tak. Ale myslela, že u toho vždy udělal něco, čeho si prostě jenom nevšimla. Pohyb, slovo, cokoliv. Takže ten Gwyn tam zůstal? zeptala se opatrně. Plně ignorovala, že teď měla babu. Chtěla si odpočinout, případně prozkoumat jeskyni. Nebo hrát babu v jeskyni?

Z popisu Noramu toho moc nepobrala. Vlastně měla ještě víc otázek než předtím. A co jsou ta města? A oblečení? A to na l, loutka? Loutna? zeptala se. Asi by se v téhle chvíli neměla cítit šťastně, ale byla hrozně ráda, že Ingrida potkala a mohla se učit novým věcem. Když zmínil klobouček, její pohled automaticky sjel k věci, kterou měl na hlavě. Předpokládala, že to byl on. Ten klobouček na tobě vypadá moc dobře. Ještě jsem ho na nikom neviděla, tak teď alespoň vím proč, usmála se na něj. Ale pokud sis ho přinesl z tohohle Noramu, proč se ozval až teď? Kdyby byl fakt tak nebezpečný, neudělal by něco už dávno? Možná jenom lže, prohlásila mladá vlčice zamyšleně. Kdyby někdo fakt chtěl ukrást zdejší magii, neudělal by to v tichosti a co nejrychleji? Nač čekat tak dlouho a pak říct své plány někomu, kdo ho dokáže zastavit? Takže my jsme taky všichni čarodějové, když máme magie? zeptala se pak. Snažila se z toho vyvodit nějaké smysluplné závěry, ale bylo těch nových informací hodně. Kdo je Gwyn? dodala pak, ale hned toho litovala, když viděla smutný výraz na jeho tváři. Nebo víš co, to je jedno, řekla rychle ve snaze svou chybu opravit. Když se k ní přišel přitulit, na chvilku ztuhla, nejistá tím, co by měla dělat. Rychle se však uklidnila a také se zabořila do jeho srsti. Měla z tohohle dobrý pocit a doufala, že i Ingridovi to zlepšilo náladu. Dobře, přikývla nadšeně, když se rozhodl, že by měli jít dělat něco jiného. A pak zmínil babu. Na to úplně zapomněla! Odmítala předchozí tulení považovat jako čestný herní tah, takže dál žila s tím, že babu měl on. Vyplázla na něj jazyk. Tak mě zkus chytit! zasmála se a rozběhla se. Cestou ji však pozornost ukradl vstup do úkrytu, ke kterému si to nasměrovala. Alespoň se na chvilku zbaví toho silného větru, který tady foukal - a možná tam bude odpočívat Renbli!

//Mrazivá jeskyně