Příspěvky uživatele

< návrat zpět

„Máš snad pochyby?“ zeptal se a olízl si tlamu. Neměl rád, když byl i přes svůj věk zpochybňován! Čímž neříkal hned, že ho snad zpochybňovala, no připadalo mu to jako dost blbá otázka. Jeho rodiče by jejich výchovu určitě neodflákli a nevypustili je do světa bez potřebných znalostí. Na co by si pak dělali děti, kdyby všechny následně jejich vinou exly. Avšak takové jedince by na ostrově určitě taky našel. „Já tě vůbec neznám, Corinne, a tak ti nedokážu žádnou přezdívku vymyslet,“ zamával ocasem po svých slovech. I když na druhou stranu pochyboval, že u něj pomoc hledala. Svoji přezdívku si každý vymýšlel beztak sám. On si ji teda sám vymyslí... „Už nejsem malé vlče, které by mělo být pořád nalepený na rodiče. Však jsem se narodil proto, abych páchal chaos,“ zazubil se spiklenecky. Ano, narodil se a byl vychovávan jako Chaosan. Myslel si snad někdo, že to nechá bez odezvy? „Kdo byl vůbec ta druhá vlčice? Ta, která vyhrála,“ zeptal se trochu provokativně, i když ne, že by ji snad chtěl shodit. Každý chaosan pro něj měl cenu, pokud se dokázal pořádným způsobem ukázat. I když ne, že by to měl on úplně soudit...

<< most

Přešel přes most a ocitl se v lese. Cítil tady takhle z jara spoustu kořisti a tak usoudil, že si zaloví. Našel podle pachových stop dvojici králíků a udělal vše, co ho rodiče naučili. Tím pádem už zanedlouho držel v tlamě jednoho z ušáků, s čerstvým a pořád teplým masem. Vydal se najít nějaké místo, kde se pořádně nadlábne, dokud nenarazil na onu vlčici, která právě pila z řeky. „Ty jsi jedna z těch, co bojovala v aréně,“ poznamenal a zároveň na sebe upoutal pozornost, po tom co odložil svou kořist pod tlapy. To, že prohrála, už nezmiňoval. No neznal vlastně jméno ani jí, ani té druhé vlčice, s kterou soupeřila. Byl ještě příliš malý a pamatoval si, že zrovna otravoval nějakého jiného vlka... nováčka, jestli měl správné informace.

<< hraniční pohoří (přes temný les)

Zdálo se, že mířil na jih, na druhý ostrov, kde se nacházelo i křišťálové jezero. Tam popravdě přímo nepůjde, usoudil, že na sraz bylo ještě dost času. No mohl si dolní ostrov trochu obhlédnout. Mít přehled o Mois Grisu potřeboval, že? Z hor se dostal až do temného lesa, kde stromy usychaly a kde ani ptáci nezpívali. Avšak zároveň nevěřil ani na to, že by tu vážně žíly nějaké příšery a tak lesem prošel v naprostém klidu (i tak se nedala ta divná atmosféra tohoto místa moc popřít). Dostal se až k mostu, který již znal, když přes něj s rodinou přecházeli při potopách. Šlo o most dost nepříjemný, vrzající a při větru se houpající... Ovšem jako poprvé na něj vlezl i podruhé a postupně ho přešel. Vítr naštěstí nefoukal a tak slyšel jenom vrzání.

>> les u mostu

<< tichá zátoka (přes kvetoucí louku)

S novým kožichem a s posílenou magií se vydal na svou první výpravu osamotě. Tichá zátoka se postupem času jen vzdalovala a vzdalovala. Ne, nebál se. Nebál se případných hrozeb. Měl rozum, avšak ne strach. A hlavně, byl Chaosan a ten si poradí se vším. A kdo ne, nebyl pravý Chaosan. Ano, to si myslel. Do Společenstva nepatřily bábovky, i když alfy by takového vlka určitě nepřijaly. Jak Scar nevěděl, protože ho zas tolik neznal, no jeho mámě věřil a vzhlížel k ní. Tu logicky znal, že jo. Přes louku se dostal až do hor, kde postupně nasál pachy. Nešlo právě o tohle pohoří, kde se nacházela ta agresivní smečka, která vlky od nich napadla? Pravděpodobně ano... cítil tu smečku a k zesláblé pachy jejich vlků a ty se křížily mezi sebou. Olízl si pysky a vydal se druhým směrem od pachů. Riskovat bylo fajn, ale zabít se při tom už vůbec ne, haha...

>> most (přes temný les)

>> hraniční pohoří (přes kvetoucí louku)

Takže na vlky ze Společenstva zaútočili vlci z hor? No podle dalších slov usoudil, že to neudělali bezdůvodně, avšak i tak neměli právo na ně jen tak zaútočit, ne? Taktiku nečekaného útoku sice už znal, ovšem zdálo se, že měli na práci zrovna něco důležitějšího a oni je vyrušili. Jak moc by jim dal na frak sám! No věděl, že na to ještě ani zdaleka neměl, bohužel. Nedokázal si však představit, co máma myslela tím řáděním. „Jaký řádění?“ zeptal se mírně spiklenecky. Snad si taky jednou zařádí!! No nastal čas se rozdělit. „Rozumím. Uslyším vytí, až bude sraz?“ zeptal se pro jistotu. Na jednu stranu si nedokázal představit, že by uslyšel vytí na druhou stranu ostrovů, no třeba měli vlci ze Společenstva lepší smysly, kdo ví! Jak neměli trvalé území, mohli být při začátku srazu vlastně kdekoli. No hodlal dorazit včas. Křišťálové jezero a arénu si pamatoval. Věděl, kudy půjde... snad. „Mějte se, bratři a sestry. Jdu poznat něco nové. Případně můžete jít někdo se mnou,“ poznamenal s tvrdým výrazem, no i tak se o všechny naposled otřel, než vyrazil. A co poznat, třeba udělat i chaos. Ale ještě, než odešel, nakoupil si u obchodníka Wua.

>> přechod

Nákup:

Nový vzhled - 320 kšm (konzultováno a naceněno Rowy)
Zbyde: 662 kšm
Směnárna:
- 1 mince na 40 kšm
Budu mít: 702 kšm

Levely do elementů
Oheň
- 8 level 110 kšm
- 9 level 120 kšm
- 10 level 130 kšm
Voda
- 7 level 100 kšm
- 8 level 110 kšm
- 9 level 120 kšm
Dohromady: 690 kšm
Zbyde mi: 12 kšm

Schváleno

Amon umíral. Doslova se z něj řinula krev, dokud z něj nezbyla jen prázdná schránka bez života. Samaela to nijak neznechucovalo, nevadilo mu to. Jak taky mohlo? Nikdo tady nelitoval, nikdo nebrečel...ani rodiče. Byl to jen důkaz toho, že byl Amon slabý, byť šlo o jeho bratra. „Pro slabé není na světě místo,“ řekl pouze jako (krutou) reakci, i když popravdě nemusel říkat nic. Tento holý fakt tu věděli všichni. A kdyby ne, něco by bylo špatně. No opakování bylo matkou moudrosti, že? „Souhlasím s Lilith. My jsme praví chaosani, silní a chytří, nikdy nedopadneme jako Amon, odpověděl otci, vlastně tím řekl, že jeho mrtvý bratr nebyl pravý chaosan. Avšak pravý chaosan neumíral... takhle. I jeho jméno mu na jazyku znělo mírně hořce. Však byl slabý odmalička. Málo jedl, pil, furt jen spal a vozil se na zádech rodičů, zatímco oni přečkali povodně a většinou po svých. „Měl být mrtvý už dávno,“ poznamenal ještě při dalším pohledu na mrtvolu. Ach, to znělo ještě víc krutě, že? Jo, vlastně tím naznačil, že ho měli zabít a ne se zostuzovat jeho nošením. Matička smrt mu dávala až moc šancí a stejně jí to bylo k ničemu. Stejně umřel a zanechal za sebou jenom tělo bez duše. Přišel k němu blíž, z nějakého důvodu se mu na tváři vykouzlil menší úšklebek. Nebyla ho škoda. „Jeho krev pálí,“ konstatoval a mírně se zamračil. Při doteku jeho pacek s krví pocítil pálení. Ne nic, co by nepřežil. Možná šlo o důkaz, že mu už smrt další šanci nedala. Nakonec nad tím jen mávl tlapou. Najednou ho přestal mrtvý bratr nějak zajímat. Byť měl své ostatní sourozence rád, už byl celý v očekávání, až ze skupinky vyjde a pozná.

Alastor navrhl vlčí tělo jako dar bohům, avšak popravdě to oni stvořili Mois Gris pro vlky a tudíž pochyboval, že by byli kdo ví jak hepy, kdyby jim někdo dával mrtvolu. No než stačil cokoli říct, už mu to vyvrátila matka. Sam se nad tou představou zazubil. Ostatní chaosani budou radši, ano, zaznělo mu tak v mysli. Nejmenovali se Chaos jen tak pro nic za nic, že? Chvíli odpočíval kousek od úkrytu, když v tom dorazil otec s bratry a sestrou! Zvedl se zpět na tlapy a bez váhání se šel přivítat. „Jsem moc rád, že jste to taky přečkali,“ vyřkl až zvesela a zároveň pyšně, jako by to nebyl spíš on, kdo se měl mít ve svém věku na pozoru. Jako praví chaosani, pomyslel si, je jen tak něco neporazí! „Nezabily nás ani divoké kočky, ani ty velké potopy. Již určitě věřím tomu, že v nás Chaosanech je velká síla,“ podotkl ještě. Vyroste z něj silný, státný vlk, na kterého si jen tak někdo nepřijde! Ze všech, ale když tak pohlédl na spícího Amona, říct pojem o všech bylo asi přehnané...jak to mohl přečkat? Matka následně odešla na pomoc dalším ze Společenstva s něčím asi závažnějším a byť by rád přiložil tlapu k dílu, věděl, že jeho čas ještě nenastal. Ach. Podíval se na otce. Co zažili doteď oni?

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

<< úkryt

Vylezl znovu ven na čerstvý vzduch a dlouze zívl. Byla pravda, že se po všech těch událostech už cítil unaven. Teď si odpočinou. „Svět je podle mě plno přírodních iluzí,“ navázal na slova bratra. Kolik jich ještě neznali...avšak poznají. „Samozřejmě,“ přikývl matce. Bral to jako samozřejmost, zrekonstruovat jejich osobní úkryt. Žádná lenost nebyla přijímaná! „Ať už jsou zrádci kdokoli, Společenstvo je všechny dostane,“ dodal ještě dodatečně. Následně si matka všimla mrtvého vlčete ležícího poblíž. Nebylo o nich starší než oni...avšak necítil lítost. Neznal ho, nepatřilo k nim a prostě občas někdo umřel. Rodiče už jim o smrti říkali...bral to jako normální věc, co se v životě stane jednou každému. To nesmrtelnost neexistovala. Alastor vlče ochutnal, avšak netvářil se na to moc. Už bylo hodně nafouklé, o čerstvosti se mluvit nedalo. „Kdyby byla ta mrtvola čerstvější, chutnala by určitě lépe,“ poznamenal, nemyslel si, že by měl problém pozřít vlka. Maso jako maso, ne? No nakonec ho všichni společně zakopali, aby to tu nepáchlo dál. Takhle blízko jejich úkrytu...ew. „Rozhodně, Lilith. Ale neskončili a to mnoho znamená,“ odpověděl sestře a olízl si pysky. Byli silní a houževnatí vlci s bohatou budoucností. Ne, na ně se smrt prozatím nechystala.

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt

<< tichá zátoka

45

Vydal se za ostatními do úkrytu. Vešel jako poslední a rozhlédl se. Hm, nic moc. Promočené stěny, bordel a mokro celkově a to, co tu údajně předtím měli - byliny, žrádlo a tak - to odplavila voda. Avšak na druhou stranu to zas čekal horší. Jo, žít by se tu nedalo, ale ten úkryt existoval a když si dají trochu víc práce, bude jako dřív...a možná ještě lepší! Neplánoval otec nějaká vylepšení? Padla slova o zvětšení úkrytu, zda se nemýlil. A jo, zvětšení by se vyplatilo. Rodina byla velká a rostla...taková hromada dospělých vlků by se tu mačkala jako sardinky, haha. A on nechtěl! být sardinkou. Svoji rodinu měl sice rád, avšak radši by si našel úkryt svůj, než se mačkat tělo na tělu. No na to byl zatím ještě dost mladý, takže o tom nemusel přemýšlet. „Tohle opravíme,“ řekl odhodlaně a znovu vyšel ven. Kdo by nechal napospas osudu něco, s čím šlo něco udělat? On teda ne. A věřil tomu, že zbytek rodiny taky ne.

>> tichá zátoka

<< hraniční pohoří (přes kvetoucí louku)

Tak dobrá, duha byla jen prostě ozdobička na nebíčku, co ho nemusela nijak zajímat. Nechtěl se v životě věnovat věcem, co mu nic nepřinesou a tím duha byla. Bylo to možná pro jeho vlčecí oči pěkné, avšak z toho brzy vyroste. Bude to přece silný jedinec, ne žádný sluníčkový obdivovatel duh! Z hor jejich cesty následovaly přes louku a následně k zátoce, kde se nacházel jejich úkryt. Teda, snad ještě existoval aspoňm nějakým způsobem, že šel opravit. Přijít o něj kvůli téhle pitomé velké vodě...no. Jako jasný, pořád mohli vytvořit jiný, nebo ho někomu ukrást, avšak v tomhle se narodili, měl pro ně nějakou cenu. I když v konečném výsledku na tom třeba zas tolik nezáleželo. Bude už jedno, kde se jim bude pohodlně spát a žít, no ne? Tady dole byly hlavně škody vidět logicky víc a no...zničená to příroda. Avšak usoudil, že se dokázala vzpamatovat už z horších věcí. Radši se vydal za ostatními do úkrytu, zjistit jeho stav. Však hlavně proto sem šli, ne? A ne litovat přírody. Jo, nebylo to hezké, ale občas to tak chodilo. Musel se s tím každý smířit.

>> úkryt

× Odhal následky potop

<< prokleté jezero (přes temný les)

Takže duha, jaký to zajímavý úkaz. „A ta duha...je k něčemu?“ zeptal se taky, jestli by jí měli věnovat víc pozornosti, nebo šlo prostě o nějakou přírodní ozdobu, nebo jak to říct. Proč totiž zahazovat něco, co by mohlo být jakýmkoli způsobem užitečné? Vylezli do nejbližších hor a vyskytl se jim pohled na stav krajiny okolo. V lese bylo mnoho vyvracených stromů, louka byla promočená a plná bahna a dalšího bordelu. Zanechalo to tu pekelnou spoušť a těžko říct, kdy se krajina vzpamatuje. Před zimou to už rozhodně nestihne... anebo jí právě ta zima poskytne dostatek času se vzpamatovat. „Já si myslím, že hodně řeknou jeho reakce a mimika těla. A taky schopnosti,“ uvažoval nahlas. Pokud byl někdo fakt všímavý, všiml si ledacos. A on takový chtěl být, proskenovat vlka skrz na skrz jen za pár minut! Jako budoucí alfa to musel umět, že? Nemohl přijmout do Společenstva nějakou neschopnou kouli chlupů! Následně pokračovala jejich cesta do úkrytu. Jo, asi by sám nerad uklízel nějaký velký bordel, ovšem pořád to byl jejich domov a bylo ideální ho udržovat. Při cestě větřil i nějakou případnou kořist, přece všechno nezdechlo nebo to neodneslo moře!

>> tichá zátoka (přes kvetoucí louku)

A najednou jakoby se stal zázrak. Vysvitlo slunce a na nebi se objevil rûznobarevný pruh. Jak se tomu říkalo? Nikdy předtím to neviděl a nikdo mu o tom nikdy nevyprávél, neměl to jak vědět. „Možná se to objevuje po dešti,“ poznamenal Alastorovi, kterého ho to též už zajímalo. Taky si logicky všiml, že vody se začaly rychle stahovat pryč. „Přebytečná voda mizí, ale škody budou podle mě velké,“ poznamenal a olízl si pysky. Voda musela pěkně rozbahnit zeminu a přinést s sebou mnoho překážek od větviček až po šutry. Matka následně mluvila o kontrole úkrytu a tak se všichni následně vydali k zátoce. Co je v úkrytu čekalo? Pokud ho voda úplně nezničila, bude tam v prvé řadě pěkný bordel, jako všude... což už zmínil. Avšak už se vlastně na otce a zbylé sourozence těšil. Ani nepomyslel na to, že by se jim něco mohlo stát. Byli přece chaosani. „Bylin bude velká škoda, ale třeba ještě najdeme pár nových, než nastane zima,“ poznamenal neutrálně, no bylo mnoho květin, co rostlo jen jednu sezonu, že?

>> hraniční pohoří (přes temný les)

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ošetři vážné zranění související s potopami

Prohlížel si Garetha, údajně nového člena Společenstva. Hodlal si ho zapamatovat stejně jako všechny. Matka zatím našla novou narušitelku v jejich úkrytu a dala jí pěkně za vyučenou. Prvně si řekl, že by šel rozptylovat i tuhle narušitelku, avšak byla s ní hodně rychle hotová a hlavně plést se do bitvy ženských...ts ts. No vrátila se z části pokousaná a poškrábaná. „Ano, špinavou vodou se může infekce do těla z otevřených ran dostat hned, to zní logicky,“ souhlasil s Alastorem...špína byla určitě celkově mor pro otevřené rány. „Ano, pomůžu ti, Alastore. Bude to jednou má práce,“ přikývl mu, a ne, že by se vychloubal, spíš to jen konstantoval. Už se přeci tak rozhodl a hodlla se toho držet. Vzal si od bratra pár plazivců a začal je rozžvýkávat a nanášet na rány, které Alastor ještě neudělal. Už to dělal předtím s Milostí na vyhlídce, takže měl již cvik a manipuloval s plazivcem jakoby to dělal už odjakživa. Učil se rychle! A zanedlouho byla jejich práce hotová, už matce určitě nic nehrozilo.