Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Amon umíral. Doslova se z něj řinula krev, dokud z něj nezbyla jen prázdná schránka bez života. Samaela to nijak neznechucovalo, nevadilo mu to. Jak taky mohlo? Nikdo tady nelitoval, nikdo nebrečel...ani rodiče. Byl to jen důkaz toho, že byl Amon slabý, byť šlo o jeho bratra. „Pro slabé není na světě místo,“ řekl pouze jako (krutou) reakci, i když popravdě nemusel říkat nic. Tento holý fakt tu věděli všichni. A kdyby ne, něco by bylo špatně. No opakování bylo matkou moudrosti, že? „Souhlasím s Lilith. My jsme praví chaosani, silní a chytří, nikdy nedopadneme jako Amon, odpověděl otci, vlastně tím řekl, že jeho mrtvý bratr nebyl pravý chaosan. Avšak pravý chaosan neumíral... takhle. I jeho jméno mu na jazyku znělo mírně hořce. Však byl slabý odmalička. Málo jedl, pil, furt jen spal a vozil se na zádech rodičů, zatímco oni přečkali povodně a většinou po svých. „Měl být mrtvý už dávno,“ poznamenal ještě při dalším pohledu na mrtvolu. Ach, to znělo ještě víc krutě, že? Jo, vlastně tím naznačil, že ho měli zabít a ne se zostuzovat jeho nošením. Matička smrt mu dávala až moc šancí a stejně jí to bylo k ničemu. Stejně umřel a zanechal za sebou jenom tělo bez duše. Přišel k němu blíž, z nějakého důvodu se mu na tváři vykouzlil menší úšklebek. Nebyla ho škoda. „Jeho krev pálí,“ konstatoval a mírně se zamračil. Při doteku jeho pacek s krví pocítil pálení. Ne nic, co by nepřežil. Možná šlo o důkaz, že mu už smrt další šanci nedala. Nakonec nad tím jen mávl tlapou. Najednou ho přestal mrtvý bratr nějak zajímat. Byť měl své ostatní sourozence rád, už byl celý v očekávání, až ze skupinky vyjde a pozná.

Alastor navrhl vlčí tělo jako dar bohům, avšak popravdě to oni stvořili Mois Gris pro vlky a tudíž pochyboval, že by byli kdo ví jak hepy, kdyby jim někdo dával mrtvolu. No než stačil cokoli říct, už mu to vyvrátila matka. Sam se nad tou představou zazubil. Ostatní chaosani budou radši, ano, zaznělo mu tak v mysli. Nejmenovali se Chaos jen tak pro nic za nic, že? Chvíli odpočíval kousek od úkrytu, když v tom dorazil otec s bratry a sestrou! Zvedl se zpět na tlapy a bez váhání se šel přivítat. „Jsem moc rád, že jste to taky přečkali,“ vyřkl až zvesela a zároveň pyšně, jako by to nebyl spíš on, kdo se měl mít ve svém věku na pozoru. Jako praví chaosani, pomyslel si, je jen tak něco neporazí! „Nezabily nás ani divoké kočky, ani ty velké potopy. Již určitě věřím tomu, že v nás Chaosanech je velká síla,“ podotkl ještě. Vyroste z něj silný, státný vlk, na kterého si jen tak někdo nepřijde! Ze všech, ale když tak pohlédl na spícího Amona, říct pojem o všech bylo asi přehnané...jak to mohl přečkat? Matka následně odešla na pomoc dalším ze Společenstva s něčím asi závažnějším a byť by rád přiložil tlapu k dílu, věděl, že jeho čas ještě nenastal. Ach. Podíval se na otce. Co zažili doteď oni?

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

<< úkryt

Vylezl znovu ven na čerstvý vzduch a dlouze zívl. Byla pravda, že se po všech těch událostech už cítil unaven. Teď si odpočinou. „Svět je podle mě plno přírodních iluzí,“ navázal na slova bratra. Kolik jich ještě neznali...avšak poznají. „Samozřejmě,“ přikývl matce. Bral to jako samozřejmost, zrekonstruovat jejich osobní úkryt. Žádná lenost nebyla přijímaná! „Ať už jsou zrádci kdokoli, Společenstvo je všechny dostane,“ dodal ještě dodatečně. Následně si matka všimla mrtvého vlčete ležícího poblíž. Nebylo o nich starší než oni...avšak necítil lítost. Neznal ho, nepatřilo k nim a prostě občas někdo umřel. Rodiče už jim o smrti říkali...bral to jako normální věc, co se v životě stane jednou každému. To nesmrtelnost neexistovala. Alastor vlče ochutnal, avšak netvářil se na to moc. Už bylo hodně nafouklé, o čerstvosti se mluvit nedalo. „Kdyby byla ta mrtvola čerstvější, chutnala by určitě lépe,“ poznamenal, nemyslel si, že by měl problém pozřít vlka. Maso jako maso, ne? No nakonec ho všichni společně zakopali, aby to tu nepáchlo dál. Takhle blízko jejich úkrytu...ew. „Rozhodně, Lilith. Ale neskončili a to mnoho znamená,“ odpověděl sestře a olízl si pysky. Byli silní a houževnatí vlci s bohatou budoucností. Ne, na ně se smrt prozatím nechystala.

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt

<< tichá zátoka

45

Vydal se za ostatními do úkrytu. Vešel jako poslední a rozhlédl se. Hm, nic moc. Promočené stěny, bordel a mokro celkově a to, co tu údajně předtím měli - byliny, žrádlo a tak - to odplavila voda. Avšak na druhou stranu to zas čekal horší. Jo, žít by se tu nedalo, ale ten úkryt existoval a když si dají trochu víc práce, bude jako dřív...a možná ještě lepší! Neplánoval otec nějaká vylepšení? Padla slova o zvětšení úkrytu, zda se nemýlil. A jo, zvětšení by se vyplatilo. Rodina byla velká a rostla...taková hromada dospělých vlků by se tu mačkala jako sardinky, haha. A on nechtěl! být sardinkou. Svoji rodinu měl sice rád, avšak radši by si našel úkryt svůj, než se mačkat tělo na tělu. No na to byl zatím ještě dost mladý, takže o tom nemusel přemýšlet. „Tohle opravíme,“ řekl odhodlaně a znovu vyšel ven. Kdo by nechal napospas osudu něco, s čím šlo něco udělat? On teda ne. A věřil tomu, že zbytek rodiny taky ne.

>> tichá zátoka

<< hraniční pohoří (přes kvetoucí louku)

Tak dobrá, duha byla jen prostě ozdobička na nebíčku, co ho nemusela nijak zajímat. Nechtěl se v životě věnovat věcem, co mu nic nepřinesou a tím duha byla. Bylo to možná pro jeho vlčecí oči pěkné, avšak z toho brzy vyroste. Bude to přece silný jedinec, ne žádný sluníčkový obdivovatel duh! Z hor jejich cesty následovaly přes louku a následně k zátoce, kde se nacházel jejich úkryt. Teda, snad ještě existoval aspoňm nějakým způsobem, že šel opravit. Přijít o něj kvůli téhle pitomé velké vodě...no. Jako jasný, pořád mohli vytvořit jiný, nebo ho někomu ukrást, avšak v tomhle se narodili, měl pro ně nějakou cenu. I když v konečném výsledku na tom třeba zas tolik nezáleželo. Bude už jedno, kde se jim bude pohodlně spát a žít, no ne? Tady dole byly hlavně škody vidět logicky víc a no...zničená to příroda. Avšak usoudil, že se dokázala vzpamatovat už z horších věcí. Radši se vydal za ostatními do úkrytu, zjistit jeho stav. Však hlavně proto sem šli, ne? A ne litovat přírody. Jo, nebylo to hezké, ale občas to tak chodilo. Musel se s tím každý smířit.

>> úkryt

× Odhal následky potop

<< prokleté jezero (přes temný les)

Takže duha, jaký to zajímavý úkaz. „A ta duha...je k něčemu?“ zeptal se taky, jestli by jí měli věnovat víc pozornosti, nebo šlo prostě o nějakou přírodní ozdobu, nebo jak to říct. Proč totiž zahazovat něco, co by mohlo být jakýmkoli způsobem užitečné? Vylezli do nejbližších hor a vyskytl se jim pohled na stav krajiny okolo. V lese bylo mnoho vyvracených stromů, louka byla promočená a plná bahna a dalšího bordelu. Zanechalo to tu pekelnou spoušť a těžko říct, kdy se krajina vzpamatuje. Před zimou to už rozhodně nestihne... anebo jí právě ta zima poskytne dostatek času se vzpamatovat. „Já si myslím, že hodně řeknou jeho reakce a mimika těla. A taky schopnosti,“ uvažoval nahlas. Pokud byl někdo fakt všímavý, všiml si ledacos. A on takový chtěl být, proskenovat vlka skrz na skrz jen za pár minut! Jako budoucí alfa to musel umět, že? Nemohl přijmout do Společenstva nějakou neschopnou kouli chlupů! Následně pokračovala jejich cesta do úkrytu. Jo, asi by sám nerad uklízel nějaký velký bordel, ovšem pořád to byl jejich domov a bylo ideální ho udržovat. Při cestě větřil i nějakou případnou kořist, přece všechno nezdechlo nebo to neodneslo moře!

>> tichá zátoka (přes kvetoucí louku)

A najednou jakoby se stal zázrak. Vysvitlo slunce a na nebi se objevil rûznobarevný pruh. Jak se tomu říkalo? Nikdy předtím to neviděl a nikdo mu o tom nikdy nevyprávél, neměl to jak vědět. „Možná se to objevuje po dešti,“ poznamenal Alastorovi, kterého ho to též už zajímalo. Taky si logicky všiml, že vody se začaly rychle stahovat pryč. „Přebytečná voda mizí, ale škody budou podle mě velké,“ poznamenal a olízl si pysky. Voda musela pěkně rozbahnit zeminu a přinést s sebou mnoho překážek od větviček až po šutry. Matka následně mluvila o kontrole úkrytu a tak se všichni následně vydali k zátoce. Co je v úkrytu čekalo? Pokud ho voda úplně nezničila, bude tam v prvé řadě pěkný bordel, jako všude... což už zmínil. Avšak už se vlastně na otce a zbylé sourozence těšil. Ani nepomyslel na to, že by se jim něco mohlo stát. Byli přece chaosani. „Bylin bude velká škoda, ale třeba ještě najdeme pár nových, než nastane zima,“ poznamenal neutrálně, no bylo mnoho květin, co rostlo jen jednu sezonu, že?

>> hraniční pohoří (přes temný les)

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ošetři vážné zranění související s potopami

Prohlížel si Garetha, údajně nového člena Společenstva. Hodlal si ho zapamatovat stejně jako všechny. Matka zatím našla novou narušitelku v jejich úkrytu a dala jí pěkně za vyučenou. Prvně si řekl, že by šel rozptylovat i tuhle narušitelku, avšak byla s ní hodně rychle hotová a hlavně plést se do bitvy ženských...ts ts. No vrátila se z části pokousaná a poškrábaná. „Ano, špinavou vodou se může infekce do těla z otevřených ran dostat hned, to zní logicky,“ souhlasil s Alastorem...špína byla určitě celkově mor pro otevřené rány. „Ano, pomůžu ti, Alastore. Bude to jednou má práce,“ přikývl mu, a ne, že by se vychloubal, spíš to jen konstantoval. Už se přeci tak rozhodl a hodlla se toho držet. Vzal si od bratra pár plazivců a začal je rozžvýkávat a nanášet na rány, které Alastor ještě neudělal. Už to dělal předtím s Milostí na vyhlídce, takže měl již cvik a manipuloval s plazivcem jakoby to dělal už odjakživa. Učil se rychle! A zanedlouho byla jejich práce hotová, už matce určitě nic nehrozilo.

× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) 3/3

Ani moc nepřemýšlel předtím, co myslel vlk tím bordelem a vlastně ho to nemuselo ani zajímat. Podle mluvy ale šlo určitě o nějakou urážku a to nechtěl dát vlkovi nadarmo. No vlk vážně zůstal uvězněný pod zubami vlčat i jejich matky, až když se rozplácl pod ledem, uznal svou porážku. Samael se cítil nadmíru potěšený nad tou vírou a nad tím, jak dokázali jako rodina spolupracovat. No stihl uhnout jen tak na poslední chvíli, aby nezůstal ležet pod vlkem ležet jako Lilith. Poodstoupil a vlka nějakou dobu zkoumal. Věděl, kdy neměl šanci, avšak zároveň měl kuráže na rozdávání. Kdyby byl chaosan, asi by zapadl. „Nejsme bordel, jsme chaos,“ zopakoval po matce, jak se na vlče slušilo a zamával ocasem. Sice neznal význam pojmu bordel, avšak znal smečku, do které se narodil a v které žil. Nemyslel si, že bude teď už vlk cokoli namítat, když zjistil, že to nemělo sebemenší smysl.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4
× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) 2/3

Amygdala zmínila Amona, který vlastně už nemusel žít. Hm, tomu by se taky nedivil. Vždy byl nejslabším článkem rodiny. S nikým tahle myšlenka ani moc nehnula, holt selekce existovala a všichni to dost dobře věděli. No než stihl odpovědět na nedokončenou bratrovu větu, vylítl na ně ten medvěd. Ten náhle zmizel v plamenech, avšak matka nějakým způsobem hned poznala, že šlo o iluzi. Super, pozná to někdy jasně taky? Že by nemusel ani příště uhýbat... Iluze možná dokázala ublížit mysli, avšak ne tělu. Vystoupil tu světlý vlk, očividně ochotný se poprat, i když si nebyl jistý, za jakým účelem. Ale nezáleželo mu na tom, až už chtěl jejich úkryt nebo ne, urazil je i celé Společenství. Matka po něm seslala ohnivý bič, který vlka pěkně pohladil po zádech a následně se do sebe dospělí vlci pustili. Samael nezahálel a vyběhl za bratrem. Nejen aby ho v tom nenechal samotného, no hlavně čtveřice vlčat byla jak hladové piraně a i když by oni samotní nedokázali třeba cizinci ublížit, dokázali ho rozptýlit, aby nevěděl, na co se soustředit, což... se mu mohlo lehce stát osudným. Pokud se vlk při boji rozptýlil, mohl to být i jeho poslední boj. Zakousnul se do jedné tlapky protivníka na druhé straně od Alastora. Hezky ze všech stran!

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)
× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) 1/3

Pohled z ohně odvrátil až když Lilith začala mluvit o zbylých sourozencích. Ano, už by se mohli setkat. „Jsou to chaosani jako my, určitě tyto potopy překonávají stejně dobře jako my,“ odpověděl sestře. „Nemohou dělat ö nic víc, než jiní. Takže hádám, že jsou někde schovaní a přečkávají tuhle velkou vodu,“ olízl si pysky. Ale jestli uvidím Amona pořád na tátových zádech, asi ho odtamtud už shodím, pomyslel si a skoro se nad tím ušklíbl. Už nebyli tak malí, neměl žádné právo se pořád vozit na rodičovských zádech. Tady nevedla správná cesta být pravým chaosanem. Bral by bratra spíš už jen jako přítěž, byť šlo o rodinu. Avšak nechtěl to říkat nahlas před matkou. Alastor začal mluvit o své další osobnosti. „Ale nejsi jediný, že ne?“ odhadoval, ale to už stejně jako ostatní uslyšel čvachtání směrem k nim. Oheň odhalil, že nešlo o další kočku, tentokrát tu šel vlk. Jeho instinkty ho vedly k obrannému postoji, ten neznámý určitě nepřišel s přátelskými úmysly! No on by nevěřil nikomu, kdo nepatřil ke Společenstvu. Z ničeho nic na ně vyběhl ale medvěd, no po tom, co uhnul a medvěd zmizel v plamenech, mu došlo, že šlo o iluzi. Stejně jako Alastor, případně jiná jeho osobnost, začal hrdelně vrčet a ježit se. „Co si to dovoluješ?!“ vyprskl. Takže on si sem jen tak bez dovolení chce lézt a ještě si tu z nich dělá šprchlouťata? Sam byl možná malý, avšak kuráže měl na rozdávání a tohle si určitě nenechá líbit! Ovšem to nikdo tady. „Se ukaž, pokud na to máš,“ mrskl ocasem, jestli uměl i něco jiného, než volat falešné medvědy. Matka si s tím nýmandem poradí hned a její děti jí rády pomůžou. Měl to spočítaný.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

Oplatil Alastorovi jeho gesto. Samozřejmě, že byl rád, že to všichni přežili a potopy si zatím nikoho z nich nevzaly. Teda neměl ani tušení, jak na tom byl otec s Astaroth, Cainem a Amonem, no v kostech cítil, že se znovu setkají, jak se říkalo. „A to můžeme říct o čemkoli, i o jiných vlcích,“ doplnil bratrova slova a nadále plně vnímal plápolající oheň, jakoby se o něm snažil zjistit vše, prostě úplně vše. Ani detail o něm mu nepropluje mezi drápky...nepustí ho pryč, jen do své hlavy, která i když už teď musela být přecpaná, pořád si vše pamatoval a dokázal si své myšlenky hezky utřídit. Považoval to za skvělou věc. No neunikla mu ani Amy, která se bratra vyptávala na jeho osobnosti...tohle neuniklo asi nikomu z nich, no bílá sestra byla první, kdo se zeptal přímo. No Sam hlavu nezvedl, vnímal jinak, nenápadně. To byla taky cesta k získání nových informací. Ostatní si třeba mysleli, že byl úplně mimo, nebo že tu nebyl vůbec a zároveň bude vědět vše, co druzí řeknou. Postupně se to tedy učil. Znalost bylinek bylo jen zrnko písku z toho, co vše bude do života potřebovat, i když to pro Společenstvo bude důležité. Ani otec tu navždy nebude, někdo jednou převezme jeho místo a tím vlkem bude Samael.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 3/3
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Pluli až na břeh, pomocí velké větve, které se pevně držel, aby zase nehupsl do proudu, který by ho vážně už odnesl někam úplně do háje. Už by se nedokázal bránit velké vodě... Vylezl na rozmnočenou zem a oklepal se. Rozhlédl se okolo. Viděl Alastora, Lilith i Amy (včetně toho jejího mazlíčka). Všichni byli v pořádku, zvládli to. Podíval se na matku. Ano, nás jen tak něco neporazí, tiše jí dal na souhlas a vydali se tedy do snad už vážně bezpečí. Zatím touhle bouří prošli živí a celí. Šlo snad o sílu vlků z chaosu? Měl se cítit výjimečný, že byl součástí této velké, i když většinou nepokrevní rodiny? Proč ne, chaosani byli vlci silní na těle i duchem. Oni mezi ně patřili a jednou to svými činy dokážou. Budou mocní... Zalezli do blízké jeskyně, kde je matka vysušila, sundala z nich takzvané pláštěnky a zapálila menší ohýnek. Položil se k němu a zadíval se do jeho malých plamínků. Nikdo nemluvil, všichni byli unavení. A vůbec, co furt říkat? Teď si potřebovali odpočinout.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 2/3

Stihl se chytit mamčiny kůže, avšak ne na dlouho, proud byl prostě hodně silný. Bylo to, jako by se snažil neúspěšně probourat hradbu pořád dokolečka. Jako ta hradba byla nedobytná, tento proud byl divoký a prudký, a oni jako vlčata neměli moc šancí se udržet na jednom místě. Zkoušel všechno. Máchat tlapkami, plácat tlapkami, používal celé své tělo k tomu, aby se pod vodu dostal co nejméně a tím jí i méně vdechl. Kdyby se tu začal dusit a topit, nebylo by pro něj již záchrany. Kdo by mu pomohl, když se nacházeli v tomto problému všichni? Už cítil, jak mu docházely síly, avšak nehodlal se vzdát, břeh musel být blízko... Náhle ucítil tlak na kůži za krkem a v druhé chvíle se už opíral o větší kus dřeva. Matka ho dostala jakž takž do bezpečí. Vykašlal vodu, kterou měl v tlamičce a pluli do bezpečí.